Jaderná elektrárna Chapelcross

Šance pro americké jádro: Trumpův souboj s Čínou

Jaderná energetika Spojených států čelí nejisté budoucnosti. Dřívější supervelmoc stále provozuje nejvíce reaktorů na světě, ale v globální soutěži s Ruskem, Čínou, Japonskem či Jižní Koreou její pozice slábne.

Jaká je naděje, že nový „břidlicový“ prezident Donald Trump napomůže tomu, aby atomová energie v jeho zemi chytla nový dech? Zastánci jádra by každopádně měli vycházet z následujícího předpokladu: Trump nebude chtít zachraňovat svět. Ale Ameriku možná ano, aspoň se o to bude pokoušet. Otázkou je, jak se to může týkat jaderné energetiky.

Asi nejsilnějším argumentem pro jádro je v dnešním světě snaha čelit změnám klimatu. Bez atomové energie není možné plnit globální klimatické dohody. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by měl takový argument jakkoliv přesvědčit Donalda Trumpa – známého silnou skepsí vůči teorii globálního oteplování (a hlavně podílu člověka na něm).

Jako mnohem silnější se může ukázat jiný argument, podle něhož Americe hrozí silné zaostávání v souboji s Čínou. Trumpovi možná nejde o ekologii, ale o sílu amerického průmyslu bezpochyby ano. A rivalita vůči Číně se nejspíš stane také základním pilířem Trumpovy zahraniční politiky.

Případ Bill Gates

bill-gates

Proslulý podnikatel a vizionář Bill Gates na rozdíl od Trumpa chápe bezemisní jadernou energetiku – stejně jako obnovitelné zdroje – jako šanci spojenou se snahami čelit klimatickým změnám. Proto finančně podporuje firmu Terrapower, která vyvíjí jaderný reaktor nové generace.

Přesto není vyloučeno, že by právě Gatesův projekt mohl povzbudit Trumpa k příznivému postoji vůči jádru. Budoucí prezident a jeho lidé by se totiž mohli zamyslet nad tím, proč se Gates v roce 2015 dohodl na vývoji a výrobě nových reaktorů právě se zmiňovanou Čínou.

Gatesův případ se rozhodli ve své kampani za záchranu amerického jádra využít autoři dopisu Donaldu Trumpovi a budoucímu ministrovi energetiky Rickovi Perrymu. Mezi tyto autory patří přední američtí vědci, ekonomové a environmentalisté.

„Nutíme inovativní a finančně silné podnikatele jako Bill Gates, aby své nové projekty budovali v zahraničí,“ uvádějí kriticky v dopise. Jeho autoři dále připomínají, že Čína silně investuje do nejméně pěti různých pokročilých designů nových jaderných reaktorů.

Zaostávání za Čínou

Jaderná elektrárna Fang-čcheng-kang v západní Číně.

Jaderná elektrárna Fang-čcheng-kang v západní Číně.

Nejde jenom o vzdálenou budoucnost, zásadní rozdíl mezi Amerikou a Čínou je patrný už dnes. Zatímco Číňané ve velkém staví nové reaktory, Američané spíše čelí jejich odstavování. V posledních třech letech uzavřeli šest ze zhruba stovky reaktorů, které v USA vyrostly převážně díky jadernému boomu v 60. a 70. letech minulého století.

Pokud se nezmění současné trendy, je jen otázkou času, kdy počet čínských reaktorů překročí stovku a Číňané v tomto ohledu Američany přeskočí.

Americké jádro má dnes potíže především kvůli břidlicovému boomu posledních let, který silně stlačil dolů ceny plynu v USA. Hitem jsou v současnosti plynové elektrárny, značnou část výroby elektřiny pak přebírají také silně podporované obnovitelné zdroje. Za této situace se nevyplácí stavba nových jaderných elektráren, společnost Westinghouse bude zřejmě ráda, když dokončí projekty čtyř moderních bloků AP1000. Další nové bloky jsou v nedohlednu.

To ale není vše – v konkurenci s plynem se mnohdy přestávají vyplácet i stávající jaderné elektrárny, jež navíc vzhledem ke svému pokročilému stáří vyžadují nové investice k prodlužování životnosti. Tomu se snaží čelit ty americké státy jako New York či Illinois, které berou vážně své klimatické závazky.  Nabízejí jaderným elektrárnám podporu, protože uzavírání atomových reaktorů by vedlo ke zvyšování emisí skleníkových plynů. Logika jejich přístupu je tedy v přímém rozporu s dosavadním uvažováním Donalda Trumpa.

Proti byrokracii

Na druhé straně nic nenasvědčuje tomu, že by byl Trump vůči jaderné energetice nějak negativně zaujatý. Spíše naopak. Silnou podporu jádru vyjadřoval i po havárii ve Fukušimě, když připomínal, že kvůli jednotlivým haváriím letadel či automobilů nikdo nepřestává létat nebo řídit auto.

Zastánci atomové energie by snad mohli hledat naděje v tom, jak Trump vyhlašuje boj proti nadměrným regulacím a byrokracii. Faktem je, že schvalování nového designu reaktoru ve Spojených státech je oproti Číně enormně složitou záležitostí na dlouhá léta.

Jenže tady jde o citlivé otázky bezpečnosti reaktorů, na něž bude americká veřejnost pravděpodobně pořád mnohem citlivější než ta čínská. Zatímco mnozí Číňané budou hrdí hlavně na to, jak jejich země v tomto odvětví přebírá pozici lídra, mnozí Američané budou přemýšlet spíše o riziku možné havárie. Americký regulátor NRC má na jaderné reaktory velmi silné bezpečnostní požadavky, díky tomu se ale také těší vysoké autoritě.

Hodně tedy bude záležet na tom, do jaké míry se podaří odstraňovat byrokracii, aniž by tím utrpěly vysoké bezpečnostní nároky na provozovatele jaderných bloků.

Nohama na zemi

Donald Trump. Autor: Gage Skidmore

Donald Trump. Autor: Gage Skidmore

Od Trumpovy administrativy rozhodně nelze očekávat, že podpoří výstavbu nových jaderných elektráren (nebo obnovitelných zdrojů) proto, aby nahrazovaly staré fosilní zdroje. Donald Trump se profiloval jako zastánce pokračující americké těžby uhlí, ropy a plynu. A i když v případě uhlí je možné o plnění jeho předvolebních slibů pochybovat, celkově se jeho preference nejspíš nezmění.

Když k tomu přidáme analýzu současného amerického trhu a zvláště předpoklad, že velkoobchodní ceny elektřiny (a predikce budoucích cen) zatím závratným tempem neporostou, je velmi pravděpodobné, že žádný nový boom výstavby jaderných elektráren v USA během příštího Trumpova funkčního období nenastane.

Jinou záležitostí může být prodlužování životnosti stávajících jaderných elektráren. Trumpův tým pro přechodné období, který připravuje převzetí vlády ve Washingtonu, se každopádně o toto téma poměrně aktivně zajímal – stejně jako například o možnost oživení plánů na vybudování trvalého úložiště jaderných odpadů v Yucca Mountain v Nevadě.

Přísná regulace a byrokracie je ostatně bariérou nejenom pro stavbu nových reaktorů, ale silně zatěžuje i provoz těch stávajících. Podle jednoho z odhadů musí jedna americká jaderná elektrárna zaměstnávat v průměru 86 lidí na plný úvazek, kteří se zabývají jen „papírováním“ spojeným s plněním informačních povinností vůči NRC.

Celkově vzato ale budou možnosti Trumpovy vlády v případě prodlužování životnosti reaktorů omezené. O tom, zda budou jednotlivé jaderné elektrárny fungovat dál, se rozhodne spíše na úrovni jednotlivých států – tak jako v případě New Yorku či Illinois.

Udržet šance do budoucna

Z hlediska budoucnosti americké jaderné energetiky ale nakonec nemusí být nejdůležitější ani to, jestli se ta či ona atomová elektrárna v příštích letech uzavře, ani to, kolik nových reaktorů začnou či nezačnou Američané během Trumpova prezidentství stavět.

Naprosto klíčové naopak bude to, zda americký jaderný průmysl bude dál rozvíjet své schopnosti budovat nové projekty, exportovat, podílet se na stavbách elektráren v zahraničí a zda také bude připraven na dobu, kdy se v celosvětovém měřítku začnou uplatňovat jaderné reaktory další (čtvrté) generace – ať už ty velké, nebo malé modulární. Ministerstvo energetiky zatím vkládá velké naděje do projektu malého modulárního lehkovodního reaktoru NuScale.

Konstrukce malého modulárního reaktoru NuScale. Zdroj: www.asme.org

Konstrukce malého modulárního reaktoru NuScale. Zdroj: www.asme.org

To už jsou záležitosti, které se týkají celkové síly americké ekonomiky, takže by za prezidenta Trumpa nemusely zůstat stranou pozornosti Washingtonu. Tím spíše, že z rozvoje jaderných technologií by měl profitovat i americký obranný průmysl. Podle některých návrhů by si právě americké ozbrojené síly měly objednávat reaktory nového typu.

O budoucí životaschopnosti americké jaderné energetiky možná leccos vypovídá i množství tamních atomových start-upů a aktivit podnikatelů, mezi něž patří i zmiňovaný Bill Gates.

Peníze na výzkum a vývoj

Jestliže situace na trhu v Americe zatím stavbě nových jaderných elektráren nepřeje, do centra pozornosti se mohou dostat potenciální příležitosti v zahraničí. A právě na třetích trzích pak mohou americké firmy očekávat další střet s Čínou, která si export svých jaderných technologií vytyčila jako další velký cíl. Také mezi zájemce o dostavbu tuzemských Dukovan se ostatně zařadila čínská společnost CGN, která je dnes ve vyjednávání s Čechy podle dostupných zpráv mnohem aktivnější než americký Westinghouse.

Ani pro pragmatika Trumpova typu nemusí být v tomto případě až tak důležité, že globální poptávku po nových atomových reaktorech potáhne ona „pochybná“ teorie o globálním oteplování. Důležité bude, aby Američané nevyklidili pozice ve světové konkurenci.

Mnozí dosud očekávali, že vzhledem ke své „fosilní orientaci“ se Donald Trump a jeho administrativa postaví proti dalším finančním injekcím ministerstva energetiky, které mají podpořit výzkum a vývoj jiných energetických zdrojů. Bill Gates naznačil, že v takovém případě by ještě důležitější roli musely sehrát soukromé fondy typu nedávno založeného Breakthrough Energy Ventures. Bude ale zajímavé sledovat, zda rivalita (nejen) s Čínou a zvýšený zájem o budoucí pozice amerického průmyslu nakonec „neposunou“ Trumpa jiným směrem, než dosud leckdo očekával.

Český apendix

A ještě takový malý český apendix na závěr. Příštím českým velvyslancem ve Washingtonu by se měl stát šéf zahraničního odboru na Pražském hradě Hynek Kmoníček. Ten se v minulosti nechal slyšet, že není příliš mnoho témat, kterými by Češi mohli v Americe zaujmout. Za jedno z mála takových témat označil potenciální zájem Spojených států o stavbu nových jaderných bloků v Česku.

Momentálně to ale na velký americký zájem nevypadá – i vzhledem k celkem logickým pochybnostem společnosti Westinghouse, zda po zrušeném temelínském výběrovém řízení neskončí ohlašovaný nový český tendr podobně. Otazník ale zatím visí také nad budoucností celé americké jaderné energetiky.

Autor pracuje jako konzultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom.

Autor:

10 odpovědí na Šance pro americké jádro: Trumpův souboj s Čínou

  1. C napsal:

    Myslím že aby se v USA, rozhýbal trh s novými reaktory, bude se muset stát i něco trochu jiného, než jen případné proklamace a politický zájem. USA, pokud se nepletu, do roku cca 1980, nebo nějak tak, na poli jaderné techniky pomalu ale jistě zaostávají. Nejsem si jistý, jestli vůbec kdy třeba uvedli do provozu elektrárnu se sodíkovým reaktorem, tedy elektrárnou velkou. To jak Rusko, tak Francie tak Čína (nepletu-li se) zvládly.

    Budou také bojovat s nákladností takových projektů a asi možná i se zbytečnou administrativou, také ale hlavně budou muset být sto dosáhnout nízkých cen, jinak to skončí jen u pár prototypů. Možná by jim s tím mohlo také pomoci nové palivo o kterém se tu nedávno psalo.

    Taky by asi muselo dojít k růstu spotřeby energie, to je ale zcela podle jeho představy že by se měla výroba vracet do USA. Pak možná se podaří rozhýbat i stavbu jaderných elektráren, je ale myslím otázka, jestli jejich průmysl nezapomenul jak se ty technologické celky dělají. Na druhou stranu je v jejich síti ještě dost místa pro další JE, budeme-li hodnotit podle ČR. Uvidíme, před pár lety byl nápad na stavbu nových a dokončení rozestavěných JE, třeba se tyto posunou dále.

    Co se týče administrativy, jestli je třeba cca 90 lidí na to aby jen dělali papírování, něco je myslím špatně, buď je přehnaná regulace, nebo je něco špatně s návrhem zařízení. V každém případě by se hodilo to prověřit.

    Mimochodem americká armáda jaderné reaktory v minulosti používala, takže tady by mohlo dojít jen k oprášení starého konceptu, jeden dokonce sloužil na Antarktidě, než byl nahrazen naftovými generátory, podle mne toto byla dost chyba, byť to bylo asi kvůli nějaké mezinárodní dohodě..

    Myslím že bude možné znovu sledovat, pokud se jim JE rozhýbou, souboj jednotlivých typů, jestli se více budou společnosti zajímat o varné, nebo tlakovodní reaktory, případně jestli se nevydají některé společnosti na dobrodružnou cestu s jinými typy. Politicky průchodné by byly asi težkovodní CANDU, rychlé jsou myslím dost otázkou, fénixy jsou dlouho u ledu a BN v USA by asi neprošel. Vůbec by bylo zajímavé, kdyby se podařilo Rusům dostat se na trh jaderných reaktorů a paliva v USA, teď na to mají jistou malou naději.

    Ale co je hlavní, pokud jen zmizí podpora OZE, což se asi stane, a nebudou kroky proti nim (například zpětné zdanění atd.) ukáže se jestli a nakolik jsou konkurenceschopné. Může to být pak překvapení pro všechny, buď to přežijí, ceny ještě spadnou a bude po problému (pak bude zajímavé sledovat jak se zachová EU), nebo se ukáží nekonkurenceschopné. (Pak bude také zajímavé jak se EU zachová) Pak ještě existuje možnost, že se podaří v USA případně stavět jaderné elektrárny celkem levně, pak by existovala šance, aby se naplnily vize (nebo přání) některých zde diskutujících.

    A samozřejmě budou muset vymyslet co s použitým jaderným palivem, v zemi, která má tolik jaderných reaktorů, je myslím škoda a chyba toto palivo jen tak zahrabávat, mělo by se spíš přepracovat.

    Ovšem bylo by myslím špatné se spoléhat na jádro nebo OZE bez regulačních zdrojů! Ty (a masivní) budou třeba v obou scénářích. V každém jinak, ale třeba budou. Jen pro ilustraci, rozdíl mezi špičkou a sedlem v létě v ČR, činí něco kolem 2-3GW, rozdíl mezi špičkami v létě a v zimě je u nás kolem 5-6GW. Pak bude myslím bude zajímavé ekonomicky zkusit zhodnotit cenu nutné akumulace a hodnotu případných „škod“ způsobených provozovatelům JE v silně jaderném scénáři. A cenu nákladů pro OZE scénář.

    Dovolím si jen malou odbočku na náš kontinent. Pokud má dojít v EU k dekarbonizaci, bylo by ideální, prvně vytvořit tlak na rychlejší uzavírání uhelných bloků, uzavírací kalendář by mohl dlouhodobě stabilizovat ceny a možná oživit zájem o parní bloky. Ovšem existuje možnost že se v příštích letech zlepší akumulace natolik, že se podaří řešit i problémy s produkcí OZE. Otázka je jak EU přesvědčit k tomu aby se do 30 let uzavřela poslední uhelná velkoelektrárna.

  2. Martin Hájek napsal:

    Myslím, že v těch úvahách Vám zcela chybí časový aspekt a to ve všech ohledech. Trump chce především rozhýbat americkou ekonomiku a to na základě investic do infrastruktury. Jeho podpora fosilních paliv není vůbec v rozporu s podporou jádra. Jde totiž o to, že i když aktuálně jádro masivně podpoří (aby nezemřelo), tak první reaktory reálně vzniknou nejdříve za 10 let a to už zase Mr. Trump dávno nebude prezidentem. Navíc v té době už může být úplně jiná situace v tom smyslu, že možná plyn v USA už zdaleka nebude tak levný, jako je dnes a kvůli uhlí už nikdo nebude tolik plakat, protože bude stejně na ústupu. Podpora modernizace existujících reaktorů také není zásadní problém, protože logicky obvykle nestojí v uhelných pánvích. Jaderná energetika je navíc politicky důležité odvětví. Export jaderných technologií totiž vytváří důležité vazby mezi státy. Pokud si chtějí USA udržet svůj velmocenský status a Trump chce mít Ameriku zase velkou, tak potřebují kromě zbraní, léků a filmů vyvážet i nějakou důležitou technologii, která vytváří pevné politické vazby a to jádro bezpochyby je. Jinak totiž i vzhledem k impotenci evropských konkurentů riskují, že vakuum vyplní Ruská nebo Asijská konkurence a postavení USA bude dále podkopáno a utrpí i jeho image technologického lídra. Takže to vypadá na celkem jednoduché počty.

    • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

      Evropští konkurenti velice úspěšně exportují hitovku posledních let – větrné elektrárny. Vestas, Siemens, Enercon a Gamesa jsou naprostá světová špička. Zároveň firmy z EU úspěšně exportují svou schopnost větrné a solární farmy budovat. Když se podíváte na vítěze aukcí po světě, je to povětšinou ENEL, Engie, EdF, E.On, DONG, apod., kdo bude stavět.
      Tohle se dá s klidným srdcem prodávat i do Íránu a Severní Koreje.

      • Martin Hájek napsal:

        Samozřejmě jsem měl na mysli evropské konkurenty v jaderných technologiích. Myslel jsem, že je to z kontextu zřejmé. Tak se omlouvám, pokud to jasné nebylo, ale plašíte se zbytečně. Úspěšný export větrných elektráren je úplně v pořádku, ať si je užijí také jinde. 🙂

        • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

          Jde jen o to jestli mají jaderné technologie opravdovou ekonomickou perspektivu nebo je to výhledově něco stejně „důležité“ jako sedlářství a výroba psacích strojů. Ale v tom se neshodneme.

          • Martin Hájek napsal:

            To záleží na jednom klíčovém faktoru, který se jmenuje akumulace elektřiny. Pokud se jí podaří úspěšně zvládnout – míněno aby byla levná a s vysokou účinností, tak jádro skončilo, protože už nikdy nebude konkurenceschopné a navíc je otázka, jestli vůbec přežijí přenosové soustavy v dnešním pojetí, protože najednou nebudou zapotřebí, rozhodně ne v dnešním rozsahu, což bude hrát opět proti jaderné energetice. Levná akumulace elektřiny má skutečně potenciál naprosto změnit svět energetiky, jak ho dnes známe tak revolučním způsobem, jaký od Edisona lidstvo nematuje a některé technologie odsunout na místo mechanických psacích strojů. Dojde k ní? To uvidíme.

          • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

            Osobně si nemyslím, že akumulace elektřiny je až tak podstatná. Ale jak tak sleduju pokles ceny (20-30%/rok) a růst produkčních kapacit systémů založených na Li-ion článcích, tak nemám obavu „jestli“, ale spíše mě zajímá „jak rychle“.
            Klasickým příkladem je Muskova Gigafactory 1. Když před 3 lety oznámili investici (35 GWh/rok, ekvivalent tehdejší světové produkce), tak si lidi ťukali na čelo nad tou megalomanií. Dneska ji mají hotovou, ale plány museli změnit na 3x vyšší produkci a staví dál, poptávka je obrovská. A to nejsou jediní, BYD, LG Chem, Panasonic, Samsung SDI, BMZ a kdovíkdo ještě v Číně se s tímhle snaží držet krok.
            Už je celkem dost oblastí, kdo to ekonomicky dává dobrý smysl, hlavně když se kombinují příjmy z více služeb, které jsou ty akumulační systémy schopny dodávat (viz zde).

          • Jan Žižka napsal:

            To, co píše pan Hájek, je jednou z možností. Další je ta, o níž mluvil v nedávném rozhovoru Martin Ruščák z Řeže: „Průlom ve skladování elektřiny nastane. Baterky budou levnější. Osobně si ale myslím, že to spíš povede k tomu, že se spotřeba rozdělí na spotřebu z domácí výroby a na spotřebu ze sítě. Budu mít auto, v něm baterku, kterou si nabiju z vlastní sluneční elektrárny. Pokud ale bude zataženo, nabiju si ji ze sítě. A pokud budu na cestách, také si ji budu muset dobíjet ze sítě. To je samozřejmě velmi jednoduchý příklad, ale jsem přesvědčen, že ani sebelepší baterky nezajistí skladování elektřiny pro celou zemi.“ Možná toto bude přechodné období, které ale může být hodně dlouhé.
            http://oenergetice.cz/jaderne-elektrarny/martin-ruscak-male-modularni-reaktory-musi-projit-udolim-smrti/

    • Jan Žižka napsal:

      Měl jsem pocit, že je celkem jasné, jak se co z časového hlediska týká Trumpovy administrativy. Prodlužování životnosti stávajících bloků je aktuální záležitostí, stejně jako zmiňovaná stavba čtyř reaktorů AP1000 od firmy Westinghouse. Aktuálně také jde o udržení či případně posílení exportního potenciálu. V dalších záležitostech jde o to, aby si Spojené státy udržely schopnosti do budoucna; hodně bude záležet na tom, jaký výzkum Trumpova administrativa, resp. Ministerstvo energetiky podpoří. Stavba dalších velkých reaktorů přímo v USA je velmi nejistá, tam by byl jakýkoliv časový scénář velkou spekulací. U nových malých modulárních reaktorů se předpokládá jejich nasazení zhruba za těch deset let. Také jsem se snažil dávat do článku odkazy na další články, které některé záležitosti upřesňují. Ale díky za zpětnou vazbu, příště budu dávat pozor na to, aby byl ten časový scénář naprosto jasný.

  3. Jan Veselý Jan Veselý napsal:

    Trump těžko bude více pomáhat jádru než jeho dva předchůdci. Díky Bushově a následně Obamově strategii „all of the above“ byly poskytnuty jaderné energetice naprosto úžasné podmínky. Výsledkem této podpory jsou 4 budované a jeden starší dokončený reaktor. Ostatní, když vidí, jak se výstavba projektů J.C.Summer a Vogtle vleče a prodražuje, nemají moc chuť něco budovat.
    Něco jiného je udržovaní při životě postarších reaktorů, tam ovšem bude hlavní slovo na jednotlivých státech. V Kalifornii to má Diablo Canyon spočítané, v ostatních státech to spíše vypadá, že budou ochotny dotovat jejich provoz. Jenže ten je motivovaný emisemi CO2 a to je přece podle Trumpa čínský hoax.
    Jak je tenhle článek plný nadějí, tady to autor článku vnímá opačně. V reálu nikdo neví, nejspíš ani sám Trump.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *