prvni

Metody hodnocení investic do decentralizovaných zdrojů energie

Motivací jednotlivce k investici do decentralizovaných zdrojů energie (DZE), může být celá řada. Od ekologických přínosů (jelikož DZE jsou nejčastěji realizovány pomocí obnovitelných zdrojů), přes snahu o větší energetickou soběstačnost, až po důvody ryze ekonomické. Dobře zpracovaný návrh projektu DZE totiž dokáže přinést značné finanční úspory.

Dnešní článek napoví, jaké metody hodnocení se užívají při plánování investic do lokálních zdrojů energie. Upřesníme si jak spočítat náklady na kapitál, jak stanovit náklady a výnosy investice, a podíváme se jaký je rozdíl mezi statickými a dynamickými metodami hodnocení.

Charakteristika projektu

Zdroj: Austrian Institute of Technology

Zdroj: Austrian Institute of Technology

Fotovoltaickou elektrárnu, solární kolektory, či hybridní systém? Má cenu investice do domácí větrné turbíny? Vyplatí se financovat kotel na biomasu prostřednictvím úvěru?

Krokem číslo jedna je pečlivě zvážit, jaký typ projektu je za daných okolností vhodný.

Takováto rozvaha je vysoce individuální záležitostí a propočet její ekonomické efektivnosti závisí na typu projektu a konkrétním technologickém řešení, výši investice, zdroji a způsobu financování, možnostech státní podpory a dalších faktorech.

Důležité je i vědět, jaká je předpokládaná životnost instalace, kde vznikají výnosy (např. prodejem přebytečné elektřiny), kde náklady (servis, pojištění, či výměna součástí), a co je cílem projektu (úplná soběstačnost, či pouze snížení vlastní spotřeby ze sítě).

V případě, kdy je možný výběr z několika alternativ, lze jednotlivé investice také porovnat.

Náklady na vlastní i cizí kapitál a stanovení diskontní míry

Zdroj: pujcko.cz

Zdroj: pujcko.cz

Kapitál neboli počáteční cena projektu, také něco stojí, má své náklady.

Financuje-li jednotlivec celou investici z vlastních zdrojů, pak je nákladem požadovaný výnos z kapitálu. Ten může být vyjádřen například pomocí oportunitních výnosů.

Tradičně se uvažuje o dluhopisech, nicméně ty mají současné době v ČR marginální až záporný úrok. Alternativou může být investice do komodit, či cenných papírů, zde ale hrozí větší riziko ztráty.

Je-li investice financována plně úvěrem, tedy cizími zdroji, pak nákladem na kapitál je úrok z úvěru. V situaci, kdy výnos z investice nedosáhne alespoň výše tohoto úroku, je záměr ztrátový.

Je možno také využít kombinovaného způsobu financování a spočítat tzv. vážený průměr nákladů na kapitál, který je obvykle vyjádřen v procentech. Pro ilustraci, pokud budou vlastní náklady na kapitál 1%, investice bude z 70% financována úvěrem s roční úrokovou mírou 4% a výše investice je 50 000 KČ, pak:

Vážené průměrné náklady kapitálu (%) = Náklady cizího kapitálu (%) * Cizí kapitál (KČ) / Celkový kapitál (KČ) + Náklady vlastního kapitálu (%) * Vlastní kapitál (KČ) / Celkový kapitál (KČ); tedy

Vážené průměrné náklady kapitálu = 4 * 35 000 / 50 000 + 1 * 15 000 / 50 000 = 3,1 %.

Vypočtenou míru 3,1 % lze nyní užít jako nominální diskontní sazbu pro přepočet budoucích hodnot na hodnoty současné. Tento postup se snaží zabezpečit, že nová investice:

  1. nezhorší dosahovanou rentabilitu kapitálu
  2. bude mít vyšší míru výnosu, než úrokovou míru

Všimněme si, že užitá diskontní míra je nominální, tedy v sobě nezahrnuje efekty inflace. Tudíž všechny ostatní případné míry ve výpočtu, musí být také uvedeny ve své nominální hodnotě. Rozdíl mezi reálnou a nominální úrokovou sazbou je významný a neměly by být tudíž zaměňovány.

Příjmy a výdaje

U všech druhů DZE budou na straně výdajů vždy náklady ve formě počáteční investice, která může, ale nemusí, být podpořena státní dotací. Počáteční investice, od níž je odečtena případná státní dotace, je tedy nákladem v roce nula (před započtením provozu).

Provozní náklady, (náhradní díly, opravy, údržba, pojištění, účetnictví) pak stojí na záporné straně peněžních toků, jak je ukázáno níže. Pro zjednodušení některých výpočtů se provozní náklady často průměrují tak, aby v žádném roce pokud možno nepřevýšily dané příjmy.

Případná půjčka sloužící k financování instalace DZE a s ní spojené úroky jsou již zahrnuty ve výpočtu vážených průměrných nákladů kapitálu, tedy se zde nepřičítají znovu do nákladů.

Základním příjmem u instalace DZE je úspora elektrické energie a/nebo tepla, a to podle typu technologie, který lze stanovit na základě:

  1. Předpokládané roční produkce energie decentralizované jednotky (např. v kWh). Výkon DZE v průběhu její životnosti obvykle klesá. Toto je možné zohlednit ve výpočtech. Uvažujeme-li roční pokles výkonu o 0.5%, bude předpokládaná produkce v roce jedna na 100%, v roce dva na 99.5%, atd.
  2. Ceny, za kterou lze jednotku energie zakoupit od dodavatele (např. 4 KČ/kWh). Je-li do budoucna očekáván nárůst cen energií, je možno tuto hodnotu tzv. eskalovat. Při roční nominální eskalaci o 2%, bude cena za kWh 4 KČ v roce jedna, 4.08 KČ v roce dva, v roce tři 4.16, atd. Povšimněme si, že uvedená eskalace je nominální a cena energií díky ní roste. Naopak reálná eskalační míra může být také záporná, a to přibližně v případě, kdy předpokládaná míra inflace je vyšší, než uvažovaná míra eskalace.
  3. Poměru energie spotřebované na místě oproti přebytkům (např. 50% na 50%).

Sekundárním příjmem se rozumí prodej přebytků vyrobené energie zpět do sítě. Zde je opět nutné stanovit předpokládaný objem této energie a její prodejní cenu za jednotku. Případné náklady na administrativu, či daně z příjmu, je také nutné zahrnout do kalkulace.

Statické a dynamické metody hodnocení efektivity investic

Metody hodnocení investic jsou obecně rozděleny do dvou hlavních kategorií, dle toho zda přihlíží, či nepřihlíží k faktoru času.

Statické metody

Pro statické metody je typické, že faktor času nemá podstatný vliv na rozhodování investora. Povětšinou se používají u krátkodobých a méně významných investic; jejich užití je značně limitováno. Pro svou jednoduchost jsou přesto velice oblíbeny širokou veřejností.

Mezi statické metody se řadí: metoda průměrných nákladů, metoda průměrného zisku, metoda výnosnosti a tzv. prostá doba návratnosti, která je rozebrána dále.

Prostá doba návratnosti je nejjednodušší a velice často užívané ekonomické kritérium. Příjmy zde nejsou diskontovány a nezohledňuje také ani celkovou délku období, po které budou příjmy z projektu plynout (životnost).

Standardně se vypočte jako: Prostá doba návratnosti = investiční náklady / roční peněžní toky, jež jsou rovny rozdílu nákladů a úspor.

Prostá doba návratnosti

Prostá doba návratnosti

Dynamické metody

Jsou používány všude tam, kde se předpokládá delší doba ekonomické životnosti investice. Zejména proto, že přihlédnutí k faktoru času (v rámci diskontní sazby) zaručuje, že nedochází k zásadnímu zkreslení kapitálových výdajů a peněžních příjmů.

Nejdůležitější proměnou, a zároveň nejobtížněji odhadnutelnou, je co nejpřesnější stanovení příjmů a výdajů v rámci životnosti projektu.

Následující tabulka na modelovém příkladu ilustruje, jak rozvrhnout plánovanou investici do peněžních toků (příjmů a výdajů).

Výše kapitálové investice je 50 000 Kč, diskontní míra 3.1%, eskalační faktor 2% a roční náklady na provoz a údržbu činí 1 000 Kč. Nákupní cena energie (tedy cena uspořené energie) je 4 Kč/kWh, přičemž prodejní cena činí jednu desetinu nákupní, tedy 0,4 Kč/kWh. Je předpokládáno, že instalace ročně produkuje 3 000 kWh energie, přičemž polovina je spotřebována na místě a polovina dodána zpět do sítě. Roční úbytek výkonu činí 0,5 % a životnost byla stanovena na 10 let.

Výpočet dynamickými metodami

Výpočet dynamickými metodami

Diskontovaná doba návratnosti (DDN)

Do výpočtu doby návratnosti je také možno zahrnout časovou hodnotu peněz. Diskontovaná doba návratnosti pak vyjadřuje období, za které kumulovaný diskontovaný tok hotovosti projektu nabude kladné hodnoty. Jinými slovy, ukáže, za jak dlouho se původní investice navrátí.

Diskontovanou dobu návratnosti lze vyjádřit jako: DDN = A – (B / C), přičemž A značí poslední periodu, kdy byl zaznamenán negativní kumulativní tok peněz (9), B je absolutní hodnota peněžní toku v této periodě (- 3486,6) a C indikuje hodnotu diskontovaného toku peněz v periodě následující (4703,7).

Hodnoty v závorkách jsou převzaty z tabulky výše, kde jsou zvýrazněny modrou barvou. Hledá se tedy první rok, pro který je kumulativní peněžní tok pozitivní. V modelovém příkladu se investice navrátí za 9,67 roků.

Čistá současná hodnota (NPV)

Čistá současná hodnota  pak ukazuje jaký finanční přínos, či ztrátu, uvažovaný projekt vykazuje za celou svou životnost. Jinými slovy, NPV nehledá pouze, kdy se investice navrátí, ale spíše ukazuje celkový zisk, či ztrátu, kterou investice vykazuje.

V tabulce výše je NPV vypočítána jako kumulativní tok peněz, tedy: NPV = počáteční náklady – suma všech diskontovaných výnosů v posledním roce životnosti.

Vnitřní výnosové procento (IRR)

IRR je diskontní sazba, při níž se čistá současná hodnota peněžních toků rovná nule. Jedná se tedy o nejnižší diskontní míru, při které projekt není ztrátový.

Pokud je IRR vyšší než uvažovaná diskontní sazba, investice je ekonomicky přínosná (její vnitřní výnosnost je vyšší než požadovaná). U podnikatelských záměrů se často stanovuje požadované IRR nad 10 %, aby v sobě zahrnovalo protekci před určitou mírou rizika a projekt přinášel vyšší výnosy.

Vnitřní výnosové procento se nejjednodušeji vypočte pomocí funkce IRR v tabulkových editorech, např. MS Excelu, která se aplikuje na celý čistý tok peněz. Je třeba míti na paměti, že pro správné vypočtení této hodnoty je nutné mít maximálně jeden záporný tok peněz (v roce nula). Občas je tedy nutné, aby nákladné průběžné investice (např. výměna součástí) byly rozprostřeny do jednotlivých let výpočtu.

IRR je možno srovnat s alternativní, nízkorizikovou investicí a vykonat tak informované investiční rozhodnutí.

V modelovém případě činí výše IRR 3,57 %, čímž tedy přesahuje stanovenou diskontní mírou 3,1 %.

Závěrem

Na počátku každé uvažované investice do DZE by měla stát důsledná rozvaha o typu technologie a její produkční kapacitě. Důležité je také stanovení předpokladu vlastní spotřeby a co nejpřesnější odhad nákladů a výnosů takovéhoto projektu.

Dynamické metody hodnocení investice, představené v tomto článku, představují spolehlivé a relativně komplexní (v rámcové velikosti domácí instalace) nástroje k zjištění, zda budou vynaložené prostředky efektivně zhodnoceny, či nikoliv.

Častým kamenem úrazu může být nedostatek vlastního kapitálu u větších projektů. To je možné kompenzovat půjčkou, kterou je nicméně nutné promítnou do nákladů na kapitál, na základě kterých je stanovena diskontní míra. Tento způsob zajišťuje jednoduchou možnost porovnání dopadů různých úrokových sazeb na profitabilitu investice.

Zdroj úvodní fotografie: 100metod.cz

Autor:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *