Zdroj: Getty Images, Theo Heimann, AFP

Největší producenti CO2 na světě a v Evropě

Obecným předpokladem bývá, že čím rozvinutější je země a ekonomika, tím více skleníkových plynů by měla vypouštět. Realita ovšem není tak jednoduchá a nejeden ukazatel nám dokazuje, že vyspělé země mohou být oproti těm rozvojovým častokrát „čistší“ než by se na první pohled mohlo zdát. Kdo je tedy pomyslným „špindírou“ světa? A jak je na tom vůbec vyspělá Evropa s produkcí skleníkových plynů?

Naprostá většina vědců a organizací zapojených do Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) se shoduje na tom, že lidská činnost se dnes nejvýznamněji podílí na změně klimatu. Jako největší problém je označováno vypouštění skleníkových plynů do ovzduší a následný růst teploty podnebí. Přitom na vypouštění skleníkových plynů má největší podíl průmysl (především energetika) a doprava.

Desítka největších znečišťovatelů

Deset největších producentů skleníkového plynu CO2 na světě shrnuje níže uvedená tabulka s procentuálním podílem jednotlivých zemí.

Zdroj: Statista

Zdroj: Statista

Těchto deset zemí se podílí na celosvětové produkci CO2 z 64 %. Přitom ale dva největší znečišťovatelé (Čína a USA) tvoří více než polovinu této produkce (38 % celosvětových emisí). Čína přitom poměrně nedávno sesadila USA z nejvyšší pozice světového producenta skleníkového plynu CO2 a dnes se podílí již téměř celou čtvrtinou na celosvětových emisích CO2. Pokud bychom ale do výpočtů zahrnuli EU (28 členů), pak by historický vývoj vypadal následovně a EU by se tak stala třetím největším znečišťovatelem.

Zdroj: EDGAR: Trends in global CO2 emissions: 2014 report

Zdroj: EDGAR: Trends in global CO2 emissions: 2014 report

Jak je na tom Evropa

Země Evropské unie se v rámci Kjótského protokolu zavázaly k různým omezením svých emisí a EU jako celek si pak ve své klimatické politice určila řadu cílů, které chce do budoucna naplnit. Dnes je tak EU lídrem v zavádění politik, které ji mají nasměřovat k nízkouhlíkové ekonomice. Klimatická politika EU pak zahrnuje jak celoevropské prvky typu EU ETS, nebo zvyšování energetické efektivity zařízení, tak i národní politiky, které jdou ještě dál. Obvykle se tak ze strany evropských států můžeme setkat například se zaváděním uhlíkových daní (nově např. Francie, nebo Německo), nebo podporou přechodu energetiky z fosilních paliv na obnovitelné zdroje.

EU dnes sice své závazky dané v Kjótském protokolu plní, ale často se ozývají hlasy, že svou politikou negativně působí na průmysl, který se tak stává méně konkurenceschopným ve srovnání se zeměmi, které politiky na ochranu klimatu nezavedly.

V celkovém srovnání zemí EU, je pak vidět ustálený a mírně klesající trend vývoje vypouštěných skleníkových plynů. Desítka nejvýznamnějších emitentů v EU a vývoj jejich emisí je pak na grafu níže.

 

Zdroj: Eurostat

Zdroj: Eurostat

Mimo Evropu

Vraťme se ale ještě k největším světovým producentům emisí CO2. Jasnou jedničkou je v tomto ohledu Čína, následovaná USA, za kterými s třetinovými emisemi (v porovnání s USA) následuje Indie a v těsném závěsu za ní pak Rusko a Japonsko. Každá z těchto zemí přistupuje ke klimatu různě, ale v poslední době jsou patrné změny v chování některých zemí, které se o klima začínají více zajímat. Vyspělé země G7 se pak zavázaly co nejvíce eliminovat svojí spotřebu fosilních paliv a to především v energetice.

Čína

Zdroj: Peter Parks, APF

Zdroj: Peter Parks, APF

Čína je dnes největším zdrojem emisí skleníkových plynů na planetě a do budoucna nic nenaznačuje, že by její emise neměly dále růst. Na druhou stranu existují plány Číny na přechod k ekologičtější energetice obnovitelných zdrojů a jaderných elektráren a obecný závazek snižovat od roku 2030 své emise.

USA

Spojené státy dlouho prosazovaly svůj negativní názor na globální změny klimatu a bránily se jakýmkoliv zásahům omezujícím emise skleníkových plynů. Administrativa prezidenta Obamy je však mnohem mírnější, než předchozí Bushova, a proto dnes USA plánují jednu z nejrazantnějších změn, které se mají dotknout primárně uhelné energetiky v USA (tzv. Clean Power Plan). Každému státu bude přiděleno určité procento, o které musí snížit svoji produkci emisí a zůstane na volbě jednotlivých států, jakou formu ke snižování užijí. Tento návrh tak přináší poměrně výraznou volnost jednotlivým státům. Celkově by pak USA měly snížit svoje emise skleníkových plynů o 30% do roku 2030, přičemž srovnávacím základem je rok 2005.

Indie

Přesto, že je Indie často opomíjena v diskusi o skleníkových plynech, její příspěvek k celosvětovým emisím je nezanedbatelný a do budoucna je podobně jako u Číny očekáván jejich další nárůst. Na rozdíl od Číny, která se snaží svojí politiku směřovat dlouhodobě k dohodám o snižování emisí, Indie žádný podobný plán nemá a z úst nejvyšších představitelů dokonce zaznívají názory, že by se Indie neměla žádných iniciativ na ochranu klimatu účastnit.

Budoucnost

COP21 paris logoSnažit se odhadovat budoucnost ve vývoji klimatických politik jednotlivých zemí by bylo jako hádat z křišťálové koule. Nikdo si dnes nemůže být jistý budoucí ekonomickou situací, která velmi silně odráží množství skleníkových plynů, stejně jako nikdo nemůže vědět, jak rychle se budou rozvíjet nové technologie slibující nižší spotřebu, nebo moderní obnovitelné zdroje energií.

Od 30. listopadu do 11. prosince 2015 se bude v Paříži konat světová klimatická konference. Již dnes víme, že na ní některé země budou prezentovat své závazky vůči klimatu. Její průběh a výsledky by měly přinést průlomové změny, a proto se i této akci budeme ještě v budoucnu věnovat.

 

Autor:

Zajímáte se o energetiku?

Nenechte si uniknout to nejzajímavější!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *