Domů
Názory
Černobyl – film, realita a současnost - část 2.
Ještě jeden obrázek Igora Kostina z přípravy likvidátorů na práci (zdroj Igor Kostin/internet).

Černobyl – film, realita a současnost - část 2.

Obsah tohoto článku nebyl zpracován ani upravován redakcí webu oEnergetice.cz a článek nemusí nezbytně vyjadřovat její názor.

Toto je pokračování článku Černobyl – film, realita a současnost. Část 1. naleznete pod tímto odkazem.

Současná situace v Černobylu

Dne 10. července 2019 se uskutečnilo symbolické předání klíčů od nového sarkofágu, který zakryl zničený černobylský reaktor, z vlastnictví Evropské banky pro obnovu a rozvoj ukrajinské vládě. Sarkofág označovaný jako Oblouk (Arc) byl z velké části financován z peněz evropských a amerických dárců právě prostřednictvím této banky. Její auditoři také dohlíželi na průběh financování a výstavby. Celkově 45 dárcovských států a institucí se podílelo na financování projektu s cenou 1,5 miliard EUR.

Pracovníci firmy Novarka a Černobylské jaderné elektrárny při komplexních testech nového sarkofágu na začátku roku 2019 (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).
Pracovníci firmy Novarka a Černobylské jaderné elektrárny při komplexních testech nového sarkofágu na začátku roku 2019 (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Sarkofág byl vybudován stranou, i když v blízkosti, zničeného reaktoru v letech 2010 až 2016 (situace před dokončením). Na konci listopadu 2016 byl dokončen jeho přesun nad starý sarkofág se zničeným reaktorem. Během roku 2017 a 2018 probíhalo jeho hermetické utěsnění a instalace a zprovozňování jeho vnitřního zařízení. Jde o největší pohyblivou strukturu postavenou na pevné zemi, její šířka je 257 m, délka 162 m, výška 108 m a hmotnost přes 36 000 tun po vybavení zařízením včetně řady jeřábů. Uvnitř jsou totiž laboratoře a technologie, které mají umožnit rozebrat starý sarkofág i zničený reaktor. Povolení k provozu od jaderného dozoru Ukrajiny dostal koncem ledna 2019. Pak mohly být zahájeny zkoušky vnitřních zařízení.

Od dubna 2019, kdy byl testovací provoz ukončen, probíhá roční zkušební provozování. Testovací provoz byl využit k vyzkoušení funkce zařízení včetně jeřábů, různých zařízení pro manipulaci a rozřezávání různých radioaktivních částí a jejich ukládání do kontejnerů. Testování s maketami reálných konstrukcí a trosek sloužilo také k ověření kvalifikace a schopností obsluhy. Nejdůležitější činností je teď likvidace nestabilních částí starého sarkofágu. Tato etapa by se měla rozběhnout co nejdříve a její dokončení se předpokládá v roce 2023. I když vzhledem k omezeným znalostem o stavu konstrukcí, je těžké odhadnout náročnost prací a stanovit jejich přesný rozvrh a termíny, kdy se tato první etapa likvidace starého sarkofágu, a hlavně pak ty další, dokončí.

Vnitřní prostory nového sarkofágu (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).
Vnitřní prostory nového sarkofágu (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Symbolický klíč převzal nový ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj. V rámci slavnostního aktu byli také oceněni nejvyšším státním vyznamenáním Řádem zlaté hvězdy Alexej Anenko a Valerij Bespalov, dva dosud žijící ze tří bývalých pracovníků elektrárny, kteří v potápěčském úboru otevřely ventily a umožnili vyprázdnit nádrž pod reaktorem. Vyznamenání pro třetího z nich Borise Baranova byla předána jeho synovi Alexandrovi. Ukrajinský prezident využil také tuto událost k vyhlášení nového dekretu, kterým mění status oblasti. Vyhlašují se jím nové plány na revitalizaci a rozvoj oblasti. Velká část dosud uzavřené zóny by se měla stát místem s intenzivním rozvojem turistiky. Předpokládá se zřízení nových tras a posílení pokrytí mobilním signálem. Mělo by dojít i brzkému zrušení nadbytečných zákazů, jako je třeba zákaz fotografování na územích určených k turismu. O zakázanou zónu se na ukrajinské straně stará její správa. Stránky samotné Černobylské jaderné elektrárny jsou zde.

V tomto případě je třeba připomenout, že revitalizace zasažených území v Černobylu probíhá ve třech směrech. Nejvíce zasažené části nejblíže elektrárně bude snaha využít průmyslově. Velká část méně zasažených území bude využita pro turismus. Jde jednak dominantně o území, kde je po odchodu člověka panenská příroda a největší nedotčený evropský prales. Tuto část by využívali pro svůj výzkum také přírodovědci. Menší část by byla využita jako památník černobylské katastrofy. Jistá část, zvláště v Bělorusku, které má vůči své celkové rozloze zasaženu relativně největší část, by se pak vrátila k normálnímu využívání.

Práce uvnitř nového sarkofágu (zdroj EBRD).
Práce uvnitř nového sarkofágu (zdroj EBRD).

Vyřazování Černobylské jaderné elektrárny

Důležitým úkolem, jehož realizace ovlivňuje i postup revitalizace a využití území, je postupné vyřazování elektrárny, jejíž poslední blok přestal pracovat v roce 2000. Prvním krokem bylo postupné přesunutí všech vyhořelých palivových souborů do centrálního mokrého meziskladu. Zároveň bylo potřeba zajistit rekonstrukci budov, hlavně jejich střech, rozvodů a systémů, jejichž dlouhodobá funkce je potřebná pro realizaci vyřazení elektrárny.

Dále se postupně likvidují systémy a technologie, které už potřebné nejsou. Během vyřazování prvních tří bloků elektrárny bude potřeba roztřídit řadu materiálů. Ty, které nejsou kontaminovány, se budou uvolňovat z elektrárny a mohou být recyklovány a využity. K tomu je však třeba zajistit spolehlivou radiační kontrolu. Pro nás je zajímavé, že zařízení pro radiační kontrolu tohoto uvolňovaného materiálu dodává do elektrárny česká firma VF Nuclear, VF a.s.. Dodávka zařízení probíhá právě během tohoto léta.

Významným krokem je postupná likvidace aktivní zóny. Po vyvezení paliva v roce 2015 se nejdříve z prvního bloku vytáhl na konci roku 2018 první technologický kanál, ve kterém byl umístěn palivový soubor a kterým se z něj odvádělo teplo. V aktivní zóně existuje u jednotlivých reaktorů v Černobylu od 1661 do 1693 těchto kanálů a také 227 kanálů pro řídící a havarijní tyče. Postupně se vytáhnou, rozkouskují a uloží do speciálních kontejnerů. Tato etapa by měla probíhat až do roku 2028, Pak se vyřazované tři bloky zakonzervují až do roku 2045, než dostatečně poklesne radioaktivita jejich vnitřních částí. Následně by do roku 2064 měly být bloky úplně zlikvidovány.

Uvnitř nového sarkofágu (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).
Uvnitř nového sarkofágu (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Velmi důležitý dokončovaný průmyslový komplex má umožnit zpracování a uložení radioaktivního odpadu. Rozkládá se na území elektrárny i na části uzavřené zóny mimo elektrárnu v komplexu Vektor. Skládá se ze čtyř navazujících zařízení a má zajisti roztřídění radioaktivních odpadů v pevné fázi, jejich zpracování, uložení do kontejnerů a posléze do meziskladů. Jde o odpad, který se nahromadil během provozu, bude se produkovat během vyřazování elektrárny a také v novém sarkofágu během likvidace starého sarkofágu a zničeného reaktoru. První zařízení umožňuje přechodné skladování nízko, středně i vysoce aktivního tekutého a pevného radioaktivního odpadu. To se využívá od roku 2010. Na ně navazuje zařízení, které umožňuje získávat pevný radioaktivní odpad a pak jej ve třetím zařízení třídit podle aktivity a přepracovat ten nízko a středně aktivní. Využívá se při tom spalování a cementování. Posléze umožní zafixování a zabalení radioaktivního odpadu. Poslední součástí je přechodné úložiště krátkodobého radioaktivního odpadu, které svou životností 300 let umožní jeho uložení po dostatečně dlouhou dobu, aby se radioaktivní materiál úplně rozpadl.

V současné době už také značně pokročilo vyřazování umělých nádrží, které se využívaly k chlazení a zajišťovaly dostatek chladící vody pro areál. Zde bylo možné snížit hladinu vody. Zahájení provozu nového sarkofágu, komplexu Vektor a prací na vyřazování elektrárny vytvářejí z celé oblasti ekologicky bezpečný systém.

V rámci vyřazování odstavených nepoškozených bloků se z aktivní zóny prvního bloku začaly odstraňovat „tepelné“ kanály (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).
V rámci vyřazování odstavených nepoškozených bloků se z aktivní zóny prvního bloku začaly odstraňovat „tepelné“ kanály (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Průmyslový park v okolí zničené elektrárny

První objekt, který se buduje v průmyslové zóně, souvisí s vyřazováním Černobylské jaderné elektrárny. Podařilo se zde totiž dokončit suchý mezisklad pro palivové soubory nashromážděných při provozu Černobylské jaderné elektrárny. Jsou zde také zařízení a horké komory, kde se palivové soubory upravují a vkládají do kontejnerů, které se pak ukládají v úložišti. Vybudovala jej americká firma Holtec. Palivové soubory jsou zatím uloženy v mokrém meziskladu. Odtud se vagónem kontejnerem přepraví do suchého meziskladu, kde se upraví v horkých komorách a vloží do kontejneru, který se zasune do betonového lože. Průběh ukládání palivových souborů je pěkně ukázán na následujícím videu. V současné době probíhají komplexní testy jeho funkčnosti. Od poloviny května probíhají zkoušky s maketami palivových souborů, které mají komplexně ověřit funkčnost celého procesu a všech zařízení. V říjnu 2019 by měly proběhnout zkoušky s reálnými palivovými soubory. Půjde o práce v omezeném režimu s počtem palivových souborů, který zaplní pouze dvě betonová lože. Na základě jejich průběhu pak dostane zařízení licenci pro provoz. Předpokládá se, že by mohl být zahájen v květnu příštího roku. Celkově se za dobu provozu nashromáždilo okolo 21 000 palivových souborů a jejich přemisťování z mokrého do suchého úložiště bude probíhat okolo deseti let.

Zařízení pro úpravu a ukládání palivových souborů z bloků RBMK do kontejneru, které je součástí přechodného meziskladu pro tyto palivové soubory (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).
Zařízení pro úpravu a ukládání palivových souborů z bloků RBMK do kontejneru, které je součástí přechodného meziskladu pro tyto palivové soubory (zdroj Černobylská jaderná elektrárna).

Firma Holtec nyní pracuje na dalším podobném úložišti, kam by se ukládaly palivové soubory z ukrajinských tlakovodních reaktorů. V tomto suchém meziskladu bude možné uložit 458 kontejnerů typu HI-STORM, které budou celkově obsahovat 16 529 vyhořelých palivových souborů. Výhodou tohoto zaměření je, že přirozeně znamená z hlediska ochrany těchto provozů uzavření a kontrolu rozsáhlejší oblasti. Uzavření území v této oblasti tak není na závadu. Pro dopravu palivových souborů do tohoto úložiště byla vybudována v uzavřené zóně nová železniční trať spojující mezisklad s tratí Vylča Janin. Budování v Černobylu i příprava technologií v USA probíhají zatím podle plánu. Dokončení přechodného meziskladu se plánuje v roce 2020.

Výstavba druhého suchého meziskladu už také velmi pokročila. Fotografie z návštěvy zahraničních podnikatelů ukazuje stav začátkem června (zdroj Energoatom).
Výstavba druhého suchého meziskladu už také velmi pokročila. Fotografie z návštěvy zahraničních podnikatelů ukazuje stav začátkem června (zdroj Energoatom).

Další součástí průmyslové zóny, jejíž celková rozloha by měla být okolo 320 km2, bude velká fotovoltaické elektrárna, která využije připojení a vysokonapěťové vedení do Kyjeva. První část s výkonem 1 MW sestavená ze zhruba 4000 fotovoltaických panelů na rozloze zhruba 1,6 ha byla uvedena do provozu na začátku října 2018 zhruba 100 m od sarkofágu. Provozuje ji firma Solar Chernobyl, která je společným ukrajinským a německým podnikem. V budoucnu se plánuje růst instalovaného výkonu až do řádu gigawattů. Vyčleněno je na to 1172 ha půdy a zájem mají japonské, francouzské, čínské, španělské i další firmy. Využije se jednak nízká cena pronájmu plochy a také zmíněná existující infrastruktura pro vyvedení výkonu a jeho dopravu do Kyjeva. I zde je oplocený a uzavřený areál, který využívá jinak těžko využitelné území, velmi vhodný.

První větší fotovoltaická elektrárna o výkonu 1 MW začala v Černobylu pracovat v roce 2018 (zdroj Solar Chernobyl).
První větší fotovoltaická elektrárna o výkonu 1 MW začala v Černobylu pracovat v roce 2018 (zdroj Solar Chernobyl).

Postupně se i s postupem dekontaminace a rekonstrukce oblasti určitě objeví i další možnosti využití těchto ploch. Uvažuje se například o vytvoření polygonů, kde by se cvičila činnost při krizových situacích vzniklých následkem přírodní nebo průmyslové katastrofy. Mohly by zde cvičit i další evropské státy a organizace. Podobné cvičení zde v roce 2018 už absolvovaly německé složky zasahující v krizové situaci.

Před i částečným otevřením zóny v těsném okolí elektrárny se musí řešit i specifický problém. Je zde větší množství volně se pohybujících psů, jejichž smečky jsou už v dané oblasti dlouhodobě známým koloritem. Ty je potřeba postupně odchytit, zdravotně vyšetřit a umístit u vhodného pána. Jednou částí je projekt, kdy se okolo 200 těchto psů po důkladném veterinárním i dozimetrickém vyšetření převáží do Spojených států, kde si je zájemci berou k sobě. Je jasné, že tato část programu je do značné míry symbolická a spíše upozorňuje na problém, než by jej reálně řešila. Zde je podstatné nalezení vhodného umístění těchto psů na Ukrajině.

Vítězný návrh na malbu na východní stěnu strojovny u zničeného bloku černobylské jaderné elektrárny (facebook Černobylské jaderné elektrárny).
Vítězný návrh na malbu na východní stěnu strojovny u zničeného bloku černobylské jaderné elektrárny (facebook Černobylské jaderné elektrárny).

Rozvoj turistiky

Turistické využití bývalých zasažených území bude mít dvojí charakter. Zatím je největším lákadlem právě havárie jaderné elektrárny a její následky. Právě seriál Černobyl atraktivitu místa z tohoto hlediska dramaticky zvýšil. Mezi hodně navštěvovaná místa bude určitě patřit nový sarkofág a samotná elektrárna i město Pripjať a řada známých budov a míst v něm. Návštěvníci se rádi podívají i do města Černobyl, na některá opuštěná vesnická stavení i místa s opuštěnou technikou. Často navštěvovaný je také anténní systém Duga-1 a přístav i řada památek staré vesnické nejen církevní architektury. Turisté navštěvují i starousedlíky, kteří se sem poloilegálně vrátili, bylo jich přes tisícovku. Dnes už je jich jen okolo tří set a většinou jde o babičky. Velice pěkně je popisuje film z roku 2015 „Bábušky z Černobylu“. Páru navrátilců Lydii a Michailovi Sovenkovým se v zóně v roce 1999 narodila i dcera Marijnka, které je dnes téměř dvacet let. Nyní už žije mimo zónu, ale za matkou do zóny jezdí.

Projektantem nového sarkofágu Oblouk je Francouz a ten si s jistou nadsázkou mohl dovolit tvrdit, že v budoucnu to bude stejně turisticky atraktivní stavba, jako je nyní Eiffelova věž. Oblouk a okolní budovy, například strojovna u čtvrtého bloku, symbolizují etapu stabilizace a likvidace zničeného reaktoru. Budou tak vždy v plánech cestovních agentur. K postupnému vytváření jejich obrazu slouží i nedávno vyhlášená soutěž o malbu na východní štít strojovny. Všechny došlé návrhy je možné vidět na facebooku Černobylské jaderné elektrárny. Jestli se některý z nich nakonec realizuje, a jestli to bude ten vítězný, je otevřenou otázkou.

Vstup do zakázané zóny (zdroj Vladimír Wagner).
Vstup do zakázané zóny (zdroj Vladimír Wagner).

Od havárie v Černobylské jaderné elektrárně uběhlo už více než 30 let. Vlivem stáří a povětrnostních podmínek řada opuštěných budov a zařízení chátrá. Jejich špatná statika začíná návštěvníky ohrožovat. Postupně je tak třeba jejich část odstranit a ty, které by se měly zachovat jako památka na havárii restaurovat a stabilizovat. Zároveň je potřeba zkontrolovat a stanovit bezpečné trasy k památným místům. Nutné je také stanovení nových přesných pravidel, jejich zjednodušení a otevření části doposud uzavřených území. Příprava areálu na zvýšení bezpečné turistické aktivity by pomohla omezit ilegální návštěvy, hrozbu vynesení radioaktivních předmětů i hrozbu poškozování památných míst a historických předmětů. Je také skutečností, že vlivem přeměny pro potřeby standardní turistiky bude areál ztrácet svou poetiku pro stalkery a další ilegální návštěvníky.

Právě takové změny se dají v doposud uzavřené zóně očekávat. Postupně se otevírají nové oficiální turistické trasy, které umožňují bezpečně navštívit řadu symbolických a známých míst v zasažené oblasti. Příkladem může sloužit otevření čtyř tras v září 2018. Jde o trasy zaměřené dominantně na poznávání opuštěných míst spojených s havárii a historií regionu. Postupně se však dá očekávat, že bude růst význam tras zaměřených na poznávání krásné divoké přírody v těchto oblastech. Pomůže i připravované nové mapování radiační situace a vytvoření aktuální radiační mapy s využitím dronů, které je připravováno spolu s odborníky Univerzity v Bristolu.

Opuštěný stadion ve městě Pripjať (zdroj Vladimír Wagner).
Opuštěný stadion ve městě Pripjať (zdroj Vladimír Wagner).

Obrovský význam pro zachování evropské přírody národního parku na zakázaném území okolo Černobylské jaderné elektrárny bude postupně ještě víc růst. Jeho rozloha je 2300 km2. Tato oblast byla i před havárii zemědělská s řídkým osídlením se značnými rozlohami nedotčených lesů. Po odchodu lidí v důsledku havárie měla příroda úplně volný prostor. Vysadily se další plochy lesů, na území se přivezli koně Převalského. Na jejich rozšíření do této oblasti se podíleli i čeští odborníci ze ZOO Praha. Razantně se tam zvětšily populace vzácných evropských zvířat, například zubrů, losů, jelenů, vlků, medvědů, lišek, vyder, orlů a dalších. Ukazuje se například, že množství vlků zde dokonce sedmkrát převyšuje počty v jiných chráněných oblastech. Nedávná mezinárodní studie pohybu vlků pomocí GPS v běloruské části ukázala, že se někteří vzdalují za hranici zóny až do vzdálenosti několik stovek kilometrů.

Likvidace lesních požárů v zakázané zóně okolo Černobylské jaderné elektrárny (zdroj Ukrajinská státní služba pro mimořádné události dsns.gov.ua).
Likvidace lesních požárů v zakázané zóně okolo Černobylské jaderné elektrárny (zdroj Ukrajinská státní služba pro mimořádné události dsns.gov.ua).

Na běloruské straně je z velké části silně zasažených území Poleská státní radiačně-ekologické rezervace. Její hlavní část o rozloze 1313 km2 byla vyhlášena již v roce 1988. V roce 1993 pak byla rozšířena o dalších 894 km2 a nyní tak má celkově 2150 km2. Na tomto území bylo opuštěno 96 obcí a vystěhovalo se odsud zhruba 22 000 obyvatel. Vzniklo zde okolo 5000 ha nových lesů. Zpráva rezervace se nachází ve městě Chojniky. Společně s ukrajinskou částí tvoří největší evropský prales a nedotčené území panenské přírody. I pro běloruskou část se připravují pravidla pro uskutečňování turistiky v této zóně.

Toho už velmi dlouho využívají biologové, ekologové a přírodovědci z Evropy i celého světa, třeba i od nás. A právě oni vyjadřují největší obavy z přicházejícího otevření dosud uzavřených oblastí. Je jasné, že bude třeba velmi opatrně skloubit zájmy rostoucího turismu i ochrany velmi cenného přírodního prostředí. V této běloruské části se nedávno například po 32 letech otevřel úsek řeky Pripjať pro rybolov. I když to lze pouze na speciální povolení.

Je třeba připomenout, že území nelze nechat bez péče člověka. Hromadění suché dřevní hmoty totiž zvyšuje riziko a následky požárů, které přirozeně v takových rozsáhlých nedotčených lesích v průběhu jara a léta vznikají. Příkladem může být třeba nedávný požár začátkem dubna 2019, který v ukrajinské části zachvátil zhruba 20 ha a hořelo i třicet opuštěných vesnických domků. Na uhašení se nakonec podílelo 100 hasičů a 20 kusů techniky včetně letadla a vrtulníku. Požár v červnu 2016 zasáhl i oblast známého rezavého lesu. Jeden z největších lesních požárů proběhl v roce 2014 a zachvátil 400 ha.

Předzvěstí brzkého alespoň částečné otevření oblastí je i práce na zpřesnění vytýčení ukrajinsko-běloruské hranice v těchto místech a osazení hraničních znaků. Intenzivní práce probíhaly v první polovině roku 2019. V říjnu 2018 bylo první fórum regionů Ukrajiny a Běloruska, na kterých leží zasažená území nebo jsou v jejich sousedství. Zúčastnilo se jich několik stovek představitelů regionů, podnikatelů a různých sdružení, kteří jednali o potenciálních možnostech vznikajících s revitalizací. V jeho průběhu byla podepsána řada obchodních a dalších dohod.

Likvidace lesního požáru v zakázané zóně okolo Černobylské jaderné elektrárny v červnu 2018 (zdroj Ukrajinská státní služba pro mimořádné události dsns.gov.ua).
Likvidace lesního požáru v zakázané zóně okolo Černobylské jaderné elektrárny v červnu 2018 (zdroj Ukrajinská státní služba pro mimořádné události dsns.gov.ua).

Závěr

Televizní seriál Černobyl vyvolal obrovský nárůst zájmu o havárii v Černobylské jaderné elektrárně. Došlo k tomu v době, kdy se dokončila instalace nového sarkofágu, který zakryl starý sarkofág se zničeným reaktorem. Nastoluje se tak ekologicky bezpečný stav a je možné začít realizaci otevření a revitalizace doposud uzavřených území. Situaci okolo turistiky do okolí Černobylské jaderné elektrárny by bylo potřeba řešit v každém případě. Růst zájmu probíhal již v předchozích letech. V rove 2014 navštívilo černobylskou zakázanou zónu 8 000 návštěvníků, v roce 2016 již přes 36 000, v roce 2017 přes 49 000 a v roce 2018 přes 63 000. Nyní by se mohl počet turistů zvýšit násobně, a to už potřebuje změnu organizace návštěv a turistiky v regionu.

Zapojení světové veřejnosti a rozvoj turismu by mohl této přeměně pomoci a zajistit pro ni i příliv finančních prostředků. Zájem o tuto historii by mohl pomoci i postiženým a těm, kteří se na likvidaci havárie podíleli. A to nejen finančně, ale hlavně psychicky. Ocenění jejich úsilí a psychická i zdravotní podpora jsou velmi cenné. O daném regionu i jeho obyvatelích vypovídá i velmi pěkný rozhovor s fotografem Václavem Vašků, který do dané oblasti velice často jezdí.

Beseda režiséra Danily Kozlovského s pracovníky Kurské jaderné elektrárny (zdroj Atominfo.ru).
Beseda režiséra Danily Kozlovského s pracovníky Kurské jaderné elektrárny (zdroj Atominfo.ru).

Na závěr bych zmínil ještě jednu otázku. V Rusku se objevila i značná nevole s tím, že takto úspěšný film o sovětské tragédii natočili na západě. Objevovaly se zprávy o tom, že se natočí ruský film o těchto událostech, kde snad bude hlavním viníkem západní agent. Dovedu pochopit, že bude natočení filmu o jejich traumatu, které zatím filmově nereflektovali, Rusy iritovat. Pokud však kritizují seriál HBO pro jeho historickou nepřesnost, muselo by jejich dílo být historicky přesnější a zároveň by muselo mít i uměleckou hodnotu přinejmenším srovnatelnou s britsko-americkým seriálem. To opravdu nebude jednoduché. Rusové mají výhodu v tom, že mají lepší přístup ke zdrojům a k pamětníkům. Pokud by ji poctivě využili, mohlo by to být zajímavé. Ovšem historie Černobylu je natolik dobře známa, že je jasné, že v ní pro západního či jiného agenta opravdu není místo.

Nevím, do jaké míry jsou zprávy o obsahu budoucího filmu reálné, ovšem k natáčení díla o Černobylu opravdu v Rusku dochází. Jde o film režiséra Danily Kozlovského „Když čápi padli“ podle skutečného příběhu skupiny dobrovolníků, kteří se podíleli na likvidaci následků černobylské havárie. Režisér zde hraje i mladého hlavního hrdinu. Zatímco natáčení seriálu HBO probíhalo v litevské elektrárně Ignalina s odstavenými bloky RBMK, Danila Kozlovskij natáčel v Kurské jaderné elektrárně, kde jsou reaktory RBMK stále v provozu. Hlavní část natáčení však probíhala na téměř dokončeném pátém bloku. Odborníci z elektrárny sloužili i jako konzultanti, stejně jako pamětníci reálných událostí v Černobylu. Začátkem července 2019 se natáčení v této elektrárně dokončilo a jako poděkování jejím pracovníkům proběhlo jejich setkání a beseda s režisérem. Film by se měl objevit v roce 2020. Pracovníci elektrárny doufají, že by premiéra mohla být právě v Kurčatovu. Určitě bude zajímavé vidět ruský pohled, a jak téma uchopí tento mladý ruský režisér.

Poznámka: Přednáška autora o havárii v Černobylu pro Pátečníky je zde.

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(12)
Martin Hajek
28. červenec 2019, 10:28

V Rusku by se měli zamyslet hlavně nad tím, že mají stále v provozu na 3 místech 10 reaktorů RBMK 1000.

Radek Škoda
15. říjen 2019, 12:30

V provozu je v Rusku více RBMK reaktorů než jen RBMK 1000. Nejsou na třech místech, je to na ČTYŘECH MÍSTECH. A neni to 10 reaktorů, ale TŘINÁCT REAKTORŮ.

A všechny RBMK lze provozovat bezpečně, pravidelně vozím studenty na leningradskou JE. V technice to fakt není :-)

Vladimir Wagner
28. červenec 2019, 13:24

I na tom Rusové intenzivně pracují. Staví náhrady za tyto bloky. V Leningradské jaderné elektrárně se dokončil první blok VVER1200 a její první blok RBMK už byl odstaven. Druhý blok VVER1200 se zde dokončuje a po jejím spuštění se odstaví druhý blok RBMK. Také v Kurské jaderné elektrárně se začaly budovat dva bloky VVER1200, které nahradí první dva ze čtyř místních bloků RBMK. Postupně se tak budou nahrazovat i další bloky, takže v následujícím desetiletí by měly být postupně odstaveny téměř všechny bloky RBMK. Déle asi bude v provozu blok Smolensk 3, který byl spuštěn v roce 1990 a v provozu bude nejspíše až do roku 2035. Pokud se však bloky VVER1200 osvědčí v provozu a budou ekonomičtější než starší bloky a i jejich výstavba bude rychlá a efektivní, je možné, že se vyřazování bloků RBMK zrychlí.

Martin Hajek
28. červenec 2019, 19:46

S tou intenzitou bych si dovolil poněkud nesouhlasit. Zatím byl v Rusku odstaven jediný reaktor RBMK 1000 uvedený do provozu v roce 1973, tedy odstavení po 45 letech provozu. To opravdu na nějaký velký spěch nevypadá. Lenigradská 2 bude odstavena po 46 letech provozu. Kursk 1 má být odstaven v roce 2022, tedy rovněž po 46 letech provozu atd. Rusko prostě nechává reaktory RBMK 1000 normálně dosloužit. To je u typu reaktoru, který způsobil největší jadernou katastrofu v dějinách, přece jen trochu zvláštní přístup. A mimochodem je také docela zvláštní, že protijaderní aktivisté bojují s tlakovodními reaktory v EU, ale tohle jim vůbec nevadí.

Vladimir Wagner
28. červenec 2019, 20:54

Souhlasím a také bych si přál, aby ta obměna reaktorů RBMK probíhala rychleji. Na druhé straně všechny tři reaktory VVER1200, které jsou v současné době v Rusku, budou náhradou reaktorů RBMK.

Vladimir Wagner
29. červenec 2019, 10:57

Mám na mysli tři reaktory VVER1200 ve výstavbě. Ještě možná poznámka. Všechny reaktory RBMK byly na základě zkušeností nejen z Černobylu modifikovány tak, aby k efektům, které vedly k havárii už nemohlo dojít.

Andrea Borotea
29. červenec 2019, 09:03

Černobyl je v kurzu a má proč.

To že blok 2 EDU už skoro 1/4 roku nedodává elektřinu a 2x se ho pokoušeli najet a vždy neúspěšně to SÚJB... nezajímá a ČEZ mlží jako v dobách Černobylu.

Trubičky 1,4 mm tlusté ve vražedných podmínkách jsou prevít. Úvodní projekt EDU s tím počítal že po 30 letech ve vodě už nerezová austenitická ocel není ocel ale bláto např v místě kde je podpěra z nejaderné strany tam je poruch nejvíce. Nebo některý chytrák v rámci zvýšení výkonu dostal idiotský nápad snížení odkalu a odluhu a..... zahuštění vody louhem louhové křehnutí jako v každém bubnu každé elektrárny.

Zbyněk Vymyslický
29. červenec 2019, 10:37

Nevidím moc důvod proč se měly odstavovat reaktory,které za běžného provozu fungují. Pokud se nebude experimentovat je to naprosto bezpečná věc. koneckonců cca 50let provozu mluví jasně.

Martin Hajek
29. červenec 2019, 13:16

Za běžného provozu fungoval docela dobře i ten 4. blok v Černobylu... Navíc havárie v Černobylu není zdaleka jediná na tomto typu bloku. K menší havárii došlo již r. 1975 na 1. bloku Leningradské jaderné elektrárny, r. 1982 na 1. bloku v Černobylu, a zejména v roce 1983 na Ignalině. To je na reaktor, kterého se celkem postavilo 17 kusů dost nelichotivá bilance. Navíc samozřejmě základní problém tohoto designu, tedy hořlavý grafit v celém reaktoru, z principu odstranit nelze.

Vladimir Wagner
30. červenec 2019, 17:25

Je však třeba zdůraznit, že všechny tyto nehody nastaly v době před tím, než se udělaly modifikace vyplývají právě ze zkušeností z nich. Od té doby už problémy nenastávaly. Hlavní systémovou chybou tak bylo, že se utajovala nehoda v Leningradské elektrárně a modifikace, které se doporučovaly už po ní, neprovedly. Pokud by tomu tak bylo, nedošlo by ani k problému v Ignalině a ani k Černobylu.

Bizon
29. červenec 2019, 17:43

RBMK mají pár nepříjemných vlastností, ale na druhou stranu člověk musí obdivovat tu jednoduchost. Žádná reaktorová nádoba, žádný kontejnment, jen spousta trubek s palivem a grafitem, kolem toho nasypané radiační stínění a položené výko. Grafit je lepší moderátor než voda takže nepotřebuje obohacené palivo, bohužel bez ohohacení se ještě zhoršuje positive void coefficient=(

Candu reaktory mi příjdou docela hodně podobné RBMK, většinu pozitivních vlastností mají společných ale Candu nemá ty kritické negativní vlastnosti. Těžká voda místo grafitu je sice hodně drahá, ale zase nehoří. Je mi líto že tento typ reaktoru není rozšířenější, bohužel asi proto že se v něm snadno breeduje plutonium pro výrobu zbraní=/

Martin Hajek
29. červenec 2019, 23:02

Ano, RBMK byl velmi levný, navíc mu stačilo palivo s minimálním obohacením. Jenom ta havárie to potom celé trochu prodražila... Jinak jste zapomněl ještě na jednu věc, aktivní zóna RBMK má tendenci nefungovat jako jeden celek, takže snadno může dojít k lokálnímu přehřátí a dalším trablům. A samozřejmě jsou tu také všechny problémy varného reaktoru.

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se