Mongolsko chce v rámci oživení ekonomiky dodávat elektřinu do Ruska, Číny nebo Japonska

Japonská města jako například Tokyo by již brzy mohla být napájena uhelnými zdroji vzdálenými téměř 3 tisíce kilometrů, skrze ultra vysokonapěťová přenosová vedení vedoucí přes pouště, či pod mořem. Asie má v propojení jednotlivých elektrizačních soustav a přenosu elektřiny mezi nimi velké plány.

Plán asijské „super sítě“ zní jednoduše, přenášet elektřinu ze zemí s relativně nízkou hustotou zalidnění ale spoustou větru, slunečního záření a fosilních paliv do vzdálených zalidněných oblastí, které mají problém udržet krok s neustále rostoucí poptávkou po elektřině. Mongolsko, chce skrze projekt Shivee řadící se mezi nejambicióznější projekty v oblasti energetiky na světě vytěžit více ze více svých bohatých zdrojů a oživit svou ekonomiku.

Země plánuje využít své bohaté ložisko uhlí, Shivee-Ovoo, a investovat 7 miliard dolarů na výstavbu 5,3 GW instalovaného výkonu uhelných, větrných a solárních elektráren, které by mohly elektřinou napájet Čínu, Rusko, Jižní Koreu a Japonsko, říká Tamir Batsaikhan, ředitel projektu Shivee Energy Complex. Je to jen jedna z koncepcí, jak propojit energetické trhy v celé Asii, kde poptávka podle předpovědi BMI Research bude do roku 2026 růst o 3,5 procenta ročně.

„Není technicky nemožné postavit asijskou rozvodnou síť, ale problémy existují,“ tvrdí Simon Powell, šéf výzkumu asijských energetických společností v UBS Group v Hongkongu.

Ačkoliv největší ekonomiky regionu, v čele s Čínou, podporují projekty pro propojení jednotlivých soustav, překážky v podobě rozdílných napěťových hladin, cen nebo obav z jistoty dodávek elektřiny při spoléhání se na jiné země může znamenat, že vize Mongolska zůstane pouhým snem.

Studie proveditelnosti mongolského projektu Shivee, který podporuje státní investor Erdenes Mongol a ministerstvo energetiky, se očekává do konce tohoto měsíce. Uskutečnění projektu by znamenalo vytvoření 25 000 pracovních míst během pěti let a může dle prohlášení GEIDCO (Global Energy Interconnection Development and Cooperation Organization) zvýšit hrubý domácí produkt Mongolska o 4 procentní body ročně.

„S bohatými zdroji levného energetického uhlí, který není pro dopravu tak výhodný, má smysl exportovat konečný výrobek, elektřinu,“ řekl Khashuuluun Chuluundorj, ekonom Národní univerzity v Mongolsku.

Mongolský projekt Shivee Energy Complex si klade za cíl zásobovat elektřinou Rusko, Čínu, Japonsko a Jižní Koreu. Zdroj: Bloomberg

Mongolský projekt Shivee Energy Complex si klade za cíl zásobovat elektřinou Rusko, Čínu, Japonsko a Jižní Koreu. Zdroj: Bloomberg

Podobných projektů existuje napříč severovýchodní Asií hned několik

Společnost State Grid, jeden z největších světových distributorů elektrické energie a japonská společnost SoftBank Group, stejně jako partneři v Jižní Koreji a Rusku, tvoří několik z hlavních hnacích sil za nejnovějšími myšlenkami na vytvoření energetické sítě pokrývající severovýchodní Asii. Bývalý předseda State Grid, Liu Zhenya, před téměř dvěma lety hovořil o ještě rozsáhlejším plánu pro globální síť za 50 bilionů dolarů, která by měla do roku 2050 přenášet elektřinu z kontinentu na kontinent.

„Požadavky na energii v následujících třech desetiletích budou astronomické. Budeme potřebovat elektrickou energii, hlavně čistou, ve velkém objemu pro řadu použití, která si nyní nedokážeme představit,“ napsal Liu Zhenya, který je nyní předsedou pekingské organizace GEIDCO, pro Bloomberg View.

Mezi další potenciální přenosové projekty, které GEIDCO uvádí, patří přenos energie z vodních elektráren z čínské provincie Yunnan a tepelné energie ze severu země do Thajska, Myanmaru, Vietnamu a Bangladéše. Dále přenos elektrické energie z tibetských vodních elektráren do Indie a Bangladéše, z uhelných, větrných a solárních elektráren ze západní čínské oblasti Xinjiang a z uhelných elektráren v Kazachstánu do Pákistánu.

Na rozdíl od projektu Shivee, který má pomoci mongolské ekonomice, mají zmiňované projekty zejména upevnit vztahy Číny s okolními zeměmi.



8 odpovědí na Mongolsko chce v rámci oživení ekonomiky dodávat elektřinu do Ruska, Číny nebo Japonska

  1. C napsal:

    Hmm, tak se mi zdá že to bude spíš případně o papírovém vyčištění energetiky. Emise v daných zemích budou vypadat velmi pěkně, i podíl jednotlivých zdrojů bude hezky ekologický, ale že budou tahat mongolský uhelný proud a tam to poletí z komínů jak divé, to už se ukazovat nebude.

    To už větší smysl má ta elektrárna v Penžinském zálivu, nebo železnice do Ameriky, než toto. Svého času existoval velmi komplexní návrh pro pacifickou infrastrukturu, zahrnovalo to elektrická vedení, plyn i data. bohužel nevím jak to dopadlo, zřejmě neslavně. Stavět tuto supersíť má smysl jenom pokud se najde nějaké relativně šetrné využití Sibiřských veletoků, jestli je lze lokálně urychlit na 2m/s při dostatečné hloubce, pak lze nasadit speciální podvodní turbíny, ale jinak takto posílat uhelnou elektřinu je ekologická zhovadilost. Možná kdyby ty elektrárny měly účinnost kolem 50%, pak možná, ale jinak je to hloupost. Navíc s tím bude enormní množství problémů, jak u těch elektráren, tak pak i s prvky toho vedení. S takovou délkou to už bude v megavoltech.

    nehledě na to že dokud je tam Kim tak je cokoliv takovéhoto neskutečně zranitelné a problematické.

    • Jan Veselý napsal:

      Tyhle velké věci mají fakticky šanci vzniknout jak tak, že by se budovaly po částech, kde každá část má ekonomické opodstatnění. Desertec taky bídně zhynul, ale teď vzniká něco podobného po kouscích.

      • C napsal:

        A to je ten největší problém, takovéto projekty nikdy nedojdou dál než k pěkným „vizoškám“, obávám se že tento projekt dopadne stejně, Čína nebude příliš nakloněná aby s i přes ni někdo jen tak tranzitoval vedení a ještě méně bude chtít importovat něco co může vyrobit sama, stejně tak Rusko. takže zbývá jen ta jižní Korea a Japonsko. A je otázka, jestli na takový model přistoupí. Osobně si myslím že ne.

  2. Petr napsal:

    Každej by furt někam exportoval, aby za reálný produkt dostal virtuální číslíčka nebo potištěné papírky.

    Mongolsko by udělalo daleko lépe, kdyby ten proud dovedlo do svého hlavního města, kde obrovské množství jeho vlastních lidí bydlí v zimě v jurtovištích, a dusí se tam lokálními ohýnky v každém tom stanu.

    • C napsal:

      A mají zájem o to nechat se civilizovat?
      Nevěřím tomu že by PB topení bylo zcela mimo jejich možnosti, ani tomu že by jim kdo bránil se usadit a jít do průmyslu, služeb, Mongolsko by jistě turismus přitáhnout dokázalo. Země Čingischána, legenda o Chorchojovi a další, tady by problém nebyl. Pokud se nepletu, mnoho z těch lidí stále kočuje se stády, pokud se pro civilizaci nerozhodnou, pak jim ji nutit by nebylo správné a možná by to jen problémy zhoršilo, víme co to umí udělat. Ulánbátar elektrárnu jistě má, a určitě má i dostatečnou rezervu, ale stojí o to ti lidé?

      Pokud se chtějí nechat zcivilizovat, ať se nechají, pokud chtějí dál kočovat, není moudré jim nutit civilizaci, už se tím nejednou napáchaly velké škody.

  3. Josef napsal:

    Pokud vím pak ještě loni nemělo zhruba 12% Mongolů přístup k el. síti. Vlastní elektrifikace postupuje asi o 1% ročně . Jejich úroveň elektrifikace bude odpovídat cca konci 20 tých tel 20. století v České republice, takže jsou zhruba 90 let za námi. Jejich představy že svět čeká na jejich el. energii je mírně řečeno velmi odvážný , zatím nemají el. energii ani pro sebe..

    • C napsal:

      Nevíte asi náhodou kolik z nich ještě stále žije kočovným či polokočovným životem?Neumím si totiž dost dobře představit jak tyto k elektrické síti připojit.

      Spíš by bylo zajímavé se podívat kolik jich má přístup k alespoň nějaké formě elektřiny.

  4. Martin Pácalt napsal:

    Mongolsko nikdy nezbohatne na prodeji silové elektřiny. Pro tamní průmysl by bylo mnohem zajímavější investovat do zpracování nerostného bohatství, popř. aby se z něj rovnou něco kompletovalo a vyrábělo na export s vyšší přidanou hodnotou. Pokud vím, vedle Kazachstánu je to další země, kde mají pod povrchem snad celou periodickou tabulku prvků. Je to šance (podobně jako Vietnam nebo Irák) pro naše firmy, protože řada lidí od nich u nás studovala už za komunistů a mají k nám „přirozený mentální spád“.
    Tyhle menší země jsou hospodářsky obchodovatelnější než slavná dokola opakovaná obrovská Čína, protože naše průmyslová kapacita jim může poměrově mnohem lépe vyhovět.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *