EIA: O budoucnosti americké jaderné flotily bude rozhodovat cena plynu a CO2

Jaderné elektrárny se v posledních letech musí přizpůsobovat transformaci energetického sektoru, která probíhá v řadě zemí. V případě Spojených států se jedná zejména o prudký pokles cen zemního plynu, spolu s rostoucí výrobou z obnovitelných zdrojů a stagnující poptávkou po elektřině. Americká vládní agentura U.S. Energy Information Administration (EIA) ve svém letošním energetickém výhledu přináší několik možných scénářů budoucího vývoje jaderné energetiky ve Spojených státech.

V současné době je podle agentury na území Spojených států provozováno 60 jaderných elektráren s celkovým instalovaným výkonem zhruba 99 GW. Provozovatelé devíti z těchto zdrojů, dohromady o výkonu 11 GW, již oznámili plány na ukončení provozu svých elektráren do roku 2025. Ve svém referenčním scénáři, který reflektuje současnou legislativu, EIA předpokládá, že instalovaný výkon v amerických jaderných zdrojích poklesne do roku 2050 až na 79 GW.

Přibližně polovina jaderných elektráren je dle EIA v současné době provozována na deregulovaných trzích, kde výslednou velkoobchodní cenu mohou určovat plynové elektrárny, jejichž podíl na výrobě elektrické energie v posledních letech v USA výrazně vzrostl. Z tohoto důvodu EIA zpracovala dva různé scénáře, předpokládající rozdílné ceny zemního plynu.

Ve scénáři vysokých zdrojů ropy a zemního plynu (High Oil and Gas Resource and Technology) by nízké ceny plynu vedly k intenzivnějšímu uzavírání jaderných bloků, přičemž jejich celkový instalovaný výkon by do roku 2050 měl poklesnout na 55 GW. Naopak v případě vyšších cen plynu (Low Oil and Gas Resource) by vyřazování bloků probíhalo později, kdy by v roce 2050 instalovaný výkon dosahoval 83 GW.

Ve všech třech výše zmíněných scénářích EIA předpokládá, že kromě v současné době budovaných bloků Vogtle 3 a 4 nebudou uvedeny do provozu žádné nové jaderné bloky, avšak výkon některých stávajících bloků může být díky technologickým vylepšením navýšen.

Dalším faktorem, který ovlivní rychlost uzavírání stávajících jaderných bloků, bude vývoj nákladů na jejich provoz. Provozovatelé přinejmenším 5 jaderných elektráren podle agentury již požádali o státní podporu, aby své zdroje udrželi v provozu. Ve dvou scénářích EIA předpokládá růst, či naopak pokles provozních nákladů o 20 %. Samotná změna provozních nákladů by však podle agentury znamenala odchýlení od referenčního scénáře nejvýše o 13 GW.

Výrazně odlišné hodnoty poté poskytují scénáře, které kombinují dopady změny provozních nákladů a cen zemního plynu. Všechny čtyři kombinace růstu, či poklesu provozních nákladů a vysokých, nebo nízkých cen zemního plynu a jejich dopady na vývoj celkového výkonu provozovaných bloků v dalších letech jsou vyobrazeny v následujícím grafu.

Posledním z hlavních faktorů, které budou ovlivňovat celkový vývoj elektroenergetického sektoru nejen ve Spojených státech, je zpoplatnění emisí CO2. Případné zpoplatnění emisí z elektráren spalujících fosilní paliva, tedy především uhlí, zemní plyn a ropu, by vedlo k růstu velkoobchodních cen elektrické energie, což by jaderným elektrárnám umožnilo lépe konkurovat ostatním zdrojům.

EIA pro tento případ předpokládá dva scénáře, které počítají se zavedením platby za vypouštěné emise ve výši 15 a 25 dolarů za tunu CO2 od roku 2020 (ceny jsou vztažené k roku 2017), přičemž tyto platby by každoročně rostly o 5 %. V obou uvažovaných scénářích by většina současných amerických jaderných elektráren byla konkurenceschopná, přičemž v budoucnu by došlo i na výstavbu nových bloků. Ve scénáři s nižší cenou 15 dolarů by tak celkový instalovaný výkonu jaderných elektráren v USA vzrostl do roku 2050 na 106 GW, při ceně 25 dolarů na 145 GW.