Vodíková palivová nádrž. Autor: Joseph Brent (flickr)

Austrálie a Norsko se předhánějí v naplnění japonské vodíkové vize

Norsko a Austrálie se předhánějí, kdo se stane klíčovým dodavatelem vodíku pro Japonsko, aby země vycházejícího slunce mohla následně naplnit své ambice stát se prvním národem významně využívajícím tento čistý zdroj energie. Zatímco Austrálie má v plánu vyrábět vodík z hnědého uhlí, Norsko vsadilo na obnovitelné zdroje energie. 

Japonsko, které se po odstavení svých jaderných reaktorů po havárii v jaderné elektrárně Fukushima-Daiichi stalo největším světovým importérem zemního plynu, vkládá velké naděje do vodíku jako čistého zdroje energie.

Zahraniční server Reuters uvedl, že roční objem trhu s vodíkem a palivovými články by měl v Japonsku dosáhnout 9 miliard dolarů do roku 2030 a 72 miliard dolarů v roce 2050.

Společnost Kawasaki Heavy Industries (KHI) rozvíjí svůj dodavatelský řetězec, aby podpořila vizi premiéra Shinzo Abeho založenou na automobilech, domech a elektrárnách využívajících vodík, která by měla být představena na olympijských hrách v Tokiu v roce 2020.

Australské uhlí nebo norské OZE?

Jako potenciální dodavatelé zkapalněného vodíku jsou nejčastěji skloňovány Austrálie a Norsko.

Zatímco australský plán spočívá ve zplyňování uhlí, kdy by plyn byl následně zbaven síry, rtuti a oxidu uhličitého a zbyl by vodík, norský systém počítá s využitím elektřiny z obnovitelných zdrojů k vysokoteplotní elektrolýze vody, při které by vznikal kyslík a vodík. V obou případech se dle Reuters počítá se zkapalněním vodíku a jeho přepravě v kapalné formě do Japonska.

V Austrálii je v současné době budován prototyp tankeru a KHI plánuje výstavbu větších tankerů ve dvacátých letech. Projekt KHI podporuje japonská vláda a v tomto roce mu poskytla financování ve výši 4,7 miliard jenů (zhruba 1,1 mld. Kč).

V Norsku se KHI spojila s Nel Hydrogen, dodavatelem výroben vodíku, přičemž mezi podporovatele této iniciativy patří například japonská Mitsubishi Corp či Norský Statoil. Cílem projektu je prokázání, že zkapalněný vodík může být vyroben z OZE a dopraven do Japonska pomocí tankerů.

Viceprezident Nel Hydrogen Bjorn Simonsen řekl Reuters, že společnost cílí na dodávku zkapalněného vodíku do Japonska s cenou minimálně 24 jenů/Nm3 (5,48 Kč/Nm3). KHI předpokládá, že zkapalněný vodík z Austrálie by mohl být do Japonska dodáván za zhruba 29,8 jenů/Nm3 (6,8 Kč/m3).

Autor úvodní fotografie: Joseph Brent

Autor:



40 odpovědí na Austrálie a Norsko se předhánějí v naplnění japonské vodíkové vize

  1. Milan Vaněček napsal:

    Norské vodní elektrárny a větrné elektrárny zemí okolo Severního a Baltského moře vyrábějíci vodík z přebytků čisté elektřiny=systém čistá OZE s akumulací ( o vysoké energetické hustotě). Dokonalá náhrada jaderné energetiky v zemích, kde JE obyvatelé nechtějí (Japonsko, Německo).

  2. C napsal:

    Tak do 2020 jistě nebudou sto rozjet sériovku vodíkových aut, dokonce se o toho tiše ustupuje. Nějak si ale neumím představit přepravu zkapalněného vodíku, ta sama o sobě bude náročná na energii a tlak, tak jako tak , bude obrovský, Japonci jsou sice dobří inženýři a ještě lepší vynálezci podivných a zbytečných udělátek, ale nějak umravnit vodík při transportu kolem světa je i nad jejich síly.

    Nabízí se podle mne ještě jedna možnost jak vodík produkovat, osadit nějakou velkou loď, nebo něco na způsob ropné plošiny, reaktorem, řekněme VVER440 spolu s potřebnými systémy pro výrobu elektřina, tu zaparkovat někde daleko v moři (řekněme 500 km od pobřeží), dostatečně daleko zaparkovat druhou pro výrobu vodíku (nevím jestli by byl dobrý nápad obě technologie dávat blízko sebe do jednoho plavidla) a spojit je kabelem.

    Tím se podstatně eliminuje přepravní vzdálenost, při správné konfiguraci AZ a využití schopnosti thoria produkovat nový štěpitelný materiál v tlakovodních reaktorech (viz shippingport) by se i výrazně redukovalo množství odpadu a výrazně prodloužily kampaně (při pokusu se prý AZ nechala 5 let bez zásahu), což by mělo pozitivní dopad na produkci.

    • Milan Vaněček napsal:

      V jakém světě to žijete? Tankery rozváží ropu a zkapalněný zemní plyn po celém světě a Vy o tom pochybujete? Co se týče aut s palivovými články takJaponci byli a jsou průkopníky.
      Samozřejmě v naší české kotlině nic nééjde a když něco jde tak je to velká levárna….

      • Milan Vaněček napsal:

        …. jako ty soláry a teď zase nový atomovky…..

      • C napsal:

        Pane Vaněčku,
        vodík není methan, s methanem se domluvíme, za normálního tlaku potřebujeme asi -162°C aby zkapalněl, u vodíku je to přes -250°C. Při přepravě LNG se navíc využívá právě ona nízká teplota spíše než zvýšený tlak, ten je možná v desítkách kPa. Když se před X lety zkoušela kryogenní nádrž v nějakém vodíkovém autě, tak ušla asi za týden, Mirai má poměrně malou nádrž na 5kg vodíku a tlak kolem 70MPa.

        Prodejům Miraie se nedaří, Toyota se loni nechala slyšet že uvede elektromobil s dojezdem 300km, vodíkové infrastruktuře se také příliš nedaří. Na to jak je Toyota velká automobilka tak se jaksi nedaří, loni v USA necelých 800 kusů. V Japonsku by mělo být loni kolem stovky vodíkových stanic, u nás je tak jedna, možná dvě. To auto stojí v Japonsku nějakých 58 tisíc dolarů, to je nějakých 1.5 milionu korun. Elektromobily se dají sehnat i kolem milionu.

        Vodík má před sebou v tento moment takové problémy, které je třeba vyřešit, že se to minimálně dalších 20-30 let protáhne, pokud by měl pracovat jako nosič energie pro průmysl (navíc účinnost cyklu elektřina-vodík-elektřina je jen asi 30-40%), bude třeba ještě výrazně snížit cenu elektřiny, kterou se produkuje, minimálně na 30€/MWh, ale spíše ještě mnohem více aby se pokryly i náklady na režii výroby a transportu. Také by se hodil nějaký materiál, kterým vodíkové molekuly obtížně pronikají.

        • Milan Vaněček napsal:

          Pane C, s kapalným vodíkem osobní zkušenost nemám. Ale jako doktorand jsem měl v roce 1970 prvý kryostat s kapalným heliem na fakultě a jako vedoucí oddělení jsem v roce 2000 otevřel diamantovou laboratoř a tlakové lahve s vodíkem jsou nezbytnou součástí pro „plasma enhanced chemical vapor deposition“ diamantových a nanodiamantových vrstev.
          Co tím chci říci, nejdřív se trochu bojíte ale pak si zvyknete a je to rutina. Stlačený H2 Vám neuteče, Mirai má nádrž na stlačený H2.
          Myslím, že Olympiáda bude pro Japonce vítanou příležitostí presentovat svoji technologii.

          • Vláďa napsal:

            V laboratoři to má opodstatnění. V běžném životě to bude ještě dlouho cenově nedostupná technologie.

          • C napsal:

            Nejde o strach, ale o to, jestli se dá vůbec o něčem takovém uvažovat. Myslím že v současné době prostě není technologie kolem vodíku dostatečně daleko, aby se vůbec dalo o něčem takovém pořádně uvažovat, bylo by třeba mnohem větších investic, aby to smysl mělo.

            Nejsložitější na tom bude právě ona domluva s vodíkem při těchto transportech, zřejmě ta loď bude muset mít, ne několik velkých nádrží, což je mnohem jednodušší na výrobu, ale nejspíš soustavu propojených tlakových lahví, navíc bude nutné, aby se to +- vyplatilo jako transport ropy, stlačit 0.5kg vodíku do objemu 1l asi tedy 5.6m 3 vodíku pi atmosferickém tlaku. Pokud jsem se někde nespletl, pak se bavíme o nádrží s tlakem asi 557MPa, takovou snad ještě nikdy nikdo nevyrobil. U Maraie je vnitřní objem asi 60l, tedy zhruba 0.042kg/l, pokud jsem počítal dobře. Přepravovat vodík po světě v zařízení s takovýmito parametry je myslím hloupost. Ani v případě kryogenní nádrže si moc nepolepšíme, nádrž o 170l obsahuje asi 8kg vodíku, takže nám to dává zase celkem malou hustotu. Tato cesta nám asi také příliš nepomůže.

          • Martin Pácalt napsal:

            Technologie na zacházení s vodíkem tady jsou již několik desítek let – viz. vesmírný program NASA. Palivem raket je vedle jiných alternativ vodík a kyslík. Tzn. minimálně zacházení s vodíkem je zvládnuté.
            Obecněji řečeno, pokud má vodík jak nosič energie nahradit ropu a uhlí, pak jsou možné dvě cesty:
            1) výroba ve velkém , kdy je cílem vyrobit vodík a poslat ho tankerem nebo potrubím do místa spotřeby. Pak mi přijde vhodnější ho vyrábět v JE, protože kde je JE, je obvykle i spotřeba , a energie je koncentrovaná,
            2) alternativa skladování ( ke skladování energie v PVE , bateriích , pneumatických vacích-tlakových stanicích nebo ke zmíněné syntetické výrobě methanu ) v době malé spotřeby a vysoké produkce EE – to ale určitě bude v menším měřítku ve smyslu množství použitého vodíku, protože cílem bude jen přelévat energie do zásobníku a zpět podle potřeby.
            Pane C máte nějaký odkaz ohledně účinnosti přeměny vodík-EE-vodík?
            Byla zde zmíněna akumulace energie formou výroby metanu – to je určitě zajímavější i z pohledu dalšího využítí již postavené infrastruktury.

          • C napsal:

            Plnění rakety je něco jiného než to co by bylo třeba na to aby se přepravoval na tisíce kilometrů. (navíc nevím jestli se do raket náhodou nelije hydrazin, který je ale toxický)

            Vodík se dá vyrobit s účinností asi 50-70%, celý cyklus má pak účinnost kolem 34-44%
            Methan jsem zrovna nedávno zjišťoval do jiné diskuse a bylo to myslím kolem 170€/MWh v plynu.

    • Martin Pácalt napsal:

      Nedávno jsem v Ekonomu četl srovnání cen pohonů (provozní – pouze palivová složka ceny). Srovnání vypadalo takto:
      – vodíková Toyota ………………….. 2,86Kč/km,
      – Octavia – benzín ……………………1.36Kč/km,
      – Octavia – nafta ………………………1.10Kč/km,
      – Octavia – CNG…………………………1.03Kč/km,
      – Opel Astra-LPG ………………………0.93Kč/km,
      – Toyota Prius hybrid…………………0.93Kč/km,
      – Toyota Prius Plug in hybrid ………0.62Kč/km
      Z toho plyne zatím nezvládnutá výroba ve velkém a osobně se mi nelíbí tak natlakované palivo vozit s sebou v autě – výbušnost je horší než u benzínu. Využití vodíku bude spíše vhodné (podobně jako jaderná energie) jen ve velkém měřítku a někde pod dozorem. Představa, že každé např. 5. auto má vodíkovou nádrž, se určitě bude líbit všem, co rádi odpalují civilisty v centrech měst.

      • Pavel napsal:

        Nejen výroba ve velkém není zvládnutá. Není zvládnuto ani dlouhodobé skladování a přeprava na dlouhé vzdálenosti. Vlastnosti vodíku jsou takové, že to ještě pár desítek let možné nebude, každopádně ne za rozumnou cenu.

  3. Petr napsal:

    Je vidět, že když už i největší vodíkoví šílenci z Japonska, do toho dávají jen 1 miliardu Kč ročně, tak to konečně zaslouženě umírá.
    To Česko i když soláry skoro nenávidí, na ně pořád dává 40 miliard Kč ročně.
    Vodík je palivo na h…., protože postupně prostupuje všemi stěnami.
    Jediné co má z elektřiny cenu vyrábět je přinejmenším metan.

  4. Jan Veselý Jan Veselý napsal:

    Mě celé to „vodíkové hospodářství“ připadá jako stále zoufalejší akce. Přemýšlím proč složitě a energeticky náročně stlačovat nebo zkapalňovat vodík, když by s obdobnými ztrátami šlo rovnou produkovat kapalná paliva, třeba na bázi methanolu. byly by pak minimální potíže s transportem a skladováním a je to v klidu použitelné ve spalovacích motorech.
    Každopádně sami Australané ty vodíkové sny považují za fantasmagorie.
    Na druhou stranu aktuálně uzavřel Amazon obrovskou kupní smlouvu na koupi vysokozdvižných vozíků s vodíkovým palivovým článkem pro své sklady a zároveň koupil podíl v produkční firmě.

    • Martin Pácalt napsal:

      Možná si tím nějaký futurista chtěl našlápnout k situaci , kdy už pojedou fúzní reaktory.

      • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

        Ne, konečně někdo objevil „ekologickou niku“ pro pohon na bázi palivového článku s vodíkem. Ukázalo se, že jsou velmi dobře konkurenceschopné proti elektropohonu s olověnými bateriemi. Ekonomická návratnost je prý v řádu jednotek měsíců.

      • C napsal:

        Jestli pojedou fúzní reaktory, můžeme všechno ostatní prodat do Afriky nebo Kimovi, jako to Praha udělala s tramvajemi, vykašlat se na energetické úspory a dělat si co chceme, v moment kdy se to rozjede máme k dispozici tolik energie a tak bezpečnou technologii že ji lze postavit v každém okresním městě kdekoliv na světě.

        • Milan Vaněček napsal:

          Fůzní reaktor je tak složité zařízení s tak vysokými nároky na použité materiály že proti tomu je jaderný reaktor primitivní hračka. Takže nemám žádné iluze že bychom tak v nejbližsÍch 50 letech vyráběli hromadně elektřinu.
          Co se týče dilematu vodík či metan či metanol, tak jde o rozhodnutí zda palivo s uhlíkem či bez něj. Ale vše by byl pokrok, rozhodne ekonomika celého řetezce.

          • C napsal:

            Ani vám nevím, četl jste ten článek tady? Možná že se fůzního zdroje dočkáme dřív než si myslíme. I kdyby to mělo stát 3Kč/kWh, bude to myslím celkem dobrá cena za to co by to mělo umět.

      • Petr napsal:

        Ne, vodík se nemusí vyrábět fůzními reaktory, stačí na to vysokoteplotní štěpné jaderky 4. generace, které by se daly ve velkém začít vyrábět tak za 15-20 let.
        Jenže vodík je prostě nejhůře skladovatelná věc na světě.

        Přičemž tady máme ještě ropu na 50 let, plyn na 100 let a uhlí na minimálně 200, plus Trumpa v USA, který zruší Londýnem nafouklé oteplování za rok.

        • Martin Pácalt napsal:

          Nemyslel jsem vodík jako produkt fúze, ale jako palivo pro fúzi. Mám totiž za to, že ve fúzním reaktoru je vstupem vodík a výstupem helium.

    • Martin Hájek napsal:

      Tak zejména vyrábět vodík zplyňováním hnědého uhlí je opravdu maximální fantasmagorie. Tedy ne že by to nešlo…Zlato jde taky vyrobit ze švestek, když na to přijde.

      Ovšem výroba vodík z přebytků elektřiny z OZE je také hovadina, i když ne tak očividná. Princip je v tom, že drahé zařízení musí být využití, nemůže jet jen např. 1000 hodin za rok na přebytky elektřiny z OZE. Pokud pojede celoročně, tak je v kontextu výrobního mixu elektřiny v EU na uhlí.

      • Milan Vaněček napsal:

        Co se týče vodíku, my to zde nevyřešíme. Počkejme na olympiádu 2020 v Japonsku, uvidíme čím se japonci blýsknou….

        • Martin Hájek napsal:

          Pokud je s ohledem na Severokorejský jaderný program bude kde uspořádat.

          Jinak olympijská vesnice je všechno jenom ne realita života.

          • C napsal:

            Severní Korea má tak do 20 hlavic á 50kt max. (spíš kolem 20kt), a nespolehlivé nosiče, jediné co zvládnou je tak konvenční bombardování Soulu, možná to přiváží na dvojplošník a poletí pod radary (problém je že dvojplošníky na konvenční radarová technika nevidí, jsou malé a schopné letět nízko a Korea je hornatá.

            Nejlepší co se dá udělat je chirurgicky odstranit Kima, zničit zařízení v Jongbjonu, zavřít hranici a čekat. Buď bude občanská válka, pak stačí udržovat, nebo se politbyro vzpamatuje a přijde korejský Gorbačov.

      • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

        Trochu jsem se v tom vrtal a mám pocit, že v případě Austrálie někdo akorát pomotal dohromady dvě věci. První bylo, že asi před 2 měsíci propagovalo několik členů federální vlády budoucnost australské energetiky založenou na desítkách GW „čistých“ uhelných elektráren. Druhou bylo, že teď probíhá diskuse okolo toho, že Austrálie je ekonomicky silně závislá na exportu uhlí. Pokud půjde export uhlí do háje, je v placu nápad exportovat jiná, nefosilní paliva. Vodík je jedna z diskutovaných možností.
        Jo, ten plán na nové uhelné elektrárny nepřežil první střet s ekonomickou realitou. Vrtule a panely jsou dnes už moc levné a tak jednoduché na instalaci.

        • Martin Hájek napsal:

          Export australského uhlí, které se těží povrchově a tudíž s nejnižšími náklady na světě, opravdu ohrožen není, i když by si to mnozí přáli.

          • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

            Nejlevnější při výstupu z dolu. V Indii už je 2x dražší než místní.

        • Martin Pácalt napsal:

          Ono i kdyby to byl holý fakt, tak do budoucna počítat stále s používáním uhlí je hloupost. Austrálie – země s množstvím silného slunce a obklopená vodou – by na místo spoléhání na uhlí měla směřovat k výzkumu jak nejúčinněji odsolovat a jak nejúčinněji rozkládat vodu.

  5. Milan Vaněček napsal:

    Pro vodíkové skeptiky bude zajímavá tato informace. Vygůglujte si Alstom Coradia iLint, regionální vlak připravovaný k nasazení příští rok (2018) v Německu, v současnosti se testuje i na zkušebním okruhu v ČR. Vodík má vlaková souprava umístěný v nádržích na střeše, palivové články z něj průběžně vyrábí elektřinu, dojezd 800 km na jednu náplň.
    To nemá chybu (myslím použití pro vlaky a případně velké náklaďáky), pro osobní auta myslím že baterie zvítězí (jsou uživatelsky přijatelnější).

    • Petr napsal:

      Víte, že už vymysleli i vlaky přímo na elektřinu a dokonce bez nutnosti baterií?

      • Milan Vaněček napsal:

        Velká většina regionálních železničních tratí u nás (i v Německu) není elektrifikována, to snad víte. Na kilometry je jich určitě víc, než těch elektrifikovaných. Zřejmě rozhoduje ekonomika – elektrifikace se vyplatí jen tam, kde je velký provoz.

        • C napsal:

          Pane Vaněčku,
          Coradia není s prominutím žádný vlak, to je splašená tramvaj na sterojdech. To je s prominutím jako kdybyste elektrifikoval motorák (M810 dle starého značení) tam se to dá také s tím co se dělá do EV udělat, ony motoráky mají spotřebu malou, tam není problém skoro s ničím. Teď si ale vezměte lokomotivy jako 753 a spol.

          Výkon kolem 1.3MW, spotřeba od 250l nafty výše, u Sergejů se udávala snad až přes 400l/hod. Taková lokomotiva Voith Maxima má přes 3.5MW výkonu, hydrodynamický přenos… To je odhadem 670l nafty při plném výkonu, což na sklonově náročné trati může být. Kam dáte cca 120kg vodíku? (Počítal jsem to tak že vodíkový článek má dvojnásobnou účinnost proti motoru, nemá, článek zhruba 60%, motor klidně 40%) na 5kg při dost vysokém tlaku je třeba 120l prostoru, na hodinu potřebujete minimálně krychli o 3 m^3, pro dojezd, řekněme 500km (počítáme s v = 100km/h) je třeba 15m^3, i když vykucháte spalovací soustrojí, musíte někam dát ony články, na střechu to asi moc neprojde kvůli ložné míře.

          Elektrifikace je trochu problém a dvojsečná záležitost, na jednu stranu je super to že umí výrazně spořit náklady, zvyšovat rychlost, některé výkony by byly obtížné bez výkonných elektrických lokomotiv, na druhou stranu se u ní platí daň v podobě více věcí, které se mohou pokazit. Na střídavé trakci to není takový cenový problém, jen musíte dát nějakou ucelenou elektrickou trasu mezi smysluplnými místy, přepřahy v horní dolní kde máte staniční koleje délky 250m prostě na vlaku s 10 či 30 vagony nepřipadají v úvahu a pokud nemáte výhled že do třeba 5 let bude hotový celý smysluplný úsek, se do toho nikdo nebude příliš hnát.

          Ona je někdy otázka jestli elektrifikovat či neelektrifikovat, třeba se traduje že páry s výkonem hluboko pod výkony dnešních lokomotiv nebo prvovrepubliková Slovenská Strela, dávaly stejné trasy jen třeba o půl hodiny pomaleji, u Slovenské Strely se snad jízdní doba Praha – Brno shodovala s dnešními EC, které mají většinou již jen jednu nácestnou zastávku. Dnes vlaky celou trasu udělají za 4 hodiny, za první republiky trvala 4h 20 minut. (P.S. parní lokomotivy snesly přetížení až do zastavení stroje, to u moderních nelze)

          • Milan Vaněček napsal:

            Vy mluvíte o něčem jiném, já mluvil o regionální dopravě, pár vagonů, vnučky s tím rády o prázdninách jezdí, jinak hlavně místní do práce. Dolní Sasko jich má od Alshomu již objednaných 60 – to píší.

          • C napsal:

            Pokud toto myslíte jako řešení pro první ranní, poslední noční, nebo opravdu na lokálky, kde lišky dávají dobrou noc, pak ano, tam se to uživí, ale rozhodně ne na tratě, které jsou dlouhé desítky kilometrů a regionální jsou jenom protože se o ně někdo desítky let nestaral, tam sice je malý provoz, ale je to spíš dáno tristním stavem dráhy, než tím že by o ni nebyl potenciální zájem. Ano dnes tam může jezdit něco takto velkého, ale přitom tam může být klidně mnohem větší potenciál.

    • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

      Problém vodíku a palivových článků spočívá v tom, že se pro něj nenašla, třeba okrajová, aplikace, kde by se mohl uchytit, škálovat produkci, snižovat cenu a expandovat dál. Fotovoltaika začínala v kosmickém programu, jako zdroj pro odloučené lokality a pro měřáky v terénu. Li-ion baterie se vypracovaly ve spotřební elektronice.
      Uvidíme jestli to samé pro palivové články zařídí hromadná, nákladní nebo podniková doprava.

      • Milan Vaněček napsal:

        Máte pravdu. Ale jestli se Japonci rozhodnou pro vodík, jako se Němci rozhodli pro slunce a vítr, tak jsou to schopni prosadit. Jiný stát než Japonci či Němci by něco podobného nezvládl (ekonomicky, národní povahou).

        • Martin Hájek napsal:

          Kde jenom je ještě podobnost těchto dvou zemí? Že odmítly jádro, nemají náhradu a zoufale tápou? Ale to jsou samozřejmě jen ošklivé pomluvy.

          • Milan Vaněček napsal:

            Že jsou to třetí a čtvrtá největší světová ekonomika (ale počítáno na hlavu předčí ty prvé dvě), že obě prohrály válku WW2 a dávají minimum na obranu a nemají své jaderné zbraně, že mají velký počet nositelů nobelovy ceny, …

          • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

            Jo, ošklivé pomluvy. Němci mají jasně definovanou strategii co budou dělat v příštích min. 20 letech. To není chaos českých energetických koncepcí, které se co pár let mění. To není tápání okolo výstavby JE v ČR.

Napsat komentář: Milan Vaněček Zrušit odpověď na komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *