Soumrak evropského jádra? Korejci nesouhlasí, partnery hledají i v Česku

Minulost patřila Američanům a Francouzům, budoucnost Číňanům, Rusům a Korejcům. Takový pohled na budoucnost jaderné energetiky dnes rozhodně není výjimečný. Evropa se potýká se dvěma odstrašujícími případy budování atomových reaktorů nové generace ve francouzském Flamanville a finském Olkiluotu, které se výrazně protahují a prodražují, zatímco příprava řady dalších projektů stagnuje. Německo odchází od jádra úplně.

Jsou to ale právě Číňané, Rusové a Korejci, kdo paradoxně odmítají evropské jádro odepsat. O korejských ambicích v Evropě se dosud mluvilo možná nejméně. Jenže tamní energetická společnost KEPCO dává stále více najevo, že má zájem. V Londýně i v dalších evropských metropolích včetně Prahy.

A státem ovládaná firma KEPCO má nezanedbatelnou výhodu – pokud by se Rusové někam nedostali z politických důvodů a nástup Číňanů by dál narážel na bezpečnostní obavy, Jihokorejců se nic z toho netýká.

Britský test

O aktuálním korejském zájmu se nedávno dozvěděli ve Velké Británii. Tamní tisk zveřejnil informace, podle nichž KEPCO jedná o vstupu do konsorcia NuGen, které hodlá stavět tři nové reaktory elektrárny Moorside v severoanglické Cumbrii.

Korejci by se tak připojili k japonské Toshibě a francouzské společnosti Engie. Reaktory do elektrárny Moorside má přitom dodat dceřiná společnost Toshiby – v Česku dobře známá americká společnost Westinghouse.

Na místě je určitě otázka, jestli se Korejci snaží v Británii napodobit čínskou strategii – nejdříve se zapojit jako spoluinvestor, později nabídnout vlastní reaktory. Právě ve Spojeném království by se Korejci určitě leckomu zamlouvali více – zatímco vůči čínským plánům začala být nová britská vláda Theresy Mayové opatrná a pozdržela projekt jiné (a zatím známější) elektrárny Hinkley Point s francouzsko-čínskými investory. Tomuto projektu dala zelenou až poté, co údajně získala ujištění, že Číňané nemohou celý projekt sami ovládnout.

Začalo to výhrou nad Francouzi

Předběžná podoba dvou nových bloků s reaktory EPR, které mají vzniknout v sousedství reaktorů Magnox a AGR.

Předběžná podoba Hinkley Point C – dvou nových bloků s reaktory EPR, které mají vzniknout v sousedství reaktorů Magnox a AGR. Zdroj: EDF Energy

Korejci nyní tedy mají ambici připojit se k projektu, který by se v případě potřeby snad mohl stát jakousi alternativou vůči kontroverznímu Hinkley Point, kde mají časem stát stejné francouzské reaktory EPR jako ve Flamanville a Olkiluotu.

Může se zdát symbolické, že celé velké tažení společnosti KEPCO na mezinárodní trhy začalo před sedmi lety právě vítězstvím nad tradičním vládcem evropského jádra – francouzskou společností Areva. V roli poražených ovšem zůstal i americko-japonský společný podnik GE Hitachi.

Stalo se tak v roce 2009, kdy Korejci vyhráli tendr na čtyři reaktory elektrárny Barakah ve Spojených arabských emirátech. Francouzi, kteří byli přesvědčeni o dokonalosti svého reaktoru EPR, nesli porážku velmi nelibě.

Odrazový můstek do světa

Na druhé straně se má projekt Barakah, kde KEPCO také úzce spolupracuje s Američany (ti tady jsou v roli subdodavatelů), stát korejským odrazovým můstkem k mohutnému exportu korejských reaktorů APR 1400 do celého světa. Partnerství s Korejci by možná mohl zosobňovat manažer Tom Samson, který byl ve vedení jaderné společnosti Emirates Nuclear Energy Corporation a nyní vede konsorcium NuGen v Británii.

Jižní Korea vyhlásila cíl stát se do roku 2030 třetím největším exportérem jaderných reaktorů na světě. Vychází ze silné základny ve vlastní zemi, která patří k předním globálním provozovatelům jaderných elektáren – kromě 24 stávajících reaktorů o celkovém výkonu téměř 22 gigawattů staví Korejci na „domácí půdě“ dalších šest. Navíc už plánují výstavbu ještě čtyř bloků.

Ve stopách Rosatomu?

Korejské aktivity v zahraničí připomínají strategii uzavírání předběžných smluv ve stylu ruské státní korporace Rosatom. KEPCO nedávno uzavřelo memorandum o porozumění s Keňou, které se týká nejen výstavby budoucích elektráren, ale také výměny zkušeností – tedy faktické pomoci při rozvoji keňského atomového programu.

Bylo by nicméně chybou lakovat jaderný mírový program v Jižní Koreji pouze narůžovo, i tato vyspělá země má za sebou kritické okamžiky. Před třemi lety zemi zasáhl velký skandál, když atomový regulátor zjistil, že dodavatelé komponent pro tamní reaktory zfalšovali tisíce bezpečnostních certifikátů.

Vidina Dukovan

Jaderná elektrárna dukovany

Letecký pohled na JE Dukovany zdroj: cez.cz

Vraťme se ale do Evropy – z pohledu starého kontinentu je důležité, že Korejci míří i sem. KEPCO se ve svých prezentacích zmiňuje o potenciálních příležitostech v Česku, na Slovensku, v Polsku a také ve zmiňované Velké Británii.

Mnohé nasvědčuje tomu, že právě Česku přisuzují Korejci poměrně velkou váhu. Určitě v tom hraje podstatnou roli představa, že by se KEPCO mohlo uplatnit při případné stavbě nových reaktorů v Dukovanech nebo Temelíně. Korejská společnost je jednou z firem, které česká vláda v této záležitosti oslovila.

Není ale vyloučeno, že by česko-korejská spolupráce v jaderné energetice mohla získat širší záběr. Když manažer společnosti KEPCO Kim ChanHoi letos na jaře navštívil Prahu, mluvil o „výhodné geografické pozici“ Česka v centru Evropy. Korejci zároveň dávali najevo, že si uvědomují dlouholetou tradici české jaderného průmyslu.

„Vzdělané a levné“ Česko

To vše svádí k úvahám, že pokud by Korejci získali zakázku kdekoliv v Evropě, nemuseli by vše vyrábět ve vlastní zemi a mohli by hledat partnery i v tuzemsku. Tím spíše, že Korejcům se Česko pořád jeví jako země se „vzdělanou a přitom relativně levnou pracovní silou“. Kim ChanHoi také v Praze zaujal výrokem o „přebytku kompetentních odborníků v Česku“ vzhledem ke zrušené dostavbě Temelína.

Zájem o Česko tak podle všeho zapadá do širšího kontextu: Jihokorejci také oficiálně vyhlásili záměr vytvářet strategická partnerství se světovými jadernými firmami, která mají přispět právě k posílení exportu a schopnosti vycházet vstříc rozmanitým požadavkům importérů.

Z hlediska potenciálních zakázek pro české firmy při stavbách jaderných elektráren v režii společnosti KEPCO – a to teoreticky kdekoliv na světě, je důležité, že česká státní pojišťovna EGAP uzavřela v roce 2015 dohodu o vzájemném dozajišťování se svým korejským protějškem – agenturou K-Sure.

Snad by nakonec mohlo být prospěšné i to, že Praha je v Koreji populárním městem, takže i taková cesta do české metropole na obchodní jednání může být pro Korejce příjemnou záležitostí.

Průlom na Ukrajině?

Energoatom-KHMP

České firmy by ovšem mohla zaujmout ještě jedna zpráva z konce letošního léta – Korejci uzavřeli předběžnou dohodu (memorandum o porozumění) také s provozovatelem ukrajinských elektráren Energoatom. Ukrajinským partnerem by se v tomto případě měla stát společnost Korea Hydro & Nuclear Power (KHNP), jejíž mateřskou firmou je zmiňované KEPCO. Korejci by podle podepsaného memoranda mohli získat zakázku na dostavbu Chmelnické jaderné elektrárny. Stavba tamního třetího a čtvrtého bloku byla – už v pokročilé fázi – pozastavena v roce 1990.

Tradičním dodavatelem pro Energoatom je přitom plzeňská společnost Škoda JS. Ta v případné dostavbě Chmelnické elektrárny viděla podobně velkou příležitost pro české firmy, jakou jim dnes nabízí dostavba slovenských Mochovců.  (Tam se staví dva nové bloky ruského typu VVER.)

Na první pohled to vypadá, že Korejci jsou v ukrajinském případě českými konkurenty, i zde by se nicméně mohla objevit také varianta možného partnerství.

Jak dál s jádrem

Podtrženo a sečteno: Pro budoucnost jaderné energetiky v Evropě, kterou můžeme chápat v širším geografickém smyslu (nejenom Evropskou unii, kterou teď opouští Velká Británie), může být za současné situace klíčový vývoj na dvou „frontách“ – důležitý je projekt Rosatomu ve finském Hanhikivi (případně další projekty Rosatomu) a hodně může naznačit stavba elektrárny Hinkley Point pod taktovkou Électricité  de France a za účasti Číňanů ve Velké Británii (případně další projekty elektráren ve Spojeném království).

Na druhé straně Evropa samozřejmě není jediným koutem světa, ve kterém se hodlá uplatnit korejské KEPCO. Korejci se poohlížejí v zemích jako Malajsie, Vietnam, Írán. Projekt ve Spojených arabských emirátech povzbuzuje jejich ambice na Blízkém východě.

Jestliže se ale korejský zájem nevyhýbá ani Evropě, ukazuje to, že alternativ tu může být více. Tento závěr se týká potenciální nabídky. O to, jak se vyvine situace na straně poptávky, se ale ještě povedou velké boje.

Autor pracuje jako konzultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom.

Autor:



4 odpovědí na Soumrak evropského jádra? Korejci nesouhlasí, partnery hledají i v Česku

  1. Jan Veselý napsal:

    V konečném důsledku bude strašně záležet na tom, za jakou cenu Korejci ty svoje elektrárny nabídnou. Konkurence jde s cenami dolů opravdu brutálně.

    • Milan Vaněček napsal:

      Já bych se bál nízkých cen Korejských či Čínských jaderných elektráren. Když si koupíte levné Čínské či Korejské sluneční panely, tak i když má nějaký skrytou vadu, tak celou škodu na FV elektrárně lze odstranit náhradou za jiný, za cca 10000 Kč včetně montáže.
      Když ovšem má skrytou vadu díl primárního chlazení na JE, tak tu škodu nezaplatíte, bude těžko vyčíslitelná. Ale koupě drahé JE stejně neznamená žádnou záruku, viz řada příkladů….

      • Lukáš Brandejs napsal:

        Jižní Korea opravdu není Čína… Navíc kvalita provedení do značné míry závisí na tom, jak to vše smontují místní dodavatelé. Korejci to tady opravdu fyzicky stavět nebudou.

        • Milan Vaněček napsal:

          O kvalitě místních dodavatelů (vlastněných zahraničními vlastníky) bych měl oprávněné pochybnosti. Stačí sledovat neustále problémy v Temelíně ohledně turbíny z Plzně a falšování (místním outsourcingem) v Dukovanech.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *