Před rokem a dvěma měsíci jsem psal o Jižní Austrálii, kraji bez baseloadu. V tomto kraji se politici s významnou většinou občanů rozhodli provést svůj vlastní energetický přechod, jehož součástí bylo i uzavření dvou uhelných elektráren stavěných pro tzv. režim základního zatížení, tj. elektrárny, které jedou pořád bez ohledu na cokoliv, v případě nouze jsou schopny mírně utlumit výrobu.

Aktuálně vyvolal Ducha Vánoc minulých kolega Petr Nejedlý. Jižní Austrálii totiž v posledním roce zastihlo několik, z hlediska elektroenergetického, závažných situací. Nejzávažnější dva stavy, které nastaly byl blackout 28.září 2016 a brownout letos 8.-9. února. Kolega Nejedlý popsal onen blackout velmi podrobně, o brownoutu se jen zmínil. Já bych chtěl tímto textem jeho informace doplnit. Zároveň také nabízím krapítek jinou interpretaci děje v Jižní Austrálii.

Uhelné elektrárny

V Jižní Austrálii byly uzavřeny obě uhelné elektrárny. Kolega Nejedlý ovšem nezmínil důvody. Hlavním důvodem totiž byla ekonomika. Obě uhelné elektrárny byly zásobovány hnědým uhlím nízké kvality z 280 km vzdáleného povrchového lomu Telford Cut. V tomto lomu se těžilo už od roku 1943 a dnes je již fakticky vytěžený, další pokračování těžby nebylo dle majitele rentabilní, uhlí bylo třeba draze přepravovat na velkou vzdálenost. Obě elektrárny navíc byly v situaci, kdy bylo nutné investovat do modernizací, u kterých nebyla perspektiva ekonomické návratnosti. Hlavními důvody uzavření obou elektráren byly tedy hlavně vyčerpání zdroje uhlí a špatná ekonomika provozu.

Blackout – 28. září 2016

Ve středu 28. září přibližně v 16 hodin místního času zasáhla Jižní Austrálii mimořádně silná bouře doprovázená tornády. Jejím důsledkem byla potrhaná přenosová síť a rozsáhlý blackout. Souhlasím s kolegou Nejedlým, že by šlo hovořit o velkém štěstí, kdyby se podařilo alespoň část sítě udržet stabilní.

Bouře doprovázená tornády nad Jižní Austrálií.
Bouře doprovázená tornády nad Jižní Austrálií.

Velmi zajímavé byly ovšem důsledky tohoto výpadku. V Jižní Austrálii mají k dispozici 2 plynové elektrárny Mintaro (90 MW) a jednotka č.5 elektrárny Quarantine (120 MW), které dostávají extra platby za System Restart Ancillary Services neboli schopnost restartovat síť ze tmy. Obě tyto elektrárny v době, kdy měly tuto schopnost uplatnit, hanebně selhaly. Síť proto mohla být nahozena až po provizorní opravě vedení k Heywoodské lince. Velké plynové zdroje Pelican Point a Torren’s Island tedy musely čekat na stabilní síťovou frekvenci, stejně jako větrné elektrárny.

Jako opravdové sprosťáctví vnímám to, jak se někteří významní australští politici snažili celou situaci interpretovat jako naprosté selhání OZE a větrných elektráren zvláště ještě než se vůbec rozběhla analýza příčin blackoutu. Ta následně vyloučila jakékoliv pochybení ze strany VtE.

Brownout – 8.-9. února 2017

Vlna letních veder, kdy polední teploty dosahovaly až 42 stupňů Celsia měla za následek to, že klimatizace jely v Jižní Austrálii naplno. Úměrně tomu dosahovala špičkových hodnot i spotřeba elektřiny. V té době se ovšem nenaplnil předpoklad, že 2800 MW instalovaného výkonu plynových zdrojů a 800 MW výkon propojení do Victorie je více než dostatečné množství výkonu pro pokrytí spotřeby i večer po vlně veder, kdy už FVE tolik nevyrábí a vítr je slabý. Jenže se ukázalo, že když jich bylo nejvíce potřeba, celých 20% instalovaného výkonu plynových zdrojů bylo mimo provoz. Pokrytí reziduálního výkonu okolo 2300-2500 MW bylo tedy dost na hraně a výpadek nějakého většího zdroje by tedy mohl shodit celý systém. Pikantním detailem je důvod proč byla mimo provoz 240 MW jednotka č.2 elektrárny Pelican Point. Její majitel (Engie) jaksi opomněl zajistit pro její provoz dostatek zemního plynu.

Důsledkem tedy bylo, že operátor elektrické sítě nuceně na 40 minut odpojil cca 90 000 domácností.

Problémům není konec

Aby to všechno nebylo málo, objevil se v Austrálii nový problém. Fotovoltaické a větrné elektrárny v posledních 10 letech výrazně ovlivnily spotové ceny elektřiny. Stala se podobná věc jako v Německu, že zmizely velmi výnosné cenové špičky a celkově poklesla cena silové elektřiny. To ovšem dost nabouralo ekonomiku provozu uhelných a plynových elektráren. Jejich majitelé se rozhodli hrát tvrdě. Když máte na trzích s pružným výkonem a s regulací sítě málo hráčů jako v Jižní Austrálii, lze s cenami snadno manipulovat. Takže „náhle“ vznikají nerovnováhy v síti, za jejichž likvidaci dostávají uhelné a plynové zdroje balík peněz, „náhle“ se objevují velmi podezřelé poruchy u elektráren a provozovatelé záložních kapacit zprovozňují špičkové zdroje až při cenách okolo 10 000 AUD/MWh (~18 Kč/kWh). Všechno samozřejmě platí zákazníci.

Distribuce frekvence sítě v Jižní Austrálii
Distribuce frekvence sítě v Jižní Austrálii

Poučení z krizového vývoje

Ve své zprávě hodnotící zářijový blackout navrhuje AEMO (Australian Energy Market Operator) celkem 19 opatření, která mají vést ke zlepšení provozu elektrických sítí v Austrálii. Jsou jedno vedle druhého opatření administrativní, regulatorní a kontrolní povahy. Navrhují upravit pravidla provozu zdrojů a jejich dodávek, zohledňovat lépe vliv počasí a technické parametry zdrojů, pravidelně kontrolovat a testovat schopnost určených zdrojů startovat do tmy, apod. Další změnou je úprava pravidel pro regulaci sítě. Ta pravidla budou v nejbližší době upravena tak, aby umožnila participaci co největšího počtu subjektů. Hlavní změnou bude zkrácení regulačních intervalů. Aukce na regulační výkon budou probíhat pro každý 5 minut dlouhý interval. Do regulace se tak mohou lehce zapojit i FVE, VtE, akumulace energie a demand response. Novou šéfko AEMO se totiž stala Američanka Audrey Zibelman, radikální reformátorka trhu s elektřinou z New Yorku.

Vláda Jižní Austrálie za poslední rok pochopila jednu věc, na provozovatele, pro systém klíčových, plynových zdrojů není spolehnutí. Cílem opatření v, narychlo vytvořené, energetické politice je obejít se v maximální míře bez nich. Zelenou tak dostávají další projekty větrných a fotovoltaických farem, najednou se velmi rychle pohnul vpřed projekt solárně-termální elektrárny s termálním zásobníkem na 6 hodin provozu v Port Augusta. Další úvahou bylo, že když jsou provozovatelé plynových zdrojů tak neschopní, bude muset stát dělat práci místo nich, proto vznikla úvaha o stavbě 250 MW záložní plynové elektrárně a zásobnících zemního plynu. Jestli se opravdu uskuteční? Těžko říct.

A celému tomu nasadila korunu twitterová konverzace Elona Muska a australského miliardáře Mika Connona-Brookse. Tímto do hry ve velkém stylu vstoupila akumulace elektřiny v bateriích. Najednou jakoby lidem spadly klapky s očí, stačilo se podívat na cenovou nabídku a rychlost výstavby. S několika velkými bateriovými systémy bude síť mnohem odolnější a budou mít mnohem více špičkového výkonu. Největší legrace nastala, když byl po schůzce zástupců Tesly a vlády Jižní Austrálie vypsán první tendr na bateriovou akumulaci (100 MW/400MWh). Svůj zájem se zúčastnit oficiálně deklarovalo 90 firem. Jedna dokonce šla tak daleko, že prostě postaví 300 MW FVE a k ní 100MW/400MWh baterii, stačí jí jen přístup na trh.

Události posledního roku nenechaly spát ani obyčejné spotřebitele. Nespolehlivost dodávek byla pro mnoho lidí poslední kapkou. Dnes tak v Jižní Austrálii (a ve zbytku Austrálie taky) probíhá obrovský boom domácích fotovoltaických instalací kombinovaných s baterií a s invertorem schopným ostrovního provozu. Ekonomicky to dává smysl a vlastní zdroj působí dobře i psychologicky na klid v duši uživatelů.

Vypadá to, že události posledního roku v Jižní Austrálii přechod na OZE urychlily a nejen tam. Miluju, když lidi nad potížemi nebrečí a místo toho se je snaží řešit.

Perlička závěrem

Současné federální australské vládě se občas posměšně říká „COALition“. Podle mnohých názorů příliš okatě nadržuje průmyslu okolo těžby uhlí, ropy a plynu. Její zástupci si neopomněli přihřát polívčičku do médií hlásali jak jsou FVE a VtE nespolehlivé, ministr financí si donesl do parlamentu kus uhlí a nechával ho kolovat. Zároveň centrální vláda začala přicházet s vlastními nápady na řešení „krize“. Měly jimi být obří přečerpávací elektrárna Snowy Hydro a rozsáhlá výstavba „čistých“ uhelných elektráren. Jenže se rychle ukázalo, že obojí by trvalo moc dlouho vybudovat, bylo by to zbytečně drahé řešení a problémy by to stejně nevyřešilo. No, a pak se do toho vložil mediální hype kolem Elona Muska a australský premiér předvedl ukázkovou vývrtku a obrat o 180 stupňů. Stačila k tomu pohled na podporu OZE v australské společnosti, možnost výstavby továren na baterie v Austrálii a blížící se volby. Krátce na to přijel federální ministr energetiky a životního prostředí Josh Frydenberg do Adlaide a vznikla tahle komická situace během tiskové konference s Jayem Weatherhillem, premiérem Jižní Austrálie.

 

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *