CCS Japan Zdroj: phys.org

Zachytávání CO2 v průmyslu zase o krok blíže. Japonský projekt má slibné výsledky

Demonstrační projekt technologie CCS Tomakomai na břehu japonského ostrova Hokkaido dosahuje slibných výsledků. Cílem projektu je mezi lety 2016 – 2020 uložit 300 000 tun CO2 do reservoárů nacházejících se v horninách pod mořským dnem. Komerční aplikace této technologie má být smysluplná, jakmile bude možné zachytávat a ukládat milion tun CO2 ročně.

Zachytávání probíhá na bázi aminů, na které se nejprve CO2 naváže. Zachycený CO2 je následně za kontrolovaných podmínek uvolňován a jímán do plynovodů, které ho dopraví do reservoárů. Reservoáry, kam se zachycený CO2 ukládá, se nacházejí v hloubce 1 až 3 km pod mořským dnem.

Tomakomai se na rozdíl od většiny projektů v oblasti CCS nezaměřuje na zachytávání CO2 ze spalin uhelných elektráren, ale cílí na emise průmyslových podniků. V projektu Tomakomai dochází totiž k zachytávání CO2 z odpadních plynů místní rafinerie. Technologie použitá v japonském projektu tak může pomoci se snižováním emisí podnikům jakými jsou právě rafinerie, chemičky nebo cementárny.

Japonsko - technologie CCS, Tomakomai

Technologie CCS Tomakomai, Japonsko. Zdroj: sciencedirect.

Doposud bylo v projektu Tomakomai proinvestováno 300 milionů dolarů (6,2 mld. Kč). Tato částka představuje jen zlomek celosvětových nákladů na vývoj technologie CCS odhadovaných na 20 miliard dolarů (412 mld. Kč).

Bez vyšší účinnosti a nižší energetické náročnosti se CCS neobejde

Tomakomai má podle vyjádření zástupců projektu dosahovat v oblasti vývoje technologie CCS doposud neviděného zvýšení účinnosti zachytávání CO2. Důležitým faktorem pro případné rozšíření této technologie je také deklarované snížení energetické náročnosti až o 2/3 ve srovnání s doposud používanými technologiemi. Lepší energetické účinnosti je dosaženo díky energetickému využití plynu, který zůstane po separaci CO2 z odpadního plynu rafinerie.

Za projektem stojí přibližně 30 společností mj. také Mitsubishi, které věří v komerční prosazení této technologie. Ke komerční aplikaci CCS využívané v projektu Tomakomai je však stále daleko. Podle simulací japonských výzkumníků by mohla být technologie komerčně aplikovatelná, pokud dokáže zachytit a uložit milion tun CO2 ročně.

Od dubna 2016 se zatím v japonském projektu podařilo zachytit a uložit 155 tisíc tun CO2. Doposud tak bylo dosaženo poloviny plánovaného množství CO2, které má být během zkušebního provozu do roku 2020 uloženo.

Žádné technologii CCS se prozatím nepodařil zásadní průlom. Výstrahou pro všechny investory do vývoje technologie CCS může být neslavný konec amerického projektu „čisté“ uhelné elektrárny Kemper County. V Kemper County bylo proinvestováno více než 6 miliard dolarů, za které došlo pouze k přestavbě zdroje na zemní plyn namísto původně vyvíjeného systému zplyňování uhlí.



5 odpovědí na Zachytávání CO2 v průmyslu zase o krok blíže. Japonský projekt má slibné výsledky

  1. Petr napsal:

    Chudáci důvěřiví Japonci jedou neustále dál, a vráží to téhle blbosti další a další miliardy.
    Přitom USA se na to už úplně vykašlali, a Británie maximálně omezila své nově vynakládané peníze s tím, že to odpíská za pár let v přesně burzově načasovaný okamžik.

  2. Erich von dem Bach-Zelewski napsal:

    Největší naivové (obecně v „zázračných technologiích) jsou podle mě Norové, pak EU… až přijde „malá doba ledová“, bude se emitování skleníkových plynů dotovat.

    • Milan Vaněček napsal:

      CO2 je nezbytné pro život na Zemi. A naštěstí to „okno“ pro koncentraci CO2 v ovzduší je dosti široké, odhaduji velmi zhruba tak 100-500 ppm, ale vědci by to měli upřesnit. A též víme ze zkušenosti naší civilizace, že průmyslová revoluce dokázala CO2 zvýšit zatím o zhruba 100ppm, takže člověk určitě může významně měnit koncentraci CO2, ale velmi pomalu.
      Ovlivnění koncetrace CO2 má technické řešení (zastavení růstu pomocí OZE). Jiné významnější hrozby pro lidstvo (jaderná válka, masové stěhování národů, nemoci) technické řešení nemají, mají jen řešení politické.

      • Carlos napsal:

        Problém je že zatímco dřív by se CO2 vsáklo do relativně dobře fungujících ekosystémů, tak dneska je celé fungování velmi vážně narušeno, odlesnění, zadržování vody, to je ten problém. Pokud za krále Rostislava bylo tepleji, tak situace byla zcela jiná než bude až se na to teplotu zase oteplí. Tehdy tu byly stále celkem netknuté lesy, dnes tu máme zničenou půdu a krajina je schopný zadržet o 4 miliardy kubíků vody méně než v 50. letech a dříve. Chybí rybníky…

        • Milan Vaněček napsal:

          Ano to o čem píšete jsou skutečné problémy k ekologickému řešení. A vedle toho jsou i ty politické které jsem zmínil. V současnosti jsou relativně nejsnadněji k řešení problémy technického rázu, jak se snažím zde na serveru informovat (a rozbíjet starý informační monopol těch známých diskutujících co stále opakují „to nééjde“, případně „bez jádra to nééjde“).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *