V rámci snah o snižování emisí skleníkových plynů je kromě rozvoje obnovitelných zdrojů rovněž věnována čím dál větší pozornost možnostem zachytávání oxidu uhličitého ze spalin či přímo ze vzduchu. Vědci z amerického MIT nyní představili novou metodu, která dle jejich slov dokáže účinně pracovat s v podstatě libovolnou koncentrací plynu, a to i na úrovni koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře.

Většina postupů pro zachytávání oxidu uhličitého podle autorů nové metody vyžaduje na vstupu oxid uhličitý o vyšší koncentraci, jako například ve spalinách elektráren spalujících fosilní paliva. Přestože již existují technologie schopné pracovat i s nižšími koncentracemi CO2, nová metoda je podle vědců výrazně méně energeticky náročná a zároveň levnější.

Nové zařízení je v podstatě „velká baterie“, která svými elektrodami dokáže absorbovat molekuly oxidu uhličitého z plynu, který jí prochází a po nasycení elektrod dokáže oxid uhličitý následně uvolnit. Zařízení se tak podobně jako baterie nabíjí z proudících spalin či vzduchu a následně se vybíjí vypouštěním koncentrovaného CO2.

Při „nabíjení“ zařízení dochází k elektrochemické reakci na povrchu každé z elektrod, které jsou pokryté polyantrachinonem v podobě uhlíkových nanotrubiček. Technologie nevyžaduje vysoké teploty a tlaky a dokáže pracovat za pokojové teploty a  atmosférického tlaku.

„Největší výhodou této technologie oproti většině ostatních technologií pro zachytávání nebo absorbování uhlíku je binární povaha afinity adsorbentu k oxidu uhličitému,“ vysvětluje Sahag Voskian, vědecký pracovník MIT, který metodu vyvíjel v rámci svého doktorského studia.

Elektrody tak oxid uhličitý přitahují velmi silně či zcela vůbec. Jiné technologie pro zachytávání CO2 běžně vyžadují následné chemické procesy či jsou energeticky velmi náročné.

„Tato binární afinita umožňuje zachycení oxidu uhličitého z jakékoli koncentrace, včetně 400 ppm, a umožňuje jeho uvolnění do jakéhokoli nosiče, včetně 100% CO2,“ dodává Voskian.

Zachycený oxid uhličitý může být následně uvolněn do plynu procházejícím elektrodami při vybíjení, a to například právě do oxidu uhličitého, který může být následně použit například pro sycení nápojů. Podobně může být zachycený oxid uhličitý uložen či využit jako vstupní surovina pro výrobu syntetických paliv.

Ve srovnání s jinými technologiemi pro zachytávání oxidu uhličitého je nová metoda podle Sahaga Voskiana energeticky relativně nenáročná, kdy na zachycení jedné tuny CO2 vyžaduje zhruba 1 GJ energie. Jiné technologie dle nej vyžadují od 1 do 10 GJ v závislosti na koncentraci vstupujícího CO2.

Zdroj úvodní fotografie: MIT

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *