Projekt P2G E.ONu ve Falkenhagenu v Německu. Zdroj: eon

Další milník pro využití technologie Power to Gas v průmyslovém měřítku na obzoru

Aby mohl růst podíl obnovitelných zdrojů energie na výrobě elektřiny, je nutné vyřešit otázku spolehlivé a cenově dostupné akumulace. Jedním z možných řešení je technologie power to gas (P2G), jež funguje na principu přeměny elektřiny na plynná paliva. Jeden z provozovatelů německé přenosové soustavy tento týden oznámil plány na výstavbu pilotního zařízení P2G o výkonu 100 MW.

Omezování výroby obnovitelných zdrojů, neplánované přetoky elektřiny do okolních států, problémy s výstavbou nových vedení a neklesající emise skleníkových plynů, s tím vším může Německu pomoci technologie P2G. Průkopníkem technologie P2G v Německu je Uniper, který má své pilotní projekty v Hamburgu a Falkenhagenu.

Projekt na výstavbu zařízení P2G, jehož výkon je řádově vyšší než mají zařízení Uniperu, představily také TenneT a Thyssengas. V Dolním Sasku tak má do roku 2022 vzniknout zařízení P2G o výkonu 100 MW. Toto zařízení bude největší svého druhu v Německu a pokud se provozně osvědčí, umožní rozšíření P2G v průmyslovém měřítku.

P2G na elektřinu z větrných elektráren na moři

Díky umístění projektu do lokality v blízkosti severomořských větrných parků bude možné pro provoz technologie P2G využívat elektřinu právě z tohoto obnovitelného zdroje. Plyn produkovaný technologií P2G pak může být využit pro výrobu elektřiny, v dopravě nebo své uplatnění najde v průmyslových aplikací.

„P2G má velký význam pro další rozvoj přechodu od fosilních paliv k obnovitelným zdrojům. V této souvislosti je důležité propojení (coupling) elektrizační a plynárenské soustavy, který právě P2G umožňuje. Vodík, který je produktem P2G, se dá využívat pro vytápění, v dopravě a také jako surovina pro potřeby průmyslu. Nesmíme se soustředit pouze na elektřinu.“ dodává Olaf Lies, ministr životního prostředí a energetiky Dolního Saska.

Pokud dojde k rozvoji technologie P2G, tak se výrazně sníží nutnost rozšiřování německé přenosové soustavy a naopak se zvýší možnosti flexibility při jejím řízení. Kromě společnosti TenneT proto zvažuje výstavbu pilotního projektu obdobné velikost i další z provozovatelů německé přenosové soustavy společnost Amprion.



12 odpovědí na Další milník pro využití technologie Power to Gas v průmyslovém měřítku na obzoru

  1. Milan Vaněček napsal:

    100MW to je jen začátek, pak přijdou GW, určitě mnohem dříve než ČR postaví další (zbytečný) jaderný reaktor.

    • Ant napsal:

      100MW je maximální výkon tohoto projektu. Dále je hloupé to srovnání s ČR, když my nemáme tolik větrno a ani moře, kde ty větrníky tolik nehyzdí krajinu.

      • Milan Vaněček napsal:

        Začalo to na MW, bude to pokračovat na 100 MW a určitě dřív než u nás postaví JE to bude na GW. Jinak jestli to nevíte, větrníky na souši mají v sousedním Německu mnohem větší úhrný výkon než ty na moři.

        • Ant napsal:

          Jen opakujete svojí domněnku jak zaseklá deska. To o větrnících v Reichu nijak nevyvrací co jsem napsal a nijak nepotvrzuje vhodnost větrníků pro ČR.

          • Carlos napsal:

            Ano, pro ČR jsou mnohem vhodnější FVE, které by napáchaly méně škody než moderní zemědělství. O jednom hezkém poli pro asi 30MWp FVE vím, dokonce je kus od toho trafostanice s nějakými 30MW volnými. Ovšem z pohledu té výrobny e-gasu je jedno jestli do toho pálíte proud z větrníků, nebo FVE.

            P.S. Ta rozvodna je dost blízko kompresky v Hruškách.

    • Petr napsal:

      dobrý den pane kolego

      na PřfUK nás učili že účinnost elektrolýzy je 80 % a palivového článku je necelých 40 %, tedy tento špás znamená, že z 1 kWh elektřiny z obnovitelného zdroje uděláme nakonec jen 0,32 kWh tedy to je terno…
      A když vezmu Bursíkovu nesmyslně dotovanou FTVE á 13 Kč pak skončíme na 40 Kč za kWh pro chudáka odběratele…
      To máme Temelín asi 40 krát levnější…
      Hezkou neděli…

      • Jan Veselý napsal:

        V kterém to bylo roce?
        Ono bude úplně stačit dostat se cena vodíku dostane pod nějaké 3 USD/kg, aby vytlačila z trhu parní reforming zemního plynu. Bude stačit dostat se pod 15 Kč/litr se syntetickým benzínem.
        Temelín sice vyrábí za 1 Kč. Ale kdybyste chtěl 4 Temelíny, tak zto za 1 Kč nebude. Na rozdíl od současných nových FVE, už není rok 2008.
        Jaké další mýty tam máte?
        Hezkou neděli.

      • Carlos napsal:

        Další co tahá historická data a ignoruje skutečnost že dneska jsou větší instalace už někde kolem 40€/MWh, samozřejmě ne ve zdejším banánstáně kde se na to nabalí dost velká suma skrz nestabilní prostředí.

        Navíc obyčejná paroplynka má účinnost 55-60%, tak tam máte ve skutečnosti 0.44-0.48kWh, to jen pro pořádek.


        K číslům pana Veselého, tak pokud parní refomrace dělá za 3$/kg, jedná se o nějakých 66Kč/kg, přičemž kg má asi 33kWh, tedy 1kWh ve vodíku je za nějaké 2Kč, pokud režii na 1kWh dám 0.5Kč, musíme se dostat na cenu proudu někde na úrovni 1.2Kč/kWh. Tedy musíme být na úrovni 46€/MWh. Tam někde už jsme.

      • Milan Vaněček napsal:

        Petře, to máte stará čísla, svět se mění, jádro je čím dál dražší, fotovoltaika 10 krát levnější a i pro tu elektrolýzu se může hranice trochu posunout. Vždy je důležité vědět jaké jsou hraniční možnosti (u fotovoltaiky a tepelných strojů dané Carnotovým cyklem) a kolik ještě můžeme vylepšovat.
        I u těch JE je škoda že přes dvě třetiny tepelného výkonu pouštíme bez užitku (a za spotřeby někde už vzácné vody) do vzduchu.
        Tož tak.

  2. Jan Veselý napsal:

    Jsem zvědavý kdy začnou vytlačovat vodík z průmyslových aplikací. Spotřeba vodíku pro chemickou výrobu je obrovská, tam by se uživilo pěkných pár GW větrných turbín. Aspoň by zbylo víc zemního plynu na jiné aplikace.

  3. Jan Veselý napsal:

    O další podobné jednotce se uvažuje v okolí Amsterdamu. Dva hlavní zákazníci pro „zelený vodík“ mají být Nouryon (dříve AkzoNobel) a Tata Steel. Nouryon chce ten vodík používat na chemickou výrobu, jejich roční spotřeba v EU je 100 tisíc tun, Tata Steel chce ten vodík používat na přímou redukci železa, tj. jako náhradu uhlí pro výrobu oceli, v EU má dvě hutě (NL, GB), které mají roční produkci oceli okolo 10 milionů tun.
    Takže potenciální trh pro vodík je jen u Tata Steel okolo půl milionu tun/rok.
    Oni si lidi dost často neuvědomují jak jsou takové hutě nebo chemičky obrovskými žrouty energie a surovin.

    • Carlos napsal:

      Výborně, takže bych řekl že se nám největší problém Energiewende začíná pomalu sám od sebe řešit, jen tak dál. Jak jsem psal výše, cenově se začínají OZE pohybovat rozumném pásmu a pokud budou mít dohodu na fixní cenu 35-30€/MWh, bude to pro ně zajímavé hlavně v době kdy fouká asi až moc.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *