Domů
Elektřina
Možné cesty k nízkoemisní energetice (díl 1.)
Jaderná elektrárna Tricastin
Zdroj: jean-louis Zimmermann / Creative Commons / CC BY 2.0

Možné cesty k nízkoemisní energetice (díl 1.)

Fosilní zdroje postupně dojdou, takže je potřeba v každém případě za ně hledat náhradu. I když se v posledních letech intenzivní prospekce a hlavně díky pokročilým způsobům těžby stále více ukazuje, že se jejich zásoby budou ztenčovat mnohem pomaleji a mohly by vydržet i řadu staletí. Ovšem spalování fosilních paliv, zvláště uhlí a ropy, produkují emise škodlivin, které dusí města a mají významné zdravotní dopady. Dalším potenciálním rizikem jsou emise oxidu uhličitého. Ty by mohly mít dopady na vývoj klimatu a ovlivňovat tak životní podmínky v různých oblastech.

Je potřeba dramaticky snížit produkci oxidu uhličitého za každou cenu?

Průmyslové znečištění ovzduší zkoumá i nejnovější evropská družice Sentinel, která je šestým satelitem projektu Copernicus (zdroj ESA).
Průmyslové znečištění ovzduší zkoumá i nejnovější evropská družice Sentinel, která je šestým satelitem projektu Copernicus (zdroj ESA).

To, že průmyslové emise zvyšují poměrně dramaticky množství oxidu uhličitého v atmosféře, je velice přesně měřeno a spolehlivě prokázáno. Antropogenní původ nárůstu oxidu uhličitého potvrzuje i srovnání poměru radioaktivního a stabilního uhlíku, které umožňuje studovat původ uhlíku a jeho transport v životním prostředí. Poměrně dost toho víme i o vývoji množství oxidu uhličitého v historii, i když pochopitelně s daleko menší přesností. Také růst globální teploty v minulém a tomto století je dobře potvrzen stále se zpřesňujícími měřeními. Podrobněji jsou tato měření analyzována v těchto populárních článcích (zde, zde, zdezde)

Značně složitější je už však posouzení velikostí přírodních a antropogenních vlivů na klima a jeho budoucího vývoje. Klimatologické modely se neustále zlepšují a zpřesňují díky pokroku při sledování klimatu, lepšího pochopení řady přírodních dějů a různých klimatických cyklů i rychlého nárůstu výpočetních kapacit. Přesto však se v nich vyskytuje řada dosti značných systematických nejistot. Kromě nejpravděpodobnějších scénářů pro různý nárůst obsahu oxidu uhličitého je tak i řada těch, které jsou sice méně pravděpodobné, ale i značně odlišné. Opravdu tak není úplně vyloučeno, že antropogenní emise ve vzdálenějším horizontu přispějí k vyrovnání přírodních cyklů a zabrání příchodu nějaké nové doby ledové. Jestliže však připouštíme s ohledem na nejistoty našeho poznání toto, tak musíme připustit i to, že v rámci nejistot jsou pak i mnohem katastrofičtější scénáře, než jsou ty představované jako nejpravděpodobnější. Při modelování a simulacích je třeba s nejistotami pracovat velmi opatrně.

I v Ústavu jaderné fyziky AV ČR se provádí zkoumání obsahu oxidu uhličitého a s využitím jeho radioaktivního izotopu 14C určuje jeho původ a koloběh (zdroj ÚJF AV ČR).
I v Ústavu jaderné fyziky AV ČR se provádí zkoumání obsahu oxidu uhličitého a s využitím jeho radioaktivního izotopu 14C určuje jeho původ a koloběh (zdroj ÚJF AV ČR).

Je nutné si uvědomit, že právě využití fosilních zdrojů a dostatek energie umožnilo dramatické zvýšení životní úrovně obyvatelstva i možností čelit různým katastrofám a řešit jejich následky. Stejně tak, jako nám daly možnost se přizpůsobit a čelit různým změnám v průběhu počasí. Rozvoj technologií a vědy, který by bez nich jen těžko nastal, ostatně umožňuje i studium a pochopení vývoje klimatu. A také nám dává prostředky pro přechod k využití jiných zdrojů a možnosti čelit případným změnám v různých regionech. Vidíme, že sociální kolapsy způsobené právě i nedostatkem zdrojů energie mají řádově větší dopady než i největší průmyslové havárie.

Proto se může ukázat, že méně negativních dopadů bude mít efektivní využití i fosilních zdrojů k nalezení a vybudování opatření, které nám umožní negativním dopadům změn klimatu čelit. Výhodou této varianty je, že tyto prostředky a technologie se nám budou hodit i v případě, že se klima změní z přirozených důvodů. Takže péče o krajinu a posílení její co nejpřirozenější schopnosti hospodařit s vodou, získání odrůd s velmi dobrými užitnými hodnotami a také odolnými vůči, suchu, horku či chladu a škůdcům, i příprava efektivních postupů při řešení následků přírodních katastrof je cesta, kterou bychom určitě měli podpořit. A je to určitě lepší řešení, než návrhy k návratu způsobu života k předprůmyslové éře, které se také objevují. Řádové snížení počtu obyvatel, které by to vyžadovalo, by opravdu nemohlo proběhnout humánním způsobem. Na druhé straně je však jasné, že každé snížení závislosti na fosilních palivech, které nevede k dramatickým rizikům pro stabilitu společnosti, je vítané.

Úspěšné cesty k nízkoemisní elektroenergetice

Vývoj množství oxidu uhličitého v atmosféře ukazuje velice rychlý růst způsobený jeho antropogenními zdroji. V tomto roce byla dosažena hodnota 405 ppm. (Zdroj NOAA).
Vývoj množství oxidu uhličitého v atmosféře ukazuje velice rychlý růst způsobený jeho antropogenními zdroji. V tomto roce byla dosažena hodnota 405 ppm. (Zdroj NOAA).

V současné době se fosilní paliva podílí na celkově energetické potřebě lidstva z více než 80 % a produkci elektřiny zajišťují z více než 65 %. V roce 2015 se produkovalo 16 % elektřiny z vody, 11 % z jádra a jen 7 % z obnovitelných zdrojů jiných než voda (z toho bylo 3 % z větru a 1 % z fotovoltaiky). Nejperspektivnějším směrem přechodu od fosilních paliv v dopravě se zdá být její elektrifikace a jednou z nejekologičtějších možností, která umožňuje odstranění emisí spojených se zajištěním tepelné pohody, je využití elektřiny nebo tepelných čerpadel, která elektřinu potřebují. Pokud se tak podaří vyřešit nízkoemisnost elektroenergetiky, je do značné míry celková cesta k nízkoemisní energetice a společnosti otevřená.

Vývoj ročního přírůstku oxidu uhličitého v atmosféře, je vidět, že roste nejen množství oxidu uhličitého, ale i rychlost jeho růstu. V posledních dvou letech byl absolutně rekordní. (Zdroj NOAA).
Vývoj ročního přírůstku oxidu uhličitého v atmosféře, je vidět, že roste nejen množství oxidu uhličitého, ale i rychlost jeho růstu. V posledních dvou letech byl absolutně rekordní. (Zdroj NOAA).

Nízkoemisní elektroenergetiku se podařilo vybudovat jednomu z největších evropských států. Francie dokázala v průběhu zhruba deseti let vybudovat jadernou energetiku, která má nyní 58 reaktorů s celkovým výkonem 63 GWe, a od začátku devadesátých let produkuje přes 70 % elektřiny v tomto státě. V době jejich uvádění do provozu zde klesaly celkové emise oxidu uhličitého průměrně o 2 % ročně. Součinnost jádra s obnovitelnými zdroji umožňuje již více než čtvrt století fungování francouzské elektroenergetiky s minimem fosilních zdrojů a tedy i minimální produkcí oxidu uhličitého. Velmi vysoký podíl jaderných bloků vede k tomu, že Francie musela využívat reaktory nejen v základním režimu, ale i pro regulaci. V praxi tak vyvracely a vyvracejí mýtus, že jaderné reaktory regulovat nemohou. V roce 2022 se chce Francie úplně obejít bez uhelných elektráren.

Produkce oxidu uhličitého v elektroenergetice v Evropě v podzimní době, kdy fouká spíše méně, ukazuje, jaká je situace u různých evropských států. Čím zelenější, tím menší produkce oxidu uhličitého na jednotku vyrobené elektřiny. Čím tmavší hnědá až černá, tím je produkce vyšší. (Zdroj https://electricitymap.tmrow.co/)
Produkce oxidu uhličitého v elektroenergetice v Evropě v podzimní době, kdy fouká spíše méně, ukazuje, jaká je situace u různých evropských států. Čím zelenější, tím menší produkce oxidu uhličitého na jednotku vyrobené elektřiny. Čím tmavší hnědá až černá, tím je produkce vyšší. (Zdroj https://electricitymap.tmrow.co/)

Kanadská provincie Ontario se v roce 2014 zcela zbavila uhelných zdrojů v elektroenergetice a i využití plynu při výrobě elektřiny je minimální. I když ještě v roce 2003 byla z uhlí čtvrtina elektřiny. Stala se tak příkladem velice úspěšné cesty k nízkoemisní elektroenergetice. Tato cesta byla nastoupena již v sedmdesátých a osmdesátých letech, kdy se v Kanadě vybudovala jaderná energetika založená na domácích reaktorech chlazených těžkou vodou typu CANDU. Její dokončení pak probíhalo na přelomu tisíciletí, kdy se představitelé Ontaria rozhodli zajistit téměř úplné odstranění emisí v elektroenergetice. Jejich „Energiewende“ byla dominantně zajištěna rekonstrukcí stávajících jaderných elektráren s reaktory CANDU, která umožnila zvýšení jejich elektrického výkonu a zajištění prodloužení jejich provozování o další čtvrtstoletí.

Kanada má v současnosti 19 reaktorů s celkovým výkonem 13,5 GWe, které doplňuje efektivně využívanými obnovitelnými zdroji, založenými hlavně na vodě a biomase, pro které má velmi velký potenciál. V roce 2014 vyrobily jaderné bloky 62 % elektřiny v provincii Ontario, což je moderní, technologicky vyspělý region s 13,4 miliony obyvatel. Jedná se o ekvivalent státu velikosti Česka či jiných středně velkých států v Evropě. Jasně se tak ukázalo, že pro takové státy existuje efektivní a poměrně rychlá cesta k elektroenergetice úplně bez uhlí a se zanedbatelným podílem fosilních zdrojů.

Přechod k nízkoemisní elektroenergetice v provincii Ontario zajistila i elektrárna Pickernig se svými jadernými reaktory typu CANDU (zdroj OPG).
Přechod k nízkoemisní elektroenergetice v provincii Ontario zajistila i elektrárna Pickernig se svými jadernými reaktory typu CANDU (zdroj OPG).

Ve Švédsku, Švýcarsku a Slovensku se výborně doplňují jaderné a obnovitelné zdroje. Podle konkrétních podmínek daného roku v nich jaderné zdroje produkují mezi 40 až 50 % elektřiny. Ve všech těchto státech využívají geografické podmínky ideální pro využívání vodní energie. Na Slovensku je to třeba známá Vážská kaskáda. Ve Švédsku pak mohou využít rozsáhlé lesní hospodaření jako zdroj biomasy a ideální větrné podmínky v řadě míst u mořského pobřeží. Všechno zmíněné vede k tomu, že využití fosilních zdrojů pro výrobu elektřiny je zanedbatelné nebo velmi nízké. Na Slovensku, které má v současností 87 % elektřiny z nízkoemisních zdrojů (výsledek roku 2014), se situace ještě více zlepší po zprovoznění dvou nových reaktorů jaderné elektrárny Mochovce.

Velkou část nízkoemisní elektřiny v Belgii produkují jaderné bloky. Na fotografii je elektrárna Tihange. (Zdroj Electrabel).
Velkou část nízkoemisní elektřiny v Belgii produkují jaderné bloky. Na fotografii je elektrárna Tihange. (Zdroj Electrabel).

Ve Švédsku se přechod k nízkoemisní energetice uskutečnil během zhruba deseti let na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a ve Švýcarsku pak v sedmdesátých letech. V té době klesala produkce oxidu uhličitého v těchto státech o 3 % ročně. Desetiletí stačilo třeba i k tomu, že jaderná energetika v Belgii, vybudovaná na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, mohla produkovat přes 50 % elektřiny z jaderných zdrojů. Švédsko, Švýcarsko a Belgie jsou také příkladem toho, k čemu vedou nastavené priority. Jejich hlavní prioritou je nezvyšování produkce elektřiny fosilními zdroji. I když tedy tyto státy vyhlásily v různých dobách odchod od jádra, tak po zjištění, že by jeho náhradou byly zdroje fosilní, od konkrétních kroků v tomto směru ustoupily. Naposledy se tomu stalo v Belgii. A to i v situaci, kdy se tato země u svých jaderných bloků potýkala v posledním roce s řadou problémů.

Nový blok v elektrárně Flamanville, který by měl být dokončený v roce 2018 je prvním z generace III, která má postupně nahradit ty současné (zdroj EDF).
Nový blok v elektrárně Flamanville, který by měl být dokončený v roce 2018 je prvním z generace III, která má postupně nahradit ty současné (zdroj EDF).

Cestou energetického mixu založeném na jaderných a obnovitelných zdrojích se vydali i Finsko a Velká Británie, i když je třeba zdůraznit, že se na této cestě setkávají s řadou problémů. O těch s výstavbou nových jaderných bloků jsme již psali. Ve Velké Británii se daří udržovat v provozu stárnoucí flotilu plynem chlazených bloků, která nyní produkuje 18 % elektřiny. Zároveň se staví řada větrných turbín v pobřežních vodách i na pevnině a také se instalují fotovoltaické panely. Zvýšené využití plynových elektráren a náhrada uhlí spalováním dřeva pak umožnilo splnit velice striktní cíle na snížení emisí oxidu uhličitého. Velká Británie plánuje do roku 2025 odstavit všechny uhelné elektrárny. Je však třeba zdůraznit, že náhrada uhlí dováženými dřevěnými peletami není ekologickým řešením. K tomuto bodu se ještě vrátíme později.

Prozatím neúspěšné cesty k nízkoemisní elektroenergetice

Jako příklady nepříliš úspěšné cesty k nízkoemisní energetice může sloužit Německo a Dánsko. Německá Energiewende má jako prioritní cíl odstavení jaderných elektráren. V tomto směru se plní velice dobře. Z hlediska snižování emisí však prozatím úspěšná není. Výsledkem je, že i přes intenzivní budování obnovitelných zdrojů je snižování produkce fosilní elektřiny jen velmi pomalé. Zatímco v Ontariu skončili s produkcí uhelné elektřiny a ve Francii mají minimum fosilních zdrojů a s uhlím plánují úplně skončit za pár let, v Německu se patnáct let po zahájení Energiewende v roce 2016 (podle serveru Agora) vyrobilo 43,3 % elektřiny z uhlí. Německo je tak největším evropským producentem emisí a vysoké emise má i v přepočtu na obyvatele. Nízkoemisní nefosilní zdroje dodaly dohromady pouze 48,2 %, fosilní zdroje pak 51,8 %. Obnovitelné zdroje dodaly 33,5 % a jaderné pořád ještě 14,8 %. Největší část obnovitelné elektřiny pak dodaly větrné turbíny hlavně u pobřeží, bylo to 14,4 %.

Nová moderní černouhelná elektrárna Moorburg, která v Hamburku nahradila jaderný zdroj (zdroj Wikimedie, Ajepbah).
Nová moderní černouhelná elektrárna Moorburg, která v Hamburku nahradila jaderný zdroj (zdroj Wikimedie, Ajepbah).

Německo dokončuje jednu uhelnou elektrárnu za druhou. Tento trend a ekologické problémy německé Energiewende charakterizuje nedávné spuštění jedné z největších německých uhelných elektráren v hanzovním městě Hamburk. První blok v elektrárně Moorburg byl připojen k síti v únoru 2015, kdy začal pracovat blok Moorburg B. Další blok Moorburg A se pak rozběhl v srpnu 2015. Celkový elektrický výkon elektrárny je 1650 MWe a každý z jejich dvou komínů ční do výšky 102 m. Rozhodnutí o postavení této elektrárny padlo v roce 2006, kdy už šest let v Německu probíhala Energiewende. Bylo tak jasné, že po odstavení jaderných bloků bude potřeba jejich produkci nahradit. Na severu Německa, kde leží i Hamburg, je možné intenzivně a efektivně využívat větrné elektrárny a nevzniká také velký problém s transportem této elektřiny, jako například v případě Bavorska.

Protože se však i zde intenzita větru s časem velmi značně mění a nejsou vzácná ani období, kdy fouká velmi málo, je potřeba mít zdroje, které za větrné elektrárny v případě potřeby zaskočí. A to dost často a hlavně rychle. Tento hlavní úkol ovlivnil i konstrukci nové uhelné elektrárny. Elektrárna dokáže měnit výkon až o 600 MWe za čtvrt hodiny. Její hlavní vlastností je možnost velice rychlé změny výkonu reagující na proměnnou větrnou situaci. Rychlé změny spalování, produkce tepla i práce turbíny kladou obrovské nároky na konstrukci. Flexibilitě jsou tak do značné míry obětovány snahy o co největší účinnost a společnou výrobu elektřiny a tepla. I tak však je účinnost vysokých 46 % a v ideálních podmínkách může dodávat elektrárna do systémů rozvodu centrálního zásobování teplem výkon okolo 650 MWt. Splnění špičkových parametrů a vysokých nároků na snížení emisí (čištění spalin probíhá ve třech stupních) vedlo k tomu, že zpoždění ve výstavbě bylo dva roky a cena elektrárny vystoupala na zhruba 3 miliardy EUR (zhruba 80 miliard korun).

Uhelná elektrárna Neurath patří k největším v Evropě (zdroj Wikimedia).
Uhelná elektrárna Neurath patří k největším v Evropě (zdroj Wikimedia).

Je třeba také zmínit, že uhelné bloky musí být částečně v provozu i v době, kdy je větrná situace dobrá. Tyto stabilní a spolehlivé zdroje musí udržovat stabilitu sítě, případně musí být v horké záloze. Musí tak být provozovány, i když třeba na nižším výkonu. V případě plného využití dodá elektrárna 11 TWh elektřiny ročně a vyprodukuje 8,7 milionů tun oxidu uhličitého. Protože však bude využívána pro regulaci, předpokládá se, že jejich koeficient využití bude zhruba poloviční. Dodá tak něco přes 5 TWh a emise oxidu uhličitého budou 4 milióny tun oxidu uhličitého. Pro provoz se bude využívat černé uhlí dovážené námořními loděmi. Jeho spotřeba bude při plném provozu zhruba 4,2 milionů tun uhlí, tedy více než 450 tun uhlí za hodinu.

Projekt je další v řadě budovaných uhelných elektráren, které jsou součástí probíhající německé Energiewende. Jejím nejviditelnějším příkladem je postavení dvou uhelných bloků s výkonem 1100 MWe v elektrárně Neurath, ve které se nyní nachází celkově sedm bloků a tato uhelná elektrárna se tak svým celkovým výkonem 4400 MWe stala druhou největší uhelnou elektrárnou v Evropě, a pochopitelně s odpovídajícími emisemi. Dokončen je již i jeden blok o výkonu 731 MWe v elektrárně Wilhelmshaven i blok o výkonu 1055 MWe v elektrárně Datteln.

Původně se předpokládalo, že jaderné elektrárny a staré uhelné elektrárny budou nahrazovat kromě obnovitelných zdrojů hlavně elektrárny plynové. Ovšem v posledních letech se z finančních důvodů odstavování starých uhelných bloků zpozdilo. Neprovozují se ani nové plynové bloky a v Německu už více než pět let opět roste podíl uhelných elektráren na produkci elektřiny. Uhelné bloky umožňují udržovat nízké ceny elektřiny na burze a umožňují zpomalit zvyšování cen elektřiny pro spotřebitele způsobené růstem dotací do obnovitelných zdrojů a dalších nákladů Energiewende. Nové uhelné bloky většinou využívají dovezené černé uhlí, ale ty starší, jejichž provoz se prodlužuje, využívají uhlí hnědé a Německo tak likviduje další vesnice i v době, kdy je u nás chrání limity. Německo těží téměř 200 milionů tun hnědého uhlí ročně a od roku 1990 zde padla za oběť těžby řada obcí, například Lakona, Horno a další. A kvůli Energiewende jich nejspíše ještě několik padne.

Dominantním obnovitelným zdrojem německé Energiewende je elektřina z větrných turbín na severu země. Na obrázku větrná farma Borkum Riffgrund 1. (Zdroj Dong Energy).
Dominantním obnovitelným zdrojem německé Energiewende je elektřina z větrných turbín na severu země. Na obrázku větrná farma Borkum Riffgrund 1. (Zdroj Dong Energy).

Hlavní odstavování jaderných bloků, které se bude týkat dominantně Bavorska, však teprve začíná. První předzvěstí je odstavení jaderné elektrárny Grafenrheinfeld v roce 2015 s výkonem 1345 MWe, v roce 2017 se odstavil blok Gundremmingen B. Doposud v jedné z nejprůmyslovějších spolkových zemí Německa dodávalo jádro okolo 50 % elektřiny. Ta bude muset být vyrobena jinak. Předpokládalo se, že tato elektřina bude nahrazena importem větrné elektřiny ze severu a plynovými zdroji v Bavorsku. Ovšem vysokonapěťová vedení, která měla zajistit dopravu větrné elektřiny ze severu Německa do Bavorska, zatím nejsou ani v projektové fázi. Po naplánování přesnější trasy prvního z nich se zvedla obrovská vlna odporu tisíců majitelů dotčených pozemků hlavně v Bavorsku. Bavorští politici tak kladou stavbě vedení značný odpor. Ten se zmírnil jedině příslibem, že většina vedení bude podzemní. Je však otázkou, jak se bude postoj veřejnosti měnit, až majitelé pozemků zjistí, co reálně umístění vedení pro jejich využívání znamená. Zároveň se náklady na projekt mohou zvýšit až řádově a značně se prodlouží doba výstavby. Cena, která se pochopitelně promítne do ceny elektřiny pro spotřebitele, a termín, kdy bude vedení k dispozici, jsou tak velmi nejisté. Je dost pravděpodobné, že pro udržení rozumné ceny elektřiny pro spotřebitele bude muset Bavorsko také více spoléhat na uhlí než na plyn.

Tato situace už dospěla tak daleko, že i proponenti Energiewende si uvědomují, že bez radikálních kroků v elektroenergetice Německo nesplní svůj závazek snížení emisí oxidu uhličitého o 40 % oproti roku 1990 do roku 2020. Náročnost úkolu je vidět i z toho, že kvůli velmi omezenému snižování emisí v minulých letech se pro jeho splnění musí v tomto a následujících letech snižovat produkce oxidu uhličitého ročně o tři procenta. V roce 2015 však došlo ke snížení pouze o 1,5 % a v roce 2016 dokonce emise stouply.

Úspěšnost Energiewende z pohledu emisí oxidu uhličitého. Od jejího začátku v roce 2000 za patnáct let se podařilo emise oxidu uhličitého snížit pouze o 13 %. To znamená, že ročně se snižovalo průměrně o méně než 1 %. Pro srovnání lze uvést, že během přechodu k nízkoemisní energetice založené na jádře se v zemích jako Francie, Švédsko, Švýcarsko a Belgie snižovaly v daném desetiletí emise o 2 až 3 % ročně. Zatímco Česká republika dosáhne spolehlivě i díky Temelínu poklesu emisí oproti roku 1990 o 40 %, Německu se to s velkou pravděpodobností nepodaří. (Zdroj Agora.)
Úspěšnost Energiewende z pohledu emisí oxidu uhličitého. Od jejího začátku v roce 2000 za patnáct let se podařilo emise oxidu uhličitého snížit pouze o 13 %. To znamená, že ročně se snižovalo průměrně o méně než 1 %. Pro srovnání lze uvést, že během přechodu k nízkoemisní energetice založené na jádře se v zemích jako Francie, Švédsko, Švýcarsko a Belgie snižovaly v daném desetiletí emise o 2 až 3 % ročně. Zatímco Česká republika dosáhne spolehlivě i díky Temelínu poklesu emisí oproti roku 1990 o 40 %, Německu se to s velkou pravděpodobností nepodaří. (Zdroj Agora.)

Zelené představy o potenciálu úspor ze zateplování či zvyšování efektivity se nedaří i přes značnou podporu a dotace plnit. Úplnou záhadou je, jak se podaří snížit produkce oxidu uhličitého o 22 milionů tun v elektroenergetice. Pro splnění tohoto cíle přikázal ministr hospodářství odstavit osm nejstarších hnědouhelných elektráren s celkovým výkonem 3 GWe. Odpovídající snížení oxidu uhličitého však určitě nestačí a navíc je třeba počítat s emisemi popsaných nových bloků, které se dostávají do provozu.

V Německu se v posledních letech pozoruje velký přebytek výkonu a tlak na export elektřiny. Je třeba připomenout, že jde o zákonitý projev Energiewende. Jestliže se má maximalizovat produkce větrné a solární elektřiny, musí být v každém tomto zdroji celkový výkon schopný v pro něj dobrých podmínkách pokrýt i celý potřebný výkon. Zároveň však musí být i výkon fosilních bloků, který pokryje celý potřebný výkon v době, kdy nesvítí a nefouká. Na každý potřebný megawatt výkonu tak musí být tři elektrárny, sluneční, větrná a fosilní. Zároveň však část fosilních stabilních bloků musí být v provozu alespoň na část výkonu i v době dobrých podmínek pro sluneční a větrné zdroje, aby udržela stabilitu sítě a bylo možné ji regulovat. Takže velký přebytek výkonu a snaha exportovat přebytečnou nejen obnovitelnou, ale i fosilní elektřinu, je pro takový systém nutností. Velice dobře je to vidět na Dánsku, aby docílilo toho, že zde vítr může mít podíl přes 40 % elektřiny z větru, produkuje někdy jen ve větru 135 % svých potřeb. A v té době řada jejich fosilních elektráren stojí nebo jede na minimální výkon. Tedy má nutně velký přebytek výkonu a musí mít možnost přebytečnou elektřinu ve větrné době někam vyvézt. Naopak potřebuje v době bezvětří odněkud tu elektřinu dovézt. Dánská energetická koncepce je založena na velkém přebytku výkonu a zároveň také na intenzivním využívání sousedů. V posledních letech navíc došlo k tomu, že se Dánsko stalo čistým importérem elektřiny a čistý roční dovoz činí desítky procent potřeby.

Připomeňme si stanovené cíle v podílu nízkoemisní elektroenergetiky v Německu. Zvýšení podílu elektřiny z obnovitelných zdrojů na celkové hrubé spotřebě elektřiny na 35 procent do roku 2020, do roku 2030 na 50 procent, do roku 2040 na 65 procent a do roku 2050 na 80 procent. Je otázka, zda jsou tyto cíle reálné. I když by se je však Německu podařilo uskutečnit, ani v roce 2050 nedosáhne takového podílu nizkoemisních zdrojů, jaké měly státy zmiňované v předchozí části již před třiceti lety. Cíle ve snížení emisí v elektroenergetice, které se Francii podařilo dosáhnout v jednom desetiletí, nenaplní Německo ani po půl století intenzivní Energiewende.

Průběh Energiewende z hlediska emisí oxidu uhličitého v sektoru výroby elektřiny. Zde je vidět, že během patnácti let jejího průběhu zůstaly emise stejné v mezích fluktuací daných průběhem zimy a ekonomického cyklu. Pro srovnání lze uvést, že v zemích jako Francie či Švédsko během jejich „Energiewende“ poklesly v elektroenergetice emise za deset let řádově. (Zdroj Agora).
Průběh Energiewende z hlediska emisí oxidu uhličitého v sektoru výroby elektřiny. Zde je vidět, že během patnácti let jejího průběhu zůstaly emise stejné v mezích fluktuací daných průběhem zimy a ekonomického cyklu. Pro srovnání lze uvést, že v zemích jako Francie či Švédsko během jejich „Energiewende“ poklesly v elektroenergetice emise za deset let řádově. (Zdroj Agora).

Článek bude pokračovat druhým dílem…


Poznámka

Článek je čtvrtý z cyklu, který bude rozebírat možnosti jednotlivých energetických zdrojů u nás, a jehož cílem je iniciovat diskuzi o budoucím rozvoji české elektroenergetiky a jeho úskalích i možnostech. Hlavně v souvislosti s tím, že od poslední aktualizace energetické koncepce uplynulo již pár let a v oblasti energetiky se u nás reálně nic moc neudělalo. Zároveň se objevuje řada rizik a tak je velmi důležité udělat si přehled o vývoji a stavu energetiky ve světě i u nás. První tři části byly věnovány jaderným zdrojůmvětrné energii a fotovoltaickým elektrárnám.

Článek byl původně publikován na webu OSEL.CZ

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(73)
Milan Vaněček
27. únor 2018, 11:39

Když si zvolíte špatný cíl, tak může být lepší, že k němu nedojdete. Dle mého názoru „nízkoemisní“ energetika ve smyslu co nejnižších emisí CO2 není dobrý cíl.

Dobrý cíl je ČISTÁ a LEVNÁ energetika, čistá a levná doprava, bydlení i průmyslová výroba, dostupná pro celý svět.

To se ovšem hůře počítá a měří než tuny CO2 vypouštěné do atmosféry. Naštěstí nyní již máme v hromadné výrobě technologie, které novou cestu k cíli který jsem popsal, umožní. Jsou to obnovitelné zdroje energie, především slunce, voda a vítr. Využívající lokálních možností té které země. Je to elektromobilita využívající čistou energii. Jsou to energeticky pasivní budovy. Je to výroba minimalizující odpadní energii i materiál a maximalizující recyklaci.

CO2 hysterie a jaderný aktivismus, který pan Wagner podporuje svými články nám neposkytnou čistou a levnou energii. Jaderná energetika není ani čistá ani levná.

Obnovitelné zdroje, které již jsou na cenové křivce stále klesající ceny v důsledku hromadné výroby a technického pokroku jsou čisté a MOHOU být levné pro spotřebitele-to už záleží jen na (moudrých) politických rozhodnutích. V závislosti na přírodních podmínkách v různých státech to je už nyní či bude během deseti či dvaceti let.

Martin Pácalt
27. únor 2018, 12:14

Pane Vaněčku, postrádám oponentní podobně dlouhý článek od Vás na téma FVT energetiky. Zatím čtu jen Vaše kritické komentáře hotové za pár sekund či minut.

Milan Vaněček
27. únor 2018, 14:34

Pane Pácalt, tady jsem to podrobně popsal jen pro malý segment energetiky kterému rozumím: fotovoltaika na střechách budov v ČR, viz

https://oenergetice.cz/nazory/strecha-bez-fotovoltaiky-jako-pole-ktere-nechavame-lezet-ladem/

K ostatnímu mohu mít jen kritické poznámky. Myslím, že kritické čtení různých "propagačních (lobystických) textů" je to co nám často chybí.

Ondra
27. únor 2018, 12:56

Pane Vaněčku a z čeho se to CO2 asi bere? No běžně z uhlí nebo plynu takže nejde hlavně o CO2 ale ostatní bordel jako prach, síra, NOx atd. Když se kouknu na Německo který tak slepě obdivujete tak podle posledního grafu pálí uhlí cca pořad stejně. Možná by jste měl měřit všem stejným metrem a ne že budete kritizovat ČR za uhelný elektrárny a na Německo ani jedno špatný slovo.

Zaja
27. únor 2018, 13:31

S vašimi cíly se ztotožňuji, ale jak jich dosáhnout již úplně ne. Souhlasím s tím, že nejlevnější a nečistší energie je ta, která se nemusí vyrobit. Tudíž rozumně podporované energetické úspory jsou nejlepší cestou. Jen se to s podporou nesmí přehnat, aby z toho nevznilky jen přebujelé snahy se hezky na dotacích napakovat bez ohledu na výsledek.

Co se týká samotné výroby energie, zde už mám jiný názor. Ano, přiznám se dobrovolně, že jsem zastáncem jaderné energie, ale je to dáno tím, že jsem technik a vidím do těchto oborů (rozumněj energetika a průmysl).

V zásadě si totiž musíte položit otázku, zda chcete žít v době kamenné, pro který energii nepotřebujete a nebo chcete žít v současné době, mít určitou formu luxusu a tím pádem budete potřebovat energii.

Bez jaderné energetiky se nyní neobejdeme. Nejde o to, zda stavět nové jaderné zdroje (to je možná až příliš drahé) jako spíš udržet ty stávající, dokud se neposunou technologie dostatečně dál, abychom se konečně dostali k lepším a čistším zdrojům energie. Jde o to, že v našich končinách je fotovoltaika málo využitelná a to hlavně v zimě, kdy je energie nejvíce třeba. Vodu již z velké části využíváme všechnu a vítr, to je kapitola sama o sobě.

Nutnost zálohování OZE tedy vede k fosilním nebo jaderným zdrojům a nebo v dneší době k bateriím.

Ale nechám čistě na Vás jak si myslíte, že je čistá energie z FVE, baterií atp. Možná kdybychom do důsledku spočítali energetickou náročnost na vybudování jednotlivých zdrojů energií (ať již fosilních nebo OZE), byli bychom sami překvapeni hlavně u OZE. Z toho důvodu se domnívám, že CO2 hysterie není zas až tak nereálná. Problémy se zvyšující se hladinou CO2 jsou doložitelné a lidstvo si je přizná opět až bude pozdě jako ve většině katastrofických filmů. Proto správně navržené jaderné zdroje jsou určitě správnou cestou omezení emisí a ne jen samotného CO2, ale všech souvisejících škodlivin.

Podporuji OZE, sám mám přístup do několika vodních elektráren a mám i FVE, ale bez důsledné koncepce není v naší republice využívání OZE dostatečně efektivní a proto musíme udržovat staré zdroje, abychom měli dostatek energie a hlavně levné energie.. Bez průmyslu se neobejdeme, ten se zase neobejde bez velkých energetických nároků a proto bych volil radši cestu zemí jako je Francie nebo Kanada než za každou cenu jít cestou jako Německo, kde se ukazuje zásdní chybný krok...

Milan Vaněček
27. únor 2018, 14:41

Zajo, jediný významný zdroj energie na planetě Zemi je slunce, ostatní jsou jen drobečky.

Ondra
27. únor 2018, 15:48

Tak tak a protože energie v uhlí je v podstatě jen naakumulovaná energie ze Slunce (protože bez něj by ty rostliny nevyrostly) tak můžeme uhlí brát jako zelený zdroj :)

Milan Vaněček
27. únor 2018, 17:14

Ondro co je to zelený zdroj? A co je modrý zdroj a co je jádro? ?

Já píši o čistých a levných zdrojích, jsou taky obnovitelné (dokud slunce nevyhasne).

Ondra
27. únor 2018, 19:20

Ano je to úplně jedno jestli je nějakej zdroj "zelenej" nebo pro mě za mě fialovej. Nemám rád nálepkování a to co jsem tady napsal je skoro tak stejná blbost jak tady píšete vy. Protože bez těch vašich drobečků by tady asi těžko byla průmyslová revoluce, ocel potřebná pro vaše oblíbený větrný elektrárny, žili bysme v chatrčích a přinejlepším jezdili na koních. Internet bez kterýho byste tady nemohl psát svý moudra už vůbec. Mimochodem topíte doma? Nebo se přes den vyhříváte pár hodin na sluníčku a večer doma při svíčkách klepete kosu? Ano bez Slunce by na Zemi nebyl život ale to tady nikdo nikdy nepopíral. Bez těch drobečků by se ale mimo tropy a subtropy (ve kterejch ale taky někdy mrze) žilo celkem blbě :) Pořád mě udivuje (sice už nevím ani proč) jak tady člověk s vaším vzděláním a dlouholetou praxí může psát takový věci ...

Mikeš
27. únor 2018, 18:06

Od kdy je Slunce na Zemi?

manasek
28. únor 2018, 09:55

Slunce s velkým S = hvězda, slunce s malým s = ten "žlutý kotouč" na obloze. Četl jste někdy nějaké sci-fi z jiného planetárního systému? Jak asi mohou bez Slunce mít východ slunce? Proč se říká, že na Tatooine, domovské planetě Luke Skylwalkera vychází dvě slunce, když je to přeci v předaleké galaxii, kde Slunce asi těžko bylo i před dávnými časy?

Vladimír Wagner
27. únor 2018, 20:33

Jestli tento můj článek šíří CO2 hysterii a jaderný aktivismus nebo racionálně rozebírají různé možnosti pro energetický mix, nechávám na posouzení samotných čtenářů. Jak už tady bylo zmíněno, pan Vaněček už téměř nedokáže napsat žádný racionální text s jakkoliv užitečnými informacemi pro čtenáře. Už píše jen bonmoty ve stylu "obnovitelné zdroje vítězí na všech frontách" či "jediný významný zdroj energie na planetě Zemi je slunce, ostatní jsou jen drobečky". Pochopitelně by se dalo odpovídat bonmoty "všechna energie ve vesmíru i na Zemi jsou z jaderných reakcí, odjinud nepocházejí na drobečky " :-), ale to opravdu nemá cenu. Stejně, jako nemá cenu se vyjadřovat k jeho příspěvkům.

Milan Vaněček
27. únor 2018, 21:31

Vyjádřete se k argumentům pana Veselého (viz níže) místo toho fňukání. A přečtěte si můj článek o tom co lze dělat s fotovoltaikou na střechách, Vy dáváte přednost tomu psát " jak Energiewende neustále krachuje".

Martin Pácalt
27. únor 2018, 12:12

Děkuji za článek. Uhelných 650 MWt / cca 80mld Kč mi stojí za bližší průzkum (tedy cena odpovídající jednomu jadernému bloku).

štěpkař
27. únor 2018, 13:05

Čtěte pozorněji. Elektrický výkon je 1650 MW, do vytápěcí sítě jsou schopni nacpat 650 MW tepla. Nicméně i tak je to drahota. Situace, kdy se nevyplatí stavět žádný nedotovaný zdroj snad nebude trvat věčně a snad potom se ukáže, co má a co nemá smysl.

Martin Pácalt
27. únor 2018, 13:54

Čtete pozorněji, píšu 650MWt - megawatt tepelných. ;-)

štěpkař
28. únor 2018, 11:06

Významného "téčka" jsem si sice všiml, ale přišlo mi, že porovnáváte uhelný tepelný výkon do sítě dálkové vytápění s jaderný elektrickým výkonem (teplo je zpravidla využito málo, nebo vůbec). Tak mi to nedávalo smysl.

Martin Pácalt
28. únor 2018, 13:01

Uznávám, jsem vinen ;-)

Jan Veselý
27. únor 2018, 14:36

Updatovaná reakce na tento text z Osla:

1) To, že Francouzi dekarbonizovali svou elektroenergetiku je jen náhodný vedlejší efekt toho, že po roce 1973 potřebovali změnit zdroj elektřiny z topných olejů a neměli vlastní zdroje fosilních paliv. Navíc potřebovali jaderné know-how a krytí pro své jaderné zbrojení. Většina francouzských JE byla opravdu postavena mezi lety 1979-1989 6-16 let po tom, co padla na hubu výroba elektřiny z ropy.

Zajímavým faktem je, že ani Francie není schopna flotilu svých jaderných elektráren obnovit, maximum možného je pro ně držet zuby-nehty naživu současné elektrárny a doufat, že jim vydrží, zatímco do nich budou lít další a další miliardy EUR a budou řešit poruchy.

2) Ani Švédsko, ani Švýcarsko, ani Belgie, ani Francie, ani Ontario nepočítají s obnovou "jaderné flotily", není to ekonomicky ospravedlnitelné a nemají čas něco 10-15 let stavět. Už prostě nežijeme v roce 1975, doba se změnila.

3) V současnosti se v Německu staví přesně NULA uhelných elektráren. Výstavba zmíněných 7 nových za posledních 10 let byla sázka na neúspěch OZE, byla to investiční rozhodnutí z let 2000-2005, investoři na nich prodělali kalhoty a jen nahradily odstavený výkon starých uhelných elektráren. Loni bylo 2.5 GW výkonu uhelných elektráren odstaveno.

4) Německo exportuje velké množství elektřiny skoro pořád bez ohledu na počasí. Tím padá váš argument, že to dělají kvůli větrným a fotovolataickým elektrárnám, dělají to protože mají velký přebytek instalovaného výkonu s nízkou marginální cenou výroby, takže se ziskem (přebytek obchodní bilance mají okolo 1.5 miliardy EUR/rok) exportují elektřinu do ciziny. Nějakých 8% německé produkce elektřiny je dnes na export, proto chtěli Zelení odstavit 7-10 GW hnědouhelných elektráren, nejsou potřeba, dnes vyrábějí na export.

5) Loni měly OZE podíl v Německé hrubé (tj. včetně obrovské vlastní spotřeby velkých tepelných elektráren) výrobě elektřiny 33.1%, už se velice přiblížily uhlí (22.6%+14.4%). Prostě to je trvalý proces, žádné české miliony keců o tom, že už po roce 2030 budeme mít možná nový jaderný reaktor nebo dva. Do roku 2030 to bude 65% z OZE, to už je domluvené. Na uhlí zůstane odhadem 1/4 až 1/3 současné výroby.

6) Důsledkem 50 let rozvoje jaderné energetiky je, že velmi optimistický ČEZ odmítne jen uvažovat o výstavbě jaderných reaktorů bez záruky na výkupní cenu 70 EUR/MWh s datem doručení 2030 (Hinkley Point C se bude stavět jen díky CfD okolo 120 EUR/MWh, na 35 let, indexováno o inflaci), výstavba nových reaktorů na Slovensku, ve Francii a ve Finsku je do jednoho finanční průser. Důsledkem 15 let rozvoje OZE jsou v Německu aktuální výsledky aukcí na dodávku elektřiny z onshore větrných a z fotovoltaických elektráren za ~45 EUR/MWh a asi budou dále klesat. To vše s dodávkou do 2-3 let. Ve světě se již dnes běžně uzavírají kontrakty na obojí za cenu okolo 20 USD/MWh.

Skokanem roku jsou offshore větrné elektrárny, které zlevnily opravdu radikálně a rychle dohánějí onshore VtE a FVE.

7) V kanadské provincii Ontario byl poslední jaderný blok uveden do provozu v roce 1993, v roce 2003 byla čtvrtina výroby elektřiny z uhlí a v roce 2014 zavřeli poslední uhelnou elektrárnu. Chce to HODNĚ fantazie připisovat likvidaci uhelné energetiky v Ontariu jaderným elektrárnám.

end) Takhle by šlo pokračovat dál a dál. Máte to zase plné zbožných přání, polopravd, účelového výkladu reality tak, aby to odpovídalo oněm zbožným přáním, a předpovídání budoucnosti tím, že se díváte ne dopředu, ne na současnost, ale do historie až (technické) prehistorie. Vaše řešení jsou samozřejmě technicky možná, ale dnes už ekonomicky nereálná.

Jan Veselý
27. únor 2018, 14:38

ad 7) Ještě dodatek. Zatímco v Ontariu likvidovali uhlí, byly uzavřeny i dva jaderné bloky (2008 a 2012).

Vladimír Wagner
27. únor 2018, 22:00

Pane Veselý, pod tím Vaším příspěvkem k tomuto článku na Oslovi byla docela diskuze, tak jste ˇji alespoň mohl trochu reflektovat. Takže znovu:

1) Můj článek neříká, že by Francie přešla k jádru kvůli dekarbonizaci. Přešla k ní kvůli ropné krizi a snaze o nezávislost na dovozu energetických surovin. Článek pouze říká, že dekarbonizace úspěšně proběhla a od té doby má Francie emise v elektroenergetice (nejen CO2, ale i ty zdravotně škodlivé) minimální.

Vzhledem k tomu, že nejstarší bloky u nich mají 40 let a většina okolo 30 let a jaderné bloky lze provozovat určitě 50 let, mají dostatek času na obnovu jejich flotily. Problém je čistě politický.

2) To není pravda, jak Francie , tak i Švédsko počítají s výstavbou nových bloků. V Ontáriu je program udržování a vylepšování reaktorů, které značně prodlužuje jejich životnost i produkci. A pochopitelně se počítá s tím, že se k uhlí vracet nebudou. Protože zde jádro produkuje téměř 60 % elektřiny, tak lze předpokládat, že se nové zdroje také postaví. Jaká bude realita, se uvidí.

3) Ano, Německo své velké nové uhelné bloky dobudovalo a odstavilo méně, než předpokládalo. Nevím, jestli na tom investoři prodělali kalhoty, ale bez nich by už teď měla německá soustava problémy. Už nyní nesmí provozovatelé některé fosilní bloky odstavit, i když by rádi. A opravdu to na nějaký rychlý odchod od uhlí nevypadá.

4) Ale přesně o tom se píše, nutnost držet celý potřebný výkon ve větru, ve fotovoltaice a ve fosilních zdrojích vede k zákonitému velkému přebytku výkonu a časté nutnosti jej udat v zahraničí. Na druhé straně je pravda, že to vede i k tendenci ten výkon využívat k exportu i v době, když by export nebyl nutností.

Nevím, jak jste přišel na to, že mohou 7 - 10 GW odstavit. Mají zhruba 50 GW uhelných bloků a 30 GW plynových bloků. V maximu mohou v Německu stoupnout potřeby až na téměř 90 GW. Pokud budeme počítat s nutností rezervy na opravy a odstávky plánované i ne, tak po odstavení jaderných bloků v době kdy nesvítí a nefouká to i s vodními zdroji a zdroji na biomasu bude tak tak. Němci si toho jsou vědomi, proto tak bojovali proti snížení limitů na emise. Uvidíme, jak si poradí se situací po roce 2022, až budou s jádrem odstavovat i větší počet uhelných bloků.

5) To, že sníží Německo emise oproti roku 1999 v roce 2020 o 40 % bylo už také domluveno. A vidíme, jak to dopadlo. Velké cíle se opravdu lehce vyhlašují, uvidíme, jak je Němci splní. Významněji už stoupá v Německu pouze produkce z větrných zdrojů, ale i ta už naráží na problémy a své limity. Uvidíme, jak to bude vypadat za pár let.

6) Je pochopitelně fajn, že se obnovitelné zdroje zlepšují a zlevňují, na druhé straně ovšem v Německu velmi rychle klesá cena, kterou by v době, kdy dost fouká a svítí, tyto zdroje dostaly na trhu. Uvidíme, která z těchto tendencí bude mít větší dopad.

7) Pane Veselý, v článku se říká, že uhelnou produkci se podařilo vytlačit pomocí kombinace jádra a obnovitelných zdrojů. Vzhledem k tomu, že v Ontáriu produkuje jádro téměř 60 % elektřiny, voda něco k 20 % a vítr ani ne 5 %, tak opravdu nevím, jak ve světle této skutečnosti vypadá Vaše tvrzení: "Chce to HODNĚ fantazie připisovat likvidaci uhelné energetiky v Ontariu jaderným elektrárnám." Vámi popsané odstavené jaderné bloky byly nahrazeny vylepšením a zlepšení efektivity využívání těch ostatních.

Myslím, že relativně brzy uvidíme, jak se kdo díval na budoucnost a jak se předpovědi naplní. Například, jak se bude Vámi obdivovanému a prosazovanému německému modelu dařit.

Jan Veselý
27. únor 2018, 22:35

ad 1,2,3 - Já nerozporuju to, že JE před 30-50 lety úspěšně snížily emise škodlivin. Já píšu o tom, že ta věc není v současnosti opakovatelná a nic nenasvědčuje tomu, že by někdy v budoucnu měla být. Technika se změnila, ekonomika se změnila, společnost se změnila.

Kromě dokončení ostudy jménem Flammanville neexistuje ve Francii, ve Švédsku ani v Ontariu jediný plán na budoucí výstavbu jaderných bloků. Oficiální Švédská energetická politika hovoří jasně: 100% veškeré energie z OZE v roce 2040. Případné výstavbě nových JE by nebránili, ale nepočítají s ní a nehodlají ji podporovat.

Jan Veselý
27. únor 2018, 22:53

ad 4 - Podle údajů z energy-charts nepřekročila německá spotřeba v posledních 2 letech 70 GW, jak jste přišel na těch 90 GW netuším. Zákonité na nutnosti exportu není nic. Němcům teď přebývá veliký výkon jaderných a uhelných elektráren stavěných na konstantní výrobu, ty dnes dělají více škody než užitku a bude to s další výstavbou (hlavně) VtE jenom horší. To, že by se Němcům hodilo více špičkových a pološpičkových zdrojů je jasné. Však budou, taky se dají stavět rychle, je jen otázkou kolik chlebíčku jim sežere akumulace.

Vladimír Wagner
27. únor 2018, 23:09

Třeba včera bylo potřeba až 78 GW a dnes dokonce 83 GW :-), takže nemusíme chodit nijak daleko do minulosti :-)) Nemůžete počítat jen s ideálními dny s nízkou spotřebou.

Jan Veselý
27. únor 2018, 23:29

A 30 GW z té špičky (73 a 74 GW včetně exportu podle energy-charts) pokryl vítr a fotovoltaika. Máte pravdu, taková kosa jako je aktuálně teď už dlouho nebyla, zajímalo by mě koho včera zachraňovalo těch >7 GW exportu. Jo, už jsem se kouknul, Francouzům, Holanďanům a Čechům se exportovalo.

Martin Hájek
27. únor 2018, 23:45

Jo taková kosa už dlouho nebyla, naposledy loni v lednu :-). Těch 7 GW rozhodně Čechy nezachraňovalo, protože přes nás protekly dále jihovýchodním směrem.

Vojta
27. únor 2018, 23:58

Pan Wagner má pravdu, v pondělí byla špičková výroba 84GW po odečtení exportu. Celková výroba vcetne exportu 92GW.

Nesmíte koukat jen na hlavní graf, tam jsou jen zdroje nad 100MW.

Vladimír Wagner
28. únor 2018, 00:07

Když se podíváte na Agoru, tak vidíte to spotřebu v Německu, kterou jsem uvedl (až přes 80 GW), ano Němci i teď vyváželi, takže výrobu měli dokonce v obou dnech až 96 GW. Takže pro svou spotřebu musí počítat až s 90 GW. Těm Čechům se ovšem exportovalo minimu, za do Rakouska to bylo hodně.

Vojta
28. únor 2018, 00:10

Loňský leden tak extrémní v Německu nebyl, výroba nešla žádný den přes 77GW. Po odečtení exportu.

Vladimír Wagner
28. únor 2018, 00:49

Hůř než než v loňském lednu bylo měsíc před tím, na rozhraní listopadu a prosince, kdy bylo maximum spotřeby v Německu několik dní přes 80 GW. Hodně záleží na tom, jak se sejde pracovní den a zima. A jaké jsou zrovna potřeby. Ale ty dny s maximem německé potřeby přes 80 GW nejsou zase tak výjimečné. Navíc musí Německo držet Rakousko, které by bez importu bylo vyřízené. Těch 90 GW potřebného výkonu opravdu není nijak nadsazeno.

Ondra
28. únor 2018, 14:41

Pane Veselý, že ste to vy tak sem si dal tu práci a postahoval si data z entso-e (to můžete klidně taky, je to zadarmo pro všechny) a pěkně si to porovnal - všechno je to v hodinovým rozlišení. Závěry jsou takový:

1) export z Německa se 26.02. pohyboval někde mezi 8 až 16 GW. Nejvíc toho odteklo do Švýcarska, Nizozemska a Rakouska (z toho bych ale žádný závěry nevyvozoval protože to mohlo protýct někam dál)

2) Česko určitě zachraňovat nepotřebovalo protože samo ten den vyváželo v průměru 500 MW. Jenom během tří hodin (15:00-18:00) byla bilance soustavy záporná a to -73, -192 a -212 MW takže žádná tragédie

3) Francie ten den dost dovážela (v průměru tak 1,5 až 2 GW) ale nejvíce elektřiny tam šlo z Belgie (možná že přes Belgii jen přetekla, to by chtělo podrobnější analýzu). Od 12 do 18 ale Francie vyvážela a to až 5 GW. Ale jo, dovoz ten den potřebovali (celkem asi 10 GWh)

4) Nějak vám tam vypadlo Rakousko (nebudu spekulovat proč) a to je zrovna dost zajímavý - Rakousko v pondělí v některejch hodinách dováželo kolem 4 GW (tím myslím čistej dovoz) a těch hodin nebylo zrovna málo. Přes německou hranici tam přiteklo 57 GWh, přes Českou 35 GWh. Něco ale poslalo do okolních zemí ale stejně ten den dovezlo 65 GWh - takže asi šestinásobek toho co několikanásobně větší Francie.

Teď bych prosil nějakej komentář :)

Petr
28. únor 2018, 11:55

Na špičkování Němci používají staré uhelné elektrárny, které i když na to nejsou moc stavěné, to nakonec zvládají velmi dobře, když už je mají za odepsané a vlastník i uvažuje o odstavení (ale často nemůže příkazy regulátory kvůli udržení sítě trápené větrníky), a tak se to provozuje i s rizikem poruch, které ale moc nepřicházejí, takže to vypadá na klidně i další desetiletí takovéhoto krizového špičkového nasazení.

Jan Veselý
27. únor 2018, 23:00

ad 5 - Jsou plány a plány. Výhodou plánů na výstavbu OZE (dominantně VtE a FVE) je to, že není vůbec těžké je splnit, obvyklá zkušenost je, že tyhle plány se překračují. Děje se to v USA, v Číně, v Indii i v Německu. Němci jsou úplně v pohodě, teď už znají technologie, do kterých se vyplatí investovat, už existuje průmysl pro jejich masovou produkci, a mají vhodný finanční model - aukce výkonu. Už jim stačí jen dělat to samé, co poslední dva roky už dělají, jen trochu víc.

Martin Hájek
27. únor 2018, 23:35

Pane Veselý, to je právě zásadní omyl. Němcům chybí sítě a bude stále těžší a těžší z větrníků dodat někomu nějakou novou elektřinu, protože jí musíte přepravovat na stále větší a větší vzdálenost a už nemáte kudy, protože stále více a více vedení je chronicky přetížených. Abyste postavil nová vedení, neboli tzv. supergrid, tak na to potřebujeme obrovské množství finančních prostředků (které je potřeba připočítat k těm úžasně levným OZE) a také potřebujete přesvědčit obyvatele a obecně vlastníky pozemků, aby to laskavě umožnili (což se vůbec nedaří) a nebo je k tomu zřejmě donutit policejními pendreky, protože jinak to zřejmě nepůjde. Takže zdaleka nestačí jen "dělat to samé", protože to je slepá ulička. Už to píšu tak po 120, ale budu to psát dál, i když Vy to nehodláte vzít na vědomi.

Jan Veselý
28. únor 2018, 00:12

Někdo se před problémy podělá, někdo problémy řeší. Ty "strašlivé" náklady dělají cca 10% ceny navíc. A nebojte, dráty budou.

Jan Veselý
27. únor 2018, 23:08

ad 6 - Prostě budou řešit stejný problém, který se ve Francii řeší každou noc. Vlastně ne, pro současné FVE a VtE v Německu je spotová cena irelevantní, oni svoje kontrakty uzavírají mimo burzu. A konstruktéři VtE budou jen pokračovat v nastoleném trendu zvyšování poměru plochy opsané vrtulí k výkonu generátoru, tak aby ještě více vyrobili i za slabého větru, čert vem vichřice, tam se stejně nevydělá.

Martin Hájek
27. únor 2018, 23:39

No jistěže je spotová cena pro vlastníky větrných elektráren irelevantní, pane Veselý, protože ji dorovnávají DOTACE! Ovšem pro spotřebitele elektřiny už tak irelevantní není, protože ti ty dotace PLATÍ.

Jan Veselý
28. únor 2018, 00:06

Dlouhodobý kontrakt za fixní cenu. Poslední roky vysoutěžený v aukci. Taky Vám tak strašně vadí ty desítky miliard, které nás v ČR bude stát je snaha o naději na nové jaderné elektrárny? taky Vám tak strašně lezou krkem ty miliardy z OPŽP a odjinud nasypané Vašich chlebodárcům?

Petr
28. únor 2018, 12:09

Pro spotřebitele už cena silové elektřiny tvoří dávno méně než půlku, takže různé dotace a nutnost nově budovaných sítí a vzdálených i mořských připojení budou zdražovat i za 10 let německou elektřinu proti české mnohonásobně víc než o vašich lživých 10%.

Jan Veselý
27. únor 2018, 23:19

ad 7 -Jaderné energetice došel s vytlačováním uhlí v Ontariu dech už začátkem 90.let. Posledních 25% podlílu uhlí na celkové výrobě museli provést jiní, jmenovitě OZE a zemní plyn.

Martin Hájek
27. únor 2018, 23:41

To je maličko hloupoučký argument. Jaderné elektrárny samozřejmě nejsou vhodné k pokrývání špičkového zatížení, to je poměrně evidentní. Stejně jako OZE nejsou vhodné k pokrývání base-loadu.

Jan Veselý
28. únor 2018, 00:00

Baseload? To je ta krávovina, kdy elektrárny vyrábějí v noci moc a ve dne málo? Máte pravdu, jaderné elektrárny bez pružné výroby a akumulace toho moc nesvedou. S pružnou výrobou a akumulací zvládnete cokoliv. Je jedno jestli doplňujete JE nebo VtE s FVE. V Ontariu se poslední roky staví to druhé a přestat s tím nehodlají.

Vladimír Wagner
28. únor 2018, 00:17

Pane Veselý, vítr produkuje jen pár procent elektřiny v Ontáriu a fotovoltaika je tam zanedbatelná. Ty k vytlačení uhlí opravdu moc nepřispěly.

VK
28. únor 2018, 15:31

Pane Wagner, fotovoltaika tam není úplně zanedbatelná.

V roce 2017 mělo Ontario nainstalováno odhadem 3 GW.

Asi jste použil údaje od správce přenosové sítě (0.5 TWh za rok 2017), jenže je tam důležitá poznámka: "Most solar facilities are connected to distribution systems, not the transmission system". V Ontariu totiž velká část fotovoltaiky je "residential solar", připojená přímo k distributorům a často je ta energie spotřebována přímo v domě, kde se vyrobí.

Nedokázal jsem najít čísla, která by přesněji specifikovala reálnou výrobu všech FVE v Ontariu. Pokud platí odhad instalované kapacity 3GW, pak odhaduji, že výnos za rok 2017 bude zhruba 2x větší než všechna fotovoltaika v ČR, tj. dejme tomu 4.5 TWh.

4.5 TWh je sice výrazně méně než 90 TWh z jádra, ale neříkal bych tomu "zanedbatelné".

http://www.ieso.ca/corporate-ieso/media/year-end-data

Mimochodem, třeba Quebec má výrazně lepší podmínky pro fotovoltaiku než ČR, minimálně o 30%. Takže další roky to může jít stále nahoru.

V té zprávě se i píše, že největší peak letos měli v době velkých veder. To znamená, že potenciál růstu fotovoltaiky tam je stále dobrý. Na rozdíl od ČR/Německa, kde je peak v zimě.

VK
28. únor 2018, 15:55

Pardon, Quebec => Ottawa. Ale podmíky mají obě města podobně dobré.

Milan Vaněček
28. únor 2018, 16:20

Dík za perfektní odkaz, řekne mnohem více než nějaka propaganda.

VK
28. únor 2018, 16:31

Pan Wagner má pravdu, že jádro je *aktuálně* v Ontariu dominantní zdroj elektřiny. Nutno ale poznamenat, že za poslední 3 roky jeho výroba lehce klesá, stejně jako celková spotřeba elektřiny z přenosové sítě.

Ten pokles celkové spotřeby se dá vysvětlit úsporami, nebo i lokálními instalacemi FVE. Jak to přesně je, to jsem nedokázal dohledat.

Pane Vaněček, občas mlčeti zlato. Zkuste se vyvarovat hanlivých poťouchlých výrazů a raději hledat reálná čísla a data. Těším se na váš další odborně zpracovaný článek. Ale většina vašich komentářů zde je úplně zbytečná, osobní, a diskuzi neobohacuje.

Děkuji panu Wagnerovi za článek a také všem, kdo do diskuze přinesou další reálná fakta a čísla. Oponentura je vždy potřeba, ale postavená na ověřitelných faktech.

Vladimír Wagner
28. únor 2018, 18:44

Panu VK moc děkuji za příspěvek do diskuze i odkaz. Ten byl pro mě nový a hlavně obsahuje i data z roku 2017, které v mých zdrojích ještě nebyly. Máte pravdu, že v Kanadě jsou fotovoltaické zdroje využívány ještě více decentralizovaně a ne pro dodávky do sítě. Je to podle mého názoru dáno i tím, že jsou zde často rozsáhlá méně osídlena území s relativně separovanými sídly. Moje formulace nebyla o tom, že by fotovoltaika nebyla důležitá a že by se v Kanadě nevyužívala. Ta formulace patřila k předešlé diskuzi s panem Veselým o tom, které zdroje způsobily možnost vytlačení uhelné energetiky. V tomto směru ty decentrální pro uspokojení potřeb domácností moc nepřispějí k potlačení uhelných elektráren, které spíše zásobují velké aglomerace a podniky. Navíc (jak je vidět i z toho růstu mezi lety 2015 a 2017) je růst v tomto segmentu spíše otázka posledních pár let. A přechod od uhlí k jiným zdrojům proběhl už před touto dobou.

Takže, fotovoltaika je pro Ontario užitečná a významná, což je způsobeno i tím, že je menší hustota obyvatel a častěji separovaná sídla. Přesto však, i když vezmeme v úvahu ten výkon 3 GW a možnou produkci z něj, tak maximálně zhruba 3 % produkce z FV oproti 63 % z jádra ukazuje na reálné možnosti těchto nízkoemisních zdrojů.

V každém případě moc děkuji všem, kteří se zapojují do racionální diskuze a obohatí naše vědomosti. Je opravdu nutná. Pokud totiž nedospějeme k rozumné shodě rozumné většiny zainteresovaných v energetice na aktivní podpoře racionálního energetického mixu, tak od politiků nelze čekat nic než nečinnost. A pak budou kritická období kolem roku 2022 a 2035 opravdu hodně problematická. Přebytek větrných a fotovoltaických zdrojů u sousedů u nás vytvořil podmínky, že se fotovoltaika ani větrné zdroje bez dotací nepostaví, stejně tak se bez dotací v současné době nepostaví téměř žádný jiný zdroj či zařízení na ukládání energie. Je tak třeba vytvořit efektivní systém financování jak fotovoltaiky, větru, jádra i dalších zdrojů, tak potřebných kapacitních rezerv. Systém musí být provázaný, zajišťovat cestu k navrženému mixu a umožnit jeho nejekonomičtější dosažení. Musíme mít celkovou podporu odborníků, politiků i veřejnosti (alespoň takovou, jaká je v Německu pro Energiewende) také proto, abychom odolali tlaku Rakouska a Německa. Tyto země budou tlačit na zákaz stavby nových jaderných bloků a také na rychlé odstavení nejméně Dukovan. A zároveň budou potřebovat uplatnit své větrné přebytky ze severu v době, kdy fouká, a zajistit odněkud dodávky z fosilních (nejlépe plynových) zdrojů, když nefouká. A opravdu si nemyslím, že by takový bavorský mix byl pro nás dobrý.

Milan Vaněček
28. únor 2018, 19:56

Už jsem si řekl že budu mlčet (mluviti stříbro, mlčeti zlato) ale proti této lživé větě se musím ohradit, cituji pana W.: "Přebytek větrných a fotovoltaických zdrojů u sousedů u nás vytvořil podmínky, že se fotovoltaika ani větrné zdroje bez dotací nepostaví". Nepostaví je čas budoucí, jak znám ze školy.

Realita: Slunce u nás svítí přibližně stejně jako v Německu. A fotovoltaika (na střeše, brown field i na poli) lokálně u nás musí být konkurence schopná té samé fotovoltaice v Německu. Bude vyrábět elektřinu lokálně, spotřeba též lokální, ne distribuce na stovky km.

V Německu se už staví (aukce FVE) s cenou 1 kWh za 1 Kč, není důvod aby to nebylo možné i u nás. A v roce 2025 to bude 1kWh za 50 haléřů (pokles ceny na 1/2 je nezvratný).

Jak říkám, v roce 2025 bude v Evropě rozhodnuto.

A teď již: mlčeti zlato...

Vladimír Wagner
28. únor 2018, 20:25

Pane Vaněčku, stačí se podívat na cenu elektřiny, kterou u nás vytvářejí větrníky a fotovoltaiky z Německa i u nás. V době, kdy jsou ideální podmínky, tak je nízké, občas dokonce záporné. Pokud nesvítí v Německu, tak nesvítí i u nás a u větru je to většinou podobně. Ale o tom už jsme tu diskutovali mockrát. Takže, i když ceny fotovoltaiky a větrných turbín půjdou dolů, tak se u nás jejich stavba pro dodávky do sítě neobejde. Kde se můžou v budoucnu vyplatit je jejich využití pro samospotřebu, kde mohou využít grid parity. Pokud však bude cena dodávané elektřiny bude reagovat online na změny ceny na trhu s elektřinou, tak i v tomto případě budeme mít stejný problém.

Petr
28. únor 2018, 12:16

Jaderné elektrárny vyrábí v noci moc pouze v zastaralých státech, v moderních státech jako Česko běží výroba na 3 směny, a s robotizací se to bude ještě prohlubovat do více a více oborů, plus elektroauta noční odběr elektřiny dále vyrovnají.

C
28. únor 2018, 18:12

Myslím že se dopouštíte dvou zásadních omylů.

1) Nabíjení elektroaut v noci, to možná dělají teď domkáři, ale velká část populace bydlí v bytových domech bez této možnosti, tedy je pravděpodobné používání rychlonabíječek a to přes den.

2) Přikládáte přílišnou váhu robotizaci a průmyslu,naopak podceňujete vliv administrativy, počítačů a pod., toho že stroje potřebují obsluhu/dohled i v robotizované firmě, je tedy možný naopak přesun na dvousměnný provoz pokud to bude výhodné. Ono totiž udělat plně automatizovanou fabriku ještě není moc možné.

Radovan
3. březen 2018, 22:00

Mohu Vás jako 4 roky majitel 1 a 2 roky 2 elektromobilů v rodině v rodinném domku ujistit, že nabíjení elektroaut v noci dělají teď domkáři běžně a v-+95%, v noci, nočním polovičním tarife. Stejně jako někteří z nich nabíjejí v práci, kde jim auto stojí na parkovišti, pokud to zaměstnavatel umožňuje (většinou ano, navíc za zajímavou cenu nebo zdarma). Velká část populace, která bydlí v bytových domech nepoužívá rychlonabíječek přes den. Jednak proto, že elektromobil lidé považují za luxus, oni si pořizují ojetiny v cenových relacích do 200 tis. Kč a povětšinou ještě levnější v řádech desítek tisíc. 80% aut nových u nás kupují firmy, ty tvoří trh. Pokud máme elektromobilisty v činžáku, buď si dohodli nabíjení z domu prodlužovačkou nebo to dělají na pracovišti.

C
28. únor 2018, 17:56

Myslíte snad období nízkého zatížení ne? Energií původem z OZE to pokryjete celkem krásně, pokud do toho zapojíte patřičnou akumulaci.

Vladimír Wagner
27. únor 2018, 23:53

Pane Veselý, na rozdíl od Vás si nemyslím, že je rozumné trvat na jednom zdroji. A pro jádro je podíl mezi 50 - 60 % ten nejefektivnější podíl. A to má. Jak jsem psal, přes 20 % má voda a 10 % plyn, vítr má pár procent. Tak opravdu nevím, který zdroj je nejdůležitější pro to, aby se nevyužívalo uhlí. To co, proběhlo v na přelomu století v Ontáriu bylo, že vyspravili a vylepšili jaderné bloky a tím umožnili jejich dlouhodobé efektivnější využívání. Což umožnilo i zvýšení produkce elektřiny z jádra. Takže si zopakujme čísla (vždy rok a produkce elektřiny z jádra v Ontáriu): 1980 35,8 TWh, 1985 48,5 TWh, 1990 59,3 TWh, 1995 86,2 TWh, 2000 60 TWh, 2005 77,9 TWh, 2010 82,9 TWh, 2015 92,3 TWh a 2016 94 TWh (což je 60 % výroby elektřiny). Vidíme tak růst jádra po roce 1990 a v současnosti je období s největší produkci z jádra v historii. Tak prosím nebalamuťte čtenáře

Jan Veselý
27. únor 2018, 23:52

závěrem - myslím, že už teď je dávno jasné, že jediná budoucnost, která jadernou energetiku čeká je držení se "zuby-nehty" výroby s již postavených reaktorů. Nových bude minimum.

Já nejsem žádný obdivovatel a propagátor Energiewende. Němci s ní udělali kopec chyb, které je stojí a budou stát spoustu peněz. Jednou z nich je Atomaustieg. O to více, ale obdivuju jejich odvahu jít do něčeho nového, ten krok do neznáma, odvahu dělat chyby a poučit se z nich a pořád se zdokonalovat.

Vy jste, Wagnere, jednou z tváří české energetiky, spolurozhodujete o jejím směřování do budoucna. "Vidíte třísku v oku bližního svého německého", ale co jste za posledních 15 let dokázali vy v ČR?

Milan Vaněček
28. únor 2018, 02:17

Pan Wagner s panem Hájkem dokázali říkat akorát "to nejdéé". A protože to říkají o Německu už přes 5 let a pořád to jde a Německo zachraňuje v zimě tu jejich "bezproblémovou" Francii, tak se asi SoUSTAVNĚ mýlí.

Co se týče Ontaria (či Sibiře) tak kdyby jste byl v Kanadě přes zimu tak by jste viděl že jejich zima je NESROVNATELNÁ s Německou či naší. I naše oučasná zima. Takže zkušenosti z Kanady bych k nám nepředával.

Co se týče Švédska už jsem tu publikoval a diskutoval základní švédský dokument o budoucím směřování jejich energetiky. To ale nebránilo panu Wagnerovi stále šířit desinformace o energetické politice Švédska. To pak diskuse s panem Wagnerem ztrácí cenu.

Milan Vaněček
28. únor 2018, 02:27

Teď zrovna v USA v Caltechu propočítali povětrnostní data (po hodině) pro celé USA za posledních 36 let a došli k závěru: 100% elektřiny z větru a slunce v USA by bylo moc drahé, ale 80% bude s výhodou realizovatelné. Stačí k tomu buď " US supergrid" nebo "akumulace na 12 hodin". Myslím že v realizaci to bude obojí tak na půl.

Tož tak, pánové.... Už zase slyším to Vaše "to nééjdéé".

Petr
28. únor 2018, 12:25

To nééjéé vyřváváte jenom vy.

Samozřejmě, že s obřími dotacemi tak velkými, které můžou i zničit západní průmysl a udělat z Číny robotickou supervelmoc, se dá udělat velmi hodně věcí jak dobrých tak špatných, a úplně nejsnáze "dobrých" které se ukáží nakonec jako hrozné.

Martin Hájek
28. únor 2018, 16:38

Vy prostě umíte pobavit :-). Stačí k tomu buď supergrid nebo akumulace na 12 hodin. :-) Samozřejmě není ani jedno a v této generaci ani nebude. Akumulace je tak asi na 3 minuty a to kdoví jestli.

Vladimír Wagner
28. únor 2018, 09:09

To opravdu nevím, jak jste přišel na to, že jsem tváří české energetiky :-) Co je fakt, že jsem se podílel na doporučeních pro ASEK a snažím s propagovat cestu a opatření ve směru k těmto scénářům, které byly schváleny v roce 2015. A upozorňovat na rizika, která vznikají, když se nic dělat nebude. Jiná věc je, že nejen politici nic konkrétního v daném směru nečiní.

Je to dáno tím, že jsou spolu s veřejností bombardování doporučeními podobných lidí, jako jste Vy nebo pan Vaněček. Připomenu doporučení pana Vaněčka:

1) Jádro je odepsané, jen nestavte žádný jaderný blok.

2) Jsem expert na FV panely. Nikdy jsem si neinstaloval FV, svým dětem to nedoporučuji, jedině, až se to za X let ještě více zlevní. Nic nedělejme, FV a větrníky nestavme,dokud se to za X let ještě více nezlevní a nechme se koupat ve vlnách laciná německé větrné elektřiny.

3) Není třeba teď nic dělat, nic nového teď nepotřebujeme a v budoucnu vše vyřeší levná elektřina ze slunce, které je všeho zdrojem (všechno ostatní jsou drobečky).

4) Příkladem nám buď Německo, rychlé snižování emisí je hysterie. Podstatné jsou diesely ve městech, ne emise z fosilních elektráren.

A to je přesně to, co se politikům hodí, nicnedělání. A také přesně toto se v Česku už hodně let děje. A uvidíme, kam se s takovou energetickou politikou dospěje.

Milan Vaněček
28. únor 2018, 09:36

Konečně se demagog zcela odkopal, umí lehce posunout, pokroutit a zkreslit jakékoliv vyjádření. Ale neumí posoudit jak , proč a KDY se prosadí nové technologie jako je třeba fotovoltaika, protože v oboru nepracoval ani vědecky ani jako poradce firem tyto panely vyrábějící. Na rozdíl ode mne.

Píše jen o svých dojmech, stylem : to nééjde.

A co se hodilo některým všehoschopným politikům jsme viděli v letech 2009-10 (fotovoltaický český tunel) a každou rodinu to stojí spoustu peněz. A další všehoschopní na to chtějí úspěšně navázat tunelem jaderným.

Petr
28. únor 2018, 12:30

Soláry přez 500 miliard Kč za 2% elektřiny po 20 let.

Jádro max taky 500 milard za 20% elektřiny po 60 let.

Milan Vaněček
28. únor 2018, 12:48

Srovnáváte minulost a budoucnost, starou zlodějnu a přípravu nové zlodějny. Když to vztáhnete na rok 2020 tak cena fotovoltaiky (viz aukce v Německu) je 1 Kč/kWh a ne 12,50 co platíte zlodějům u nás. Jinak řečeno, za stejné peníze teď postavíte dvanáckrát a půl krát více fotovoltaiky, čili vyrobíte 25% elektřiny.

Jádro za stejné peníze říkáte že dá 20% elektřiny . Ale nebude to teď a víte, že v Evropě každý stavěl nakonec za dvojnásobnou či trojnásobnou cenu.

A bude to okolo 2035. A to už bude fotovoltaika opět ze méně než poloviční cenu.

Zkrátka, nové JE v EU může stavět jen ekonomický analfabet.

A to ještě platí efekt "Fukušima"=jedna havarie v EU a vaše JE jsou na odpis (a velmi drahou likvidaci).

Vláďa
28. únor 2018, 19:52

Stále se píše o deformované ekonomice FV dotacemi bez návaznosti na akumulaci. Den trvá 24 hod. Reálná akumulace není. Tak že hovořte jak zajistit energii v době kdy nesvítí, nefouká.

C
28. únor 2018, 21:39

Vláďo,

pan Vaněček o akumulaci mlčí, ale já jsem ji tu již několikrát zmiňoval, mohu znovu.

V první řadě si řekněme že prvním obdobím kdy má dojít k dosažení plné elektrifikace z OZE by mělo být v našich podmínkách léto, tedy se bavíme o energii z FVE, velmi hrubým odhadem nám z toho vplývá, spolu s údaji ČEPS, že je třeba disponovat výkonem akumulačních zdrojů cca 4-5GW a k tomu by akumulační kapacita měla být 40-80GWh. Pak je samozřejmě ještě nutné určit jaký jaké je nejvhodnější uspořádání soustavy a primárních zdrojů.

V současnosti máme v PVE asi 1,2GW a akumulační kapacitu někde kolem 3-5GWh (data pro Dalešice se zjišťují hůře) To je málo, nicméně jsou vytipovány lokality pro nové PVE, bohužel některé v CHKO, ale zase pokud by se podařilo jejich rozšíření (jako kompenzace), mohlo by to projít. Například je plánována velká PVE Slavíč, možná by se dala využít současná nádrž Morávka místo výstavby nové nádrže. Tato PVE by přidala asi 5-8GWh akumulační kapacity

Za zmínku stojí třeba následující materiál:

zam. uur. cz/Kucerova/MPO-Studie%20vhodn%C3%BDch%20lokalit%20pro%20p%C5%99e%C4%8Derp%C3%A1vac%C3%AD%20vodn%C3%AD%20elektr%C3%A1rny/pasporty/Souhrnn%C3%A1%20zpr%C3%A1va%2013.%2010.%202010-def.pdf

V tom jsou zajímavé PVE kolem Orlíku, 3 o výkonu 1200-1300MW, otázkou je tam provozní doba a kolísání hladiny. Ovšem Orlík má rozlohu asi 27 300 000m2, Vzhledem ke spádu elektráren kolem 200m se bavíme o průtoku asi 750m3 za sekundu (dopočítáno), tedy asi 2 700 000m/3 hodina. Nevím další údaje k nim, objem horní nádrže atd. Ale pokud by každá z nich měla kapacitu na 5 hodin provozu, tak by docházelo ke kolísání hladiny jenom o 1,5m, tedy 0,75m od střední hladiny. Pokud by se jednalo o kolísání +-1m, tak by všechny mohly běžet po dobu 6,5h, tak se bavíme o akumulační kapacitě cca 24GWh, pokud by se kolísání ještě navýšilo na 1,25m, bylo by možné všechny 3 PVE provozovat po dobu 8h a tedy by bylo dosaženo kapacity 30GWh.

Ano, jsou to odhady, ale míst pro PVE které by byly schopné zajistit letní provoz je dost, v zásadě stačí postavit 4 zdroje a mohlo by to fungovat. Dále existuje návrh na nějakou PVE s kapacitou 2GW kolem Chomutova. V zásadě jen pár elektráren by bylo schopno zajistit provoz elektrické sítě přes léto na OZE. K tomu by bylo třeba asi 12-20GW FVE eventuálně FVE + VtE, což ale také znamená třeba špičkové příspěvky FVE v zimním období klidně kolem 1-2GW.

To je jakoby první fáze, další je pak zajistit levnou výrobu a přechod na P2L/P2G technologii.

V tom zajištění chodu na OZE je obrovské množství proměnných, jako cena proudu, cena a účinnost technologií P2 atd.

V zásadě to ale jde. Náklady na jednu PVE o výkonu 1,2GW jsou asi 25mld korun.

C
28. únor 2018, 18:47

Jinými slovy propagujete rozhodnutí vlády, otázka jestli protože je to rozhodnutí vlády, nebo protože vybrala scénář Vám blízký.

Ovšem měli bychom, krom rizik z nicnedělání, počítat i rizika z něcodělání, stavba nové JE by se mohla totiž změnit v noční můru. Největší průšvih je že se tu dělají v energetice podivné obchody a nějaké změny se váží na jednu jedinou věc - NJZ. Protahuje se tu životnost uhelných elektráren, dělají se výjimky, proč? Máme vybraná místa pro PVE, nic se neděje, žádná ani teoretická příprava, nic. Nevede se jednání o PVE Lipno-Dunaj, nevede se jednání o PVE v Beskydech... Nevedou se jednání ani o tom jak vytvořit rámec pro podporu přechodu teplárenství na biomasu/odpad (ale je to super argument proč se musí těžit uhlí), nedělá se rámec pro komerční výstavbu FVE a VtE bez omezení velikosti výkonu (Rekultivačních ploch je taky dost a i na zemědělské půdě to nadělá míň škody než současné praktiky), nedělá se v podstatě nic pro přesun výroby části elektřiny do míst spotřeby v průmyslu. Ta podpora nemusí být jenom formou peněz, ale třeba i vhodnou regulací.

Vladimír Wagner
28. únor 2018, 09:46

Jinak pro srovnání reálných výsledků Německa a Česka. Zatímco Němci vyhlásili cíl dosáhnout snížení emisí vůči roku 1990 do roku 2020 o 40 % a nyní už cíl úplně odpískaly a připomenu, že reálné snížení je jen o 28 %. Přičemž největší část snížení byla dán v devadesátých letech restrukturalizací bývalého NDR. Celou dobu se Německo kasalo, jaký je zelený lídr. A nové, stále ambicioznější cíle vyhlašuje i nadále.

Česko žádný ambiciozní cíl nevyhlásilo, přesto má možnost německý cíl splnit. Emise totiž snížilo o zhruba 37 %. I v tomto případě hodně pomohla restrukturalizace po roce 1990, ale hlavně také spuštění Temelína. Pokud by bojovnici proti jádru, jako jste vy, dostavbu Temelína úplně nezablokovali, tak to snížení mohlo být ještě mnohem razantnější. Pokud Česko bude realizovat ASEK, tak sice zase nebude mít velmi nabubřelá vyhlášení o své zelenosti, ale bude opět, na rozdíl od Německa, snižovat emise reálně.

Pro pana Vaněčka, zdroje emitující CO2 většinou mají i emise zdravotně škodlivých látek.

Milan Vaněček
28. únor 2018, 10:50

1)Kdyby jaderné elektrárny v Japonsku byly bezpečné a TEPCO nešetřilo na bezpečnosti a výšce hráze, tak nebyla katastrofa ve Fukušimě a Německo by JE nechalo dožít a bylo by lídrem nejen ve VtE a FVE ale i v redukci CO2. Kvůli jaderným hujerům v Japonsku se tak nestalo.

2)Jako fyzik by jste měl vědět, jak může být nesprávné redukovat vše na jeden parametr, v jedné zemi.

3) Dávám přednost komplexní monitoraci planety, teď nedávno byl v ČT pořad jak česká (aplikovaná) věda positivně zasáhla do definice a monitorování časových změn celosvětové "průměrné" mořské hladiny a tak můžeme měřit jak se mění celosvětově výška moří v čase (nárust 3 mm za rok). Taková tvrdá data potřebujeme a satelity a "big data" nám už to umožňují. Modelování pro přání politiků nepovažuji za tvrdou vědu, ať se to týká ASEKu či globálního oteplování.

4) Jedině posloupnost: Tvrdá data-model-více dat-vylepšený model atd nám s rostoucí výpočetní silou za deset či více let umožní spolehlivější předpovědi klimatu.

5) V té době už bude na světě více než 1TW instalovaného výkonu fotovoltaických elektráren a více než 1TW výkonu větrných elektráren a to už bude mít u naší planety positivní odezvu. Snad v té době ještě přežije cca 400 MW existujícího výkonu jaderných elektráren, bez velké havarie.

6) A za nějakých dalších 10 či 20 let bude dosažen bod obratu od fosilní energetiky. Dřív to celosvětově nebude.

Petr
28. únor 2018, 12:38

Tak jestli chcete zachránit planetu, tak hlavně ze všech sil bojujte proti vzorově zápaďáckým dotacím na nové větrníky a soláry v Česku, ty by totiž uzmuli tyto globálně vyráběné a snadno přepravitelné elektrárny rozvojovému světu hlavně v Africe, kde třeba ten čínský (velmi náročně hlavně díky uhlí dostupně vyráběný) sluneční panel dokáže vyrábět ročně 4x více elektřiny a tak daleko efektivněji planetu zachraňovat.

C
28. únor 2018, 18:54

Hlavní je, pro záchranu planety, zastavit deforestaci a zadržet vodu v krajině. Pak omezit spotřebu fosilních zdrojů, pokud vím tak nejvíce se jich spotřebovává v USA, EU, Číně, Indii a několika dalších ekonomikách.

Radovan
3. březen 2018, 22:09

Chápu, že stát řeší energetiku a pak se lidé hádají do krve o různé zdroje. Ovšem pořád řešíme makroekonomickou úroveň, aby měli všichni energii co nejlevněji a nejspolehlivěji. Aby byli závislými. Aby byly velké zdroje. Aby byly velké přenosové soustavy. Aby se budovaly další obrovské kapacity.

Co takhle začít z opačného konce. Aby každá domácnost měla svoji fotovoltaiku s akumulací a ohřevem teplé vody. Pokud to podmínky dovolují, tak i vítr nebo vodu. Současně hospodaření alespoň s šedou vodou. Aby každá firma měla totéž. Aby každá instituce, úřad, škola měla totéž. Aby přenosové soustavy sloužily pouze k vyrovnávání mnoha tisíc zdrojů, s maximálním podílem automatizace, a ideálem bylo přiblížit se pro všechny soběstačnosti. Aby se stavělo a rekonstruovalo ekologicky = ekonomicky + logicky. Domy, cesty, mosty, chodníky, továrny............

Nejlevnější energie je pořád ta, která nemusela být vyrobena.

C
4. březen 2018, 02:21

Však přeci víme k čemu jsou moderní státy. :(

A to si vezměte že hodně (mladých) lidi na západě si myslí že jediné řešení je všeobjímající stát starající se o lid. (A víme že ti myslící na lid zapomínají na lidi) Melou si o socialismu a komunismu nevěda co na sebe přivolají.

Bylo by velmi krásné pokud by se pomocí moderních technologií podařilo dosáhnout takovéhoto stavu kdy si lidé zase zátky vezmou to čeho byli vzdáni (má vzdát se vůbec trpný rod?) v průběhu minulého století, bohužel je to běh na hodně dlouho trať desítky let, přičemž proti sobě máme korporace propojené se státem, které udělají cokoliv aby současný model udržely.

Problém energetické nezávislosti a FVE byť kombinovaných s domácí VtE, je v tom že je třeba baterie a náhradní zdroj, který tedy může být zároveň zdrojem tepla atd. Aby si to lidé pořídili tak celý takový systém musí být relativně levná záležitost, to bohužel kvůli komponentům není.

Firmy to mohou mít podstatně jednodušší, vlastně by jenom začaly dělat to co fabrikanti museli od počátku, zajistit si vlastní zdroje, nikdy to v zásadě nebyl problém, jenom díky tomu že se do energetiky zcela nevodným způsobem začaly po světě míchat státy firmy přešly na centrálně vyráběnou elektřinu, dá se to vysledovat tak do počátku 20. let. Jakási logika v tom byla, pro válku se nedalo modernizovat, takže v provozu byly zastaralé parní elektrárny, takže přechod na centrální zdroje byl jasnou volbou, podobně města, například Brno se (podle mne se záhy ukázalo toto rozhodnutí jako nešťastné) připojilo k Oslavanské elektrárně a vzdalo se provozu své vlastní (stalo se ještě před válkou) elektrárny, brzy kapacita nestačila, ale smlouva zakazovala provozovat vlastní elektrárnu, byl tedy nedostatek výkonu a bylo nesoběstačné.

Nikdo se bohužel ke konci 19. století nezabýval tím že by se v těchto provozech nahradily parní stroje plynovými motory (s generátorem plynu), přitom výkonné motory dostupné byly, v USA se tak běžně dělo, u nás ve městě v elektrárně pracoval jak parní stroj, tak právě spalovací motor (na blíže nespecifikovaný druh paliva, podle všeho buď Dieselův, nebo se žárovou hlavou), dohromady daly 400kWe. Dneska to ale možné je celkem snadno a firmy by mohly kombinací KGJ, FVE a ORC (+ akumulátor teplé vody) zajistit svou energetickou potřebu, je samozřejmě třeba takový systém správně navrhnout. Ale v zásadě to není neřešitelné. Plyn je skoro všude, v budoucnu budou dostupná i různá syntetická paliva, síť není nutnost dneska.

Hodně často je slyšet že kvůli průmyslu a pod budeme potřebovat jaderky, nemyslím si. Proud z centrální sítě nikdy nebude moci jít po odstavení levných uhelek, nebo patřičném zohlednění externalit, moc dolů, ne pokud se bude nahrazovat jádrem (bez podivných dohod s Ruskem) nebo pokud se bude muset překopat celá soustava pro centrální výrobu OZE, to už se asi opravdu mohou vyplatit syntetická paliva.

Dále je doposud nerozhodnutá otázka jestli se bude dále pokračovat najetým modelem průmyslu, nebo jestli se ukáže jako neudržitelný, ona robotizace může vést k tomu že se celá velká korporátní struktura spoléhající na to že produkuje obrovské objemy produktů na vzácných výrobních prostředcích, zhroutí. Kdyby se měla dělat spotřební elektronika tady, tak pochybuji že by tu byly nějaké megakorporace, bylo by pár výrobců integrovaných obvodů a pak X malých firem dělajících finální výrobky. To je celkem reálný scénář.

Poněkud horší je to z tohoto pohledu ve městech, jak z pohledu možností produkce z FVE, tak z toho důvodu že ve městech je třeba zajistit chod mnoha energeticky náročných technologií jako je například veřejná doprava, řešitelné to je, ale tady vidím mnohem větší odpor k překonání, než u lidí či firem, protože poměrně výkonná elektrárna by se se svými externalitami dostala do blízkosti zastavěných oblastí. Obrovské NIMBY. Ovšem i zde je možnost to kombinovat s OZE, ale vyžadovalo by si to například postavit někde za městem FVE o rozloze několika hektarů a k tomu příslušné pomocné provozy jako baterie či motorové elektrárny.

Co se týče stavebnictví, tak tam myslím že máme až nezdravou úchylku že všude musí být asfalt, všechno musí být z cihel/betonu a podobně. Mnohdy by místo asfaltové cesty stačila cesta štěrková, místo betonu lávka ze dřeva (byť možná je druhotné užit betonového překladu přece jenom levnější). Využívání vody a vztah ke krajině je kapitola sama o sobě, od konce války zmizela akumulační kapacita asi 4mld kubíků, neustále děláme všechno proto aby voda co nejrychleji odtekla, to dopadne katastrofou, naopak je třeba odtoku vody bránit, co nejvíce mu bránit i za cenu toho že někde dojde k zátopě polí.

V současnosti jsme ještě stále svázáni přízraky minulých dvou válek a toho co po nich přišlo, doby kdy se tak snadno společenský řád změnil takový nelidským způsobem že lidé byli degradování pomalu na něco horšího než poddaní za nejtužšího feudalismu. Vlastně není zásadní rozdíl mezi dnešním státem a feudálním pánem za nejtvrdší roboty, počet dní kdy se na ně pracuje je zhruba stejný (zhruba +-15 dní rozdílu).

Veškeré problémy pramení ze systémů tvořících závislost, odpovědí na současní společenské problémy není přechod na nějaký více přerozdělující, jako si myslí někteří lidé, není odpovědí ani vyšší koncentrace lidí, centralizace moci (i energetické), to jenom prohloubí problémy. odpovědí je myslím "tvrdé přistání", jistým způsobem návrat do minulosti. Člověk přeci jenom není stroj aby 40 let kroutil šroubky na peršingy (jako zpívá Nohavica), stejně tak k jeho zakrnění povede pokud jej posadíme do něčeho jako myší ráj, bude se nudit, zblbne.

Do plného zprůmyslnění společnosti byli lidé stále vystaveni mnoha rozličným podnětům a stresům a kontaktům, vlastně relativně přirozenému stavu. Až moderní společnost toto postavila na halvu, do budoucna je třeba najít způsob jak se vrátit k nezávislosti a vyvážit nutnost přežití a nutnost seberealizace. Zavírat lidi na 5x 8.5 hodiny někam aby tam pracovali na monotónních úkonech není dobře, dobře ale není ani lidem nakecat že bude ráj a budou mít věci zadarmo, tak to nejde to do dvou generací vymřou.

Toto se ale nedá hodnotit současnou optikou, paradigmatem, nedá se to hodnotit ani nějakým srovnáváním s naprosto nerozvinutými oblastmi světa kde se zrní drtí v hmoždíři. Ono je to trochu jako s jídlem kdy se říká že se má jíst aby se žilo, ne žít aby se jedlo, bohužel u práce to neplatí společnost se za 100 let definitivně dostala do stavu kdy je to neoddělitelné kdy aby člověk to spíš zní žije aby pracoval aby mohl žít. Je o tom i takový hezký komiks o myškách jak běhají dokola v bludišti a sýr nikde.

jestli něco dlužíme sobě a budoucím generacím, tak je to ukončení konzumně-průmyslového šílenství. Takto by mohlo zmizet i dost sociálních problémů, které jsou dány jen a pouze tímto uspořádáním společnosti, které v obou verzích, kapitalistické i socialistické okopírovalo uspořádání předchozí - nevolnické - s tím že přibyly některé zákeřné a velmi nehezké prvky a lži. V jistý moment v obou systémech budou lidé na obtíž, v původním by se to nestalo, ten by na to nikdy neměl potenciál, respektive mu je konzumerismus na nic.

myslím že víte kdo jsem.

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se