Rozdělený E.On jako výsledek transformace evropské energetiky
Energetika prochází celosvětově proměnou, která s různou silou dopadá na jednotlivé hráče v odvětví. Evropa je přitom jedním z míst, kde je v současnosti možné pozorovat snad největší množství rozličných pohledů na budoucnost energetiky, stejně jako i nespočet různých metod a přístupů, kterými jednotlivé státy doplňují poměrně obecnou a velmi širokou politiku EU.
Snaha vytvořit jednotný energetický trh se tak v EU mísí s různými deformačními tlaky a regulačními „nástavbami“, které reflektují často protichůdné politiky jednotlivých států. Z takto složité změti, na jejímž pozadí probíhá transformace celého sektoru, se proto rodí často dosti tvrdá a rázná opatření, jako například nedávné rozdělení německého energetického gigantu E.ON.
Málo komu se podaří tvořit dějiny takové společnosti, jakou je německý energetický gigant E.ON. Johannes Teyssen, výkonný ředitel E.ON, tak bude do budoucna znám jako ten, kdo stál v čele společnosti v době její největší slávy i následných potíží a konečného rozdělení. V problémech se přitom dnes nenachází pouze E.ON, ale většina velkých evropských energetik, což značí, že chyba není pouze na straně vedení této společnosti, ale jde spíše o jev, který má spojitost s významnou přeměnou energetiky do podoby, která tu předtím nikdy nebyla.
„Cítím se, jako by bylo společnosti něco odňato, jako kdyby prošla amputací, která ovšem byla nevyhnutelná.“
Johannes Teyssen, výkonný ředitel E.ON
Část společnosti E.ON bude vyčleněna do nově vzniklé společnosti Uniper. Zdroj: E.ON
Historie E.ON
Holding E.ON vznikl v roce 2000, sloučením německých společností VIAG a VEBA. Společnost poměrně rychle rostla a rozšiřovala se na další evropské trhy s energií. V roce 2002 E.ON odkoupil britskou Powergen, v roce 2003 pak společnost Ruhrgas a dále společnosti jako Sydkraft, OGK-4, LG&E Energy, a další. Název E.ON, pocházející z řeckého Aeon (což lze přeložit jako „živá síla“, či „věk“), tak dobře reprezentoval vitální společnost, která využívala svých možností k dalšímu rozvoji a růstu.
E.ON Czech Holding AG byla založena roku 2001, avšak na českém trhu je společnost aktivní již od roku 1998. V roce 2003 převzala majoritní podíly akcií v energetikách na jihu Čech a Moravy (JME a JČE) a v roce 2006 pak i část plynárenských společností JČP a PP. E.ON tak dnes v ČR kromě obchodu s energií provozuje elektrické distribuční sítě v jižní části ČR a distribuci plynu v jižních Čechách.
Ekonom a právník který ťal do živého
Johannes Teyssen, současný výkonný ředitel holdingu E.ON, je šestapadesátiletý rodák z dolnosaského města Celle poblíž Hannoveru. Je synem soudce a učitelky. Vystudoval ekonomiku a práva ve Freiburgu a Göttingenu a doktorské studium absolvoval v americkém Bostonu.
Do společnosti, která se následně stala součástí E.ON, vstoupil již v roce 1989 a zpočátku pracoval v právním oddělení. E.ON nikdy neopustil a postupně pracoval na řadě pozic ve společnosti, spojených především s obchodem, financemi a personální oblastí. V roce 2004 se stal členem předsednictva, kde se následně po šesti letech ujal pozice výkonného ředitele. Společnost z tohoto místa vede již šest let.
Amputace jako řešení
Období posledních let je při pohledu na energetický trh velmi nestabilní a plné nejistot. Transformace energetiky, která již delší dobu v Evropě probíhá, tak kompletně mění základy, na kterých bylo toto odvětví celá desetiletí stavěno. Vzhledem k nutnosti provedení změn, bylo rozhodnuto, že firma projde zásadní restrukturalizací, která v historii německé energetiky zřejmě nemá obdobu a společnost E.ON bude rozdělena na dvě samostatné společnosti.
Jako první z největších energetických společností v Evropě tak E.ON reagoval na silný propad cen elektřiny na trhu, který se odehrává několik posledních let. Ze společnosti bude vyčleněno portfolio „klasické energetiky“ a obchodu s komoditami do nově vzniklé společnosti Uniper, kdežto obnovitelné zdroje, distribuce a rovněž závazky za provoz německých JE zůstanou v E.ON. Ten se tak bude zaměřovat především na regulované služby a zákaznická řešení. Nově vzniklý Uniper (sloučenina slov UNIque PERformance) měl přitom původně obsahovat i závazky za provoz jaderných elektráren. Německá vláda ovšem tento krok společnosti zamítla.
Krize, OZE a Fukušima
Důvody k tak drastickému řešení se dají shrnout do tří hlavních oblastí – OZE, ekonomická krize a havárie v JE Fukušima. Nikdo v energetické branži přitom nečekal, že by se cokoliv podobného mohlo stát. Silný růst instalovaného výkonu obnovitelných zdrojů, jejichž energie je dnes na trhu preferovaná díky tzv. merit-order efektu (a vytlačuje tak klasické zdroje), je spojen především s rychlým poklesem cen technologií. S příchodem finanční a později ekonomické krize naopak poklesla poptávka po energii a (především v regionu střední Evropy) tak vynikl výrazný přebytek výrobních kapacit, který dále tlačí cenu energie dolů.
Fukušimská havárie pak dílo zkázy pro tradiční německé provozovatele elektráren dokonala. Německá vláda se v roce 2000 rozhodla během dvaceti let odstavit své jaderné elektrárny, ale s postupem času se díky snaze provozovatelů JE podařilo (na konci roku 2010) vyjednat u německé vlády zmírnění tohoto rozhodnutí. Ani ne rok nato ovšem havárie v JE Fukušima (a následná protijaderná Tsunami) vrátila plány do původních kolejí a poslední JE se tak v Německu uzavře v roce 2022.
Všechny tyto události dopadly na zavedené energetické společnosti v Německu velmi silně a přinutily je k přehodnocení svých budoucích plánů. Původní představa o dobře vertikálně integrované společnosti, která „zvládne vše“ (od těžby surovin, zpracování, výroby elektřiny a distribuci, až po prodej), se tak rozplynula jako sytá pára na turbíně. Teyssen sám prohlásil, že integrovaný model je dnes již mrtvý.
“Mám opravdu velice rád businesses, který nyní dělá Uniper. Takže mě to samozřejmě také bolí, ale je otázkou, co je v nejlepším zájmu vašich zákazníků, zaměstnanců a dalších. Nejde jen o to, jestli máte něco rádi nebo vás to baví.”
Johannes Teyssen, CEO E.ON
Minulé jistoty v nejistotách budoucnosti
Sami představitelé E.ON uznávají, že rozhodnutí, která konali na počátku tisíciletí, vycházela z očekávání pokračujícího ekonomického růstu, který měl přinést dlouhodobě vysoké ceny komodit a energií. Přílišná upjatost na fosilní energetiku (uhelné a plynové elektrárny) se tak s příchodem krize stala problémem a vysoké odpisy sráží zisk společnosti do „červených čísel“.
Mírnou úlevou pro E.ON bylo jistě i nedávné zveřejnění (ze strany německé vlády) „konečného účtu“ za vyhořelé jaderné palivo. Společnost se tak bude podílet částkou 10 mld. eur na celkovém účtu 23 mld. eur za zpracování vyhořelého jaderného paliva a konečné uložení jaderného odpadu. Přestože jde o vyšší částku, než kolik bylo původně plánováno (a odkládáno), tato nejistota dlouho zneklidňovala vedení společnosti i investory, kteří tak dnes mohou mít klidnější spaní.
Podle kritiků rozdělení se E.ON snaží pomocí Uniperu zbavit nepříjemného dědictví minulosti ve formě problémových aktiv a „umýt si tak ruce“ za svými neúspěchy. Zástupci E.ON přitom tvrdí, že se nic takového neděje a jejich investoři tak budou mít pouze místo jediné akcie, akcie dvě.
Dokonáno
Investoři potvrdili plán E.ON na vyčlenění Uniperu během minulého úterý. Pro vyčlenění se vyslovilo 99,68 % akcionářů. Uniper by měl ještě během toho roku vstoupit na Frankfurtskou burzu. Podle vyjádření Johannese Teyssena byla restrukturalizace nutná a rozhodně jí nelituje.
“Nejhorší věc je, když management přešlapuje na místě a snaží se vyhýbat činům.“
Johannes Teyssen, CEO E.ON
Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.
V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
Přihlásit se