Co je za růstem ceny uhlí? Vydrží ta cena nahoře?

Jan Veselý
Jsem dělník vědy, ekoterorista, malorolník zahrádkový, rozumbrada hospodský, sexuolog samouk, šofér, závozník, pán na hlídání, všeználek, nenažranec nenažraný, domácí kutil, kuchtík i uklízečka. Většinu z toho dělám dokonce i rád. Posledních několik let jsem propadl kouzlu energetiky a následky jsou mimo jiné obsahem tohoto článku.

Zajímavou novinkou ve světě energetiky je prudký růst ceny mezinárodně obchodovaného uhlí během třetího čtvrtletí letošního roku. Jak ceny koksovatelného, tak energetického uhlí se oproti dlouholetým minimům z února a března v letošním roce více než zdvojnásobily. Má to snad znamenat, že se těžba uhlí vrací po krátkém období potíží zpět do světa velkého výdělečného byznysu?

Vývoj ceny futures australského energetického uhlí v USD/t. Zdroj: www.theice.com

Vývoj ceny futures australského energetického uhlí v USD/t. Zdroj: www.theice.com

Na první pohled by se mohlo zdát, že se vrátily dobré časy pro uhelné společnosti, jejich tržní hodnota vylítla na několikanásobky nedávných čísel. Ale na pohled druhý, mnohem detailnější už situace tak růžově nevypadá.

Celkový profit při prodeji libovolné komodity není určen jen cenou obchodovaného zboží. Velmi zjednodušeně řečeno, celkový zisk je určen vztahem:

[zisk] = ([tržní cena] – [náklady])*[obchodované množství]*[čas] (přesněji integrál přes čas)

Pokud se tedy má hodnotit dlouhodobá ziskovost průmyslu těžby uhlí, je třeba rovněž sledovat i dlouhodobé trendy vývoje množství obchodovaného uhlí a analyzovat jestli jsou příčiny současného nárůstu ceny uhlí dočasné nebo trvalé. Hledá si trh novou rovnováhu nebo se jedná o krátkodobý výkyv, který brzy skončí obdobně rychlým pádem ceny?

Důležité je začít tím, že globální poptávka po uhlí slábne. Podle analýzy IEEFA lze letos čekat meziroční pokles poptávky o 2.7%. To je více než o 100 milionů tun uhelného ekvivalentu, 4,3x roční spotřeba uhlí v ČR. Je to téměř stejný pokles jako mezi lety 2014 a 2015. Důvodem je snižující se spotřeba uhlí na všech hlavních trzích. Spotřeba uhlí v Číně letos klesne přibližně o 2.2%, v USA pravděpodobně poklesne o 18-19%, pro EU je odhad poklesu okolo 13% (možná méně kvůli francouzským potížím s jadernou energetikou), japonská spotřeba zůstane přibližně stejná. Jedinými místy světa, kde se očekává mírný růst spotřeby uhlí jsou Indie a JV Asie.

Proč roste cena uhlí?

Proč tedy rychle rostou ceny exportního uhlí, když světová poptávka měla svůj vrchol v roce 2014 a od té doby je ve strukturálním poklesu?

Odpověď je jednoduchá, v druhé polovině letošního roku skokově klesla nabídka, klesla mnohem rychleji než poptávka. V Číně, největším uhelném trhu, rozhodla vláda o omezení domácí produkce uhlí.Celkové čínské produkční kapacity klesly o 10%.  To, spolu s o 13% nižší letošní produkcí vodních elektráren, způsobilo meziroční nárůst dovozu uhlí o 31%.

Druhým důvodem k růstu ceny uhlí je Indie, největší světový importér energetického uhlí. V srpnu přišly do Indie mimořádně silné monzuny, které způsobily, doposud trvající, výrazný meziroční pokles v domácí produkci uhlí o 10%. Pokles je to výraznější, že v prvním pololetí stoupla indická produkce meziročně o 8.6%, neboli Indie přišla kvůli monzunům téměř o 20% domácích kapacit.

Vydrží to?

Jak je patrné z popisu důvodů růstu ceny uhlí, jsou to záležitosti krátkodobé. Je jen otázkou několika měsíců než se podaří obnovit v Indii těžbu na předchozí úrovni a dále navyšovat domácí těžbu, kde kontraktovaná cena uhlí odpovídá přibližně 30 USD/tunu uhelného ekvivalentu. O to větší motivaci má tedy indická vláda pokračovat v deklarovaném rozvoji větrné a solární energie jako nejlevnějších domácích nových zdrojů elektřiny a domácí těžby uhlí, které mají nahradit drahé importy.

Čína bude rovněž pokračovat v omezování své přílišné závislosti na uhelné energetice směrem k vyššímu podílu obnovitelných zdrojů a jaderných elektráren, redukovat nadměrné produkční kapacity pro výrobu oceli a cementu a dokončovat přenosové kapacity, které umožní lépe využít v současnosti nedostatečně využité velké produkční kapacity a potenciál OZE v odlehlejších oblastech země, jako je třeba Vnitřní Mongolsko. Lze tedy i zde očekávat setrvalý pokles spotřeby uhlí, který během 1-2 let více než nahradí pokles domácích kapacit produkce.

Výhled do budoucna

Současné vysoké ceny uhlí pravděpodobně zachrání manažerům společností těžících uhlí jejich letošní bonusy ke konci roku. Zároveň v dlouhodobém měřítku ještě více podkopávají budoucnost uhelné energetiky. Uhlí ztrácí trh jako palivo v elektrárnách pro základní zatížení, v USA kvůli levnému zemnímu plynu, v Číně a Jižní Koreji kvůli novým jaderným elektrárnám a v celém světě (včetně USA a Číny) kvůli stále klesajícím cenám větrných a fotovoltaických elektráren, které již zcela běžně uzavírají na novou výstavbu za 30-40 USD/MWh (bez dotací) a dále zlevňují. To je nižší cena než jsou pouhé palivové náklady uhelných elektráren provozovaných na importované uhlí. Rentabilní provoz uhelných elektráren je pak sice možný, když jsou provozovány jako pološpičkový a sezónní zdroj. Při současných cenách jsou levnější i elektrárny na zemní plyn. Čím delší bude čas vysokých cen uhlí, tím hůře bude v dlouhodobém horizontu uhlí poškozeno. Drahé uhlí zabíjí elektrárny, levné uhlí zabíjí těžaře.

Autor:

Štítky: , ,

3 odpovědí na Co je za růstem ceny uhlí? Vydrží ta cena nahoře?

  1. Martin Hájek napsal:

    Ano, těžaři s nejvyššími náklady nebo nevýhodnou polohou (USA) byli již donuceni trh opustit a hned tak se na něj zřejmě nevrátí, i když ceny uhlí výrazně vzrostou. Na druhou stranu při současných cenách není problém pokračovat v těžbě ve valné většině dolů, které zůstaly v provozu a zřejmě nebude problém otevřít i nové, zejména se to týká povrchové těžby v Austrálii. Těžba uhlí prošla „údolím smrti“ ve většině případů posílena ve smyslu zvýšení efektivity a ořezání nákladů. Rozhodně bych uhlí neodepisoval, ani v EU natož globálně. Souhlasím s tím, že aktuální výkyv je dán spíše souhrou krátkodobých faktorů, cena uhlí půjde v delším horizontu zase dolů, ale už asi ne na 40 USD/tunu. Nicméně jedna věc je jistá, éra uhlí neskončí proto, že dojdou jeho zásoby, ale proto, že budou v globálním měřítku cenově srovnatelné ekologicky výhodnější způsoby získávání energie. Ale toho se už moje generace nedočká :-).

    • Jan Veselý Jan Veselý napsal:

      Nevýhodná poloha je v USA už skoro všechno. V USA dost klesá odbyt i v Powder River Basin, přitom tam mají těžbu nejlevnější. V Austrálii by sice teoreticky šlo otevřít další povrchové lomy, ale to nejde přes noc. Musí se nejdříve nějak překonat odpor místních a následně vybudovat dosti velká a drahá infrastruktura (uhelný terminál, vlečka k moři, uhelný přístav,…) a udělat skrývka a … To je na dlouhé roky s nejistým výsledkem. To spíše v Indonésii.
      Uhlí tu rozhodně s námi bude ještě dlouho, ale já osobně očekávám setrvalý globální pokles spotřeby, v EU a USA rychlejší.

      • Martin Hájek napsal:

        Souhlasím, že další povrchové lomy v Austrálii nejde otevřít přes noc, ale do příslušné infrastruktury pro dopravu uhlí k moři a jeho nalodění se masivně investovalo a tato infrastruktura je víceméně již k dispozici. To mimochodem trochu mění i globální situaci, protože právě chybějící infrastruktura byla dlouho zásadní brzdou rozvoje těžby uhlí v Austrálii z absolutně nejlevnějších zásob těžených povrchovým způsobem. To samozřejmě bude střednědobě brzdit možný nárůst globální ceny uhlí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *