Domů
Jaderné elektrárny
Nové jaderné reaktory III+ generace v provozu - část 1.
Elektrárna San-men se dvěma bloky AP1000 (zdroj SNPTC)

Nové jaderné reaktory III+ generace v provozu - část 1.

Koncem června došlo v Číně k zahájení štěpné řetězové reakce hned u dvou nových reaktorů III+ generace. Jedná se o evropský reaktor EPR firmy Framatom v elektrárně Tchaj-šan a reaktor AP1000 firmy Westinghouse v elektrárně San-men. Už v květnu se do provozu dostal i čínský reaktor III. generace ACPR-1000. V současné době tak už je v provozu šest typů reaktorů III. generace.

Na přelomu června a července 2018 se rychle za sebou připojily k síti dva zmíněné reaktory. O něco dříve 25. května začal pracovat i čínský reaktor III. generace ACPR-1000 jako blok Jang-ťiang 5 (Yangjiang). Začaly dodávat energii do sítě a do konce roku by měly zahájit komerční provoz. K provozovaným třem typům reaktorů III. generace se tak v tomto roce přidaly další tři. Na úspěchu reaktorů této generace je závislý úspěch jaderné energetiky a bloky tohoto typu by se měly co nejdříve začít budovat i v Česku. Je tak vhodná doba se podívat na to, jak situace u jednotlivých typů vypadá.

Reaktor III+ generace EPR

Reaktor EPR je klíčovým reaktorem firmy Framatom, což je ta část firmy Areva, která se zabývá budováním nových reaktorů a která se vrátila k původnímu historickému názvu ze 70. až 90. let minulého století. Jejím vlastníkem jsou nyní firmy EDF (75,5%), Mitsubishi Heavy Industries (19,5%) a poradenská firma Assystem (5%). Za tou poslední stojí francouzský podnikatel Dominique Louis. Ten koncem roku 2017 koupil odpovídající balík akcií Arevy. Předpokládá renesanci jaderné energetiky i v Evropě hlavně vzhledem k rostoucímu tlaku na snižování emisí. Část Arevy, která se zaměřuje na těžbu uranu a výrobu jaderného paliva, zůstává pod původním názvem a pod kontrolou francouzské vlády.

První reaktor tohoto typu se dostal do fáze spouštění v elektrárně Tchaj-šan (Taishan). Zde se dva bloky EPR začaly budovat v roce 2009. Původně měly být dokončeny v roce 2013, došlo však ke značnému zpoždění. Reaktor tak byl dokončen až v roce 2017 a řetězová reakce se u něj rozběhla teprve začátkem června 2018. Dne 29. června se pak připojil k elektrické síti a mohl začít dodávat elektřinu. Pro ČR je důležité, že jedním ze subdodavatelů pro tuto stavbu byla i Škoda JS, která vyrobila vnitřní komponenty reaktorové nádoby: koš aktivní zóny, těžký reflektor a horní vnitřní víko. Stejné části dodala i pro reaktor ve finském Olkiluoto. Druhý blok elektrárny Tchaj-šan by se měl rozběhnout v roce 2019.

V Evropě se dokončují další dva bloky, u kterých je zpoždění ještě větší. Úplně první reaktor EPR se začal budovat jako třetí blok elektrárny Olkilluoto v roce 2005 a dokončení se plánovalo na rok 2009. Dne 30. května 2018 byly uzavřeny horké zkoušky, které začaly v prosinci 2017. Připravuje se zavážení paliva, jehož hmotnost je ve 241 palivových souborech 128 tun. V současné době se spuštění tohoto reaktoru plánuje na rok 2019.

Další reaktor EPR se od konce roku 2007 buduje ve francouzské elektrárně Flamanville. U něj došlo také k řadě zpoždění a problémů. Nejznámější je vyšší obsah uhlíku v oceli některých částí tlakové nádoby reaktoru. Musela se provést řada testů, jak tato odchylka ovlivní vlastnosti příslušných dílů. V lednu 2018 byly dokončeny studené zkoušky reaktoru. Poté se však přišlo na problémy s některými svary v sekundární části chladicího systému. Testy jednotlivých systémů elektrárny se tak protahují. Horké zkoušky proto začnou až v druhé půli roku 2018. To znamená, že ke spuštění elektrárny dojde spíše také až v roce 2019.

Současné obrázky z budování reaktoru EPR v britské jaderné elektrárně Hinkley Point C – oblast budoucího jaderného ostrova (zdroj EDF).
Současné obrázky z budování reaktoru EPR v britské jaderné elektrárně Hinkley Point C – oblast budoucího jaderného ostrova (zdroj EDF).

Pro budoucnost tohoto typu reaktoru je klíčové, jak proběhne výstavba dvou bloků EPR v elektrárně Hinkley Point C ve Velké Británii. Zde se blíží zahájení prvních klíčových betonáží základové desky jaderného ostrova a tím i oficiálního zahájení stavby. V současné době se vybírají subdodavatelé pro jednotlivé části reaktoru. Řadu vnitřních dílů reaktorové nádoby bude opět dodávat Škoda JS. Půjde opět o koš aktivní zóny z nerezové oceli o hmotností 80 tun, těžký reflektor z téhož materiálu vážící 100 tun a horní vnitřní víko tlakové nádoby reaktoru o hmotnosti 80 tun.

Po dokončení bloků v Číně, Finsku a Francii se budou pro stavbu ve Velké Británii uvolňovat zkušení odborníci. Zásadní pro stavbu Hinkley Point C bude, jak se dokáží využít zkušenosti z předchozích staveb. Důležité je, že brzy poběží reaktory tohoto typu v Evropě a budou prošlapány cesty pro splnění nejen formálních nároků příslušných orgánů v tomto regionu. Jsou tak vytvořeny velmi dobré podmínky pro efektivní a rychlý průběh této stavby. Pomoci by mohla i velmi dobrá spolupráce EDF a čínského partnera CGN (China General Nuclear). Ten se chce silně angažovat v jaderné energetice i ve Velké Británii. Jedná tak právě s EDF a společností Centrica o nákupu podílu v osmi britských jaderných elektrárnách. Zde má zatím Centrica 20 % a EDF 80 %. Číňané plánují koupit podíl Centrici a 29 % navíc od EDF. Investorem britských jaderných elektráren by tak společně byly EDF s 51% podílu a CGN s 49%. Pro firmu CNG by to byl prostředek pro získání zkušeností a masivnější vstup na evropský trh. To se ji bude hodit i při přípravě výstavby dvojice reaktorů Hualong One v elektrárně Bradwell B.

Reaktory EPR v elektrárně Tchaj-šan (zdroj CGN).
Reaktory EPR v elektrárně Tchaj-šan (zdroj CGN).

Dva další reaktory EPR by se měly budovat i v elektrárně Sizewell C, investorem jsou opět společně EDF a CGN. Zde by mělo jít o vylepšenou verzi tohoto bloku, která by měla mít shodné vlastnosti, ale její budování bude optimalizováno a bude jednodušší i levnější. V současné době je nejdůležitějším úkolem nalezení modelu financování projektu. Pro jadernou energetiku ve Velké Británii se může stát problémem chaos, který vyvolává brexit. Ten by také mohl způsobit celkovou ekonomickou a hospodářskou stagnaci s dopadem i na energetiku.

V pokročilém stavu jednání je i plánovaná výstavba šesti bloků EPR v indickém Jaitapuru. Indie buduje své domácí těžkovodní reaktory a rychlé reaktory. Tato kombinace by ji v budoucnu měla umožnit využívání domácího thoria. Nyní však potřebuje poměrně rychle postavit dostatečně velký výkon, který by umožnil uspokojit její narůstající potřeby spojené s dokončovanou plnou elektrifikací této země. Zatím to bylo spojeno s ruskými reaktory VVER firmy Rosatom v elektrárně Kudankullam. Nyní by se do budování jaderné energetiky v Indii mohl zapojit Framatom s bloky EPR.

Dominantně se však reaktor EPR připravoval pro francouzské potřeby, pro postupnou obměnu stárnoucí jaderné flotily Francie. Flamanville 3 má nahradit dva bloky v nejstarší elektrárně Fessenheim, na jejíž odstavení naléhají Německo a Švýcarsko. U dalších bloků se spíše uvažuje o prodloužení jejich provozu. V posledních letech sice Francie deklarovala postupné snížení podílu jádra ve svém mixu, ovšem události několika posledních zim a současný růst cen elektřiny hlavně v Německu vede k návratu k realističtějšímu postoji. I uzavření Fessenheimu se tak odložilo až do doby, kdy bude Flamanville 3 v provozu. Blíží se doba (zhruba okolo roku 2022), kdy nejen u nás, ale v řadě evropských zemích, dojde k dramatickému poklesu instalovaného výkonu. Jak se to dotkne Česka, je rozebráno zde. Řada států v okolí Francie plánuje řešit takovou situaci importem elektřiny. Zatím má přebytky a možnost exportu kromě Francie i Německo a třeba i Česko. To už však kolem roku 2022 nemusí být pravda. Je tak možné, že Francie svůj postoj ke stavbě nových bloků přehodnotí.

Reaktor III+ generace AP1000

Dne 30. června, den po prvním bloku EPR, se k elektrické síti připojil i první reaktor AP1000. Šlo o první blok elektrárny San-men (Sanmen). V tomto případě se jedná o reaktor původně americké firmy Westinghouse. V elektrárně San-men se dva bloky tohoto typu začaly budovat v roce 2009. Původně měl být první blok dokončený v roce 2014 a druhý v roce 2015. Došlo však k řadě zdržení a řetězová reakce se tak u prvního reaktoru rozběhla až 21. června 2018, tedy se čtyřletým zpožděním. Nyní se postupně zvyšuje výkon bloku a testují se různé provozní situace a ještě v tomto roce by měl reaktor zahájit komerční provoz. Ke spuštění řízené řetězové štěpné reakce se blíží i druhý blok v této elektrárně. Koncem ledna u něj skončily horké zkoušky, které trvaly 77 dní. Dne 5. července pak tento blok obdržel od čínského úřadu pro jadernou bezpečnost povolení k zavezení paliva.

Horké testy na reaktoru San-men 2. (zdroj SNPTC).
Horké testy na reaktoru San-men 2. (zdroj SNPTC).

Další dva bloky se dokončují v elektrárně Chaj-jang (Haiyang). Blok Haiyang 1 by se měl také rozběhnout v tomto roce, 21. června 2018 se do něj začalo zavážet palivo. Druhý blok pak v roce 2019.

Dva reaktory AP1000 se budují v americké elektrárně Vogtle. Zde byla koncem března 2018 instalována reaktorová nádoba u bloku Vogtle 4, reaktorová nádoba bloku Vogtle 3 byla instalována už v roce 2016. Jejich dokončení se plánuje v letech 2021 a 2022. Výstavba dvou bloků v elektrárně VC Summer byla zmražena. Zároveň se plánuje stavba dvou těchto bloků na Floridě v elektrárně Turkey Point (bloky 6 a 7). Pro tyto bloky regulátor v dubnu 2018 vydal licenci. Ovšem je otevřenou otázkou, zda se výstavba uskuteční a případně kdy.

U tohoto typu reaktoru tak stále zůstává otázkou, kolik jednotek a kde se bude stavět. Původně se předpokládala řada potenciálních zájemců o tento model v USA, Číně, Indii či Velké Británii. V USA hlavně kvůli levnému plynu pokračuje v oblasti jaderné energetiky stagnace. Kromě dokončení zmíněných dvou reaktorů v elektrárně Vogtle se žádné další projekty v nejbližších letech neplánují.

V Číně se v elektrárnách, kde se původně uvažovaly bloky AP1000, přešlo k jiným typům. Čína vyvinula ve spolupráci s Westinghousem čínskou variantu reaktoru AP1000 pod označením CAP1000 a také jeho variantu s vyšším výkonem CAP1400. Modely CAP1000 se plánují pro rozšíření elektrárny San-men o další čtyři bloky a elektrárny Chaj-jang o další dva bloky. Další se plánují v elektrárně Sü-ta-pao (Xudabao) a Lu-feng (Lufeng). Výstavba dvou reaktorů CAP1400 se připravuje v elektrárně Š‘-tao-wan (Shidaowan). Zde se již připravuje staveniště.

Otázka pokračování produkce reaktorů AP1000 firmou Westinghouse je zatím otevřená, budování čínských variant CAP1000 a CAP1400 vypadá slibněji. Bude však konkurovat čínskému reaktoru Hualong One.

Blok Vogtle 3 je typu AP 1000 (zdroj Georgia Power).
Blok Vogtle 3 je typu AP 1000 (zdroj Georgia Power).

Reaktor III+ generace VVER1200

První reaktor VVER1200 se rozběhl jako šestý blok elektrárny Novovoroněž v roce 2016. Elektřinu začal dodávat 5. srpna 2016. Mezi 17. březnem a 28. dubnem 2018 proběhla první odstávka pro rekonfiguraci aktivní zóny a údržbu. Do 4. června 2018 vyrobil blok už 10  TWh elektrické energie. Druhý blok VVER1200 v této elektrárně se dostává do fáze testů. Proto se sestavila aktivní zóna s imitacemi palivových souborů, které se využily již u prvního bloku. Mají stejné tepelné vlastnosti a pomáhají při horkých zkouškách.

Na začátku roku 2018 začalo spouštění dalšího modelu tohoto typu reaktoru v elektrárně Leningradská II. Začátkem prosince 2017 se u prvního bloku začalo zavážet palivo, dne 6. února 2018 se dostal na minimální kontrolovaný výkon, 9. března byl poprvé připojen k elektrické síti a začal dodávat elektřinu. V polovině dubna již běžel na polovině instalovaného výkonu a 9. června dosáhl 90 %. U druhého bloku byla koncem června dokončena horní část vnitřní části kontejnmentu.

Bloky 1 a 2 elektrárny Novovoroněž II (6. a 7. blok v Novovoroněži), (zdroj Rosatom).
Bloky 1 a 2 elektrárny Novovoroněž II (6. a 7. blok v Novovoroněži), (zdroj Rosatom).

Blízko dokončení jsou i dva bloky běloruské jaderné elektrárny Ostrovec. Ty se začaly budovat v letech 2013 a 2014. Do provozu by se měly dostat v letech 2019 a 2020. Rosatom tak již brzy bude mít v provozu bloky postavené v zahraničí.

Stejný model reaktoru VVER1200, jako je v Novovoroněžské elektrárně, se buduje i v pákistánské elektrárně Rooppur. Zde jde o dva bloky, které jsou na počátku výstavby. U prvního z nich byla betonáž základové desky reaktorového ostrova zahájena v listopadu 2017 a dokončena začátkem dubna 2018. U druhého bude tato betonáž zahájena v červenci 2018. Velice pozitivní je v tomto případě, že Bangladéši bude při zavádění jaderné energetiky pomáhat Indie. Ta má s výstavbou i provozem ruských reaktorů VVER několikaleté zkušenosti. Dokončení bloků se předpokládá v letech 2023 a 2024.

Betonáže jaderného ostrova u prvního bloku elektrárny Rooppur (zdroj Rosatom).
Betonáže jaderného ostrova u prvního bloku elektrárny Rooppur (zdroj Rosatom).

Čtyři bloky se mají postavit v turecké Akkuyu. U prvního byla v dubnu 2018 zahájena betonáž reaktorového ostrova a jeho výstavba tak byla zahájena i oficiálně. Šlo by o první jadernou elektrárnu v Turecku. Bloky by měly být postupně dokončeny v letech 2023-25.

Postupně získává konkrétní obraz i výstavba čtyř těchto reaktorů v Egyptě v elektrárně El Dabaa. Ruští odborníci se podílí na výzkumu v místě budoucího staveniště a na zahajování jeho přípravy. K dispozici je také první část půjčky, kterou na stavbu poskytlo Rusko. Dochází už k předběžnému oslovování potenciálních subdodavatelů. Budování samotných bloků by mělo začít za dva až tři roky.

Na základě zkušeností s dosavadní výstavbou i provozem reaktorů VVER1200 se připravila jeho optimalizovaná verze VVER-TOI s výkonem 1255 MWe. Poprvé se uplatňují v druhé fázi elektrárny Kursk, kde postupně nahradí reaktory RBMK-1000. V současné době zde úspěšně pokračuje budování dvojice bloků. Dne 30. června 2018 se podařilo dokončit základovou desku reaktorové budovy u prvního bloku. Na desku o rozměrech 77 m a 88 m s tloušťkou 2,6 m se spotřebovalo zhruba 17 tisíc krychlových metrů speciálního betonu. Od 7. července probíhá betonáž stěn budovy, potřebná armatura se instalovala už při betonáži základové desky.

V současné době se zároveň instaluje šestice velkých jeřábů a dalších podpůrných zařízení. Pokračuje také příprava výstavby druhého bloku přípravou staveniště pod budoucí základovou deskou této reaktorové budovy. Její betonáž by měla být zahájena v prosinci tohoto roku. Bloky v Kurské elektrárně jsou referenčními a Rusko plánuje nabízet tuto verzi i v zahraničí, bude tak velmi zajímavé sledovat, jak rychle bude výstavba probíhat. Výhodou je, že se zde mohly uplatnit veškeré zkušenosti získané v předchozích stavbách, a budování by tak mohlo být velmi efektivní.

Betonáž základové desky prvního bloku VVER1200 Toy rozšíření jaderné elektrárny Kursk II (zdroj Rosatom).
Betonáž základové desky prvního bloku VVER1200 Toy rozšíření jaderné elektrárny Kursk II (zdroj Rosatom).

Nově došlo na začátku června 2018 k dohodě o vybudování dvou dvojic bloků VVER1200 v čínských elektrárnách Tchien-wan (Tianwan) a Sü-ta-pao. Nové reaktory v Tchien-wan se plánují jako blok 7 a 8 (5. a 6. blok se už budují a jsou typu ACPR1000). V elektrárně Sü-ta-pao jde o bloky 3 a 4, bloky 1 a 2 by měly být typu CAP1000. V elektrárně Tchien-wan už běží čtyři bloky VVER1000, poslední začal pracovat právě v této době. Jako subdodavatelé zde stavbu zajišťovaly i některé české firmy, například Armatury Group, Kabelovna Kabex, Modřany Power, Sigma Group a ZPA Pečky.

Výstavba tří bloků tohoto typu se připravuje také v Evropské unii. Dva bloky posílí maďarskou elektrárnu Paks a jeden bude v nové finské elektrárně Hanhikivi. Zde pokračuje příprava staveniště a příprava všech potřebných dokumentů pro zahájení vlastního budování bloků. V elektrárně Hanhikivi se dokončila řada podpůrných staveb, jako je hlavní vrátnice, ubytovny pro pracovníky či betonárky. Upřesňuje se dodavatelský a subdodavatelský řetězec. Příprava všech materiálů a udělení povolení pro stavbu se očekává v roce 2019, tehdy by mělo být zahájeno samotné budování bloku. Dokončení se očekává v roce 2025.

V Maďarsku by se měla jaderná elektrárna Paks rozšířit o dva bloky. Zahájení budování se předpokládá v letech 2018 a 2019, dokončení pak v letech 2025 a 2026. I zde už došlo k výběru velkého počtu důležitých dodavatelů.

Je možné, že se brzy otevře i další možnost pro budování tohoto reaktoru v Evropě. V Bulharsku jeho představitelé opět otevírají možnost dokončení elektrárny Belene, parlament zrušil moratorium na dostavbu této elektrárny. V současné době se hledá investor, který by zajistil financování stavby. Největší šanci pro její dokončení má opět Rosatom, který se účastnil obou předchozích pokusů, které byly zastaveny z politických důvodů.

Jak je vidět, má Rosatom rozpracován značný počet těchto bloků v Rusku, Evropě i v ostatních částech světa. Jeho obrovskou výhodou je, že reaktory II. generace, ze kterých vznikl reaktor VVER1200 budoval kontinuálně v řadě zemí. V mateřské zemi tohoto reaktoru, Rusku, existuje široké zázemí výstavby, existuje zde rozsáhlé zázemí dodavatelských firem a zkušených pracovníků. Je vysoká pravděpodobnost, že výstavba několika desítek připravovaných a plánovaných bloků umožní využít výhody sériové produkce a snížení ceny z hromadné výroby i využití získaných zkušeností.

Koncem března 2018 byl dokončen blok Barakah 1 (zdroj Cheong Wa Dae).
Koncem března 2018 byl dokončen blok Barakah 1 (zdroj Cheong Wa Dae).

Článek bude pokračovat 2. dílem…

Úvodní obrázek: Elektrárna San-men se dvěma bloky AP1000 (zdroj SNPTC)

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(32)
Milan Vaněček
17. červenec 2018, 17:05

Pan Závodský v jiné diskusi píše: výměna paliva u reaktorů generace 3+ trvá čtrnáct dní.

1) jak to může vědět když žádný reaktor generace 3+ ještě nepřetržitě pár let nepracoval?( Já jsem v diskusi s ním kritizoval dlouhé odstávky na výměnu paliva našich reaktorů starší generace).

2) můžete pane Wagner tento jeho nesprávný výrok okomentovat?

Petr
18. červenec 2018, 13:32

Tak výměna paliva se dá velmi dobře naplánovat a vypočítat.

V Česku nejsou tak dlouhé odstávky kvůli samotné výměně paliva, ale protože se u toho v této době u většiny reaktorů opravuje a mění spousta věcí na prodlužování životnosti a výkonu.

A dělá se toho loni a letos i dost dopředu, protože teď u nás nejvíc jaderných odborníků v dějinách nemá nic moc na práci, a taky se zrovna pár let nejméně vyplatí exportova naši elektřinu do Německa a Rakouska.

Uvidíte, že možná už za rok a určitě 2020-21 budou u nás odstávky daleko kratší.

Petr
18. červenec 2018, 13:43

Plus šlo samozřejmě také o spiknutí židozednářů a burzovních spekulantů, kteří potřebovali na pár roků co nejvíce snížit cenu akcií ČEZu :(

Petr Závodský
18. červenec 2018, 14:02

"nesprávný výrok" .... ach jo...

Vy nevíte jak to je, ale ostatní mají nesprávné, hloupé atd. názory/grafy/studie.... Tak to prosím dejte odkaz či jasný údaj.

Nastudujte si něco o jaderné energetice a nebude neustále za hlupáka.

K těm 14 dnům... Vím jaké byly zadávací podmínky na výběrové řízení na Temelín, vím jaké byly nabídnuty garantované! parametry dodavateli.

Máte tam něco dál, krom politických vězňů v uranových dolech?

Milan Vaněček
18. červenec 2018, 15:55

Když něco je (existuje) tak to musí být doloženo nějakým pozorováním. To je základ přírodních věd. Ale jak to v praxi pozorovat když žádný reaktor 3+ generace ještě neběží s výjimkou toho v Rusku ale ten, podle dat pana Wagnera má zatím koef využití hluboko pod 0,8. Nedivím se tomu, je v začátku provozu.

To že vyslovíte nějaké požadavky ve vašem výběrovém řízení není potvrzení reality ale jen Vašeho přání. Tož tak.

Milan Vaněček
18. červenec 2018, 16:03

Ale můžete mít i pravdu, když výměna bude trvat jen 14 dní a to ostatní je čas na nezbytnou údržbu a každoroční opravy spojené s provozem. Ale výsledek je, alespoň v tom Temelíně co citujete, aspoň dva měsíce v nečinnosti během plánované výměny paliva.

Carlos
18. červenec 2018, 17:12

Existuje ještě možnost ten koeficient nahnat delší kampaní, otázka je jestli a kolik tlakovodních reaktorů používá kampaně 18-24 měsíců dlouhé. Stejně tak jestli bude reaktor z nějakých důvodů dlouhodobě provozován pod nominálním výkonem, koeficient spadne. Super Phénix měl za celou životnost také špatný koeficient, přestože posledních pár let byl celkem dobrý

Vladimír Wagner
17. červenec 2018, 23:21

Pane Vaněčku, víte, že na Vaše příspěvky už z důvodů, které za chvíli připomenu, nereaguji. Ale když už mě takhle přímo vyzýváte a ještě pod mým článkem, tak odpovím. Vy dobře víte, proč jste si vybral roky 2015 až 2017, kdy probíhala jednak rekonstrukce Dukovan, aby mohly být provozovány dalších 20 let a jednak byly známé problémy se svary. Jinak naše jaderné reaktory celkově zatím v optimu mívají roční využití výkonu něco málo přes 80 % a k tomu se v roce 2017 začaly vracet. Naše fotovoltaické elektrárny mají roční využití instalovaného výkonu blížící se 12 % a větrné něco málo okolo 22 %.

To, jaké mají jaderné bloky roční koeficienty využití, závisí na typu, způsobu provozování, jaký podíl výkonu se využívá k regulaci a podobně. Ne vždy je pro potřeby daného regionu a sítě nejlepší ten nejvyšší možný koeficient využití. Spíše je důležité, aby byl co nejméně výkon ovlivněn vnějšími fluktuujícími podmínkami (tedy neplánovanými výpadky) a přispíval podle potřeb i k regulaci. Takže jsou sice například třeba v USA bloky, které mají koeficient ročního využití okolo 95 %, ale obecně je koeficient využití od 80 % s dobře naplánovanými odstávkami pro výměnu paliva a údržbu bez neplánovaných výpadků stejně optimální.

Bloky III. generace jsou v provozu krátce a pochopitelně se u těch, které běží, teprve vylaďují parametry a určitě nemají zatím svůj optimální koeficient ročního využití. Teprve v následujících letech se uvidí, zda se podaří dosahovat rychlé výměny paliva, o které psal pan Závodský. Je však snaha, aby tyto bloky k takovému optimu spěly.

A teď k tomu, proč už na diskuzi sem píši minimálně. Server oenergetice je perfektní zdroj informací o této oblasti a i mě skvěle pomáhá (spolu s dalšími weby hlavně zahraničními) sledovat vývoj v oboru. Moc díky jeho redaktorům a přispěvatelům. Diskuze má smysl s lidmi, kteří chtějí rozebírat fakta, něco nového se dozvědět a přemýšlet. Ovšem, co zde do diskuze vnesli pánové Vaněček, Veselý, Pavel a Petr (tady pochopitelně nemyslím toho Závodského :-)), kteří zde pouze sázejí bezobsažné stále se opakující nálepkovací vyhlášení (ať už proti OZE či proti jádru) o jasném vítězství jednoho nebo druhého, je totálně na nic . A opravdu se nemá cenu do jejich sporů s invektivami zapojovat. Mě to trochu připadá, jako by tu běželo několik trollovacích robotů, které si samy vystačí.

Cenu má jen zapojení do konkrétních diskuzí s konkrétními fakty. A do těch trollovacích určitě ne. A mám doporučení pro Petra Závodského, vybodni se na pana Vaněčka a jeho trollovací poznámky. On to bude pořád opakovat, i když ví, že to s realitou nemá nic společného. Docela obdivuji Martina Hájka, že dokáže zůstat nad věcí a stále relevantně a s přehledem reagovat i na výše jmenované. Já prostě takový klid a nadhled neudržím, tak jsem raději reakce zde omezil.

Milan Vaněček
18. červenec 2018, 08:43

Pane Wagner děkuji za obšírnou odpověď, i když jste mi na moji přímou otázku neodpověděl. Nevím proč místo toho píšete banality a osobní urážky když mě házíte do jednoho pytle s Petrem a Pavlem.

Myslel jsem si že zde budeme ujasňovat vědecké a technické problémy kterých je v energetice v době energetické transformace mnoho.

Například bylo by zajímavé vědět jaké údaje poskytujete Vy pan Závodský do modelování naší energetiky pro cenu fotovoltaických elektráren, že Vám vychází že je to neuskutečnitelně drahé a co dáváte pro jádro že Vám vychází nejlevněji.

To že slunce, voda a vítr mají u nás jen marginální možnosti, jak jste tvrdil po 10 let, tak to snad už se neodvážíte tvrdit.

Ale kdo nechce diskutovat tak se vymlouvá a nechá se otrávit několika troly, kteří hodí do diskuse vidle.

Tož tak.

Vladimír Wagner
18. červenec 2018, 09:32

Mé články jsou všechny na internetu lehce dohledatelné (všechny je mám třeba na svých stránkách, ale pochopitelně je lze najít na originálních serverech). Hůře se hledají vaše příspěvky do diskuzí, ale také to jde. Takže se každý může podívat, co jsme psali před deseti lety.

Jan Veselý
18. červenec 2018, 10:50

Rýpal jste do mě, tím jste mi dal právo Vám to vrátit. Vlastně jste udělal to, že jste na otázku pana Vaněčka reagoval v jednom odstavci dlooooouhého textu, kde jste mu dal fakticky zapravdu. Zbytek toho, co jste napsal je jeden velký "whataboutismus", kdy jste začal bez zjevného důvodu rozebírat několik nesouvisejících témat, což téměř vždy vede jen k tomu, že nedojde k věcnému rozebrání konkrétní věci, protože se diskuze rozmělní a odbočí stranou. To je Váš obvyklý problém.

A to, že jsem Vás schopen dostat ven z komfortní zóny, protože mám jiný názor, mě těší. Prostě nejsem členem partičky jaderných nadšenců, kteří se navzájem utvrzují jak jsou skvělí. Ale na druhou stranu, jste chodící encyklopedie, to se hned tak nevidí. Náš vzájemný problém spočívá "jen" v tom, že dostupná data interpretujeme každý jinak (vy samozřejmě špatně :-).

Petr Závodský
18. červenec 2018, 14:05

Ahoj, také jsem si několikrát řekl, že nebudu reagovat, asi ale musí na kurz asertivity ... a ono my to nakonec nedá, když se tu stejná "nepravda" objevuje stále dokola. A bohužel to mohou číst lidé mimo obor a začít těm "nepravdám" věřit, ale snad čtou i jiné zdroje :-) :-)

Jinak díky za článek.

Carlos
18. červenec 2018, 18:55

Pane Wagnere,

s dovolením si tu selektivně vybírá informace nejen pan Vaněček, ale není to tak dávno co si i pan Závodský "přinesl" fakturu jako argument proti OZE, přestože se tu asi všichni budeme souhlasit s tím že cena proudu z OZE dnes je tak 1/10 oproti ceně před deseti lety. Přesto se tu stále toto objevuje. To bychom se pak mohli klidně vrátit zase k hádání se o jaderných haváriích a diskuse půjde do háje definitivně, to asi nikdo riskovat nechceme, kdybychom měli spočítat nejen sanační náklady, ale i škody indukované do ekonomik, tak se dostaneme zase k jiným číslům, asi jako když vezmeme čísla o škodách páchaných uhelkami, bohužel ale není příliš nových dat, nicméně ta která jsou vycházejí jako dotace cca 0,7-1Kč/kWh, co hůř tyto jsou nepřímé a nefinanční. Budete-li chtít, ten dokument už po X-té dohledám.

Co se týče koeficientu ročního využití, je otázka, jestli má tato metrika až tak vypovídající hodnotu, jak píšete, ne vždy musí být nejvyšší nejlepší, je pak otázka jestli je ale pak jako metrika vůbec vhodný k jinému než jednoduchému pohledu na celý rok, naprosto totiž ignoruje polohu neprodukce v čase. Pokud máme síť založenou na parních a obecně spalovacích elektrárnách, pak smysl má, ale už nám třeba bude dělat problémy i u sítě kde je dost velkých akumulačních hydroelektráren. Když provedu velmi hloupý přepočet a myšlenkový pokus, tak pro naší síť je třeba max 13GW, měli bychom 13GW ve velkých hydroelektrárnách, teoretické maximum je asi 114TWh, naše spotřeba je někde mezi 65-70TWh (velmi hrubým odhadem), koeficient ročního využití je pak asi 57-61 % Když řekneme že tam má být k dispozici kritérium N-1 a elektrárny budou po 500MW, tak je třeba mít ještě dalších 500MW navíc... Prostě mi ten koeficient přijde takový pro hlubší pohled nevhodný. Dneska můžeme ještě dělat přepočet mezi JE a VtE co do výkonu pomocí konstanty 4, pro FVE pomocí konstanty 8, ale dlouhodobě nikoliv, protože se bude promítat účinnost akumulace. Možná by bylo lepší zavést nějakou metriku vyjadřující efektivitu elektroenergetiky, buď jako poměr mezi vší elektřinou vyrobenou či importovanou a spotřebovanou či exportovanou, s tím tedy, že se buď akumulace nebude brát v potaz, nebo se opět patřičně přičte. Alternativně by to mohla být i spotřeba podělená primární energií. Ale je to také taková nic moc neříkající metrika.

A teď jen drobně k otázce faktů.

Ono se velmi špatně bude diskutovat, pokud nebudou, ale nějak nevím že by vůbec, během doby co to jsem, docházelo k nějaké shodě mezi Vámi, pány Závodským a Hájkem a panem Veselým a panem Vaněčkem (a občasně mou maličkostí). Promiňte, ale pan veselý tu velmi často před rokem a dříve dával odkazy na reporty firmy Lazard, kde ceny zdrojů jsou uvedeny, složení se za dobu co to vydávají změnilo, ale vidíme tam trend poklesu OZE a stagnace či růstu u JE. Pan Závodský tu slibuje 55€/MWh, ovšem kolik bude vycházet HPC? 90-110€, pokud je přepočet správný, JE Wylfa má, podle projaderných skupin, produkovat za 75€/MWh. Přičemž žádná z jaderných "referencí" ani není v polovině, za to máme ale dost OZE referenčních projektů, aby bylo možné relativně přesně určit cenu budoucích MWh, čehož jsou důkazy právě v oněch reportech.

Ta diskuse do tohoto stavu musela dospět dříve či později, protože tu není v zásadě žádný posun poslední 2-3 roky. Nebudu tu dělat rozhodčího, asi jenom těžko bych byl nestranný. Ale v zásadě i přes všechny problémy, které nám přináší jaderná energetika a budoucí zaměření na ni přináší, rychle kvapící čas, Vy i pan Závodský, se tváříte že je to jediná možnost, přitom jsme dekádu ve skluzu, prolomení limitů je asi pro Greenpeace větší zlo než tolerance Dukovan o 10-20 let déle. Několikrát jsem říkal že pokud se to má s tzv. jadernou renesancí u nás myslet vážně, pak je třeba opustit představu že jaderky budou jen ČEZu, ale je třeba výstavbu a provoz otevřít všem zájemcům ze světa, více technologiím a asi i na více než jen 4 lokalitách. Feedback jsem nikdy od vás neslyšel. Ony v centrálně plánovaném hospodářství dávaly jaksi smysl, odhadem 10GW tehdy smysl dávalo takto rozložit, ale představa že by v jednom areálu byly 2-4 společnosti je taková... Ano, zvládnu si to představit u znovuvyužití kolbenky, ne u JE.

Promiňte, ale energetika u nás opravdu poněkud připomíná skanzen, ne snad pro nedostatek OZE, ale protože se tu nic krom malých úprav a asi dvou větších elektráren neděje, právě protože se tu všechno jaksi zasekalo a čeká se na JE, kde ani výstavba dvou nových reaktorů ten problém nevyřeší. Opravdu se nezlobte, ale skoro to vypadá že jediným účelem toho všeho je postavit JE, ne řešit energetiku, protože ta bude se současným postupem bude stejně ten plyn potřebovat, buď to, nebo vyuhlení ložisek uhlí. Ani stavba dvou EPR by to nevyřešila nějak zásadně.

Ale chápu tu obavu že pokud by se začalo s plynem dříve než s novými bloky JE, je tu nebezpečí že by se JE nepostavily a najelo by se na německou cestu, jenom odspoda, protože by došlo k růstu ceny silové složky a také by byla snaha o maximalizaci zisku při co nejmenším počtu hodin provozu... což by vedlo k dalšímu růstu cen, takže nakonec bychom skončili u cen odhadem 50-70€, v zásadě celodenně, což je oblast, kde mohou pohodlně existovat jak OZE, tak Plyn, ale jádro jen za zvláštních, velmi příznivých, podmínek. Při této konfiguraci by se pak relativně snadno integrovaly různé OZE. Zejména pokud vezmeme v úvahu větší omezení ze strany životnosti u PPE než u čistě parní elektrárny. Existuje tu také potenciálně mnohem více investorů a míst kde tyto PPE postavit a jediný problém je v zásadě dovedení plynové trubky dostatečného průměru do areálů současných uhelek, s tím že se nemusí většina nalézat v podkrušnohoří.

Milan Vaněček
18. červenec 2018, 19:31

Carlosi souhlas, konečně někdo rozumně promluvil, ne jako lobysta.

Jinak jsem rád že každý rozumně uvažujíci člověk musí vidět že “t zv faktor vyžití” je špatná, falešná metrika. Slunce u nás v létě svítí 16 hodin z 24, když třeba zrovna neprši jako teď u nás na chalupě.

V zimě pak jen 8 hodin. Ale v žádném případě ne jen v průměru dvanáct procent ze sta.

Pro laiky, každý panel (třeba ten “300 W”) je zkoušen v továrně při standartním osvětleni 100mW/cm2 které je u nás jen výjimečně během dne, při kolmém osvětlení a připokojové teplotě pričemž je známo že každý polovodič trochu ztrácí účinnost při zvýšené teplotě.

Takže počítat že po dobu osvětlení dává 300W a porovnáním s tím počítat koeficient využití je slušně řečeno pitomost, i když proměřování každého vyrobeneho panelu za standardní h podmínek je velmi důležité pro každého uživatele.

Takže pro výrobu elektřiny z fotovoltaiky (kolik dostaneme během dne a jak dlouho, v létě typicky převíce než polovinu tj 50% dne) jsou důležitá meteorologická data která nám popíší skutečné osvícení a teplotu panelu během dne a to zda a jak je panel fixován vůči slunci nebo se může za sluncem sám otáčet

Operovat tedy s číslem 0,12 pro ČR a srovnávat to s 0,8pro JE je pustá demagogie.

Stejně jako tvrdit že jádro je zdroj 24/7/365. Ano ale když je jeden reaktor v lokalitě zálohován druhým reaktorem.

Fotovoltaika je zdroj elektřiny předvídatelný, ale přerušovaný.

Milan Vaněček
18. červenec 2018, 19:32

oprava .. faktor využití....

Antonín Mikeš
18. červenec 2018, 21:42

Carlos: "Co se týče koeficientu ročního využití, je otázka, jestli má tato metrika až tak vypovídající hodnotu, jak píšete, ne vždy musí být nejvyšší nejlepší, je pak otázka jestli je ale pak jako metrika vůbec vhodný k jinému než jednoduchému pohledu na celý rok, naprosto totiž ignoruje polohu neprodukce v čase."

Ano je to hodnota zhruba stejně zavádějící jako instalovaný výkon. Kterým se tu ovšem někteří diskutující také velmi často ohánějí.

Milan Vaněček
19. červenec 2018, 09:00

Souhlas, instalovaný výkon rok po roce ukazuje pouze dynamiku vývoje. Pro energetiku jsou významnějším parametrem vyrobené TWhodiny v daném roce tím či oním zdrojem.

Martin Hájek
19. červenec 2018, 21:41

Tak to je samozřejmě nesmysl a dobře to víte. Elektřina je neskladovatelná, takže namlátit si TWh v létě je k ničemu, když to v zimě nevyrábí. Se vzpamatujte už taky jednou...

Vladimír Wagner
21. červenec 2018, 21:57

Každý parametr má svá negativa a svá pozitiva, tedy, jak výkon, tak koeficient využití, tak celková roční výroba. Problém je, když se někdo začne ohánět velkým výkonem instalovaných FW a nebere při srovnání s jinými zdroji v úvahu jejich roční koeficient využití. Pokud si dobře pamatuji, tak spor pana Vaněčka a pana Závodského, který vyústil v příspěvek pana Vaněčka, který se obracel na mě, začal při už mnohokrát probíraného tématu, že když fouká a svítí minimálně (a může to být i řadu dní - typicky při zimních inverzích) , tak FV a VE nedodávají a nelze se obejít bez klasických elektráren. Na to pan Vaněček kontroval, že v letech 2015 a 2016 měli u nás jaderky byly také hodně v odstávce. Takže na to jsem ve své odpovědi jemu reagoval. A na ukázání toho, jak často v daném roce pracuje daný typ elektrárny v omezeném režimu nebo vůbec, je koeficient ročního využití velice dobrým parametrem.

Jak bylo zmíněno, bez klasických elektráren se my a ani Německo neobejdeme. Jak jsem několikrát psal, jsou dvě možná řešení (kromě uhlí), buď plyn nebo jádro. Na rozdíl od pana Vaněčka a Veselého, kteří jsou proti stavbě jakéhokoliv jaderného bloku, já, pan Hájek či pan Závodský neprosazujeme nestavění ani větrných, ani fotovoltaických a ani plynových elektráren.

Nevím do jaké míry je smysluplné Vaše rozvíjení vize postavení jaderných bloků v nějakých dalších lokalitách v současné době. Realistické je to v Temelíně, kde je vše v principu připraveno a v Dukovanech, kde to je téměř připraveno. A je těžko si představit, že by v těchto místech stavěla jiná energetická firma než ČEZ (něco jiného je zainteresování dalších investorů). Vyřízení možnosti stavět jaderku na jiném místě je i jen papírově tak náročné, že to v současné době opravdu není na pořadu dne.

Vladimír Wagner
18. červenec 2018, 10:38

Doplněk: před pár dny byla zahájena betonáž základové desky reaktorového ostrova i druhého bloku elektrárny Rooppur. I budování tohoto bloku bylo tak zahájeno i oficiálně a přešel podle oficiálních kriterií z kategorie plánovaných do budovaných.

loudil
19. červenec 2018, 17:09

Výstavba JE ve světě pod patronací Rosatomu nabývá pozoruhodných rozměrů. Bělorusko 2 x 1200 MW, Turecko 4 x 1200 MW, Bangladéš 2 x 1200 MW, Egypt 4 x 1200 MW, Maďarsko 2 x 1200 MW ,Finsko 1 x 1200 MW, Čína staví se 1 x 1000 MW, podepsáno 4 x 1200 MW, Indie staví se 2 x 1000 , ...atd. To je nějakých 30 nových reaktorů ve světě, které postaví ROSATOM + reaktory doma v Rusku ,celkem asi 40 nových reaktorů = zatím ! Klobouk dolů před ROSATOMEM. Naše Škoda JS by se měla maximálně "přiživit" !!!

Milan Vaněček
19. červenec 2018, 17:52

Odborníci (já k nim nepatřím) řikají že to vše nezvládnou postavit, zvláště když to v mnoha případech i financují.

Je to jen propaganda, podobně to dělal Westinghouse i Francouzi. A nakonec “skutek utek”.

Martin Hájek
19. červenec 2018, 21:43

No jasně, Číňané všechny panely zvládnou vyrobit, Korejci k tomu zvládnou baterky a to všechno proto, že toho dělají hodně a tak mají úspory z rozsahu a jde jim to stále lépe. Ale Rusové a jádro? TO NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉJDE. :-)

Milan Vaněček
20. červenec 2018, 08:20

Polovodičové součástky se vyrábí v miliardách kusů. To je velkoseriová automatizovaná výroba. Kdežto výroba jaderného reaktoru to je jako postavit bitevní křižník. To je velký rozdíl pane Hájek.

loudil
19. červenec 2018, 23:33

Je to možné, ovšem například Čína dnes ukazuje, že to jde. V lednu 2007 měli připojených 10 reaktorů , v červnu 2018 už 41 ! Za 11 let postavili 31 nových reaktorů. A dalších 17 kusů je rozestavěno. Tedy během necelých 20 let / 2007-2025/ postaví Čína 50 nových reaktorů. A to je dobré číslo. Uvidíme, zda něco podobného svede i Rosatom.

Vláďa
20. červenec 2018, 06:52

Je to o možnostech ovládání pohybu lidí ve státě. Na stavbu JE 2x440 MW je třeba ve špičce cca 10000 lidí. Převažují stavební profese. Z místních zdrojů se tento stav nenaplní a proto nastupuje přesun zaměstnanců z jiných oblast. Další problém je vhodná kvalifikační vybavenost zaměstnanců. Když lidé nejsou ochotni měnit působiště to znamená jsou nějakým způsobem vázáni k místu bydliště, musí se pracovníci stavby zaučit na podmínky stavby místo od místa. V Číně tento problém odpadá. Strana a vláda zavelí a příslušní pracovníci v dostatečném počtu nastoupí na stavbu. Živitní podmínky na stavbách jsou opravdu mizerné ale to vedoucí nezajímá.

loudil
20. červenec 2018, 08:33

To máte sice pravdu, ale "čínské metody práce" nás postupně odsunou na druhou kolej v ekonomice i celkové úrovni žití. Dám příklad : 18.dubna 2008 zahájila Čína stavbu vysokorychlostní železnice Peking- Šanghaj o délce 1.318 Km . 30.června 2011 už po ní jely první vlaky s cestujícími. Po trati se jezdí 350 Km/hod a je dlouhá zhruba z Prahy do řeckých Atén přes Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko a Makedonii. Čína zvládla postavit tuto trať dlouhou 1318 km za 3 roky od prvního kopnutí do země. Jak dlouho by nám to trvalo v Evropě ?? Viz naše ubohé koridory = nekonečná práce na 20 let ??

Jan Veselý
20. červenec 2018, 08:47

ad loudil) Holt totalitní forma vlády, kopnout milion lidí do zadnice a nuceně je vystěhovat? No, problem. Na Západě si stěžujte na levici a její témata (ochrana životního prostředí, občanská práva) a na pravici a její témata (nenarušitelnost soukromého vlastnictví, omezování moci státu). A český bordelistán není dobrý příklad. Jak je možné, že v "zeleném" Rakousku není problém stavět kvalitní rychlostní silnice a v ČR je?

A mimochodem, 400 milionů obyvatel EU vyprodukovalo loni přebytek obchodní bilance ~370 miliard USD. Trojnásobné množství Číňanů se zmohlo na ubohých ~162 miliard USD, předběhlo je i Japonsko.

Antonín Mikeš
20. červenec 2018, 09:24

"A také se v poslední době tvrdí, že čtyři nemusí být celé číslo.."

https://cs.wikipedia.org/wiki/Argumenta%C4%8Dn%C3%AD_klam#Anonymn%C3%AD_autorita

loudil
20. červenec 2018, 21:51

Musím vás opravit, loňský přebytek obchodu Číny byl 421 mld. USD. Je to slušné číslo. Je také zajímavé, že roku 1990 byl nominální HDP demokratické rozvojové Indie zhruba stejně velký jako HDP Číny, o čtvrt století později, roku 2015 měla Čína HDP už pětkrát větší jak Indie ! A obyvatelé Číny podle toho také dnes žijí, roku 2017 jich 130 milionů odletělo na dovolenou do zahraničí , kde utratili více peněz jak turisté USA a Německa dohromady. Ve velkých městech Číny je už dnes vyšší životní úroveň jak u nás v ČR.

Vladimír Wagner
21. červenec 2018, 21:25

U sebe bloky postavili, postavili je i v Číně, Indii a Iranu. V Bělorusku jsou těsně před dokončením. Pochopitelně, jak se jim bude dařit u těch, které teď budovat začínají, teprve uvidíme. Ale své sliby mohou dost postavit na předchozích výsledcích.

loudil
21. červenec 2018, 22:27

Souhlas. Jde o financování těchto reaktorů, které většinou zajišťuje samo Rusko formou půjček. Jde o obrovité sumy, pro dvojici reaktorů 1200 MW kolem 10 miliard Dolarů ,pro čtveřici /Turecko, Egypt/ dokonce 20 miliard Dolarů. Postavit dnes /po Fukušimě/ velký atomový reaktor je věc na hranici lidských schopností a možností. Těžko si představovat něco náročnějšího. I když nejsem velký fanda atomové výstavby v Evropě / v rozvojových státech ano/, přesto si myslím, že na místě Dukovan by po roce 2030 měly stát nové bloky . Nejlépe dva ruské 1200 MW , podobně jako v Maďarsku. Uhlí u nás nemá budoucnost , vodní zdroje nemáme, pokud bude plyn, tak bude nejspíše zase ruský. OZE vidím jen jako doplněk s podílem do 30 %.

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se