Evropská energetika na německé křižovatce

Michal Šnobr
Michal Šnobr má více než dvacet let zkušeností na kapitálovém trhu, na kterém působí od druhé vlny kuponové privatizace. Byl spoluzakladatelem úspěšné makléřské společnosti AKRO Capital. Dnes se kromě energetiky věnuje také vlastnímu podnikání v oblasti cestovního ruchu, správě a investicím do nemovitostí včetně vlastní developerské činnosti, zemědělství a také výrobě kontejnerových staveb. Vlastní JRC Czech, a.s. – největšího maloobchodního prodejce videoher, konzolí a příslušenství v ČR a na Slovensku. Je spoluzakladatelem a významným donátorem Nadace člověk člověku, která podporuje projekty v oblasti výchovy, vzdělávání, sportu, zdravotní péče a využití volného času dětí a mládeže, zároveň poskytuje pomoc i handicapovaným a sociálně znevýhodněným lidem. K zálibám patří četba, sport a stavebnice LEGO spolu s pravidelnou výstavou Ujíždíme na kostkách.
Michal Šnobr je absolventem ČVUT Praha, oboru Ekonomika řízení stavebnictví.

Je to jen něco málo přes osm let, co tehdejší předseda Evropské komise Barroso představil v Evropském parlamentu návrh legislativních opatření v boji proti změnám klimatu pod zkráceným názvem 20-20-20 do roku 2020, tzv. šance pro zelenou Evropu. Jeho hlavním cílem bylo snížit emise CO2 do roku 2020 o 20 % proti roku 1990.

Hlavním nástrojem k dosažení těchto cílů se měl stát kromě rozvoje obnovitelných zdrojů energie a vyšší energetické účinnosti hlavně trh s emisemi EU ETS. Ten měl na tržním principu motivovat evropský průmysl a energetiku k nízkoemisním technologiím a investicím.

EU vsadila vše na rozvoj obnovitelných zdrojů a decentralizaci energetiky, což je nepochybně správný směr. V posledních měsících a letech vystávají ale čím dál větší pochyby, zda Evropa tento proces zvládá na přijatelné, rozumné a dlouhodobě udržitelné úrovni.

Nedávno například zvláštní představitelka OSN pro klimatické změny v souvislosti se snahou o ratifikaci globální pařížské klimatické dohody velmi ostře kritizovala Německo a Británii za podporu, resp. dotování fosilních zdrojů s tím, že podle OSN obě země dělají faktické kroky proti naplnění cílů a ratifikaci této globální dohody. Dalším příkladem je samotný výše zmíněný trh s emisemi EU ETS. Ten se v těchto dnech, po třech letech, i přes opakované pokusy o resuscitaci Evropskou komisí a Evropským parlamentem, opět potácí na hraně životaschopnosti a je fakticky nefunkční.

Největší pochyby v tomto směru otevřeně prezentoval šéf respektovaného think tanku německého Ifo Institute z Mnichova, který řekl o doposud vzoru evropského boje proti klimatickým změnám – německé Energiewende –následující: „Energiewende má tři cíle: udržet dodávky elektřiny spolehlivé a bezpečné, učinit je cenově dostupnější a snížit emise o 95 % mezi lety 1990 a 2050. A ani jednoho cíle Německo nedosáhne. Energiewende je od základu špatná. Vytvořili jsme centrálně plánovanou energetiku, která stojí na subvencích. Větrná i solární lobby nyní bojují za jejich udržení a pro politiky je jim velmi těžké čelit.“ Tato otevřená konstatování si samozřejmě ani bruselští úředníci, natož němečtí politici, připustit nechtějí, ale realitu aktuálního stavu německé energetiky viditelně protěžované Bruselem popisují velmi výstižně.

rp_5916415269_5bfa8b2afd_b-725x484.jpg

Původní cíle berou za své

Pro celou Evropu, ale zvláště pak pro ekonomicky slabší část EU, státy střední, východní a jihovýchodní Evropy, je tento vývoj velmi nebezpečný. Tržní ideály postupně mizí, rychle roste význam subvencí, garancí, regulací a řady výjimek. Původní cíle jako liberalizace, jednotný celoevropský trh či ochrana klimatu berou za své. Koncept společné evropské energetiky se rozpadá před očima, ale Brusel a evropští političtí lídři se tváří, jako by se nic nedělo. Přitom chaos, dezorientace a deziluze bývalých velkých evropských energetických gigantů je až děsivá. Tyto dříve hýčkané společnosti podnikající v dlouhodobě stabilním odvětví s důrazem na stabilitu dodávek a národní bezpečnost jsou dnes nuceny svá produktivní aktiva miliardových hodnot vyhazovat „do koše“ jak slupky od banánu.

Na tržních podmínkách už fakticky nejde postavit téměř žádný zdroj energie. Nůžky mezi rentabilitou a trhem se rozevírají do stále vyšších negativních hodnot. Bezhlavou jízdu bez volantu evropských ideologů, kteří si z energetiky udělali politické téma, doprovodila volatilita na komoditách a přicházející změny díky rychlému technologickému pokroku a dílo bylo dokonáno. Energetiku ovládli politici, což byl evidentně původní záměr Bruselu. Problém nastává v tom, že se pomalu, ale jistě dostávají do slepé uličky. V dotovaném a preferovaném byznysu obnovitelných zdrojů si vytvořili vlastního „obra Zlobra“ a nyní už mu jen těžko vzdorují.

Podhoubí pro rozvoj

Na trhu jsou ale i subjekty, kterým tento vývoj poskytl ideální podhoubí pro rychlý a „levný“ rozvoj. Za naprostý fenomén této doby lze považovat akviziční tažení společnosti Energetického a průmyslového holdingu v regionu. Ještě nedávno to byla relativně malá energetická společnost i na české poměry, bez vlastní těžby suroviny. Nyní, po pár letech, má ale na dosah ještě nedávno těžko představitelný obchod. Koupě hnědouhelných dolů a navazujících elektráren v Německu od švédské společnosti Vattenfall za nulovou či zápornou hodnotu. Za pozornost stojí i realizovaná koupě podílu ve Slovenských elektrárnách od italského energetického gigantu Enel. A právě sled těchto obchodů popisuje zřejmě lépe než cokoli jiného, kam až Německo, resp. EU a jejich ideály, evropskou energetiku zatlačily.

Německá uhelná elektrárna Jänschwalde. Zdroj: Vattenfall

Německá uhelná elektrárna Jänschwalde. Zdroj: Vattenfall

V Německu se možná až nyní trochu podivují, jak se mohlo stát, že klíčovou část jejich energetiky, tj. hnědouhelná aktiva, může nyní koupit ještě nedávno relativně nevýznamná a mladá společnost z České republiky. Je to vlastně do očí bijící paradox a jsem přesvědčen, že sázek ala EPH proti mainstreamu bude v Evropě přibývat. Němci si doslova rozmetli hodnotu svých největších energetik. Současně jsou ale ceny elektřiny pro drobné spotřebitele, kteří nesou hlavní tíhu dotací OZE v Německu, rekordní a stále rychle rostou a porostou.

Podpora rozvoje obnovitelných zdrojů ze strany drobných spotřebitelů brzy překročí 2 Kč/kWh, když ještě v roce 2010 byla na méně než třetině této částky. Zároveň došlo k rozvrácení přirozené cenotvorby na trhu s elektřinou a destrukci trhu s emisemi, tzv. EU ETS. Investice do nízkoemisních technologií na tržním principu nefungují. Trh nefunguje a determinuje zápornou nebo nulovou hodnotu pro energetické zdroje pro trh zcela nepostradatelné z pohledu stability dodávek elektřiny. Do toho Německo trvá na odstavení svých jaderných elektráren, k němuž se upnulo po jaderném neštěstí v japonské Fukušimě. Paradoxem této situace je fakt, že samotní Japonci se pomalu, ale jistě k výrobě elektřiny z jádra po Fukušimě vracejí. Dříve odstavené jaderné bloky pomalu znovu nabíhají na plný výkon. Naopak v Německu se zavírají životaschopné, bezpečné a hlavně bezemisní jaderné elektrárny, odstavují se moderní plynové elektrárny a místo toho se zásadním způsobem prodlužuje životnost těžbě uhlí a jejímu spalování, tj. té nejhorší alternativně pro životní prostředí.

Energetika na křižovatce

Vše dohromady zřetelně ukazuje chaotické rozpoložení německé energetiky a definuje také budoucí rizika. Německá, a tím i evropská energetika je na pokraji dalšího zlomu, na další křižovatce. Jednou z možností dalšího vývoje je, že se v energetice usubvencujeme a uregulujeme možná až k nějakým formám znárodňování. Druhou je stále ještě návrat trhu. S napětím proto lze očekávat výsledky německých parlamentních voleb v září příštího roku. Němci, a zvláště kancléřka Merkelová, už nás v nedávné historii několikrát přesvědčili, že zásadní veletoče jim nejsou cizí, a času k návratu rozumu a přesměrování rozvoje energetiky zpět k tržnímu prostředí zbývá už jen málo.

Článek vyšel původně na webu: www.jtbank.cz

Štítky:

10 odpovědí na Evropská energetika na německé křižovatce

  1. Milan Vaněček napsal:

    Jen pár technických poznámek k textu:
    1)IFO institut je ekonomický ústav, o technické a vědecké stránce nic nevědí, od toho jsou v Německu ústavy Fraunhoferovy a Planckovy.
    2)samozřejmě z čistě ekonomického hlediska je nejlepší neodstavovat předčasně žádné jaderné (staré, už zaplacené) a uhelné elektrárny. Ale v demokratickém státě musíte dbát i přání občanů (cca 80% Němců chce urychlené odstavení JE), zdravotní hledisko (hnědouhelné elektrárny určitě zdraví nepřispívají) a mezinárodní závazky(emise CO2).
    3)Cíle Energiewende jsou mnohem ambicioznější než cíle EU (třeba známé 20-20-20 pro Německo neznamená 20% OZE v roce 2020 ale 40% OZE (a když dosáhne asi předpokládaných 38% tak to podle mě bude úspěch Energiewende a ne neúspěch)
    4)že se Japonci pomalu ale jistě k jaderné energetice vracejí je silný eufemismus. Ve skutečnosti i po 5ti letech od Fukušimy běží nyní asi 3 reaktory z více než 40. A i jejich provozování je nejisté, jsou stále napadány u japonských soudů. Jestli je něco v Japonsku jistého, tak je to že většina se jich určitě znovu nerozběhne.
    5)Znárodňování bych se v Německé energetice nebál – to je typické pro energetiku Francouzskou a Českou, kde hlavní energetické monopoly jsou pod státní kontrolou a existují se silnou státní pomocí (přímá pomoc pro EDF či vyhovění jakémukoliv lobyngu ČEZu u nás).
    Takže nemusíme být tak skeptičtí, jak se pro mě překvapivě k energetice staví pan Šnobr. Vždyť „Energetický přechod“ nastává i v USA a ty bych rozhodně nepodezíral ze státního dirigizmu, zvláště když ve volbách možná zvítězí Trump.

  2. Martin Hájek napsal:

    Díky za pěkný a výstižný textík. Aktuálně je velká zábava sledovat vývoj Klimaschutzplanu, kde se postupně ukazuje, že zkrátka pokud chce Německo zůstat industriální velmocí (což chce), tak dekarbonizace na úrovni 80+ % je do roku 2050 naprostý nesmysl. Žádný Kohleausstieg nebude a tomu Německo a záhy i Evropská komise přizpůsobí svou strategii, ostatně už se tak v podstatě stalo. Ještě dlouho ovšem nepůjde v EU říci, že císař je nahý, to se dozvíme až mnohem později, nejdříve po Německých volbách, ale ani na to bych úplně nesázel.
    Co mi tam chybí je, co může dělat ČR, jako v podstatě poslední zastánce energy only market v EU v situaci, kdy bude Německo dál v klidu dotovat větrníky (a následně i fosilní elektrárny ala Velká Británie) a Polsko bude dotovat své uhlí. Asi jedině ustřihnout dráty na sever a západ… Pikantní je, že kdyby ČR nebyla v EU, tak by jednoznačně mohla uvalit na dovoz dotované elektřiny untidumpingové clo a WTO by nemohla říct ani popel.

    • Milan Vaněček napsal:

      Vídím, že sršíte ironií, přece nemůžete myslet vážně poslední svůj odstavec:…. co může dělat ČR, jako v podstatě poslední zastánce energy only market v EU (DOBREJ VTIP) v situaci, kdy bude Německo dál v klidu dotovat větrníky (a následně i fosilní elektrárny ala Velká Británie) a Polsko bude dotovat své uhlí. Asi jedině ustřihnout dráty na sever a západ… Pikantní je, že kdyby ČR nebyla v EU, tak by jednoznačně mohla uvalit na dovoz dotované elektřiny (MY JSME ČISTÍ DOVOZCI ???, to je novinka, já myslel že jsme číslo jedna v EU ve vývozu, když se to přepočte na počet obyvatel???) untidumpingové clo a WTO by nemohla říct ani popel.

      A když se Němcům podaří dekarbonizace ne na 80% ale jen na 79%, tak to bude opravdu debakl.

      • Martin Hájek napsal:

        Pane Vaněčku, ČR má ve srovnání s jinými státy skutečně minimum regulací a na rozdíl od většiny EU skutečně implementovala třetí liberalizační balíček v elektroenergetice. To není vtip, to je realita. Vtip je spíš to, jak Evropská Komise „vynucuje“ právo EU vůči velkým státům typu Francie a Německo, ale dnes už i Polsko.
        ČR je samozřejmě čistý vývozce elektřiny. To ovšem neznamená, že se do ČR elektřina nedováží. Dováží se jí poměrně značné množství a velkoobchodní ceny elektřiny v ČR tak kopírují ceny Německé, které jsou ovšem tragicky pokřivené masivními dotacemi.
        Německo reálně nemíří ani k 60 % dekarbonizaci v roce 2050. Mimochodem už během několika let bude mít ČR nižší měrné emise CO2 na vyrobenou MWh elektřiny než Německo.

      • Josef napsal:

        Pan Hájek předpokládá ,že máte alespoň základní znalosti o funkci energetického trhu a chápete , že cena silové elektřiny u nás je dána situací v Německu. Nemůžete prodávat el. energii za výrazně vyšší ceny , protože prodeje jdou pak velmi rychle dolů a poptávka po vaší el. energii je během dne pro mnoho elektráren nespojitá. A Protože i Vaši domácí zákazníci nakoupí v Německu a je jedno jestli vyvážíte nebo ne. Musíte držet podobné ceny jako jsou na burze a tu určuje Německý deformovaný trh.

        • Milan Vaněček napsal:

          Proč to píšete, to je snad jasné každému, s výjimkou těch co si myslí, že si můžeme vytvořit naši nezávislou (na Německu) českou energetickou koncepci, zcela ignorující situaci u našich sousedů.

    • C napsal:

      Pane Hájku,
      doufám že toto myslíte jako vtip, místo toho abychom se pokusili využít situace že kolem vlády dotují zdroje, tak navrhujete střihat dráty, přitom bychom mohli využít kapacit PVE a vybudovat další na Vltavské kaskádě, využít cca 1000MW PPE, v budoucnu kapacit po uvolněných uhelných elektrárnách (Mimochodem možná brzy půjde do útlumu blok ČEZu v Mělníce) pro zajištění co nejlevnějších dodávek proudu, šachuje se tu s důvody proč to nejde. Zřejmě se nejsme sto s novými parními velkoelektrárnami dostat pod 75€/MWh, naproti tomu se silová elektřina dá běžně opatřit za ceny odpovídající 20-40€/MWh. Dostavba akumulačních kapacit u existujících VE by mohla být násobně levnější na MW než u jaderných nebo plynových elektráren. Problém elektroenergetiky že doposud se vždy stavělo jen tak aby seděly výroby a hrálo se na zvláštní povahu elektřiny, u plynu tomu tak nebylo! Zásobníky plynu u nás vlastní několik společností, vznikaly a vznikají nové v tzv. Moravském Dallasu, čím se může pochlubit ČEZ? S prominutím ušmudlanými Dalešicemi a Dlouhými stráněmi. Ovšem akumulační kapacity na obchod nemá žádná elektroenergetika v Evropě, to je jediný problém, jiný není, ovšem i tento může velmi brzy zmizet.

      Myslím že budete překvapený co se Němcům podaří udělat, nemyslím že nebudou sto najít způsoby jak se s problémy vypořádat. Ano teď můžete tvrdit že se jim nedaří odstup od uhlí, ale dával jsem to už i sem, seznam, kde jsou roky zahájení plánování stavby atd. u uhelných bloků, mimochodem těch ve stavbě je poměrně málo a hodně jich bylo opuštěno. Situace by byla jiná, kdyby se neodpojovaly tak překotně německé jaderky. Ale zatímco klesá světová produkce uhlí, což vede k růstu jeho ceny, tak u plynu se tak zatím neděje, cena ropy je z vrchu omezena na cca 65$/barel novými technologiemi, takže se poslední měsíce hlasitě začíná mluvit o odstavení uhelných elektráren, první to zasáhne ty závislé na černém uhlí, později ty závislé na hnědém.

      • Martin Hájek napsal:

        Střihání drátů byla samozřejmě nadsázka a určité vyjádření frustrace z toho, že prostě v EU neplatí žádná pravidla.
        Nicméně investice, o kterých píšete, se na dnešním „trhu“ prostě nedají uskutečnit, nemají žádnou návratnost.
        Co se týče nových podzemních zásobníků, tak pokud vím, byly všechny docela slušně dotované z evropského fondu. Trochu hloupé je, že v nich dnes nikdo nechce skladovat plyn, protože se to nevyplatí, tak se přijímají státní regulace, aby se tam ten plyn uložil. Další krásný symptom dnešní energetiky. Bez dotací nejde nic a díky jiným dotacím jsou ty další dotace vynaloženy zcela neefektivně. No a problém se potom řeší pomocí dotací. 🙂

        • C napsal:

          S tím že je problém v dotacích souhlasím, pokud je ale budeme odstraňovat, pak je třeba odstranit všechny a to ve všech podobách, včetně paragrafů o stavbách vedení přes cizí pozemek a pod. (Nejspíše je třeba zavést nedotknutelnost soukromého vlastnictví) Pak bychom byli ale postaveni před zcela jinou situaci.

          Osobně se domnívám, že pak bychom byli v situaci kdy se přestanou vyplácet velké centrální zdroje proudu typu parních elektráren, přece jenom dnes má centrála průmyslových rozměrů výkon 0.5-12MW a celkovou účinnost výroby proudu kolem 43% a k obsluze stačí jeden člověk.

          To že nikdo nechce plyn skladovat je myslím důsledek zase jiné politiky, která vedla k tomu že je dnes obrovský nadbytek kapacity transportní infrastruktury pro ZP, tedy je logické, pokud je 50% kapacity nevyužito, že nikdo nehodlá skladovat plyn ani na zimu, pokud by to stálo výrazně více než přímé importy z ložisek na východě.

  3. Jan Veselý napsal:

    Nepochybuji, že pan Šnobr má v datech pravdu, ale v interpretaci se lišíme. Němečtí občané skrze své politické zástupce notně zatřepali systémem. Teď je čas chaosu a změn, kdy staré pořádky už neplatí a o nových ještě nikdo pořádně neví jak budou vypadat. Šanci dostávají noví hráči, staří matadoři jsou v ohrožení.
    Státní intervence byla třeba, zavedené podniky už neuměly nic lepšího než „postavíme lepší uhelné elektrárny“.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *