Ján Štuller: Jednáme o sedmi typech reaktorů jak pro Dukovany, tak pro Temelín

Všichni zahraniční uchazeči o stavbu jaderných reaktorů v Česku jsou ochotni se podílet také na financování a všichni na druhé straně naznačují, že bez účasti vlády by se takový projekt realizoval jen těžko. Vládní zmocněnec pro jadernou energetiku Ján Štuller v první části rozhovoru pro web oEnergetice dále uvedl, že všichni také potvrdili ochotu zapojit do výstavby české firmy.

„Půjde ale o to, abychom v tomto ohledu dokázali odlišit sliby od reálných možností,“ řekl dále Štuller. Bohužel podle něj není možné očekávat, že by český průmysl mohl být tak velkým výrobcem komponent jako v dobách RVHP.

Štuller upozorňuje, že zatím šlo pouze o konzultace s jednotlivými uchazeči, mezi něž patří firmy Atmea (francouzsko-japonský podnik), CGN (Čína), EDF (Francie), KHNP (Korea), Rosatom (Rusko) a Westinghouse (USA). „Naším cílem zatím nebylo vytvářet nějaký žebříček, kdo je v čem lepší nebo horší,“ upřesňuje vládní zmocněnec. Konzultací se zúčastnilo šest zahraničních společností, nabízených reaktorů je ale sedm, protože Korejci nabízejí dva typy.

 V minulých týdnech jste jednal se všemi potenciálními uchazeči o stavbu nových bloků v Česku. Už máte první představu, kdo z nich by přicházel v úvahu více a kdo méně?

Smysl těchto jednání byl jiný – chtěli jsme si vyjasnit některé odpovědi, které už česká strana dostala dříve. Šlo tedy o konzultace, během nichž jsme se také chtěli ujistit, že si rozumíme – pokud jde o technické i investorsko-finanční parametry potenciálních nabídek šesti uchazečů o stavbu jaderných bloků v Česku. Zatím nešlo o soutěž mezi těmito uchazeči, ale skutečně jen o konzultace. Naším cílem zatím nebylo vytvářet nějaký žebříček, kdo je v čem lepší nebo horší.

Některé uchazeče známe už z dřívějšího zrušeného temelínského tendru. Tehdy mnozí považovali za hlavního favorita americký Westinghouse. Teď se ale z mateřské společnosti Westinghousu – japonské Toshiby – ozývají hlasy, podle nichž už tyto firmy další jaderné elektrárny stavět nebudou. Bude vůbec Westinghouse v rozhovorech s vámi pokračovat?

Představitelé Westinghouse nám sdělili, že jde o nedorozumění. V některých těch citovaných vyjádřeních šlo podle nich jen o to, že se Westinghouse bude soustředit na své tradiční aktivity. A ty nejsou v oblasti stavebních konstrukcí. Firma nebude sama zajišťovat dodávky, které se týkají stavebních částí projektů nových reaktorů. V této oblasti se obrátí na subdodavatele. Westinghouse se ale plně hlásí k celkové koordinaci projektů výstavby jaderných elektráren a k plné dodávce technologie – v tom smyslu, že někomu zadají výrobu komponent podle svých projektů. Představitelé americké firmy v této souvislosti uvedli, že se vracejí ke kořenům – stejně jako dříve nehodlají kromě paliva sami vyrábět jednotlivé komponenty.

Jedním ze zástupců moderních reaktorů 3.generace je i AP-1000 od firmy Westinghouse; Zdroj: Westinghouse

Jedním ze zástupců moderních reaktorů 3. generace je i AP-1000 od firmy Westinghouse. Zdroj: Westinghouse

Mám pocit, že v posledních letech zaznívaly ze strany Westinghousu vcelku slyšitelné výčitky vůči Česku, které zhruba před třemi lety zrušilo temelínský tendr. Nezdá se vám, že Westinghouse po zrušení tohoto tendru ve své aktivitě na českém trhu dost ubral?

Osobně to mohu těžko hodnotit, protože přesně nevím, jak byl kdo aktivní během předchozího temelínského tendru. V té době jsem byl na straně jaderného dozoru. A během posledních jednání s Westinghousem nic podobného nezaznělo. Mohu pouze říct, že si docela dokážu představit určitou opatrnost těch firem (Westinghouse, Rosatom, Areva – pozn. red.), které se dřívějšího temelínského tendru účastnily. Ta účast je stála hodně peněz na přípravu podkladů i přípravu sebe sama na soutěž – v přepočtu tyto tři firmy utratily určitě více než miliardu korun. Z jejich pohledu to pochopitelně byly ztracené peníze.

Jednou z těch firem byl Rosatom, který teď podle mediálních zpráv opakuje svou nabídku z temelínského tendru ohledně podílu na financování stavby nových bloků. Rusové mluví o širokém vějíři možného financování – od mezistátní půjčky, jako v případě maďarské elektrárny Paks, přes účast na stavbě i budoucím provozování elektrárny jako v Turecku, až po majetkový vstup do investorské společnosti jako ve Finsku. Jak tuto nabídku hodnotíte?

Tato nabídka je skutečně široká a první náměstek generálního ředitele Rosatomu Kirill Komarov ji potvrdil během rozhovoru s českými médii. Na druhé straně podobnou ochotu podílet se na financování vyjadřují i další uchazeči. Ani v tomto ohledu zatím nehodnotíme, kdo nabízí více a kdo méně. Faktem je, že všech šest zahraničních partnerů potvrzuje schopnost účastnit se výstavby nových reaktorů také v roli spoluinvestora – někdo ve větší míře, někdo v menší. Více se ukáže, až vyhlásíme samotnou soutěž.

Důležitá role státu

Asi i Rusové by ale požadovali nějakou záruku buď ve formě garantovaných cen elektřiny, nebo nějaký jiný způsob zapojení českého státu do projektu?

Opět se nemusíme bavit jenom o Rusech, protože zase jde o obecnou charakteristiku. Všech šest hráčů naznačovalo, že si těžko dovedou představit tak velký projekt bez toho, že by v něm hrály nějakou roli stát a vláda. Tato role státu může mít různé formy. Ale základní zpráva je jasná – bez účasti vlády se všem jeví projekt stavby jaderného reaktoru jako stěží realizovatelný. Nejde ze strany uchazečů o žádná ultimáta, ale je možné říct, že všichni nám to takto diplomaticky naznačují.

Do hry se vracejí i Francouzi. Už během temelínského tendru se rozproudila diskuse, zda francouzské reaktory EPR, které nabízela společnost Areva, nejsou příliš velké. Reaktorový byznys nyní přebírá od Arevy společnost EDF, se kterou také jednáte – v tomto případě také o možné stavbě nového reaktoru v Dukovanech. Neobáváte se, že tam už by velké bloky EPR kvůli omezeným možnostem chlazení nepasovaly vůbec?

Kdybychom považovali reaktor EPR s instalovaným elektrickým výkonem 1700 MW za nepřiměřeně velký, vůbec bychom Arevu – nebo v současnosti společnost EDF – neoslovovali.  Tento reaktor je samozřejmě největší ze všech těch, které teď případně přicházejí v úvahu, ale to ho ještě nediskvalifikuje. Záleží také na tom, jak se nakonec rozhodneme a kolik bloků budeme budovat. A jestli ty nové bloky budou fungovat paralelně se starými bloky – ať už v Dukovanech, nebo v Temelíně. Při jednání s potenciálními uchazeči se bavíme o obou lokalitách, záleží na pozdějším rozhodnutí.

EPR reaktor A - vnější plášť z armovaného betonu B - stěna vnitřního krytu z předpjatého betonu s kovovou výstelkou C - nádoba reaktoru D - parogenerátory E - kompenzátor objemu F - napájecí čerpadla G - aktivní zóna H - budova turbíny I záložní diesel-generátory Zdroj: areva.com

EPR reaktor
A – vnější plášť z armovaného betonu
B – stěna vnitřního krytu z předpjatého betonu s kovovou výstelkou
C – nádoba reaktoru
D – parogenerátory
E – kompenzátor objemu
F – napájecí čerpadla
G – aktivní zóna
H – budova turbíny
I záložní diesel-generátory
Zdroj: Areva

Reaktor EPR by přicházel v úvahu spíše v Temelíně než v Dukovanech?

Rozhodnutí by mělo padnout v roce 2025 a do té doby se může stát spousta věcí. Předpokládám, že až téměř do roku 2025 se budeme pořád bavit o možnostech stavby nových reaktorů v obou lokalitách. A budeme to upřesňovat i v souvislosti s tím, jak se bude vyvíjet licenční proces jak v Dukovanech, tak v Temelíně. Platnost stávajícího územního povolení, které vydal Státní úřad pro jadernou bezpečnost v Temelíně patrně vyprší a vzhledem k novému atomovému zákonu se bude muset řízení k tomuto povolení zopakovat. Takže jsme v situaci, kdy se bavíme o obou lokalitách a o všech sedmi typech reaktorů včetně EPR jak pro jednu, tak pro druhou lokalitu. Je ale samozřejmé, že eventuální možnost provozu dvou bloků EPR paralelně se čtyřmi stávajícími reaktory v lokalitě Dukovany, nebo se stávajícími dvěma reaktory v Temelíně, bude nutné detailně analyzovat. Opravdu tedy záleží na rozhodnutí, kolik bloků a ve které lokalitě budeme stavět.

Jednáte se šesti firmami, ale mluvíte o sedmi typech reaktorů. Je to proto, že Korejci fakticky nabízejí dva typy?

Ano. Je tomu tak. Za Koreu teď s námi jedná pouze firma Korea Hydro and Nuclear Power, a to jak za sebe, tak i jménem firmy KEPCO.

Nástup Asiatů

Oproti zrušenému temelínskému tendru je teď velkou novinkou to, že do hry vstoupily asijské firmy. Ve firmě Atmea – tedy společném podniku s Francouzi – je zastoupena japonská společnost Mitsubishi. Atmea je ovšem zatím jediný z uchazečů, který výrazně nepokročil ve výstavbě reaktorů, které by mohl Česku nabídnout.

To je pravda. A zase se vrátím k tomu, že výstavba nových bloků bude zahájena nejdříve v roce 2025 – tedy ode dneška za osm let. Očekáváme, že prakticky každý z nabízených reaktorů už bude někde v provozu, nebo minimálně bude mít licenci pro výstavbu. To se pravděpodobně týká i Atmey, která chystá výstavbu jaderné elektrárny v Turecku a možná i v dalších zemích. Během temelínského výběrového řízení byl stanoven požadavek, že vítězný reaktor musí být přinejmenším licencovatelný v zemi svého původu nebo v nějaké zemi Evropské unie. Domnívám se, že pokud budeme mít i v příští soutěži podobný požadavek, bude nakonec splněn pro všech sedm reaktorů.

Už jste zmínil, že ve hře jsou dvě korejské nabídky reaktorů – APR-1400 a APR-1000. Známější je APR-1400, který Korejci staví se Spojených arabských emirátech. Jestliže nyní v Česku nabízejí i ty takzvané tisícovky, není to právě proto, že v Česku cítí poptávku spíše po menších reaktorech?

Myslím, že je to tím, že jeden z těchto projektů je navázán na korejskou firmu KEPCO, zatímco druhý projekt na její dceřinou společnost KHNP (Korea Hydro and Nuclear Power). My jsme oslovili oba dva korejské hráče, tyto firmy se ale domluvily, že s námi bude jednat pouze jedna firma a tou že bude KHNP. S touto firmou ale jednáme o nabídce obou korejských reaktorů.

Plánovaná výstavba reaktorů APR; Zdroj: KHNP

Plánovaná výstavba reaktorů APR. Zdroj: KHNP

Korejci jsou ve svých aktivitách v Česku už delší dobu dost aktivní, mluví o výhodném geografickém postavení naší země, což vede k úvahám o nějaké strategické spolupráci s českými firmami při případném korejském nástupu v evropské jaderné energetice. Právě v případě Evropy si Korejci možná nemyslí, že by museli všechny komponenty elektráren dovážet z domova přes půl zeměkoule.

Ano, ale také ostatní uchazeči o tom mluví podobně. Všichni mluví o lokalizaci – tedy o zapojení českých firem při stavbě nových reaktorů v Dukovanech a Temelíně. Všech šest hráčů se také zmiňuje o tom, že tato lokalizace se nemusí týkat pouze dodávek pro reaktory budované v Čechách, ale že je zde i potenciál pro export českých komponent na třetí trhy.

Tohle je pro nás docela důležitý argument…

Důležitý argument to bezpochyby je. Půjde ale o to, abychom v tomto ohledu dokázali odlišit sliby od reálných možností. Každý z těchto hráčů by byl hloupý, kdyby v těchto zatím předběžných rozhovorech nenabízel lokalizaci. Opakuji, že jsme ve fázi konzultací, nikoliv výběrového řízení. Bohužel není možné očekávat, že by český průmysl mohl být tak velkým výrobcem komponent, jak tomu bylo v osmdesátých letech minulého století.

Doba RVHP je pryč

Proč je dnes situace jiná?

Tehdy Sovětský svaz přenechal Československu – a dá se říct, že poměrně velkoryse – jak samotnou výrobu, tak technickou dokumentaci a licence pro všechny komponenty jaderných elektráren kromě hlavních cirkulačních čerpadel a jaderného paliva. Fungovala takzvaná dělba práce v rámci RVHP. Na vyšších politických úrovních padlo například rozhodnutí, že tlakové nádoby reaktorů bude vyrábět Československo a že jich vyrobí minimálně dvanáct. Něco podobného vám dnes nemůže nikdo zaručit. Přitom uvést znovu do provozu halu, ve které se tlakové nádoby vyrábí, by se vyplatilo až při zaručeném odběru podobného množství tlakových nádob. Ti lidé, specialisté, kteří se podíleli na této výrobě v Plzni, už tam také nejsou. Naštěstí si tamní Škoda JS udržela schopnost výroby vnitřních částí reaktorů a dalších komponent jaderných reaktorů, které vyrábí pro různé odběratele doma i v zahraničí včetně Francouzů.

Zájem stavět nové reaktory v Česku projevili také Číňané. Objevují se tu ale obavy, že právě Číňané by do svých projektů v zahraničí nejraději dodali úplně všechno – včetně dělníků na stavbách. Chápou podle vás Číňané, že trváme na tom, aby se do takového projektu silně zapojily také české firmy?

Jednání s Číňany se v tomto ohledu nijak nelišila od rozhovorů s ostatními uchazeči. Čínská firma CGN, stejně jako ostatní hráči, nabízela lokalizaci a budoucí uzavírání kontraktů se subdodavateli z řad českých firem. Jednotliví uchazeči se bezpochyby budou lišit v rozsahu subdodávek pro české firmy v různých částech jaderného bloku, což začneme posuzovat, až vyhlásíme soutěž.

Čína má pověst země, kde je jaderný boom největší na světě, na druhé straně Číňané mají jen omezené zkušenosti s exportem svých reaktorů. Nemluvě o těch nejnovějších typech reaktorů, kam řadí i svůj Hualong, který nabízejí také v Česku…

Zatím skutečně takový projekt v zahraničí nerealizovali. Číňané se pochopitelně snaží chytit na evropském trhu a v současnosti tady cítí příležitost. Pravděpodobně budou argumentovat tím, že získali příznivé hodnocení ze strany evropských jaderných průmyslníků a že reaktor Hualong vyhovuje evropským požadavkům. My jsme žádné detailní vyhodnocení reaktoru Hualong zatím pochopitelně neprováděli. Víme o něm logicky méně než o projektech tří účastníků předchozího temelínského tendru – těm jsme se už hodně věnovali jak na straně společnosti ČEZ, tak na straně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

Autor článku, který také kladl otázky, pracuje jako specialista pro energetické projekty agentury HATcom.

Autor:



8 odpovědí na Ján Štuller: Jednáme o sedmi typech reaktorů jak pro Dukovany, tak pro Temelín

  1. Martin Hájek napsal:

    Takže pokud si to velmi střízlivě shrneme, tak při vší úctě ČR neví co chce stavět ani kde to chce stavět… ale hlavně nechce nikoho naštvat :-).

    • Jan Veselý napsal:

      Neví se jak se to bude financovat, neví se co s vyhořelým palivem, …

    • Jan Žižka napsal:

      Vaši skepsi sdílím částečně. Zdá se mi logické, že vládní zmocněnec v tuto chvíli nechce dělat žádné žebříčky podle preferencí firem. Má-li tu být soutěž (což si myslím, že má), je naším zájmem, aby do ní šli všichni naplno. Podezření, že už někoho preferujeme předem, by nám uškodilo. Jiná věc je, že také nevidím žádnou vůli na politické úrovni opravdu jaderné elektrárny stavět. Když použiju klišé, tady je rozpor mezi slovy a činy enormní.

      • Martin Hájek napsal:

        Já samozřejmě chápu, že ČR nebude teď dělat nějaké žebříčky, to by byl nesmysl a dokonce i právně velký problém. Ale ČR by měla mít již nyní představu o tom, jak velký blok (maximálně) chce a kde. Jestliže ji nemá, tak je to signál, který vypovídá mnohé.

  2. liberal shark napsal:

    Velmi přesný a korektní článek …

  3. Martin Ševeček napsal:

    Osobně by mě velmi zajímalo, jak důležití představitelé u nás z Westinghousu byli a jak spolehlivé je jejich vyjádření. Prohledával jsem vyjádření představitelů Toshiby (vlastník) a Westinghousu z posledních dní a nejsou úplně kozistentní. Podle japonských zdrojů to vypadá tak, že Westinghouse bude prodávat výkresy a dokumentaci a samotná stavba by měla jít úplně mimo ně. Dokonce se zdá, že je ohrožený i jejich indický projekt, který měl za pár měsíců podepisovat indický premiér na návštěvě u Trumpa. Jestli to třeba v případě zástupců, kteří byli v Praze, není tak, že přání je otcem myšlenky…

    Ale například docent Hezoučký propaguje myšlenku, že bychom si mohli koupit projekt a postavit si elektrárnu celou sami. Proč ne AP1000?

    • Jan Žižka napsal:

      Také jsem koukal, že zaznívají různá vyjádření Toshiby a Westinghousu. Předpokládám, že se v Toshibě pořád zabývají tím, jaké všechny důsledky budou současné finanční potíže nakonec mít. V Indii zatím podle dostupných zdrojů počítají s tím, že oproti původním představám nebude ani Toshiba, ani Westinghouse generálním dodavatelem nových jaderných elektráren, ale pořád chtějí, aby Westinghouse dodal reaktory AP 1000 a považují to asi za reálné:
      http://economictimes.indiatimes.com/industry/energy/power/india-still-keen-to-buy-westinghouse-reactors-despite-toshiba-meltdown/articleshow/57200763.cms
      Pokud jde o myšlenku docenta Hezoučkého, určitě by si vyžádala zvláštní článek a analýzu. (Možná téma pro Vás 🙂 ? ) Ján Štuller v tomto rozhovoru vlastně říká svůj pohled – není reálné, abychom v Česku vyráběli tolik komponent jako v dobách RVHP. Pokud jde o samotný reaktor AP 1000, pan Hezoučký není zrovna jeho velkým obdivovatelem.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *