Možné scénáře a rizika vývoje elektroenergetiky v Česku

V následujícím období se před českou elektroenergetikou objevuje několik závažných rizik a lze vidět několik možných scénářů, ze kterých se jeden nakonec realizuje. Jaký to bude, závisí na místních podmínkách i situaci a trendech v našem okolí i celé Evropě. Česko má sice schválenou svou energetickou koncepci, ale za dva roky od její aktualizace se pro její realizaci téměř nic neudělalo. Je tak dobré si možná rizika a scénáře podrobněji rozebrat.

Současný stav naší elektroenergetiky

Nejefektivnější je u nás fotovoltaika v podobě decentralizovaných zdrojů na střechách budov (zdroj SOLARENVI)

Nejefektivnější je u nás fotovoltaika v podobě decentralizovaných zdrojů na střechách budov (zdroj SOLARENVI)

V předchozích částech cyklu byly rozebrány možnosti jednotlivých nízkoemisních zdrojů (větrných, jaderných a fotovoltaických) a různých cestách, které se dají pro přechod k nízkoemisní elektroenergetice využít. Nyní se podívejme na situaci v české elektroenergetice. V současné době je největší část elektřiny vyrobena v elektrárnách na domácí hnědé uhlí, ty dodávají téměř 50 %. K tomu přidají nějaké procento plynové bloky a fosilní zdroje tak zajišťují o pár procent více než 50 %. Dalším zdrojem jsou jaderné bloky v elektrárnách Temelín a Dukovany, které dodávají okolo 35 %. Zbývající část přidávají obnovitelné zdroje.

Česká republika je nyní čistým vývozcem elektřiny s dostatečnými rezervami výroby i výkonu. Zároveň svou robustní sítí pomáhá zajišťovat transport elektřiny ze severu Evropy na jih a udržovat stabilitu v našem regionu. U elektřiny jsou značně omezené možnosti ukládání, proto je potřeba v každé době pokrývat potřebný výkon. U něho dochází k dosti značným denním i sezonním změnám v rozsahu zhruba mezi 5,5 až 10,5 GW. Menší výkon je potřeba o víkendech a svátcích a také noc potřebu sníží. Nižší výkon je požadován v létě a vysoký naopak v zimě. V současné době je k dispozici v uhelných blocích něco přes 10 GW, v plynových zhruba 2 GW a v jaderných přes 4 GW. Vodní a přečerpávací mají dohromady 2 GW. To pokrývá potřeby i se značnou rezervou. V posledních letech byla netto výroba 80 TWh a vývoz okolo 13 TWh, tedy zhruba 16 %.

Uhelné bloky nyní dodávají téměř 50 % elektřiny. Dominantně jde o hnědouhelné. Černouhelné elektrárny jako Dětmarovice jsou výjimkou (Zdroj Wikipedie).

Uhelné bloky nyní dodávají téměř 50 % elektřiny. Dominantně jde o hnědouhelné. Černouhelné elektrárny jako Dětmarovice jsou výjimkou (Zdroj Wikipedie).

První zlom okolo roku 2022

Česká republika bohužel nevyužila svou výhodu robustní energetiky z minula a připravenosti k stavbě nízkoemisních zdrojů. Dlouhým odkládáním potřebných kroků se dostala do situace, kdy se to může stát problémem. Velká část našich elektráren je už pokročilejšího věku, čerpá se tak hlavně z toho, co se vybudovalo dříve. Jen u části uhelných bloků byla provedena ekologizace na takové úrovní, aby splňovaly kritéria pro provoz přes rok 2022. Tato kritéria například nesplňuje i elektrárna Počerady. Před tímto rokem tak postupně může dojít u uhelných zdrojů k odstavení až 40 % výkonu. V tomto případě už přestaneme být vývozcem elektřiny a může nastat problém s pokrýváním sezónních špiček.

Počerady nejsou dostatečně ekologizovány pro dlouhodobější provoz (zdroj ČEZ).

Počerady nejsou dostatečně ekologizovány pro dlouhodobější provoz (zdroj ČEZ).

Situace by neznamenala příliš velký problém, kdyby podobný proces neproběhl v té době i u našich sousedů. Pro uhelné zdroje totiž platí společná evropská pravidla. V Německu dojde k uzavření všech jaderných elektráren a také řady uhelných zdrojů. Uhelné zdroje se odstavily nebo se vyřadí i v celé řadě dalších evropských zemí. Všude po Evropě panovalo v posledních letech období útlumu výstavby zdrojů jiných, než obnovitelných, závislých na počasí. Po roce 2022 tak sice budou přebytky produkce v době, kdy intenzivně fouká a svítí, ale pravděpodobně bude problém dovézt elektřinu například v době zimní inverze, kdy bude v Evropě vysoká spotřeba elektřiny a nebude foukat a svítit.

Rok 2022 už je hodně blízko a Česko by se na toto období mělo už nyní začít připravovat, aby je bez újmy překonalo. Do té doby se těžko postaví nějaké velké bloky. Nelze také očekávat masivnější instalaci inteligentních prvků, které by umožnilo masivnější regulaci na straně spotřebitele. Bylo by však velmi dobré co nejefektněji využít současný systém HDO. Co lze stihnout, je vybudování určitého množství decentralizovaných menších zdrojů a určité zlepšení schopnosti regulace sítě.

Týdenní diagram spotřeby elektřiny během kritických zimních měsíců (zobrazeno od pondělka do neděle). Nahoře spotřeba, dole část, která je spojena HDO systémem. Ten pomáhá při vyrovnávání diagramu. Data ČEPS od 12. ledna do 18. ledna 2016. Je vidět, že diagram spotřeby využívající systém HDO osciluje mezi 8 až 10,5 GW.

Týdenní diagram spotřeby elektřiny během kritických zimních měsíců (zobrazeno od pondělka do neděle). Nahoře spotřeba, dole část, která je spojena HDO systémem. Ten pomáhá při vyrovnávání diagramu. Data ČEPS od 12. ledna do 18. ledna 2016. Je vidět, že diagram spotřeby využívající systém HDO osciluje mezi 8 až 10,5 GW.

Druhý zlom okolo roku 2035

Teoreticky by se sice daly Dukovany provozovat i přes 50 let, ale to je, nejen kvůli postojům našich sousedů, velmi nepravděpodobné. V roce 2035 tak začne probíhat jejich odstavování. Životnost skončí i některých zbývajících uhelných zdrojů. Do té doby bude potřeba zajistit náhradu velkého výkonu stabilních zdrojů schopných přispět k regulaci a stabilitě sítě. V tomto případě by však na rozdíl od předchozího bez zásadních akcí a investic došlo k opravdu krizové situaci.

V Evropě je shoda, že je třeba uhelnou energetiku utlumovat a velká část evropských států už vůbec s uhelnou energetikou nepočítá, jmenujme třeba Francii, Anglii, Švédsko, Dánsko a řadu dalších. U nás budou také ubývat zásoby uhlí, které jsou dostupné bez narušení limitů. Je tak nepravděpodobné, že by se náhrada odstavených zdrojů dala řešit uhelnými bloky. Jak bylo popsáno v předchozích částech cyklu, jsou možnosti obnovitelných zdrojů u nás omezené. Náhradu dosluhujících bloků u nás tak budou muset dominantně zajistit jaderné a plynové bloky podporované decentralizovanými obnovitelnými zdroji a inteligentním řízením sítě se zapojením „prosumerů“, tedy spotřebitelů, kteří jsou zároveň i producenti elektřiny v decentralizované podobě nebo přispívají k akumulaci energie.

Je třeba zdůraznit, že k oběma kritickým obdobím dojde v případě, že potřebný výkon i spotřeba zůstanou na současné úrovni. Zvýšením potřeb, například razantním rozběhnutím elektromobility či ekologizací průmyslu a tlaku na snížení celkové spotřeby energií s využitím elektrifikace (například masivnějším zaváděním tepelných čerpadel), se očekávaná rizika ještě prohloubí.

Čtyři scénáře, které mohou nastat

Možnosti, které pro výrobu elektřiny u nás poskytují geografické a další podmínky, byly podrobně rozebrány v předchozích částech cyklu. Z nich vyplývají čtyři základní scénáře vývoje elektroenergetiky u nás. Popíšeme si je v pořadí, v jaké míře dokáží České republice pomoci ve snižování emisí oxidu uhličitého. První by byl scénář „Supernízkoemisní“, který by Česká republika musela uplatnit v případě, že by chtěla maximálně přispět ke snižování emisí v Evropě.

Scénáře netto spotřeby elektřiny prezentované v ASEK.

Scénáře netto spotřeby elektřiny prezentované v ASEK.

Druhým pak scénář označovaný jako „ASEK“, který by sledoval zadání Aktualizované Státní Energetické Koncepce (ASEK), které bylo přijato před dvěma roky. Třetí a čtvrtý scénář jsou pak „Druhé Bavorsko“ a „Rychle druhé Bavorsko“, které nastanou, jestliže se nepodaří postavit nové jaderné bloky a elektroenergetika bude dominantně spoléhat na plynové bloky a dovoz větrné elektřiny ze severu Německa. Ke scénáři „Rychle druhé Bavorsko“ dojde, pokud se navíc předčasně odstaví elektrárna Dukovany, například pod intenzivním politickým tlakem Německa a Rakouska.

Supernízkoemisní scénář

Jak bylo ukázáno v přehledu možných zdrojů, má Česká republika relativně velmi omezené možnosti pro všechny nízkoemisní zdroje, kromě jádra. Jak ve větru, slunci, biomase i vodě jde u každého z nich vždy jen o potenciál několika procent požadované produkce elektřiny. Celkově tak těžko dosáhnou i jen poloviny potřeb. Pokud by Česká republika chtěla relativně rychle nahradit fosilní zdroje a intenzivně přispět k nízkým emisím v Evropě, musela by postavit několik nových jaderných bloků. Zvláště, když část z nich musí postupně nahradit i dosluhující Dukovany.

Nutností realizace tohoto scénáře je provozování Dukovan nejméně 50 let. Je jasné, že dostavbu prvního z nových bloků nelze očekávat před rokem 2030, takže nemohou pomoci v řešení popsané situace, která nastane po roce 2022. V té době by u nás neměl být problém s celkovou výrobou elektřiny, i když období čistého exportu skončí. Náročné však může být pokrytí denních a ročních diagramů a zajištění regulace.

I z toho důvodu bude potřeba intenzivní rozvoj regulační schopnosti sítě, hlavně využitím možností inteligentních sítí a chytré regulace, i když nejdříve s využitím HDO systému. Důležitá je také spolupráce se sousedy, budování stabilních propojení, která by posílila naši roli při transportu elektřiny a udržování stability sítě v regionu. Umožnilo by to sdílet zálohování zdrojů a využít přebytky ve výrobě v různých časech. Efektivní a významné úspory by umožnily také kompenzovat růst spotřeby elektřiny vlivem zvyšování životní úrovně i přechodu k elektromobilitě.

Pokud bychom využili našich zkušeností a tradice v oblasti jaderné energetiky pro její rozšíření například v Polsku, mohli bychom velmi významně přispět ke snížení emisí v regionu. Stejně by působila i případná spolupráce se Slovenskem při budování nových bloků v Elektrárně Jaslovské Bohunice. Podobně jako se podílíme na dostavbě třetího a čtvrtého bloku v elektrárně Mochovce. V pozdější době, spíše až po roce 2040, by se v případě potřeby mohlo rozhodnout i o možnosti výstavby úplně nové jaderné elektrárny. Stejně tak by se v případě jejich technologické dostupnosti mohlo přistoupit k využívání malých modulárních reaktorů v teplárenství a produkci elektřiny i tepla pro průmyslové procesy.

Pokud se realizují scénáře napodobující Bavorsko, budeme nutně spoléhat na větrné turbíny na severu Německa. Mořská větrná farma Baltic 1 (zdroj Wikipedie, Martin Doppelbauer).

Pokud se realizují scénáře napodobující Bavorsko, budeme nutně spoléhat na větrné turbíny na severu Německa. Mořská větrná farma Baltic 1 (zdroj Wikipedie, Martin Doppelbauer).

Takový scénář by v principu mohl velice rychlé vést k přechodu k nízkoemisní energetice, podobně jako proběhl ve Francii, Švédsku či provincii Ontário a chystá se ve Velké Británii, Finsku či Slovensku. Je však třeba zdůraznit, že tento scénář je ve stávajících politických a společenských podmínkách velmi nepravděpodobný. Vyžadoval by totiž velmi rozhodné a rychlé kroky v oblasti řešení podpory všech nízkoemisních zdrojů. To nelze očekávat zvláště v situaci, kdy skupiny, které jsou největšími zastánci snižování emisí, jsou zároveň radikálními odpůrci využívání jaderné energie. Popsaný scénář by potřeboval opravdu silnou podporu a shodu napříč celou společnosti. Zhruba takovou, jaká je v Německu u Energiewende. Pojďme se tak podívat na pravděpodobnější scénáře.

Scénář ASEK

Stejně jako předchozí scénář má řadu variant, které se pohybují v zadaných koridorech pro jednotlivé zdroje. I on počítá s tím, že se Dukovany budou provozovat nejméně do druhé poloviny třicátých let. Zároveň se postupně začnou stavět bloky, které doplní existující a část jejich výkonu nahradí také odstavované Dukovany. Připomeňme, že podle ASEK by v roce 2040 měla jaderná energetika zajistit něco mezi 46 až 58 % výroby elektřiny, obnovitelné zdroje něco mezi 18 až 25 %, uhlí pořád ještě 11 až 21 % a zemní plyn mezi 5 až 15 %.

Konkrétní hodnoty velmi silně závisí na tom, jak rychle se podaří budovat nové jaderné zdroje. Větší podíl obnovitelných zdrojů by mohl umožnit rychlejší pokrok v ukládání energie. Významný vliv bude mít i vývoj celkové spotřeby elektřiny a také případný přechod k elektrifikované dopravě a průmyslu.

Denní diagram potřebného výkonu se ve všedním dni mění v kritických zimních měsících mezi 8 až 10,5 GW, v letních měsících pak mezi 6 až 9 GW. Je vidět, že základní zatížení lze uplatnit podle období mezi zhruba 6 a 8 GW a regulace musí zajistit změny v rozsahu zhruba až 3 GW. Jaderné bloky lze v principu využívat pro regulaci a mix je v případě plnění ASEK dostatečně pestrý. Všechny případné varianty scénáře ASEK jsou tak schopny tyto změny výkonu v principu pokrýt. Čím efektivnější budou možnosti regulace třeba inteligentními sítěmi a možnosti ukládání, tím snadněji se bude regulace provádět.

Nejmodernějším paroplynovým blokem v Česku jsou Počerady v areálu uhelné elektrárny (zdroj vizualizace ČEZ).

Nejmodernějším paroplynovým blokem v Česku jsou Počerady v areálu uhelné elektrárny (zdroj vizualizace ČEZ).

V době okolo roku 2022 by mělo jádro mít současný výkon téměř 4,2 GW, uhelným blokům by mělo zůstat přes 6 GW, plynové bloky by měly mít kolem 2 GW, a ve vodních (včetně přečerpávacích) budou zhruba 2 GW. Je však třeba počítat s tím, že vždy část výkonu bude odstavena pro potřebu údržby, oprav či výměny paliva u jaderných bloků. I ze srovnání potřebného výkonu a výkonu dostupného tak vychází, že situace v té době se zdroji nezávislými na počasí bude tak na hraně možností. Jakýkoliv další nečekaný výpadek v té době může být problém.

Druhé Bavorsko

Tento scénář nastane v případě, že se nepodaří postavit nové jaderné bloky. Odstavované uhelné elektrárny bude potřeba nahradit. Částečně to lze udělat pomocí obnovitelných zdrojů, ale bez efektivního dlouhodobého ukládání energie pouze ve značně omezené míře. To je vidět i na příkladu Bavorska. Jaderné bloky zde zajišťovaly až okolo 50 % potřeb elektřiny. Nyní je nahrazují postupně větrné turbíny ze severu Německa a plynové zdroje v Bavorsku. Právě na vývoji v Bavorsku uvidíme, jak to dopadne i u nás v případě odchodu od jádra.

Je velmi pravděpodobné, že v Česku proběhne náhrada jádra velmi podobně jako v Bavorsku. Dominantními zdroji elektřiny bude plyn a dovoz větrné elektřiny ze severu Německa. Stupeň závislosti na dovozu elektřiny z Německa a plynu hlavně z Ruska by v takovém případě byl velmi významný, i když jeho míru ovlivní hlavně možnosti ukládání energie a míra schopnosti instalovat obnovitelné zdroje u nás. Určitou možností snížit při náhradě odstavovaných klasických zdrojů využití plynových bloků by mohl být v tomto případě dovoz elektřiny z uhelných zdrojů v Polsku. Je však třeba zdůraznit, že na rozdíl od Bavorska za nás nebude Německo cítit zodpovědnost a v případě potřeby budeme první, kterým se omezí dodávky. Německo má také daleko silnější pozici při vyjednávání dodávek plynu z Ruska.

V Temelíně je již od počátku připraven prostor a podmínky pro výstavbu dalších dvou bloků (zdroj ČEZ).

V Temelíně je již od počátku připraven prostor a podmínky pro výstavbu dalších dvou bloků (zdroj ČEZ).

Tento scénář se naplní i v případě, že stejně jako v posledních dvou letech se v energetice nebude téměř nic dít. Podobně jako v předchozích scénářích bude potřeba řešit zlomové období kolem roku 2022. V tomto případě však bude zvlášť silná potřeba posílit integraci naší elektrické sítě do sítí našich sousedů.

Rychle druhé Bavorsko

Ještě rychlejší přechod k dominanci plynu v Česku a větrné elektřiny ze severu Německa by nastal v případě, že by se musely předčasně odstavit Dukovany. V tom případě ovšem bude zlom u zdrojové části v polovině dvacátých let dramatičtější a bude třeba rychleji řešit přechod k sítím s vysokými schopnostmi regulace a inteligence, a také intenzivní integraci naši sítě s vedeními v Evropě. Rychle bude potřeba také stavět nové plynové zdroje.

Konkrétní doporučení pro překonání kritických období

Pokud chceme splnit zadání naši státní energetické koncepce a překonat popsaná problematická období, musíme učinit řadu opatření. A to poměrně brzy. Nejdříve se podívejme na ta doporučení, která by nám pomohla překonat první zlom kolem roku 2022. Je třeba zdůraznit, že tato opatření jsou nutná při libovolném zmíněném scénáři.

U uhelné energetiky je třeba podpořit dokončení ekologizace u bloků, které budou provozovány po roce 2022. Musí být splněna požadovaná evropská kritéria. Pokud byla u nich ekologizace provedena a překračují limity pouze v některých příliš přísně a z hlediska potenciální škodlivosti sporně nastavených hodnotách, je možné se spolu s dalšími evropskými zeměmi pokusit dojednat nové posouzení jejich nutnosti. Uhelné elektrárny se ještě delší dobu využívat budou a je nutné, aby to bylo ekologicky přijatelným způsobem. Může být vhodné, po jistou velmi omezenou dobu pokrývající přechodové období, některé ekologicky problematičtější bloky neprovozovat, ale držet je ve strategické rezervě pro krizové situace, než se postaví potřebné náhrady.

Vytvořit podmínky pro efektivní možnost budování decentralizovaných obnovitelných zdrojů a prvků podporujících regulaci a schopnost akumulace.

S využitím HDO a dalších dostupných prvků inteligentního řízení podpořit stabilitu a flexibilitu sítě.

Velký důraz klást na údržbu všech zařízení a zvýšit jejich spolehlivost, aby nedocházelo k problémům, jako byly se svary v jaderných elektrárnách, nebo k poruchám a požárům na uhelných blocích.

Škoda Vision E (2017) by měl být první elektromobil prodávaný firmou Škoda od roku 2020 (zdroj Wikipedie – Alexandr-93).

Škoda Vision E (2017) by měl být první elektromobil prodávaný firmou Škoda od roku 2020 (zdroj Wikipedie – Alexandr-93).

Pro zajištěny obměny zdrojů a udržitelného vývoje elektroenergetiky po roce 2035 podle scénáře ASEK je potřeba:

  1. Podniknout reálné kroky k výstavbě jaderných bloků. Pokud mají stát do doby odstavování Dukovan, musí se k nim přikročit co nejdříve.
  2. Zajistit rozvoj a podporu obnovitelných zdrojů v decentralizované efektivní podobě a zařízení pro akumulaci energie.
  3. Zavádění inteligentních sítí a prvků z průmyslu 4.0, které zajistí efektivní spolupráci mezi centrálními a decentralizovanými zdroji i „prosumery“.
  4. Využít efektivní možnosti úspor a zapojení elektromobility i elektrifikace průmyslu i do zefektivnění elektroenergetiky
  5. Pracovat na integraci do evropské sítě a využití potenciálu spolupráce s blízkými i vzdálenějšími sousedy.

Závěr

Nyní jsme v období, kdy je potřeba českou elektroenergetiku obnovit a přebudovat. Jak bylo ukázáno v předchozích článcích o jednotlivých zdrojích, existují v Česku firmy, které se do produkce energetických zařízení úspěšně zapojují. Řada podniků funguje v jaderné energetice, ve výrobě kotlů a turbín pro plynové zdroje i elektrárny na biomasu a v produkci komponent větrných i fotovoltaických systémů. Jiné se začínají zapojovat také do výroby baterií a komponent chytrých sítí. Česko je jedním z největších výrobců automobilů. Nemůže si tak dovolit zůstat stranou směřování k elektromobilitě. Proto je nutné počítat s její interakcí s elektrickou soustavou.

Mezi ekologizované zdroje patří elektrárna Prunéřov (zdroj ČEZ).

Mezi ekologizované zdroje patří elektrárna Prunéřov (zdroj ČEZ).

V průmyslu bude třeba postupně přejít k technologiím 4.0. Je tak třeba, abychom začali rozvíjet postupně prvky průmyslu 4.0, ale i energetiky 4.0. Je důležité, aby se co nejvíce do této komplexní proměny české energetiky zapojil český průmysl a využil při tom i své integrace do mezinárodní spolupráce. Nastávající období je tak výzvou nejen pro českou energetiku, ale také český průmysl. A je třeba co nejdříve podniknout kroky, aby tato výzva mohla být pozitivně využita k zajištění ekologické a sociálně únosné elektřiny pro naši společnost a tím i její životní úrovně.

Úplně na závěr je třeba připomenout, že ničeho ze zmíněného nelze dosáhnout bez potřebných odborníků a výzkumu v energetických oborech. Důležitá je tak podpora příslušných vysokých škol a vědeckého výzkumu. Je třeba myslet i na naše potomky a období v druhé polovině tohoto století a podpořit naše zapojení do mezinárodního základního výzkumu v energetice. Navázat můžeme třeba na dobré tradice v oblasti výzkumu fúze či materiálových studií.


Poznámka

Článek je pátý z cyklu, který bude rozebírat možnosti jednotlivých energetických zdrojů u nás, a jehož cílem je iniciovat diskuzi o budoucím rozvoji české elektroenergetiky a jeho úskalích i možnostech. Hlavně v souvislosti s tím, že od poslední aktualizace energetické koncepce uplynulo již pár let a v oblasti energetiky se u nás reálně nic moc neudělalo. Zároveň se objevuje řada rizik, a tak je velmi důležité udělat si přehled o vývoji a stavu energetiky ve světě i u nás. První čtyři části byly věnovány možným cestám k nízkoemisní energetice, fotovoltaice, jaderným zdrojům a větrné energii.

Poděkování a disclaimer

Chtěl bych poděkovat všem členům Energetické komise AV ČR a dalším kolegům, kteří se energetikou zabývají, zvláště pak Hynku Beranovi, za diskuze a podněty. Pochopitelně i mezi námi je řada odlišných názorů a důrazů na různé aspekty.

Je třeba zdůraznit, že článek vyjadřuje názory autora a není oficiálním stanoviskem žádné instituce, se kterou je spojen.

Článek byl napsán pro Osel.cz a OEnergetice.cz



31 odpovědí na Možné scénáře a rizika vývoje elektroenergetiky v Česku

  1. C napsal:

    Pane Wagnere, přiznám se že jste mne s těmi prosumery dostal, chvíli jsem marně přemýšlel co má co Chamurapi společného s naší elektroenergetikou 😀

    Ale teď ke scénářům:
    Supernízkoemisní
    Mohl bych se zeptat co mají znamenat relativně velmi omezené? Nějak nevidím zásadnější omezení OZE jiné než prozatím nedostatečnou akumulaci. Ale to je technologicky řešitelné. Bylo by třeba to ale rozbít na několik oblastí, ultrakrátkodobou – szabilizační -, zvládnou baterie.

    Krátkodobou na dobu cca 4-10h, to jsou PVE, bylo by třeba postavit ale ještě jednu pořádnou a konvertovat pár vhodných přehrad. Zajímavé by bylo třeba zjistit jak je třeba upravit legislativu aby se vyplatila přestavba Orlíku, eventuálně úpravy Slap, Štěchovic, Vraného, v podstatě každé nádrže s vhodným terénem kolem. Dokonce by se asi dalo s ekology vyjednat vybudování PVE na Berounce (i s usplavněním?) s hrází cca 10-20m vysokou místo té vysoké přehrady, přičemž by byly zachovány parametry plánované PVE (asi 630MW výkonu)

    Nakonec dlouhodobou, to jsou P2L, P2G technologie, už by měly být i při cenách proudu ze sítě, průměrných, tedy vyšších než 40-60€, snesitelné pro dopravu, je třeba ještě trochu pokroku, ale s kapacitami by pak neměl být problém, jen by bylo třeba zřídit ještě nějaké plynové zásobníky. Otázka je jestli by to nemohl ýt třeba i dobrý kšeft.

    Vyrobit v našich podmínkách dostatek elektřiny jen přes FVE není problém, už se to tu počítalo X-krát.

    Problém teplárenství je ten že se dnes spíš soustavy CZT rozpadají, ani nová velká výstavba se nenapojuje na existující CZT, teplárna v Brně má jistě dost velkou rezervu výkonu, přesto AZ Tower není, pokud vím, napojen, nenapojují se nové podniky na Černovické Terase, myslím že stejně ani není napojena Nová Vlněna. Uvažovat SMR v těchto podmínkách je trochu nemístné, to budou spíš tepelná čerpadla, kogenerační jednotky a kondenzační kotle.

    Navíc jsem se ani nějak nedoodhadoval potřebného výkonu, dobře i kdyby v Dukovanech bylo ve finále 2400MW, v Temelíně řekněme 3200-4400MW, k tomu 2GW PPE, tak to stačit nebude, muselo by se postavit více JE. Problém je ale v potenciální ceně proudu. I kdyby byly JE politicky průchodné, tak jen stěží bude průchodné zadlužení se u Ruska, takže cenu bych hádal minimálně na 70€, ale spíš blíže ke 100€/MWh. Vyjde to pak opravdu levněji než OZE se vší akumulací? Velmi rád bych viděl finanční rozvahu a porovnání. Pokud vyjdou JE na polovičku toho co OZE, oboje se vším všudy, tak se to dá zvážit, rozdíl JE a skrytě dotovaného uhlí je 10-30€, odhadem.

    Pokud budeme uvažovat o „pomoci“ sousedům, tak bude lepší nastěhovat důležité elektrárny mimo oblast podkrušnohoří, kde je dnes poněkud elektrická zácpa, tedy vhodné jsou elektrárny v Polabí a na Moravě. Samozřejmě že pár GW novějších zdrojů tam zůstane.

    Scénář ASEK
    Čísla jsou zajímavá, ale držet tam stále tolik uhlí je myslím nevhodné, pokud sečteme škody napáchané (skrytá dotace) a cen proudu, šplháme k ceně plynové elektřiny, někde jsem svého čas našel i pěkný graf srovnávající ceny proudu z jednotlivých zdrojů bez a s negativními externalitami. bylo dost zajímavé vidět že po jejich započtení byl rozdíl asi 10€/MWh. Podle situace s plynem v EU by bylo myslím lepší, i vzhledem k tlaku na snížení emisí, uhlí ukončit co nejdříve a přejít na plyn, eventuálně různá alternativní paliva. Záleží od toho jak moc je daná elektrárna a kdy již dnes provozována, jak nákladná je přestavba kotlů na dané palivo atd. Ta čísla se mi navíc nelíbí, ostatně Vám také ne. Proto by bylo myslím zajímavé prověřit možnost přestavby některých uhelných bloků na spalování plynu či mazutu, pokud by se takto již do limitů vlezly, je to sice dost drahé palivo, ale pokud by to měla být záložní elektrárna, tak to asi půjde, pokud umí navíc dodávat dost výkonu do teplofikace, minimálně na přechodnou dobu by to bylo možné.

    Bavorsko a Rychlé Bavorsko
    Tento scénář nastane pokud se nebude nic dít, souhlasím, ale problém je v tom že se tu všechno zaseklo a dokud nebude JE, tak nebude nic. Aby se to odseklo je třeba nějak odblokovat výstavbu zdrojů, je tu nejistota jistého druhu. Chce to zavést třeba aukce na OZE, nebo si konečně ujasnit jestli tu chceme různé specifika a podobně, což udržuje v provozu staré elektrárny, nebo udělat něco co bude motivovat jejich majitelek k výrazným modernizacím, tím možná odpadne část problémů které tu máme.

    Dále nevidím důvod proč bychom se měli stále jenom orientovat na Ruský plyn, je to snad jediný producent pod sluncem? Chceme mít nový přístav se vším všudy, proč rovnou nezahrnout LNG terminál? Ano bylo by třeba vyřešit transport, mít tam rafinerii plynu, ale mohli bychom začít s diverzifikací zdrojů. Přestože, nebo právě protože, jsme v EU, bychom měli využít této skutečnosti a vyjednat si několik přístupů k moři včetně možnosti postavit vlastní exteritoriální přístupové cesty, ne snad z vojenských důvodů, ale protože zejména dráhy jsou přetížené. Položit tranzitní potrubí pro plyn by proti dvojkolejce byla sranda.

    Obecně
    Vaše scénáře mají jednu nezapočítanou proměnou, EU jde proti skládkování, to by mohlo přihodit i několik set MW ze spaloven, ale to jsou drobné.

    Dále mne napadá že nikde nepočítáte s tím že při elektrifikaci dopravy dojde k uvolnění jistého objemu importovaných paliv, která umí elektrárny spálit s účinností skoro dvojnásobnou. Jinými slovy, když natáhnu nad tratí drát, vyhodím brejlovce, naftu proženu přes „PPE“, můžu nasadit laminátku dvojnásobného výkonu. Kompletní přechod dopravy na elektřinu by znamenal při zachování výkonů pokles spotřeby paliv k dopravě na polovinu.

    Doporučení máte sice pěkná, leč je problém v tom že bohužel je v energetice a politice deadlock kolem jádra, proč to nevím, ale myslím že je v tom mocenský vliv a peníze. Rozhodně bych nechal dojet jen tendr na 1+1 a vypsal nový, případně, pro obě lehkovodní technologie, to by nám mělo přidat další minimálně 2 zájemce a trochu ulehčit rozhodování.

    Dále je problém v neochotě automobilek a tuplem naší vlády v tom tlačit tu více na rozvoj EV, místo toho spíš dopadneme jako s televizními obrazovkami, tedy se u nás budou nejdéle dělat spalováky, byť na plyn.

    Carlos

    • Petr napsal:

      Škoda začne vyrábět masově elektroauta roku 2020, a nejpozději v té době je začne silně prosazovat i česká vláda.
      Česko pro to má ideální pozici. Domácí elektroauta, která se budou nabíjet hlavně přez noc z místních jaderných elektráren, a vysoké mýto na silnicích, samozřejmě s obří slevou pro místní, třeba přez 90% týdnů v roce tu najetý určitý počet kilometrů.

      • C napsal:

        Nedomnívám se že by Škodovka byla schopná, resp. že jí bude dovoleno, vyrábět EV dříve než jiným značkám koncernu, už teď je uvnitř napětí, chtěli převést výrobu nejluxusnějších modelů do Německa, to se odborům nelíbilo atd.

        Vaše představy o tom že to vláda bude, i kdyby nakrásně nějaké EV Škoda vyráběla, podporovat, stejně jako o mýtném se slevou a nabíjení z JE, jsou poněkud mimo realitu. Silnice je třeba naopak zpoplatnit, stejně jako je zpoplatněna dráha, tedy od tunokilometru. Přinejmenším pro nákladní dopravu, pro osobní auta je pak třeba případně zavést daň, přijmout zákon, který zajistí že na peníze vybrané na silnicích lze jedině stavět silnice a provádět opravy. Uvést je do slušného stavu bude dost nákladná záležitost.

        Pro takovýto provoz je třeba najít nejlevnější zdroj elektřiny, nebo jejich kombinaci a to, obávám se, nejsou ani v nejmenším.

        Carlos

        • Petr napsal:

          Když ani nevíte takovou základní potvrzenou informaci, že Škoda začne vyrábět velká plnohodnotná elektroauta od roku 2020, a že většina čistých elektrik se nabíjí přez noc, tak nemá cenu se dál bavit…

          • C napsal:

            Petře,
            dění okolo EV sleduji od roku asi 2008/2010, ke slibům koncernu VW jsem proto velmi skeptický, malůvek a prohlášení vydali hodně, ale nic moc se neděje, když jsem loni o tomto mluvil s někým ze škodovky, tak moc na to moc netvářil že by mělo něco vůbec ve větším být. Takže s dovolením jim budu věřit teto slib až si je budu moci objednat.

            S nočním nabíjením je jeden problém, panelákoví lidé nemají kde v noci nabíjet a zatím nejsou EV tak rozšířená aby bylo známo chování většinové populace, neznáme přístup zaměstnavatelů atd. Je klidně možné že bude umožněno nabíjení ve firemních garážích „zadarmo“ (čti zvýhodněně), to jsou stále takové proměnné které nemáme zatím odchycené. Ono to nabíjení levným proudem může snadno být i v zeleném scénáři s dominancí proudu z FVE a přes den. To kdy bude levný proud je pohyblivé a odvislé od zvoleného scénáře.

            Carlos

          • Petr napsal:

            Jak to bude vypadat u nás na globálním severu už dostatečně jasně ukázalo Norsko.
            Většina lidí bydlí v rodinných domech, a naopak když někdo bydlí v paneláku tak jezdí většinou denně do práce MHD, čili má nájezdy automobilem v celku zanedbatelné.

    • Vladimír Wagner napsal:

      Pane C, komentovat to, co jste tady napsal příliš nejde. Je to taková změť různých nápadů, které jsou zčásti vcelku nevýznamné, jako je spalování odpadu, které se prý nezapočetlo (i Vy okamžitě dodáváte, že je to marginalita). Ovšem, ve všech scénářích se možnost využití odpadu pro výrobu tepla či elektřiny uvažuje, ale není to položka, která by něco mohla dramatičtěji změnit. Nebo jsou tam značně nesmyslné návrhy, jako je předělání uhelných elektráren na plyn nebo mazut. O tom, že to není příliš reálné, už se zmínil už pan Hájek. Nepříliš reálná je masivní výstavba přečerpávacích elektráren u nás. A ty navíc opravdu těžko budou ekonomické v režimu dlouhodobého čekání, až se znovu objeví intenzivní vítr nebo až zase ustane. Na problém rentability přečerpávaček v současné době narazily Němci i Rakušáci.
      Ano, lze sice dovážet do Evropy zkapalněný plyn, ale Vy si opravdu myslíte, že v době, kdy docházejí nebo se zavírají ložiska v severní Evropě a extrémně roste spoléhání celé řady evropských zemí na plyn, se nebude zvětšovat závislost na ruském plynu? Vy si myslíte, že nejen Německo tlačí na nové plynovody z Ruska jen pro legraci? Ty Vaše vize, aby si Česko postavilo přístav, terminál CGN a plynovody z něj do Česka, opravdu myslíte vážně?

      • C napsal:

        Pane Wagnere,
        přestavba elektráren na plyn, nebo mazut, je nouzovka jak se nedostat do situace kdy nebude výkon, už dnes by měly být dané elektrárny vybaveny najížděcími hořáky na zmíněná paliva, pokud by mělo dojít souhrou tlaku na ekologiazci a omezení emisí k odstavení elektráren a ohrožení sítě, pak je toto asi jedna z mála rychlých a relativně čistých cest.

        Přístav je trochu nadsázka spojená s tím že směňujeme nějaké pozemky v Hamburku, uznávám, nicméně zajistit si dovoz do kteréhokoliv přístavu v Evropě, pokud bude pro to vybaven a bude možné dostat plyn k nám, závislost na Rusku není problém, protože nemusí existovat.

        Panu Hájkovi bych v otázce přestaveb doporučil nejenom se pohrabat ve světových elektrárnách a teplárnách, které si tím v nějakém bodě přešly, ale třeba v samotném Brně kde se přešlo z uhlí na plyn a z plynu na uhlí, protože plyn se hodil spíš jinde než do teplárny, v tehdejší době. Náklady jsou otázka samozřejmě, ale jak jsem zmínil, je to řešení pro možný nedostatek výkonu v zimním období.

      • C napsal:

        A jen abych ještě doplnil ty PVE, protože mi prvně vypadly. Oficiálně se hájí místa pro další 4-6PVE o výkon od 0,6 do 1,2GW, přibližné hodnoty a provozní dobou od 5 do 10 hodin. Přesněji si to dohledejte. To je dost na to aby se mohly umořit odpolední odběry jaro-léto z elektřiny produkované z velké části ve FVE.

        Němci mají s PVE v podstatě asi jediný problém, nebo spíš 2 a na tom se vezou i v Rakousku, jednak hloupá legislativa zatěžující je zbytečnými poplatky, a jejich celkově nízká kapacita aby dovolila odstavit velké množství tepelných elektráren a asi stále vychází levněji regulovat uhelnou,nebo paroplynovou elektrárnu než OZElektřinu nacpat do PVE a pak ji z ní se ztrátami zase vzít.

        A ještě dodatek k plynu, vyčerpání severních ložisek je fakt, buď došla, nebo mají již negativní dopady na okolí, v Holandsku je to snad zemětřesení, ale zároveň máte desítky zemí ochotných jít nejen do konvenčního plynu, nejen do plynu z uhelných a ropných ložisek, který se mnohdy pálí jen tak a sám o sobě by byl dost vydatným zdrojem (arabské státy například), ale i do plynu nekonvenčního. Jak Čína, tak Japonsko v letech před břidličným boomem provedly výrazné pokroky v oblasti hydrátů methanu, to co je teď právě potřeba jsou přístavy a tankery pro LNG. V momentě kdy budou vybaveny zdrojové oblasti přístavy a potrubím a v momentě kdy bude stanoven „evropský standardní plyn“ a na ten upravován jakýkoliv dovážený, neměl by být problém. A nevím proč Německo tlačí na plynovody z Ruska, vztah těch zemí je podivný už snad sto let, jeden moment jim Rusko cvičí lampasáky, pak si rozdělí Polsko a pak se porvou. Jindy na sebe hází sankce, Siemens z toho má průšvih protože někdo přeprodá turbínu na Krym, a pak vlezou do postele skrze plyn, popravdě je mi to trochu podivné. Chování některých politiků také, proč někteří z vrcholných najdou místo v ruském plynárenství? Nevím proč tato místa nacházejí, ale řekl bych že místo Nordstreamu II by se měli, když se mnohdy zaštiťují evropanstvím, zaměřit na diverzifikování zdrojů plynu tak aby bylo možné do EU dovézt plyn z kterékoliv tramtárie. Jako EU, jako Evropa v širším smyslu, potřebujeme diverzifikovat zdroje tak aby v případě naprostého zastavení dodávek z Ruska bylo stále možné zajistit plný přísun plynu. Tedy mít jakési N-1 i pro plyn.

        • Petr napsal:

          Marja vy jste taky podivný. Vždyť to je tak jednoduché.

          Portugalsko kolonizovalo Brazílii, Španělsko Latinskou Ameriku, Británie a Francie většinu zbytku světa se slabými vládami.
          Pak jim to začali nabourávat a přebírat od předminulého století postupně USA a teď i Čína.
          Na Německo i Česko zbývali po celou tu dobu nejlevněji dostupné suroviny z Ruska.

          • C napsal:

            Podivné bylo myšleno to že němečtí politici končívají v ruských firmách, to mi připadá trochu podezřelé. Ano, oblast směrem na Rusko je pro tuto oblast Evropy přirozeným zdrojem surovin, stejně jako Skandinávie.

            Carlos

  2. Milan Vaněček napsal:

    Je to jako obvykle: 1) s něčím z článku lze souhlasit, třeba Vaše tvrzení, cituji „Česká republika je nyní čistým vývozcem elektřiny s dostatečnými rezervami výroby i výkonu. Zároveň svou robustní sítí pomáhá zajišťovat transport elektřiny ze severu Evropy na jih a udržovat stabilitu v našem regionu.“

    Jiné věci lze zcela jinak okomentovat, 2) cituji Vaše „Česká republika bohužel nevyužila svou výhodu robustní energetiky z minula a připravenosti k stavbě nízkoemisních zdrojů. Dlouhým odkládáním potřebných kroků se dostala do situace, kdy se to může stát problémem“.
    Bylo to právě naopak, nesmyslná výstavba fotovoltaických elektráren v letech 2009-10 (za nejvyšší ceny v té době na světě, byli jsme na prvním místě ve výstavbě, když se to přepočte na počet obyvatel) zablokovala další rozvoj fotovoltaiky a znamená obrovské finanční ztráty. Naopak, odkládání „modernizačních kroků“ by těmto ztrátám zabránilo, modernizovat ano, ale jen v kontextu toho, na co máme finanční prostředky.

    3) Osobně bych doporučoval modifikovaný scénář „Druhé Bavorsko“. My totiž budeme mít vůči Bavorsku výhodu 30 let přípravy. Bavoři odstraní JE do roku 2022, u nás skončí Temelín až v roce 2052. Ano TŘICET LET NAVÍC budeme mít na přechod, který udělá Bavorsko, určitě s řadou chyb, ale ty zcela jistě za 10-20 let napraví. A myslím, že většina Čechů by preferovala současnou technickou vyspělost Bavorska vůči zavádění „staré, ale nízkoemisní energetiky“ v ČR.

    4) Jen je nutno si uvědomit, že Vaše tvrzení, cituji „Jak bylo ukázáno v přehledu možných zdrojů, má Česká republika relativně velmi omezené možnosti pro všechny nízkoemisní zdroje, kromě jádra“ je nepravdivé (jak to právě ukáže případ našeho bezprostředního souseda Bavorska, když počkáme na výsledky energetiky Bavorska někdy okolo let 2025-30). Ano toto tvrzení o velmi omezených možnostech OZE je lež, možná to někdo mohl tvrdit v roce 2000, ale současnost (i budoucnost za předpokladu „business as usual“ a pokračování EU) je jednoznačná, OZE mohou v naší energetice mít značně více než 50% výroby elektřiny dříve než vyprší životnost JE Temelín (2052).

    5) Můj závěr: Dělat důležité rozhodnutí o naší energetice je možné až bude zřetelně vidět jak úspěšná (či neúspěšná) byla cesta Energiewende v Německu. To nám ušetří mnoho stovek miliard investic, v dlouhodobějším měřítku pak biliony.

    • Petr napsal:

      Á hrajeme si.
      Třeba na to, že dnešní německá vláda nezruší to odstavení jaderných elektráren, nebo to při té největší zbabělosti aspoň neodloží o 2-3 roky, aby to udělala ta další už zcela jistě v nutné etapě reindustrializace celého Západu, kdy už drtivé většině světa nebudou k výměně za fyzické zboží stačit nekonečně tištěné papírky od předluženců.

    • Martin Hájek napsal:

      Pane Vaněčku, Váš návrh má jednu vadu. Když totiž náhodou Energiewende nejen v Německu ale i jinde úspěšná nakonec nebude, tak v případě volby Vašeho návrhu už ČR bude mít jedinou možnost a to stavbu plynových elektráren a i na to už bude málo času. Takže to co Vy navrhujete, je vsadit všechno na jednu kartu jako Německo. To je možná dobrá strategie do Kasina, ale jako státní politiku bych jí nedoporučil.

      • C napsal:

        Velmi podobnou sázkou na jednu kartu je i jaderný scénář, vlastně asi jakákoliv situace kdy se do toho začne motat politika a situace se nechá zajít tak daleko že musíte v jistém období nahradit velké množství elektráren, to se bohužel stalo. Navíc je dost možné že dovážet proud bude o dost levnější než jej tady vyrábět, co pak? Podle mne není možné učinit zodpovědné rozhodnutí, bohužel, před rokem 2022, možná tak o náhradě Dukovan, to ano, ale o směřování energetiky ne, musíme vědět jak se pohnou ceny po uzavření německých JE a množství uhelek. U nás je třeba tedy najít dočasné řešení, tedy ekologizovat na několik let několik uhelek, například přestavbou na plyn, nebo mazut, taková elektrárna by byla provozně drahá, ale měly by sloužit primárně jako zálohy, výpadek více než 2GW jádra nemusí nýt nereálný. Eventuálně by bylo možné sehnat velké průmyslové plynové motory a jen využít přípojek zrušených bloků. 2největší jednotka fy. TEDOM má cca 10MWe, 10 jich pohodlně nahradí blok 100MW. Můžete je celkem rychle umístit kdekoliv. Účinnost vychází kolem 47 %, to je celkem slušné.

        • Martin Hájek napsal:

          Přestavět uhelnou elektrárnu na plyn nebo mazut? A s těmito návrhy si troufáte diskutovat na energetickém webu? 🙂 Dovážet proud může být klidně levnější, jenomže možnosti jeho dovozu jsou a budou omezené kvůli kapacitě vedení a stabilitě naší soustavy. Ale když si myslíte, že jde předělat uhelnou elektrárnu na plyn, tak chápu, že tohle je pro Vás už detail :-). Se zbytkem nemá smysl ztrácet čas, ale jste úplně mimo.

          • C napsal:

            Pane Hájku,
            tak se podívejte do historie elektráren v západních zemích a i třeba teplárny v Brně, která si změnou paliva několikrát prošla. Ano, je to investice do přestavby, ale není to nereálné. Pokud se pamatuji, tak uhelná teplárna byla po válce přestavena na plyn, aby byla za asi deset let přestavěna zpět na uhlí, což vyústilo v několik požárů, pak spalovala bůh ví co a pak byla převedena na plyn. Nebo chcete tvrdit že k těmto změnám nedošlo? Lepší přehled přestaveb ve světě byste sehnal na dnes asi už neexistující Powerplants Around The World, podle všeho se přesunuli na facebook a původní obsáhlý seznam zmizel. Nicméně v tomto obsáhlém seznamu existovaly snad desítky elektráren u kterých změna paliva proběhla, byť většinou opačným směrem než navrhuji já.

            Možná Vám to přijde jako pitomost, nerealizovatelná věc, ale v době ropného šoku to museli udělat buď z ropy, mazutu a pod. na plyn, nebo na uhlí. Teď se bavíme o opačném postupu. Jediná otázka tu bude cena v porovnání se něčím jako nová PPE.

            Možná se zkuste Vy pohrabat v historii, vlastně to velmi doporučuji Vám i panu Wagnerovi a i panu Závodskému, prohrabat se tím jak se věci řešily v historii na západě, na východě také, ale v menší míře, je to velmi poučné, než řeknete že to nejde nebo že je to blbost. Ještě tři roky zpět existoval archiv elektráren kolem světa, Powerplants around the world se to jmenovalo, byly tam i s tím když přecházely na jiná paliva, dnes to asi existuje jen jako stránka na facebooku, před pár lety to byla normální webovka, tam jste si rozklikal elektrárny podle zemí a podle typu. Nezlobte se, ale zřejmě měly energetické společnosti v jistý moment zcela odlišný názor než vy teď, musely najít řešení jak na to, buď a nebo by jim prostě zdechla síť, nebo se lidi odpojili, cokoliv. Takže elektrárna začaly předělávat, nebo je utlumily, pár jich zavřely.

            A ano uhelnou elektrárnu lze převést na mazut, nebo podobné palivo, jen to není o tom že místo vozů s uhlím začnou najíždět zítra cisterny s mazutem, je třeba připravit kotel a další věci, ale je třeba tu elektrárnu upravit, otázka je cena. A o tom jste se nezmínil, nezmínil jste se o tom jaká je cena, nebo by mohla být cena, konverze uhelky na olejku či plynovku s běžným kotlem bez spalovací turbíny. Jen jste řekl že to nejde, na což já Vám říkám že to lze, protože se tak už mnohokrát ve světě stalo, otázka je cena, kdybych Vám chtěl dokázat že to lze, tak se zítra budu vydávat za ředitele elektrárny v tramtárii a obešlu kotlárny v různých koncích světa s požadavkem na konverzi kotle elektrárny na spalování mazutu a garantuji že nějaká by se s nabídkou na takový kotel ozvala. Jediný zajímavý parametr je cena proudu z takto konvertované elektrárny a externality, negativní, které by bokem platila veřejnost. Jestli to bude třeba 1000hx2000MW*200€, za to že nám tu nějaké konvertované zdroje dělají zálohu, přičemž to jsou 2TWh a produkujeme asi 40x více než hádané 2TWh, tak mi odpusťte, ale 130Kč na MWh navíc asi nikoho nezabije. Navíc je to výkon abychom ustály i situaci s výkony navrhovanými panem Wagnerem v jednom ze scénářů, pokud ČEZ odstavuje 1000MW JE v zimě a občas dojde k neplánovaným odstávkám, tak mít jen 12GW parních elektráren je hloupost. A to v každém scénáři. Jediný rozdíl je pak v tom jak vysokou cenu chceme tolerovat.

            Pokud se Vám zdá návrh na nahrazení části výkonu plynovými motory jako pitomost, pak si Vás dovolím upozornit že motory kolem 10MW nejsou ve světě výjimečné, že kogenerační jednotky fy. TEDOM vykazují z jejich dat účinnost nad 45 % (elektrárna Ledvice má asi 42 %, data TEDOMu by ukazovala něco kolem 47 %) a že jen v jihomoravském kraji je volných asi 200MW kapacity po bývalých elektrárnách v Oslavanech a Hodoníně, v celé ČR se může jednat o další stovky až tisíce MW. A konkrétně o těchto elektrárnách vím že stále existují přípojky 110kV. Kde je problém? V to že se musí dovážet plyn? V tom že někde na dvůr postavíte 10 velkých kontejnerů a pořídíte transformátory? (zjednodušení) Promiňte, toto není problém, ale nedostatek představivosti, nebo lpění na nějakém „správném“ postupu.

          • Vláďa napsal:

            Pane C ne že by nebylo možno zaměnit za plyn mazut. To samozřejmě jde ale je to limitované konečným výkonem. Sice dostanete do kotle požadované množství ale spalovací podmínky neumožní provoz na plný výkon. Prostě mazutový plamen nedosáhne požadovaných teplot. Srovnávání jednotek TEDOM s klasickými zařízeními je taky pochybné. Nikdy nemá spalovací motor takovou životnost jako zařízení pracující s konstantním zatížením.

          • C napsal:

            Vláďo,
            děkuji za poznámky. Celou dobu mi jde o nalezení jakéhosi dočasného řešení pro případ že bychom měli přijít rychle o velké množství elektráren a spadnout tak nebezpečně blízko nedostatku proudu. Přece jenom 12GW parních elektráren a zimní špičky kolem 12GW nejsou ideální stav. Kolikrát se nám stalo že se během odstávky reaktoru v JE musel odstavit ještě jeden. Mít 1-2GW takových záloh by snad nebylo špatné.

            To stejné s plynovými motory, pokud se nám krátí, velmi rychle čas, asi to může být také jediné řešení jak se vyhnout problémům a nebezpečím. Ano bylo by to drahé, ale je to asi lepší než každou zimu riskovat. Na druhou stranu stačí přivést dráty a plynovou trubku, možná na pozemek naskládat panely. Když to vezmu z rychlosti stavby těžebního zařízení pro ropu/plyn, tak od prvního kopnutí do napojení na plynofikaci je to ne víc než půl roku.

      • Milan Vaněček napsal:

        Pane Hájek jsou země které dovedou postavit JE za 6-7 let. Jsou jiné země které chtějí diversifikaci energetických zdrojů a ne aby jeden nejdražší zdroj tvořil (si proloboval) 50 či více procent výroby elektřiny. Jaderná energetika bohužel zklamala naděje evropanů ze 70-tých let.
        Co se týče průmyslu u nás (například Škoda auto) nezdá se Vám že plně spoléháme na Německo? Taky si myslím že to není úplně správné.

        • Vláďa napsal:

          Asi by bylo záhodno od sebe oddělit čas na projekční přípravu od doby výstavby. V letech 1979-1980 když se uváděl do provozu druhý blok V1 Jaslovské Bohunice začínaly zemní práce na prvním bloku V2. V roce 1984 byl první blok V2 v letních měsících předán provozovateli. Současně probíhala výstavba Dukovan. Čtvrtý blok EDU byl předán 1987.

          • Milan Vaněček napsal:

            Vláďo, ať si projektují JE do zásoby dopředu jako to dělá každý developer. To může dělat ČEZ ze svého a utrácet za to miliardy. Ale zde jde o rozhodnutí o mnoha stovkách miliard pro skutečnou stavbu (souhlasím, možná realizace za 6 let) zde bych čekal až do roku 2035-6=2029.

          • Milan Vaněček napsal:

            Minimálně do konce roku 2025 si ČEZ může projektovat za své JE v Temelíně, Dukovanech, na Ostravsku i jinde a nakupovat a budovat za své větrné elektrárny v Německu (jak už začal) a bateriová úložiště. Bude to mnohem lepší než jeho „balkánské investice“ v minulosti. Není třeba podléhat hysterii.

        • Martin Hájek napsal:

          Já nevím, koho jaderná energetika zklamala a v čem. Mě tedy rozhodně ne, jen díky jaderné energetice není ČR v situaci jiných zemí, který vůbec neví jak přežít rok 2025. Jinak já nezpochybňuji, že jde jadernou elektrárnu postavit za 8 let. Ale bohužel minimálně stejnou dobu trvá ještě povolovací proces. Takže ten povolovací proces musíme neprodleně zahájit, pokud chceme stihnout konečný termín výstavby. Navíc samozřejmě platí, že získání stavebního povolení neznamená povinnost jaderný blok postavit, je to možnost. Takže právě tímto postupem si ČR vytváří možnosti. Vaším návrhem si je zavírá.

          • Milan Vaněček napsal:

            1) Vy zřejmě neznáte průzkumy veřejného mínění v zemích EU
            2) které jsou ty „jiné země, které vůbec neví jak přežít rok 2025“ (tato Vaše věta je naprostý blábol)
            3) Já neprotestuji proti získávání stavebního povolení, to si může klidně ČEZ dělat sám za své peníze. Ale případný závazný kontrakt se zahraničním dodavatelem by neměl být uzavřen před rokem 2025. A já si myslím že v té době už bude zřejmá nesmyslnost výstavby i současným obhájcům.
            4) je zřejmé že Vaše poslední věta nedává smysl.

          • Martin Hájek napsal:

            Tak například Belgie, o níž se tu nedávno psalo. Ale také třeba Polsko má obrovský problém, o němž se tu moc nepíše. Také třeba Rakousko má masivní problém s výkonovou přiměřeností, který se ještě prohloubí, totéž Maďarsko, i když to si ho alespoň samo ještě nezhoršuje zákazem uhlí.

    • Vladimír Wagner napsal:

      Pane Vaněčku, Vy prosazujete stálé nicnedělání nejméně do roku 2025. Ovšem v té době už s největší pravděpodobností bude na nějaké efektivní řešení pro zajištění spolehlivé a levné dodávky elektřiny pozdě. Dále prosazujete kopírování Bavorska. Tak se podívejme, k čemu by to vedlo. Vzhledem k tomu, že Energiewende probíhá už přes 17 let, tak už je známo docela dost o tom, k čemu vede. Začněme u Vašeho oblíbeného srovnání budování FV do roku 2010. V Německu se do roku 2010 vybudovalo 18 GW fotovoltaiky při celkové výkonové potřebě Německa zhruba 80 GW. U nás se do tohoto roku vybudovaly 2 GW fotovoltaiky při výkonové potřebě 10 GW. Je vidět, že Němci relativně vůči potřebě i počtu obyvatel postavili stejně FV jako my. Na jednotku výkonu byly v Německu zaplacené ceny stejné nebo vyšší, protože se FV stavěly dříve, kdy byly ceny ještě vyšší, než před příslušným propadem cen v roce 2010. Vzhledem k německým platům a větší ekonomické síle to v Německu společnost nijak neovlivnilo. U nás stejný podíl FV za stejnou cenu (a stejný podíl dotací na OZE na obyvatele) vedl k dramatické změně postoje obyvatel k FV a OZE.
      V současné době je v Německu cena za elektřinu pro spotřebitele po Dánsku tou nejvyšší v Evropě. Jen cena za redispečink v roce 2017 přesáhla už 1 miliardu EUR a nadále, pravděpodobně i hodně rychle, poroste, jak bude růst výkon OZE a klesat výkon jaderných a uhelných zdrojů. Objem podpory OZE dosáhl v roce 2017 hodnoty 24,4 miliardy EUR a předpoklad v roce 2018 je 25,6 miliardy EUR. Rostou i poplatky za síťové služby. Vy si opravdu myslíte, že si takovou energetiku může dovolit Česko se svou ekonomickou a sociální situací? Připomínám, že obnovitelnými zdroji, které umožňují přece jen v Německu snižovat cenu OZE elektřiny, jsou větrníky na severním mořském pobřeží. Ty opravdu nemáme.
      My i Bavorsko máme omezené zdroje OZE. A Bavorsko si to dobře uvědomuje a neplánuje vyrábět svou elektřinu z OZE (na to opravdu není třeba čekat). Energetická koncepce Bavorska je postavena dominantně na větrné elektřině ze severu Německa a plynové elektřině v Bavorsku s jistým doplněním fotovoltaikou. Bavorsko předpokládá, že se z vývozce elektřiny změní na silného dovozce. Vzhledem k tomu, že je součástí Německa, tak to nemusí být takový risk, jaký by to byl pro nás.

      • Martin Hájek napsal:

        Ještě dodejme, že kdyby bylo Bavorsko samostatným státem, tak by nejspíš své jaderné elektrárny nezavřelo vůbec, nebo minimálně mnohem později. Bavorsko také prosadilo, že Südling bude v kabelech, co znamená, že bude mnohem dražší a mnohem později a případně vůbec nikdy. Doteď není vůbec žádný jasný plán, kdy by ta zásadní vedení sever jih mohla být postavená a můj optimistický odhad je 20 let. A to je velký optimismus, který předpokládá, že federální vláda nakonec ta vedení prosadí víceméně silou za pomoci policie a armády, jinak totiž nebudou.

        • Milan Vaněček napsal:

          Ano, kdyby nebyla havarie ve Fukušimě, tak by Bavoři zavřeli své JE později, až po skončení životnosti, jako to chtějí udělat Švýcaři a jak to já navrhuji i pro ČR. Měl jste radit Japoncům ať nepodceňují rizika jaderné energetiky místo dávaní rad Němcům, pane Hájek.

      • Milan Vaněček napsal:

        Pane Wagner, kdy už konečně začnete diskutovat k mým připomínkám 1) – 5)? Místo toho jste napsal směs polopravd a lží, podsouváte mi myšlenky které nepropaguji, demagogicky uhýbáte od meritu věci.
        Takže ještě naposled:
        a) Vaše tvrzení v diskusi (prvá věta) „Vy prosazujete stálé nicnedělání nejméně do roku 2025“ je účelová „polopravda“. Pravda by to byla kdyby naše energetika=jaderná energetika. Ale to dobře víte, že to není pravda, to je jen Váš sen.
        Zde ocituji co jsem napsal: „5) Můj závěr: Dělat důležité rozhodnutí o naší energetice je možné až bude zřetelně vidět jak úspěšná (či neúspěšná) byla cesta Energiewende v Německu. To nám ušetří mnoho stovek miliard investic, v dlouhodobějším měřítku pak biliony“
        a dále pak: „Minimálně do konce roku 2025 si ČEZ může projektovat za své JE v Temelíně, Dukovanech, na Ostravsku i jinde a nakupovat a budovat za své větrné elektrárny v Německu (jak už začal) a bateriová úložiště. Bude to mnohem lepší než jeho „balkánské investice“ v minulosti. Není třeba podléhat hysterii.“
        Tedy je potřeba dělat akvizice větrných elektráren zde i v Německu, pilotní bateriová úložiště, a samozřejmě, jak jsem o tom psal mnohokrát zde na blogu budovat chytré sítě a fotovoltaiku bez dotací na střechách. Dále plnit naše závazky ohledně zpřísňujících se norem na vypouštění opravdu škodlivých látek (rakovinotvorné, alergeny, …) do ovzduší. Tedy práce pro ČEZ i jiné do roku 2025 nad hlavu.

        b) Ty Vaše „informace“ o tom co dělali Bavoři okolo 2010 zamlčují to nejdůležitější: Bavoři jsou 4 krát bohatší tak si mohli dovolit podpořit OZE mnohem více než my. Navíc v Bavorsku se nesmělo stavět na polích jako u nás. Navíc Německo reagovalo na náhlý pokles cen panelů snížením výkupní ceny na rozdíl od nás. Navíc Siemensu, který má v Bavorsku silnou roli, to ekonomicky pomohlo, odchod ze ztrátového businessu jaderných elektráren nahradil ziskovou výrobou elektráren větrných. Atd, atd. Vždyť jsem Vám to přesně popsal v bodě 2)

        c) Vy se ptáte: „Vy si opravdu myslíte, že si takovou energetiku (jako v Bavorsku) může dovolit Česko…“. Já přitom celou dobu píši: ANO, může ale jen s takovým časovým zpožděním, kdy ceny fotovoltaických elektráren klesnou 5-10 krát vůči době kdy Bavoři nejvíce investovali (2009-2011), a to už nastává nyní a nebo kdy ceny větrných elektráren klesnou cca 5 krát vůči cenám na počátku století, to už nastalo.
        Takže podporovat investování do fotovoltaiky v ČR v roce 2009 bylo šílenství, zneužité úzkou skupinou všehoschopných, investovat nyní když už ceny panelů klesla na desetinu (a ceny elektráren poklesne na desetinu někde okolo 2020, předpokladem je odstranění existujících barier) je rozumné a ekonomické. A rozhodnout už nyní o závazném kontraktu na nové JE je podobné šílenství, prosazované skupinou ….. (ať si každý doplní dle svého názoru).

        • petr napsal:

          Slavná Energiewende je stejný průšvih pro SRN jako vítací politika pro migranty – Somálce a Afgánce aj. s jediným rozdílem. Ten je v tom, že před nadrženým Afgáncem může bavorský sedlák uchránit svoji dceru sekerou až mu to nějakým novým Vedoucím bude dovoleno. Nedostatečný výkon v důsledku odstavení JE povede k vážným problémům tamního průmyslu, který povede k ještě větší závislosti na Rusku než dnes a to bude pohroma pro EU až Němci se zase dají do party s Rusáky jako v roce 1939. Proč většina německých politiků nakonec je v Gazpromu ???

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *