Jörg Jasper: Za deset let budeme o flexibilitě přemýšlet jinak

Jörg Jasper pracuje od roku 2006 v německé společnosti EnBW, elektrárenské společnosti se sídlem v Karlsruhe. Od roku 2010 zde působí jako expert na energetiku a energetickou politiku s důrazem na design trhu s elektřinou, otázky regulace, kapacitní trhy a obnovitelné zdroje. Působí v rámci řady odborných grémií, např. BDEW, EURELECTRIC nebo při Evropské komisi, a často vystupuje na odborných kongresech, a to i v Praze.

Rozhovor vedli Jakub Kučera, analytik finanční skupiny RSJ, a Michal Vít, výzkumný pracovník v nezávislém think-tanku EUROPEUM.

Náklady a výhody velkého trhu

Náš rozhovor o trzích s elektřinou a energetice obecně začneme záležitostí, která je tak říkajíc na spadnutí – velmi pravděpodobným rozdělení německo-rakouské cenové zóny (v celém Německu a Rakousku nyní stojí elektřina na burze stejně). Jak tento krok vnímáte?

Nepovažuji ho za dobrý. Problém spočívá v tom, že nemůžeme simulovat všechny dopady. Není těžké nasimulovat dopad na ceny. Proto také není těžké chápat, proč jsou Rakušané proti. Co člověk ihned nevidí, jsou účinky na tržní likviditu. To už se simuluje hůře. Sice nám poklesnou náklady na re-dispatch, ale podle mne tento efekt nevyváží širší ztráty v důsledku snížené tržní likvidity. Cenové zóny jsou značně hrubým nástrojem, ať už chceme vytvořit investiční signály nebo odlehčit síť.

A nebojíte se, že by v budoucnosti mohla být dokonce rozštěpena německá cenová zóna (v jižním a severním Německu by pak byly odlišné ceny elektřiny)?

V tuto chvíli to nepokládám za pravděpodobné. Zatím se jedná jen o rozštěpení zóny s Rakouskem v roce 2018. V zimním balíčku Evropské komise se sice píše, že by zóny měly reflektovat úzká hrdla v síti, ale vše se bude odvíjet od její výstavby po roce 2020. Ta by měla být taková, že se už vůbec nevyplatí německou cenovou zónu rozdělit. Komise by pak totiž musela prokázat, že výstavba vázne takovým způsobem, že rozdělení je potřeba.

Tlak ze strany EU tak možná popohání německou výstavbu nových vedení.

Ano, to je možné. Jde i o tlaky ze strany průmyslu, protože ten by se zbláznil, kdyby měly výrazně stoupnout ceny. K tomu by došlo v jižním Německu, pokud by se země rozdělila na dvě cenové zóny.

Vy jako EnBW máte elektrárny na jihu, takže případná jihoněmecká cenová zóna s vyššími cenami by pro vás měla své klady, nebo ne?

To ano, ale máme také elektrárny na severu. Na to se často zapomíná. Jednu v Rostocku a jednu hnědouhelnou elektrárnu v Lippendorfu poblíž Lipska. Ty by spadaly do severní zóny. Takže v tomto ohledu to pro nás vychází asi nastejno. Já zde opravdu hlavně vidím problémy s nižší tržní likviditou. V Německu existuje živá diskuse o síle trhu. Cenové zóny by znamenaly zmenšení trhu a úbytek menších hráčů. To nechceme.

To znamená, že připouštíte, že Evropská komise je schopná rozdělení cenové zóny nařídit. Ptám se, jelikož někteří odborníci třeba v Čechách tvrdí, že na malou zemi si Komise troufne, ale proti Německu nezasáhne.

Tím si nejsem tak jistý. Německé úřady dle mého názoru vždy jednají s ohledem na EU velice konformisticky. Co se týče politiky, tak to může být něco jiného. Pokud nebudeme schopni prokázat, že fyzické toky elektřiny máme pod kontrolou, pak může rozdělení přijít. Výstavba sítě musí být tedy uspíšena. Říci, že Německo je velké a mocné nebo něco v tomto smyslu, mi jako argument nepřijde moc přesvědčivé. Možná je tak Německo vnímáno zvenčí.

PST transformátor

Českou přenosovou soustavu má před enormními přetoky elektrické energie ochránit čtveřice PST transformátorů. Zdroj: ČEPS

Dlouhé investiční cykly jsou minulostí

Já něco podobného nedávno slyšel v souvislosti s kapacitními trhy. Někdo prohlásil, že bychom je v budoucnu možná mohli mít v ČR, ale že Němci je nepovolí, zablokují je možná pomocí EU.

Blokovat je nemůžeme. Někdy je zajímavé vidět, jak je Německo zvenčí hodnoceno. Na jedné konferenci v Praze jsem už jednou slyšel, že Němci jsou tak velcí, že si mohou dělat, co chtějí. Věřím, že tak jednoduché to není. Například ani Francouzům jsme nebránili, aby si zavedli kapacitní trh. To jsme ani nemohli a ani to němečtí politici nechtěli. EnBW se explicitně zasazuje za to, a je to i stanovisko spolkové vlády, aby kapacitní trhy nedeformovaly trhy s elektrikou energií.

To je bezesporu dobrý princip, ale je to vůbec možné? Jakékoli kapacitní platby mají vliv na burzovní ceny elektřiny.

Ano, je to částečně možné. Musí se totiž vždy prokázat, že skutečně existuje nutnost zavézt kapacitní platby, protože klasický trh selhává. Nesmíte také počítat s většími kapacitami, než odpovídá vaším bezpečnostním standardům. Jinak je to zkreslení trhu.

Takže vy osobně věříte klasickému trhu (energy-only), což je i oficiální německá pozice.

Ano, také jsme za to dlouho bojovali. V tomto se třeba EnBW lišilo od některých našich konkurentů, kteří si kapacitní trhy přáli z obavy, že se málo investuje. My jsme věřili, že současný trh je dostatečně kreativní a že to zvládne. Stoupne například poptávka po flexibilitě. Myslím si, ale to je můj osobní názor, že se musíme v následujících letech rozloučit se zaběhnutým myšlením v těch dlouhých investičních cyklech s velkými elektrárnami. To je podle mne passé. Určitě budou ještě existovat velké elektrárny. Ve dvacátých letech se nepochybně bude investovat do skladování elektřiny, asi včetně velkých úložišť. Nebo se postaví velké plynové turbíny. Ale ani k jednomu nebudeme potřebovat kapacitní trh.

Není vlastně dobře, že třeba Francouzi kapacitní platby zavádějí? Francie možná bude subvencovat zdroje, které v případě potřeby využije také Německo.

Když to tak chtějí… Problém ale vidím hlavně v tom, že v EU najednou máme už několik kapacitních trhů, které jsou neskutečně rozdílné. To rozpoltí trh s elektřinou a nakonec možná ta poslední země bude nucena zavést nějaký kapacitní mechanismus, když už klasický trh bude příliš zkreslený. Podle mne musíme trh s elektřinou ponechat co nejčistší, bez dalších plateb. K zajištění bezpečnosti je pak nejlepším nástrojem strategická rezerva (která stojí mimo trh s elektřinou).

Kompromis je žádoucí, ale jen stěží dosažitelný

Když jsme už načali úroveň EU, tak bych se zeptal na snahu domluvit se na jednotné energetické politice. Němci dnes sami říkají, že je nutné více spolupracovat, a někteří dokonce připouštějí, že Německo dialog se sousedními státy trochu podcenilo. Jak si Německo představuje případnou jednotnou politiku? Je možný kompromis například s Polskem? Když oni zjednodušeně říkají uhlí a Německo říká vítr a slunce?

Nejsem expert na německo-polské vztahy, ale energetická politika v Polsku a v Německu je velice rozdílná. Polsko přirozeně silně podporuje uhlí. Zasazuje se proti každému posilnění trhu s emisními povolenkami. Německo sleduje naprosto jinou politiku a prostor pro kompromis je hodně omezený. Samozřejmě je to také otázka zájmových skupin v jednotlivých zemích – v Polsku jde hlavně o pracovní místa v těžbě uhlí a v uhelných elektrárnách, u nás jsou zase silní majitelé obnovitelných zdrojů energie, k nimž patří i EnBW.

Větrné a fotovoltaické elektrárny.

Takže byste řekl, že je dobré snažit se o dialog, ale v Německu se žádná větší změna konat nebude.

S ohledem na dnešní cíle máme jen omezený manévrovací prostor. Jak já hodnotím německou politiku, tak je ke kompromisu připravená a snaží se o dobré sousedské vztahy. S ohledem na Polsko bylo vždy naším záměrem mít dobré vztahy. Problémem je, že energetické politiky samy o sobě jsou tak rozdílné, že to bude těžké.

Takže v dohledné době ke kompromisu dojít nemůže, protože jinak by se Německo muselo vzdát svých cílů ve výstavbě OZE.

Ano, přesně. Tam toho můžeme změnit pramálo. Dekarbonizační cíl pro následující dekády platí, žádný jiný ostatně nemáme, a to má určité důsledky. OZE jsou prostředkem k dosažení tohoto cíle. Pokud najdeme jiné řešení, které bude levnější, pak ho samozřejmě využijeme. Ale dnes jsou řešením ty OZE, které máme k dispozici. To má své důsledky, včetně nadbytečných kapacit na trhu a nízkých cen. V tuto chvíli ale neexistuje lepší řešení.

Co čeká za dveřmi

Pojďme se ještě dotknout budoucího vývoje na trzích s elektřinou. Řada lidí, včetně politiků, stále vychází z toho, že jednoho dně budou větrné a sluneční elektrárny rentabilní samy o sobě a obejdou se bez dotací. Ale když tyto zdroje dodávají do sítě, cena klesá k nule. Až jich bude v síti ještě více než dnes, může být cena po mnoho hodin na nule nebo dokonce pod ní. Z čeho se pak budou tyto zdroje financovat? Neznamená to, že dotace pro OZE jen tak neskončí?

Ano, to se může stát. Tržní ceny můžeme modelovat a také to děláme. Řešení by mohlo přinést propojení slunečních a větrných elektráren s úložišti. Nemělo by se ale jednat jen o lokální úložiště, řekneme ihned u paty stožáru větrné turbíny. Mělo by existovat možnost kombinovat OZE i s centrálními bateriovými úložišti nebo úložišti v podobě aut nebo přečerpávacích elektráren.

V delším horizontu se také nabízí gazifikace, power-to-gas (výroba metanu z přebytečného proudu). Skladování by vůbec mohlo opět zvednout ceny elektřiny v hodinách s vysokou výrobou elektřiny z větru a slunce. Vyplatí se ji nakoupit levně, někdy dokonce odebrat zdarma, a později ji prodat za vyšší cenu.

Zmínil jste technologii power-to-gas. E.ON má ve Falkenhagenu pilotní provoz. Je taková technologie populární u EnBW?

Sami se výzkumu v této oblasti moc nevěnujeme. Nedávno jsem ale byl na vědecké konferenci o obnovitelné energii a překvapilo mne, co se v tuto chvíli děje na poli skladování elektřiny a elektrolýzy. Účinnost byla zřetelně vylepšena. Dříve jsem si myslel, že elektrolýza je jen taková nudná věc, která se učí ve škole, aby člověk věděl, jak to funguje. Pošle se proud do vody a vodík bublá. Dnes vůbec netušíme, jak velký potenciál v elektrolýze možná je.

Bateriový systém společnosti BELECTRIC. Zdroj: BELECTRIC

Bateriový systém. Zdroj: BELECTRIC

Očekáváte v dohledné době průlom ve skladování elektřiny?

V příštích letech ne. Úložiště se dnes totiž nevyplatí. Potřebnou flexibilitu v systému dodají prozatím elektrárny.

To znamená, že nejdříve se musejí některé elektrárny zavřít…

Ano, anebo musí vzrůst poptávka po flexibilitě. Za deset let o flexibilitě budeme přemýšlet jinak. Tím jsem si jistý.

Existují vizionáři, kteří říkají, že už za deset let budou tak dobré skladovací systémy, že se zjednodušeně řečeno obejdeme bez drátů. Budeme mít na střeše solární články a ve sklepě baterie. Myslíte, že to přijde takto brzo?

Vždy říkáme, že určitá autarkie je možná. Každý druhý nový solární panel na střeše se teď instaluje v Německu s baterií. To ovšem platí jen pro nové panely, ne ty stávající. Stávající panely jsou ovšem také zajímavé, především to, kolik se jich zmodernizuje. Může se stát, že kombinace solární panel a baterie bude levnější než proud ze zásuvky. To by nenadchlo jen ochránce životního prostředí, ale také švábského otce rodiny, který obrátí každé euro dvakrát. Jestli to ale bude autarkie ve smyslu, že síť už nebudeme potřebovat vůbec, o tom si dovoluji pochybovat. Lidé hlavně chtějí snížit odběr ze sítě. Dráty budou ale vždy alespoň zálohou.

Lze namítnout, že jako zálohu si prostě koupím novou levnou baterii, když se mi ta stávající porouchá.

Když ale někdy uložím velké množství proudu, tak ho zase budu chtít prodat. K tomu se dráty mohou hodit.

Kdy se naplní podle Vás podobné vize? Za 20 let?

Ano, možná ano. Ale je tady také průmysl, který se určitě nepřesune k bateriím. To spíš k jiným formám skladování elektřiny.



Jedna odpověď na Jörg Jasper: Za deset let budeme o flexibilitě přemýšlet jinak

  1. C napsal:

    Masivnější rozvoj OZE potřebuje velké akumulační kapacity – levné – které baterie nebudou nejspíš sto poskytnout. Power to Gas a Power to Liquids jsou sice zajímavé technologie, ale prozatím nejsou bohužel cenově konkurenceschopné konkurovat primárním palivům vyráběným z ropy či přímo plynu. Možná po výrazném zdanění ropných, ale jinak ne.

    Co by potřebovali je investice do akumulačních kapacit typu PVE, které bohužel stavěné na denní cykly a s kapacitou jednotek GWh, pomalu zavírají, nebo stlačeného vzduchu, který nabízí v jednom zařízení možnost akumulovat relativně velká množství energie. Vím že se opakuji, ale jeden zásobník s kapacitou plynového zásobníku, tedy asi 1mld kubických metrů, by měl být sto pojmout několik set GWh energie, což je již zajímavé i z hlediska dlouhodobého skladování a vyrovnávání proměnné výroby OZE v řádu dní.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *