Michal Šnobr - Analytik energetika

Michal Šnobr: Sjednocení evropské energetiky je potřebné a nakonec bude nevyhnutelné

„EK se nyní snaží v energetice pískat evropské fotbalové mistrovství, kde jedni nastupují v sandálech, druzí hrají jen s třetinovou brankou a další kromě kopání hrají i rukou,” říká o současném dění v evropské energetice investor a analytik skupiny J&T Michal Šnobr.

V rozsáhlém rozhovoru, který je rozdělen na dvě části a jehož první část věnovanou právě současné situaci v energetické politice Evropské unie Vám přinášíme v dnešním článku, jsme se kromě o vznikající energetické unii, nefungujícím trhu s emisními povolenkami a vlivu německé energetické politiky na českou energetiku bavili také o tom, zda je nutné stavět v České republice nové jaderné zdroje a jaké jiné způsoby na zajištění energetické bezpečnosti se dále nabízejí.

Musím se zeptat nejprve na obecnou otázku. Evropská unie a jí prosazovaná energetická politika. Ubírá se podle Vás správným směrem?

Žádná ucelená a hlavně funkční energetická politika EU fakticky neexistuje nebo alespoň ne do té míry, aby naplnila původní cíle EU v této oblasti tj. vytvořit volný, liberalizovaný celoevropský trh s elektřinou a současně podpořit plnění cílů klimatického balíčku z roku 2009 známého pod zkratkou 20/20/20 a dalších navazujících kroků. Dosavadní kroky EK a EU vedly k úplnému opaku původních záměrů. V Evropě roste význam národních energetik velkých zemí, posilují regulace, izolovaná národní řešení a na ně aplikované výjimky.  Design trhu „energy-only market“ je ztracen.

Jaký význam přikládáte nově vznikající energetické unii? Má potenciál tento stav změnit?

Zdroj: www.think-energy.org

Zdroj: www.think-energy.org

Aktuální pokus o energetickou unii není ničím jiným než skvěle marketingově prodaným pokusem záplatovat předešlé neúspěchy napříč celým sektorem energetiky, ale i napravit nevítané důsledky těchto kroků, ohrožující evropský průmysl a prosperitu EU jako takové. EK se po absolutním neúspěchu plynovodu Nabucco znovu vrací k pokusům o diversifikaci zdrojů plynu v regionu střední a východní Evropy. Obdobné platí i pro trh s emisními povolenkami EU ETS, kde se čeká, zda bude resuscitován, i když v této době měl dle původních plánů dominovat celé evropské energetice.

Co dnes vidíte jako největší problém, co je potřeba změnit? Respektive, kdybyste měl možnost rozhodnout o změně, jaká by to byla?

Problém politiky EU v energetice je ten, že je plná nereálných cílů, podceňuje historické reálie národních energetik jednotlivých zemí EU a s nimi spojených bezpečnostních rizik. Nemá skutečné nástroje jak spravedlivě harmonizovat zásadně odlišné energetické politiky jednotlivých členů EU.  Přezkoumávání současného stavu vynucených národních regulací a následně zvýhodňovaní či popřípadě sankcionování členů EU není řešením. Zvláště pokud je EK svou nevhodnou politikou umožnila a některé země dostala doslova do kouta.

Problém politiky EU v energetice je ten, že je plná nereálných cílů.
Michal Šnobr

Jak to napravit? Bylo by nutné se vrátit na samotnou hranici Lisabonské smlouvy, vyvolat nutné změny. To je ale nemožné. Lisabon evidentně zůstane na dlouho maximum, na kterém se evropské země byly schopny dohodnout. Zbývají tak jen legislativní pokusy EK, které budou směřovat vždy jen k dílčím změnám. Navíc často zásadně otupených zájmy evropského parlamentu či složité struktury hlasování států EU.

Jaká reálná řešení na zlepšení situace v evropské energetice se tedy nabízejí?

V této situaci bych se pokusil vrátit k samotným základům společné evropské energetické politiky. Nyní nemá smysl hlásat myšlenky o velké energetické unii. Nejdříve musí dostat podporu a prioritu propojování regionů s podobnou strukturou energetiky. Propojování dobrovolné a racionální. Před „velkohubé“ celoevropské cíle se musí předřadit důraz na vybudování elementární důvěry sousedních zemí v této oblasti. To, co dnes zásadním způsobem brání pokroku, je rozpor mezi snahou vytvářet společná evropská či regionální řešení a zároveň trvat na tom, že energetický mix a s tím spojená bezpečností politika jsou výsostně národní pravomocí. Pokud se toto nezmění, tak se místo integrace budou dál mezi národními energetikami hloubit zákopy.

Evropská energetická politika nemůže stát jen na rozdělování dotací tu na zateplování, tu na pasivní domy nebo podporu spalování odpadů. Sice jí to přináší plné hlediště tleskajících žadatelů o dotace nadržených na další a další „peníze bez práce“, ale systém, základy celé politiky jsou vratké.

EK se nyní snaží v energetice pískat evropské fotbalové mistrovství, kde jedni nastupují v sandálech, druzí hrají jen s třetinovou brankou a další kromě kopání hrají i rukou.

V současné době je evropská energetika navzdory předchozím snahám EU roztříštěná a jednotlivé státy si určují svá vlastní pravidla. Je snaha energetické unie o sjednocení evropského trhu tou správnou cestou?

Sjednocení evropské energetiky je potřebné a nakonec bude nevyhnutelné. Sjednocení bude paradoxně posíleno novým trendem v energetice – decentralizací tj. přiblížením výroby k místu spotřeby. Éra velké centrální energetiky uvnitř EU do budoucna oslabí, ale její základ zůstane. Dle mého názoru by bylo nyní ideální, aby tato základní struktura stála na celoevropské nebo alespoň regionální mezistátní spolupráci a nikoli pouze a výhradně na národních prioritách. Češi by si měli zvyknout, že v budoucnu bude část jejich spotřeby pokrývat výroba větrných elektráren ze severu Evropy tj. Německa či Polska.

Evropský trh s emisními povolenkami nefunguje. Místo očekávané ceny povolenky kolem 25-30 euro se cena pohybuje kolem 7 euro. V čem vidíte příčiny nefungování tohoto nástroje na snižování emisí v EU?

Zdroj: www.ecologic.eu

Zdroj: www.ecologic.eu

Když chceme hodnotit trh EU ETS,  je nutné se vrátit na jeho samotný počátek. Od začátku šlo o umělý nástroj, který byl implementován, aby podpořil rozvoj bezemisních či nízko emisních technologií v Evropě. Bohužel v době, kdy to pro zbytek světa nebylo úplně stěžejní téma. Systém jako takový také velmi brzy zkrachoval a od té doby je „jen“ udržován při životě. Důvod je prostý. Nebyl zájem, aby byl trh EU ETS funkční. Německo si jako klíčová země EU stanovila v energetice jiné cíle než EU, předřadila rozvoj OZE před snižování emisí. V čase se také ukázalo, že rychlé plnění ambiciózních klimatických cílů skrze hlavní nástroj k jejich dosažení tj. trh EU ETS by poměrně velmi rychle přispělo k deindustrializaci Evropy. Problém byl pro Evropu o to citelnější, že byla hluboce zasažena krizí, která začala rokem 2008.

Přebytek povolenek na trhu EU ETS měl být vyřešen reformou zvanou backloading, kdy bylo rozhodnuto o postupném stažení části povolenek z trhu v letech 2014, 2015 a 2016 a jejich navrácení na trh v letech 2019 a 2020. Cena povolenky se mírně zvedla, ale zdaleka nedosahuje očekávaných hodnot, které by motivovaly emitenty ke snižování emisí…

Backloading byl první pokus o oživení EU ETS, který se ale nezdařil. V cestě mu totiž stálo kromě vždy v této věci negativního uhelného Polska i Německo. Důvod byl opět prostý a racionální. Německý spotřebitel, aniž by byl zásadně poškozen, nebyl schopen v cenách elektřiny platit, resp. dotovat současně velmi drahou německou národní energetickou politiku tj. rychlý rozvoj OZE a ještě k tomu evropský klimatický projekt v podobě drahých povolenek CO2. V Německu logicky dostal přednost rozvoj OZE na úkor snižování emisí. Vyšší zaměstnanost v novém sektoru nad všeobecnou deindustrializací.

„Nebyl zájem, aby byl trh EU ETS funkční.“
Michal Šnobr

Důsledkem byl v Německu dál enormně rychle rostoucí podíl nových OZE a proti tomu rekordně rostoucí výroba uhelných elektráren s nejvyššími emisemi. Naopak moderní paroplynové elektrárny s podstatně nižšími emisemi byly a jsou zavírány. Velké energetické firmy, které uvěřily klimatické politice EU, investovaly do nízko emisních technologií s tím, že trh EU ETS jim to skrze vyšší ceny EUA (povolenek) vynahradí, zaplakaly nad výdělkem.

Oživí trh s emisními povolenkami nová reforma trhu – Rezerva tržní stability (Market Stability Reserve)?

Evropská unie - Michal Šnobr

zdroj: pixabay.com

Nový návrh – MSR – pokud nakonec projde přes všechna další  schvalovací kola, nebude nijak okleštěn a dočká se legislativní podoby, vypadá jako řešení velmi nadějně a realisticky. MSR (rezerva tržní stability) jako nástroj k oživení EU ETS může být řešením ze dvou hlavních důvodů: 1) do ceny elektřiny významněji promluví v okamžiku, kdy v Německu začnou postupně polevovat nejdražší dotační programy na rozvoj OZE z konce minulé dekády a Německo se tak znovu začne zasazovat za nižší emise.  2) systém je nastaven jako relativně dobře ovladatelný mechanismus, jehož účinky budou v čase rozumně rozprostřeny.

Nehrozí cenové šoky,  ale naopak by tento systém měl být garantem postupného, zvladatelného a predikovatelného zdražování EUA. Konečnou opodstatněnost další existence trhu EU ETS včetně kroků k jeho oživení tj. MSR nakonec ale může dát až klimatická konference v Paříži na sklonku letošního roku. Evropa ve snaze o snížení emisí nesmí zůstat sama.

Jaké je podle Vás možné řešení pro nezávislost na zemním plynu z Ruska? Jsou nějaké alternativy a vidíte reálně snahy o dodávky z Turkmenistánu apod.?

Evropa v tomto okamžiku nemá k ruskému plynu alternativu a dlouho ji ani mít nebude. Navíc nejde o celoevropský problém, ale problém výhradně střední a východní Evropy částečně se týkající i Německa a Rakouska. I když se v budoucnu nejrůznějšími cestami podaří částečně snížit podíl ruských dodávek plynu do Evropy, jejich význam bude i nadále velmi podstatný. Neexistují žádná snadná ani levná řešení toto změnit. Naopak vzhledem k tomu, že plyn jako energetické médium bude mít v evropské energetice dle mého názoru do budoucna spíše rostoucí podíl, je nutné vzít ruské dodávky plynu v naší části Evropy jako nevyhnutelné a podle toho se zařídit.

 

Rozhovor bude pokračovat v dalším článku…

Autor:



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *