Domů
Rychlé zprávy
Britská vláda nakonec projekty v oblasti zachytávání a ukládání uhlíku podpoří

Britská vláda nakonec projekty v oblasti zachytávání a ukládání uhlíku podpoří

Projekty zachytávání uhlíku a jeho ukládání (CCS) se ve světě stále potýkají s technologickými a ekonomickými problémy. Spojené království, které bývá v Evropě často předkládáno za vzor dekarbonizace energetiky, své dřívější plány s CCS nakonec vždy zrušilo. Nově tamní vláda přichází s plánem na zachytávání, znovuvyužití a uložení CO2 (CCUS). Místo elektráren cílí především na chemický průmysl a plánuje do poloviny 20.let postavit funkční projekt.

Během následujícího desetiletí plánuje vláda Spojeného království spuštění prvního projektu zachytávání a ukládání uhlíku (technologie CCS) z průmyslových podniků. Dřívější plány spojené s technologií CCS počítaly s investicemi až ve výši jedné miliardy liber (29 mld. Kč). Velké naděje vkládané do projektů ovšem nakonec nebyly naplněny z důvodu vysoké nákladnosti projektů.

Zachytávání uhlíku má být součástí moderního průmyslu

Podle nového plánu ministryně energetiky Claire Perryové by ve Spojeném království mělo do půlky 20. let vzniknout první zařízení na zachytávání, znovuvyužití a ukládání uhlíku (označováno jako CCUS –  carbon capture usage and storage). Výstavba zařízení spadá do akčního plánu vlády (Industrial Strategy) pro modernizaci průmyslu. Oznámení přišlo 28. listopadu během prvního ročníku summitu World-first, který se konal ve skotském Edinburgu. Cílem summitu, kterého se zúčastnilo 50 lídrů z celého světa, bylo podpořit moderní technologie pro redukci emisí.

Snahou CCS (CCUS) technologie je uskladnit zachycený CO2 zpět pod zem.

Přednost dostane průmysl

Dřívější plány počítaly se zachytáváním a skladováním uhlíku z elektráren. Díky výraznému růstu produkce z obnovitelných zdrojů (a poklesem výroby z fosilních zdrojů) ovšem došlo k přehodnocení strategie. Nově je prioritou zachytávání uhlíku z průmyslu (chemičky, rafinerie) a jeho následné druhotné využití. Dle vládních informací projevily o technologii zájem průmyslové podniky z oblastí Skotska, jižního Walesu, Humberside, Merseyside a Teesside.

„Jde o podstatně vhodnější řešení. Na rozdíl od dřívějších pokusů počítá nový plán s rozložením mezi vícero druhů průmyslových oblastí.“

Stuart Haszeldine, profesor na Edinburské univerzitě

Mezi významné projekty CCS ve Spojeném království patří například terminál pro úpravu plynu (St Fergus Gas Terminal) nacházející se poblíž skotského města Aberdeen. Tento projekt obdržel kombinaci finanční podpory ze strany vlády Spojeného království, Skotska i EU.

Využití stávající infrastruktury

Nová Průmyslová strategie Spojeného království počítá s dodatečnou vládní podporou ve výši 20 milionů liber pro vybrané projekty CCUS. Jde o projekty, které dávají nové využití stávající infrastruktuře. Jedná se například o plynová potrubí v chemických provozech která by mohla být využita pro rozvod CO2.

CCUS technologie počítá i s dalším využitím zachyceného uhlíku. Ten by měl být dále prodáván na trhu. Není ovšem zatím jasné, kdo by mohl mít o takový produkt zájem. Jako jedna z možností je zvažován potravinářský průmysl. Konkrétně byly jako příklad zmíněny sodovkárny, které v Anglii nedávno zažily nedostatek oxidu uhličitého.

Dosavadní projekty CCS budí rozpaky

Technologie CCS (případně CCUS) zatím nebyla nikde ve světě převedena do projektu, který by mohl být vzorem pro ostatní. Všechny projekty, které byly doposud zrealizovány, se potýkaly s problémy, které byly dané technologickou náročností a vysokou cenou.

Přesto se s technologií CCS do budoucna počítá a je považována za nezbytnou součást budoucí nízkouhlíkové energetiky.

„Dosažení mezinárodních cílů v oblasti klimatu je bez technologie CCUS prakticky nemožné“.

Fatih Birol, ředitel Mezinárodní energetické agentury (IEA)

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(9)
energetik
11. prosinec 2018, 06:52

Hloupost. Pro uložení jednoho atomu uhlíku tam budou uloženy i dva atomu kyslíku který zase bude chybět jinde. O energetické náročnosti a dlouhodobé (ne)stabilitě se už ani nezmiňuji.

Když ukládat tak pouze v podobě čistého uhlíku (uhlí). Všechny dluhy se budou muset jednou zplatit a i to uhlí znovu vyrobit.

Petr
9. prosinec 2018, 11:35

Je vidět, že na hovadiny mají domácí know-how skutečně supervýkonné, ale i běžné jádro už jim tam musí stavět Francouzi a Čína.

Dušan
9. prosinec 2018, 14:18

Naopak si myslím, že konečne to speje k pragmatickým riešeniam. V tomto roku už bol nedostatok CO2 pre potravinársky priemysel prakticky v celej západnej Európe.

Jan Veselý
9. prosinec 2018, 15:46

Máte nějaký odběr třeba pro 5% globálních emisí CO2, tj. cca 1.8 miliardy tun?

A samozřejmě, požadavkem je, aby se ten CO2 nedostal obratem zpět do systému, třeba po otevření piva/limonády.

Jan Veselý
9. prosinec 2018, 15:48

Pragmatické řešení je stejné jako v tomhle vtipu:

Pacient: "Doktore, když bouchám hlavou do zdi, tak mě potom hrozně bolí."

Lékař: "Tak to nedělejte."

Dušan
9. prosinec 2018, 16:10

Nechcel som,aby sa to uberalo týmto smerom riešiť globálne čo s CO2. Iba si myslím že CCS neprinesie žiadny realny vystup. Myslím, že dosť ľudí ešte nepočulo o Le Chatelierovom princípe.

Jan Veselý
9. prosinec 2018, 17:53

Jasně, CCS má jen dva účely, sosat pěkně veřejné rozpočty na výzkum a pilotní projekty a slibovat, že už, už nebude vadit, že se provozují obří uhelné a plynové zdroje CO2. Tím se těm existujícím kupuje čas.

V poměru cena výkon zatím asi těžko něco překoná cukrovou třtinu, bambus a fytoplankton.

Ivan Novák
9. prosinec 2018, 18:59

Metabolismus C4 má např. i kukuřice, úmyslně nepřipíšu "bohužel", protože jde o objektivní přírodní jev. Nezpochybňuji, že CCS jako obrana proti globálnímu oteplování je jen dotačně poháněná ptákovina, dotěžení některých uhlovodíkových ložisek je výjimka odůvodněná standardní ekonomikou. Subjektivně: vše, co obsahuje oxidovatelný uhlík a půjde získat s přijatelnými náklady, bude nakonec spáleno, lidi už jsou takoví. Kdo chová víru, že lidského vlivu na změny klimatu je třeba se obávat, musí mít raději emise CO2 než metanu. V rozvrtané zemské kůře by se natlačený stejně dlouho nezdržel ... anebo ty podzemní sodovky ... bude v atmosféře, dokud nějaká bakterie nesvede, dejme tomu, dělat uhličitany ze silikátů (a to by teprve byla jízda).

Jan Veselý
11. prosinec 2018, 07:28

Co jsou přijatelné náklady se ovšem s časem mění. Už dnes třeba nejsou v případě uhlí přijatelné náklady. V EU a USA už se třeba nevyplatí otevírat nová ložiska, není moc naděje, že se ta prvotní investice splatí.

V Austrálii, v Queenslandu mají Galilee basin, obří povrchové ložisko energetického černého uhlí. Jenže je to v téměř liduprázdném kraji a pro těžbu by bylo potřeba udělat otvírku, vybudovat na pobřeží železniční trať, uhelný přístav. Takže asi nic nebude.

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se