JE Temelín, fotovoltaická elektrárna, lom Bílina

Infografika: Česká energetika v 21. století

Český energetický sektor prošel od začátku tisíciletí řadou výrazných změn. Kromě trhu s elektrickou energií a zemním plynem, které byly liberalizovány, se vzhledem k poklesu výroby elektřiny z uhlí a růstu jiných zdrojů změnil i energetický mix.

Tuzemská spotřeba elektrické energie v loňském roce dosáhla vůbec nejvyšší hodnoty od roku 1990. Hrubá spotřeba elektrické energie v České republice vzrostla podle dat Energetického regulačního úřadu v roce 2016 na 72,4 TWh, podobně vystoupla na historické maximum 60,9 TWh i čistá spotřeba. Spotřeba v loňském roce nejvíce stoupla u domácností, které meziročně spotřebovaly o 437 GWh (+ 3 %) elektřiny více, než v roce 2015.

Další vývoj spotřeby elektřiny bude záviset na mnoha faktorech. S dlouhodobým růstem spotřeby elektřiny počítá například poslední zpráva operátora trhu OTE, což má být dáno zejména postupující automatizací a mechanizací ve výrobním sektoru a růstem využívání spotřebičů v domácnostech. Růst spotřeby elektřiny má rovněž podpořit náhrada primárních fosilních zdrojů obnovitelnými zdroji energie s využíváním tepelných čerpadel či rozvoj elektromobility.

Vývoj spotřeby elektrické energie v ČR mezi lety 2002 a 2016

Tuzemská spotřeba elektrické energie v roce 2016 dosáhla vůbec nejvyšší hodnoty od roku 1990.

Od uhlí k jádru, plynu a OZE

I přes postupný pokles výroby, kdy parní elektrárny spalující fosilní paliva v roce 2002 vyráběly přes 52 TWh elektrické energie, české energetice stále dominují uhelné zdroje. Již tradičně se největší měrou podílí na výrobě elektrické energie hnědouhelné elektrárny, které v loňském roce vyrobily 36,2 TWh elektřiny. Na rozdíl od Německa či Polska, kde mají významný podíl i černouhelné zdroje, vyrobily české elektrárny spalující černé uhlí pouze 5,72 TWh.

Druhým nejvýznamnějším zdrojem elektrické energie z hlediska výroby jsou v ČR jaderné elektrárny Temelín a Dukovany, které v loňském roce vyrobily 24,1 TWh elektřiny.

Jaderné elektrárny, spolu s plynovými a obnovitelnými zdroji si v posledních letech „ukously“ část podílu parních elektráren na výrobě elektřiny. Zatímco parní elektrárny, zejména hnědo a černouhelné, vyráběly v Česku v roce 2002 téměř 70 % elektřiny, v loňském roce byl jejich podíl jen mírně nadpoloviční.

Nejvíce si v posledních letech polepšily obnovitelné zdroje, kdy zejména díky solárnímu boomu vzrostla výroba ve fotovoltaických elektrárnách na 2,1 TWh v roce 2016. Přestože větrná energetika zatím v ČR nezaznamenala výrazný rozvoj, české větrné elektrárny loni vyrobily bezmála 500 GWh elektřiny.

Srovnání podílů jednotlivých zdrojů na výrobě elektrické energie v ČR v letech 2002 a 2016

Jaderné elektrárny si spolu s plynovými a obnovitelnými zdroji od roku 2002 „ukously“ nemalou část podílu na výrobě elektřiny.

Česká energetika zaznamenala řadu milníků

Kromě částečné změny zdrojové základny, která přišla s dokončením jaderné elektrárny Temelín či fotovoltaickým boomem, prošla česká energetika v posledních téměř dvou desetiletích dalšími významnými změnami. Kromě zřízení Energetického regulačního úřadu byl otevřen trh s elektřinou a plynem či bylo rozhodnuto o prolomení těžebních limitů na hnědouhelném lomu Bílina.

Vznik ERÚ (2001)

Energetický regulační úřad (ERÚ) byl zřízen 1. ledna 2001 za účelem výkonu regulace v energetice. ERÚ má za úkol regulovat ceny, podporovat využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie a kogenerace, chránit zájmy spotřebitelů a držitelů licencí, podporovat a případně prošetřovat podmínky hospodářské soutěže a rovněž vykonávat dohled nad energetickými trhy. V rámci svých pravomocí úřad reguluje ceny v oblastech elektroenergetiky, plynárenství a teplárenství.

Úřad prošel zásadní změnou v letošním roce, kdy ve vedení ERÚ usedla namísto jediného předsedy či předsedkyně pětičlenná rada.

Zprovoznění JE Temelín (2002-2003)

Jaderná elektrárna Temelín je největší českou elektrárnou, která již od dob svého vzniku budí četné diskuse. V současnosti je elektrárna přibližně v polovině své plánované životnosti a s největší pravděpodobností bude v provozu déle než původně plánovaných 30 let.

O výstavbě jaderné elektrárny v lokalitě Temelín bylo rozhodnuto, původně pro 4 bloky VVER 1000, v roce 1980. Vlastní stavba provozních objektů byla zahájena v únoru 1987, po roce 1989 byl však projekt přehodnocen a základě usnesení vlády z roku 1993 bylo rozhodnuto o dostavbě JE Temelín v rozsahu dvou bloků.

Redukovaná a v technologii modernizovaná stavba byla dokončena a v červenci roku 2000 bylo zavezeno palivo do reaktoru. První elektřinu elektrárna vyrobila na prvním bloku 21. prosince téhož roku. Zkušební provoz prvního bloku byl následně zahájen 10. června 2002, na druhém bloku začal téměř o rok později 18. dubna 2003. Do komerčního provozu tak elektrárna byla uvedena v letech 2002 až 2003.

Po deseti letech se elektrárna dočkala modernizace v podobě navýšení výkonu, kdy od září 2013 pracovala na výkonu 2 x 1055 MWe, tedy o 80 MWe více než po svém dokončení, díky čemuž zvládne za rok vyrobit až o 600 tisíc MWh elektřiny více. Od září 2014 došlo k dalšímu navýšení výkonu na prvním bloku, který je tak schopný pracovat na výkonu až 1078 MWe.

Otevření trhu s elektřinou a plynem (2002-2007)

Odběratelé elektrické energie a zemního plynu si relativně nedávno ještě nemohli vybírat svého dodavatele. Změna přišla v roce 2002, kdy se začal postupně otevírat trh s elektrickou energií. Jako první si svého dodavatele mohli změnit velcí odběratelé se spotřebou v řádu desítek, později i jednotek GWh ročně, českým domácnostem se tato možnost otevřela od začátku roku 2006.

Český energetický sektor zaznamenal od roku 2001 řadu významných milníků.

Český energetický sektor zaznamenal od roku 2001 řadu významných milníků.

Trh se zemním plynem přišel na řadu o tři roky později, kdy si velkoodběratelé s ročním odběrem nad 15 milionů m3 mohli vybrat svého dodavatele od 1. 1. 2005. V druhé fázi od 1. ledna 2006 se trh otevřel všem ostatním odběratelům kromě domácností, které tuto možnost získaly 1. 1. 2007, čímž byl dokončen faktický proces liberalizace trhu.

Koncoví spotřebitelé elektrické energie i plynu své právo na změnu dodavatele nicméně začali ve větší míře využívat až v letech 2009 a 2010, kdy roční počet změn dodavatele na obou trzích přesáhl hranici 100 tisíc.

Fotovoltaický boom (2009-2010)

Česká republika se v rámci podpory obnovitelných zdrojů energie Evropské unii zavázala do roku 2020 pokrývat z těchto zdrojů 13 % hrubé konečné spotřeby energie v zemi. Jelikož obnovitelné zdroje prozatím nejsou bez finanční podpory rentabilní, bylo nutno vytvořit systém dotací.

Pro fotovoltaické elektrárny byl ovšem tento systém v ČR nastaven velmi nešťastně, a celá situace tak vedla k enormnímu rozšíření solárních elektráren. Solární boom v Česku nastartovalo v roce 2008 stanovení příliš vysokých výkupních cen elektřiny z fotovoltaických elektráren a nemožnost jejich výraznějšího snížení v následujících letech, jež by bylo nezbytnou reakcí na pokles nákladů.

Prolomení těžebních limitů (2015)

Úvahy o prolomení limitů těžby na lomech Bílina a ČSA se v roce 2015 staly velmi diskutovaným tématem. Územní ekologické limity těžby hnědého uhlí v severních Čechách byly stanoveny usnesením vlády premiéra Petra Pitharta 30. října 1991. Limity zaručily městům a obcím, pod nimiž leží uhlí, že nebudou kvůli těžbě zbourány, a jako těžbou nepřekročitelné linie mají chránit i zbytky přírody i dopravní a technické infrastruktury severočeské hnědouhelné pánve.

Pro prolomení limitů hovořil zejména fakt, že díky využívání vlastních zásob uhlí je Česká republika v oblasti výroby elektrické energie jednou z nejvíce soběstačných zemí EU. Podíl obnovitelných zdrojů na výrobě energie je stále zanedbatelný a vlastními zásobami ropy či plynu ČR nedisponuje. Stavba jaderných elektráren je v současné energetické situaci v Evropě s ohledem na nejasný budoucí vývoj obtížná.

O prolomení územních limitů těžby na dole Bílina nakonec rozhodla vláda v říjnu 2015. Těžba však musí probíhat alespoň 500 metrů od obcí. Naplnil se také dlouhodobě avizovaný scénář o odložení rozhodnutí ohledně dolu ČSA, u něhož by prolomení limitů znamenalo bourání Horního Jiřetína.

Ukončení těžby uranu v ČR (2017)

Těžba uranu měla na území ČR dlouholetou historii, jejíž počátky sahají až do 16. století. Největšího rozmachu se však dočkala v období po druhé světové válce, kdy s rozvojem jaderné energetiky a zejména masivní produkcí nukleárních zbraní prudce vzrostla celosvětová poptávka po uranu.

Během druhé poloviny 20. století se z tehdejšího Československa stala uranová velmoc. O významu českého uranu hovoří i fakt, že se Česko navzdory své velikosti zařadilo do první desítky zemí s největší produkcí uranu. Do roku 2007 bylo v českých dolech vytěženo více než 110 tisíc tun uranu.

ČR tak byla až do konce loňského roku, kdy došlo k ukončení komerční těžby uranu na dole Rožná, jedinou zemí střední Evropy těžící uran. Co se týče dalších zemí Evropské unie, těžba uranové rudy probíhá pouze v Rumunsku.

Celá infografika na téma České energetiky v 21. století je dostupná v plném rozlišení zde.



13 odpovědí na Infografika: Česká energetika v 21. století

  1. Milan Vaněček napsal:

    To co je zde napsáno o fotovoltaickém boomu jen zastírá skutečný průběh událostí v letech 2008-10. Cituji: „Fotovoltaický boom (2009-2010): Česká republika se v rámci podpory obnovitelných zdrojů energie Evropské unii zavázala do roku 2020 pokrývat z těchto zdrojů 13 % hrubé konečné spotřeby energie v zemi. Jelikož obnovitelné zdroje prozatím nejsou bez finanční podpory rentabilní, bylo nutno vytvořit systém dotací.
    Pro fotovoltaické elektrárny byl ovšem tento systém v ČR nastaven velmi nešťastně, a celá situace tak vedla k enormnímu rozšíření solárních elektráren. Solární boom v Česku nastartovalo v roce 2008 stanovení příliš vysokých výkupních cen elektřiny z fotovoltaických elektráren a nemožnost jejich výraznějšího snížení v následujících letech, jež by bylo nezbytnou reakcí na pokles nákladů“
    To co je zde napsáno o Fotovoltaickém boomu jen zastírá skutečný průběh událostí v letech 2008-10.
    K realitě jen pár poznámek: 1) 2-4 GW fotovoltaiky a několika násobek současného stavu VtE jsme mohli nainstalovat až v posledních 3-4 letech před konečnou lhůtou našeho závazku (2020) za méně než pětinovou cenu (podporu OZE). 2)Systém nebyl nastaven „nešťastně“, stanovení nejvyšších výkupních cen na světě za FVE na polích mohlo mít jen jeden účel. 3)Nemožnost snížení výkupních cen je jen důsledek toho, že to parlament (a předkladatel=vláda) nechtěli. Německý parlament to chtěl a stihl zkrátit dotace během roku 2010, kdy už cena fotovoltaických panelů byla na cca polovině ceny z roku 2008. Výsledek byl že ČR byla v roce 2010 první na světě v nejdražších instalacích fotovoltaiky na světě, přepočteno na 1 obyvatele.
    4) Výsledkem celé akce, kromě ztracených cca 500 miliard CZK za období 2010-2030 byla především dokonalá PR akce proti fotovoltaice v ČR. Zatímco ve světě se stále zlevňující fotovoltaika těší stále rostoucí podpoře investorů a oblibě obyvatelstva, v ČR je fotovoltaika (a podobně větrné elektrárny) něco zcela zdiskreditovaného.
    Resumé: v ČR se realizoval obrovský finanční úspěch pro skupinu „všehoschopných“ a neskutečně úspěšná PR akce proti fotovoltaice a OZE.

    • Martin Hájek napsal:

      Existuje i trochu odlišný pohled, byť s lecčím lze souhlasit.

      Česká republika měla podobnou startovací základnu podílu OZE na hrubé spotřebě energie v roce 2005 jako Německo a v roce 2015 měla mírně vyšší podíl energie z OZE než Německo. Pokud srovnáme náklady na Německou Energiewende na hlavu s tou českou, dospíváme k poměrně jednoznačnému závěru, že česká cesta byla, přes nesporná zásadní pochybení, pořád neskonale levnější, než ta Německá (přepočteno na obyvatele).

      Do budoucna je samozřejmě nezbytné si vzít z chyb poučení, což zní poměrně logicky, ale v praxi to není tak snadné realizovat. Mezi ta poučení počítám mimo jiné i to, aby byly tarify za distribuci elektřiny na hladině nízkého napětí postupně uvedeny do souladu s ekonomickou realitou, kdy více než 80 % nákladů je fixních a férovou rozvrhovou základnou je požadavek na soudobý výkon, kterým daný spotřebitel síť zatěžuje. Pokud tuto reformu v ČR včas neprovede, čeká nás ještě horší situace, než jakou v roce 2005 vytvořil zpackaný zákon. Tehdy také nikdo a zejména ze zelené lobby nechtěl slyšet nic o tom, že by něco mohlo být špatně.

      • Milan Vaněček napsal:

        Pane Hájek s Vaším prvým odstavcem nemohu souhlasit. Je jasné a to říkám neustále že jen násobně bohatší země (Německo) si může dovolit být pionýrem v energetické přeměně. Ale němci za více peněz (které mají) dostali mnohem více muziky, když to srovnáte s ČR.
        A tomu druhému odstavci už vůbec nerozumím (nebo nechci rozumět?). Vy chcete říci že80% z našeho účtu za elektřinu by měly být fixní poplatky za zajištění dodávky a jen 20% platba za silovou elektřinu?? Jestli toto budete prosazovat tak Vám mohu garantovat že ČEZ ztratí spoustu zákazníků (ať již domácností či podniků) kteří dají přednost samovýrobě.
        Ještě poslední poznámka: Německý zákon o OZE nebyl špatný, jen pár českých „detailů“ a stanovení vysokých cen neodpovídajících realitě a odstranění pojistek (nestanovení nepřekročitelné sumy kterou stát hodlá do podpory investovat) z něj v ČR učinilo extrémně drahý paskvil.

        • Jan Veselý napsal:

          Německý zákon o OZE není špatný, jen je náročný na regulaci v tom smyslu, že státní regulátor musí velmi pečlivě regulovat výkupní tarify. Pokud je dá někde moc vysoké, tyto zdroje zaplaví trh za vysokých nákladů pro konzumenty, pokud je dají moc nízké, nikdo OZE budovat nebude.
          V Kalifornii to zvládli uregulovat díky extra ochranným mechanismům (maximální objem podpořených instalací), v Německu to zvládli okolo roku 2010 tak, tak, ve Španělsku, Itálii nebo Česku to státní orgány naprosto nezvládly a vyprodukovaly „boom-bust“ období.
          Dneska už celý svět přešel nebo přechází na systém aukcí výkonu, který je cenově mnohem efektivnější a jednodušší na řízení.

        • Martin Hájek napsal:

          Pane Vaněčku, nepochopil jste mě. Vyjadřoval jsem se k tarifům ZA DISTRIBUCI elektřiny, kde by mělo být 80 % fixních. K tomu samozřejmě cena silové elektřiny, ta je naopak z drtivé většiny z principu variabilní.

          • Jan Veselý napsal:

            Problém distribuce je v tom, že zde není žádný tržní mechanismus, který působí na to, aby byla cena pro zákazníky co nejnižší. Naopak provozovatel distribuční sítě má „perverzní motivaci“ nadbytečně utrácet/investovat, protože mu pak stoupnou prokázané náklady na provoz. A regulátor na jejich základě odsouhlasí tarify, aby se pokryly náklady s mírným ziskem pro distribuční firmu. Tj. čím větší výdaje, tím větší zisk pro distributora, platí to zákazník bez toho, aby měl k tomu co říci.

          • Martin Hájek napsal:

            A jak to, pane Veselý, souvisí s tím, jestli se mají tarify za distribuci podřídit elementární ekonomické logice fixních a variabilních nákladů, a nebo nikoliv?
            Jedna otázka je, jestli celkový balík peněz, který má distributor vybrat je správně nastaven a druhá, jak tento balík co nespravedlivěji rozdělit mezi zákazníky připojené k distribuční soustavě. Já jsem řešil tu druhou otázku, která je víceméně zcela nezávislá na té první.

          • Jan Veselý napsal:

            Souvisí to tak, že není žádná zpětná vazba, která by říkala kolik těch nákladů je důsledkem nadbytečných investic, který by trestal za předražené zakázky.
            Problému vysokých fixních nákladů můžete čelit snahou o zvýšení využití sítě (prodat více elektřiny), pomocí fixních plateb od zákazníků bez ohledu na spotřebu nebo snahou a snižování oněch fixních nákladů.
            Bohužel to vypadá, že si distributoři vybrali pohodlnou druhou možnost. Teď by sice mohli do odběratelů horem-spodem hustit indukční sporáky nebo tepelná čerpadla a klidně o 50% zvednout odběr u malospotřebitelů, ale ono je pohodlnější jen dělat údržbu, opravy a kasírovat.

          • Martin Hájek napsal:

            Pane Veselý, bohužel jste asi nezaznamenal, že tu už dlouhá léta máme unbundling. To ošklivé slovo znamená, že distributor nemá vůbec žádný vliv na spotřebu elektřiny a nemůže jí ani nijak ovlivnit. Ve skutečnosti nemůže nijak ovlivnit ani fixní náklady, protože drtivá většina jsou odpisy z minulosti. I kdyby úplně přestal investovat, nebude to mít na pokles fixních nákladů rychle žádný zásadní vliv. Vedení se odepisují tuším 40 let.

          • C napsal:

            Pane Hájku, noták… Buďte trochu kreativní, pokaždé tu máme cestu jak zvýšit spotřebu. Ano je tu možnost že došlo k záměně pojmu distributor a obchodník s energií (či jak se to těm bez drátů prodávajícím elektřinu říká), ale pokud má většina lidí stále smlouvu s tím kdo je majitelem drátů, pak bych to pro účely diskuse neřešil protože to často splývá v jedno.

            Sice to nemůže nijak přímo nařídit, ale může právě využít „soft power“ jako navrhuje pan Veselý.

            Nikdo jim asi nebude bránit v tom aby si udělali soukromé dotace či reklamu, na vaření proudem (byť jsem tedy zastáncem toho že není dobré mít plotýnky a troubu na to stejné a už se to párkrát vyplatilo, plyn většinou jde když nejde proud, takže o rohlíku se salámem v neděli nezůstanete), topení pomocí TČ či elektrokotlů, elektrifikaci zahradní techniky (experti s benzinovou sekačkou/pilou na zahradě 10x10m za barákem mne přímo fascinují), přitom by to bylo z pohledu odběrů dobré, vyšší odběry sice znamenají opotřebení jistých prvků, ale v zásadě asi to nejdražší – kilometry vedení – se víc opotřebovávat nebude, tedy by to znamenalo vyšší přísun peněz.

            Nehledě na další věci i s účinností PE +- 40 % bude tepelné čerpadlo, které dosáhne v průměru topného koeficientu 3 pořád lepší než přímé topení palivem v místě, takže by se to hezky vykazovalo i do Bruselu. Bohužel se tak neděje ani v nejteplejších částech republiky kde by TČ neměla zásadní problémy.

          • energetik napsal:

            Martin Hájek, skutečný unbundling a liberalizace v ČR zatím neexistuje. Tady je jen takový paskvil a jen toho co se zrovna ČEZu hodí a co mu zvýší zisk.
            Ještě minulý rok měl například ČEZ prodej a distribuce (státem regulovaná/dotovaná) společné kanceláře a informační systém – SAP.
            V praxi se ten ČEZký unbundling projevoval tak, že když jsem jednal s nějakým investorem o stavbě vlastního zdroje a ten podal žádost o připojení, tak najednou přijeli za investorem lidé z ČEZ prodeje a nabízeli levnější energii pokud se investor vzdá stavby vlastního zdroje.
            Teď už sice mají informační systémy „oddělené“ (bylo kolem toho spoustu řečí a nadávek na EU a několik dnů nefunkčních zákaznických center) a už tedy tak často z ČEZ prodeje nejezdí odrazovat investory od vlastních zdrojů, teď pro změnu jezdí firmy co staví pro ČEZ zdroje a nabízejí stavbu zdroje od ČEZu i těm kterým nebylo připojení do sítě dovoleno, že prý to umí zařídit i s netmeteringem.

  2. energetik napsal:

    „Hrubá spotřeba elektrické energie v České republice vzrostla podle dat Energetického regulačního úřadu v roce 2016 na 72,4 TWh, podobně vystoupla na historické maximum 60,9 TWh i čistá spotřeba. Spotřeba v loňském roce nejvíce stoupla u domácností, které meziročně spotřebovaly o 437 GWh (+ 3 %) elektřiny více, než v roce 2015.“

    Mne by zajímalo jak se toto technicky změří a spočítá. Jestli jsou to jen součty hodnot z elektroměrů, tak jsou ty čísla nesmyslná, protože zde máme jako jediný stát na světě legalizovaný podvod v měření energie (vyhláška 82/2011 v §6, odst.6.) a vybraným samovýrobcům jsou 4Q elektroměry přeprogramovány tak, aby fázovou nesouměrnost započítávali do registru výroby i spotřeby ve stejný okamžik. Tedy 1kWh fázové nesouměrnosti je zaposána do registru výroby i spotřeby. Což je samozřejmě energetický podvod a fyzikální nesmysl. Nikdo nemůže být v jeden okamžik na jednom předávacím místě výrobce i spotřebitel v jeden okamžik zároveň. Tam je potom v celkové energetické bilanci každá kWh fázové nesouměrnosti započítaná dvakrát. Distributor potom vykazuje vyšší účinnost distribuční sítě, (dokonce tak lze překonat i 100% a mít na papíře vyšší účinnost než supravodiče), protože elektroměry napočítají v dané části sítě ze samovýrobci více spotřebované enelekřiny než tam byla dopravena a vyrobena. Je to celé podvod a jestli ty čísla počítají z elektroměrů tak se nedivím že rostou a sále budou s rostoucím počtem samovýrobců a nově prosumerů.
    Teoreticky kdyby byli všichni samovýrobci se 100% pokrytím vlastní spotřeby a vyráběli jen na jedné náhodné fázi a druhé náhodné spotřebovávali tak ty čísla spotřeby budou dvojnásobná, ale výroba elektřiny v klasických elektrárnách by teoreticky mohla být i nulová a účinnost distribuce by se limitně blížila nekonečnu.

    • energetik napsal:

      Přidejte tam tedy milník 2011 kdy bylo ministrem Martinem Kubou legalizováno a zahájeno podvodné měření energie v ČR s odůvodněním že prý to vyžaduje EU.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *