Domů
Plynárenství
Bitva o plynovod Nord Stream 2: Němci, Rakušané a Češi na jedné lodi
Nord Stream
Nord Stream

Bitva o plynovod Nord Stream 2: Němci, Rakušané a Češi na jedné lodi

Chystaná stavba plynovodu Nord Stream 2 pod mořem přímo z Ruska do Německa je v současnosti jedním z nejkontroverznějších energetických témat v Evropě. Všem je jasné, že Rusové chtějí obejít Ukrajinu, přes kterou dlouhodobě procházela nejdůležitější cesta pro přepravu ruského plynu do Evropy. A všem je také jasné, proč Ukrajinci, Poláci a další země proti Nord Streamu 2 protestují – hrozí jim ekonomické ztráty, protože přijdou o roli klíčové tranzitní země. Navíc se obávají sílícího vlivu Ruska v evropské energetice a plynárenství. Stejně jako Spojené státy.

O tom, že se Nord Stream 2 nakonec postaví, ale může rozhodnout úplně jiný faktor – silný zájem Německa na tomto projektu. Němci jsou přesvědčeni, že se jim plynovod, který zdvojnásobí kapacitu současné přepravní cesty pod Baltským mořem (tedy až na úroveň 110 miliard metrů krychlových za rok), ekonomicky velmi vyplatí.

Bezpečnější moře

Nejde ale jenom o ekonomiku. Ačkoliv se to může zdát mnoha zemím ve východní části EU paradoxní, z německého pohledu podmořská přeprava plynu z Ruska posiluje energetickou bezpečnost. Ať už se o dnešní Ukrajině v Evropě oficiálně říká cokoliv; na obavách, že nejde o dlouhodobě stabilní zemi, se ve skutečnosti nic zásadního nezměnilo. Ani konflikt s Ruskem v tomto ohledu Kyjevu samozřejmě nepomáhá.

Jedním z hlavních a logických argumentů proti Nord Streamu 2 je ten, že účastí na stavbě dalšího podmořského plynovodu (v té či oné formě), by Evropa ekonomicky poškodila právě Ukrajinu, které naopak chce pomáhat.

Trasa Nord Stream 2
Plánovaná trasa plynovodu Nord Stream 2. Zdroj: Nord Stream

Tento argument však vzhledem k německým zájmům nejspíš nebude z hlediska rozhodování o stavbě tím hlavním. Dosavadní zkušenosti ukazují, že Berlín si v posledních letech dokáže své zájmy prosadit. Skeptický postoj části Evropské komise vůči Nord Streamu 2 na tom nemusí nic změnit. Reálně vzato je otázkou spíše to, zda Němci budou ochotni přistoupit na nějaký kompromis a podpoří snahu dalších evropských zemí zachovat alespoň část tranzitu přes Ukrajinu.

S Rakušany a Čechy

Němci ale ve svém příznivém postoji k Nord Streamu 2 nejsou osamoceni. Svědčí o tom už výčet firem, které se společně s ruským Gazpromem chtějí na projektu Nord Stream 2 podílet – kromě německých společností Uniper a Wintershall také francouzská Engie, brisko-nizozemská Shell a rakouská OMV – velmi dobře známá i v Česku.

Právě Rakušané jsou v tomto ohledu s Němci „jedna ruka“. Chtějí totiž, aby surovina z Nord Streamu 2 z velké části putovala do jejich plynárenského uzlu v Baumgartenu. Jak Němce, tak Rakušany láká vize velké plynové křižovatky. Když americký Senát nedávno přišel s hrozbou sankcí, které by postihly i západní firmy, jež by se na stavbě plynovodu Nord Stream 2 podílely, dočkal se ostré společné kritiky německého vicekancléře Sigmara Gabriela a rakouského kancléře Christiana Kerna.

A i když si to mnozí neuvědomují, Němci a Rakušané ve skutečnosti mají ještě třetího do party – Čechy. Česká republika je sice občas zmiňována mezi odpůrci Nord Streamu 2, společně s celou východní částí EU, to je však nepřesné hodnocení.

O reálném přístupu Čechů mnoho naznačuje už geografická poloha naší země. Nejenže je fakticky vklíněna do Německa a vede tudy plynovod Gazela ze severní do jižní části Spolkové republiky. Přes Česko vede přirozená cesta ze severu Německa do Baumgartenu nedaleko Vídně.

Jak využít plynovody

Čechům se nabízí možnost lepšího využití tradiční sítě tranzitních plynovodů, byť si navýšení přepravy plynu ze severozápadu na jihovýchod přes české území vyžádá ještě značné investice do této infrastruktury. O skutečném postoji Prahy leccos vypovídá epizoda stará necelé dva roky – česká vláda se tehdy nepřipojila k odmítavému stanovisku zemí střední a východní Evropy vůči Nord Streamu 2, které iniciovalo slovenské ministerstvo hospodářství. Slováci se tehdy obávali, že by také mohli výrazně prodělat na omezení tranzitu ruského plynu – jejich plynovody přímo navazují na ty ukrajinské.

Pokud Čechy něco brzdilo v tom, aby se vyloženě zařadili po bok advokátů Nord Streamu 2 vedle Němců a Rakušanů, byla to do jisté míry politika vůči Ukrajině, ale především ohleduplnost vůči Slovákům. Jenže od doby před dvěma lety se v tomto ohledu situace hodně změnila. Slováci podle dostupných informací získali od Rusů faktické garance, že tranzit přes jejich zemi bude pokračovat i po dobudování Nord Streamu 2 – plyn se k nim ovšem může dostávat přes Německo a Česko s tím, že bude putovat dál. Především do zmiňovaného rakouského Baumgartenu.

A koneckonců i Češi Bratislavu ujistili, že neplánují vybudování nějakého obřího propojení plynovodů s Rakouskem, které by Slovensko vyšachovalo ze hry.

Od Slováků nelze očekávat, že by se nyní najednou stali hlasitými zastánci Nord Streamu 2. Budou ale k tomuto projektu střízlivější. V Česku i na Slovensku zaznívá v odborných kruzích názor, že Němci si stejně projekt podmořského plynovodu prosadí. Pragmatici v obou zemích si tedy řeknou, že v takovém případě je lepší stát se součástí takového projektu než mu kontraproduktivně házet klacky pod nohy.

Takový pragmatický postoj je naopak úplně cizí současné vládě Polska, které od Slovenska fakticky převzalo roli lídra odporu proti plynovodu.

České plynovody, němečtí investoři

Když zkoumáme českou strategii, nelze pominout skutečnost, kdo ovládá tuzemské plynovody Net4Gas. Jde o finanční investory ze skupiny německé pojišťovny Allianz, společně s kanadským investorem Borealis. Právě tuzemská společnost Net4Gas se nedávno připojila k protestu proti právní nejistotě, kterou by mohlo zpochybňování projektu Nord Stream 2 vyvolat. Velmi nejistá by pak údajně byla řada investic do plynárenské infrastruktury.

Firma Net4Gas se tak přidala ke čtyřem německým přepravcům plynu – Fluxys, Ontras, Gascade, Gasunie – a rakouské společnosti Gas Connect. Všechny tyto firmy vidí problém v tom, že by o celém projektu začala s Rusy jednat Evropská komise. Není divu – odpůrci plynovodu v EU sázejí na to, že by takové zapojení Bruselu vedlo minimálně k časovým průtahům celého projektu.

Zmiňovaní přepravci ale argumentují tím, že letos už se uskutečnily aukce, v nichž byly jejich kapacity na budoucí přepravu plynu z Nord Streamu 2 dále po pevnině prodány. Z hlediska přepravců plynu to znamená, že už začali s investicemi do nové infrastruktury, které mají dosáhnout 3-4 miliard eur. Jde mimo jiné o plánovaný německý plynovod Eugal i posilování přepravní cesty přes české území.

Berlín odkrývá karty

Zatímco od Čechů lze očekávat, že budou svůj fakticky pozitivní postoj k Nord Streamu 2 dávat najevo jen velmi opatrně, zmiňované vyjádření německého vicekancléře Gabriela k hrozbě amerických sankcí ukazuje, že Berlín zcela odkrývá své karty. Nord Stream 2 jako „komerční projekt“ hájí i kancléřka Angela Merkelová.

Co jsou tedy ty ekonomické důvody, které – jak se zdá – tvoří pevný základ německé pozice? Už byla řeč o tom, že Německo může posilovat svou roli velké plynové křižovatky. I když bude podíl ruského plynu na německém trhu stoupat, Spolková republika má díky síti plynovodů vedoucích také k evropským terminálům zkapalněného plynu fakticky zajištěnu diverzifikaci – v případě potřeby může odebírat více suroviny i z jiných zdrojů.

Levnější ruský plyn

Ruský plyn ale díky Nord Streamu 2 vyjde Němcům levněji. Gergely Molnar, analytik společnosti Wood Mackenzie v Londýně, například podle citace agentury Bloomberg odhaduje, že přeprava Nord Streamem je pro Německo o 40 procent levnější než přes Ukrajinu. Podle bruselského think-tanku Bruegel bude z nižších cen plynu profitovat nejen Německo, ale také Velká Británie, Francie, Belgie či Nizozemsko – mimo jiné díky tomu, že odpadnou poplatky za přepravu suroviny přes Ukrajinu či Polsko.

Jedním z klíčových německých argumentů pro severní, podmořskou cestu plynu z Ruska, je předpoklad, že lze očekávat další pokles těžby plynu v Norsku, Británii či Nizozemsku. A plyn je pro Němce hodně důležitý v době, kdy potřebují zvládnout svůj ambiciozní projekt velké energetické změny – Energiewende. V situaci, kdy Němci odcházejí od jádra, chtějí zavrhnout uhlí a přejít v maximální míře k obnovitelným zdrojům, jim má dočasně vypomáhat plyn. Podle řady pozorovatelů potřebují jistotu, že ho budou mít dost za přijatelnou cenu.

Německé vnímání Ruska se přitom liší od image Kremlu a Gazpromu ve východních zemích EU. Němci berou Rusy jako spolehlivého partnera, který vždy udělal vše pro to, aby sliby dodávek plynu (především vůči Německu) plnil.

Kdo zastaví Nord Stream 2?

Otázka tedy zní: Může se vůbec najít někdo, kdo by německé odhodlání postavit Nord Stream 2 dokázal překonat? Pokusů zastavit, či aspoň zbrzdit byla celá řada. Od zmiňovaných Slováků převzali štafetu Poláci a nutno říct, že loni vcelku „zazářili“. Polský antimonopolní úřad svým negativním stanoviskem k plynovodu donutil pět západních firem, aby vzdaly přímou kapitálovou účast v projektu.

Firmy Uniper, Wintershall, Engie, Shell a OMV ale našly jinou cestu – dohodly se s Gazpromem, že mu na celý projekt půjčí. Naděje odpůrců Nord Streamu 2 se pak upínaly ke snaze Evropské komise odstartovat s Rusy další jednání, kterým předcházely pochybnosti zemí jako Švédsko a Dánsko ohledně celého projektu. V tu chvíli už ve svém odporu nebyly (některé) země z východu EU úplně samy… Kritická vůči Nord Streamu je také nyní předsedající země v EU – Estonsko.

Přesto lze pochybovat o tom, že by Berlín nebyl schopen v rámci Evropské unie své zájmy prosadit. Mnohem tvrdším oříškem by byly americké sankce, které podpořil Senát. Otázkou je, zda to ve Washingtonu opravdu nechají dojít tak daleko. Američané dobře viděli, jako ostrou protireakci rozhodnutí Senátu v Německu vyvolalo. Budou riskovat napjaté vztahy s ekonomicky nejsilnější evropskou zemí?

Autor pracuje jako konzultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom.

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(14)
FMach
24. prosinec 2018, 18:44

Rusko je dnes a ještě dlouho bude nepřítelem č.1 a Německo je země, která nás do jisté míry potřebuje a taky nás plně využívá a vzhledem k naší poklonkové politice vůči Německu pak budeme ještě více závislí. Mimochodem jste si určitě všimli že se zde píše o přebytcích v Německu, když jsme vstoupili do EU , nesměli jsme své přebytky vyvážet do zemí EU, ale oni mohli k nám dovážet cokoliv a když Klaus zrušil ČSN ( normy ) , které bránili dovážet k nám ten hnůj co tu dnes máme z Německa , tak v podstatě mohli zabalit jejich ho.v.no do okrasného igelitu a mohli to zde prodávat. Dnes je to trochu jiné, měli by zde platit Evropské normy, ale neplatí, pořád sem dováží nezdravé ošizené potraviny a další zboží a doma mají lepší i když i to se našim ČSN vůbec nevyrovná. Takže měli jsme zdravé a kvalitní potraviny a máme odpad z Německa a EU. Toto vše souvisí přímo i nepřímo s tím kudy bude do Evropy proudit Ruský plyn a hlavně kdo bude u ventilů a bude stanovovat podmínky.

Martin Hájek
24. červenec 2017, 12:13

Ale oni Američané už přece dávno s Německem mají hodně napjaté vztahy. Navíc je to Německo, kdo potřebuje do USA vyvážet a nikoliv obráceně, takže USA moc nemají co ztratit. Z pohledu středí Evropy lze s určitým zadostiučiněném sledovat scénu, kdy se Německu od USA dostává přesně toho, co Německo tak rádo poskytuje jiným menším zemím EU.

Jan Žižka
24. červenec 2017, 13:56

Vztahy mezi USA a Německem se zhruba od začátku tohoto tisíciletí vyvíjejí jako na houpačce, jednou dole, jednou nahoře. Dole byly za války proti Iráku, když se objevily informace o aktivitách amerických tajných služeb, nebo i po nástupu Donalda Trumpa. Přesto Německo pořád je důležitým spojencem v rámci NATO.

Komplikovanější to je i v ekonomice. Německo má obchodní přebytek, ale také je v USA velkým investorem a německé firmy významnými zaměstnavateli. Více zde: http://thehill.com/blogs/pundits-blog/economy-budget/342538-german-trade-surplus-far-more-complex-than-trump-makes-it

Asi máte do značné míry pravdu, ale já bych ten pohled trochu obrátil: Kéž my bychom měli tak silnou pozici vůči Německu, jako má Německo vůči Spojeným státům.

Martin Hájek
24. červenec 2017, 14:22

Naše pozice vůči Německu zase tak bezvýznamná není, jenom jsme doposud byli zvyklí vždy "srazit kufry" a "držet hubu a krok". Změnila to fakticky až kauza přerozdělování uprchlíků. Takže bych řekl, kéž bychom byli schopni hájit své zájmy vůči Německu stejně razantně, jako je hájí Německo vůči USA, ale to jsme již trochu odběhli od tématu.

A ještě jede aspekt Severního potoka II je důležitý, možná klíčový. Je to totiž energetická obdoba paktu Molotov-Ribbentrop. Ten plynovod dá fakticky Německu do rukou kontrolu nad dodávkami Ruského plynu do Evropy a to na velmi dlouhá desetiletí, kdy možná už ani EU nebude existovat a situace v EU bude vypadat úplně jinak. Tímto pohledem je také potřeba se na ten projekt dívat - optikou příštích 30+ let.

Samozřejmě to bude mít různé geopolitické důsledky. Například Německo bude ještě pevněji připoutáno k Rusku, Česká republika zase k Německu atd.

Martin Pácalt
24. červenec 2017, 14:27

Dobře jsme si jako země vedli v investicích tak, jak to bylo po revoluci s ropovodem IKL . Ze západu k nám proudí cca 25-33% ropy a to stačí jako dobrá vyjednávací pozice vůči Rusům a aby se neudělal velký vír v zásobnících ropy. Když se do toho ale zapojí nestabilní Ukrajina, je to celé postavené na hlavu dvojnásob. V případě zemního plynu mít kapacitní pojistku pod hladinou Baltského moře je určitě dobře, osobně se ale divím stagnaci v přípravě výstavby Moravie a propojení na polskou část Baltu ve Svinoústí s terminálem na LNG jakožto další alternativy.

Martin Hájek
24. červenec 2017, 15:08

Kapacitní pojistku na dně Baltského moře dávno máme, jmenuje se Nordstream I.

Propojení do Polska blokuje momentálně polská strana. Poláci mají strach, aby toto propojení nebylo využito k dodávkám ruského plynu do Polska. Oni mají opravdu fobii z ruského plynu a oficiálně nechtějí po roce 2019 na svém území ani molekulu ruského plynu. Jak to chtějí zařídit je ovšem ve hvězdách, občas se objeví různé fantasmagorie jako přímé dodávky norského plynu do Polska, ale pak samozřejmě zase vyšumí.

Martin Pácalt
24. červenec 2017, 15:34

Kdyby mělo potrubí N.S.1 stačit v případě opětovného zavření kohoutů na Ukrajině, asi by se nešpekulovalo se stavbou dvojky . Propojit Norsko a Polsko je stejná fantasmagorie jako byla stavba Německo-Rusko. Žádná senzace se nekoná, technicky to postavit lze. Jen to nesmí zaříznout politikové.

Martin Hájek
24. červenec 2017, 16:05

Pokud bereme Turkish stream s kapacitou 15 mld. m3 ročně jako hotovou věc, pak Nordstream II není potřeba ani v případě úplného přerušení dodávek plynu přes Ukrajinu. Ve skutečnosti je to náhrada tranzitu přes Polsko + rezerva na další nárůst dovozu plynu do EU, protože ta se potýká s neschopností plyn těžit a současně s nárůstem jeho spotřeby kvůli klimatické agendě.

Propojení Norska s Polskem je ještě o trochu větší fantasmagorie, protože chybí geopolitický zájem na Norské straně (Norsko má v pohodě zajištěný odbyt svého plynu na dlouhá desetiletí a nepotřebuje si zbytečně znepřátelit Rusko).

Lubos
24. červenec 2017, 16:26

V tomto si vam dovolim oponovat, Norsky Operator Gassco ako prvy vykonal Feasibility Study pre projekt Baltic Pipe. Maju optimisticke plany v Barentsovom mori a plynu maju stale naozaj dost. Viac info zde:

https://en.energinet.dk/Infrastructure-Projects/Projektliste/BalticPipe

a pdf z prezenace zde:

https://en.energinet.dk/-/media/Energinet/Gas-DGK/Dokumenter/Baltic-Pipe/Open-Season-2017/Baltic-Pipe-Stavanger-Information-meeting-20062017-final_upload.pdf?la=en

Martin Hájek
24. červenec 2017, 16:45

Uvidíme...

Každopádně už jen skutečnost, že bude nutné posílit pozemní roury v Dánsku a tako vybudovat část úplně nové trasy vidím jako problém jednak proto, že to může projekt značně zdržet v rámci povolovacích procesů a také bude muset opět plně podléhat Evropským pravidlům pro přístup třetích stran, pokud nestane výjimku.

Lubos
24. červenec 2017, 17:01

V Norsku a Dansku bol uz De-bundling ukonceny, v tom by som problem nevidel. Horsie je to s povolovacim procesom, to mate pravdu. V kazdom pripade Dani maju rovnaku motivaciu ako Cesko, ktore planuje investicie v stovkach milionov aby bol umozneny reverz smerom na Slovensko a Baumgarten a to transitni poplatky = defacto snizenie cien plynu.

Martin Hájek
24. červenec 2017, 17:18

O unbundling v tomto případě nejde. Např. Gazela v ČR má také výjimku z přístupu třetích stran a Net4Gas je plně unbundlovaný.

Dánsko má určitě motivaci ekonomickou, ale je to další strana ve hře a otázka je, jaká bude motivace politická, to nebývá totéž. Dánsko je tradičně např. v mnoha směrech závislé na Německu.

Další otázka je kvalita plynu. Norský plyn má výrazně vyšší obsah vyšších uhlovodíků, ruský plyn je téměř čistý metan. Ty dva plyny nejsou jednoduše zaměnitelné, což má také svoje důsledky.

Lubos
25. červenec 2017, 09:24

Samozrejme mate pravdu, kompozicia Norskeho plynu je ina, ale to myslim chcu riesit rozsirenim Zarizeni na Spracovani plynu v Nybro. Politicka motivacia je ale viac nez otazna. Nie vsetci su taky odporci Ruskeho plynu ako Polsko. Uvidime ako sa to vyvrbi, projekt je to ale zrealizovatelny.

Mirek
25. červenec 2017, 16:04

V oboru se pohybuji a zajímám se o toto dění a ač osobně jsem se nedozvěděl nic nového, tak musím pochválit pěkný souhrn a reálný pohled na věc. :)

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se