Maďarský vzor pro české jádro. V čem vlastně?

Češi si nepřestávají lámat hlavu nad tím, jak je možné v dnešní době postavit nové jaderné reaktory. „Z Bruselu jsme dostali doporučení, ať se podíváme na model, který je realizován v maďarské elektrárně Paks,“ prohlásila několikrát během letošního léta nová ministryně průmyslu Marta Nováková.

To může vyvolávat dojem, že Evropská komise radí, abychom jako dodavatele vybrali – stejně jako Maďaři – ruský Rosatom a uzavřeli s Moskvou příslušnou mezivládní dohodu. Ve skutečnosti je to mnohem složitější. Ostatně i sama ministryně Nováková upozorňovala, že maďarský model bude vzhledem k rakouské stížnosti ještě posuzovat evropský soud. A také to, že ve skutečnosti v Česku nelze zcela okopírovat žádný zahraniční projekt.

Na druhé straně je jasné, že model Paks nám opravdu hodně naznačuje. Možná více v oblasti, která se přímo netýká způsobu výběru dodavatele, ale poskytnutí veřejné podpory – neboli státní pomoci, bez níž se zřejmě žádný projekt výstavby jaderné elektrárny neobejde. Evropská komise je při posuzování státní pomoci tou nejvyšší autoritou v Evropské unii. V případě Pakse ji nakonec – navzdory předchozím pochybnostem – schválila. Ukázala tím, jak nejspíš bude přistupovat k dalším projektům staveb atomových bloků i jinde.

Maďaři se nakonec museli požadavkům Evropské komise přizpůsobit. Neuspěli totiž se svým původním argumentem, že pokud vláda v Budapešti poskytne na výstavbu nových reaktorů v Paksi finance – v tomto případě navíc s možností vzít si na to půjčku od Rusů –, nejedná se o žádnou veřejnou podporu, ale o komerčně smysluplný projekt. Evropská komise naopak uvedla, že o veřejnou podporu jde. Brusel totiž podle vlastního vyjádření zjistil, že maďarský stát je ve skutečnosti ochoten akceptovat nižší návratnost investic, než by vyžadoval soukromý investor.

Oddělit od starých bloků

Nakonec obě strany našly kompromisní řešení, kdy schválení veřejné podpory umožnily některé maďarské ústupky Bruselu. Nyní se dostáváme k tomu naprosto klíčovému bodu: provozovatel nových bloků Pakse bude muset být důsledně oddělen od provozovatele starých bloků, aby nedocházelo k nadměrné tržní koncentraci. V Maďarsku tak půjde o dvě oddělené státní společnosti.

Když se podíváme na to, jaké tři varianty nyní zvažuje česká vláda podle jejího červnového usnesení (č.415), striktně vzato modelu preferovanému Evropskou komisí v Paksi neodpovídá ani jedna. Pod jednu střechu totiž není možné slučovat stávající a budoucí reaktory – ani ve vlastnictví ČEZu, ani ve stoprocentním vlastnictví státu. Dvě varianty tedy z tohoto hlediska rovnou vypadávají.

Nejvíce se maďarskému modelu blíží varianta, podle níž by se dceřiné společnosti ČEZ jako Elektrárna Dukovany II nebo Elektrárna Temelín II (s možností kapitálového vstupu dodavatele technologie) omezily jen na stavbu nových reaktorů. Kdybychom se ale chtěli držet bruselského návodu z Pakse, bylo by nutné zajistit ono důsledné oddělení od mateřské firmy ČEZ. Pochopitelně se nabízí otázka, zda nakonec by tedy přece jen nebylo řešením prodat tyto její dceřinky státu.

K tomu je nutné dodat, že případné důsledné oddělení současných dceřiných společností od mateřské firmy vůbec neznamená nějaké zásadní dělení stávajících aktiv ČEZu podle dalších návrhů, které se v Česku v nedávné minulosti objevovaly.

V současnosti jsou v lokalitě Paks v provozu 4 bloky VVER-440. Zdroj: Wikimedia Commons

Technologická exkluzivita

V případě Pakse se Maďaři navíc zavázali, že jakékoliv potenciální zisky z výroby elektřiny v nových blocích jaderné elektrárny budou sloužit jen ke splácení půjček a zajištění provozu těchto reaktorů. Tyto zisky není možné investovat ani do dalších jaderných staveb, ani do akvizic elektráren.

Provozovatel nových reaktorů navíc bude muset prodávat elektřinu transparentním způsobem – minimálně z třiceti procent na burze, zbytek prostřednictvím aukcí.

Zůstává tu samozřejmě otázka, jak nakonec bude oddělení starých a nových bloků fungovat v praxi. Svým způsobem je takové oddělení – minimálně na první pohled – paradoxní, protože Maďaři v rámci další procedury před Evropskou komisí obhájili své rozhodnutí přidělit stavbu bez výběrového řízení Rosatomu díky argumentu takzvané technologické exkluzivity. I stávající reaktory totiž „vyrostly“ podle ruského (či předtím sovětského) designu a projekt Paks II zajišťuje „technologickou afinitu, kontinuitu a vazbu“.

Své subdodavatele ale musí Rosatom hledat minimálně pro 55 procent celkového objemu zakázek ve výběrových řízeních podle evropských pravidel.

Maďarům napověz…

Úsměvné pak mohou být informace, které se objevily v renomovaných evropských médiích a podle nichž klíčový argument o technologické exkluzivitě mohli Maďarům poradit přímo činitelé Evropské komise. Díky nim v Budapešti zřejmě zjistili, že mohou při obhajobě svého postupu uspět až ve chvíli, kdy se odvolají na francouzský precedens z elektrárny Flamanville. Francouzská vláda totiž musela už dříve zdůvodnit, proč kontrakt na stavbu nového reaktoru ve Flamanville v roce 2007 získala od francouzské společnosti EDF jiná francouzská firma Areva. Samozřejmě díky technologické exkluzivitě…

Pokud by chtěli argument o technologické exkluzivitě použít podobným způsobem také Češi, znamenalo by to, že se bezkonkurenčním favoritem mezi potenciálními dodavateli stává Rosatom. Také v Dukovanech a Temelíně bychom pochopitelně navazovali na stávající ruskou technologii. Potenciální ruská nabídka má také podporu velké části českého jaderného průmyslu, protože se od ní očekává nejsilnější zapojení tuzemských firem do stavby.

Na druhé straně v Praze zatím nikdo nezpochybnil, že by se zde mělo uskutečnit výběrové řízení mezi všemi potenciálními dodavateli – i kdyby to nemělo být striktně podle zákona o zadávání veřejných zakázek, který se k tak velké (jde o stamiliardy korun) a strategické zakázce vůbec nehodí. Zároveň se ovšem spekuluje o českém řešení, kdy by roli finálních dodavatelů jaderného i sekundárního okruhu nových reaktorů převzaly české firmy, zatímco jedna ze zahraničních společností by nabídla technologický projekt v roli subdodavatele.

Vláda navíc v červnu schválila vytvoření nové pracovní skupiny na ministerstvu průmyslu – a to i za účasti zpravodajských služeb, která má posuzovat bezpečnostní zájmy státu v oblasti jaderné energetiky. Asi není třeba vysvětlovat, že tato skupina Rusy a Číňany jako kandidáty na stavbu nových českých reaktorů zrovna favorizovat nebude.

EPR Flamanville

Výstavba jaderné elektrárny Flamanville. Zdroj: EDF

Kouzlo mezivládní dohody?

V souvislosti s maďarským „vzorem“ se ovšem hodně mluví především o modelu mezivládní dohody. Pokud se totiž projekt výstavby nových reaktorů uskutečňuje na základě takové dohody s mimoevropskou zemí, je v zásadě možné obejít evropská pravidla pro zadávání veřejných zakázek – a tedy i zmiňovaný český zákon. Jinými slovy – vyhnout se pravidlům, šitým na míru úplně jiným typům projektů, která realizaci stavby jaderné elektrárny znemožňují.

Otázkou je, zda by přesto nebylo reálné a žádoucí uspořádat komplexní transparentní výběrové řízení, které by bralo v potaz i zapojení českého průmyslu a širší aspekty energetické bezpečnosti, což právě zákon o zadávání veřejných zakázek neumožňuje. To je námět pro právníky, případně pro zákonodárce. Se zemí, v níž sídlí potenciální vítěz takového výběrového řízení – pokud tedy půjde o neevropskou zemi – by pak bylo možné uzavřít mezivládní dohodu.

I v případě takového scénáře je ale nutné počítat s nejistotou. Zdá se, že ani existenci mezivládní dohody Evropská komise nepovažovala za dostačující argument pro schválení nové výstavby v Paksi. Jinak by Maďaři nemuseli na jednací stůl přihazovat také argument o technologické exkluzivitě.

Hlava nehlava

Rakušané nyní maďarský projekt a pozitivní verdikt Evropské komise ve vztahu ke stavbě dalších reaktorů zpochybňují u evropského soudu v Lucemburku. Předchozí složité schvalování „modelu Paks II“ v Bruselu, které muselo být podepřeno řadou argumentů, nicméně ukazuje, že se Evropská komise snažila svou pozici maximálně posílit i kvůli případnému soudnímu sporu.

Evropský soud nedávno v první instanci schválil státní pomoc pro britskou elektrárnu Hinkley Point, kterou Rakušané také napadli. To je nadějná zpráva i pro Maďary, byť právní bitva ještě není u konce.

Úvahy o tom, co případně z maďarského modelu uplatnit také v Dukovanech nebo Temelíně určitě dávají smysl. To úplně nejsilnější poučení z Maďarska ale spočívá v něčem jiném. Maďaři si stanovili jasný cíl, za kterým šli „hlava nehlava“, i když z hlediska evropských pravidel zpočátku nezvolili ve všem tu nejšťastnější cestu. Dávali najevo, že stavba dalších reaktorů je pro ně národním zájmem, ze kterého nehodlají ustupovat. To, že se Evropská komise nakonec rozhodla Maďarům kývnout, hodně souvisí s politikou – v Bruselu si určité nepřáli další problémy s premiérem Viktorem Orbánem, kterých pociťují už tak dost.

Vše by samozřejmě bylo komplikovanější, kdyby navíc neexistovala smlouva o Euratomu – jedna ze zakládajících smluv Evropských společenství, z nichž se vyvinula dnešní Evropská unie. Smlouva o Euratomu je sice terčem kritiky mnoha lidí zvláště v Rakousku a Německu, ale stále platí, že EU by podle ní měla napomáhat rozvoji jaderné energetiky v Evropě.

Autor je konzultantem a specialistou pro energetické projekty agentury HATcom.

Úvodní fotografie: Strojovna JE Pakš; Zdroj: alstom.com

Autor:



12 odpovědí na Maďarský vzor pro české jádro. V čem vlastně?

  1. Pavel Lukavsky napsal:

    S výstavbou dalších bloků je třeba spěchat co nejvíce! Všem je totiž jasné že šance na výstavbu jsou každým rokem menší. Je třeba se poučit přímo v Moskvě! KUPŘEDU LEVÁ

    • Milan Vaněček napsal:

      👍

    • Petr napsal:

      Ve Francii už odstoupil aktivistický novinář zastávající loutkově roli ministra životního prostředí, když se dozvěděl, že díky raketové rychlosti Číny vypršel čas na další hrátky s krizemi jenž mají na Západě umožňovat banksterské skupování všech politicky zrovna škrcených firem, a pobídky na výstavbu 5 jaderných reaktorů ve Francii budou rychle schváleny během několika let už tohoto volebního období.

      Jinak jaderné elektrárny v Česku jsou nutné pro zachování našeho globálně výjimečného národního průmyslu, který nás jediný může udržet od dluhového otroctví kam se propadá celý Západ.
      Pokud jde o větší zisky i pro samotné elektrárny tak k tomu je potřeba, aby začali víc prodávat i své teplo městům nebo výstavbou blízkých skleníků či domovů důchodců.

  2. Jaroslav Zadražil napsal:

    Řízení společenské i ekonomické je fraška.Vládne čím dál více banda diletantů,což je vidět na hospodářstvích.Občas něco spadne,občas se něco nepovede,občas se něco rozkrade.Tyto obrovské ztráty se musí zaplatit a ten kdo za ně může stojí jen peníze.Bez jakékoliv protihodnoty.Takže se to musí vydřít z těch,co hodnoty tvoří.A aby jim neklesala už tak mizerná životní úroveň,musí se to dorovnat tištěním peněz.Takže máme za deset let dvojnásobné mzdy,ale stejnou životní úroveň,tedy inflaci jako prase.Chcete přidat,přidáme.Natiskneme sto miliard.A vláda začne,že ji tlačí odbory.Kolik bere takový odborový boss?A jen štve lidi.Kdyby lidé brali 12 tis. a benzin stál dvanáct korun,byli by na tom stejně.

  3. Emanuel napsal:

    Stavět velké jaderné elektrárny je za současného stavu možného teroristického útoku na ně v Evropě ze strany muslimských a jiných fanatiků na pováženou. Lepší by proto bylo stavět menší jaderné bloky o výkonu zhruba do 50 MW elektrického výkonu, které by byly umístěny v podzemních tunelech v blízkosti vojenských posádek, tak aby byla zajištěna i jejich vojenská ochrana. Při tomto řešení by také odpadlo z velké části převádění elektrické energie na velké vzdálenosti a tyto malé bloky by převážně sloužily pro potřeby jednotlivých okresů v ČR. Nadbytečnou elektrickou energii z těchto malých jaderných elektráren by také bylo možno snadněji ukládat v jednotlivých okresech v ČR do elektrických bateriových komplexů, nebo by mohly být využity v místních menších vodních přečerpávacích elektrárnách. Menší jaderné bloky by v podmínkách ČR mohla například vyrábět firma Škoda Energo v Plzni.

    • jan napsal:

      To je ale vysoce neekonomický postavit kupu elektráren.
      Hlídat tolik pozic a mít tolik dozoru na ně je prostě nelogické.
      u nás je armáda ´´prťavá´´ a aby hlídala tyto komplexy to není možný.
      Nehledě na to že by se kupu lidem v čr ježili vlasy na hlavě že mají za domem elektrárnu.
      U nás je už dosud postavená rozvodná síť pro velké přenosy energie.
      Jediné co nás tím dost blokuje pro naši vnitřní potřebu je Rakousko a Německo které
      si přes nás za ´´babku´´ posílá své přebytky energie nahoru dolů.
      Spíš by se měly přistavět jen další bloky ve stávajících elektrárnách.
      Při této variantě vzniknou jen náklady na výstavbu ale pro budoucí provoz téměř žádné
      co se týká obsluhy jen spotřeba paliva se zvýší.
      Každá taková elektrárna musí mít k dispozici i velkou řeku takže výběr míst pro případnou
      výstavbu se tím hodně zmenšuje.

      • Vláďa napsal:

        S tou velkou řekou opatrně. V Číně v lokalitě naší výstavby žádná řeka není. Je tam pouze uhlí. Pro provoz bloků 2×500 MW jim stačily vydatné prameny. K Žluté řece to je asi 500 km.

    • Petr napsal:

      To by muselo být 80 minireaktorů, tolik posádek ani nemáme.
      Jednoduší by bylo spřesunout víc vojáků k Temelínu a Dukovanům, poblíž Dukovan už je vojenské letectno v Náměšti nad Oslavou, takže by stačilo k Temelínu přesunout nějaké útvary sídlící v republikově nejstarších schátralých kasárnách a centrum protileteckých zbraní.

  4. Alf napsal:

    S tou řekou to úplně pravda není, jsou elektrárny stojící i vyloženě v poušti. Akorát je to s tou řekou levnější.

  5. Jaroslav napsal:

    Problémem dneška je zajištění chlazení. Voda v řekách a přehradách ubývá, chlazení vzduchem při tepelných výkonech 3500 MVA je scifi, navíc – kdo to tu bude za padesát let obsluhovat při evidentním nárůstu primitivismu a dovozu nevzdělané pracovní síly ? Kaskádový kolaps a zamoření veškerého území je pak otázkou pár desítek roků… nejsem pesimista, ale realista !

  6. Tom napsal:

    Alternativní zdroje typu větrníků nebo solárů elekřinu zbytečně zdražují. Jsou nespolehlivé a bez dotací i nerentabilní. Proto by se jaderná energetika rozvíjet měla.
    Cílem by měla být hlavně dostupná energie. Pokud tedy máme ze svých daní na elektrárnu přispět, pak se nám to mělo vrátit. Stát by tedy měl zařídit, že tato elektrárna bude domácnostem dodávat elektřinu za předem pevně stanovenou nákladovou cenu, bez absurdních přirážek na OZE a bez zdražovacích mechanismů typu energetické burzy.

  7. Trouba napsal:

    No v tom Bruselu to je samá vypatlaná hlava. Postavit a provozovat jadernou elektrárnu nemůže kdejakej trotl, a ČEZ má z provozem jádra dost bohaté zkušenosti, nevím co je na tom špatnýho když by měl provozovat i další bloky a tím by se využila stávající technologie společně. To co myslí bruselští idioti by provoz nejen značně prodražilo ale hlavně by hrozilo obrovské nebezpečí že někde dojde k chybě a k havárii.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *