Michal Šnobr - Analytik energetika

Michal Šnobr: Pokud mají Češi právo na vlastní energetický mix, tak ho má i Německo

Minulý týden jsme Vám přinesli první část exkluzivního rozsáhlého rozhovoru s investorem a analytikem skupiny J&T Michalem Šnobrem.

Druhá část našeho rozhovoru je kromě jiného zaměřena na německou energetickou politiku známou pod názvem Energiewende a rizika, která představuje pro Českou republiku.

„Jestliže se v Česku uklidňujeme, že máme právo na vlastní energetický mix, tak přesně tento argument u nás považovaný za silnou stránku české národní energetické politiky, je ve skutečnosti její největší slabinou. Pokud totiž mají Češi právo na vlastní energetický mix, tak ho má i Německo. Jak dopadne střet zcela rozdílných energetických koncepcí dvou ekonomicky nesrovnatelných zemí, zemí s radikálně odlišným vlivem na formování politiky EU je zřejmé již dnes,“ říká Michal Šnobr.

Povídali jsme si také o situaci ČEZu a o budoucnosti české jaderné energetiky.

Německo

Očekáváte, že bude muset vzít Německá politika v určité fázi „zpátečku“ ve své Energiewende? Zatím nejsou vidět žádné známky zpomalení, spíš naopak…

Energiewende je politický projekt poměrně radikální přeměny německé energetiky s poměrně expanzivními rysy. V Evropě nemá obdobu. Německo pro její prosazování využívá až zneužívá nejen svou ekonomickou sílu, ale i postavení uvnitř EU.  Je to politika prosazovaná díky široké podpoře veřejnosti bez snahy konzultovat důsledky a následky této politiky se sousedními zeměmi. Sousední země, zejména ty menší a slabší, na Německu ekonomicky závislé, nemají šanci se důsledkům této politiky v delším horizontu vyhnout.

„Jestliže se v Česku uklidňujeme, že máme právo na vlastní energetický mix, tak přesně tento argument u nás považovaný za silnou stránku české národní energetické politiky, je ve skutečnosti její největší slabinou.“

Pokud totiž mají Češi právo na vlastní energetický mix, tak ho má i Německo. Jak dopadne střet zcela rozdílných energetických koncepcí dvou ekonomicky nesrovnatelných zemí, zemí s radikálně odlišným vlivem na formování politiky EU je zřejmé již dnes.

Je podle Vás možná ještě nějaká alternativní cesta převratu v energetice Německa?

větrný parkNěmecko již nemá alternativu. Energiewende je jedinou cestou a Němci o ní nepochybují, veřejné mínění tuto cestu dominantně podporuje, vše přizpůsobují tomu, aby tato politika byla v čase nejen úspěšná ale celosvětově i převratná. Dosavadní vývoj dává Německu za pravdu. Pokračující přerod německé energetiky již nelze zvrátit, maximálně jde zvolnit. Není vyloučené, že odstavení některých jaderných elektráren bude posunuto za rok 2022. Není vyloučené ani to, že další rozvoj OZE zmírní, ale na celkovém směřování Německa v energetice se už nic nezmění.

Jaká energetická rizika představuje pro ČR vliv německé Energiewende a jak by se měla ČR resp. ČEZ připravit na budoucí vývoj, aby kvůli Německu trpěla co nejméně?

Naše SEK (Pozn. autora: Státní energetická koncepce) by měla mnohem více sledovat a respektovat trendy vycházející z německé Energiewende. V tomto kontextu podstatně vážněji vnímat rizika rozvoje jaderné energetiky resp. aktuálně známé jaderné technologie. SEK by měla mít zcela vážně vypracovanou i nejadernou variantu rozvoje české elektroenergetiky.

Vidíte nyní reálně, že budou všechny JE v Německu k roku 2022 odstavené?

Není úplně podstatné, zda Němci všechny jaderné bloky odstaví do roku 2022, 2023 nebo i třeba do roku 2025. Jedno je jisté, Němci současné jaderné bloky odstaví a udělají to přesně v okamžiku, až jim to bude „vycházet“. Obdobnou racionalitu svých rozhodnutí už Německo prokázalo mnohokrát a to včetně elektroenergetiky.

Ač Němci na počátku stáli v čele evropského boje proti změnám klimatu, vůbec jim svého času nevadilo zablokovat backloading jako prostředek oživení trhu s povolenky, protože jim to v dané době nevyhovovalo. Tuto sílu Německo v EU má, Česko nikoli a to je zásadní v tom, kdo jak velké rizika může se svou národní koncepcí podstupovat. Češi mohou jít jen do toho nejmenšího rizika.

„Současná podoba SEK vystavuje vývoj naší energetiky těm nejvyšším rizikům a dokonce ani vážně nezmiňuje, neřeší, nepřipouští alternativy. Upřímně, to je hloupé!“

Myslíte si, že by Německo mělo za svou neschopnost posílit vlastní elektrizační soustavu více platit okolním státům Evropy, které bývají často postiženy neplánovanými přetoky elektrické energie?

Ano, Německo by platit mělo. Otázka je, jaká by přišla protiopatření z druhé strany. Hra uvnitř EU není hrou rovného s rovným. Naopak v tomto směru Německo uplatňuje svůj vliv velmi sebevědomě a jakési „zaštítění“ německé politiky tou „evropskou“,  mu hodně nahrává.

ČEZ

logo skupiny ČEZ

Zdroj: www.cez.cz

Klasické energetické společnosti zažívají velice těžké časy. Přesto, kterou ze společností byste vybral jako nejlepší, která v současném období jedná nejlépe?

Velmi sympaticky a racionálně se k postupujícím změnám v energetice v našem regionu staví vedení společnosti E.ON. Ukončili „ublíženeckou“ stěžovací strategii  a začali se naplno připravovat na budoucí změny energetiky – připravují rozdělení společnosti na „novou“ a „starou“ část. Pochopili, že desetiletí zažité status quo velkých energetik je definitivně pryč.

Jak osobně vidíte nyní budoucnost společnosti ČEZ?

ČEZ má specifickou pozici. Fakticky si stále žije jako ve vatě a využívá situace, kdy se mu podařilo za ještě „levné“ peníze rozjet velkou jadernou elektrárnu. Bezproblémová produkce JETE a JEDU je v současné době pro ČEZ zajišťující ekonomickou kotvou. Zároveň s tím se ČEZ podařilo správně a mimořádně šťastně načasovat (do roku 2013 ČEZ prodával elektřinu ještě za ceny nad 50 EUR/MWh) velkou investiční vlnu do obnovy hnědouhelných elektráren, která nyní končí.

ČEZ se tak paradoxně na rozdíl od většiny evropských energetik  ocitá v situaci, že přes nižší čistý zisk a EBITDA bude dosahovat srovnatelné nebo dokonce vyšší cash flow než v dobách největší slávy. Díky poklesu realizačních cen elektřiny klesne od roku 2010 do roku 2016 čistý zisk ČEZ na méně než polovinu. Provozní EBITDA poklesne o téměř 30%. Vygenerovaná volná hotovost se ale naopak zvýší. Zdánlivou záhadu vysvětluje časový souběh poklesu investic do výrobních aktiv a to o téměř 55%.

V roce 2010 zainvestoval ČEZ do výrobních aktiv 62 mld. Kč, v roce 2016 počítá s CAPEX již jen 28 mld. Kč. Toto číslo navíc v dalších letech ještě dál klesne o 10 až 15%.  Hlavní úloha ČEZ by tedy nyní měla být jasná: „nic nepodělat“. To že management plánuje akvizice je sympatické, ale vzhledem ke zkušenostem minulé akviziční vlny (před pár lety), by měl být mimořádně konzervativní. Energetika Evropy se „otřásá“ a nyní nejde dobře „zacílit“. Rizika jsou veliká.

Česká republika a jaderná energetika

Jaderná elektrárna Dukovany

Jakým směrem by se měla ubírat česká elektroenergetika? Měla by být spíše přebytková nebo bude výhodnější elektřinu dovážet?

Těžko předpovídat. Jedno je ale jisté. Dlouhodobé plány (SEK) by měly připustit všechny možnosti. Zalíbení MPO v jaderných elektrárnách (schválený SEK) může být sice politicky výhodné, z pohledu historie české energetiky a jejího zázemí sympatické, ale v dnešní době je nutné si připustit, že může být prakticky „zcela mimo“.

„Chápu, že pro českou elektroenergetiku a lidi v ní desítky let působící je to těžký přerod, ale je nezbytné si připustit, že klíčová rozhodnutí jako člen EU již nemáme pevně ve svých rukou. EU má své lídry.“

S tím souvisí výstavba nového zdroje. Je výstavba nového jaderného bloku nevyhnutelná pro zajištění energetické bezpečnosti země? Může se bez něj ČR obejít?

Jaderná energetika, je nepochybně nadále variantou vývoje české elektroenergetiky, kterou bychom neměli uzavírat. Na druhou stranu, evropské reálie včetně zkušeností z dostavovaných jaderných elektráren se vyvíjejí tak, že si musíme také připustit, že nejaderná budoucnost ČR je možná a dokonce stále více pravděpodobná.  Předesílám, že se zmiňuji o současné technologii jaderných elektráren a tedy budoucnosti postavit novou elektrárnu ve výhledu dvaceti let.

Jak jinak v budoucnu zabezpečit v ČR energetickou nezávislost než s JE?

Bez jádra se samozřejmě obejít můžeme. Dokonce výrazně levněji a velmi pravděpodobně i s řádově nižším rizikem pro CAPEX.

„Vážnou alternativou pro Česko je a bude plyn, jehož infrastruktura v Evropě roste nesrovnatelně rychleji než v dalších částech energetiky.“

Kombinace plyn + OZE + storage bude v budoucnu v evropské energetice dominovat.

Pokud se ČR bez jádra neobejde, která z lokalit by byla vhodnější. Měl by se plánovaný blok postavit v Temelíně, Dukovanech nebo dokonce v obou lokalitách?

Jaderná elektrárna DukovanyRozšíření JETE je předpřipravené a prioritní pokračování tohoto projektu dle mého dává větší logiku. U JEDU začíná ČR od úplného začátku a proces přípravy bude mimořádně komplikovaný.  Čistě prakticky samozřejmě dává smysl nejdříve stavět JEDU, jehož současné bloky budou odstaveny podstatně dříve než bloky JETE. Bohužel dnes tlak na rychlejší rozvoj JEDU nevidím jako racionální, dle mého je veden spíše přáním lokálních politiků a samospráv, které se obávají budoucnosti regionu, pokud by byly současné bloky JEDU odstaveny již v roce 2035 až 2038.

Umíte si v budoucnosti představit rozvoj jaderné energetiky v jiné formě?  Například SMR (Small modular reactor)? Případně myslíte si, že bude mít jaderná energetika v energetickém mixu stále své místo, nebo ho úplně ztratí na úkor jiných zdrojů?

SMR je zajímavá alternativa. S osobní zkušeností jsem ale skeptický.  V podmínkách EU si se SMR neumíme poradit. Schvalovací proces pro SMR je časově stejně náročný a možná i náročnější než velká jaderná energetika. Tento koncept musí tedy nejdříve velmi úspěšně prorazit někde v rozvinutém světě (např. USA), pak bude šance i pro Evropu. Časový horizont nevidím.

OZE a budoucnost elektroenergetiky

Měli bychom v česku z politického a ekonomického hlediska podporovat výstavbu nových zdrojů obnovitelné energie ve velkém, a jestli ano, tak kterých?

Jakmile se ekonomicky stane přijatelná kombinace storage + malé PV ( Pozn. autora: fotovoltaické) instalace popř.

Fotovoltaické panely na střeše

Zdroj: Milan Vaniš

plynové mikrokogenerace rozjede se decentralizace elektroenergetiky ve velkém a nikdo se politiků ptát nebude. Jejich úkol bude připravit distribuční a přenosovou soustavu.

V budoucnu se možná ukáží i další koncepty: power2gas, biomethan, který byl ERU velmi hloupě zastaven, a mnohé další.

Dokážete si představit masivní rozvoj případů, kdy se domy odpojí od sítě (díky akumulaci a např. fotovoltaice na střeše). Jak vyřešit provoz sítí, který by nebyl financován z distribučních poplatků?

Já jsem přesvědčen, že k žádnému hromadnému odpojování sítě docházet nebude. Realitou ale může být stále vyššípodíl výroby vlastní elektřiny – decentralizace.  To je přesně jedna z alternativních variant a výzev pro současnou SEK, MPO atd. Nyní zatvrzele prosazují bezvariantně mimořádně technologicky, ekonomicky a časově náročnou výstavbu jaderných bloků. Je to hodně odvážné, ale koncepčně slabé.

Závěrem, jak vidíte vývoj elektroenergetiky v horizontu 10 až 20 let?

Elektroenergetika jednoznačně směřuje k preferenci nízkých fixních nákladů (preference nízkých CAPEX) i za cenu vyšších variabilních nákladů. To poskytne celému sektoru vyšší pružnost. Rozvoj jaderné energetiky není vyloučen, ale v EU rozhodně nemůže jít o národní rozhodnutí a zvláště ne u malých evropských zemí jako je ČR. Na takovém vývoji by musela být celoevropská shoda. Jaderná energetika je do budoucna odsouzena k subvencím. Věřit nyní ve volný trh celoevropský elektřinou jako před deseti lety je mimořádně naivní. Pro další dekádu se změní celá struktura energetiky, design trhu a pokud někdy nějaký trh bude, nebude se podobat tomu před deseti lety vysněnému.

Autor:



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *