Domů
Plynárenství
Plyn jako záchrana německé energetiky? Nemusí to tak být, ochota investorů chybí
Paroplynová elektrárna Irsching

Plyn jako záchrana německé energetiky? Nemusí to tak být, ochota investorů chybí

Německé energetické společnosti podle agentury Bloomberg mají obavy z investic do paroplynových elektráren, na které se německá energetika chce spoléhat v letech následujících po odstavení jaderných elektráren v letech 2021 a 2022. Bez státních záruk nehodlají investici realizovat, jelikož si již nyní uvědomují, že jakmile bude minimalizována výroba elektřiny z uhlí, dojde i na paroplynové elektrárny.

Otazníků nad budoucností německé výroby elektřiny minimálně z dnešního pohledu začíná přibývat. Německý plán na finální odstavení jaderných elektráren v roce 2022 se zdá být nevyhnutelný a Německo tak přijde o cca 9 GW instalovaného výkonu v jaderných elektrárnách.

V plánu je již nyní i postupný odklon od uhelné energetiky. Jakkoliv ještě nejsou stanoveny konečné termíny pro ukončení výroby elektřiny z hnědého a černého uhlí, dá se předpokládat, že po odstavení jádra bude veškeré úsilí v energetice směřovat právě k odstavení uhelných zdrojů. Ty totiž patří v energetice k nejvíce znečišťujícím způsobům výroby elektrické energie.

Jako logický nástupce se v německé energetice zdá být plyn. Emise skleníkových plynů plynových elektráren jsou o cca polovinu nižší, než při výrobě elektřiny z uhlí, a navíc jsou tyto elektrárny výhodné díky své flexibilitě jako doplněk k méně stabilním obnovitelným zdrojům. Navíc, díky výstavbě plynovodu Nord Stream 2, se Německo o dostatek plynu zřejmě nemusí obávat.

Problém nakonec bude nejspíše v ochotě investorů plynové zdroje stavět. Přestože životnost paroplynových elektráren nedosahuje takových hodnot jako životnost u jaderných elektráren stále se dá očekávat, že investoři chtějí využít životnost své investice na maximum. Životnost moderních paroplynových elektráren přitom zpravidla přesahuje 30 resp. 35 let, pochopitelně i v závislosti na jejím využití.

„Nedokáži se představit racionálního investora, který by investoval do větších paroplynových elektráren bez jakékoliv státní záruky.“
Klaus Schaefer, CEO společnosti Uniper (zdroj: Bloomberg)

Největší obavu mají energetické společnosti z toho, že se paroplyn, stejně jako uhlí a jádro, velice brzy dostane mezi politicky nechtěné zdroje. Po zkušenostech s odstavením jaderných elektráren, které před sebou v době svého uzavření zpravidla stále měly řadu let provozu, takový přístup není překvapivý.

„Podle mého, jakmile Německo ohlásí konečný datum pro odstup od uhlí, další den se začne diskutovat o odstupu od zemního plynu.“
Andree Stracke CCE v dceřiné společnosti RWE (zdroj: Bloomberg)

Neochotě investorů se zřejmě nedá divit, plynové zdroje stále tvoří pouze cca 10 % výroby elektřiny v Německu. Kromě toho, v Německu je v plynových a paroplynových elektrárnách cca 30 GW instalovaného výkonu, přičemž jejich aktuální výkon se pohybuje zpravidla mezi 5 až 10 GW. Využitelnost zdrojů tedy aktuálně není vysoká.

{„country“:“GER“,“type“:“AREA“,“from“:“2018-07-01″,“to“:“2018-07-14″,“caption“:“Výroba elektřiny v Německu“,“url“:“https://energodock.cz/energodock/get_online_generation_data.php“,“source“:“shortcode“,“start_date“:“2018-07-01″,“end_date“:“2018-07-14″}

Neochota investorů má ovšem i další důvody. Moderní nové paroplynové elektrárny velice často nejsou výdělečné a jsou zakonzerovány. Například norská energetická společnost Statkraft má v Německu dvě elektrárny Knapsack a Herdecke zakonzervované, přičemž obě byly zprovozněny v roce 2007.

Dalším příkladem mohou být bloky elektrárny Irsching 4 a Irsching 5 na jihu země, které budou odstaveny nejméně do roku 2019, přičemž zprovozněny byly v letech 2010 resp. 2011. Důvodem pro to, že nejsou provozovány, není nic jiného, než jejích prodělečnost při současných cenách elektřiny.

Otázkou zůstává, jak budou plynové a paroplynové elektrárny ovlivněny dalším očekávaným nárůstem ceny elektřiny na trzích. Futures na další rok se již obchodují kolem 45 EUR/MWh a dá se očekávat, že pokud bude udržen růst cen komodit a emisní povolenky, poroste i cena elektřiny.

Rozhodující pak budou roky 2021 a 2022, kdy se naplno projeví efekt odstavení jaderných elektráren, což nepochybně dále ovlivní cenu elektřiny. V závislosti na cenách paliv by se nepochybně mohly vrátit k ziskovosti i aktuálně odstavené paroplynové elektrárny.

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(8)
Milan Vaněček
29. červenec 2018, 13:39

Myslím že pevná cena elektřiny během každého dne bude přežitek. Při půběžném účtováni v chytré síti bude cena kolísat od velmi nízké když pojedou skoro naplno solární a větrné elektrárny přes současnou cenu průměrnou kdy se uplatní ještě nevypnuté ale už investičně zaplacené staré zdroje (uhlí, jádro z již amortizovaných starých elektráren) až po cenu lehce nadprůměrnou kdy bude třeba pružných plynových elektráren, bateriové a vodní akumulace.

Plynové elektrárny nebudou potřebovat cenovou garanci, ale garanci časovou (že nebudou odstaveny před ukončením životnosti).

Výsledek by měl být cenová stabilita v ročním průměru (ne růst do vysokých cen v letech 2007-8)

a současně čistá energetika, bez velmi drahých externalit (znečistění ovzduší, jaderný odpad).

Když se toto podaří, ať v EU, USA, Číně či jinde na světě, tak klobouk dolů a zatleskat.

jan
29. červenec 2018, 22:29

Jenom doufám že na úkor jejich paranoidního chování nebudeme muset o to víc výrábět mi pro ně elektřinu a prodávat ji jim levněji než nám samotným.No makrela je blbší než ryba v žumpě tak bych se ani nedivil že to

nějak zkamufluje.

Největší chuťovka je prohánění elektřiny z Rakouska do Německa a obráceně pěkně to šije s naší sítí.

Kvůli tomu musely být vysoké investice do rozvodných sítí.

Vinkler
30. červenec 2018, 06:08

Myslím, že pravda je obojí .

Plyn ano, paroplynové bloky asi ne. Paroplynový blok je investičně drahý a když se má zaplatit, potřebuje provoz, ten ale nikdo nechce zaručit.

Cesta může být - u každé vesnice či většího spotřebiče menší centrála 10-100 MW s plynovými motory, které jsou investičně levné. Na účinnosti při provozu tak 20% doby až zas tak moc nezáleží.

Petr
30. červenec 2018, 09:03

Jo souhlasím.

Nejlepší by teď bylo stavět v našem podnebném pásmu pro každé velké město dálkové vytápění přez kogenerační teplárny, které zvládnou v plynovém plameni spalovat skoro vše biomasu, uhlí, přetříděné odpady a ten plyn, kterým by se nejsnáze rychle měnil výkon.

Vláďa
30. červenec 2018, 09:20

Není tady překlep 10-100 kW?

Vinkler
30. červenec 2018, 10:20

Ne ve světě se staví zdroje 1-10 bloků á 10 MW. Nicméně s rozvojem OZE bude asi každý spotřebitel nucen řešit spolehlivost zásobování "urob si sám" jak už to vidíme na spoustě generátorů u fabrik v Indii atd.

Vláďa
31. červenec 2018, 20:49

Spalovací turbíny jsou při výkonu 10 MW docela malé. Viděl jsem pístové stroje 6 MW a to byly docela slušně velké kousky. Když zmiňujete Indii tak tam mají docela velký problém s dlouhodobým provozem. Pokulhává tam údržba.

ivan
31. červenec 2018, 15:02

bohužel "přehlédli", že při spalování zemního plynu začíná i "hořet" (oxidovat) i dusík a tak vzniká NOx, který se kdysi měřil i v Praze na 2 místech a pak na nátlak EU se to přestalo měřit, podílí se na rakovině, podporuje za horka vznik přízemního ozonu. Čím víc se do něho zavrtávají výzkumníci (chemici) tím víc z něj mají strach. Protože to x v NOx znamená, že může být NO, NO2, NO3.... nebo taky NO5 a každý z nich je silně jinak agresivní.

navíc CO2 tam vzniká taky....

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se