Domů
Obnovitelné zdroje
Ve Francii byl zprovozněn první evropský závod na recyklaci solárních panelů
fotovoltaický panel, autor: Steve Rainwater
Zdroj: Steve Rainwater

Ve Francii byl zprovozněn první evropský závod na recyklaci solárních panelů

Francouzský vodárenský a energetický koncern Veolia otevřel ve Francii závod na recyklaci solárních panelů a tvrdí, že je první v Evropě. Vzhledem k tomu, že v příštích letech skončí životnost tisíců tun těchto panelů, firma už plánuje výstavbu dalších závodů, uvedla agentura Reuters.

Závod ve městě Rousset na jihu Francie uzavřel smlouvu se společností PV Cycle France na recyklaci 1300 tun solárních panelů v letošním roce. Jde prakticky o všechny panely, kterým letos ve Francii skončí životnost. Do roku 2022 chce firma kapacitu zvýšit na 4000 tun.

„Je to první závod na recyklaci solárních panelů v Evropě a možná i na světě,“ řekl šéf divize Gilles Carsuzaa.

První fotovoltaické panely se právě začínají demontovat v takovém množství, že se vyplatí vybudovat specializovaný recyklační závod, uvedla firma. Až dosud byly staré či rozbité panely recyklovány v zařízeních pro zpracování skla. Životnost panelů se pohybuje kolem 25 let.

Roboti v nové továrně Veolie rozdělují panely na sklo, křemík, plasty, měď a stříbro. Ty jsou rozdrceny na granuláty a využity k výrobě nových panelů.

Typický fotovoltaický panel sestává z 65 až 75 procent ze skla, deset až 15 procent tvoří hliníkový rám, deset procent plasty a jen tři až pět procent křemík. Nový závod nerecykluje tenkovrstvé solární panely, které představují jen malé procento z francouzského trhu.

Z dva roky staré studie Mezinárodní agentury pro obnovitelnou energii (IRENA) vyplynulo, že výstavba recyklačního závodu pro solární panely z dlouhodobého hlediska dává smysl. Agentura odhaduje, že hodnota recyklovaných materiálů do roku 2030 dosáhne asi 450 milionů dolarů (9,9 miliardy Kč) a do roku 2050 překročí 15 miliard dolarů.

Solární panely
Ilustrační foto

Cílem společnosti Veolia je zpracovávat veškeré vyřazené solární panely ve Francii a další závody vybudovat v zahraničí.

Agentura IRENA odhaduje, že celosvětově odpad fotovoltaických panelů stoupne z 250 000 tun v roce 2016, což odpovídá necelému procentu instalovaných elektráren, na více než pět milionů tun v roce 2050, kdy se množství fotovoltaického odpadu téměř vyrovná hmotnosti obsažené v nových instalacích.

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(39)
Panaka
26. červen 2018, 21:40

Kolik mohou mít ty 20-25 let staré panely % účinnosti z původní hodnoty? 60 %? A pokud si tipnu, ze měly 8% účinnost (Jsem líný hledat ten slavný vývojový graf), tak teď jsou na 4,8%, takze řekneme čtvrtina současných panelů... No asi bych to za cenu vzniklého granulátu bral, místa na střeše mám dost... :)

Milan Vaněček
26. červen 2018, 23:01

Tipujete špatně s těmi 8% pro popisované panely.

Panaka
27. červen 2018, 01:03

Díky za upozornění. Našel jsem odkaz na první solární elektrárnu v ČR:

https://oze.tzb-info.cz/fotovoltaika/13447-nejstarsi-fotovoltaicka-elektrarna-v-ceske-republice

a zde použité panely mají nominální výkon 53,32 W při osvitu 1kW/m2 a dle diplomové práce Martina Lišky (MENDELU, 2010 - https://tinyurl.com/y9664989) plochu článků 0,374m2 => účinnost 14,25 %.

Pokles výkonu jsem zjevně také přestřelil, za 14/17 změřili u prvního článku 14-29%.

Vinkler
27. červen 2018, 06:13

Protože peníze jsou až první v řadě, bylo by zajímavé uvést, jak se hradí náklady na vybudování a provoz.

Jan Veselý
27. červen 2018, 07:20

V EU to je jednoduché. Při nákupu FV panelů platí nakupující recyklační poplatek a při recyklaci se recyklační firma dostane k prodejným druhotným surovinám. QED

Erich von dem Bach-Zelewski
27. červen 2018, 07:23

Škoda, že se nezprovozní závod na recyklaci vyhořelého jaderného paliva, nemuselo by se blbnout s drahým úložištěm.

energetik
27. červen 2018, 07:53

Jakože "recyklaci" dlouhodobě toxických a nebezpečných jaderných odpadků jsme si již také vyzkoušeli:

"Jaderný komplex u Sellafieldu provázely zásadní problémy v podstatě už od roku 2002, kdy byl uveden do provozu. Zpracování vyhořelého paliva nikdy nedosáhlo plánované kapacity a namísto 120 tun ročně, továrna vyprodukovala za osm let jen třináct tun oxidu plutonia.

Britské daňové poplatníky za tu dobu přišla na 1,4 miliardy liber.

"Aby se zabránilo zbytečným nákladům hrazeným z daní je jediným smysluplným řešením co nejrychlejší uzavření výroby,"

O přibližně stovku tun nezpracovaného jaderného odpadu pocházejícího především z britských a francouzských atomových elektráren, který se nyní nachází na pozemcích sellafieldského komplexu, nemá z pochopitelných důvodů nikdo zájem.

Britský úřad ovšem nenaznačil, co nyní se stovkou tun jaderného odpadu v Sellafieldu bude."

zpravy.aktualne.cz/zahranici/britanie-zavre-komplex-kde-lezi-tuny-smesi-s-plutoniem/r~i:article:709616/

Vladimír Wagner
28. červen 2018, 08:18

Tady je třeba oddělit přepracování vyhořelého paliva a výrobu paliva MOX. Je pravda, že v současné době, kdy je palivo velice levné a je ho dostatek, není tlak na zvyšování kapacit výroby paliva MOX, takže toto palivo vyrábí nyní pouze Francie, Rusko a Japonsko (v roce 2017 dohromady 265 tun). Velká Británie od výroby zatím upustila a její závazky v dodávkách nahradila Francie. Podrobněji zde: http://www.world-nuclear.org/information-library/nuclear-fuel-cycle/fuel-recycling/mixed-oxide-fuel-mox.aspx

Jinou věcí je přepracování vyhořelého paliva. To probíhá úspěšně i ve Velké Británii. Například v závodě THORP v Sellafieldu probíhá reprocesing celkem úspěšně 20 let, tento závod v současné době dosluhuje. Ve speciálním závodě se dokončuje přepracování všeho paliva z elektráren MAGNOX . Celkově se přepracuje ve světě řádově tisícovka tun ročně. Dosud bylo přepracováno zhruba 100 000 tun paliva z komerčních elektráren. Podrobněji viz http://www.world-nuclear.org/information-library/nuclear-fuel-cycle/fuel-recycling/processing-of-used-nuclear-fuel.aspx .

Milan Vaněček
27. červen 2018, 07:30

V ČR se musí platit povinný recyklační poplatek, klikněte si na resolar.cz pro více informací.

Erich von dem Bach-Zelewski
27. červen 2018, 08:06

No a co? Jeden recyklátor to technologicky nezvládl, nevím, co z toho plyne, podle mě nic. V La Hague to celkem funguje. To je jako kdybyste říkal, že jádro není perspektivní, protože se v Ost-Fašounově nedostavěl Zwentendorf.

energetik
27. červen 2018, 08:37

Jádro není perspektivní, protože není perspektivní nikde (mimo nedemokratické režimy s výrobou jaderných zbraní) nejen Zwentendorf . A za 60 let od dotované snahy o jeho komerční nasazení a způsobených značných a prakticky trvalých škod nikdy perspektivní nebylo.

Mimochodem skutečná recyklace jaderných odpadků není technicky možná , jde jen malou množstevní redukci. I kdy by se z těchto odpadků podařilo vytěžit teoreticky 100% využitelného, tak vždy zůstanou vysoce toxické a radioaktivní neutronové jedy které nelze nijak energeticky využít. A zbytek jsou jen neuskutečnitelné teorie a sny.

Martin Pácalt
27. červen 2018, 09:38

Hezký protimluv: "I kdy by se z těchto odpadků podařilo vytěžit teoreticky 100% využitelného.......které nelze nijak energeticky využít."

Ano, když něco energeticky využijete ze 100%(jaderné palivo se jinak než energeticky nevyužívá, neplést s jadernými hlavicemi, to je jinak obohacená směs), pak už z toho nic nevytřískáte. A u odpadu nejde tolik o redukci objemu, ale o redukci intenzity záření, protože to má vliv na délku skladování a nákladnost obalu.

Co ve vašem sdělení platí, pokaždé jde o odpad, na který si bez újmy lidská ruka nesáhne. Realita je taková, že před příchodem OZE se kvanta odpadu již vyprodukovalo a tvrdím, že je nejlepší cesta nebezpečnost alespoň zredukovat opětovným využitím.

Carlos
27. červen 2018, 18:10

Problém ale je že nikdo není ochotný provádět ani základní mechanické přepracování. Současné palivo má jednu nectnost kterou neodstraní skoro ni, z podstaty totiž bobtná, uvolňuje plyny atd. Tím dochází k jeho degradaci dříve než je zcela spáleno. Ve "vyhořelém" palivu totiž je část spáleného uranu nahrazená, pokud se nepletu, spalitelným plutoniem, ale životnost článku v reaktoru bohužel není omezena jen množstvím paliva. Mnohem lépe by na tom byl reaktor, který má palivo ve formě solí, ať už rozpuštěných ve vody, nebo roztavených.

Abychom byli schopní s odpadem něco udělat, tak je třeba mít silný zdroj neutronového toku, není třeba nic jiného a máme v zásadě dva takové, jedním je rychlý reaktor (možná by šel nějak dobře nakonfigurovat i nějaký lehkovodní), a pak fúzor, to je asi jediné fúzní zařízení schopné konstantní produkce neutronů které jsme schopni ovládat velmi jednoduchým způsobem - elektricky. Problém je že jakýkoliv byl doposud postaven, tak má jen relativně nízký tok, asi 3x10 na 11 neutronů za sekundu. I kdybych řekl že se všechny neutrony střetnou s jádry uranu a tam se uvolní 200MeV, tak jsme pořád na zanedbatelných energiích v řádu 10 na 20 eV, což vzhledem k tomu že elektron volt je někde kolem 1,6x10 na -19 J, je prostě málo.

Teď to musí být v nějaké vakuové komoře, ta bude systém limitovat, kdyby byla z hliníku (staré reaktory měly palivové kanály z nějaké hliníkové slitiny), už to bude nějaké pohlcování neutronů, bude muset vydržet buď teplotu, nebo tlak, takže nebude zanedbatelné tenká, samotné fúzní zařízení bude mít ztráty jako hrom protože fusor je třeba v zásadě elektronka... Neutronové odražeče by byly zase problém... asi bychom byli rádi kdyby to co tam nacpeme zase vyšlo ven násobené jen 4x aby se vyplatil pohon turbíny, ale to bychom se bavili o zařízení které by muselo štěpit kolem 10 na 15 až 10 na 16 jader uranu, pro skutečný odpad by to bylo někde jinde.

Ale co je myslím mnohem zajímavější je možnost separace dvou nejčastějších izotopů z paliva a jejich použití ve formě topných článků do zařízení kde je třeba konstantního zdroje tepla, ovšem je to zdroj dost omezený. Na druhou stranu primární izotop má poločas rozpadu asi 30 let a kolik energie se získá celé rozpadové řady nevím. Ale bylo by zajímavé to spočítat.

Erich von dem Bach-Zelewski
27. červen 2018, 10:04

A proč jádro není perspektivní, když jaderky slušně vydělávají? Čím jsou konkrétně podle vás subvencované (víc než další neintermitentní zdroje ele).

Recyklace - souhlasím s p. Pácaltem, nejde o redukci objemu, ale o redukci aktivity a především o zkrácení poločasů rozpadu.

Milan Vaněček
27. červen 2018, 18:08

Staré jaderky, nesplňující současné bezpečnostní standardy, vydělávají. Ale nové, trochu bezpečnější, drahé, již při současných cenách či cenách o 50-80% vyšších vydělávat nemohou.

A staré jaderky nevyhnutelně neumožnují eliminovat velké jaderné havarie, které jsme už v praxi zažili.

Takže je nutno volit jednu ze dvou cest: buď vydělávat dál a riskovat, že jedna havarie v EU je všechny odepíše, nebo je urychleně zavírat rovnou.

Petr Závodský
28. červen 2018, 15:28

Šíření poplašných zpráv je trestné.... to jen abyste si to uvědomil, když něco píšete.

Současné jaderné elektrárny jsou splňují požadavky dozorných orgánů, jinak by nebyly provozovány. Takže nikdo nevydělává s tím, že riskuje....

Při současném dotačním šílenství nevydělává žádný zdroj bez dotace, ale to je jiný příběh. Jádro je v podmínkách ČR stále nejlevnější.

Milan Vaněček
28. červen 2018, 18:36

Jen jsem chtěl říci, že identickou JE jako je Temelín by jste mohl postavit i nyní ale identickou JE jako jsou Dukovany už nemohl. Doufám že k tomuto upřesnění nemáte námitku. Ale jestli to vidíte jinak, tak Vám dávám za pravdu

Vladimír Wagner
28. červen 2018, 19:07

Pane Vaněčku, i z toho, že jsou dostavované Mochovce stejného typu, jako Dukovany, je vidět, že nemáte pravdu. Každý provozovaný i budovaný reaktor musí splňovat všechna požadovaná bezpečnostní kriteria a musí být bezpečný, jinak by jeho provoz dozorový orgán nepovolil.

Carlos
28. červen 2018, 18:46

Pane Závodský,

víte snad že je zcela běžné že se na zařízení staršího data uvedení do provozu nahlíží mírně jinými požadavky než na nová. Podívejme se na železnici, jezdí nám zde stovky motoráků ř. 810 (a mírných odvozenin), neboli šukafonů, ty jsou dovoleny v provozu, ale dneska by jej z Cerhenic poslali do šrotu, nesplňoval by některé dnešní normy, to stejné různé historické vozy, auta, a pod. stodvácu by Vám nedovolili vyrábět a uvést na trh, ale STK projde.

Vladimír Wagner
28. červen 2018, 19:10

Pane Carlosi, to snad nemyslíte vážně, že by mohl být provozován reaktor, který by nesplňoval bezpečnostní kriteria.

Carlos
28. červen 2018, 20:17

Pane Wagnere,

špatně to chápete, on splňuje nějaká bezpečnostní kritéria, ale pokud budeme stavět novou JE, tak patrně bude třeba do jejího návrhu zakomponovat další nákladné systémy, které vyplývají z nějakých dalších nových nařízení, Dukovany nemají kontejment, ale pokud bychom stavěli JE dnes, tak ta jej bude muset mít stejně tak možná je v požadavcích již lapač jádra, který nikdo pro stávající JE asi nepožaduje aby byl přidán. Takže JE splňuje jakési bezpečnostní požadavky, ale pro novou JE už budou přísnější.

Vladimír Wagner
28. červen 2018, 21:27

Pane Carlosi, už jsem to tu psal. Stejný typ reaktoru, jako je v Dukovanech, se staví v Mochovcích a nikdo tomu nebrání. Lapač koria opravdu není nutnou podmínkou, který musí mít každý nový reaktor. Všechny staré i nové reaktory musí splnit všechny bezpečnostní kriteria stanovená regulačním orgánem.

Milan Vaněček
28. červen 2018, 22:24

Pro nás amatéry doporučuji na dané téma si přečíst starší zprávu skutečného profesionála, vygúglujte si: Dalibor Stráský, Posouzení možnosti zvýšení úrovně jaderné bezpečnosti na zamýšlené dostavbě 3. a 4. bloku JE Mochovce

Carlos
28. červen 2018, 23:21

Pane Wagnere,

došlo k tomu co se u sdílených zdrojů stává když dva zapisují update stejného souboru, zde tedy diskuse, takže jsme se jenom nepotkali. Oba jsme si v nějaký moment načetli stránku pak začali psát, a následně to odeslali. Vzhledem k tomu že krom komentáře dělám další věci, tak se to prostě občas stane. Inherentní vlastnost systému který nemá zámky sdílených zdrojů. (a ani z podstaty mít nemůže :) )

Zajímavé slovo ono korium, budu si je pamatovat.

Pane Vaněčku,

myslíte tento dokument?

greenpeace. org/slovakia/Global/slovakia/report/2008/4/mochovce.pdf

Právě pravděpodobnosti havárie, jednou za X reaktorroků nebo reaktorhodin mne trochu zneklidňují pokud půjdeme do vyšších a vyšších počtů reaktorů. Pravděpodobnost havárie jednoho je malá, ale pokud se dobře pamatuji na počítání pravděpodobností tak bychom se mohli dostat do situace že pravděpodobnost havárie někde ve světě bude hodně vysoká. Z podstaty sice nemůžeme jít přes 1, ale lze se jí blížit a jistě jsou psychologické limity přes které asi nechceme jít.

Vláďa
29. červen 2018, 06:27

Carlosi Dukovany sice nemají konteiment ale barbotážní věž která je schopná bez zásahu obsluhy likvidovat následky případného úniku z prostorů primárního okruhu. Věž a připojené prostory se pravidelně kontrolují na těsnost.

Carlos
29. červen 2018, 09:29

Vláďo,

já vím o barbotážím systému, ale pochybuji že tento je schopen ochránit reaktor před vnějšími vlivy, pokud by toho schopen byl, tak asi nikdo nebude řešit kontejment, který se přidal i na elektrárnu Loviisa.

Vláďa
29. červen 2018, 09:56

Bohužel ani kontejment před blbostí neochrání.

Carlos
29. červen 2018, 10:46

Proti blbosti absolutní neochrání nic, to máte pravdu, ale mělo by to být schopné ustát alespoň něco, třeba kontejmenty ve Fukušimě, přestože se jednalo o kontejment, moc neustál problémy s vodíkem. Netvrdím že to může nastat u nás, nebo že to nastane, ale mám pochybnost o tom že by v takové situaci barbotážní systém stačil.

Petr Závodský
29. červen 2018, 11:44

Pan Carlos .... jaderné elektrárny nejsou osobní auta a jsou neustále prověřovány a posuzovány a vylepšovány.... ano "core catcher" do Dukovan nedoplníte, ale on ani není potřeba (lze uchladit v tlakové nádobě).

Pan Vaněček ... jestli považujete tohoto pána, co nebyl schopen udělat zkoušky na jaderné elektrárně, a tak se nechal dobře zaměstnat Hornorakouskou vládou na boj proti jádru za odborníka .... tak to už se přestávám divit Vašim komentářům ...

Vladimír Wagner
27. červen 2018, 23:41

To pochopitelně není pravda, protože při odstranění (a dalším využití) zbývajícího uranu a plutonia a případně i většiny zbývajících transuranů dojde k dosti dramatickému snížení objemu odpadu (většina objemu vyhořelého paliva je uran a plutonium). Transurany jsou ty dlouhodobé radionuklidy, které představují největší radiochemické riziko. Pokud se i ty odstraní (spálí), tak zbývající odpad s řádově menším objemem, než mělo původní vyhořelé palivo a po řádově stovce let je jeho aktivita na úrovní přírodních systémů (uranové rudy).

Martin Pácalt
28. červen 2018, 07:58

Díky za info, mohl byste to vyčíslit poměrově k jakým množstvím se dostaneme, např. z 1tuny vyhořelého paliva z Dukovan? Píšete" řádově menším"...

Vladimír Wagner
28. červen 2018, 08:32

Pro řádový odhad si stačí uvědomit toto. Obohacení uranem 235 je v komerčních reaktorech zhruba okolo 5 %. Z toho část zůstane nespotřebována a část se štěpí. Zároveň vznikají transurany, ale zase v řádu okolo procentního bodu. Přesná čísla závisí na typu reaktoru. Ovšem vynětím uranu 238, uranu 235 a plutonia, případně ostatních transuranů zmenšíte objem nejméně řádově až téměř o řády dva. Konkrétní čísla závisí na typu reaktoru a konkrétním způsobu přepracování (co vše z něho oddělíte).

Martin Pácalt
28. červen 2018, 10:08

Asi si nerozumíme. Nene, nešlo mi o přepracování. Šlo mi o to udělat si rámcovou představu, jestli se použitím vyhořelého paliva nebo i "čerstvého uranu (palivových souborů využitých ve starém typu reaktoru) v reaktoru 4. generace (nebo vyšší) sníží nejen radioaktivita toho co vytahujete z reaktoru jakmile je z toho vytěžena veškerá energie, ale i objem toho"popela" - tzn. něčeho, co již přepracovat nejde a nebo to nemá význam, protože jde o minoritní zbytek. Měl jsem za to, že radioaktivita 100% jde dolů , co se děje s objemem (hmotností) - tedy jestli se uspoří počet barelů, které jdou ve finále pod zem do úložiště.

Vladimír Wagner
28. červen 2018, 19:34

Asi pořád nechápu, co máte na mysli. V úvahách o konečném osudu vyhořelého paliva figuruje několik možností. První je, že se vyhořelé palivo bez přepracování uloží pod zem. Další je přepracování a využití získaného uranu a plutonia. V tomto kroku dochází k zmíněnému dramatickému zmenšení objemu odpadu. V dalším kroku je možné odstranit transurany a spálit je v rychlých reaktorech nebo dalších pokročilých štěpných systémech. Tímto krokem se objem příliš nezmění, ale dojde k dramatickému poklesu radiotoxicity a zkrácení doby, po kterou je aktivita odpadu nad přírodním pozadím uranové rudy.

Martin Pácalt
29. červen 2018, 07:34

Tak, už je mi to jasné. :-)

Vladimír Wagner
27. červen 2018, 23:53

Daleko vhodnějším zdrojem neutronů s dostatečným jejich tokem by byl zdroj tříštivý (spalační) založený na relativistickém urychlovači.

Carlos
28. červen 2018, 13:24

Otázka je, zda bude technologicky a finančně méně náročné postavit onen urychlovač, nebo mít relativně low tech (byť je také třeba vysoké vakuum atd.) hliníková/skleněná sféra snášející pracovní rozdíl tlaků třeba 4 atmoféry a kolem toho nějak konfigurované problematické izotopy, které je třeba ozářit. Ale jaký je poměr mezi vstupní energií a výstupní nevím, hádám ale že se fúzor bude chovat podobně jako tyratron, tedy většina iontů dopadne na elektrodu.

Podle mne by na tomto bylo kouzelné že by jediným produktem bylo nedostatkové helium, u ADTT se střílí proti terčíku, myslím z olova, a tedy se relativně vzácný zdroj ničí. Deutheria máme jistě mnohem více navíc by to bylo první průmyslové využití fúze. Otázka ale je jak zlepšit účinnost fúzního procesu.

Jenom bych se Vás chtěl ještě zeptat na jednu drobnost, bylo by možné realizovat energeticky použitelné fúzní zařízení z terčíku obsahujícího Lithium 7 a cyklotronu produkujícího proud protonů?

Vladimír Wagner
28. červen 2018, 19:24

Při ozařování olověného terče je úbytek olova v terči zanedbatelný, takže to opravdu neovlivňuje ekonomiku tříštivého zdroje neutronů. Fúzor a ani fúzní zařízení, které popisujete na konci nemůže být energeticky použitelné.

Carlos
28. červen 2018, 20:25

Ok, takže aneutronická fúze s lithiem 7 a cyklotronem padá. Nicméně fúzor jsem myslel jako zdroj primárních neutronů které následně štěpí (či způsobí sérii přeměn a tedy uvolnění energie) nějaký jiný materiál, který je pak hlavním zdrojem energie v zařízení.

Nemyslel jsem ekonomiku z pohledu olova, byť to tak mohlo znít (a asi olovo můžeme použít jen některé izotopy), ale v porovnání nákladů poměrně výkonného urychlovače a vakuové komory a nějaké té pomocné bižuterie.

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se