Donald Trump. Autor: Gage Skidmore

Je Donald Trump dinosaurus? Čeká se na verdikt voličů

Koncept globálního oteplování vytvořili Číňané, aby poškodili americký průmysl. Tento výrok, který současný prezidentský kandidát Donald Trump umístil na Twitter v roce 2012, se stal pro jeho protivníky symbolem Trumpovy naprosté nekompetentnosti. A jako takový ho dodnes připomínají a zesměšňují jak demokratičtí politici, tak známé celebrity včetně například tenistky Martiny Navrátilové.

Sám Trump později označil svůj výrok za vtip. Tato epizoda je ovšem docela výstižnou ukázkou celkového Trumpova stylu jako republikánského uchazeče o nejvýznamnější post na světě. Vypadá to, že absurdními výroky nadále nahrává svým protivníkům na smeč. Demokratická kandidátka Hillary Clintonová zdánlivě snadno získává možnost, jak svého soupeře dostat na lopatky poukazováním na to, že je zcela mimo realitu.

S projevy o nutnosti dál využívat uhlí, stavět nový ropovod a potřebě zrušit klimatickou dohodu z Paříže pak Trump přichází v době, kdy se zdá, že Amerika nastoupila jasný a nezvratný trend k zelené energetice a snižování emisí skleníkových plynů. Může mít takový republikánský kandidát vůbec nějakou šanci?

Nechme nyní stranou otázku, zda je možné s Trumpem v něčem souhlasit či nikoliv. Ať tak či onak, je vůbec reálné, aby dnes ještě někdo dokázal takto radikálně otočit trend americké energetiky a klimatické politiky? A jak je vůbec možné, že v době „americké akcelerace na cestě k čisté energetice“ (slovy tamních ekologických optimistů), je nutné vzhledem k dosavadním Trumpovým úspěchům brát vážně i variantu, že Spojené státy zase začnou nabourávat mezinárodní ujednání jako v časech prezidenta George Bushe mladšího?

Čistou energetiku chtějí i republikáni

Mnohé nasvědčuje tomu, že rozvoj „čisté energetiky“ má ve skutečnosti podporu napříč celým politickým spektrem. Tedy včetně republikánů, které Trump vede do volebního boje. Na první pohled se tedy zdá, že Donald Trump je jakýsi dinosaurus – tvor ze staré doby, který už do dnešního světa nepatří.

Ron Pernick, šéf výzkumné a poradenské společnosti Clean Edge, upozorňuje na studii, podle níž už dnes čtrnáct států USA vyrábí více než 10 procent elektřiny z obnovitelných zdrojů – a to bez započítání vodních elektráren. Za zvlášť zajímavé Pernick považuje, že mezi TOP 10 státy, jejichž utility (firmy poskytující veřejné služby) nejvíce využívají tyto větrné, solární či geotermální elektrárny, jsou rovnoměrně zastoupeny jak červené (tradičně republikánské), tak modré (demokratické) státy.

 

USA_wind

Červené státy nijak nezaostávají ani v rozvoji elektromobility nebo chytrých sítí. Pernick navíc upozorňuje na loňský průzkum mezi vlastníky domů, podle něhož všechny demografické skupiny – tedy včetně republikánských voličů – označily solární elektrárny za nejdůležitější energetický zdroj, který celkově preferovalo 50 procent respondentů. Podle celkových výsledků obsadily druhé místo větrné elektrárny (42%), poslední skončily uhelné zdroje (8%).

Podporu čisté energetice je pak podle Rona Pernicka cítit v městech, státech, firmách po celé zemi – ať už se jedná o stanovování cílů pro obnovitelné zdroje, zelené budovy, skladování energie nebo elektromobily.

Opatrnější Trump

Není pochyb o tom, že Pernick má při popisování dnešní americké reality pravdu. To ale ještě neznamená, že je advokát „fosilní energetiky“ Donald Trump bez šance. Tím spíše, že – aniž by na první pohled nějak zásadně měnil styl svého vystupování – podle všeho přece jen začíná více vážit svá slova.

Když se Trump nedávno vyslovil pro pokračování v těžbě uhlí, ropy a plynu, ještě předtím poznamenal, že hodlá podporovat inovace a všechny energetické zdroje – včetně těch obnovitelných. Když obhajoval svou pokračující důvěru ve fosilní zdroje, argumentoval slovy, že „není možné vylučovat energie, které si dnes vedou lépe“. Pro velkou část Američanů jistě zněla tato slova nedůvěryhodně, ale na druhé straně se Trump hodně přiblížil tradičnímu republikánskému vnímání ekonomiky. Zde by se nejspíš shodl s řadou svých republikánských protivníků, kteří mu v primárkách podlehli.

I když totiž také mnozí republikánští voliči nejspíš skutečně věří v budoucnost obnovitelných zdrojů, významnou hodnotou pro řadu z nich zůstává volná a férová soutěž. Tito voliči budou slyšet na argument, že silná podpora zelené energie fakticky znevýhodňuje ostatní zdroje. (Byť za dnešními problémy amerického uhlí stojí ve skutečnosti hlavně levnější konkurence břidlicového plynu.)

Vrt pro těžbu břidlicového plynu

Vrt pro těžbu břidlicového plynu zdroj: Flickr, A Tonelli

Příliš vládních zásahů

Tradiční republikánští voliči jsou také odpůrci vládních zásahů a regulací, stejně jako pravidel „vnucovaných ze zahraničí“. Donald Trump tedy může živit naděje, že navzdory dnešním preferencím Američanů ohledně budoucnosti různých energetických zdrojů získá řadu stoupenců i kritikou environmentálních předpisů, které ztěžují život uhelné energetice.

Zmiňovaný Ron Pernick ostatně také uvádí, že pokud jde o „politické iniciativy“ ve prospěch obnovitelných zdrojů, tady mají tradičně demokratické státy před těmi republikánskými velký náskok. Mnozí republikáni mohou věřit zelené energii, ale budou spíše chtít, aby se prosadila sama v tvrdé konkurenci.

K „protržním“ republikánům je pak nutné přidat početné voliče ze států, které dnes trpí útlumem uhelné energetiky. Postoj Hillary Clintonové, že je pro horníky nutné najít nová pracovní místa v perspektivnějších oborech, sice může znít v mnoha oblastech USA racionálně, v postižených regionech ale příliš populární nebude.

A i když silně zaznívá argument, že obnovitelné zdroje už dnes vytvářejí více pracovních míst než uhlí, ani tady nemusí být Trump nutně v defenzívě. Nevolá totiž po zrušení žádných pracovních míst (ani v odvětví obnovitelných zdrojů), ale naopak je hodlá udržet (v oblasti uhelné energetiky). Trump může vcelku efektivně útočit na Clintonovou (byť ne zcela korektně), že ta naopak chce Američany o pracovní místa připravit.

Hlavně silná Amerika

Poměrně významnou část voličů pak může oslovit Trumpova rétorika ohledně potřeby hájit národní zájmy. O vnucování „cizích představ“ ze zahraničí (byť se na jejich formování podílela i Obamova Amerika) už byla řeč. Atraktivitu slov republikánského kandidáta částečně posiluje také jeho odmítání amerických příspěvků na „boj proti klimatickým změnám“ v zahraničí.

V tomto ohledu nakonec může být pro získání některých voličů výhodná i ona Trumpova skepse ohledně existence a příčin klimatických změn. Tento podnikatel, který se nyní vrhá na politickou dráhu, koneckonců nyní i tady tak trochu uhlazuje svá slova. „Změny počasí“ podle něj samozřejmě existují, ale o lidském příspěvku ke globálnímu oteplování pochybuje.

 

Autor: Len Radln

Zde je zřejmě opět v souladu s tradičními republikánskými voliči. Březnový průzkum univerzit Yale a George Mason sice ukázal, že mezi republikány rychle roste přesvědčení o klimatických změnách a že 56 procent Trumpových voličů je přesvědčeno, že jim skutečně čelíme. Více než polovina z nich se ale domnívá, že role člověka v tomto ohledu není rozhodující.

A pokud jde o národní zájmy, své stoupence si bezpochyby najde i tvrdý Trumpův postup vůči ropnému kartelu OPEC. Trump volá po „kompletní americké energetické nezávislosti“ a i když podle řady pozorovatelů jde vlastně o nesmysl, jsou tato slova v souladu s relativně vděčným sloganem „opět silné Ameriky“. Přitažlivě mohou znít i slova o tom, že už se Amerika nikdy nebude doprošovat ropy na Blízkém východě.

Trumpa nepodceňujme

Vše nasvědčuje tomu, že se volebnímu štábu Donalda Trumpa přece jen daří vytvářet určité mantinely, které by republikánský kandidát překračovat neměl. Na jedné straně získává radikálněji naladěné voliče náhlými a ostrými verbálními výstřely. Jak ale ukázal jeho projev o energetické politice na nedávné konferenci v „ropném státě“ Severní Dakota, když je potřeba, dokáže se víceméně držet promyšlené strategie, která už míří i na širší okruh voličů.

Svou podporou „fosilní budoucnosti“ Spojených států Trump samozřejmě vyvolal u části Američanů silný odpor, ale další část voličů zřejmě může přesvědčit, že mu opravdu jde o národní zájmy, silnou ekonomiku, záchranu pracovních míst a férové tržní prostředí. Tedy v zásadě o to, co minimálně tradiční republikánští voliči od svého kandidáta očekávají. K obsazení Bílého domu to nemusí nutně stačit, ale podceňování Donalda Trumpa také není na místě.

Autor pracuje jako konzultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom.

Úvodní fotografie: Gage Skidmore

Autor:



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *