peníze euro

Stavět jaderné elektrárny už prý budou pouze tam, kde je mimořádně silná role státu. Tedy v Číně nebo v Rusku. Takový názor ovšem rezolutně odmítá země, která na státní intervence spoléhá mnohem méně a má s jadernou energetikou velké historické zkušenosti. Jde o Spojené království, kde už v roce 1956 zahájili provoz první skutečně komerční jaderné elektrárny Calder Hall.

Čeští politici a úředníci, kteří mluví o stavbě nových jaderných reaktorů, se už několik let nedokáží pohnout z místa. Stále není jasné, kdo přesně a jakým způsobem by měl takovou výstavbu financovat. Britové mezitím v tomto ohledu přicházejí s novými myšlenkami. Také se přitom potýkají s velkými problémy. Přesto je pravděpodobné, že pokud se najde cesta, jak realizovat stamiliardové projekty (v korunovém vyjádření) jaderných bloků v rozvinutých tržních ekonomikách, inspirací se pro mnoho dalších zemí stane Spojené království.

Spojené království nyní chystá výstavbu šesti nových jaderných elektráren. V případě té první (Hinkley Point C na jihozápadě Anglie) Londýn nalákal francouzské a čínské firmy na systém garantovaných cen elektřiny z budoucích nových bloků (takzvaný Contract for Difference). V případě té druhé (Wylfa Newydd ve Walesu) se jedná o bezprecedentním zapojení britského státu společně s investory ze země vycházejícího slunce – společností Hitachi a japonskými státními agenturami.

Předběžné znázornění podoby plánovaných bloků s reaktory UK ABWR v lokalitě Wylfa Newydd.

Předběžné znázornění podoby plánovaných bloků s reaktory UK ABWR v lokalitě Wylfa Newydd. (Zdroj: Horizonnuclearpower.com)

Mezi regulovaná aktiva

Pro další elektrárny už se ale rýsuje model, který má mnohem méně finančně zatížit jak spotřebitele elektřiny (jako v Hinkley Point), tak daňové poplatníky a státní rozpočet (jako ve Wylfa Newydd). Britové velmi vážně zvažují, že jaderné elektrárny zařadí mezi regulovaná aktiva. Mluví se o modelu RAB (regulated asset base), jehož obdobu v Česku dobře známe – podobně se tady financuje provoz a rozvoj přenosové a distribuční sítě. Je zcela samozřejmé, že příslušné poplatky platíme v cenách elektřiny.

Pokud Britové dotáhnou nyní favorizovaný plán do konce, britští spotřebitelé fakticky zaplatí v cenách elektřiny tu část nákladů, kterou nepokryjí dostatečně rychle tržby za elektřinu z nových bloků. Tím by bylo možné vyřešit jeden z největších problémů jaderných elektráren – ačkoliv jde v dlouhodobém horizontu o ekonomicky výhodné řešení, investice do atomových reaktorů se zhodnocují během dlouhých desetiletí. Proto je tak těžké nalákat do podobných projektů soukromé investory.

To má ovšem právě model RAB změnit – investoři si postupně začnou přicházet na své už během mnohaleté výstavby elektrárny. Investici do regulovaných aktiv vyhledávají ti, kteří sázejí na dlouhodobou jistotu bez vyhlídek náhlého zbohatnutí, ale také nečekaných propadů hodnoty aktiv. Typickými investory jsou tedy penzijní nebo infrastrukturní fondy, které přímo nakupují majetkové podíly v příslušných projektech.

Regulátor přitom musí hlídat, aby zisky investorů byly přiměřené a odpovídaly potřebným nákladům. Je možné diskutovat o tom, proč vlastně jaderné elektrárny zahrnovat mezi regulovaná aktiva, ale Britové zjevně vycházejí z přesvědčení, že investice do atomových bloků jsou zkrátka strategickou a potřebnou záležitostí. (K tomu pochopitelně zaznívají velmi odlišné názory, to už je ale téma pro jiný článek.)

Nejen drahé půjčky

V Česku se debata o financování výstavby jaderných elektráren zužuje na dilema, zda má stavět stát, který si dokáže půjčovat velmi levně, nebo soukromá (či polosoukromá) společnost, čímž rozpočet celého projektu stavby nových reaktorů silně nabobtná. V Anglii se nyní rýsuje třetí cesta. Jde o to, aby projekty soukromých firem nebyly postaveny (jenom) na drahých půjčkách, ale na vytváření zajímavých příležitostí pro vhodné uložení volných finančních prostředků.

To samozřejmě ještě neznamená, že na bedrech investičních fondů budou veškeré náklady na stavbu jaderných elektráren. Další nové reaktory se kupříkladu mají stavět také v jaderné elektrárně Sizewell na východním pobřeží Anglie. Tam v tuto chvíli figurují už známí investoři z Hinkley Point C – tedy francouzská EDF s Číňany ze státní firmy CGN v zádech. Právě Francouzi si získali pověst entuziastů, pokud jde o zapojení dalších společností či fondů do projektu díky modelu RAB, sami ale hodlají zůstat klíčovým investorem.

Ano velkým projektům

Britové jsou průkopníky nejen v oblasti jaderné energetiky a jejího financování. Londýn proráží cestu také v tom, jak nachází řešení pro realizaci velkých stavebních projektů i v dalších oblastech, včetně dopravy či vodního hospodářství. To platí také pro různé formy partnerství veřejného a soukromého sektoru. Inspirací pro financování jaderných elektráren se stal projekt takzvané „superčističky“ – 25 kilometrů dlouhého kanálu pod řekou Temží, který bude bránit znečišťování vodního toku v Londýně. Projekt TTT (Thames Tideway Tunnel) je postaven právě na modelu regulovaných aktiv RAB – investují do něj v rámci společného konsorcia soukromí investoři, například ze skupiny Allianz.

Připomeňme, že právě finančníci ze skupiny Allianz už se dříve uchytili také v české energetice – díky investici do zdejší sítě plynovodů Net4Gas. Na druhé straně zrovna s německou Allianz ale v jaderném odvětví počítat nemůžeme, takové investice nejsou pro firmy a fondy ze sousední země politicky korektní.

V případě Thames Tideway Tunnel dosahuje celková investice 4,2 miliardy liber, tato důležitá infrastrukturní stavba má dospět do finále v roce 2023. Bývalý finanční šéf „čističkového“ konsorcia Mark Corben nyní vede tým odborníků na britském ministerstvu pro byznys, energetiku a průmyslovou strategii, který připravuje model financování jaderných elektráren.

NAvrhovaná trasa londýnského Thames Tideway Tunnel. Zdroj: Allianz

Hledat, jak to jde

Neschopnost Evropanů dotahovat kvůli obrovské byrokracii do konce velké projekty – nejen stavby elektráren, ale třeba také berlínského letiště – se stala jedním z argumentům proti rozvoji jaderné energetiky v Česku. O této neschopnosti mluví paradoxně třeba šéfka jaderného dozoru Dana Drábová nebo investor a minoritní akcionář ČEZu Michal Šnobr. V Česku reálně hrozí, že si z toho mnozí zodpovědní činitelé alibisticky udělají jasný závěr – podobné projekty zkrátka realizovat nejde. Je velmi pravděpodobné, že Britové spíše budou hledat způsoby, jak dosáhnout toho, aby to možné bylo. Za přijatelných podmínek pro investory i spotřebitele.

Také britská cesta k dalšímu rozvoji jádra ještě bude trnitá. Skeptici mohou namítnout, že britský model garantované ceny Contract for Difference, uplatněný v elektrárně Hinkley Point C se před časem také jevil jako skvělý vzor pro ostatní, ale nakonec narazil na velké pochybnosti i v samotné Británii. Britští kontroloři z tamního národního úřadu National Audit Office (NAO) loni dospěli k závěru, že londýnská vláda nepostupovala v Hinkley Point správně – uzavřela dohodu s francouzskou EDF, aniž by dostatečně zvážila veškeré náklady a rizika. Na druhé straně Britové postupně získávají zkušenosti a know-how, které nemá prakticky nikdo jiný na světě.

Jiný svět jádra

Nejisté je pak i to, jak by se k novému modelu financování postavil současný labouristický lídr Jeremy Corbyn, kdyby se časem dostal k moci. Hledání nového modelu také zřejmě přispělo ke zbrzdění dalšího projektu v severozápadní Anglii – nových reaktorů elektrárny Moorside. Japonská Toshiba, která opouští jadernou energetiku a už se vzdala celého amerického Westinghousu, chtěla tento projekt prodat jihokorejské firmě KEPCO. Ta ale s přebíráním projektu zjevně nepospíchá, vyčkává, jak se bude situace vyvíjet. Na druhé straně ale Toshiba o britské investici jedná s investory, kteří už od ní koupili zmiňovaný Westinghouse – s kanadskou společností Brookfield Business Partners.

Právě aktivity Brookfieldu, jednoho z největších infrastrukturních fondů na světě, ukazují, že cesty financování jaderné energetiky mohou vést jiným směrem než v minulosti. A lákání „finančních dravců“ na druhé straně vyžaduje zmiňované důsledné zapojení jak odvětvových regulátorů, tak jaderného dozoru.

Autor je konzultantem a specialistou pro energetické projekty agentury HATcom.

Autor úvodní fotografie: Peter Linde, flickr.com

Autor:



19 odpovědí na Jak financovat jádro? Sledujte Brity!

  1. MikeS napsal:

    Myslite tu Britanii, ktera bude brzy mimo EU resp. Nemeckou Unii?

    • Jan Žižka napsal:

      To je relevantní argument, byť vyjádřený tímto způsobem poťouchlé otázky :-). Určitě platí, že postoj Německa k jádru ovlivní plány na výstavbu nových bloků v Česku negativně. Také je pravda, že odchod Británie z EU negativně ovlivní sílu zastánců jaderné energetiky v Unii. Pravděpodobnost toho, že se tady v Česku budou opravdu stavět nové reaktory, se i vzhledem k těmto faktorům snižuje. Pořád to ale není vyloučeno, záleží na politické vůli. Pokud by se stavělo (což i já v tuto chvíli vidím jako méně pravděpodobnou možnost, ale asi částečně z jiných důvodů než Vy), není důvod, proč by britská zkušenost neměla být inspirativní. Vzhledem k tomu, že se tady model financování pořád hledá, mělo podle mě smysl napsat tento článek.

  2. AP napsal:

    Jde o zajímavý model, kdy investor bude mít zpět část nákladů (nebo všechny náklady) již během výstavby a tím sníží náklady na financování. Tento model je již aplikován při výstavbě nových jaderných zdrojů v USA. Možná tam ta inspirace Britů…

    • Jan Veselý napsal:

      Ano, v Georgii tím opravdu naprdli odběratele. A výstavba JE Vogtle 3+4 se jen prodražuje a zpožďuje. A přes bezúročné financování projektu spotřebiteli, přes záruky federální vlády za úvěry a přes daňové kredity pro JE, bude elektřina z nových reaktorů několikanásobně dražší než to, co jsou schopny poskytnout jiné zdroje.

      • Jan Žižka napsal:

        Britové si bezpochyby také prostudovali všechny modely, které existují v různých zemích. Včetně toho, jak to funguje v Americe. Částečná inspirace tam tedy možná bude – konkrétně regulací v jihovýchodních státech USA. Na druhé straně v Londýně také dobře vědí, jak to v USA se stavbou nových jaderných elektráren dopadlo a určitě to teď budou brát v potaz. Uvidíme, zda a v jaké přesně formě dotáhnou přípravu modelu RAB. Je ale možné také připomenout, že situace v USA je dost specifická vzhledem k tamnímu boomu břidlicového plynu během posledního desetiletí.

  3. Jan Veselý napsal:

    Pár připomínek:
    1) V ČR už se plánují nové jaderné bloky někdy od roku 2004. Mezitím Němci zvedli podíl OZE na výrobě elektřiny ze 7% na současných ~35% a je jasná perspektiva jak to poroste.
    2) Všechny tyhle finanční „čárymáry“ jen maskují a dělají stravitelnějším jeden fakt – elektřina z nových JE je příšerně drahá a stavba je riskantní, je vysoké riziko, že nebude dokončena. Ale na tom nepříjemném faktu to nic nemění.
    3) Všimněte si jak se změnila politická rétorika v ČR. JE se už nemají stavět, protože vyrábějí levnou a čistou elektřinu, už se nemají stavět, protože vyrábějí elektřinu trvale, ale protože to je „strategické“, asi protože je to výhodné pro pár strojírenských podniků.
    4) Je zajímavé, že s infrastrukturními projekty založenými na modulární výstavbě (staví se spousta stejných nebo velmi podobných menších věcí) není problém. Třeba i offshore větrné farmy se staví včas a podle rozpočtu, i když jsou to konstrukčně mimořádně náročné operace.
    Obecně ovšem je problém s tím, že produktivita práce ve stavebnictví je oproti průmyslové výrobě mizerná a stále se ten rozdíl zvětšuje. Proto se maximum má dělat „ve fabrice“ a stavění jako takové v maximální možné míře eliminovat.
    5) Britové mají jednu motivaci k jaderné výstavbě navíc. Potřebují dostatek školeného personálu pro své jaderné zbraně. To myslím v ČR nehrozí, v ČR bohužel cítím ze strany politiků chuť nakrást si na obří veřejné zakázce.

    • Milan Vaněček napsal:

      Přesně shrnuto. 👍🌞

    • Sailfish napsal:

      Zatím se kradlo a krade kvůli dotacím na soláry.

    • AP napsal:

      Dotace do solárů v ČR vyjdou spotřebitele a daňové poplatníky na 40 mld. Kč ročně! S takou státní podporou by nový jaderný blok byl splacen za 3 roky. Proč se potom bránit rovnému přístupu ke všem zdrojům…

      • Milan Vaněček napsal:

        ad AP: To co uvádíte jsou veškeré dotace do všech OZE u nás. Většina jich je zcela zbytečných (biopaliva prvé generace, soláry na polích, spalování dřevního odpadu ve velkých elektrárnách, …), vytvořily si je nátlakové skupiny „všehoschopných investorů“ a další všehoschopná skupina jaderná nechce zůstat pozadu.
        Ano, chce to tyto dotace zdanit (to každý stát může kdykoliv) a nové ukončit, dávat dotace jen do úspor energie, do zlepšování kvality ovzduší a vždy limitovat maximální výši celkové sumy dotací.
        A kdyby mohl být jaderný blok splacen za 3 roky po 40 milardách Kč tak by už ČEZ jich mohl dříve několik postavit ze svých dividend, v Temelíně, Dukovanech i jinde.
        Nepostavil, ani nechce sám postavit, ví že ta cena co tvrdíte je naprostý nesmysl.
        Ano chce to uzákonit rovný přístup ke všem zdrojům a zajistit zákonem aby každý výrobce musel hradit i veškeré externality výroby elektrické energie. To ale žádná energetická loby nepřipustí….

        • Antonín Mikeš napsal:

          „To co uvádíte jsou veškeré dotace do všech OZE u nás.“ – To nejsou, jsou to peníze na POZE.
          Je zajímavý váš postoj, co se vám líbí a co byste chtěl schválíte do nebe – komunitní projekty, aukce.. a co se vám nelíbí, za to můžou nějaké „partičky všehoschopných“.

          „ČEZ jich mohl dříve několik postavit ze svých dividend“ – mohl by kdyby na svoje dividendy měl patřičný vliv.

          „Ano chce to uzákonit rovný přístup ke všem zdrojům a zajistit zákonem aby každý výrobce musel hradit i veškeré externality výroby elektrické energie. To ale žádná energetická loby nepřipustí…“ – Souhlas, započíst všechny externality, paliva, odpady, spolehlivost dodávky, neschopnost dodat výkon – a řekněme že velká část těch externalit se bude dost složitě určovat. Ano žádná, ani OZE loby..

      • energetik napsal:

        Každý hází čísla takzvaných „dotací“ (ve skutečnosti to jsou kompenzace za zdeformovaných trh 60 let prosazovanou a dotovanou jadernou energetikou bez ohledu na škody a životy) na soláry od desítek miliard po bilióny, ale když se zeptám jestli to jsou částky s DPH nebo bez DPH, tak dotyčný neví.
        Já platím tuto kompenzaci pro narovnání trhu s DPH 21% + 21% DPH za silovku z OZE. Tedy potom mám 1kWh z OZE zdaněnou přibližně 42%. Jestli je 40 mld. Kč ročně pravda, potom má stát a daňový poplatníci z OZE minimálně 28 mld. Kč ročně + licenční poplatky, poplatky a daně za elektronické podpisy, poplatky za likvidaci a úroky z nich a několik mld. kWh z energetického podvodu ve vyhlášce 82/2011 v §6, odst.6 kdy elektroměr ve vybraných výrobnách OZE vyhodnocuje fázovou nesouměrnost místo skutečné výroby a spotřeby.

        • Milan Vaněček napsal:

          Stát si vždy přes DPH vybere to co „potřebuje“. Jen nejbohatší státy nemají (USA, ..) či ještě před cca 30 roky (Švýcarsko) neměli DPH.
          Co se týče přímé státní podpory v energetice, jasný šampion je jaderná energetika-viz seriozní odhady, vygůglujte si to. Ty už nikdo nepředežene.
          Co se týče nepřímé podpory, šampion jsou fosilní zdroje, které již stovky let zvyšují enormní výdaje za zdravotnictví a byly/jsou významnou příčinou úmrtí.
          Tož tak. Ale někdy je (bude) potřeba s tím přestat. Prvně to bude možné až OZE začnou dominovat ve světové energetice po roce 2050. Pak už půjde většina energie pouze „on line“ ze slunce (a následných přemisťování vody a vzduchu).

  4. Petr napsal:

    Zjevně nejjednoduší to bude dělat po vzoru Francie.
    Koupíme od Rossatomu pro nás nejsnadnější projekt, a pak si postavíve maximálně národní elektrárnu pro udržení jaderného know-how v centru Evropy, a když to výjde za dobrou cenu, tak budeme dlouhodobě pokračovat s dalšími 2-3, a v budoucnu se i můžeme domluvit se Slovenskem či Polskem .

    • Milan Vaněček napsal:

      Stejné kecy jako v době dostavby Temelína. Jenom: kdo je to ten „koupíme“. Já to kupovat nebudu, ČEZ taky ne, jiný soukromý investor taky ne, tak se obrátíme na stát, naši dojnou krávu???
      V Evropě už je kapitalizmus přes 200 let. Postavil nějaký soukromý investor (kapitalista) nějakou jadernou elektrárnu ze svého kapitálu??? Nikdy. Postavil někdy soukromý kapitál jiné elektrárny? Všechny.
      Tož tak.

      • Petr napsal:

        Co přesně jste zase nepochopil na tom – po vzoru Francie?

        • Jan Veselý napsal:

          Po vzoru Francie budeme stavět jadernou elektrárnu tak dlouho a tak přes rozpočet až i poslednímu nadšenci dojde, že to je nesmysl?
          Po vzoru Francie budeme držet vojenské jednotky v subsaharské Africe, abysme si ochránili naše zdroje uranu?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *