Bankrot společnosti, krachující výstavba nových jaderných bloků v USA a také firma, které se chtějí mermomocí a co nejdříve zbavit její japonští majitelé. To vše dohromady tvoří mozaiku dnešní povadlé image kdysi slavné korporace Westinghouse.

Všechno ale nasvědčuje tomu, že se mnozí Američané s tímto stavem nesmířili. Ať už sedí v sídle Westinghousu na předměstí pensylvánského Pittsburghu, nebo ve vládních křeslech ve Washingtonu. Muž, který režíruje pokus o téměř zmrtvýchvstání americké jaderné energetiky a také její expanze do zahraničí, se jmenuje Rick Perry. Je americkým ministrem energetiky v administrativě Donalda Trumpa.

Pokud by se Westinghousu podařilo po očekávaném ukončení bankrotové procedury v příštím roce zase zaútočit na zahraniční trhy, byl by to významný vzkaz také do Dukovan či Temelína. Westinghouse je jedním ze šesti uchazečů o stavbu nových reaktorů v Česku, v poslední době byl ale vcelku logicky považován za outsidera.

Pomohou Saúdi?

Perry hledá způsoby, jak zajistit pokračování jaderné energetiky ve Spojených státech, v poslední době zaujal i prosazováním zájmů amerických firem v zahraničí. Zdá se, že klíčovou roli v tomto ohledu může sehrát monarchie s ambicemi silné regionální mocnosti na Blízkém východě – Saúdská Arábie.

Zahraničněpolitičtí analytici se již vyjadřovali k mnoha aspektům posilování vazeb mezi Saúdskou Arábií a Amerikou Donalda Trumpa. Vše ovšem nasvědčuje tomu, že jedna z velkých příležitostí, které Američané v této zemi vycítili, se týká jaderné energetiky.

Saúdské ambice jsou v tomto odvětví obrovské – do roku 2040 se chystají vybudovat 16 nových reaktorů. Už připravují výběrové řízení na první dva z nich. V dlouhodobějším výhledu se rýsují zakázky za desítky miliard dolarů pro dodavatele know-how, technologie i subdodavatelských prací. Ve hře jsou zájemci ze zemí, jejichž názvy zaznívají také v souvislosti s Dukovany či Temelínem – Rusko, Čína, Jižní Korea, Francie i Japonsko.

A Rick Perry silně lobbuje za prosazení dalšího uchazeče. Americký Westinghouse nabídne své nejnovější reaktory AP 1000, známé už z předchozího zrušeného temelínského tendru.

Americký ministre energetiky Rick Perry, autor: Gage Skidmore, Flickr

Lákání partnerů

Westinghouse zároveň podle dostupných informací jedná o vytvoření konsorcia amerických firem, které by šly do saúdského tendru společně s ním a vytvořily komplexní nabídku.

Spekuluje se o elektrárenské společnosti Exelon nebo engineeringové a stavební firmě Bechtel. Je jasné, že Westinghouse potřebuje silné partnery – všichni mají v živé paměti, že se do bankrotu dostal poté, co se rozhodl pod svou vlastní střechou spojit různé činnosti včetně stavebních prací.

O silném zájmu Washingtonu zachovat a rozvíjet americké know-how v jaderné energetice svědčí i ochota vyjít Saúdům vstříc v otázkách bezpečnosti – a to možná nad rámec toho, na co zřejmě byly ochotny kývnout předchozí americké administrativy. O rozvoji spolupráce při mírovém využití atomu jednala s arabskou monarchií už vláda George Bushe mladšího. Tyto rozhovory vyústily v předběžnou dohodu, podle níž Američané pomohou s rozvojem jádra, zatímco Saúdové se připojí k americkému programu, který měl čelit hrozbě šíření jaderných zbraní.

Vzorem pro ujednání se Saúdy se měla stát americká dohoda se Spojenými arabskými emiráty, podle níž se tato země vzdává aktivit na začátku i na konci palivového cyklu – tedy obohacování uranu a takového přepracování vyhořelého jaderného paliva, které by vedlo k produkci plutonia. V případě Saúdské Arábie ale Američané vysílají signál, že by mohli být ochotni na obohacování uranu přímo v Saúdské Arábii přistoupit. Pro Saúdy to je zásadní záležitost – vzhledem k tomu, že mají poměrně rozsáhlé zásoby vlastního uranu.

Stará známá Indie

To, že se Saúdská Arábie za nového krále Salmána a jeho vlivného syna Mohameda rozhodla pro rozvoj jaderné energetiky, se může Američanům jevit jako nečekaný dar z nebes. Na dalším významném trhu v Indii jde zase o to, zda se podaří realizovat už dávno dojednané projekty. Westinghouse i v nejtěžších chvílích bankrotové procedury tvrdil, že hodlá dokončit už dříve plánovanou dodávku šesti reaktorů AP 1000 do státu Ándhrapradéš navzdory veškerým potížím v USA. A také navzdory tomu, že dosud mateřská společnost Toshiba se už účasti v jaderných projektech (nejenom) v Indii vzdala.

Ani v Indii, kterou může do budoucna čekat druhý největší boom ve výstavbě jaderných elektráren na světě hned po Číně, nejsou Američané bez šance. I tady může Westinghouse počítat s podporou washingtonské administrativy. Indové se tradičně snaží rozvíjet jadernou energetiku ve spolupráci s Rusy, Francouzi i Američany, přičemž momentálně se nejvíce projektů rýsuje Rusům – i vzhledem k potížím amerických a francouzských firem.

Indové se zřejmě budou snažit své vztahy v jaderné energetice diverzifikovat a také hledat kompromisy v záležitostech, které zahraniční firmy dosud odrazovaly. Patří mezi ně otázka zodpovědnosti za případné budoucí škody.

Menší šance asi bude mít Westinghouse v Británii, pokud tamní projekt Toshiby v jaderné elektrárně Moorside převezmou Korejci nebo Číňané. Na druhé straně by ani spolupráce s těmito asijskými partnery nebyla pro Westinghouse žádnou novinkou.

Američané podle všeho budou usilovat o stavbu reaktorů i v řadě dalších zemí – kromě Česka také například v Jižní Africe, Turecku, nebo i Polsku.

Bez domácího hřiště

Dnes silně ochablý Westinghouse samozřejmě nemá vůbec nic jistého, faktem ale je, že zahraniční trhy jsou – alespoň pokud jde o výstavbu nových jaderných reaktorů – jeho jedinou šancí. I kdyby totiž Rick Perry se svou snahou podpořit jadernou energetiku ve Spojených státech uspěl, bude se to týkat spíše udržování při životě stávajících jaderných elektráren a potenciálně nástupu v oblasti reaktorů další, čtvrté generace.

Představa, že by Westinghouse mohl stavět další reaktory AP 1000 přímo ve Spojených státech, dnes vypadá utopicky. Po vynuceném ukončení projektu dvou nových reaktorů v Jižní Karolíně bude firma ráda, pokud se vůbec podaří dokončit stavbu jediných dvou reaktorů tohoto typu v Georgii.

Na zahraničních trzích by Westinghouse zřejmě mohl počítat s podporou americké státní Ex-Im banky. Této agentuře pro podporu exportu (obdobě české pojišťovny EGAP a České exportní banky) sice hrozilo uzavření – prosazované radikálními zastánci volného trhu, ale Trumpově administrativě se zřejmě bude už vzhledem k její národně orientované obchodní politice Ex-Im banka velmi hodit.

Ex-Im banka měla podpořit Westinghouse už ve zrušeném temelínském tendru. V případě Česka je nicméně možné, že tuzemští politici dají přednost kapitálovému vstupu uchazeče o stavbu nových reaktorů do projektu. Takovou formu zapojení do financování projektů Westinghouse dosud odmítal.

Westinghouse New York
Westinghouse v New Yorku

V časovém presu

Otazníků kolem budoucnosti Westinghousu nicméně pořád zůstává mnoho. Jsou tu sice nové plány a možná i nečekané naděje, hodně ovšem bude záležet na tom, co tomu všemu řeknou noví majitelé. Záleží i na tom, kdy skončí restrukturalizace dluhu Westinghousu a současná bankrotová procedura.

Stávající majitelé z Toshiby by chtěli všechno stihnout do konce března – včetně prodeje své americké dcery. Toshiba totiž musí co nejdříve urovnat své finanční záležitosti, sama se dostala do obrovských ekonomických problémů, mimo jiné právě kvůli potížím své jaderné divize Westinghouse. Japonské firmě, jejíž historický věhlas nijak nezaostává za její americkou dcerou, hrozí stažení akcií z tokijské burzy.

Už je naprosto evidentní, že do prodeje Westinghousu se tentokrát rozhodli mluvit i američtí vládní činitelé. Dali najevo, že využijí veškerých zákonných možností, aby se firma se sídlem v Pittsburghu nedostala do rukou případných nechtěných zahraničních zájemců – tedy Číňanů a Rusů. Původně se zdálo, že by si Američané a Japonci přáli, aby Westinghouse koupili Korejci. Ti ale podle všeho v něčem podobném viděli velké riziko. (Projevili ale zájem o projekt britské elektrárny Moorside.)

Finanční žraloci

O Westinghouse se tak zřejmě poperou finanční „žraloci“ – americké fondy privátního kapitálu. To by mohlo mít zajímavé důsledky – firma by se po peripetiích několika desetiletí dostala oklikou přes Británii a Japonsko zase do amerických rukou. Na druhou stranu by ovšem zatím nezískala vlastníka z oboru a skutečně strategického partnera. Budoucí majitelé mohou vidět budoucnost v dalších významných větvích byznysu Westinghousu – tedy jaderném palivu a službách, nikoliv ve výstavbě nových reaktorů. Zřejmě bude záležet i na tom, jak je svými aktivitami a podporou na zahraničních trzích povzbudí washingtonská administrativa.

Agentura Reuters již dříve informovala, že mezi potenciální zájemce o Westinghouse patří fondy jako Blackstone Group, Apollo Global Management nebo Cerberus Capital Management – snad ve spojení s výrobcem komponentů jaderných elektráren BWX Technologies.

Fond Apollo miliardáře Leona Blacka už ostatně do příběhu zbankrotovaného Westinghousu vstoupil dříve – poskytl finance na bankrotovou reorganizaci. Apollo má pověst finančníků, kteří vyhledávají „vystresovaná aktiva“, firmy v problémech, na nichž dokáží vydělat. Nebojí se ostrých soubojů a právních sporů. V případě Westinghousu se teprve ukáže, co to bude znamenat – zda ho noví majitelé zase postaví na nohy, nebo třeba dále „rozkouskují“ jako kdysi slavnou obří průmyslovou korporaci Westinghouse, jejíž záběr byl mnohonásobně širší než dnes.

Autor je konzultantem a specialistou pro energetické projekty agentury HATcom.

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *