Domů
Jaderné elektrárny
Financování jádra: Šance, nebo zoufalství?
jaderná elektrárna fessenheim edf
Zdroj: EDF

Financování jádra: Šance, nebo zoufalství?

Nad tím oznámením mnozí veteráni jaderné energetiky určitě nechápavě kroutili hlavami. Historicky zřejmě nejslavnějšího dodavatele reaktorů, paliva i navazujících služeb – americkou firmu Westinghouse – má koupit investiční společnost Brookfield Business Partners. Tedy žádný strategický investor z oboru, ale finanční dravec, který se zaměřuje na „vystresovaná aktiva“ – neboli kořist, jež momentálně vypadá nevábně, ale investor v ní pořád vidí potenciál do budoucna. Zjevně na rozdíl od těch potenciálních strategických partnerů.

Otázkou samozřejmě je, co vlastně dravec se svou kořistí udělá, aby na ní dokázal vydělat. To se lidem z oboru nakonec může, ale také vůbec nemusí líbit.

Nyní se ukazuje, že Westinghouse (a její dosavadní majitel, japonská Toshiba) zdaleka není jedinou firmou z oboru, která se snaží přilákat investiční fondy. Finanční investoři by mohli investovat také do projektů výstavby nových jaderných elektráren. A takové očekávání přichází ze země, jejíž historie jaderné energetiky je ve srovnání s tou americkou neméně slavná.

Jde o Francii, která ovšem paradoxně dosud vždy sázela na silnou roli státu v tomto odvětví. S novými inovativními nápady přitom přicházejí přední manažeři společnosti Électricité de France (EDF) – státem ovládané firmy. Zapojení finančních investorů se má týkat jejího projektu elektrárny Sizewell C ve východní Anglii.

Každopádně jde o diskusi, kterou by měli bedlivě sledovat čeští politici. Ti sice napříč politickým spektrem dlouhodobě vyhlašují podporu stavbě nových bloků v Dukovanech a Temelíně, jejich rétorika však naráží na realitu nejasného financování.

„Nové koště“ EDF

O jakém novém „nápadu“ z dílny EDF je přesně řeč? Přišel s ním italský manažer Simone Rossi, který se loni ujal vedení EDF ve Velké Británii. Právě britský trh je pro francouzskou firmu klíčový – zvláště poté, co společnost EDF převzala reaktorový byznys Arevy pod staronovým názvem Framatome. Převzala tedy také projekty sofistikovaných reaktorů EPR nové generace 3+, které ovšem zatím nenaplnily očekávání – jejich stavba se výrazně protahuje a prodražuje.

Francouzi zatím stavěli čtyři reaktory EPR – dva v Číně, jeden ve Francii a jeden ve Finsku. Další chystá právě ve Velké Británii, teď jde o to, aby tyto projekty byly podstatně úspěšnější než ty dosavadní. Pátý a šestý reaktor EPR má vyrůst v britské elektrárně Hinkley Point C a tento projekt je už dnes podobně kontroverzní jako ten ve francouzském Flamanville nebo finském Olkiluotu. Navzdory tomu, že se zatím nachází v úplně počáteční fázi stavby… Mnozí Britové jsou přesvědčeni, že je příliš drahý (bude stát téměř 20 miliard liber) a Spojenému království se ekonomicky nevyplatí.

Klíčovým „želízkem v ohni“ je nyní zmiňovaná elektrárna Sizewell C, kde by měli Francouzi postavit sedmý a osmý blok EPR. Simone Rossi tvrdí, že tato elektrárna může být mnohem levnější než kritizovaná Hinkley Point C. Důvodů je více. Bude možné využít zkušeností z Hinkley Point C, u druhého projektu na britských ostrovech už budou nižší náklady na schvalovací proces, ve prospěch Sizewellu C hovoří také lepší možnosti zapojení do přenosové soustavy.

Jaderná elektrárna Sizewell, Velká Británie. Autor: John Fielding
Jaderná elektrárna Sizewell, Velká Británie. Autor: John Fielding

Nový finanční model

Výkonný šéf EDF ve Velké Británii nicméně také tvrdí, že k nižší ceně přispěje i „nový finanční model“. Má tím na mysli právě zapojení finančních investorů, s nimiž už údajně jedná o prodeji podílu v projektu Sizewell C. Logika je podle všeho následující: místo drahých půjček, které si EDF bere v případě Hinkley Point C, noví investoři využijí své „volné peníze“. Za vším může být předpoklad, že volných peněz, které hledají uplatnění, je ve světě po překonání poslední hospodářské krize relativně dost.

V případě Hinkley Point C musela britská vláda francouzské firmě – která navíc do projektu investuje společně s čínskou firmou CGN – garantovat cenu elektřiny z budoucích nových bloků na úrovni vyšší než 90 liber za megawatthodinu. Faktem nicméně je, že se zde silně promítá právě „cena peněz“ – tedy zmiňované drahé půjčky.

Kupříkladu zastánci budování jaderných elektráren ve střední Evropě dlouhodobě argumentují tím, že pokud si bude na stavbu půjčovat stát nebo jím ovládaný subjekt, vyjde financování mnohem levněji. To platí pro projekt nových bloků maďarské elektrárny Paks a může to platit i pro Dukovany nebo Temelín. Proto také v Praze vznikla například úvaha, že dceřiné společnosti ČEZu pro stavbu nových jaderných bloků v obou lokalitách by mohl zcela převzít stát.

Maďarsko získává okolo 50 % elektřiny z jádra i díky modernizaci čtyř bloků VVER440 v jaderné elektrárně Paks. Na obrázku jsou nové turbíny (zdroj Alstom).
Maďarsko získává okolo 50 % elektřiny z jádra i díky modernizaci čtyř bloků VVER440 v jaderné elektrárně Paks. Na obrázku jsou nové turbíny (zdroj Alstom).

Žádní dravci?

Ale vraťme se projektu Sizewell C. Tam tedy nemá být řešením investice státu, ale zapojení finančních investorů. I v tomto případě by nejspíš mohlo také jít o infrastrukturní investory, mezi něž patří zmiňovaní Brookfield Business Partners. (Tato investiční skupina se sídlem v Kanadě je druhým největším infrastrukturním investorem na světě, investuje do přístavů, železnic či plynovodů.)

Francouzi nicméně podle dostupných informací v případě Sizewell C hodně sázejí na penzijní fondy. V tomto případě se už příliš nehodí přirovnání k „finančním dravcům“. Jde o investory, kteří chtějí dlouhodobě uložit své peníze do stabilních aktiv. Je ale velmi sporné, zda k těmto aktivům přidají právě stavby jaderných elektráren – tedy typ projektů, o jejichž ekonomické výhodnosti panují v dnešním světě obrovské pochyby. (Jinou věcí je, že jejich stavbu mnoho států stále považuje za nejlepší řešení, pokud se vezme v potaz kombinace všech faktorů – energetické potřeby, energetická bezpečnost a ekonomika, zvláště v dlouhodobějším horizontu.)

Investoři přesto mohou spatřovat jistotu v britském systému garantované ceny – takzvaném Contract for Difference. I tak je možné nový nápad Simone Rossiho vykládat dvojím způsobem. Na jedné straně je tady opravdu možné hledat určitou šanci, že by snad bylo možné do financování jaderných elektráren zapojit rovněž další soukromé investory, na druhé straně může jít o projev zoufalství, kdy se po dosavadních velmi problematických stavbách reaktorů EPR chytá „tonoucí“ už jakéhokoliv stébla. Nebo možná společnost EDF spíše vypouští testovací balónky. Na finální rozhodnutí v případě Sizewellu C je každopádně ještě čas 3-5 let.

Vynucený krok

Ať tak či onak, nelze popřít, že hledání „nového finančního modelu“ ze strany EDF je zjevně vynucený krok. Britští kontroloři z tamního národního úřadu National Audit Office (NAO) loni dospěli k závěru, že v případě stavby nových bloků Hinkley Point londýnské Ministerstvo pro podnikání, energetiku a průmyslovou strategii nepostupovalo správně. Uzavřelo dohodu s EDF, aniž by dostatečně zvážilo veškeré náklady a rizika. Britské spotřebitele, kteří budou muset v konečném důsledku zaplatit náklady – vzhledem ke garantované ceně elektřiny, tak ministerstvo údajně vystavilo značné nejistotě.

To vše ještě neznamená, že se postup v rámci projektu Hinkley Point C nakonec nemůže ukázat jako ten správný. Ministerstvo ale podle verdiktu úřadu NAO neudělalo vše, aby dosáhlo co největší pravděpodobnosti, že tomu tak skutečně bude. Právě britští kontroloři pak do budoucna vyzvali, aby se v případě dalších projektů hledali i jiné finanční modely.

Hinkley Point výstavba
Výstavba Hinkley Point C Zdroj: EDF

Hitachi míří jinam

Ne všichni uchopili tuto výzvu stejným způsobem. Zatímco EDF ve Velké Británii vypouští testovací balónky směrem k finančním investorům, japonská firma Hitachi, která má stavět jadernou elektrárnu Wylfa ve Walesu, zvolila úplně odlišný přístup k celkovému financování. Zde se naopak rýsuje dohoda mezi vládami v Londýně a Tokiu o co největším zapojení veřejného sektoru – ať už ve formě půjček a pojištění od exportních agentur či rozvojových bank, nebo i kapitálových vstupů do projektu. Zdá se, že Londýn je v tomto ohledu ochoten přistoupit na „nové modely“, kterým se dosud vyhýbal.

Zapojení veřejného sektoru ve vyspělých tržních ekonomikách možná leckoho překvapí, ale má jasnou logiku. Hospodářsky vyspělé země mohou ztrácet v konkurenci třeba s Čínou, od níž všichni očekávají, že bude své energetické firmy nadále silně podporovat právě i z veřejných zdrojů. Na druhé straně v dnešním světě není jisté nic a veřejné zdroje také nejsou bezedné.

Šéf Rosatomu Alexej Lichačov například uvádí, že tato korporace – dnes světový lídr ve stavbě jaderných elektráren na zahraničních trzích – už v příští dekádě nemůže počítat s dosavadní státní pomocí. Není zcela jasné, co má na mysli. Například v rámci projektu nových bloků maďarské jaderné elektrárny Paks, které bude stavět právě Rosatom, je Rusko připraveno poskytnout Maďarům mezistátní půjčku. Je tedy možné počítat s podobnou ochotou ruské vlády i v budoucích projektech?

Autor článku je konzultantem a specialistou pro energetické projekty agentury HATcom.

Úvodní fotografie: Francouzská jaderná elektrárna Fessenheim společnosti EDF. Zdroj: EDF

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(19)
Milan Vaněček
22. leden 2018, 20:58

Zoufalství. Ale jestli nějací finanční dravci, jak píšete, budou chtít investovat do našich Dukovan bez CfD, tak ať investují.

C
22. leden 2018, 21:36

Vypadá to zajímavě, jaderný obor potřebuje změnu přístupu jako sůl, říkal jsem to už dřív. Firmy byly velké nepružné, moc se to tahalo přes staré společnosti a úvěry, které to dost prodražují. Pokud se toho ujmou fondy, pak podle mne existuje reálná naděje že by se JE mohly dostat do oblasti 50-70€/MWh, čistě jenom protože odpadnou obrovské náklady na obhospodařování dluhu.

Ale existuje tu možnost že se fondy budou k JE chovat nebezpečně a životnost a bezpečnost obětují pro zisk. TO by se muselo dobře hlídat.

Už jsem to kdysi v době původního tendru říkal, že spoléhat se na ČEZ je hloupost, že pokud se má realizovat ten velký jaderný scénář (10 reaktorů, závody na palivo...) tak se musí otevřít výstavba na všech lokalitách a pro všechny firmy a technologie, pak ano pak by jaderné řešení bylo reálné.

Pokud se nastartuje tato forma investic, pak je tu šance že do tohoto budou investovat i dnes primárně ropné a uhelné fondy a možná na to přejdou i ropné společnosti. Ovšem asi jak kde, bude záležet na politice dané oblasti. Pokud ve velkém přijde kapitál, tak se jaderná renesance rozjede. V podstatě jsou pro ni zásadní dvě věci: 1) Peníze (asi budou) 2) Přijatelnost pro obyvatele. Te je sice horší, ale lze ji také zajistit. Ale jsem si jistý že lidé z fondů o marketingu ví více než lidé od jádra.

Jan Veselý
23. leden 2018, 07:17

Jaderná energetika by se hlavně měla vrátit k 200 MW nebo i menším blokům. Takhle by byli schopni něčeho jako sériové výroby se všemi jejími výhodami.

Petr
23. leden 2018, 13:52

Pokud máte zajištěný třeba i globálně rozvojový trh větší než Francie, tak se sériová výroba dá dobře dělat i s dnešními 1000MW reaktory.

Já se na ty navrhované projekty menších vodních jaderek díval, a finanční výhodu by měli jen při stavění blízko měst a minimálně půlročního odběru dobře naceněného tepla, plus je to ještě na skoro 10 let vývoje.

Přičemž s malými vysokoteplotními reaktory skutečně přelomové koncepce (ale zatím nejspíš s nižší bezpečností) už začala s velkým náskokem Čína, takže tam konkurencí padají minimálně pro polovinu světa pro jiné ve stejném oboru taky investiční příležitosti.

Jan Veselý
23. leden 2018, 15:45

Jenomže taková země je jen jedna z 200. 200 MW reaktorů by šlo i v prťatém Česku postavit 10-20 kusů. Už někde u 3.-5. v pořadí by byl celý proces výstavby zaběhnutý a optimalizovaný. Takže by se bude stavělo bez chyb, prostojů, zpoždění a překračování rozpočtů a tak od 10. kusu už by byl vylepšený design (účinnější, levnější, bezpečnější, spolehlivější, ...). Pak můžete začít tenhle jaderný program prodávat do příznivě nakloněných zemí (Polsko, Slovensko, Maďarsko, Litva, ???).

Petr
24. leden 2018, 23:26

Na globálním trhu už ziskově teď moderní přez 1000MW prodávají v cizině jak Rusko tak i Čína a Jižní Korea.

Británie měla k těm malým ze Západu nejblíž, ale stejně si raději teď nechá rychle stavět ty 1000MW cizinci Francií+Čína podepsáno a další chystané budou nejspíš dělat Korea nebo Japonsko.

Jan Veselý
23. leden 2018, 07:15

Mám to chápat tak, že Brookfieldi Westinghouse ještě nekoupili? Že by Závodský kecal?

Jan Žižka
23. leden 2018, 09:23

Dohoda byla uzavřena, ale ještě bude nutné dokončit schvalovací procedury a transakci jako takovou. Zdraví JŽ

Jan Veselý
23. leden 2018, 11:54

Dík, chápu. Závodský kecal, ale jen trošku, žije prostě budoucností.

Petr Závodský
23. leden 2018, 19:37

Pane Veselý, tak si to zopakujme:

1) Pan Vaněček napsal "a američané nic nestaví" ..

2) já na něj reagoval tím, že staví 2 JE bloky v USA (Vogtle) a 4 v Číně

3) vy jste argumentoval, že Westinghouse je Japonský a tedy "Japonci staví"

Můžeme se vrátit do diskuse jestli firma se sídlem v Pittsburghu, zaměstnávající americké inženýry, platící odvody a daně v USA je japonská nebo americká. A tedy jestli jsou Škoda auto, ŠKODA JS, Škoda Power ... české nebo německé/ruské/korejské.

Přiznávám nejsem expert na americké insolvenční právo, ale ve chvíli kdy Westinghouse vyhlásil dle článku 11 ochranu před věřiteli, stal se "vlastníkem" insolvenční správce. Ten hledal kupce a z 20 zájemců vybral Brookfield a podepsal s ním dohodu. Westinghouse oznámil změnu vlastníka svým klientům!!!

Tak "kecám" já nebo se mýlíte ve vlastnictví Westinghouse (USA nebo Japonsko) Vy, vážený pane Veselý?

Ano žiju budoucností, žiju realitou, žiju jádrem.

Milan Vaněček
23. leden 2018, 20:11

Pánové omlouvám se že jsem napsal nestaví (to je chybné konstatování) chtěl jsem napsat nepostavi ( to je můj názor , ten mohu mít protože už to platí pro ty 2 ze 4 rozestavěných jaderných reaktorů v USA a možná že to bude brzy platit i pro ty 2 zbývající).

Tož tak, pane Závodský, Vaší současnou funkci Vám nezávidím.

Jinak musíte být jasnovidcem když víte že koncem roku bude opravdu ta investiční společnost vlastníkem Westinghouse.

Ondra
23. leden 2018, 21:35

A vy ste asi jasnovidec na druhou když ste se tady minulej rok radoval z pofidérní nabídky na výstavbu offshore větrnejch elektráren, o kterejch ale budou rozhodovat až za 4 roky, jestli je vůbec postaví. A ještě ste k tomu dodal že to samý nastane u fotovoltaiky za 5 let.

Ondra
23. leden 2018, 21:40

*o výstavbě offshore elektráren bez dotace (pardon, nějak mi to vypadlo)

Milan Vaněček
23. leden 2018, 22:22

Ondro, těch mých elektráren se staví tisíce a bez dotací desítky (za pár let stovky, pak tisíce ...). Takže když se jich pár nepostaví tak to nic neznamená. U JE o kterých jsem mluvil, tak když se 2 nepostaví ( jistota) tak je to celá polovina , když se nepostaví 4 ....

Ondra
25. leden 2018, 15:30

Pane Vaněčku, vidím že ste přistoupil na klasickou hru - když nemám argument, napíšu něco proti jádru. Tady vůbec nejde o to jestli se jeden zdroj staví a druhej ne nebo naopak. Já vám jenom vyčítal že z pana Závodskýho děláte jasnovidce, když napíše že jedna firma koupí druhou na základě uzavřený dohody, a sám tady přitom v každým druhým příspěvku předpovídáte jak budou všechny OZE a baterie bez dotací. Vzpamatujte se a přestaňte prosím urážet ostatní když tady neustále všem vyčítáte argumentační fauly.

Milan Vaněček
25. leden 2018, 16:18

Odnro, pochopte že je rozdíl předpovídat chování firmy, která nikdy nejela v jaderném businesu od chování investorů ve fotovoltaice, kde máte zdokumentovanou dlouhou minulost i současné aukce. Já v tom rozdíl vidím, když Vy ne, tak Vám ten Váš názor neberu.

Petr Závodský
25. leden 2018, 17:50

Pane Vaněčku, proč bych měl být jasnovidec? Stačí rozumět psanému textu. To že jste můj příspěvek nedočet Vám nevyčítám ... Vám stačí "jádro" nebo "ČEZ" a napíšete jakýkoliv příspěvek.

Tak pro Vás speciálně ještě jednou:

January 4, 2018

Westinghouse Customers

Re: Brookfield Acquisition of Westinghouse

This morning, Westinghouse announced has agreed to be acquired by Brookfield Business Partners L.P. for approximately $X.X (to si vygooglete) billion.

Z nabídek na koupi vybrali tuto. Jestli se chcete vsadit, tak na chvilku budu jasnovidec a vsázím na koupi. Co dáte když prohrajete????

Ondra
26. leden 2018, 19:00

Pane Vaněčku, za prvý sem rád že respektujete můj názor. Já vaše právo na osobní názory respekutuju taky, ale v tomhle případě nejde o názor ale o to měřit všem stejným metrem. Chápu že svý prognózy (nebo predikce - nemyslím to nijak hanlivě) stavíte na dosavadím vývoji v oblasti obnovitelnejch zdrojů, ale ani tam nejde 100 % říct, co bude za pár měsíců natož za pár let - viz změna obchodní strategie Tesly kdy se z očekávání Bloombergu z poloviny loňskýho roku o několikaprocentním růstu trhu s domácíma FVE v USA stal během pár měsíců naopak pokles o víc jak 10 %. Další příklad z poslední doby jsou cla na solární moduly, který podespsal Trump. Tím nechci říct že to rozvoj OZE zastaví ale změní se Vám veškerý predikce. Já ten komentář nepsal abych se zastal konkrétně pana Závodskýho (ten ale taky má pro svou "predikci" nějakej základ a to v podobě dohody mezi dvěma firmama) ale všech který tady, promiňte za ten výraz, napadáte. Od člověka Vašeho vzdělání a věku bych teda čekal férovější přístup než pít víno a kázat vodu. Lidi si rádi dělaj asociace a jestli si Vás budou spojovat s OZE, tak jim děláte jenom medvědí službu :(

Vladimír Wagner
23. leden 2018, 10:11

Jde o poměrně náročné schvalování a posuzování, takže celý proces bude, pokud si dobře pamatuji, patrně dokončen až ve třetím čtvrtletí.

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se