Greenpeace tvrdí, že pařížská klimatická konference z prosince 2015 přinesla „konec doby uhelné“. Ve skutečnosti, ale Paříž nepřinesla nic nového. Jen zopakovala dávný závazek z Rio de Janeiro (1992), že bychom měli „nějak“ bojovat proti oxidu uhličitému. Ale na rozdíl od Kjótského protokolu (1997) nebyly přijaty žádné konkrétní závazky. Což není  žádná škoda. Vždyť i to vychvalované Kjóto bylo jen divadlo pro kamery. Státy se tam zavázaly, že budou jakoby předstírat snižování skleníkových emisí. Nic víc.

Podpis ČR pod Kjótským protokolem byl také jen švindl. Zavázali jsme se, že budeme emise mít o 8% nižší než v roce 1990. Jenže to jsme v té době už dávno měli splněno! Že Česká republika od roku 1989 snížila své emise skleníkových plynů, na tom environmentalisté nemají žádnou zásluhu. Příčinou totiž byl propad výroby způsobený rozpadem RVHP. V roce 1985 ČR měla roční emise 168 milionů tun CO2. V roce 1990 to bylo 155 milionů tun CO2. A v roce 1995 jen 123 milionů tun CO2. To jsou údaje Mezinárodní agentury pro energii (IEA) ve zprávě „CO2 Emission From Fuel Combustion“ (2009).[i] Pozor, v novějších vydáních se uvádí jen údaje za rok 1990 a současnost (třeba 2013), takže vzniká iluze, že za snížení emisí má zásluhu i Kjóto. Paradoxně nejvíce se tohoto proti skleníkovým plynům udělalo za vlád Václava Klause. A stejná situace je v Německu, protože v NDR došlo po pádu Berlínské zdi k velkému poklesu výroby a tím se mimoděk snížily emise.[ii] Brilantně tuto iluzi analyzoval John Rosenthal ze Stanfordovy University v článku „The EU Connection in Climate Research“.

Kromě zdecimování výroby a ztráty exportu je ještě jedna cesta, jak snížit emise skleníkových plynů. Přesunout produkci do jiných zemí. To se daří, protože firmy prchají z Evropy před klimatickými daněmi a zdražením energií. Spolu s výrobou se z Evropy stěhují emise CO2 i pracovní místa a daňové výnosy. Říká se tomu „únik uhlíku“ (carbon leakage). Británie se svého času chlubila, že své emise snížila o 18% vůči úrovni z roku 1990. Když si ale britské ministerstvo životního prostředí (Defra) objednalo analýzu u Stockholm Environment Institute (SEI), ukázalo se, že je to jen statistická iluze.[iii] Británie zdánlivě snížila své emise tím, že výrobu přesunula do rozvojových zemí. Ve skutečnosti emise britských firem stouply o 20%. Mimo jiné i díky tomu v rozvojových zemích jako je Čína či Indie průmyslová výroba roste. S tím rostou i globální emise skleníkových plynů. Evropa už dávno není hlavní tahoun světové ekonomiky. Ročně v EU vzniká jen cca 13% světových emisí skleníkových plynů. I když my své emise drasticky snížíme, v globálním průměru to bude jako plivnutí do moře. Takže navzdory všemu schůzování a papírování skleníkové plyny stále rostou.

Zatím totiž nemáme dost alternativních zdrojů energie, abychom mohli fosilní paliva opustit. A energii potřebujeme, na ní totiž stojí hospodářský růst. Ne, to není jen otázka nějakého honu za mamonem. Jde o otázku humanitní. Jen díky růstu ekonomiky se totiž daří boj proti podvýživě a chudobě. Míra světové chudoby (včetně rozvojových zemí) v období 1820 až 1990 klesla z cca 85% na cca 25%. Podíváme-li se jen na vyspělé průmyslové země, jde v tomto období o pokles (v případě Skandinávie či Střední Evropy) z cca 70% na méně než 5%.[iv] Za to vděčíme průmyslové revoluci, kterou pohánělo právě spalování fosilních paliv.

Mgr Vítězslav Kremlík

www.klimaskeptik.cz

 

Použité zdroje:

 

[i] CO2 emissions from fuel combustion – Highlights. 2009 Edition. International Energy Agency. (tabulky na str. 23 a 44).

[ii] ROSENTHAL, John. The EU Connection in Climate Research. Stanford University – Hoover Institute – Policy Review No. 162, August 2010. [cit 22.2.2015]. Dostupné na: http://www.hoover.org/research/eu-connection-climate-research

[iii] WATT, Robert. Carbon dioxide emissions associated with UK consumption increase. Stockholm Environment Institute, 2.červenec 2008 [cit 22.2.2014]. Dostupné na: http://www.sei-international.org/asia/about-sei-asia/1276

[iv] RAVAILLON, Martin. Poverty in the Rich World When It Was Not Nearly So Rich. Center for Global Development. 28.5.2014. Dostupné online na: http://www.cgdev.org/blog/poverty-rich-world-when-it-was-not-nearly-so-rich

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *