Lodní doprava není tak „zelená“, jak by se mohlo zdát. Nárůstem její uhlíkové stopy se nyní začínají zabývat odborníci, a to od legislativců po inženýry. Dle nedávné zprávy OECD by díky kombinaci technických, logistických a legislativních opatření mohlo být dosaženo poklesu emisí až na nulu, a to již do roku 2035.

Postupná elektrifikace a modernizace

Již nyní se začínají objevovat první nápady na to, jak redukovat lodní uhlíkovou stopu. Jedním z nich je elektrifikace lodní dopravy. Dánský projekt E-ferry, spolufinancovaný Evropskou unií, začne již v létě tohoto roku provozovat pravidelnou trajektovou linku mezi ostrovem Aeroe na jihu Dánska a pevninou. Nahradí tak dieselové trajekty, které byly doposud pro tuto linku užívány. Podobné projekty, tedy využívání elektřiny k pohonu lodí, již byly spuštěny dříve. Ve většině případů však byly motory dopravního prostředku poháněny hybridně – elektřinou v přístavištích a jejich okolí a fosilními palivy na otevřeném moři. Projekt E-ferry je tak první vlaštovkou v plné elektrifikaci při poskytování trajektových služeb.

Prototyp trajektu společnosti E-ferry. Zdroj: E-ferry

Kvůli omezenému výkonu baterií byly donedávna trajekty omezeny maximálním dosahem dvou námořních mil. Nyní mohou na jedno nabití urazit až 22 mil. Spoj mezi Aeroe a dánskou pevninou bude jezdit sedmkrát denně, přičemž baterie bude dobíjena 20 minut při nástupu a výstupu. K plnému dobití bude poté docházet přes noc.

„Máme dlouhou tradici soběstačnosti co se týče udržitelné energie.  Naše jediné spojení s pevninou je ovšem lodní trajekt. Existuje zde tedy velký zájem o snížení celkového množství emisí z tohoto druhu dopravy,“ uvádí Dr. Trine Heinemannová, koordinátorka projektu E-ferry, se sídlem na ostrově Aeroe.

Jedním z problému, se kterými se elektrifikovaná lodní doprava potýká, je otázka bezpečnosti. Baterie, které mají být užívány na moři, musí projít zvláštním schvalovacím řízením. Inženýři pracující na projektu E-ferry taktéž vyvinuli speciální typ pěny, kterou by v případě požáru mohla obsluha trajektu použít k hašení. Švýcarsko-německý partner projektu, společnost Leclanché, je první společností, která získala povolení k výrobě námořních bateriových systémů.

Zlepšení efektivity lodní dopravy

Dalším z nedostatků námořní dopravy je dle některých pouze nízká míra modernizace v tomto odvětví. Například dokumentace týkající se nákladu, pasažérů či obecně logistiky má často stále papírovou podobu. Jedním z projektů zaměřující se na zefektivnění komunikačních systémů a tedy i lodní infrastruktury je projekt EfficienSea2. Tento vyvíjí digitální nástroje ke zlepšení propojení komunikačních kanálů mezi mořem a pevninou. Další systém, s názvem ArcticWeb, má za cíl zlepšení komunikace mezi loděmi plujícími v Arktickém moři, které si tak mohou předávat informace o počasí, navigaci či výskytu ledovců a zajistit i lepší koordinaci při záchranných akcích. Prevencí vzniku nehod například u tankerů tak může ochránit nejen majetek, ale i životní prostředí.

Mapa jižního pobřeží Grónska znázorňující vlastnosti a tloušťku ledu (zelená – velmi tenký led, červená – velmi tlustý). Podobný typ informací, jako je například tato mapa dánského Úřadu pro počasí, klima a moře, si mohou díky programu lodě snadněji snadněji předávat. Zdroj: DMI

Stále vyšší emisní náročnost

Globální emise skleníkových plynů z námořní dopravy, která bývá většinou vnímána jako „zelenější“ alternativa mezinárodní osobní i nákladní dopravy, každým rokem zaznamenávají postupný růst. V letech 2013 až 2015 celková spotřeba pohonných hmot v tomto odvětví stoupla o 2,4 % na 298 milionů tun fosilních paliv. Lodní doprava tak zodpovídá za více než 3 % světových emisí CO2, do roku 2050 by však mohla vytvářet až 17 % skleníkových plynů vyprodukovaných lidskou činností, při neúčinné regulaci. Společně s leteckou dopravou by tak tyto dva sektory mohly být za třicet let odpovědny za 40 % světových emisí.

Zástupci členských států Mezinárodní námořní organizace OSN minulý týden odhlasovali první strategii týkající se snižování emisí z mezinárodní lodní dopravy, mimo jiné, že do roku 2050 musí dojít k 50% snížení emisí ve srovnání s rokem 2008. Některé státy ovšem k dohodě vyslovily své výhrady, jako například USA a Saudská Arábie. Přijetí konkrétnějších opatření se proto nyní odsouvá o alespoň šest měsíců.

Zdroj úvodního obrázku: Wikimedia

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *