V roce 2014 byla brutto výroba z obnovitelných zdrojů energie v ČR 9 169,7 GWh, což je ve srovnání s celkovou brutto spotřebou elektřiny, která byla 69 622,1 GWh relativně zanedbatelné množství. Nicméně poslední dobou slýchám z různých stran silné hlasy kritiků a skeptiků, kteří hlásají, že OZE jsou drahé a ve své podstatě zbytečné a že si vystačíme ještě několik generací s klasickými zdroji a že bůh ví, jestli vůbec někdy dojdou, protože díky inovacím jsme schopni získávat fosilní paliva ze stále nedostupnějších míst a větších hloubek. Dovolte mi prosím krátké zamyšlení a možná snad i mírně naivní úvahu nad tím, proč investovat do OZE.

Hned na úvod bych ještě rád podotkl, že osobně jsem velkým zastáncem jaderné energetiky a domnívám se, že v současné době je získávání energie z jádra velmi levné, ekologické i bezpečné. Na druhou stranu si však myslím, že i myšlenka OZE má svůj význam.

Hlavním důvodem, proč je slyšet taková kritika, je fakt, že obnovitelné zdroje jsou drahé a všichni spotřebitelé platí nemalou složku ceny určenou právě k podpoře obnovitelných zdrojů energie. Tato částka je každoročně určována ERÚ. Proto bych rád (alespoň na chvíli) oddělil vlastní myšlenku výroby elektřiny ze zdrojů, které mají minimální dopad na životní prostředí od ekonomiky provozu těchto výroben. V případě, že by cena vyrobené MWh z „ekozdroje“ byla srovnatelná s cenou elektřiny vyrobenou spalováním fosilních paliv, pak by se snad jen těžko našel někdo, kdo by byl proti takovémuto šetření našeho okolí. Problém v této řekněme fyzické části problematiky vidím pouze v nestálosti výkonu. To samozřejmě problém je, nicméně se domnívám, že vše je regulovatelné a bude-li zkrátka přebytek energie v síti, tak se některé zdroje odpojí (což se samozřejmě již děje). Horší je to v případě náhlého výpadku výkonu, v takovém případě je třeba buď najet s náhradním zdrojem, nebo snížit spotřebu. Obě tyto varianty jsou reálné a je možné je využívat a domnívám se, že s rozvojem smart grids bude vyšší možnost ovlivňovat stranu spotřeby ve výkonové bilanci. Případně je možné instalovat akumulátory energie, a to ať už velké vyrovnávací baterie, nebo přečerpávací elektrárny.

Z předešlých úvah mi tedy jednoznačně vyplývá, že problém není ani tak v technickém, nebo technologickém provedení, jako spíše v ekonomii výstavby a provozu těchto zdrojů. A tady bych řekl, že nastává ten zásadní problém. Zatím zkrátka jsou obnovitelné zdroje drahé a zádní otázkou je: „Nakolik si ceníme zdravé přírody?“. Možná to není úplně přesné, ale jistě rozumíte, co tím chci říct. Jde o to, kolik jsme my, jako lidstvo, schopni zaplatit za to, že budeme mít čistší ovzduší, průzračné řeky a zelené lesy. K tomuto účelu a k tomuto vyčíslení by měli sloužit emisní povolenky, jejich cena je však stále směšně nízká. Dnes se obchoduje těsně pod 8,6 €, což je cena za 1 tunu CO2 vypuštěného do ovzduší. Takový to vícenáklad na výrobu elektřiny se však do ceny elektřiny téměř nepromítne. Kdyby však cena povolenky byla násobně vyšší, došlo by tak k nárůstu ceny silové elektřiny a tím pádem i k vyšším tržbám provozovatelů OZE. Pak by samozřejmě bylo možné snížit podporu, kterou dnes mají.

Celá tato úvaha je velmi zjednodušená. Osobně nejsem žádný „expert“ na tuto problematiku a proto se omlouvám, jestli jsem zde uvedl nepravdivé údaje, nebo mylná tvrzení (případně mě prosím opravujte do komentářů). Podle mě však není jiná možnost, než uvědomit si, že příroda je jen jedna a že stojí za víc než 8,6 € za tunu CO2. Pak by konečně mohlo dojít ke zvýšení cen na trhu a tím by se staly OZE ekonomicky zajímavější.

Zdroj úvodní fotografie:  energosystemy.pl

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *