I když vývoj jaderné energetiky nebyl ani v tomto roce jednoduchý, lze jej označit za velmi úspěšný. Elektřinu začalo dodávat do sítě už druhý rok po sobě deset nových bloků a kapacita jaderné energetiky se zvedla o 9 GW. Velice pozitivním trendem je, že kromě Číny zahájily provoz bloky i v Indii, Pákistánu, Jižní Koreji a USA. Odehrálo se také několik událostí, které jsou klíčové pro další rozvoj tohoto odvětví.

V Jižní Koreji byl uveden do komerčního provozu blok III. generace. Jde o tlakovodní reaktor APR1400. Ve výstavbě jsou další bloky v Jižní Koreji, ale hlavně se dokončují čtyři tyto bloky ve Spojených arabských emirátech. Zde byla výstavba zahájena v roce 2012 a zatím pokračuje podle plánu. Je tak velká šance, že se první blok opravdu rozběhne již v tomto roce. Jižní Korea by tak ukázala, že je schopna postavit blok III. generace v zahraničí za pět let.

Blok Novovoroněž 6 (zdroj Rosenergoatom www.rosenergoatom.ru)
Blok Novovoroněž 6 (zdroj Rosenergoatom www.rosenergoatom.ru)

V Rusku se podařilo spustit blok Novovoroněž 6. Jde tentokrát bezesporu o reaktor III+ generace. V Rusku je ve výstavbě dalších několik bloků tohoto typu. Také ten se staví v zahraničí. Dva reaktory se od roku 2013 budují v elektrárně Ostrovec a dokončení prvního z nich se plánuje na rok 2018. Staveniště pro blok tohoto typu se připravuje ve finském Hanhikivi.

Pokud se tyto reaktory osvědčí v provozu a podaří se v letech 2017 a 2018 spustit i další bloky III+ generace, tedy reaktory EPR a AP1000, bude to už opravdu reálný start přechodu k této nové generaci reaktorů. Jeho úspěšnost je pak klíčová pro budoucí desetiletí rozvoje jaderné energetiky.

Dalším důležitým milníkem je zahájení komerčního provozu rychlého sodíkového reaktoru BN-800. Je to teprve druhý blok tohoto typu, který funguje v klasickém režimu komerční elektrárny. První takový je BN-600 v téže elektrárně. Řetězová reakce sice u BN-800 odstartovala už v roce 2014 a už v roce 2015 dodával elektřinu do sítě, ovšem na plný výkon a do komerčního provozu byl uveden právě až v roce 2016. Měl by se stát vzorem pro již opravdu komerční reaktor BN-1200 a důrazným nakročením k reaktorům generace IV.

Elektrárna Kudankulam se dvěma bloky VVER1000 (zdroj Rosatom)
Elektrárna Kudankulam se dvěma bloky VVER1000 (zdroj Rosatom)

Důležitým krokem je i zahájení komerčního provozu bloku Kudankullam 1 v Indii a zahájení produkce elektřiny v bloku Kudankullam 2. Zde jde o ruské bloky VVER1000, které mají hlavně bezpečnostní parametry velmi blízké reaktorům III. generace. Při dokončování prvního bloku se sice objevily problémy, ale nyní už běží standardně. Dohromady se jejich připojením kapacita jaderných zdrojů v Indii zvýšila ze 4,4 GW na 6,2 GW, tedy téměř o 50 %. Ve stejné elektrárně byla zahájena výstavba další dvojice bloků a před dokončením je několik dalších reaktorů. Jaderné zdroje tak spolu z obnovitelnými mohou významně přispět k omezování emisí z produkce elektřiny v této zemi.

V Číně se uvedlo do provozu celkově pět bloků a jejich výstavba trvala okolo pěti let. Potvrdilo se tak, že Čína je schopna stavět reaktory za pět let. Nyní se dostala v počtu jaderných reaktorů na třetí místo za USA, Francii a Japonsko, i když u Japonska je situace v jaderné energetice hodně otevřená. V současné době jsou tam v provozu pouze dvě elektrárny Sendai a Ikata. I v příštím roce by měla Čína spustit řadu bloků, těmi nejočekávanějšími jsou právě reaktory III+ generace AP1000 a EPR. Pokud efektivitu a rychlost výstavby bloků udrží i při přechodu z II. na III. generaci, mohou přispět v této zemi jaderné zdroje spolu s větrnými, které se rozvíjí zhruba stejně rychle, k dramatickému snížení emisí. A to hlavně těch, které dusí čínská města.

electricitymap
Emisi oxidu uhličitého lze průběžně sledovat zde. Takto vypadá situace v době, kdy je situace pro Německo ideální, ráno po Silvestru je minimální spotřeba a docela dost fouká.

 V Evropě proběhlo několik velmi důležitých rozhodnutí, které velmi silně ovlivní rozvoj jaderné energetiky. Většinou se týkají spíše akcí úředních a přípravných než reálné výstavby zdrojů. Velká Británie, Maďarsko a Finsko se vydaly na cestu k nízkoemisní elektroenergetice s pomocí jaderných a obnovitelných zdrojů. Velká Británie rozhodla o zahájení výstavby elektrárny Hinkley Point C a pokročilo se i u dalších elektráren. Také ve Finsku a Maďarsku se od přípravy staveniště pomalu přechází k samotné výstavbě.

Ve Francii došlo v listopadu k mimořádným odstávkám a kontrolám některých reaktorů, u kterých bylo podezření, že větší obsah uhlíku má u nich dopad na bezpečnost. Vzhledem k tomu, že v té době ani moc nefoukalo a v Evropě je i jistý nedostatek vody, ukázalo se v té době, kam by Energiewende v celé Evropě vedla. Elektřinu musely vyrábět zdroje fosilní a z velké části uhelné.

Plánovaná podoba dvou bloků jaderné elektrárny Hinkley Point C. Tato elektrárna by měla ukončit přestávku ve výstavbě nových jaderných bloků ve Spojeném království, která trvá přes 20 let.
Budoucí elektrárna Hinkley Point C (zdroj EDF)

 Velmi názorně ukazuje produkci oxidu uhličitého Online mapa na stránkách projektu Tomorrow. Je vidět, že zatímco v současné době je produkce oxidu uhličitého ve Francii většinou okolo 100 gCO2ekv/kWh a Švédska dokonce jen okolo 50 gCO2ekv/kWh, tak u Německa je to většinou přes 400 gCO2ekv/kWh. A to je v Německu stále 10 GW jaderných zdrojů. Francie a Švédsko tak jsou čistě zelená a Německo se barví k tmavší hnědé.

V Německu po odstavení prvního velkého bloku v Bavorsku Grafenrheinfeld v roce 2015 pokračoval propad ve výrobě elektřiny z jádra. Zatímco před začátkem Energiewende vyrobily jaderné elektrárny nejvíce elektřiny (téměř 160 TWh ročně), tak nyní už je u hodnoty okolo 80 TWh ročně, tedy hluboko pod výrobou z těchto fosilních zdrojů. I letos ještě pořád vyprodukovaly jaderné elektrárny více elektřiny než větrné. To se změní v tomto roce, kdy bude odstaven další velký blok v Bavorsku. Z průběhu výroby elektřiny z různých zdrojů v Německu je vidět, že řadu let se už výroba z vody a biomasy nemění. Pro náhradu jádra tak může Německo využít pouze vítr a slunce. Je však otázka, do jaké míry se to podaří.

graf
Dosavadní průběh německé Energiewende. Roční výroba různých zdrojů elektřiny v Terawatthodinách v jednotlivých letech. Data převzata z Fraunhofer ISE (https://www.energy-charts.de/energy.htm).

Výsledek protikladných rozhodnutí různých evropských států uvidíme zhruba za deset let. V té době už budou odstaveny všechny jaderné bloky v Německu a snad postavena i vedení od větrných parků na severu k průmyslovému Bavorsku na jihu. Měly by být také dobudovány jaderné bloky ve Velké Británii, Finsku a Maďarsku. Bude tak možné srovnat, k jakým emisím z elektroenergetiky povede bezjaderná cesta Německa, Dánska a Rakouska ve srovnání s kombinací jádra a obnovitelných zdrojů u Francie, Maďarska, Finska, Slovenska, Švédska a Švýcarska.  Uvidíme, jak bude vypadat tato mapa za zmíněných deset let. Zda bude Anglie, Finsko a Maďarsko zelené jako nyní Francie a jak bude barevné Německo.

V celosvětovém měřítku závisí budoucnost jaderné energetiky na úspěchu reaktorů III. generace v budoucnu pak na nových reaktorech generace IV i v podobě malých modulárních reaktorů. Podrobný rozbor stavu jaderné energetiky, vývoje nejen v minulém roce a výhledu do budoucna je zde.

Štítky: Názor

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *