Kdo pomůže Indii splnit její jaderné ambice?

Indický premiér Narendra Modi chce dosáhnout zvýšení podílu jaderné energetiky v zemi za pomoci USA, Kanady, Ruska či Francie. I přes veškeré úsilí zatím zůstává rozvoj jaderné energetiky v Indii pouze snem. Nebo se snad podaří Modimu uspět tam, kde jeho předchůdci selhali?

Jako druhý nejlidnatější stát, čelí Indie naléhavé potřebě uspokojit svoji energetickou potřebu při zachování nízkých nákladů a stability výroby. Velká část z 1,2 miliardy obyvatel v současnosti vůbec nemá k elektrické energii přístup. Předchozí vláda, stejně jako ta současná zvolená v květnu 2014 vidí jadernou energetiku jako možnost zajištění energetické bezpečnosti a cestu ke snížení narůstající závislosti Indie na dovozu fosilních paliv. Jaderná energie také pomůže snížit množství emisí oxidu uhličitého, jehož je Indie celosvětově 3. největším producentem.

Modi má ambice zvýšit současný počet 21 provozovaných reaktorů na množství, které by pokrývalo 25 % současné spotřeby elektřiny namísto nynějších 3 %. Navíc Indie v současnosti provozuje dva reaktory, které patří k nejdéle provozovaným reaktorům na světě (TARAPUR-1 a TARAPUR-2 spuštěné do komerčního provozu v roce 1969).

Dřívějším jaderným ambicím bránil fakt, že Indie není signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, kvůli jejímu jadernému programu. Proto byla země na 34 let vyloučena z obchodu s obohaceným palivem a výstavby moderních jaderných elektráren. Národní rozvoj civilní jaderné energetiky byl tímto pozastaven až do roku 2009. Za 50 let tak vznikly pouze kanadské těžkovodní jaderné reaktory typu CANDU s celkovým instalovaným výkonem přibližně 5 GW. Přestože Světová nukleární asociace domácí typy jaderných reaktorů nazývá za „prosperující“, potřebuje Indie kromě zahraničních technologií i jaderné palivo, aby splnila své energetické cíle za přijatelnou cenu.

CANDU (PWHR) – Canada deuterium-uranium (Pressurized heavy water reactor) je typ jaderného reaktoru, který jako palivo používá přírodní uran a jako moderátor i chladivo těžkou vodu (deuterium).

Ministr Modi na misi

Během svého prvního funkčního období Modi tlačil na některé země vlastnící jaderné technologie a kapacity: Francie, Kanada, Japonsko, Rusko a USA, aby pomohly Indii s rozvojem jaderné energetiky.

V dubnu Modi navázal silné vztahy s Francií, kde podepsal Memorandum o porozumění ve kterém se francouzská AREVA zavázala vybudovat šest 1650 MWe reaktorů typu EPR s celkovým výkonem 9 900 MW v oblasti Jaitapur (neplést s Jaipur). Ve stejný měsíc se Modi sešel s kanadským ministerským předsedou Stephenem Harperem a podepsal zakázku za 350 miliónů dolarů pro kanadskou společnost Cameco Corp na dodávku 3 220 tun uranu pro indické reaktory pro následujících 5 let. Podobný kontrakt na dodávku uranu podepsal i v září 2014 s Austrálií.

Předtím Rusko souhlasilo pomoci Indii vybudovat 10 reaktorů v následujících 20 letech. Tato řada energetických dohod byla stvrzena v prosinci roku 2014.

Dřívějším jaderným ambicím bránil fakt, že Indie není signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, kvůli jejímu jadernému programu.

Když americký prezident Barack Obama v lednu navštívil Indii, připomněl Modi Americko-Indickou civilní jadernou dohodu sepsanou v roce 2005 a schválenou Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (IAEA nebo také MAAE). Přes veškeré Modiho úsilí však není ani jeden projekt připraven k výstavbě.

„V podstatě by všechny tři země (USA, Kanada a Francie) mohly hrát významnou roli v projektu jaderné energetiky v Indii,“ tvrdí professor R. Rajaraman, emeritní profesor teoretické fyziky na univerzitě Jawaharlal Nehru v Novém Dillí. Prakticky však nyní platí pouze dohoda s Ruskem.

Problém s odpovědností

Přes ochotu spolupracovat, však indickému pokroku stojí v cestě několik problémů. Americko-indická spolupráce byla pozastavena především kvůli problémům s finanční a právní odpovědností za projekty.

„Američané jsou nejvíce znepokojeni, protože na rozdíl od Francouzů a Rusů jsou američtí dodavatelé soukromé společnosti s akcionáři, které zajímají zisky a další finanční ukazatele,“ říká profesor Rajaraman.

„Pro soukromé společnosti není mezivládní dohoda dostatečnou jistotou pro výstavbu jaderných reaktorů a u investorů panují obavy nad právní odpovědností za případné zmaření investic,“ dodává.

Dalším problémem mohou být vysoké procesní náklady a při plánování výstavby.

AREVA ve stavu nouze

Nad francouzskou spoluprací s Indií visí otazníky, kvůli nejisté finanční situaci firmy AREVA. AREVA spolu s indickou vládou pracovali na přípravě veškerých náležitostí pro projekt výstavby v Jaitapuru okolo pěti let. Nyní Modi tlačí na dokončení projektu, přičemž vznikly obavy nad finanční stabilitou AREVY, která je vlastněna z 87 % francouzskou vládou, a její schopností projekt dokončit.

V roce 2014 společnost vykázala ztrátu 4 miliardy euro a má dlouhotrvající potíže s dostavbou finské jaderné elektrárny Olkiluoto, jejíž 3. blok se potýká s řadou zpoždění.

„AREVA by se mohla zvednout a opět stavět jaderné reaktory, avšak nyní si firma musí vyřešit své vnitřní problémy,“ tvrdí Rajaraman.

Japonsko je nadále opatrné

Zdaleka největší problém Indie je spolupráce s Japonském s nímž se Modimu nepodařilo zajistit dohodu.

„Japonsko disponuje velkým finančním a technologickým podílem ve firmích Westinghouse a GE,“ říká Rajaraman. „Jakýkoliv reaktor, který bychom od těchto amerických společností koupili, by mohl vyžadovat souhlas Japonska. Indie však jadernou dohodu s Japonskem nemá.“

Rajaraman se domnívá, že obavy Japonska částečně pramení z historických zkušenosti s jadernými katastrofami, jakými byly útoky na Hiroshimu a Nagasaki či katastrovou v JE Fukušima z roku 2010.

„Vzhledem k tomu, že Indie není signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, nejsou si Japonci jisti, zda mohou spolupracovat s námi na dodávkách jaderných materiálů, přestože Skupina jaderných dodavatelů (NSG) zrušila své sankce uvalené na Indii,“ říká Rajaraman.

Nicméně, v dubnu, indická společnost Larsen & Toubro a AREVA podepsali memorandum o spolupráci na výstavbě jaderných elektráren typu EPR, které mají být postaveny v Jaitapuru, což by mohlo v dlouhodobém horizontu, umožnit společnosti AREVA obejít japonské technologie při stavbě reaktorů pro Jaitapur. 

Je největší indickou nadějí Rusko?

Nejslibnější cestou k jaderné budoucnosti země může být její vztah s Ruskem. Dle Modiho oficiálního webu podepsalo Rusko závazek, že v Indii postaví „ne méně než dvanáct“ jaderných reaktorů. Nová rusko-indická dohoda také zahrnuje rozvoj spolupráce v oblasti vědy, technologií, průmyslu, umístění zařízení a náhradních dílů, výrobě a dodávkách jaderného paliva, nakládání s jaderným palivem a dalšími aspekty palivového cyklu.

Rusko v zásadě souhlasí s indickými právními předpisy. Indická společnost Nuclear Power Corporation of India a ruský Atomstroyexport, podepsaly dodatek k Všeobecné rámcové dohodě (CFA) pro 3. a 4. blok jaderné elektrárny Kudankulam, která je v současné době ve výstavbě.

Podle úspěšnosti tohoto projektu mohou pokračovat i výstavby dalších elektráren bez účasti ostatních zemí. Ačkoliv jsou vztahy Indie a Ruska velmi slibné, má před sebou Indie ještě mnoho práce, aby splnila své cíle do roku 2020, které Rajaraman považuje za nereálné.

V každém případě je současný stav výsledkem intenzivních jednání současné vlády a může vytvořit pevné základy pro budoucnost indické jaderné energetiky. „Nyní již není možné ztrácet čas nepravděpodobnými scénáři jaderné energetiky, ale místo toho vložit veškeré úsilí do výstavby nových zdrojů.“

Indická jaderná budoucnost může v budoucnosti vypadat jako směs domácí, ruské, francouzské a případně americké technologie, která vytvoří vlastní systém údržby a konkurenčního prostředí.

Zdroj úvodní fotografie: www.dnaindia.com