První ruský jaderný reaktor generace III+ bude připojen k síti

Společnost ASE Group oznámila plán na připojení prvního ruského reaktoru III+ generace k síti. Má se tak stát v létě tohoto roku. První blok jaderné elektrárny Novovoroněž II VVER 1200 je již zavážen palivem.

Stavba prvního a druhého bloku elektrárny Novovoroněž II započala v roce 2008, respektive 2009. Nově vybudované reaktory jsou tlakovodního typu VVER-1200/392M, o instalovaném výkonu 1114 MWe. V areálu elektrárny Novovoroněž současně fungují i starší tři bloky (VVER 440 a 1000) a dva další jsou vyřazovány.

První blok získal od regulátora Rostechnadzor povolení k prvnímu kritickému a případnému komerčnímu provozu 23. března letošního roku. Následujícího dne začal proces zavážení reaktoru palivem. Ten je zajímavý tím, že zprvu bude část paliva neaktivní.

„Během první fáze zavážení palivem bude pouze jedna třetina vsázky obsahovat skutečné palivo, zatímco zbytek bude jen atrapa. Ta zajistí zvýšení bezpečnosti. Atrapy budou postupně podle provozního plánu nahrazovány skutečným palivem,“ cituje Nuclear Engineering Fjodora Tatarkina, vedoucího inženýra elektrárny.

Dokončení vsázky paliva je plánováno na 2. dubna. Elektrárna poté bude najíždět na plný výkon 55 dní. Plné komerční využití nového jaderného bloku je očekáváno na konec roku.

Generace III+

Jaderné reaktory se dělí do čtyř skupin (generací), dle jejich technologických parametrů. Reaktory I. generace byly stavěny v 50. a 60.letech 20.století. Šlo o prototypové elektrárny, které testovaly praktické využití jednotlivých technologii. Poslední zástupce této skupiny byla elektrárna Wylfa (Magnox) uzavřená na konci loňského roku.

Reaktory generace II vznikaly ve velkém množství již jako série. Pochopitelně měly samostatné projekty, vycházely však vždy z principů daného modelu. Do této skupiny řadíme většinu dnes provozovaných reaktorů, včetně tlakovodních VVER-440 a VVER-1000 (JE Dukovany a Temelín).

III. generace využívá poznatků z provozu svých předchůdců. Proti nim je ekonomicky efektivnější, má delší životnost (až 60 let) a zajišťuje vyšší bezpečnost. Ta se opírá hlavně o pasivní prvky. To jsou takové, které ke své činnosti autonomně využívají fyzikální principy a nejsou tak závislé na řízení, čí napájení z vnějšku. Tyto reaktory jsou stále vyvíjeny.

III.+ generace vylepšuje zabezpečení III. generace. Pasivní bezpečnostní prvky jsou zcela autonomní. Do této skupiny se řádí právě zprovozňovaný tlakovodní reaktor VVER-1200. Ten má dvojitý kontejnment a zvýšenou odolnosti proti zemětřesení a pádu letadla.

Pod pojmem IV generace jsou označovány budoucí jaderné reaktory, které by měly být schopny plně využít jaderné palivo. Zmenšilo by se tak množství a nebezpečnost jaderného odpadu. Více o reaktorech IV. generace v následujícím článku.

Vývoj reaktorových generací, Zdroj: cez.cz

Vývoj reaktorových generací, Zdroj: cez.cz

zdroj úvodní fotografie: Sergbeer



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *