Maďarsko získává okolo 50 % elektřiny z jádra i díky modernizaci čtyř bloků VVER440 v jaderné elektrárně Paks. Na obrázku jsou nové turbíny (zdroj Alstom).

Toto je druhý díl článku o současnosti i budoucnosti jaderné energetiky a jejím potenciálu ve světě i v Česku. První díl naleznete zde.

Jaké jsou nutné podmínky pro využívání jaderné energie?

Rozvoj a využívání jaderné energetiky nejsou vhodné pro všechny státy. Důležitou podmínkou je přítomnost vzdělané a technologicky rozvinuté společnosti. Pokud se daná země pro využívání jaderné energie rozhodne, jde o dlouhodobý závazek. Samotné jaderné bloky mají životnost, která u těch moderních dosahuje šedesáti let a je třeba také počítat s jejich likvidací po skončení životnosti a také případné recyklace vyhořelého paliva a uložení zbývajícího vysoce aktivního jaderného odpadu pod zem. Objem vzniklého jaderného odpadu je relativně velmi malý, takže bez ohledu na intenzitě využívání jaderné energetiky v dané zemi v principu stačí jedno hlubinné úložiště. Intenzivní využívaní jaderné energie tak nejen z tohoto důvodu silně snižuje náklady na jednotku vyrobené energie.

Velmi důležitým faktorem pro využívání jaderných elektráren je jejich akceptace veřejností a stabilita této podpory. Jde o velmi dlouhodobou investici, která je citlivá na dlouhodobou politickou, vzdělanostní i ekonomickou stabilitu společnosti.

Důležitým úkolem pro akceptaci jaderné energetiky je demonstrace, že dokážeme podzemní konečné úložiště jaderného odpadu vybudovat. Významným zlomem je tak stavební povolení, které obdržela v listopadu 2015 firma Posiva pro výstavbu trvalého podzemního úložiště ve finském Olkiluoto. O budování podzemního trvalého úložiště rozhodly finská vláda, parlament a samosprávy v roce 2001 a razící práce začaly v roce 2004. Podzemní komplex Onkalo vzniká v žulovém masivu zhruba 5 km od jaderné elektrárny Olkiluoto.

K ukládání se využije metoda KBS-3 vyvinutá ve Švédsku, kdy se jaderný odpad uloží do litinových kontejnerů obohacených bórem, které obsahují 12 palivových souborů. Ty se dají do měděné obálky a ta se pak zasune do betonitu, kterým se vyplní kruhová díra hluboká devět metrů a průměru dva metry. Tato lože pro kontejnery jsou v chodbách v hloubce zhruba 500 m pod povrchem.

Vyhořelé palivo se u nás zatím ukládá v suchých meziskladech kontejnerech typu Castor (zdroj Škoda JS a.s.)

Vyhořelé palivo se u nás zatím ukládá v suchých meziskladech kontejnerech typu Castor (zdroj Škoda JS a.s.)

Vybudovány jsou tři šachty (jedna pro personál a dvě ventilační), přístupový tunel do hloubky až 455 m a testovací tunely, které slouží ke geologickému průzkumu a ověřování technologií. Přístupový tunel má sklon 1:10, šířku 5,5 m a výšku 6,3 m. V současné době bylo zahájeno reálné budování úložiště. Dokončení jeho první etapy se očekává v roce 2020, kdy by mělo zařízení dostat provozní licenci. Ukládání jaderného odpadu by tak mělo být zahájeno v roce 2023. Zatím se předpokládá provoz zhruba okolo 100 let a poté by mělo být úložiště zaplombováno. Předpokládá se zde uložení odpadu z jaderných elektráren Loviisa a Olkiluoto. Dohoda mezi firmou Posiva a elektrárnou Hanhikivi se nezdařila, takže ta předpokládá zatím vybudování nového úložiště.

Předpokládané náklady na vybudování by měly být okolo 27 miliard korun a celková částka se zahrnutím provozu po zmíněných sto let pak okolo 95 miliard korun. Půjde o první zprovozněné trvalé úložiště silně radioaktivního dlouhodobého odpadu. Hlavním úkolem je ukázat, že existuje metoda řešení problému s jaderným odpadem. Úspěchy a zkušenosti Finska s prosazením a budováním trvalého úložiště chce využít řada států s jadernou energetikou včetně Česka.

Havárie v jaderné energetice

Jedním z hlavních argumentů oponentů jaderné energetiky je riziko havárie. Je jasné, že stejně jako jiné technologie, má i jaderná energetika svá rizika. Ozáření či únik radioaktivity do životního prostředí mohou být velice nebezpečné, proto se věnuje eliminaci této možnosti extrémní pozornost. A bezpečnostní nároky na jaderná zařízení jsou velmi vysoká. Na druhé straně byly za celou dobu využívání jaderné energetiky pouze tři velké havárie, které vedly k masivnějšímu úniku radioaktivity.

Havárii reaktoru v elektrárně Three Mile Island v roce 1979 vedla jen k velmi mírnému úniku radioaktivních látek a neměla dopady na životní prostředí v okolí či lidské zdraví. Dekontaminace, likvidace zničené aktivní zóny a odvoz radioaktivního materiálu z elektrárny byly dokončeny v roce 1990. S likvidací budovy zničeného druhého bloku se čeká až na skončení provozu prvního bloku, aby se využilo synergií spojených se společnou likvidací.

V říjnou 2016 se nový sarkofág se nasunul nad zničený čtvrtý černobylský blok (zdroj Tim Porter, wikipedie).

V říjnou 2016 se nový sarkofág se nasunul nad zničený čtvrtý černobylský blok (zdroj Tim Porter, wikipedie).

Havárie čtvrtého bloku Černobylské jaderné elektrárny v roce 1986 byla největší katastrofou v jaderné energetice. Byla způsobena flagrantním porušením bezpečnostních pravidel směnou, která prováděla experiment s využitím doběhu turbíny. Přispěly k ní i z bezpečnostního hlediska nevhodná řešení některých prvků reaktoru RBMK a utajování okolo tohoto modelu vyvinutého z původně vojenského reaktoru.

Tyto bloky navíc nemají kontejnment. Následkem byla nejhorší událost, která může v jaderné energetice nastat. Roztavená aktivní zóna a její části se dostaly do otevřeného prostoru. Požár, který vznikl, likvidovali hasiči, kteří nevěděli o míře katastrofy. I to byl důvod, proč téměř 50 pracovníků zahynulo následkem nemoci z ozáření.

Evakuace probíhala až v době největších úniků radioaktivity. Zároveň se nepodařilo z ekonomických i politických důvodů zabránit proniknutí radioaktivního jódu do potravinového řetězce. Další oběti, které tak lze přímo přisoudit havárii je 14 úmrtí na rakovinu štítné žlázy, které nastaly do současné doby. Celkový počet rakoviny štítné žlázy, který lze dominantně přisoudit vlivu radiace, je do současnosti téměř 7000. Naštěstí ji lze poměrně dobře léčit. Jediným dalším zdravotním dopadem, který byl prokázán v epidemiologických studiích, bylo slabé zvýšení pravděpodobnosti leukémie u likvidátorů, kteří se přímo podíleli na likvidaci následků havárie.

Pokud tedy existují odhady počtu úmrtí, jde o odhady využívající extrapolace závislosti zvýšení pravděpodobnosti onemocnění (zvláště rakoviny) na obdržené dávce do oblasti nízkých a velmi nízkých dávek. Při využití a extrapolaci této závislosti ze známé studie BEAR VII, jsou odhady pro takto postižené obyvatele, tedy likvidátory, evakuované a obyvatelé zasažených území, kterých je zhruba 7 milionů, mezi 6 000 až 20 000 úmrtí na rakovinu pro postiženou generaci. Normálních případů rakoviny je u takto početné skupiny zhruba 1 700 000.

Nedávno se dokončilo zamrazování ledové stěny, která zabraňuje pronikání spodní vody do kontaminovaného okolí zničených reaktorů ve Fukušimě I (zdroj TEPCO).

Nedávno se dokončilo zamrazování ledové stěny, která zabraňuje pronikání spodní vody do kontaminovaného okolí zničených reaktorů ve Fukušimě I (zdroj TEPCO).

V likvidaci následků havárie nastal klíčový zlom v letech 2016 a 2017. Dokončil se nový sarkofág, který hermeticky uzavřel starý sarkofág a zničený blok. Odstranilo se tak riziko úniku radioaktivity ze zničeného reaktoru. Lze tak otevřít doposud uzavřená území. Z největší části bude národní park, který byl vyhlášen právě v dubnu 2016 k třicátému výročí havárie (podrobněji zde a zde). Tato část Ukrajiny byla již před havárií velmi řídce osídlená a příroda zůstala nedotčená. Po odchodu lidí následkem havárie se příroda rozvíjela bez zásahů člověka a došlo k nárůstu populace nejen velkých savců, jako jsou zubři, losové, koně převalského, vlci či lišky. Zvláště ekologové prosazují pokračování omezení vstupu do této části evakuované zóny. Krásná nedotčená příroda bude atraktivní nejen pro biology, ale i pro turisty. V menší části v blízkosti elektrárny se buduje průmyslová zóna. Zatím se zde dokončuje suchý mezisklad pro vyhořelé palivo z ukrajinských jaderných elektráren. Začalo se také s první částí velké fotovoltaické elektrárny, jejíž výkon by měl být v řádu jednotek gigawattů. Zde se využije již vybudované vedení, které přepravovalo elektřinu z jaderných bloků. V dalších částech budou památníky na tuto průmyslovou katastrofu a její oběti. Půjde nejspíše o část města Pripjať a některé budovy elektrárny. Samotná likvidace starého sarkofágu a hlavně zničeného reaktoru bude trvat desetiletí, ale revitalizace postižených území už se rozbíhá.

Na rozsahu následků havárie v jaderné elektrárně Fukušima I se také podílela lidská pochybení, ale vyvolala ji jedna z největších přírodních katastrof, která lidstvo zasáhla. Zemětřesení elektrárna vydržela bez následků, katastrofu způsobila až vlna cunami. Havárie elektrárny neměla žádné přímé oběti, cunami naopak usmrtila v pobřežních oblastech téměř 20 tisíc lidí. Únik radioaktivity byl sice značný, ale díky kontejnmentům byl omezený a proběhl v době, kdy už byla dokončena evakuace okolních území. Bylo možné provést všechna potřebná opatření, aby se nedostala do potravinového řetězce a neohrozila obyvatelé. Zdravotní dopady havárie tak budou zanedbatelné, což potvrzují všechny prováděné epidemiologické studie. Kromě těch nejsilněji kontaminovaných území v přímém okolí elektrárny se už podařilo zasažené a evakuované oblasti dostatečně vyčistit a bylo možné je otevřít pro návrat lidí. Většina evakuovaných obyvatel se tak mohla vrátit. V současné době probíhá intenzivní dekontaminace zmíněných silně kontaminovaných území a k jejich otevření by mělo dojít v roce 2021.

Budování nové horní části zničeného třetího bloku v elektrárně Fukušima I, po instalaci jeřábů bude možné vyvézt bazén pro vyhořelé palivo (zdroj TEPCO).

Budování nové horní části zničeného třetího bloku v elektrárně Fukušima I, po instalaci jeřábů bude možné vyvézt bazén pro vyhořelé palivo (zdroj TEPCO).

V samotné elektrárně došlo při havárii ke zničení a tavení aktivních zón tří reaktorů a výbuchem vodíku, který se do něj dostal ze třetího bloku, byl zničen i čtvrtý blok, který měl v té době aktivní zónu prázdnou. Do roku 2017 se už podařilo vyvézt palivové soubory z bazénu zmíněného čtvrtého bloku. V pokročilém stavu jsou práce na vyvezení bazénů prvního, druhého a třetího bloku. Předpokládá se, že se všechny vyprázdní do roku 2022. Podařilo se vyčistit všechnu kontaminovanou vodu, která se nahromadila, od všech radionuklidů kromě tritia. Těžký vodík totiž nelze chemicky z vody oddělit. Nyní je téměř 600 tisíc tun vody uloženo ve svařovaných nádržích. Celková dostupná kapacita je až 900 tisíc tun.

Tritium je přirozenou součástí životního prostředí, vzniká interakcí kosmického záření v atmosféře. V principu by se tak nádrže při dostatečném zředění daly bez ekologických dopadů vypustit do moře. To však je jen velmi těžko akceptovatelné pro rybáře, proto se uvažuje o separaci tritia. Ta by však byla velmi nákladná. Konečné řešení otázky kontaminované vody se čeká v nejbližších letech. Do nitra kontejnmentů tří zničených bloků se už nahlédlo endoskopy, u všech se pomocí kosmických mionů zjistilo, že jejich aktivní zóny byly z velké části roztaveny. Podívaly se do nich také roboti. Třetí zkoumal podvodní robot a podařilo se mu najít zbytky ztuhlé taveniny z paliva. V nejbližších letech by se měl prozkoumat jejich stav, ale úplná likvidace zbytků roztaveného paliva bude trvat řadu desetiletí. Podrobný rozbor průběhu havárie ve Fukušimě I, jejich následků a likvidace dopadů lze najít v knize Fukušima I poté, v cyklu článku na Oslovi (jeho poslední část je zde) a přednášce.

Je jasné, že sociální a ekonomické dopady havárií v Černobylu a Fukušimě byly velké a drasticky zasáhly do života velkého počtu lidí. Popsané tři havárie zná téměř každý, naopak řadu protržení přehrad, které měly daleko více obětí, si nepamatuje téměř nikdo. A ještě více to platí pro důlní katastrofy nebo exploze ropovodů či plynovodů. Reálné statistiky, které porovnávají oběti a škody na jednotku výroby pro jednotlivé zdroje energie, ukazují, že ty jaderné patří mezi ty nejbezpečnější. Daleko větší následky a větší počty obětí mají i sociální a ekonomické kolapsy, které způsobuje nedostatek nebo vysoká cena energie. Je však třeba také připomenout, že i na základě zkušeností ze zmíněných tří havárií se u fungujících i nově stavěných bloků dramaticky zvýšila jejich bezpečnost. Zvláště reaktory III+ generace jsou tak velmi bezpečné a s extrémně nízkým rizikem havárie.

Současný stav jaderné energetiky

V současné době mají nejvíce jaderných energetických reaktorů Spojené státy, celkem 99. Ovšem z jádra vyrábí pouze zhruba 20 % elektřiny. Druhá v pořadí je Francie, která má 58 reaktorů, z nichž však získává přes 70 % elektřiny. Okolo 50 % elektřiny z jádra a více produkují v současné době ještě Belgie, Maďarsko, Slovensko a Ukrajina. V Evropě dodávají jaderné bloky zhruba čtvrtinu elektřiny.

Maďarsko získává okolo 50 % elektřiny z jádra i díky modernizaci čtyř bloků VVER440 v jaderné elektrárně Paks. Na obrázku jsou nové turbíny (zdroj Alstom).

Maďarsko získává okolo 50 % elektřiny z jádra i díky modernizaci čtyř bloků VVER440 v jaderné elektrárně Paks. Na obrázku jsou nové turbíny (zdroj Alstom).

Zatímco v sedmdesátých a osmdesátých letech celkový výkon jaderných elektráren i výroba elektřiny z jádra rychle rostly, už koncem osmdesátých let se růst zpomalil a od konce devadesátých let probíhá stagnace. Velká část růstu výroby pochází ze zlepšování parametrů již existujících bloků. Maximum výroby elektřiny nastalo v roce 2006 na úrovni 2658 TWh. V roce 2011 a 2012 nastal propad způsobený vypnutím japonských bloků po Fukušimě a také rychlým odstavením části německých reaktorů. Částečně byl tento propad kompenzován dokončením nových bloků v Číně. V posledních dvou letech se také začaly do provozu vracet některé japonské reaktory. Pokud by začaly fungovat i zbývající japonské bloky, tak už by nyní bylo překročeno zmíněné maximum z před více než deseti léty. Lze tak předpokládat, že v následujících několika letech se světová jaderná energetika přes tuto výrobu dostane.

Zatímco v Číně, Indii, Rusku a některých dalších státech se pomalu rozbíhá renesance výstavby jaderných zdrojů, v Evropě a Americe probíhá stagnace. V roce 2014 se spustilo pět bloků, z toho čtyři v Číně, v roce 2015 deset bloků, z nich osm v Číně a v roce 2017 opět deset bloků a pět z nich bylo čínských.

Rusko zahájilo stavbu třetího a čtvrtého bloku v indické elektrárně Kudankulam (zdroj Rosatom).

Rusko zahájilo stavbu třetího a čtvrtého bloku v indické elektrárně Kudankulam (zdroj Rosatom).

V Evropě se staví jen pár bloků. Kromě zmíněných reaktorů EPR ve Finsku a Francii jsou to dva bloky VVER440 ve slovenských Mochovcích. U těchto projektů se však pozoruje řada problémů a zdržení. Ukazuje se, že Evropa ztrácí schopnost efektivní realizace takových staveb. Připravuji se staveniště v maďarském Paksi, finském Hanhikivi a britském Hinkley Point C, která ukáží, jak na tom Evropa se schopnostmi realizovat jaderné bloky je. Reálné budování v Paksu začne v lednu 2018. O některých dalších se třeba i v Česku uvažuje. V současné době je však hlavní starostí péče o stárnoucí flotilu evropských jaderných elektráren. Původní licence reaktorů byly většinou na třicet let. Ukazuje se však, že při odpovídající péči a vylepšování je lze bezpečně provozovat čtyřicet, padesát, ba i šedesát let.

Čína a Jižní Korea ukazují, že dokáží realizovat výstavbu jaderných bloků sériově do šesti i pěti let. K takovému stavu se blíží i Rusko. Zároveň firmy těchto států nabízejí podobně efektivní výstavbu i v zahraničí.

Nejen v Německu se ukázalo, jak silně jadernou energetiku ovlivňuje politika a ideologie. Německé jaderné reaktory byly velice úspěšné, efektivní a bezpečné. To se týkalo i firem, které je stavěly. Přesto bylo učiněno politické rozhodnutí v Německu využívání jádra ukončit. Podobná situace v současné době hrozí v Jižní Koreji. Nově zvolený prezident Jižní Koreje rozhodl o postupném ukončení využívání jádra v této zemi. Následně byly pozastaveny přípravy výstavby bloků Sin Hanul 3 a 4. Zároveň se také urychlila příprava na již plánované odstavení nejstaršího korejského jaderného reaktoru Kori 1, který se tak zastavil 19. června 2017. Velký otazník se také vznáší na pokračování stavby bloků Sin Kori 5 a 6. Nové vedení této země chce také snížit využívání uhlí a dominantně se spoléhat na dovážený plyn a obnovitelné zdroje. Podmínky pro ně jsou však zde značně omezené, takže je otevřenou otázkou, jaký bude mít tato nová energetická politika vliv na tuto průmyslovou exportní zemi bez vlastních energetických zdrojů.

Jak s fúzí?

Cesta k energetickému využití fúze je stále ještě dlouhá. Zařízení ITER budované ve francouzském Cadarache by mělo ukázat možnost uvolňovat násobky energie vůči té, která je potřebná na ohřev plazmatu. Zde však zatím nepůjde o elektrárnu. Jde o tokamak, který dokáže udržet pomocí silného magnetického pole extrémně horké plazma a umožní intenzivní průběh fúze těžkých izotopů vodíku deuteria a tritia. Bude se zde studovat dlouhodobé udržení plazmatu, jeho vlastnosti a průběh slučování. Důležitým úkolem je také testování materiálů komory, diagnostických zařízení i probíhajících reakcí. Jedná se o největší vědecký projekt a současné odhady jeho ceny jsou okolo 20 miliard euro. Předpokládá se, že první plazma v zařízení vznikne v roce 2025 a fúzní experimenty začnou pravděpodobně až po roce 2030.

Na budování fúzního reaktoru ITER se intenzivně pracuje a výsledky jsou vidět (zdroj ITER).

Na budování fúzního reaktoru ITER se intenzivně pracuje a výsledky jsou vidět (zdroj ITER).

První demonstrační elektrárnou bude až zařízení DEMO, při jehož konstrukci se využijí zkušenosti získané při provozu tokamaku ITER. Zde už se bude demonstrovat i produkce paliva, kterým je radioaktivní tritium. To bude vznikat v plášti okolo fúzní komory, který bude vyplněn lithiem. Reakcí neutronu s tímto jádrem vzniká tritium. DEMO už bude mít i turbínu a bude produkovat elektřinu. Před zahájením projektu je však potřeba získat dostatek zkušeností při práci na tokamaku ITER. Nelze tak očekávat, že by se DEMO začal stavět před rokem 2030, nejspíše však až v pozdních třicátých letech.

Teprve na základě tokamaku DEMO se budou připravovat konkrétní projekty komerčních fúzních elektráren. Je tak jasné, že do komerční energetiky zasáhnou nejdříve v druhé polovině tohoto století. A v každém případě půjde o velké bloky s výkonem v řádu tisíce megawattů.

Mezi štěpnou a fúzní energetikou je celá řada synergií. Ve fúzních reaktorech vznikají také velmi intenzivní pole neutronů a jsou pro ně velmi důležitá data o interakci neutronů s řadou konstrukčních materiálů a vývoj hmot odolných proti radiaci a extrémním teplotám. Firmy, které v současné době dodávají komponenty pro štěpné reaktory, budou těmi, které se budou podílet i na konstrukci elektráren fúzních. Je tak jasné, že země s rozvinutou štěpnou jadernou energetikou budou mít náskok a vhodné podmínky pro rozvoj energetiky fúzní.

Jak v České republice?

Jaderná elektrárna Temelín má dva bloky VVER1000 (zdroj ČEZ).

Jaderná elektrárna Temelín má dva bloky VVER1000 (zdroj ČEZ).

Česká republika má v rozvoji a využívání jaderné energetiky velmi dlouhou a úspěšnou tradici. Má dostatečné vzdělanostní a technické zázemí, které se vytvářelo v poválečném Československu. Má potřebné výzkumné zázemí soustředěné hlavně v areálu v Řeži, kde jsou dva výzkumné reaktory a urychlovače s instalovanými neutronovými zdroji. Zde jde hlavně o organizace ÚJV a.s., Centrum výzkumu Řež s.r.o. a Ústav jaderné fyziky AV ČR. Ústav fyziky plazmatu AV ČR provozuje velký výzkumný tokamak COMPASS, který je stejného typu jako ITER. Vysokoškolské vzdělávání je spojeno hlavně s Fakultou jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT, ale i dalšími technickými školami. Zmíněná fakulta má výzkumný reaktor VR-1 Vrabec a tokamak Golem. Řada průmyslových podniků je zapojena do výroby komponent jaderných technologií. Jmenujme alespoň několik: ŠKODA jaderné strojírenství, MODŘANY power a.s., ŠKODA Praha, Vítkovice, a.s. a řada dalších. I když je třeba připomenout, že některé z těchto firem mají v posledních letech dost velké problémy.

První československou jadernou elektrárnou byl demonstrační těžkovodní reaktor chlazený oxidem uhličitým A-1 v Jaslovských Bohunicích na Slovensku. Zde se následně vybudovaly v letech 1980 až 1985 čtyři ruské tlakovodní bloky VVER-440. V současné době jsou v Česku dvě jaderné elektrárny, v Dukovanech jsou čtyři reaktory VVER-440 a v Temelíně pak dva reaktory VVER-1000. V obou elektrárnách se postupnými vylepšeními zvýšil výkon jednotlivých bloků. V Dukovanech mají hrubý výkon 510 MWe, tedy dohromady 2040 MWe a v Temelíně 1055 MWe, dohromady 2110 MWe. Celkově tak máme v jádře 4150 MWe. Jádro dodává zhruba 35 % vyrobené elektřiny, ale přesná čísla závisí na konkrétní situaci v daném roce.

Jaderná elektrárna Dukovany s vyrovnávací nádrží Mohelno (zdroj ČEZ).

Jaderná elektrárna Dukovany s vyrovnávací nádrží Mohelno (zdroj ČEZ).

Palivo pro tyto jaderné bloky je v současnosti odebíráno od ruské firmy TVEL, ale zkoušelo se i palivo pro bloky VVER-1000 od firmy Westinghouse. V současné době umí švédská pobočka této firmy vyrábět i palivové soubory pro reaktory VVER-440. Je tak zaručena diversifikace dodavatelů paliva. Navíc je objem a hmotnost potřebných palivových souborů natolik malý, že není problém je dopravit odkudkoliv a zároveň je možné uskladnit zásoby paliva na řadu let, v principu na celou dobu životnosti elektrárny.

Suché mezisklady pro vyhořelé palivo uložené v kontejnerech typu Castor jsou schopny pojmout jeho objem odpovídající celé potenciální životnosti elektráren. Místo pro trvalé úložiště vyhořelého paliva se zatím ještě vybírá. Dá se předpokládat přepracování vyhořelého paliva a jeho využití buď v klasických reaktorech v podobě paliva MOX nebo v pokročilých budoucích jaderných reaktorech IV. generace. V každém případě potrvá řadu desetiletí, než bude potřeba uložit jaderný odpad do trvalého podzemního úložiště.

Jaké reaktory, kde a jak budovat?

Česká republika má omezené možnosti pro cestu k nízkoemisní energetice. Jaderné zdroje tvoří její dominantní část a mají i největší potenciál. Dukovany už mají polovinu životnosti za sebou a je potřeba vytvářet podmínky pro jejich náhradu. Současný předpoklad je, že budou fungovat zhruba do roku 2035. Příprava výstavby nových bloku je časově náročná, navíc nelze dobu potřebnou pro splnění všech formálních podmínek pro posouzení a schválení stavby přesně odhadnout. Pokud máme mít nové bloky k dispozici před uzavřením Dukovan, je potřeba reálnou přípravu výstavby zahájit co nejdříve.

Reaktorová hala třetího bloku elektrárny Mochovce v roce 2016 (zdroj Mochovce).

Reaktorová hala třetího bloku elektrárny Mochovce v roce 2016 (zdroj Mochovce).

Nejlépe připraveny jsou podmínky pro výstavbu dvou bloků v Temelíně. Tyto bloky zde byly plánovány už na začátku a vše je pro ně přichystáno. S největší pravděpodobností se však začne s budováním jednoho bloku v Dukovanech a jednoho v Temelíně. Důvodem je, že je potřeba začít s náhradou původních bloků ve starší z elektráren.

Včasné zahájení přípravy potřebuje dvě důležitá rozhodnutí. Prvním je řešení způsobu financování a druhým je výběr bloků, které se budou stavět. Rozhodnutí o tom, který reaktor se bude stavět, je podřízeno několika základním požadavkům. Musí jít o reaktor III. generace. Důležité je, aby reaktor byl již někde v provozu a byly pozitivní zkušenosti z jeho výstavby. Důležitým parametrem je určitě i míra možné účasti českých firem při budování použitého modelu reaktoru.

Nejmodernější bloky VVER1000 už mají řadu prvků reaktorů III. generace. Tyto modely se nejnověji dokončují v čínské elektrárně Tchien-wan (zdroj Rosatom).

Nejmodernější bloky VVER1000 už mají řadu prvků reaktorů III. generace. Tyto modely se nejnověji dokončují v čínské elektrárně Tchien-wan (zdroj Rosatom).

Podívejme, co lze o tomto výběru říci na základě předchozího přehledu o současném stavu jaderné energetiky. Jak bylo zmíněno, jsou v současné době v provozu pouze tři reaktory třetí generace. Japonský reaktor ABWR je varného typu, který se u nás zatím nevyužíval. Zároveň jsou všechny tyto reaktory v Japonsku odstavené. Jihokorejský blok APR-1400 má výkon 1400 MWe, což je pro naše účely, hlavně v areálu Dukovan příliš velká hodnota. V nejbližších letech budou bloky v provozu v Jižní Koreji i v zahraničí, což je velmi pozitivní. Na druhé straně je otázka, jak se dívat na nákup bloků od země, která se rozhodla od využívání jádra odstoupit a u sebe už další tyto bloky budovat nebude.

Zůstává tak ruský reaktor VVER1200, který v nejbližších letech bude běžet jak v Rusku, tak v zahraničí. Firma, která jej nabízí, staví reaktory kontinuálně a poměrně velmi úspěšně. S reaktory VVER máme velice dobré zkušenosti a řada českých firem se podílí na výrobě jejich komponent a výstavbě těchto elektráren. Tyto reaktory se brzy budou budovat v našem sousedství v Maďarsku a také ve Finsku. I na těchto stavbách by se měly podílet české firmy a budeme moci sledovat průběh výstavby.

V nejbližší době by se do provozu měly dostat i další reaktory III+ generace. Jde o reaktor AP1000. Firma Westinghouse a s ním i Toshiba mají však velké finanční problémy a je otázka, jestli se vůbec do budování dalších těchto reaktorů pustí. Řada negativních zkušeností je i z budování těchto bloků v USA. I když zde jde hlavně o neschopnost amerických stavebních a inženýrských firem, které ztratily za čtvrtstoletí přestávky v budování jaderných bloků kontinuitu a zkušeností. Je sice možné, že by se pro nabízení těchto bloků rozhodla Čína, kde se již brzy čtyři spustí, ale není to moc pravděpodobné. Čína se možná zaměří na nabídku svého modelu Hualong One. Ten je však ještě několik let před dokončením.

Pro jadernou elektrárnu Forsmark dodala Škoda JS mříž a plášť aktivní zóny varného reaktoru (zdroj Škoda JS).

Pro jadernou elektrárnu Forsmark dodala Škoda JS mříž a plášť aktivní zóny varného reaktoru (zdroj Škoda JS).

Bloky EPR jsou podobně jako APR-1400 příliš velké a do značné míry je diskvalifikují i negativní zkušenosti z výstavby ve Finsku a Francii. Je sice pravda, že je vysoce pravděpodobné, že po roce 2018 poběží již ve třech zemích, ale přesto není pro naše účely příliš vhodný.

Jak je vidět, zůstává pro případnou soutěž o nové reaktory u nás jediný kandidát, který nemá zásadní problémy. Jde o ruský reaktor VVER1200. Ať se však v budoucnu výběr uskuteční s jakýmkoliv výsledkem, ukazuje se, že jedním z klíčových momentů pro úspěch výstavby jaderných bloků v dané zemi jsou schopnosti stavebních a inženýrských firem, které jsou hlavními dodavateli. To ukazuje, co je třeba podporovat u nás v každém případě. Je nutné, aby se české vědecké instituce podílely na výzkumu v oblasti štěpení a fúze a české firmy se co nejintenzivněji podílely na dodávce komponent a samostatné výstavě jaderných bloků jak v Evropě, tak ve světě. To se zatím daří. A je nutné, aby si tuto schopnost zachovaly.

V současné době ukazují ruské, korejské a čínské firmy, že lze bloky stavět i za šest let. Ovšem zkušenosti z Evropy a USA jsou zatím jiné. Navíc se v Evropě extrémně zvýšily byrokratické překážky pro stavbu libovolného většího energetického zdroje. A u jaderných bloků je pochopitelně situace v tomto směru nejnáročnější. Příprava před zahájením stavby tak trvá léta. Pokud tedy chceme splnit cíle v aktualizaci státní energetické koncepce, tedy včas připravit náhradu bloků v Dukovanech, kterým by měla končit životnost kolem roku 2035, a alespoň část uhelných bloků nahradit jádrem, je potřeba co nejrychleji rozhodnout o způsobu realizace stavby reaktorů v Dukovanech a Temelíně a k budování prvních z nich reálně přikročit.


Poznámka

Článek je druhý z cyklu, který bude rozebírat možnosti jednotlivých energetických zdrojů u nás, a jehož cílem je iniciovat diskuzi o budoucím rozvoji české elektroenergetiky a jeho úskalích i možnostech. Hlavně v souvislosti s tím, že od poslední aktualizace energetické koncepce uplynulo již pár let a v oblasti energetiky se u nás reálně nic moc neudělalo. Zároveň se objevuje řada rizik a tak je velmi důležité udělat si přehled o vývoji a stavu energetiky ve světě i u nás. První část věnovaná větrné energii je dostupná zde (díl 1.) a zde (díl 2.).

Článek byl původně publikován na webu OSEL.CZ



40 odpovědí na Současný stav a budoucnost jaderné energetiky (díl 2.)

  1. Petr napsal:

    Jediné co je potřeba udělat kriticky hned jsou státní stipendia pro zajištění dostatku absolventů na některých vysokoškolských ale i pro nejlepší středoškoláky na specializovaných technických a stavebních školách.

    Urychlovat výběr reaktoru má cenu jen kvůli zajištění, co největšího podílu našich firem na už dnešních stavbách v Maďarsku a Finsku.
    Jinak se u nás musí roky čekat na nové stavební a enviromentální zákony, bez nichž reálně nic většího za normální čas a ceny nepostavíme.
    Takže nakonec stejně bude nejrychlejší stavět v Temelíně, a spuštění se udělá po roce 2021, když bude jasné, že Německo si některé vlastní jaderky ponechá a nebude nám tak moci ideologicky blokovat pro reaktor přepravní cestu po Laby.

    • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

      Jen ve zkratce:
      1) Chytré děcka to stejně nechtějí dělat, stipendia toho moc nevyřeší.
      2) Neexistuje reálný scénář, ve které by se v Německu zastavil Atomaustieg.
      3) Přepravní cesty po Labi Němci blokovat nemohou, svobodná plavba je svobodná plavba. Labe povětšinou blokuje „svatý Petr“.

      • Martin Pácalt napsal:

        Můžete tvrzení „chytrá děcka to stejně nechtějí dělat“ opřít o nějaký alespoň článek když ne statistiku? Klesá dlouhodobě počet absolventů oborů týkajících se jaderné energetiky a výzkumu?

        • Petr Závodský napsal:

          Raději chodí šroubovat panely na střechy …. to je víc hi-tech….

          • Milan Vaněček napsal:

            Porovnejte počet zájemců na CVUT o informatiku, kybernetiku, chytré sítě, …. s počtem zájemců o jadernou fyziku. Tipuji tak 100:2

          • Petr Závodský napsal:

            No ale na jaderce potřebujete i ty informatiky, slaboproudaře, silnoproudaře, stavaře, chemiky, a pak i ty jaderné fyziky. Takže ten poměr je určitě OK.
            Pro montáž solárů nepotřebujete ani střední školu, možná tak zkoušky z vyhlášky 50.

          • C napsal:

            Bude ještě záležet na tom jaký podobor informatiky a ostatně u ostatních oborů to také platí, na tu JE potřebujete. Nepředpokládám že by si v Dukovanech jeli vlastní software v C++, stejně tak že by tam potřebovali experty na grafiku, stejně tak asi nebudou třeba biochemici, lidi přes organiku… Tam se už asi dostaneme do problémů, zejména pokud víme že se tu poměrně dost daří herním studiím, takže dost studentů to potáhne tímto směrem. V chemii zase bude asi zajímavější něco spojené s organikou a biochemií…

          • Petr Závodský napsal:

            Pane C, jen reaguji na pana Vaněčka. Ano neuplatníte všechny specializace všech oborů. Ale jeho poměr 100:2 (všechny obory vs jaderná fyzika) mne pobavil. Měl jsem v týmu 150 lidí a 2 byli jaderní fyzici …. teď je ten poměr 75:2 (takže to trefil, přestože to neuváděl jako argument pro mne :-)) .
            V IT potřebujete od „kancelářského IT“ po bezpečnostní systémy (v JE Temelín naprogramovány v PLM a ADA), ale programátory má dodavatel… v chemii je to od chemických režimů bloku až po čištění čerpaných i vypouštěných vod … stavaři, strojaři …. A jasně, pokud chce někdo bádat, bude v Akademii a výzkumácích, pokud chce být v praxi, tak třeba bude na JE.

          • C napsal:

            Děkuji za informace, zajímavé, doufám že jste právě nevyzradil něco co jste neměl. Na Adu jsem se kdysi díval, ale uplatnitelnost v běžné praxi jsem neviděl, takže jsem si s ní ani nehrál, asi jsem tedy udělal trochu chybu. Že bych se ještě doučil tyto jazyky? 🙂 Údajně je problém na to sehnat dneska lidi, za FORTRAN třeba banky umí slušně zaplatit, tedy spíš v zahraničí kde byl rozvoj IT rychlejší, v čem to mají naše netuším.

            Otázka je tedy jak více přilákat lidi k technicko-přírodovědným oborům, nebo možná jak jim dát lepší představu o tom o čem jsou, kde se to dá uplatnit a pod. Když vezmu JE, tak myslím že dost lidí má pořád představu že tam všichni musí projít jaderným inženýrstvím, nebo elektrotechnikou, že je kolem tam třeba dost dalších profesí, to už tak vidět není, možná je to škoda.

          • Petr Závodský napsal:

            Snažíme se jezdit na VŠ, máme letní univerzity na jaderkách. Ale osvěty není nikdy dost a je třeba na technické obory „lákat“ již od základky :-), třeba zábavnou fyzikou…

            Věřím, že jsem nic neprozradil a navíc je to jen střípek. Zrovna u těchto dvou programovacích jazyků je to tak, že máme dva diverzní ochranné systémy (každý s 3*100% zálohou) a právě se liší HW, programovacím jazykem, jinými programátory (týmy) aby se maximálně vyloučila možnost chyby systémů ze společné příčiny.

          • Milan Vaněček napsal:

            Taky trochu osobních zkušeností: jeden z mých nejlepších doktorandů studoval jadernou fyziku, po praxi v Temelíně po 4. ročníku se rozhodl, když viděl co viděl-nikdy více a přešel ke mě jako diplomant a doktorand (fotovoltaika, modelování). Jeden náš společný článek má přes 1000 citací ve vědecké literatuře, další pak mají stovky citací (to nemá moc lidí ve fyzice).
            Po skončení doktorandského studia pokračoval v průmyslu ve Švýcarsku, tedˇje i s rodinou (2 děti) v Německu, asi tam zůstane, když chce za rodiči tak z Drážďan je v Praze za chvíli. Německy a anglicky mluví perfektně, je to Evropan.
            Jinak pro pana Závodského: Jaderné fyzice za bolševika zřídili samostatnou fakultu, teď je jaderná část jen malou částí fakulty FJFI, fyzikální inženýrství dominuje. Ale fotovoltaika nemá u nás ani katedru na ČVUT, když to srovnám s Německem kde předělali obrovská jaderná výzkumná centra (Juelich, Karlsruhe) na fotovoltaiku, informatiku, life sciences, výzkum polovodičů, .. tak vidím, že jsme stále ustrnuli v té fyzice z dob bolševika.

          • C napsal:

            Pane Závodský,
            o letních univerzitách, jaderné maturitě vím, (i o té nešťastné soutěži), ale to nebude myslím stačit, pořád je to už moc specializovaná záležitost.

            Myslím že by to spíš chtělo modernizovat učebnice, tedy pokud se ještě učí z těch starých salátů, tehdy mi přišly takové nudné, nezáživné, půlka obrázků horší kvality než v encyklopedii po pradědovi… když se na to dívám zpětně, tak samotná knížka působila nudícím dojmem a to se sám počítám za člověka co mu to moc nevadí. Pak je myslím taky trochu problém jaké příklady se volí a jak učitel učí, tam bývá problém celkem dost, takové ty ukázkové hodiny s pokusy pak beru trochu za podvodné, sice to u nás pořád ukazovali, ale pak se dělal jeden pokus za pololetí, ale už je to hrozně moc let. (Vidíte budu se muset nenápadně podívat na učebnice u příbuzných co má školáky)

            Co si pamatuji tak nejnudnější byla asi v matematice výuka o goniometrických funkcích. Nevím které zvíře vymyslelo tolik variací příkladů na trojúhelník jenom s trojúhelníkem. Jednou jsme počítali věž s nedostupnou patou, jinak jenom trojúhelník ABC (když se odvázali tak byl CDE 🙁 ) To člověka spolehlivě otráví. Ale něco je špatně, protože lidi přestávají umět složené zlomky, dělit, násobit pod sebe, nebo dělit, přibližně, z hlavy (uznávám to je taková nouzovka), sčítat/odečítat.

            Taky mi přišlo že se až moc babralo s klasickou mechanikou a věcmi kolem, zajímavější oblasti pak zůstaly třeba na 14 dní před vysvědčením, dobře, kdyby měsíc, tak je to málo na to tam narvat celou jadernou fyziku v tom rozsahu co se bere, na střední do toho namontovat ještě Einsteina a celou moderní fyziku. Stejně jak dějepis, tam se se půl roku babráte s dobou od Kopčema po Perikla, pak půl roku od Perikla po pád Říma, rok a půl se bere středověk, pak je rok na novověk, půl roku děláte 19. století a celé 20. máte narvat do 1/2 roku, no a když dobře tak skončíte v květnu 45., ale taky se může stát že zamrznete u Stalingradu.

            Pane Vaněčku,
            Brno, Ostrava nic nemají? Připadá mi že se o tyto oblasti více zajímají pravě v Brně a Ostravě, než v Praze, nebo je to dáno tím že Praha je za kopečky a moc tam nedovidím, to už bych spíš snad narazil na věci z Vídně (když to dají na net anglicky, německy moc nevládnu, anglicky umím hodně dobře, rusky je to o poznání horší ).

            Víte že si nevzpomínám kdy jsem slyšel o ČVUT v souvislosti s OZE, elektromobily, nebo podobně? Počkat, o Praze jsem neslyšel asi ani v souvislosti IT a technologickými firmami!

          • Petr Závodský napsal:

            Pane Vaněčku, tak Váš jeden doktorand žije v Německu. OK, uplatnil se, jen nevíme jestli ve fotovoltaice. Co to přináší pro ČR?
            Spousta lidí chce na jaderce pracovat a mají po letních univerzitách opačný postoj než Váš příklad. Spousta z nich se pak pracuje zde, spousta v dodavatelských firmách a někteří se uplatní v zahraničí (jako vyslání z českých firem nebo zaměstnanci).
            Určitě jich je víc a určitě do rozpočtu ČR odvedou víc než Váš příklad, tak jen nevím co jste tím chtěl říci.
            Kolik má Evropa z R+D ve fotovoltaice? Kolik % produktů se pak vyrábí v EU a kolik se dováží třeba z Číny (kde na jejich výrobu použily uhelky).
            Bohužel často otevřete téma a když vám dám argumenty tak utečete jinam.

  2. Polasek napsal:

    Autor popisuje kde co ale zapomněl na elektrárnu Cerna Voda v Rumunsku těžkovodní, kontinuální výměna paliva a pracující na přírodní uran. Rumunsko si palivo připravuje samo.

    • Vladimír Wagner napsal:

      Rumuni mají dva bloky s kanadským reaktorem Candu (tři další pak nedokončené). V tomto článku je opravdu vědomě nezmiňuji , protože o tomto typu se v Česku neuvažuje a zatím se reaktor III. generace typu Candu nikde nestaví a dokonce ani neplánuje. Pokud by se dostavovaly bloky v Cerne vode, tak to vzhledem k rozdělané betonáži bude něco mezi.

  3. Jan Veselý Jan Veselý napsal:

    Celý ten rozsáhlý text má jeden zcela zásadní nedostatek. Úplně opomíjí onu věc, o kterou jde až v první řadě. Přitom se jedná o zcela zásadní problém jaderné energetiky. Pokud nebudou JE budovány rychle, včas, s aspoň zhruba dodrženým rozpočtem a za dobrou cenu, nemají výhledově šanci. Ať si jsou třeba XXX. generace.

  4. Milan Vaněček napsal:

    Na otázku autora v záhlaví textu: „Jaké jsou nutné podmínky pro využívání jaderné energie? “ lze odpovědět na základě více než padesátiletých zkušeností s využitím jaderné energie v zemích EU.
    1) Nutnou podmínkou pro stavbu nových JE je vysoká cena silové elektřiny, ve výši více než dvojnásobku či trojnásobku současné tržní ceny na burse v Lipsku.
    2) Druhou nutnou podmínkou, zmiňovanou autorem, je přetrvávající podpora obyvatelstva pro JE. Když toto zmizí jako tomu bylo v Rakousku a Německu, jsou výsledkem velké hospodářské ztráty.
    3) Třetí nutnou podmínkou je vyvarování se větší havarie v prostoru zemí EU, po většinu 21. století. Jinak by vše dopadlo jako v Japonsku – obrovskými ztrátami (nejen ze škod na půdě a majetku ale i z okamžitého odstavení všech JE a následného odepsání většiny z nich), které může zaplatit jen bohatý stát.
    Zatímco podmínky 2) a 3) lze ošetřit skutečným zvyšováním jaderné bezpečnosti, bez snahy o úspory a experimenty s jadernými zařízeními a zvýšeným mezinárodním dozorem ze zemí které jsou skeptické k využívání jaderné energetiky (Německo),
    podmínka 1) je v tržním hospodářství za současného vědeckého a technického pokroku v obnovitelných zdrojích energie a s přihlédnutím k dlouhodobému poklesu cen z větrných a slunečních elektráren nesplnitelná.
    Stále rostoucí výroba a nadvýroba ve VtE a FVE musí zákonitě tlačit ceny silové elektrické energie v dlouhodobých kontraktech dolů. Opačný pohyb lze zajistit jen vynucovanými administrativními opatřeními k vytvoření nedostatku energie.

    • Petr Závodský napsal:

      ad1) OZE potřebují vysokou cenu silové elektřiny. To že je teď pokřivená dotacemi na tzv. OZE na tom nic nemění. Ani ten jednoduchý solár na střeše se nevyplatí bez masivní dotace (a to už skoro 10 let čtu zaručené informace o nejlevnější technologii, klesající ceně, atd. atd. … Německo budiž nám odstrašujícím příkladem s nejvyšší cenou elektřiny v EU (a možná i na světě…).

      • Milan Vaněček napsal:

        Už jsou tu fotovoltaické instalace bez dotací, to nemůžete okecat. A bude jich přibývat, budou mnohem dříve než se v Dukovanech kopne do země. To je fakt, s tím nic nenaděláte, technický pokrok ve světě (a i v ČR) nezastavíte.
        Ujíždí Vám vysokorychlostní vlak a vy chcete pořád nasednout do toho svého couráku.

        • Petr Závodský napsal:

          Kde jsou? a o jakém výkonu v ČR?
          Ne každý chce Vaší cestu drahé nestabilní elektřiny a sněte si o srovnání s vlaky. Hi-tech je jaderka.

          • Milan Vaněček napsal:

            Myslíte to vážně s tím high tech???

          • C napsal:

            Nechci se Vás nějak dotknout, ale s FVE, ostatně jako s VRT a konec konců elektrickou železnicí jako takovou, EV a pod., jsou spojeny výkonové prvky, výkonové měniče a regulace, u dopravy i třeba strojové vidění a autonomie, to je myslím s komplikovaností JE srovnatelné a obor se vyvíjí dynamicky a rychle. Před lety stačily lidem do ostrovů měniče ze kterých lezlo jakýchsi 230V, tvar nic moc, pak přišly požadavky na sinus, pak na kooperaci se sítí, teď jsme někde že mají umět v podstatě to co klasický generátor. Možná je to tak už teď, možná to teprve přijde, ale měnič bude muset mít podobné schopnosti jako motor/generátor někde na Dalešicích. Takže i když FVE vypadá na první pohled jako skládačka, tak pokud získáte a udržíte vývoj a výrobu toho kolem, tak hi-tech máte. Možná je to více hi-tech než umění vyrábět nerezové komponenty pro JE.

            Problém je že jsme v podstatě všechnu výstavbu stopli, dokonce ani nevím jestli je legální/bylo by legální, postavit 10MW FVE a uzavřít s obchodníkem smlouvu na odběr veškeré elektřiny, z FVE za pevnou cenu na 20 let, jestli bych to do drátů protlačil, jestli mi to vůbec někdo do DS připojí…

          • C napsal:

            Tedy abych se ještě upřesnil, JE Hi-Tech je, pokud je to tedy ten moderní design, (mnoo i když ty jazyky 🙂 ) ale je otázka kolik toho Hi-Tech tu budeme mít, kolik toho na nás zbude. Jestli to budou sub(eventuálně sun exp N)dodavatelksé záležitosti tak zbude jen hi-tech provoz, to by moc cool nebylo a jako hi-tech bych to nebral.

            Když to ale vezmeme kolem a kolem, tak v energetice může být toho hi-tech hodně, ať už v jaderné či OZE. Celkem by se nám hodilo posílit Akumulaci, možná doplnit EPS o nějakou HVDC linku…

            Ať už se ty dva, nebo i 4 bloky budou stavět tak je třeba se připravit na to jak se bude měnit situace kolem, k tomu se nám bude náramně hodit, pokud budeme schopní mít dostatečně vysokou akumulaci, nebudeme blokovat soukromou výrobu elektřiny, z OZE, ať už na úrovni domácností, nebo podniků. Pokud toto doplníme vhodně akumulačními kapacitami, pak by se dalo nějak spojit to nejlepší ze všech cest, ale kritická je pro nás akumulace, neměli bychom na ni zapomínat, to se děje.

            Dobré by mohlo být se popasovat s pohraničím a zkusit tam dostat nějaký průmysl takový, aby se obrátil konečně tok pracovní síly. Víte čeho bych se vůbec nebál třeba? Businessu s bydlením pro bohaté seniory z ciziny, ovšem až po tom co se vzpamatuje trh s nemovitostmi, ale to je jenom na okraj. Podkrušnohoří bude potřebovat reindustrializaci, měli bychom sem začít tahat roboprůmysl, pomalu zvedat mzdy. Myslíte že existuje možnost že by si přímo ČEZ (ne ČEZ Distribuce), zřídil licenci na distribuci a prodával proud přímo průmyslovým odběratelům za cenu z nových bloků? (+ poplatky a daně) Nemohlo by to pomoci s rentabilitou? Nemáte eventuálně přehled o tom jaká je limitní cena pro jednotlivé průmyslové procesy aby byly konkurenceschopné? Například jaká je cena pro hliníkárny, nebo obloukové pece na tavení železa… prostě tento na dodávku kritický průmysl a jestli jsou nové jaderné zdroje schopné tuto cenu dosáhnout.

            Pokud bude dále docházet k honu na CO2, tak se tento průmysl bude poohlížet po elektřině no a vtip je v tom že akumulační kapacity nejsou, syngas je drahý pro tyto účely, takže by mohl jít sem. Ona asi i výroba aku bude energeticky náročná. Jenom ten rozvoj průmyslu musíme nějak zvládnout aby nedošlo k problémům se životním prostředím, které už teď horko těžko řešíme, stačí se podívat co se děje v Kvasinách, na neschopnost krajů a státu zajistit adekvátní železnici pro dojíždění… Rakušáci i Slováci k nám posílají patrové vlaky, u nás jezdí jednopodlažní s komfortem cestování jak v Novém Dílí.

            Mě by se hodně líbilo, kdyby se sem podařilo stáhnout vysoce automatizovaný průmysl, IT a biotechnologie a konečně se začali zbavovat velkoskladů, nebo je stavěli při železnici a povinně je na ni napojovali, nevím který chorý mozek napadne postavit takové zařízení pro distribuci zboží z trmatárie sice s napojením na dálnici, ale bez vlečky. Dálnice má sloužit k rychlé přepravě, ne aby byla zasekaná kamiony protože to vyjde levněji. Jeden vlak nám ušetří tak 20-40 kamionů. Zajímavé je jak se drážní dopravci vztekají že na Vysočinu ne, že to moc žere, ale silniční si vesele jedou i horšími cestami, třeba přes Špičák. (jen meditace nad tím že se všichni cpou k přecpanému Labi a do Třebové a horem se nechce nikomu, ostatně ani přes jiné přechody.)

          • Petr Závodský napsal:

            Pane C, k těm programovacím jazykům … musíte vzít v potaz, že smlouva na řídící systémy je z roku 1993 a pro takovéto systémy potřebujete odzkoušené sw nástroje.

  5. C napsal:

    Pane Wagnere,
    nechcete své články na internet trochu zkrátit, nebo vydat na více částí? Toto se hodí spíš do tištěného periodika než na internet. Ale k věci.

    Srovnávat neustále počet (ne)přímých obětí havárie JE a vlny tsunami je poměrně pitomost, zejména protože tsunami je zásah vyšší moci o němž nevíme dne ni hodiny kdy nastane, ale havárie elektrárny nastala jen a pouze protože někdo něco zanedbal, kritické systémy, což DA jsou, mají být umístěny tak, aby odolaly přírodním jevům a i když ona tunami byla velká tak nebyla nepředpokládatelná, záznamy v podobě kamenných stél jsou po celém japonském pobřeží.
    smithsonianmag.com/smart-news/century-old-warnings-against-tsunamis-dot-japans-coastline-180956448/

    V takovémto případě je to jasně selhání inženýrů. Dále bude složité vůbec prokázat jaké zdravotní dopady ta havárie měla a mít bude.

    Ovšem podobná selhání jsou běžná i u nás kdy se totálně nerespektují záplavová území, nebo se v nich staví domy s přízemím na rovině terénu. Ještě 100 let zpátky se, když už se muselo stavět v zátopové oblasti, zvedalo přízemí o 1-1.5m nad úroveň terénu. ale to je prostě tím že se inženýr nezajímá a neptá místních.

    Je zajímavé že mluvíte o tritiu jako o přirozené součásti ŽP, možná je přirozenou součástí, ovšem velmi vzácnou, pokud mne paměť neklame tak se pomocí tritia určuje stáří fosilní vody a to zejména protože k výraznému zvýšení koncentrací došlo až v souvislosti s lidskou činností.

    Protržené přehrady, výbuchy plynovodů… sice přímo zabijí více lidí, ale většinou nezpůsobí aby se museli lidé ze zasažené lokality vystěhovat na dlouhá desetiletí. A je také problém jaké smrti si tomu kterému zdroji připočtete, s tím se dá krásně čarovat, k hydroelektrárnám si připočtete utopence, jaderkám jenom ty co to zabilo přímo, uhlí to sečtete i s 19. stoletím, plynu přidáte úmyslné (sebe)vraždy… Prostě se s tím dá až moc čarovat pokud neznáme metodu jakou byla data získána.

    Myslím že důvod proč se Jižní Korea rozhodla k ukončení využívání jádra je její severní soused, pokud se tam cokoliv semele, tak jsem ochotný se vsadit že během první vlny útoku budou napadeny i jaderné elektrárny a to by byl dost zásadní problém bez ohledu na to jak by dopadla válka. potenciál pro zamoření velké části Koree je značný. Dále je otázka jestli chce Jižní Korea nadále pokračovat v nastoleném trendu, nebo chce s ekonomikou přejít do postindustriální fáze průmyslu služeb.

    • Vladimír Wagner napsal:

      Kdyby Japonci takové cunami čekali, tak by především chránili svá města a zachránili těch téměř 20 000 lidí. I z toho, že se řada z nich utopila v místech, které byla určena jako evakuační před cunami, je jasné, že tomu tak nebylo.
      Tritium vzniká interakcí kosmického záření v atmosféře, takže se na zemský povrch dostává s každým deštěm. Je tak opravdu přirozenou součástí životního prostředí. Stejně jako radioaktivní uhlík 14C. Zároveň také vzniká i v jaderných elektrárnách a je tedy v jejich výpustích pečlivě sledováno. Vzhledem k tomu, že tritium má poločas rozpadu patnáct let, může těžko něco říci o opravdu fosilní vodě, ale zjišťuje se „stará“ voda, která není několik desetiletí doplňována z povrchu, protože pak by obsahovala zmíněné tritium, které je neustále doplňováno. Původní tritium, které v ní bylo už se rozpadlo. Vzhledem k poločasu rozpadu uhlíku 14C, který je 5000 let, má uhlík ze zdrojů, které jej neobsahují, zaručený mnohem starší původ.

      • C napsal:

        To co předvedli Japonci byla ukázka toho jak to dopadne když zapomenete na historii místa. Asi v tom roli hrála i nepříznivá geografie Japonska, nebo jenom snaha ušetřit. Kdybych tam byl architekt, tak bych se asi necítil dobře navrhnout nějaký (uzavřený) úkryt před tsunami bez znalosti místních poměrů. Ale to je jenom takové kdyby.

        To by museli stavět asi kolem měst přehrady jako stojí v Praze, myslím že v Libni, ale Vy to asi znáte líp, jste přece jenom více méně místní. Reálně to asi není. Možná je to obecná chyba kterou děláme, nevím jak se dnes stavby navrhují, ale dost často mi přijde že i u velkých si architekt neudělá terénní pochůzku, nezeptá se starousedlíků, neprojde si staré fotky. V tom Japonsku stély reálně jsou a jsou i celkem dobré záznamy, ale asi je nikdo neprocházel.

        Promiňte, nevyjádřil jsem se ohledně tritia přesně, děkuji za doplnění zajímavé informace, opravdu jsem to o vzniku tritia v přírodě nevěděl, do teď jsem jej vždy viděl zmíněno jen v souvislosti s lidskou činností. O využití pro datování vody jsem slyšel tak před deseti lety právě v dokumentu o vodě na blízkém východě, kde to právě využívali k datování jak stará ta voda je a právě jestli se jedná o vodu „čerstvě“ doplněnou, nebo o hodně starší.

  6. C napsal:

    A teď s dovolením ke zbytku.
    Technicky vzato nejvyšší potenciál by to měly OZE, při vší úctě je tu limit pro je 3+4+2+2GW, 11GW, dobře možná 3+4.4+2.2+2.2GW, nějak tak, proti tomu by OZE mohly poskytnout jednak mnohem více GW, ale i mnohem větší produkci. Rozdíl v potenciálu je umělý, dán jen tím že pro JE tu je příznivá infrastruktura, pro integraci OZE by se toho muselo udělat poměrně dost ještě. Vlastně potřebujete vyřešit krátkodobou akumulaci na na den v hodnotě 60- 80GWh/4-6GW. Pak potřebujete něco na střednědobou akumulaci, třeba týdne, a nakonec potřebujete dlouhodobou akumulaci do syntetických paliv, je třeba aby klesla cena proudu a celého postupu výroby syngasu a syntetického benzínu.

    Ovšem stále existuje možnost že se pokročí s tepelnou výrobou vodíku, což pak znamená možnost jej produkovat výrazně levněji v obrovském pásu planety Země. V takové situaci, pokud by jeho cena výrazně klesla, nebude možné dlouhodobě bránit dražší zdroje. Nebudou v podstatě existovat bezpečnostní problémy jako to známe u ropy, termální výrobny lze postavit v tolika zemích že nehrozí omezení jako v případě ropy, zejména je tento zdroj limitován jen počtem zařízení, což je snadno řešitelný problém.

    Potenciál OZE je tedy dán více méně tím jaké technologie si dovolíme nasadit a jaký postoj k nim zaujmeme spíš, než nějakým jiným limitem, na rozdíl od uhlí, nebo konec konců i uranu či thoria.

    Dále jste zredukoval výběr až podivně rychle na jednoho kandidáta VVER 1200, stavba tohoto reaktoru bude patrně politicky neprůchodná, také fakt že nebyli osloveni výrobci VŠECH typů reaktorů může velmi snadno rozvoj dalších JE zastavit, zejména pokud má dojít k financování za státní peníze. Ani blok o 1400MW by neměl být moc, protože velmi dlouho tam bude stát jen tento a i Dukovany mají chladicí vodu pro další asi 700MW blok, takže 2800MW by v moderních blocích patrně snesly.

    Dále bych vzal do úvahy, při chválení jak někomu jdou bloky, o je to za země a jaké v nich panují poměry. Nemyslím že by Rusko, Čína, nebo konec konců i Indie, byly zeměmi ve kterých zdržují občanská sdružení a politika.

    Fúze má jeden zásadní problém, to ten že má obrovské zpoždění za tím co by bylo třeba a je otázka jestli bez velké veřejné podpory je reálné projekty jako ITER a DEMO dokončit. Řekl bych že spíš ne. Ale to že se celá jaderná oblast, kam patří tedy i fúze, neumí prodat veřejnosti jsem Vám už mnohokrát říkal. Jenže bez toho to nepůjde. Za komické bych považoval pokud se opravdu společnosti Tokamak Energy podaří dosáhnout fúze, neřkuli produkce proudu, dřív než na ITERu, nebo DEMu.

    Pokud che kdokoliv v současnosti dělat rozvoj JE, tak je třeba aby získal nemalou veřejnou podporu a to nikdo neumí, jak se zdá. Naproti tomu těchto lidí jsou plné organizace pro OZE a na jejich straně už je i cena.

    Navrhl bych Vám, ostatně i panu Závodskému, otázka jestli se se mnou chcete vsadit že se v Brně začne stavět nové hlavní nádraží dřív než se začne stavět nová JE v ČR.

    • Petr Závodský napsal:

      U bloku 1450MW jsou i jiná omezení.
      Vsadit se můžeme 🙂 ale o brněnském nádraží nic nevím (byl jsem tam a to je tak všechno …).

      • C napsal:

        Jde o to že se Brněnské nádraží per huba staví asi sto let a teď co chvilku slibují že do pětim nejpozději deseti, let začnou a podobně, tak si říkám že bude zajímavé kdo to bude mít první, jestli ČEZ novou jaderku (na území ČR), nebo Brňáci nové nádraží.

        Dobře 🙂 Sázím tedy půl litru domácí slivovice (Pokud nevyhovuje tak lahev Jack Daniel’s, eventuálně Bombay Sapphire), že v Brně začnou stavět nové hlavní nádraží dřív, než ČEZ začne stavět nový jaderný blok.

        Navrhněte co vsadíte Vy, pak to sepíši a pošlu Vám naši sázku poštou, ať na to nezapomeneme. 🙂

      • C napsal:

        Jenom ze zajímavosti, jaká ta omezení na takovémto bloku jsou? Je to problém lokality Dukovany, sítě, nebo je to v něčem jiném? Jenom mne prostě trochu zaráží že se i při vědomí toho že je třeba nahradit velký výkon uhelek se jde jen do „mírného pokroku v mezích zákona“, tedy jen o 200MWe/blok nahoru.

        Vím že by měl být v síti rychle dostupný výkon pro výpadek bloku, ale nešlo by to řešit třeba přes PPE?

        • Petr Závodský napsal:

          Připojení do sítě, kvalita a množství vody na chlazení a transport nadrozměrných a těžkých komponent.

          Sázka je dobrá recese, beru :-). Domácí slivovice super, nebo prostě láhev moc dobrého pití 🙂 (v jižních Čechách ani v Praze se moc nepálí :-)).

          Takže kde bude dříve stavební povolení? A už teď říkám, klidně ať je v Brně nové nádraží, jen když bude stavební povolení na nový blok Dukovan cca v roce 2027.

          • C napsal:

            Já tvrdím že bude první zahájena stavba nádraží v Brně. 🙂

            Sázku beru, sepíšu to a pošlu Vám to do práce, předpokládám že v ČEZu máte nějakou přihrádku, případně, po zadání Vašeho jména mi vyběhlo více firem, na kterou to poslat? (stačí název) Bude to lepší z hlediska diskrétnosti.

            Ještě poslední ujištění, opravdu to chcete vázat jen na Dukovany?

            —-
            A se všemi těmito věcmi, tedy přípojkou, vodou, cestami, je, hádám, v případě Dukovan problém.

            Předpokládám že navážení sypkých hmot a některých menších komponent se bude konat po vlečce z Rakšic a nejspíš od jihu z Hrušovan, pletu se, nebo tak daleko ještě plány nejsou?

          • Petr Závodský napsal:

            Petr Závodský, ČEZ, Duhová 1, Praha 4, 14000, to dojde 🙂

            Dukovany jsou OK….
            A pokud vyhrajete jenom s časem (že nakonec budou obě stavební povolení), tak to i rád prohraju. Železnici mám rád, bohužel na modelaření nezbývá čas …. Ještě tak párkrát do roka zkouknout úzkokolejku JH – N. Bystřice s parním provozem 🙂

          • Petr Závodský napsal:

            A k dopravě … jasně, železnici budeme využívat co nejvíce (stavební hmoty, komponenty… co se vejde do průjezdného profilu).

          • Vláďa napsal:

            Pane Závodský jaká je vlastně perspektiva naší energetiky? Dukovany toho před sebou už moc nemají a kromě bloků v Kladně, nové Ledvice ostatní větší bloky vlastně dožívají. Do nekonečna se nedá jen generálkovat.

          • Petr Závodský napsal:

            Vláďo, omlouvám se za pozdní odpověď. Podle mne:
            Buďto přestaneme přešlapovat a spustíme projektovou přípravu (výběr dodavatele, licenční a povolovací kroky /EIA již běží/) na nové bloky, pak by měl platit scénář z energetické koncepce a jádro by mohlo pokrýt 50%, OZE 20 – 25%, plyn 15% a zbytek uhlí a spalování odpadu apod.
            Pokud vyhraje plynová lobby, tak bohužel bude mix založený na plynu 60-70% a naše závislost a cena energie (včetně nekonkurenceschopnosti průmyslu) bude obrovský problém.

          • Milan Vaněček napsal:

            Pořád stejná argumentace: buď zvítězí ta správná lobby (=jaderná) nebo zvítězí lobby plynová. Lobby uhelná se snaží vydělávat co nejvíc a nejdéle s málo investicemi, ale ví že za 20 let bude uhlí v útlumu.
            OZE a Energiewende nás nezajímá, je to moc drahé. To, že fotovoltaika a vítr půjde BEZ DOTACÍ dříve, než mohou být postaveny nové Dukovany je zakázané říkat či brát vážně.
            Takže koncepce ano, diskuze ano, ale jen „vocamsaď pocamsaď“.
            To, že by dotace na OZE měly skončit (a co je nasmlouváno a nejde ukončit hned tak to zdanit a stažené peníze využít rozumněji) to je tabu. Zkušeností s OZE už máme dost, teď jde jen o to, kdy je budeme bez dotací moci hromadně nasadit.

          • Petr Závodský napsal:

            Pořád stejná argumentace: všechno BUDE, OZE a Energiewende jsou nejskvělejší. Světlé zítřky jsou těsně před námi (již několik let – proč tedy ještě teď jsou masivní dotace na střešní soláry a ani vy, fanoušek fotovoltaiky, si ten solár nepořídíte).
            Současný stav známe, Německo neplní cíle, má nejdražší elektřinu, … děkuji nechci.

            Pokud nebude jednoduchá a levná dlouhodobá akumulace, tak 100% OZE prostě nebude. A pokud OZE nebude v našich podmínkách opravdu levné (celkově, ne jen instalace).
            Pokud nebude jádro, tak těch cca 70% spotřeby bude plyn (25-30%OZE).
            Nebavím se o roce 2100 ale o roce 2035.

          • Milan Vaněček napsal:

            Jen pár poznámek: v roce 2035 (Vámi uváděný termín) nové Dukovany elektřinu dávat nebudou, zpoždění výstavby JE v EU je zákonité.
            100% OZE taky u nás nebude, já to ani nechci, Vy ano?
            V roce 2035 budou fotovoltaika i větrné elektrárny bez dotací, cenový vývoj je jasný, hromadná výroba stále roste, cena klesá.
            V roce 2035 bez JE nebudeme, Temelín bude fungovat ještě do roku 2052 (máte nějaké jiné informace?)
            Že Německo neplní CO2 cíle to mě nepálí. Že se občané Německa rozhodli pro dotace a umožnili rozběhnutí masové výroby ve světě mi udělalo radost, důsledkem bylo snížení ceny fotovoltaiky a pokles ceny silové elektřiny v regionu. My se pro to nerozhodli, u nás se pro FVE rozhodli tuneláři.
            Tož tak.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *