Jaderná elektrárna Temelín

Pár úvah o elektroenergetice po pařížské klimatické konferenci – 2. část

Vladimír Wagner
Autor je absolventem MFF UK. Pracuje v Ústavu jaderné fyziky AV ČR, kde se zabývá studiem velmi horké a husté jaderné hmoty a možnostmi transmutace vyhořelého jaderného paliva. Přednáší na FJFI ČVUT. Věnuje se popularizaci vědy a fyziky. Zajímá se také o energetiku a byl členem druhé nezávislé energetické komise.

V posledních letech jsem se dost zabýval úvahami o možnostech zajištění energetických potřeb nejen v České republice a případných rizicích, která v této oblasti hrozí. Nedávno jsem také začal pracovat v nově ustavené energetické komisi Akademie věd. Proto jsem se zájmem sledoval jednání a výsledky Klimatické konference COP 21 v Paříži. A snažil jsem se je posoudit se svými představami o různých možnostech cesty k nízkoemisní energetice.

Toto je druhá část příspěvku Pár úvah o elektroenergetice po pařížské klimatické konferenci. První část článku si můžete přečíst zde zde.

Jaký je reálný potenciál úspor?

Environmentální aktivisté velice často spoléhají na energetické úspory, decentralizovanou energetiku a chytré sítě. Otázkou však je, zda jsou jimi předpokládané úspory realizovatelné. V záznamu besedy zmíněné na počátku článku Martin Bursík nadšeně líčí, jak bude veškerá energetika založena na malých zdrojích a jak každý bude bydlet v chytrém obydlí, které bude spotřebovávat a vyrábět elektřinu a prostřednictvím chytrých elektronických prvků si ji vyměňovat s jinými chytrými obydlími.

Takové vize energetiky, i když přece jen ne tak pohádkové, deklaruje většina lidí spojených s environmentálními hnutími, a to nejen Duhou či Greenpeace. Tyto vize jsou velmi vzdálené od reality německé Energiewende. U ní, jak bylo zmíněno, dominují velké centrální zdroje a vedení, která transportují obrovské výkony přes celé Německo a dále.  Pochopitelně i v ní se počítá s decentrálními zdroji a chytrými sítěmi.

Chytré sítě a inteligentní budovy jsou určitě zajímavou a perspektivní oblastí. A určitě je dobré pracovat na jejich vývoji a snažit se o jejich efektivní budoucí využití. Na druhé straně je však velmi otevřenou otázkou k jakým úsporám elektřiny a zapojení decentralizovaných zdrojů reálně přispějí.

V prvním letošním čísle časopisu Vesmír vyšel článek Marka Janáče „Chytře do budoucnosti“, který mimo jiné popisuje zkušenosti z dosavadních testovacích projektů a studií v této oblasti.Ty ukazují, že reálné snížení spotřeby se v případě využití chytrých sítí pohybovalo mezi 2 až 4 %, i když v různých papírových teoretických studiích a vizích se uvádějí hodnoty mezi 10 až 40 %. Toto bylo jedním z důvodů i velice špatného výsledku projektu v coloradském městě Boulder.

Jaderná elektrárna Grafenrheinfeld

Jaderná elektrárna Grafenrheinfeld byla první velkou jadernou elektrárnou v Bavorsku, která byla odstavena (zdroj Avda).

Základním důvodem daných selhání je, že v úvahách zmíněných papírových studií se vychází z absolutně nereálných předpokladů o lidském chování. Počítá se s tím, že obyvatelé budou neustále sledovat spotřebu a cenu elektřiny a přizpůsobovat tomu zapojování a využívání spotřebičů. Pokud se však podíváme na to, kdy rodina v domě spotřebovává elektřinu, zjistíme, že je jen relativně málo činností, které lze nějak volně přesunovat. Velká část spotřebičů se využívá k zábavě či vzdělávání. Lze jen těžko předpokládat, že bude člověk číst, sledovat film, dítě si hrát v době, kdy je přebytek elektřiny a je laciná.

Tyto činnosti děláme v době, kdy máme na ně chuť a čas. Vařit také budeme v době, kdy se rodina k jídlu sejde nebo má některý z členů hlad. Těžko si také dovedu představit, že bude manželka žehlit na povel v době přebytku elektřiny. Nejčastěji se mluví o praní. Ovšem často je nutné rychle něco vyprat a nedá se to vždy odkládat. Řadu kutilských věcí je také třeba dělat v době, kdy je na to čas nebo je to nutné. Většina lidí také nejsou fandy, kteří by se vyžívali ve sledování různých elektronických měřidel a kontrolních prvků a jejich nastavování.

Dalším faktorem je, že zavádění úspornějších a efektivnějších spotřebičů často nevede k celkovým úsporám. Zavedení úsporných svítidel v USA nevedlo k dramatickému snížení potřeb elektřiny na svícení, jak se doufalo. Prostě se různá svítidla začala využívat ve větším množství a častěji. Úsporných spotřebičů si lidé pořídí více a více je využívají. Zavedení inteligentních prvků v budovách vede k další elektronizaci a potenciálně i k dodatečné spotřebě elektřiny. Stejně tak spotřebuje energie i zdroje jejich výroba. Různé papírové studie předkládané zelenými aktivisty a organizacemi však jsou postaveny na maximalistických čistě potenciálních a značně nerealistických předpokladech. Je pochopitelně důležité se o úspory snažit, ale v odhadech jejich možností je třeba být alespoň trochu realistický.

Na závěr této části bych se zmínil o jednom rozporu, který se objevuje v posledních prohlášeních environmentálních aktivistických hnutí v souvislosti se změnou platby elektřiny připravovanou ERU v poslední době. Nejsem odborník na tuto problematiku, takže si netroufám hodnotit dopad tohoto kroku. Ale jedním z největších problémů, které zdůrazňují environmentální skupiny, jako je Hnutí Duha, je výměna jističů. Tou by měly budovy s nízkou spotřebou snížit paušální platby.

Hnutí Duha tvrdí, že se jedná o technicky a finančně náročnou záležitost zatěžující méně příjmové vrstvy. V jiných materiálech, které propagují jejich vizi chytré a decentralizované energetiky však instalaci značného množství elektroniky a inteligentních prvků v domě, což je změna řádově složitější, za technicky a finančně náročnou nepovažují.

Co z toho plyne pro Česko?

Možnosti využití energetických zdrojů jsou značně ovlivněny geografickými a dalšími podmínkami. Česká republika je v mírném pásu a průběh počasí omezuje možnosti využití sluneční energie. Není také v přímořské oblasti s pravidelným větrem a i využití větrné energie je tak omezené. Navíc jsou vhodné větrné oblasti často v ekologicky cenných horských partiích vzdálených od míst spotřeby. I tam však koeficient využití a tím i ekonomické parametry případných turbín nedosahují úrovně třeba německých turbín na pobřeží moře.

Německo, kde je větrná produkce intenzivně prosazovaná, má sice nyní 13,3 % z tohoto zdroje, ale dominantní část výroby je na severu u pobřeží. V Bavorsku, které má zhruba stejné podmínky, jako jsou u nás, se z větru vyrobí pouze něco přes procento bavorské elektřiny. Představy Milana Šimoníka a Zelených, že se přechod k nízkoemisní elektroenergetice uskuteční pomocí větrné elektřiny, která zajistí třetinu naší produkce elektřiny, a plynu, se tak na základě situace v Bavorsku jeví být značně naivní. Připomeňme, že v roce 2014 se z větru vyrobilo pouze 0,55 % elektřiny.

Naše možnosti využívání vlastních zdrojů založených na větru a slunci jsou navíc omezovány právě situací v Německu. Stabilní počasí vhodné pro tyto zdroje je většinou společné pro celý region a v době, kdy panuje, je naše energetická soustava zaplavována přebytky z Německa. V době, kdy nedodávají německé obnovitelné zdroje, většinou nedodávají ani ty naše. Naše větrné zdroje těžko mohou z ekonomického hlediska konkurovat přímořským německým.

Potenciál vodních zdrojů je už u nás téměř vyčerpán a také možnosti biomasy jsou omezené. Efektivní a opravdu decentralizované je využití bioodpadu ze zemědělské a dřevařské produkce na místě. Ale pro speciální pěstování plodin pro energetiku, které konkuruje produkci potravin a ekologické funkci krajiny, v masivnějším měřítku u nás opravdu nemáme prostor. Pěstování kukuřice pro dotované bioplynky tady nebo v Německu nemá opravdu s ekologickým přístupem ke krajině a zemědělské půdě nic společného.

Jaderná elektrárna Temelín

Největším nízkoemisním zdrojem v České republice je v současnosti jaderná elektrárna Temelín (zdroj ČEZ).

Z nízkoemisních zdrojů, které se tak dají masivněji využít a dokázaly by tak u nás nahradit uhlí, tak zůstává pouze jádro. V roce 2014 se z jádra v České republice vyrobilo 35,3 % elektřiny a z uhlí pak 51,6 %. Z obnovitelných zdrojů to bylo celkově 10,6 %. Je z toho vidět, že při cestě za nízkoemisní energetikou potřebuje Česko nahradit zhruba polovinu své výroby. Je pravda, že v roce 2014 se vyvezlo zhruba 19,7 % vyrobené elektřiny. To znamená, že v případě omezení exportu by nebylo potřeba nahrazovat tolik fosilních zdrojů. I v tomto případě by se však musela nahradit výroba v rozsahu odpovídajícím téměř celé výrobě v současných jaderných blocích. Jaderné bloky v Dukovanech, které mají dohromady přes 2000 MWe a vyrábí zhruba 18 % výroby elektřiny, by mohly být provozovány padesát až šedesát let, tedy nejméně dalších dvacet nebo až třicet let.

Ovšem nejen Greenpeace prosazuje německou cestu a chce začít uzavírat jednotlivé bloky Dukovan postupně už teď, po třiceti letech provozu. To obsahuje i její dokument Energetická [R]evoluce. Pokud budou protijaderní aktivisté úspěšní, tak i při zrušení všeho vývozu elektřiny se bude muset produkovat z fosilních paliv přes 60 % elektřiny. A s největší pravděpodobností bychom se úplnému prolomení limitů už asi vyhnout nemohli. V dalším rozvoji uhelné energetiky bychom tak následovali Německo. To ovšem podle mého názoru není dobrá cesta, můj pohled na rozumnou energetickou koncepci České republiky jsem shrnul zde.

Je třeba zdůraznit, že každá jaderná megawatthodina vyvezená z Česka za hranice vytlačí megawatthodinu fosilní, většinou uhelnou v Polsku nebo v Německu. Při dominujících směrech větru tak zlepšuje ekologickou situaci na našem území. Pokud by tak chtěla Česká republika významně přispět k posílení nízkoemisní energetiky v regionu a omezit celosvětové emise oxidu uhličitého, tak by měla budovat jaderné bloky zde a pomoci při stavbě jaderných bloků u sousedů. Zde by se uplatnily zkušenosti a průmyslové kapacity, které zde máme. Částečně se to naplňuje na Slovensku, kde se české firmy významně podílejí na dostavbě dvou nových bloků v jaderné elektrárně Mochovce.

Rozvinout jadernou energetiku, která by nahradila uhelné bloky, chtělo i Polsko. Zde uhelné elektrárny produkují 92 % elektřiny. Jednu už mělo rozestavěnou, ale kampaň environmentálních organizací tento projekt zastavila. Také nyní se protijaderným aktivistům nejen z Polska daří snahu o postavení jaderných bloků v Polsku blokovat. Pomáhá jím také situace na deformovaném energetickém trhu. Nedávno se tak na OEnergetice.cz psalo o dalším odkladu tohoto projektu. Namísto toho se v Polsku jako v Německu budou staré uhelné bloky nahrazovat uhelnými, jak je uvedeno v nedávné informaci.

Česko v minulém roce schválilo aktualizaci státní energetické koncepce, která předpokládá postupné nahrazení uhelných zdrojů elektřiny jadernými a obnovitelnými. Pokud by se na jejím základě dokázaly shodnout všechny relevantní zainteresované skupiny a společně by podpořily její realizaci, mohla by se vybudovat nízkoemisní elektroenergetika pomocí dostavby Temelína, postupné náhrady dosluhujících bloků v Dukovanech, co nejefektivnějšího využití místního potenciálu obnovitelných zdrojů dominantně v decentralizované podobě, realizace možností úspor a využití chytrých sítí i potenciálu spolupráce se sousedy.

Pokud by se alespoň z menší části splnily představy, které mají o potenciálu obnovitelných zdrojů a úspor environmentální hnutí, mohla by Česká republika alespoň zčásti přispět k vytlačení uhlí z Německa a Polska. Mohla by se tak významně zasloužit o naplnění cílů deklarovaných na klimatické konferenci v Paříži.

Bohužel je však tato představa nejspíše nerealizovatelná, protože i zdejší environmentální hnutí mají jako hlavní prioritu odstoupení od jádra a následování německé Energiewende místo realizace energetické koncepce Ontaria. Je to vidět nejen ze zmiňované besedy STUŽ, ale také z diskuze realizované českou částí projektu R&D Dialogue o možnostech cesty k nízkoemisní společnosti (články a diskuze zde, zde, zde, zde, zde a zde). Stejně tak se to projevuje v rozhovoru s Martinem Sedlákem na tomto serveru nebo v diskuzních příspěvcích třeba Jana Veselého nebo Milana Vaněčka.

Jaderná elektrárna Mochovce

Budování třetího bloku jaderné elektrárny Mochovce se dostalo do finále, je již hotov z více než 90 % (zdroj Mochovce).

Závěr

Jak jsem se snažil ukázat, nejsem přesvědčen, že by se mělo přikročit k drastickým omezením produkce oxidu uhličitého za každou cenu. Na druhé straně, pokud se rozhodneme, že je to opravdu nutné, tak toho v dohledné době nelze dosáhnout bez intenzivního využití všech možností. Tedy efektivních a smysluplných úspor, decentralizovaných malých obnovitelných zdrojů, velkých obnovitelných systémů v místech, které jsou z geografických, podnebných a dalších hledisek vhodné a také jaderných bloků. Je také nutné posílit propojení vedení vysokého napětí a spolupráci mezi státy v energetice, stejně jako smysluplným a efektivním způsobem zavést chytré sítě.

Několik středních i velkých států dokázalo realizovat přechod k nízkoemisní energetice založené na kombinaci jaderných a obnovitelných zdrojů již před čtvrt stoletím. Emise z elektroenergetiky na jednotku produkované elektřiny jsou v těchto zemích řádově nižší než třeba v Německu a nižší jsou i emise oxidu uhličitého na obyvatele. Ukázaly tak, že tato cesta je možná. Pokud se tak podaří elektrifikace dopravy a dalších oblastí, mají tak tyto státy otevřenu cestu k celkové nízkoemisní energetice. To, že se to nezdařilo jinde, případně i v celosvětovém měřítku, je způsobeno hlavně velmi intenzivní a extrémně úspěšné kampani protijaderných aktivistů v čele s organizací Greenpeace.

Stejnou cestou totiž plánovaly v šedesátých a sedmdesátých letech jít například i Německo, Rakousko a Itálie. Tam si ovšem intenzivní kampaň zelených hnutí vynutila politické rozhodnutí o přednostním odstavení a nevyužívání jaderných bloků. Jaderné elektrárny, které potřebují velkou počáteční investici a mají dlouhou životnost, jsou velice závislé na stabilitě politického a ekonomického prostředí. Německo ukáže, zda vůbec a případně kdy bude možné v podmínkách toho nejbohatšího státu a extrémního politického a finančního odhodlání uskutečnit cestu k nízkoemisní energetice bez jádra. Zatím se to však nikde nepodařilo, kromě velmi specifických pár případů se speciálními přírodními podmínkami, jako je třeba Norsko nebo Island.

Následování Francie, Švédska, Švýcarska, Slovenska a Ontaria si naopak vybrala Velká Británie. Ta přijala velmi přísný zákon na snižování emisí a snaží se o odchod od fosilních zdrojů v elektroenergetice. Měla by k tomu využít právě kombinaci obnovitelných a jaderných zdrojů. Vzhledem k tomu, že využití jádra je pod extrémním tlakem protijaderné kampaně nejen v samotné Velké Británii, ale v celé Evropě, jsem zde k realizaci do značné míry skeptický.

Jaderné bloky Čína

V Číně se daří jaderné bloky intenzivně a úspěšně stavět, zobrazený stav je z konce roku 2014. Od té doby se podařilo již několik dalších dostavět a několik nových staveb se zahájilo. (Zdroj kniha Fukušima I poté).

Daleko příznivější situace je v Číně. Její změna postoje a vyhlášení cesty ke snížení emisí byly největším pozitivním překvapením na konferenci v Paříži. Podle mého však u ní nejde o snahu snížit emise oxidu uhličitého, ale hlavně o řešení katastrofální ekologické situace s emisemi škodlivin. Čína se rozhodla využít všech možností, které má k nahrazení uhelných elektráren při výrobě elektřiny. Dominantní však budou tři zdroje. A to voda, vítr a jádro. V současné době vyrábí Čína zhruba stejné množství elektřiny z jádra a větru. Zatímco kapacity větrných zdrojů rostly v předchozích letech rychleji než u jádra, nyní se situace obrátila. U větru se objevují problémy z propojením větrných a průmyslových oblastí a u jádra se dostala výstavba jaderných bloků do tempa srovnatelného s tím, co probíhalo ve Francii v sedmdesátých letech.

Čína začíná stavět bloky o výkonu 1000 MWe sériově a za pět let. V loňském roce se v této zemi zprovoznilo osm bloků a už počátek tohoto roku ukazuje, že letos to bude podobné. Zároveň se rozjelo i zahajování nových staveb. Letos by mělo být v Číně dokončeno několik prvních bloků nové III+ generace. Pokud se osvědčí a Čína je bude schopna stavět stejně efektivně jako bloky II. generace, jsou reálné předpoklady, že v následujících letech bude Čína dokončovat pravidelně i zhruba šest až sedm bloků ročně. Podrobnější rozbor stavu jaderné energetiky na konci loňského roku a přehled jejího vývoje v roce 2015 je v článku z pravidelného cyklu na serveru Osel. Po vyřešení problémů s připojováním větrných elektráren by se mohl opět rozjet rychlý nárůst produkce větrné elektřiny.

Podle plánu Čína počítá s tím, že produkce z větrných elektráren bude i v budoucnu zhruba stejná jako z jaderných bloků a právě tyto dva zdroje by spolu s vodními měly dominantně přispět k vyčištění čínské elektroenergetiky. Čína intenzivně buduje i fotovoltaické zdroje a pomáhá tak udržovat kapacity výroby fotovoltaických panelů i v období opadnutí boomu v této oblasti ve světě. Vzhledem ke koeficientu využití je však produkce ze slunečních elektráren o dost menší než u dříve jmenovaných a bude i v budoucnu.

Zatímco v Číně je podíl produkce a i její růst u větrných a jaderných zdrojů zhruba stejný, ve světě je tato situace z pohledu obnovitelných zdrojů ještě horší. Jestliže Vladimír Špidla ve zmiňované besedě STUZ prohlašuje, že jaderná energetika má pro snahu o snížení emisí marginální potenciál, protože její podíl na celkové produkci energií je jen 4,4 %, tak tím zároveň tvrdí že potenciál větru a slunce je ještě marginálnější. Vždyť podíl větru je jen 1,1 %, tedy čtyřikrát menší a slunce pouhé 0,2 %, tedy o více než řád menší.

Bude tak zajímavé porovnat, jak se bude v následujících deseti letech dařit snižovat emise Číně, ale také Jižní Koreji a případně Velké Británii a Finsku, které se snaží snížit emise pomocí kombinace jaderných a obnovitelných zdrojů, ve srovnání s Německem, Dánskem a Itálií, které využití jádra zavrhly.

Vývoj roční produkce elektrické energie v jaderných zdrojích

Vývoj roční produkce elektrické energie v jaderných zdrojích. Zlom v jejím růstu, který nastal na přelomu osmdesátých a devadesátých let byl dominantně výsledkem intenzivní velmi úspěšné kampaně protijaderných aktivistických skupin. (Zdroj kniha Fukušima I poté).

Můj osobní názor, jehož důvody jsem se snažil v předchozím textu vysvětlit, je, že v případě následování úspěšného modelu z Francie, Švédska a Švýcarska modifikovaného pro konkrétní podmínky mohla být nejen Evropa již nyní dominována nízkoemisní elektroenergetikou a emise z tohoto sektoru by byly řádově nižší. Tomu, aby se toho dosáhlo, bylo do značné míry zabráněno velice intenzivní a úspěšnou kampaní protijaderných aktivistů, která byla jedním z hlavních důvodů zastavení výstavby jaderných bloku v osmdesátých a devadesátých letech.

Postoj hlavních environmentálních organizací, které byly vždy v čele protijaderného aktivismu, se od té doby nezměnil. Až absurdním dokumentem toho je, že právě v průběhu pařížské klimatické konference nevládní environmentální organizace udělili anticenu klimatického „Pinokia“ společnosti EDF právě za využívání jaderné energie. Paradoxně tak tuto cenu dostala energetická firma, která využívá dominantně nízkoemeisní zdroje a má jedno z nejnižších množství emisí na jednotku produkované elektřiny.

Jak už jsem zmínil, je právě jaderná energetika se svými vysokými počátečními investičními náklady a dlouhodobou životností zařízení velmi citlivá na politickou podporu a stabilitu ekonomického prostředí. A právě současná situace v Evropě, kdy se politici snaží co nejvíce vyjít vstříc voličům masírovaným ideologickými kampaněmi různých aktivistických skupin a kde je ekonomický vývoj v energetice extrémně deformován dotacemi a politickými zásahy, je pro ní velmi nepříznivá.

Navíc je v Evropě každá větší a náročnější stavba podřízena spoustě ne úplně přesně definovaných pravidel a možností blokování, že v případě existence i malé aktivistické skupiny, která je rozhodnuta ji z libovolného důvodu za každou cenu zabránit, je často jen minimální šance ji uskutečnit. Z toho důvodu si myslím, že i nyní je efektivní a rychlá cesta k nízkoemisní energetice zablokovaná a alespoň v Evropě se jen velmi těžko realizuje. Je možné, že protijaderné environmentální skupiny dokonce prosadí, aby se dosluhující jaderné bloky nenahrazovaly jádrem, a budou se tak muset ze značné části nahradit fosilními zdroji.

I takové nízkofosilní energetiky jako je švédská či francouzská se tak mohou v podílu fosilní produkce přesunout k té německé či dánské. A to, co se podaří získat pomocí zavedení nových obnovitelných zdrojů, se ztratí odstavením těch jaderných, které stále v Evropě produkují více než 20 % elektřiny. To je důvod, proč jsem velmi skeptický k představě, že se podaří radikální snížení emisí, které se deklarovalo na pařížské klimatické konferenci.

Vím, že tento text asi těžko všechny přesvědčí a mohu se i v některých otázkách mýlit, přesto bych byl rád, aby se čtenář zamyslel, jestli opravdu není nutné využít všech zdrojů a možností, které umožňují přechod k nízkoemisní energetice. Aby si přečetli mé názory a názory proponentů německé Energiewende, kteří jsou zde odkazováni, a aby hlavně environmentální aktivisté uvážili, zda přece jen není něco v jejich nastavení priorit špatně.

Nejčastěji se jako problém jaderné energetiky uvádějí rizika, ovšem v tomto případě je třeba racionální porovnání. V počtu vážných poškození zdraví či úmrtí na jednotku vyrobené elektřiny patří jádro k těm nejbezpečnějším. Má jich o několik řádů méně, než je tomu u plynu, uhlí či ropy. Ale také méně než u většiny obnovitelných zdrojů, a třeba u využití biomasy je to až o dva řády. Podrobnější rozbor této oblasti je třeba v tomto článku na Ekolistu nebo v článcích z cyklu, který se věnuje havárii ve Fukušimě (poslední je zde). Podrobně je situace s haváriemi v jaderné energetice a jejími následky rozebrána také v knize Fukušima I poté nakladatelství Novela Bohemica.

Štítky:


32 odpovědí na Pár úvah o elektroenergetice po pařížské klimatické konferenci – 2. část

  1. Petr Hoskovec napsal:

    Dovolil bych si nesouhlasit hned u několika myšlenek tohoto textu.
    Jádro:
    Upuštění od jádra v Německu vzešlo z hysterie okolo Fukušimy a nikoli z přehnaně zeleného myšlení.
    Dále nové jaderné elektrárny nemají budoucnost ne z důvodu neekologičnosti ale z důvodu neekonomičnosti což je i důvodem zrušeného tendru na dostavbu Temelína. (drahá ikdyž bezemisní energie z jádra je čím dál častěji vytlačována levnou energií z obnovitelných zdrojů a nikdo nezaručí navrácení nákladů na investivci do JE)

    Smart grids:
    Nikdy jsem neslyšel o tom, že hlavním cílem smart grids je šetřit energii. Smart grids jsou zde především pro možnost začlenění decentralizovaných zdrojů a elektromobility. To vše chtějí zajistit pomocí úložišť energie, predikcí produkce, flexibilnich zdrojů a spotřebičů energie. atd..

    Hlavním důvodem odporu k nove tarifni strukture opravdu neni narocna vymena jisticu 😀 u toho jsem se opravdu pobavil. Dále porovnávání těchto nákladů na výměnu jističe s cenou instalací chytrých zařízení na spotřebiče zapojené do smart grids je také zavádějící. Budoucí spotřebiče budou vybaveny těmito čidly a procesory v rámci nástupu IoT (internet věcí).

    Těch nesrovnalostí tam bylo ještě více, tyto však jsou ty nejvíce do očí bijící.

    Děkuji za případnou odezvu

    • Vážený pane Hoskovče pokusím se po řadě odpovědět:
      1) Německá Energiewende byla zahájena již v roce 2000 a připravována byla ještě dříve. S Fukušimou neměla nic společného. V roce 2010, právě proto, že se ukazovala nemožnost nahrazení jaderných bloků jinými než fosilními a vysoká finanční náročnost plánovaných obnovitelných zdrojů, dohodla kancléřka Merkelová s provozovateli prodloužení provozování jaderných bloků výměnou za speciální daň na jadernou elektřinu. Po Fukušimě nastal pouze návrat k původnímu rozvrhu Energiewende. Proto také nemělo Německo takový problém s vypnutím osmi jaderných bloků po Fukušimě. Ty už měly podle původních plánu stát nebo se brzy zavírat a jejich fosilní náhrada byla z velké části připravena. Podrobněji viz zde: http://www.osel.cz/5700-jak-ovlivni-fukusima-elektroenergetiku-v-evrope.html . Vaše tvrzení, že upuštění jádra v Německu bylo způsobeno Fukušimou ukazuje, že ve znalostech o vývoji energetiky v této zemi máte velké mezery.
      2) V dnešní době je neekonomický pro dodávky do sítě každý nový zdroj. Důvodem není to, že je elektřina z obnovitelných zdrojů levná, ale to, že je silně dotovaná. Tedy, že je mimo trh a hrazená z poplatků za OZE.
      3) V mém příspěvku se netvrdí, že by hlavním cílem smart gridu byly úspory. Mluví se tam o tom, že by se měly úspory uvažovat realisticky (a že se tak neděje). Jinak jste asi o smart gridech četl málo, když jste se nedočetl, že úspory elektřiny a hlavně plateb za ně jsou považovány za jeden z důležitých cílů, ke kterým mají pomoci. Přečtěte si třeba pro začátek ten odkazovaný článek ve Vesmíru.
      4) Já nikde nepíši, že drahá výměna jističů je hlavním důvodem odporu proti k novým tarifům. Jen říkám, že jde o jeden z důvodů, který jako důležitý zdůrazňují Hnutí Duha a další organizace.

      • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

        ad 2) Výstavba se nevyplácí, protože je obrovský přebytek zdrojů. To je základní ekonomická logika. Stejně tak se dnes nevyplácí budovat doly na uhlí, protože na světovém trhu přebývá několik set milionů tun ročně v produkčních kapacitách. Dokud „nevychcípá“ dost současných zdrojů nebo dostatečně nestoupne poptávka, tak cena nestoupne.
        A na okamžitý nedostatek zdrojů stejně nedokáže jaderná energetika reagovat, než něco postavíte, tak vám kšeft seberou jiní.
        Součástí trhu jsou i zákazníci. V Německu jich okolo 80% chtělo a chce přispívat na OZE jako směr Energiewende, tak to mají.

        • Vladimír Wagner napsal:

          Jak bylo podrobně popsáno v první části článku, tak dramatický přebytek výkonu je zákonitým důsledkem Energiewende. Když musíte mít na každý megawatt potřebného výkonu tři elektrárny (jednu sluneční, jednu větrnou a jednu, která pracuje, když nesvítí a nefouká, tak se prostě velikému přebytku výkonu nemůžete vyhnout. Zvláště, když ty první dvě stavíte s velkými dotacemi a prioritou odběru a bez těch druhých se nedokážete obejít. Jinou věcí je, jak je takový systém efektivní a co to s Vámi v konečném důsledku udělá. Ale, jak říkám, nemá cenu se přít. Výsledek toho, jak to nejen v Německu dopadne, uvidíme.

          • Tomáš napsal:

            Můžete mi říct kolik se platí u nás za „první dvě“ od roku 2013, nějak se nemůžu dopočítat toho jak bude výhodná ta jaderná ?

            To je česká klasika, počkáme na „výsledek toho jak to dopadne v Německu“ !
            Že nám ujíždí vlak, to nikdo nechce vidět.

            Jinak chápu člověka co se zabývá jedernou energií, že nebude mít zájem o propagaci levných nejaderných zdrojů.

          • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

            Jako bývalý spoluautor energetické koncepce byste mohl vědět, že elektřina se prodává na kilowatthodiny (jednotka energie), ne na kilowatty (jednotka výkonu). Přebytek výkonu je irelevantní, pokud teda nejste praštěný energetik uctívající zlaté tele zvané koeficient využití. Důležitá je celková schopnost vyrobit v poměru k poptávce, obojí je časově závislé.
            Hlavně když ty doplňující zdroje (flexibilní výkon) už existují dávno, aby doplňovaly výrobu jaderného/plynového/uhelného baseloadu, který svým výkonem často nestačí úrovni poptávky. Stejně tak už dávno existuje propracovaný systém nakládání s jejich přebytečným výkonem v obdobích s nízkou poptávkou.
            Němce teď v příštích pár letech čekají dva zásadní problémy – jak se zbavit hnědouhelných elektráren, aby na nich závislé chudé regiony moc neřvaly, a jak se zlepšovat v integraci zdrojů v síti. Obojí není technický problém. Jsou to „jen“ problémy legislativně-správní. Jo, a postaví nějaká nová vedení ze severu na jih.

  2. Milan Vaněček napsal:

    Musím souhlasit s komentářem Petra Hoskovce – viz výše.
    Tento příspěvek se kolegovi Wagnerovi opravdu nepovedl, operuje především svými dojmy, fabuluje různé podivné názory které pak „vyvrací“.
    Například, cituji: „Počítá se s tím, že obyvatelé budou neustále sledovat spotřebu a cenu elektřiny a přizpůsobovat tomu zapojování a využívání spotřebičů.“ To snad nemyslí vážně, mohl by vědět, že už není technický problém, aby to sledovala přímo pračka či elektrický bojler (a ten už to sleduje v ČR již mnoho desítek let, ale kolega Wagner o tom neví…).
    Další jeho chybné tvrzení, které bohužel stále opakuje: tak tedy rozhodně není pravda že, cituji: „Následování Francie, …Švýcarska, ….si naopak vybrala Velká Britanie“. Pravda je taková, že zatímco Britanie chce stavět JE (se silnou podporou státu – viz Contract for difference), Švýcaři si to před časem (myslím, že předloni) zakázali referendem a chtějí odstavovat jednotlivé JE po ukončení jejich životnosti a průběžně je nahrazovat pomocí OZE – především fotovoltaikou. Ve Švýcarsku jsem pracoval přes 20 let, vím jaká je tam situace.
    Osobně bych se rád kolegy Wagnera zeptal na ten špatný výsledek projektu (jakého?) v Bouderu, Colorado. Boulder je jedno z nejlepších míst k životu v USA, bydlel jsem tam, když jsem pracoval v National Renewable Energy Laboratory a moc by mě to zajímalo.

    • Vladimír Wagner napsal:

      Pane Vaněčku, o situaci ve Švýcarsku jsme diskutovali už u první části mé úvahy, takže jen připomenu: V této zemi vyrobí téměř 40 % elektřiny jaderné bloky a fotovoltaické elektrárny necelé 1 %. Víte, ono v referendu můžete odhlasovat cokoliv, ale přírodní zákonitosti to nezmění. To je krásně vidět na příkladu vývoje ve Švédsku. Takže uvidíme, jak bude pokračovat vývoj ve Švýcarsku. Momentálně platí, to co jsem psal. Velká Británie se rozhodla dosáhnout nízkoemisní energetiky kombinací obnovitelných zdrojů a jádra, tedy dosáhnout takové energetiky, jako je nyní ve Švýcarsku, Ontáriu a dalších již několikrát jmenovaných zemí.
      Víte, pane Vaněček, ve svém povídání nikde nepopírám, že stále více věcí se dá sledovat automaticky. To o čem píši je, že tyto možnosti jsou omezené a technika by měla být pro lidi a ne lidé pro techniku. A hlavně, že představy, které se v této oblasti do smart gridů vkládají, jsou dost často právě kvůli tomu, že to má být pro lidi, značně nerealistické. Víte., já vím, že Švýcarsko může vyrobit více elektřiny z fotovoltaiky než 1 %, ale Vámi hlásaná představa, že se tím nahradí výroba, která je nyní z jádra, je nerealistická.
      Na rozdíl od Vás, já nejsem dogmatický hlasatel jednoho směru pro všechny, bez ohledu na to, v jakých podmínkách. Já volám po využití všech možností (tedy třeba právě i fotovoltaiky a chytrých sítí), ale co nejefektněji s využitím místních podmínek. A uvědomuji si přírodní i technologické limity i možnosti jednotlivých technologií. Zkuste si alespoň přečíst ten článek ve Vesmíru, kde je sice autor fanda pro chytré sítě (stejně jako já), ale přece jen si spolu se mnou (a na rozdíl od Vás) uvědomuje jisté limity a nejen technologická omezení. Pane Vaněčku opravdu je rozdíl mezi pojmem fanda a fanatik.

      • Milan Vaněček napsal:

        Jaderný aktivista pan Wagner opravdu není fanda ani fanatik OZE. Je v tomto oboru prostý diletant, nerozumí tomu a nechce vidět vývojové trendy. Pár čerstvých informací pro něj z fotovoltaiky (to je moje odbornost). V roce 2015 v USA instalovali 7,3 GW fotovoltaiky, meziroční růst cca 20%. Fotovoltaika dodala nejvíce nové kapacity pro generaci elektřiny v USA v roce 2015, na druhém místě je plyn. exponenciální růst fotovoltaiky v USA pokračuje především v Kalifornii, Severní Karolíně, Nevadě, Massachusetts a New York. Prvý a poslední vyjmenovaný stát si též uzákonil 50% OZE do roku 2030.
        Při dlouhodobém růstu fotovoltaiky ve světě dosavadním tempem (průměrné přírůstky 30% každý rok) již okolo roku 2025 vyrobí fotovoltaika okolo 2500 TWh elektrické energie, což odpovídá současné výrobě všech jaderných elektráren ve světě.
        Fotovoltaika (zvláště když přihlédneme k poslednímu obrázku kolegy Wagnera v jeho článku) tedy překoná (a může nahradit JE) bez problémů někdy v období 2025-2030.
        Němci v březnu vyhlásí další program „solar plus storage“, jehož prvé kolo skončilo v prosinci 2015 a bylo velmi úspěšné.
        Je tragedií pro ČR, že lidé typu pana Wagnera, najmenovaní svými kamarády z jaderné loby do různých gremií, posílají ČR do minulosti.Co je budoucnost si třeba můžete přečíst na České posici v článku: „Šéf Siemensu: Energetika, digitalizace a automatizace především“. To je názor člověka za nímž stojí větší výzkumná základna než má ČR a který má zodpovědnost za 300 tisíc zaměstnanců. Kolega Wagner si může říkat co chce, nemá žádnou zodpovědnost.

        • Peppa napsal:

          Budoucnost tvoří startupy a ne nějaký zkostnatělý koncern se statisíci zaměstnanci.

          • Jakub Líman napsal:

            Presne tak, zkusime vybudovat elektroenergetiku bez elektriny a magnetismu, mam v planu chytat astralni vlneni vsehomira do koncentratoru energie a posilat ji do vsech domacnosti infrazvukem.

            K tomu potrebuju vybrat 6 mld. HUF, zbytek doda Okamura ve Dni „D“, pak stribrny bludny balvan, pak zlaty, potom Nobelova cena miru, potom za fyziku a nakonec Zlata malina za nejblbsi scenar..

            ..vcera sme se museli zhulit spolu 😉

  3. Jan Veselý Jan Veselý napsal:

    Člověče, tohle se Vám fakt nepovedlo. Máte to plné nesmyslů a argumentačních faulů.
    1) Cílem pro smart gridy není úspora elektřiny. Ty cíle jsou úplně někde jinde je to – bezpečnost sítě, její lepší využití (a snížení nutnosti investic do výstavby nových vedení), snadnější integrace nových zdrojů, zvýšení spolehlivosti dodávek, zprostředkování informace o ceně elektřiny odběratelům, …
    Cílem je umožnit odběratelům (ne nutit je) podílet se na řešení problémů elektrické rozvodné sítě v době přebytku či nedostatku elektřiny, za což budou odměňováni … ušetřenými penězi.
    2) Ignorujete dva důležité bezemisní zdroje elektřiny v mixu ČR. Lze totiž přestat dělat ekonomické/ekologické nesmysly (např. exportovat ekvivalent poloviny výroby hnědouhelné elektřiny na přesycený trh, tj. skoro bez zisku) a lze pokračovat v tlaku na efektivnější využívání energií (včetně elektřiny), ne nadarmo spotřeba PEZ dlouhodobě v ČR klesá a spotřeba elektřiny vrcholila v ČR v letech 2005-2007, od té doby má taky mírně sestupný trend.
    3) Víte jakou spotřebu mají ona zmiňované čidla? Počítá se to v miliwattech.
    4) Jak naplníte energetickou koncepci Ontaria v podmínkách ČR nebo Německa, tj. kde seženete ~30 TWh, resp. 300 TWh vodní energie? A slyšel jste o tom, jak se vcelku úspěšně v Ontariu rozvíjí výroba elektřiny z větru?
    5) Mám to chápat tak, že jaderná energetika je v ČR vlastně na export? Aby zachraňovala emise CO2 v Polsku a Německu? A pro Čecháčky má být elektrika z hnědého uhlí? Nepřipadá Vám to divné? Hlavně když Němci budují ekvivalent výroby 1,5 JE Temelín v OZE KAŽDÝ ROK!
    6) Jak chcete v podmínkách ČR sériově budovat 1+ GW reaktory?
    7) Produkce elektřiny z větru už je v Číně o dost větší než z jádra a ten rozdíl se rok od roku zvětšuje. Co Vás vede k tomu, že jejich výroba má být podobná? Hlavně když si Číňani najali na vytvoření energetické koncepce v USA NREL a Rocky Mountain Institute.
    8) Zajímalo by mě, jak se zhorší emise Švédska po odstavení jaderných elektráren, když rozhodně nemají v plánu výstavbu žádných uhelných nebo plynových. Staví vrtule a konečně začali něco dělat s účinností využití elektřiny. Pokud by Švédi (14 MWh/osoba/rok) měli stejnou spotřebu jako Dánové (6 MWh/osoba/rok), tak už teď mají až moc vodních elektráren.
    9) Pořád mi není jasné, jak mohli být „zelení“ aktivisté tak úspěšní (v 80. a 90. letech) v boji proti jaderné energetice, když nebyli nijak zvláště úspěšní v proti uhelné energetice, těžbě ropy, drancování ekosystémů, chemičkám produkujícím a vypouštějícím jedy, prasárnám v zemědělské výrobě, …
    Jestli spíše nemá pravdu Lovins nebo Smil, že jadernou energetiku zabíjí neekonomičnost výstavby, která se navíc více a více zhoršuje.

    • Lukáš Brandejs napsal:

      p. Veselý:
      ad 1/ mám za to, že p. Wágner to ale vidí stejně, jako Vy, že v článku pouze poukázal na to, že některé eko organizace skutečně tvrdí, že smart grids = úspory. Což tvrdí a stejně jako Vám /i p. Wágnerovi, soudě dle článku/ , tak i mě to přijde jako ptákovina.
      ad 4/ Ano, Ontario má přes 8.000 Mwe instalovaného výkonu ve vodních elektrárnách. Ovšem nejvíce, cca 13.000 MWe má v jaderných elektrárnách. K tomu si přičtěte koeficient využitelnosti… Pokud jde o vítr – ano, mohutně se staví, ale je to pořád jen cca 1.250 Mwe. Tedy méně, než 10x, než je instalováno v jádru. A opět faktor koeficientu využitelnosti….. Ontario je tedy skutečně příkladem země/území, kde se podařilo dosíci nízkoemisní energetiky s převahou jádra. Tohle se tedy dosti nevyvedlo Vám..
      ad 6/ V ČR netřeba budovat nic seriově, to platí pro Čínu. 4 moderní velkokapacitní reaktory (1150-1750 MWe), jejichž spuštění by navíc bylo provázeno odstavením Dukovan, by postačovaly k navýšení podílu jádra v ČR, bez nutnosti zvýšit celkový počet reaktorů.
      ad 7/ Ano, Čína vyrobila v r.14 z větru 2,8% elektřiny, z jádra pouze 2,4%. Ovšem čím to vyvrací tezi, že optimální nízkoemisní energetika = kombinace OZE a jádra?
      ad 8/ Švédsko není úplně dobrý příklad – původně sice chtěli odstavit všechny reaktory, ale tuším, že loni se rozhodli odstavit „pouze“ 4 nejstarší, u ostatních 6ti bylo rozhodnuto o prodloužení jejich provozu a současně navýšení jejich výkonu (o cca 570 MWe dohromady), tedy pokud se nemýlím.
      ad 9/ A zde jste bohužel ukázal základní neznalost… Ano, JE jsou velmi nákladné na výstavbu, zejména kvůli stále se zpřísňujícím bezpečnostním požadavků. To je dobře, samozřejmě, bezpečnost je důležitá. Ale v kombinaci jednak s nízkými cenami elektřiny, ale také, a to je důležité, s mnohdy zaváděnými speciálními daněmi (viz. zrovna Švédsko – tzv. nuclear capacity tax vzrostla od r.2000 o takřka 300%), je to pro jádro velmi obtížné, býti konkurenceschopným. Ono totiž – pokud jedno odvětví energetiky zatěžujete speciálními daněmi a druhé naopak dotujete, tak se těžko můžete bavit o opravdu seriosní konkurenci. Ale ano, je smutné, že strach z radioaktivity umožnil zvolit si za terč JE a uhelky nechat trochu stranou. Takže mohou dále vypouštět desítky či tisíce tun škodlivin, o stovkách mrtvých horníků každý rok, nemluvě.

      • Milan Vaněček napsal:

        ad 9) nejde jenom o strach z radioaktivity. Vemte si TEPCO a Fukushimu. Kdyby mělo TEPCO zaplatit všechny škody, tak nejen zbankrotuje, ale stejně mnohonásobně více musí zaplatit stát. Dále jaderná energetika, ropné společnosti i uhlí je ve světě silně dotováno, již jsme to tady diskutovali (daňové a jiné úlevy). Dále i když JE dávají malý peníz do fondu na svoji likvidaci, i v EU jsou to nedostatečné peníze (viz článek zde na OEnergetice) a v ČR by bylo potřeba tento příspěvek cca 50 krát zvýšit, aby to odpovídalo reálným cenám na likvidaci, které již znají v Německu.
        Jinak souhlasím, že pro jádro je velice těžké být konkurenceschopným (myslím že je to nemožné), i když v zemích u polárního kruhu to může být rozumná volba.

        • Mikeš napsal:

          Stejně tak, kdyby měl provozovatel hráze na jihu Čech, která byla stržena při povodních a vyplavila několik po proudu ležících obcí a měst platit vzniklou škodu, kvůli špatné regulaci hladiny v nádrži taky zbankrotuje a to hned několikrát.

          No to je ale složité jen tak něco zvýšit, co když to na konec stejně nebude stačit a navíc kdyby Německo nezavřelo elektrárny dřív, možná by na to ještě vydělali ne?

        • Lukáš Brandejs napsal:

          Kolega Mikeš již vlastně odpověděl – konkrétněji – pokud by došlo k průšvihu na vltavské kaskádě, tak pojistné plnění pokryje vzniklou škodu tak v jednotkách %…. To se opravdu netýká pouze JE. Ani zdaleka ne..

      • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

        ad 4) Ontario se chová rozumně, bude se snažit současné JE držet funkční, ale zároveň není nejmenší zájem stavět nové až ty staré doslouží. To je pro oblasti podobného typu (Belgie, Švédsko, Švýcarsko, Francie) charakteristické.
        ad 6) Pokud nebudete budovat jednu JE za druhou, tak nedocílíte toho efektu, který se (možná) povedl v Číně, že opakováním získáte zkušenost a vyvarujete se, po jadernou energetiky typických, prodloužení výstavby, drahých chyb a navyšování rozpočtů.
        ad 7) Vyvrací to tezi, že Číně bude JE něco více než okrajová záležitost. Nejoptimističtější plány hovoří o 151 GW jaderných elektráren v Číně, zároveň se Čína smluvně zavázala (s USA) na 1000 GW instalovaného výkonu v OZE do roku 2030.
        ad 8) viz. 4)
        ad 9) Vůbec bych se nedivil, že ta jaderná daň je důsledek drahé zkušenosti s likvidací JE Barsebäck. Nebo to taky může znamenat, že pojišťovna (tj. Švédsko) jim zvedla pojistné na škody způsobené havárií.
        Moje odpověď na otázku: Stavět do budoucna elektrárny uhelné nebo jaderné? je: „Ani jedny“.

        • Lukáš Brandejs napsal:

          Poslední věta mi není zcela nesympatická, leč obávám se, že jde v horizontu příštích 5Oti let o iluzorní přání.

          ad 4/ Ano, Ontario i Vámi uváděné země neplánují stavbu nových JE. Ale obecněa (většinou) – prodlužují životnost stávajících reaktorů a rovněž navyšují jejich výkon. Aneb tyto státy pod vlivem veřejného mínění resignovaly na stavbu nových JE, ale ví, že zatím (viz. časový horizont výše) je není čím nahradit (tedy bez rozvrácení stability sítě či naopak zvýšení emisí). Pak zde máme třeba Finsko, které staví a stavět dále hodlá. Příklady se najdou vždy, na obou stranách.
          ad 6/ Ukažte mi jedinou velkou energetickou stavbu, která v Evropě v poslední době nebyla prodražená a zpožděná. I nadkritické uhelky v Německu či u nás Ledvice, že ano. Samozřejmě – čím větší/dražší stavba, tím je to víc vidět.
          ad 7/ Porovnejme reálnou výrobu elektřiny z instalovaného výkonu. Pak poměr 151GW JE a 1000 GW v OZE bude vypadat přece jen jinak . Byť tedy OZE budou vyrábět více, rozdíl nebude zdaleka tak dramatický, jak rozdíl v instalovaném výkonu, v tom asi nebudeme ve sporu, to je jednoduchá matematika.
          ad 9/ Nevím, ale stále platí, že pokud jedno odvětví dotuji a druhé zatěžuji speciálními daněmi, pak se nejedná o férovou soutěž a porovnávat to jde stěží.

    • Tomas Jirka napsal:

      No kdyz se podivam, jak lide hystericky krici kdykoliv se deje neco kolem jadra a porovnam to s tim, ze tretina starych dieslu jezdi s vyriznutym filtrem pevnych castic a vsem to prijde ok, tak bych skute ne rekl, ze jde o image jadra jakozto spatneho zdroje… Analogii budiz letectvi – statisticky nejbezlecnejsi, ale lide se boji, v autech nikoliv. 🙂

    • Vladimír Wagner napsal:

      Lukáš Brandejs už z velké části panu Veselému odpověděl, takž jej nebudu opakovat, jen si dovolím pár doplnění:
      2) To, že je třeba využít potenciál úspor a zvýšení efektivity ve své úvaze několikrát zdůrazňuji. Na druhé straně ovšem připomínám, že tento jejich potenciál je třeba odhadovat realisticky. Víte, je otázka, do jaké míry je mírně sestupný trend po roce 2007 dán krizí, která začala v roce 2008.
      3) Chytré sítě a inteligentní budovy nejsou jen čidla.
      5) Všude ve svém článku zdůrazňuji, že by měly jaderné bloky nahrazovat uhlí. To co říkám je, že pokud budeme mít této jaderné elektřiny více než bude potřeba u nás, tak jejím vývozem vytlačujeme polskou a německou uhelnou elektřinu. A netvrdím, že problém jsou emise CO2, ale jiné emise, které zhoršují ovzduší hlavně na severu Čech a Moravy (no a také těžba – viz problémy s elektrárnou Turow v Polsku).
      7) Lukáš Brandejs správně uvedl, že Čína vyrobila v r.14 z větru 2,8% elektřiny, z jádra pouze 2,4%. Před tím vyráběly více jaderné bloky. V roce 2014 a 2015 však začal boom ve spouštění jaderných bloků v Číně a v oblasti větrných turbín se objevily problém s připojováním. Takže se dá čekat, že v následujících letech se může zase jádro dostat před vítr. V každém případě však platí to, co jsem psal, že výroba z jádra a větru je zhruba stejná a i v plánech je, že bude růst zhruba stejně. Prostě, přesně jak dlouhodobě zdůrazňuji. Kromě vody jsou vítr a jádro hlavními zdroji na cestě k nízkoemisní energetice v Číně.

      • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

        ad potenciál úspor) Německá a rakouská energetická koncepce počítají s růstem energetické produktivity (HDP/spotřebovaná energie) od 2% za rok a daří se jim to dodržovat. USA poslední roky dosahuje tuším 4%/rok (víc plýtvali, mají to lehčí) a v Číně je poslední roky typická hodnota okolo 7%. Myslím, že 3%/rok růstu energetické produktivity v ČR jsou reálný odhad.
        ad vytlačování) Nebylo by nejdříve rozumné udělat si pořádek nejdříve doma a odstavit konečně už 15 let nadbytečné 2 GW kapacit hnědouhelných elektráren? Pak klidně můžeme zachraňovat sítě 3x (Polsko), respektive 10x (Německo) větším odběrem. Pak je tady ještě problém jak přesvědčit centrální výrobce vlastnící plně funkční uhelné elektrárny, aby je zavřeli a investovali gigantické částky do jádra, tj. 10 a více let do něčeho sypali peníze bez jakýchkoli zisků a pak možná …
        ad uhlí pryč) Jak chcete pomocí dvou jaderných komplexů na místech dosti odlehlých od hlavních sídelních center (Temelín, Dukovany) řešit třeba problematiku uhlí pro vytápění? Hlavně když na zimu nebudou schopny zvýšit svůj výkon.

        • Mikeš napsal:

          Jak nebyly schopny zvýšit výkon? Jako že my Temelín neměl výkon na vytápění Budějovic? Nerozumím.
          Navíc domnívám se, že se bavíme o uhlí do elektráren, ne tepláren.
          Temelín a Dukovany jsou tam kde jsou, jsou tam dobře a všichni asi víme proč tam jsou. Teplovod z JETE do Budějovic asi dlouho nebude, mam pocit že v ČB je relativně nedávno zrekonstruovaná teplárna, a tu je nejprve třeba zaplatit.

          • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

            Energii pro vytápění jde z českých JE dostat dvěma způsoby, jedním nereálným (ála teplovod z Temelína do Prahy, včetně odboček do dalších menších měst) nebo reálným (elektrické vytápění např. pomocí tepelných čerpadel). Jenže to potom během topné sezóny potřebujete vyšší výkon. Jenže naše JE potřebují mít koeficient využití přes 90%, tj. fakticky jedou pořád (kromě odstávek, a sem tam regulace výkonu kvůli přebytkům elektřiny v síti) naplno a nemají jak výkon ještě zvednout. Tj. nejsou na to vůbec vhodné a nečekám, že někdy budou provozovány jako sezónní nebo pološpičkový zdroj.

  4. Oto Otepka napsal:

    Popis situace s energetickymi zdroji je velmi presny, stejne jako paradoxni dopady Energiewende na emise. Nicmene svadet ustup od vystavby jadra v Evrope na Greenpeace je omyl. Troufnu si tvrdit, ze nebyt Fukusimy a naslednych zvysenych nakladu na zabezpeceni JE, stavi se jeden blok za druhym. Greenpeace neuspeli pri blokovani dostavby Temelina ani dostavby Mochovcu, nedovedu si predstavit, ze by mohli uspet jinak nez zpozdenim projektu o nejaky cas. Ekonomika je to, co zabiji jadro. V porovnani s dnesnimi cenami by vystavba 2GW bloku stala danove poplatniky (spotrebitele chceteli) 20mld Kc rocne, pri velmi konzervativnim odhadu rozdilu mezi garantovanou a trzni cenou. Pri vsi ucte k odbornym znalostem jadernych inzenyru, respektu k bezvadnemu provozovani JE doposud, neni realne tento projekt „prodat“ volicum.
    Vsadim se, ze Nemci nakonec prodlouzi zivotnost vetsich jadernych elektraren za r.2022, protoze jim nic jineho nezbude (a od Fukusimy jiz uplyne dostatecne dlouha doba) a masova prestavba lokalnich teplaren ( i tech velmi malych) na kogeneracni jednotky prida dostatek regulacni kapacity pro dalsi rozvoj OZE. Jinymi slovy, odpoved na zdanlivy neresitelny paradox se jmenuje plyn. Je fosilni pravda, ale mnohem lepsi nez uhli a diky mamutim investicim z posledni doby do LNG, ho bude dost a dost.

    • Vladimír Wagner napsal:

      Ústup od jádra v Evropě nenastal až po Fukušimě, ale už v osmdesátých letech (například referendum o jádře v Rakousku bylo už před Černobylem). To je vidět z toho obrázku, který jsem zde dal.
      Takže ani bez Fukušimy (stačí vzpomenout na kampaně v Německu v té době proti plánu Merkelové s prodloužením) by nejspíše nenastal v Evropě v blízké době nějaký velký zlom. Jistě, situace by byla asi lepší, stavělo by se alespoň několik bloků a Německo by mělo odloženo vypínání svých bloků podle dohody Merkelové s provozovateli. Hlavní problém je, že těžko někdo bude stavět náročnou investici plánovanou nejméně na 40 let provozu, když mu hrozí, že mu bude třeba za dva roky z ideologických důvodů toto provozování zakázáno. Problém v Evropě je nejen se stavbou jaderných bloků, ale s řadou jiných velkých staveb.
      Němečtí politici jsou tak spojení s Energiewende, že už politicky nemohou přiznat potřebu prodloužení jádra. Politicky je pro ně přijatelnější připustit dlouhodobé vyšší využívání fosilní energetiky. Takže příliš nevěřím tomu, že by provoz svých jaderných bloků prodloužili. Kdyby to bylo jen na Bavorsku, tak by to možná bylo reálnější, ale opravdu to nepředpokládám. A souhlasím s tím, že nakonec to bude u nich jednat hlavně o plyn. Což (pokud nepovažujeme oxid uhličitý za problém) je z ekologického hlediska reálných škodlivých emisí výhodné řešení (jinou věcí je dovozová závislost a otázka, zda jeho levná cena opravdu zůstane dlouhodobě).

      • Oto Otepka napsal:

        Ustup od jadra po Cernobylu se asi dal ocekavat, z toho bych taky asi nevinil Greenpeace, spis hruzu, kterou obyvatele zapadni Evropy museli zazivat, kdyz je bulvarni tisk masiroval blizicim se Armagedonem.
        Nicmene ja s vami v zasade souhlasim, jenom pres veskere argumenty (ac ve vasem pripade velmi intenzivni a kvalitni 🙂 ) nechci dotovat obrovsky zdroj. Urcite bych zmenil nazor, kdyby se cena elektriny na velkoobchodnim trhu razantne zvysila. To se urcite nestane samo o sobe, protoze naklady na tezbu hnedeho uhli jsou opravdu male a eventualni zvyseni ceny elektriny zarazi spousta plynovych kapacit, ktere dnes stoji. Jedinym zpusobem jak toho dosahnout, je zmena regulace trhu emisnich povolenek. Predstava „otcu zakladatelu“ tohoto trhu byla, ze v nedaleke budoucnosti dosahne cena jedne povolenky 20-30Eur, z mnoha duvodu ( mezi jinymi zurivy odpor Polaku ale i Cechu) je realita kolem 5Eur. Pokud by se podarilo zmenit zpusob regulace z mnozstevniho (udrzovani staleho prebytku zhruba mezi 400-800mil. povolenek, ktery muze znamenat v budoucnu cenu 1 Euro za kus stejne jako 100Eur), na cenovy, ktery by daval do budoucna jasnou predstavu o nakladech na ruzne typy energii, meli byste mnohem snazsi praci pri prosazovani vystavby novych bloku. Pokud by plan cenove regulace ukazoval na cenu povolenky pres 50Eur rekneme po r. 2040, zacnu byt velkym fandou jaderne energetiky i ja.
        Hodne stesti!
        A dekuji za skvelou debatu!

        • Vladimír Wagner napsal:

          Také děkuji za debatu. Plně souhlasím, že nejhorší jsou totální zlomy a nepředpověditelnost ve vývoji trhu způsobená dominujícím vlivem rychle se měnícího systému dotací, které reálně trh tak deformovaly, že v podstatě přestal existovat. A také tyto dotace a způsobené deformace do značné míry dorazily nepříliš povedeným způsobem zavedený systém povolenek. Právě velké investice, u kterých se předpokládá dlouhá životnost a také potřeba delší doby na jejich splacení jsou na politickou i ekonomickou nestabilitu citlivé. Podle mě tato situace povede k tomu, že reálně bude cesta k nízkofosilní energetice velice pomalá a hodně neefektivní a nákladná. Ale třeba se mýlím (docela by mě to potěšilo). Uvidíme.

  5. Milan Vaněček napsal:

    Německu, Japonsku nebo Kalifornii nejde o nízkofosilní energetiku. Oni chtějí přeměnu energetiky na čisté a obnovitelné zdroje. Stejně tak Švýcarsko – to už nízkofosilní energetiku má, ale chce ji změnit na 100% z čistých obnovitelných zdrojů (voda, vítr a slunce, možná trochu i geotermální energie). Jaderná energetika je sice nízkofosilní, ale zanechává po sobě nebezpečný odpad a lidé v bohatých zemích si již uvědomili rizika s ní spojená.
    Reálná, dlouhá cesta v nové energetice je již pevně definována, jsou to obnovitelné zdroje. Někde mezi lety 2025-2030 jíž sluneční elektrárny dodají více el. proudu něž JE a OZE (slunce, voda a vítr) začne dominovat. Celý přechod na OZE pak bude trvat, jako tomu bylo vždy při energetických změnách, alespoň 60 let, rychlejší to nebude. Ale už to žádná loby nemůže změnit, může to jen v některých zemích prodloužit.

    • Vladimír Wagner napsal:

      Pane Vaněčku, opravdu krásný ideologický scénář. Evropa z ideologických důvodů (jsou nečisté a nebezpečné) zakáže jaderné technologie, využití technologií genetických modifikací a třeba i očkování. Průmyslová produkce se přesune z Evropy třeba do Asie. Evropa bude nádherně čistá a plná blaženosti (třeba čínské medicíny a homeopatie). Víte, ty Vaše představy jinak ani komentovat nejde. Ale prostě počkáme a uvidíme. Ona Čína i další státy spíše zůstaly u vědy a racionálním přístupu k technologiím a nepodléhají ideologickým vlnám. Takže bude srovnání. Uvidíme, kdo bude nakonec vítězem.

      • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

        Nikdo nic nezakazuje, oni jen deklarovali, že další stavět nebudou neb mají už dnes k dispozici technologie cenově výhodnější, bezemisní a bezodpadové jako doplněk k vodním elektrárnám. Jaderné elektrárny (rozumně) nechají Švýcaři dožít a bude.
        A přestaňte s tím překrucováním cizích slov a demagogií, vědeckému pracovníkovi tyhle věci nesluší.

    • Vladimír Wagner napsal:

      V jedné věci jste však vystihl situaci přesně. Zeleným organizacím, které jsou excelentní a úspěšné v PR kampani, nejde o nízkofosilní energetiku, jde jim o nejadernou energetiku. To, jestli cesta od fosilních zdrojů pak bude trvat třeba Vámi předpovídaných nejméně 60 let, je jim jedno. A jak píši ve svém článku, přesně to je důvodem mé skepse k tomu, jestli se produkce oxidu uhličitého v dohledné době podaří omezit. Vidíte, že alespoň v něčem se shodneme. V tom, že lze energetiku postavit na kombinaci fosilních a obnovitelných zdrojů není žádný spor a jak jsem psal v předchozí části, tak je otázka, zda úsilí vkládat do omezení oxidu uhličitého nebo do přizpůsobení se případným klimatickým změnám, si nejsem vůbec jistý, jak jsem psal v první části.

  6. Peppa napsal:

    Když nevycházejí ekonomicky jaderky, tak bychom měli stavět bloky akumulátorových úložišť. Elektřinu levně koupit, uskladnit a pak dráže prodat!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *