V poslední době se při výstavbě a obnově elektrizační soustavy často skloňuje téma podzemních (kabelových) vedení VVN a ZVN, kdy část laické i odborné veřejnosti požaduje, aby veškerá nová vedení byla podzemní, případně při modernizaci stávajícího vedení došlo k jeho kabelizaci. Tento požadavek je ze strany části veřejnosti kladen nejen na vedení distribuční soustavy, ale i na vedení přenosové soustavy. Dochází k tomu zejména z toho důvodu, že podzemní vedení má údajně výrazně menší vliv na okolní prostředí než stožáry distribuční soustavy na hladině 110 kV a stožáry přenosové soustavy. Nicméně nic není černobílé, protože i podzemní kabelová vedení mají své nevýhody a ovlivňují život v prostředí kolem nich.

Legislativa

Podporu požadavku na výstavbu podzemního vedení VVN a ZVN veřejnost nacházela v legislativě. Ta nutila provozovatele přenosové soustavy a provozovatele distribučních soustav umisťovat vedení v zastavěných územích pod zem, případně si vyjednat výjimku. Ačkoliv většinou byla výjimka provozovatelům udělena, jednalo se o rozhodnutí, které trvalo nějaký čas a dalo se napadnout. Kvůli tomu se celé projednání výstavby nového vedení prodlužovalo.

Tuto situaci zčásti změnila novela zákona č. 416/2009 Sb., účinná od 1. 1. 2018. V §2b odstavec 4 je následující ustanovení: „Elektroenergetická vedení o napěťové hladině 400 kV a vyšší se v zastavěném území obcí umisťují nad zem.“ Od roku 2018 má tedy provozovatel přenosové soustavy umožněno stavět v zastavěném území nadzemní vedení ZVN bez nutnosti vyjednání výjimky. Nicméně pro vedení distribuční soustavy o napěťové hladině 110 kV tato změna neplatí. Provozovatelé distribučních soustav budou muset v zastavěných územích stavět podzemní kabelová vedení VVN nebo nadále žádat o výjimku.

Porovnání nadzemního a podzemního vedení

Každá technologie má své výhody i nevýhody. Nelze proto říci, že je ve všem lepší podzemní nebo naopak nadzemní vedení VVN, případně ZVN.

Jeden z nejzásadnějších rozdílů mezi technologiemi je v nákladech, a to nejen na výstavbu, ale posléze i na provoz a údržbu. Investiční náklady na výstavbu podzemního vedení VVN a ZVN jsou až cca 10 x vyšší, v závislosti na terénu a překážkách v trase, než u vedení nadzemního. Náklady na provoz a údržbu jsou u podzemního vedení také vyšší. Životnost podzemního vedení se předpokládá 25 až 35 let, kdežto u nadzemního vedení 40 až 60 let.

Velkou nevýhodou podzemního vedení (zejména ZVN) je obtížnější výstavba a její vliv na okolí. Například na každý kilometr podzemního dvojitého vedení ZVN je nutné vytěžit více než 10 000 m3 zeminy. Toto množství odpovídá tisíci plně naložených vozů TATRA T815. To je nesrovnatelně více zeminy než při zakládání stožárů nadzemního vedení ZVN. Z uvedeného množství by musela být odhadem čtvrtina odvezena na skládku a nahrazena speciálním zásypem zabraňujícím nežádoucímu ohřívání půdy okolo kabelů.

U podzemního vedení je také problematičtější odstraňování případných poruch, které je výrazně komplikovanější, a tedy trvá i mnohem déle. Porucha nadzemního vedení je odstraněna v řádu dní, kdežto u podzemního vedení může trvat oprava poruchy až týdny. Rozsah stavebních a montážních prací pro opravu, případně výměnu, kabelů v trase je srovnatelný s rozsahem prací pro výstavbu nového vedení. K opravě je tedy nutná i těžká mechanizace a výkopy zeminy.

Celková šíře koridoru (ochranné pásmo vedení) je v případě podzemního vedení 110 kV pouze 3,5 m. Nadzemnímu vedení 110 kV má šířku koridoru cca 30 m (v závislosti na typu stožáru). U vedení 400 kV je situace taková, že pro standardní dvojité nadzemní vedení je šířka ochranného pásma 69 m a pro podzemní vedení 400 kV se dá očekávat šířka zabraného území, se zahrnutím prostoru potřebného pro opakované ukládání zeminy z případných výkopů při opravách, do 40 m.

Kabelové vedení ZVN v krajině (Zdroj: AssetMedia)

Ačkoliv ochranná pásma podzemních vedení jsou v porovnání s nadzemním užší, je nutné vzít v potaz omezení v dalším používání těchto území. V ochranném pásmu podzemního vedení je následný provoz například zemědělské techniky velmi omezený, protože dle „energetického zákona“ není možné přejíždět kabelové vedení technikou nad 6 t. Zemědělská činnost, jež je běžná v ochranném pásmu nadzemního vedení, je u podzemního vyloučena. Dále také v ochranném pásmu podzemního vedení nesmí růst trvalé porosty. U nadzemního vedení mohou být porosty až do výšky 3 m.

Z důvodu omezené výrobní délky kabelů musí být řešeno napojování jednotlivých úseků po 600 – 800 m. Napojování by bylo u podzemního vedení 400 kV provedeno v betonových objektech zčásti zapuštěných pod zem o rozměrech cca 6 x 6 x 2 m. Dále by bylo často nutné vybudovat objekty, kde by došlo k napojení nadzemního vedení na kabelové vedení, což by mělo za následek další zábory pozemků. U podzemních vedení ZVN by bylo navíc z důvodu vyšší kapacitní reaktance nutné postavit kompenzační zařízení, což je vlastně menší rozvodna s tlumivkami a dalšími pomocnými objekty.

V porovnání s nadzemním vedením je komplikované řešit křížení podzemního vedení se silnicemi, dálnicemi, vodními toky a inženýrskými sítěmi. Naopak z hlediska vlivu počasí na provoz vedení je lepší podzemní vedení. Podzemní vedení není ovlivňováno například větrem nebo námrazou a tudíž by nedocházelo k poruchám a následným výpadkům z důvodů počasí.

Stavět pouze kabelová vedení VVN a ZVN?

Obecně nelze jednoznačně říci, že nová vedení VVN a ZVN mají být pouze podzemní kabelová nebo nadzemní. Musí se zohlednit, kudy má vedení vést. V případě zastavěných území je to otázka konkrétní situace.

Lze předpokládat, že případů, kdy bude podzemní vedení ZVN výhodnější, bude velmi výrazná menšina. Případů, kdy bude z hlediska vlivů na okolí vhodnější postavit kabelové vedení 110 kV, bude výrazně více než v případě vedení ZVN. Rozhodně je ale nutné posoudit každý případ zvlášť. A poté rozhodnout, zda přínosy kabelového vedení převáží negativa spojená s jeho výstavbou a provozem.

Zdroj úvodního obrázku: denik.cz

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *