Domů
Názory
K otázce výstavby nového jaderného bloku v Dukovanech
Zdroj: ČEZ

K otázce výstavby nového jaderného bloku v Dukovanech

Obsah tohoto článku nebyl zpracován ani upravován redakcí webu oEnergetice.cz a článek nemusí nezbytně vyjadřovat její názor.

Shrnutí:

  • Lze se důvodně domnívat, že náklady na plánovanou výstavbu EDU II nebudou uváděných 160 mld. Kč, ale výrazně více. Dle existujících zkušeností s výstavbou jaderných bloků lze očekávat navýšení nákladů v průběhu výstavby v rozsahu cca 2,2 až 2,4násobku původního rozpočtu, v tomto případě tedy nejméně 350 až 385 mld. Kč (suma, která odpovídá až ¼ výdajů státního rozpočtu v roce 2019).
  • Pouze přípravná fáze projektu vyjde na desítky mld. Kč, a to i v případě, že se k výstavbě nového bloku nakonec nepřistoupí.
  • I pokud dojde k zahájení výstavby, neexistuje záruka, že bude projekt také úspěšně dokončen.
  • Časový plán počítající se spuštěním nového zdroje v roce 2036 se jeví jako nereálný. Pokud bude tento projekt vůbec kdy dokončen, nelze očekávat, že se tak stane dříve, než v první polovině 40. let tohoto století.
  • Dle analýzy ČEPSu je možné odstavit stávající uhelné elektrárny, aniž by muselo dojít k výstavbě nového jaderného bloku.
  • Úvod

    Ještě v průběhu nouzového stavu schválila česká vláda, v režimu „tajné“, návrhy dvou smluv o podpoře výstavby nových jaderných bloků v ČR. Schválení podoby třetí smlouvy je podmíněno přijetím zákona o podpoře jaderných zdrojů, který má upravovat podmínky, za kterých bude stát elektřinu z těchto zdrojů vykupovat. Předkladateli zákona, ministru průmyslu a obchodu Karlu Havlíčkovi (ANO), se přitom podařilo prosadit výrazné zkrácení připomínkového řízení a současně omezit počet subjektů, které se k tomuto zákonu mohou vyjádřit.

    Dle současné podoby návrhu zmíněného zákona mají být případné finanční ztráty z výstavby a provozu nových zdrojů přeneseny na koncové spotřebitele s odkazem na zákon č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie. V tuto chvíli přitom není jasný způsob, jakým se má případná „jaderná přirážka“ stanovit, ani její výsledná výše. Ta bude záviset mj. na tom, jaké budou celkové náklady na výstavbu nového zdroje.

    V této souvislosti logicky vyvstává otázka, jaký je odhad nákladů na výstavbu nového bloku jaderné elektrárny Dukovany (EDU II), případně jak se tento odhad může lišit od nákladů skutečných.

    Aktuální cena, kterou v souvislosti s EDU II zmiňuje ředitel společnosti ČEZ Daniel Beneš, je 6 mld. euro, což je dle současného kurzu přibližně 160 mld. Kč. Stát by se měl na financování podílet ze 70 %, zbylých 30 % má uhradit ČEZ (který je však ze 70 % vlastněn státem). Premiér Andrej Babiš (ANO) přitom počítá s výběrem dodavatele do konce roku 2022, zahájením prací v roce 2029 a jejich dokončením v roce 2036.

    Přehled aktuálních projektů

    Určitou představu, jaké jsou skutečné náklady na výstavbu nových jaderných bloků, lze získat z přehledu jaderných elektráren, které jsou aktuálně ve výstavbě, viz následující tabulka.

    Rok zahájení výstavby

    Země

    Název

    Instalovaný výkon

    Původní odhad nákladů

    Aktuální odhad nákladů

    Přepočet na

    1200 MW instalovaného výkonu

    Plánovaný rok dostavby

    (délka výstavby)

    2005

    Finsko

    Olkiluoto 3

    1720 MW

    3,2 mld. EUR

    11 mld. EUR

    206 mld. Kč

    2021

    (16 let)

    2007

    Francie

    Flamanville 3

    1750 MW

    3,3 mld EUR

    12,4 mld EUR

    228 mld. Kč

    2023

    (16 let)

    2008

    Slovensko

    Mochovce 3 & 4

    942 MW

    2,4 mld. EUR

    5,67 mld. EUR

    194 mld. Kč

    2020

    (12 let)

    2013

    USA

    Vogtle 3 & 4

    2500 MW

    14 mld. USD

    17,1 mld. USD

    195 mld. Kč

    2021-2022

    (8-9 let)

    2018

    Velká Británie

    Hinkley Point C

    3440 MW

    19,6 mld. GBP

    23,5 mld. GBP

    240 mld. Kč

    2025

    (7 let)

    Tabulka 1 – přehled jaderných elektráren, které se aktuálně nacházejí ve fázi výstavby. V případě elektrárny Mochovce jsou uváděny pouze náklady na dostavbu dvou bloků, jejichž stavba byla v minulosti přerušena, nikoli náklady celkové. Ve všech případech se jedná o tzv. overnight costs, tedy náklady bez započtení úrokových sazeb.

    Autor záměrně uvádí pouze elektrárny, jejichž výstavba probíhá ve střední a západní Evropě, případně USA, zejména z toho důvodu, že podmínky ve sledovaných zemích lze srovnávat s podmínkami v ČR (na rozdíl od projektů, které jsou realizovány například v Asii). U zmíněných projektů lze navíc relativně snadno dohledat ověřitelné údaje, což o elektrárnách v jiných zemích neplatí (např. pro běloruskou elektrárnu Astravec se uvádí široké rozpětí nákladů mezi 5 a 22 mld. USD). Provedený přepočet na 1200 MW instalovaného výkonu souvisí s výkonem, který vychází z dříve předložené žádosti o povolení umístění stavby nového jaderného zdroje.

    Z tabulky lze vyčíst mj. to, že aktuální náklady na výkon, který odpovídá EDU II, jsou výrazně vyšší, než uvádí ČEZ. Průměrná hodnota u těchto pěti projektů je přibližně 213 mld. Kč na 1200 MW instalovaného výkonu, tj. cca o jednu třetinu více, než je odhad pro EDU II. Současně je důležité si uvědomit, že tyto hodnoty nejsou konečné, resp. že časem může dojít k jejich dalšímu nárůstu.

    Zajímavé je také sledovat, jak se v případě uvedených elektráren vyvíjely původně odhadované náklady v porovnání s aktuálními čísly. Z přehledu je patrné, že o čím starší projekt se jedná, tím vyšší je růst očekávaných nákladů na jeho dokončení. Např. u francouzské jaderné elektrárny Flamanville 3, jejíž stavba byla zahájena v roce 2007, je aktuální odhad téměř 4krát vyšší, než byla původně očekávaná suma. U britské elektrárny Hinkley Point C došlo zatím k navýšení pouze o 20 %, mj. proto, že je ve výstavbě teprve dva roky, a proto se u ní nestihly projevit jevy, které budou popsány dále. V průměru došlo u pětice sledovaných projektů o navýšení původního rozpočtu o 140 %. Pokud bychom toto číslo vztáhli k odhadu ČEZu pro EDU II, dostáváme se na částku přes 385 mld. Kč.

    Zmíněný růst nákladů souvisí mj. s překračováním původně stanovených termínů. Průměrná plánovaná délka výstavby je u těchto projektů nyní 12 let. Pokud by se začalo s výstavbou EDU II podle plánu v roce 2029, došlo by analogicky ke zprovoznění nového zdroje až ve 40. letech tohoto století.

    Lze oprávněně namítnout, že odhad na základě tak malého vzorku nemá dostatečnou vypovídací hodnotu. Jednotlivé projekty se od sebe navíc velmi liší. V případě slovenské elektrárny Mochovce 3 & 4 se v podstatě jedná o dokončení dvou bloků, jejichž stavba byla nejdříve zahájena v roce 1987, aby byla následně na více než 20 let přerušena. Zde stavěné reaktory VVER 440/213 tak budou nejspíše posledními dokončenými zástupci tohoto typu na světe. U finského projektu Olkiluoto 3 jde pro změnu o první elektrárnu s reaktorem typu EPR, který vznikl jako společný projekt Francie a Německa. Každý projekt tak má určitá specifika, která mají vliv na výsledné náklady. V prvním případě jde mj. o problémy spojené s navázáním na v minulosti provedené stavební práce nebo integrací bezpečnostních norem, které byly v průběhu dostavby zpřísněny v souvislosti s proběhlou nehodou v japonské Fukušimě. V případě druhém jde o obtíže spojené s implementací nových technologií a nezvládnutí práce se subdodavateli.

    Historické zkušenosti

    Kromě přehledu aktuálních projektů lze využít například srovnání, které v roce 2014 provedl tým kolem prof. Benjamina K. Sovacoola, který působí na univerzitách v dánském Aarhusu, anglickém Sussexu nebo americkém Vermontu. Provedená studie s názvem An International Comparative Assessment of Construction Cost Overruns for Electricity Infrastructure  se týká celkem 401 projektů v oblasti výstavby elektráren a přenosových vedení, které byly realizovány v 57 zemích (především v Evropě a USA) mezi léty 1936 a 2014. Jaderné elektrárny pak zastupuje vzorek 180 dokončených reaktorů. Studie se primárně zaměřila na překročení očekávaných nákladů během procesu výstavby, přičemž jednotlivé projekty byly rozděleny dle zdroje energie na elektrárny vodní, jaderné, tepelné (spalující fosilní paliva), solární (fotovoltaické i solární termální) a větrné plus zmíněná přenosová vedení jakožto nedílnou součást energetické infrastruktury. Výsledek tohoto srovnání zachycuje graf č. 1.

    Graf 1 – porovnání projektů v rámci energetické infrastruktury s ohledem na průměrné navýšení původního rozpočtu (šedé sloupce) a podíl projektů, kterých se toto navýšení týkalo (modré sloupce). Zkratka „Trans“ označuje kategorii výstavby přenosových vedení. Převzato ze studie „An international comparative assessment of construction cost overruns for electricity infrastructure“.

    Jak je z grafu patrné, nejvyšší nárůst nákladů byl zaznamenán u jaderných elektráren, a to v průměru o 117 %, tedy více než dvojnásobek původních rozpočtů. Pro srovnání, u solárních elektráren to bylo pouze 1,3 %. Kategorie jaderných elektráren současně vykázala nejvyšší podíl projektů, u kterých došlo k překročení rozpočtu – problém se týkal 175 ze 180 zkoumaných případů.

    Pokud bychom vztáhli zjištěné hodnoty na případ EDU II, vychází odhadované náklady na téměř 350 mld. Kč.

    Jiná práce od stejných autorů s názvem Construction Cost Overruns and Electricity Infrastructure: An Unavoidable Risk? je věnována mj. zpoždění projektů v průběhu výstavby. Dle tohoto zdroje bylo v případě jaderných elektráren průměrné zpoždění o 64 % oproti původnímu časovému plánu, viz graf 2. Opět vztaženo na případ EDU II, výstavba by netrvala 7, ale 11,5 roku.

    Graf 2 – porovnání překročení časových plánů výstavby (sloupce) a podíl projektů, u kterých došlo k překročení plánovaného rozpočtu (křivka). Převzato ze studie Construction Cost Overruns and Electricity Infrastructure: An Unavoidable Risk?

    Studie dále zkoumá enormní navýšení rozpočtu (v průměru o již zmíněných 117 %) v porovnání s relativně nižší časovou prodlevou (v průměru o 64 %). Dle autorů je to v případě jaderných elektráren způsobeno tou skutečností, že při rostoucím zpoždění se vytváří tlak na rychlejší dokončení projektů, což je provázeno zvýšenými náklady na mzdy a zkrácení dodacích termínů.

    Mezi další důvody překročení původních nákladů může dle autorů zmíněné studie patřit:

    • Vliv zpřísňujících se bezpečnostních opatření v souvislosti s proběhlými nehodami (v originále „regulatory ratcheting“): pokud v průběhu výstavby jaderné elektrárny dojde někde ve světě k jaderné havárii (např. nehody v Three Mile Islandu, Černobylu nebo Fukušimě), znamená to výrazné zpřísnění bezpečnostních opatření a souvisejících norem pro celý sektor. To v důsledku znamená zásahy do již existujícího návrhu, které se negativně odráží na výsledných nákladech.
    • Vliv negativní křivky učení, která představuje stav, kdy namísto toho, aby společně s každým dalším projektem díky vlivu rostoucích zkušeností klesaly náklady na jeho realizaci, dochází k pravému opaku. Dle Leny Christiansson z Mezinárodního institutu pro analýzu aplikovaných systémů, který sídlí ve Vídni, lze obecně u velkých projektů, které sestávají z velkých stavebních jednotek, pozorovat nižší učební efekt ve srovnání s projekty, které jsou založeny na využití vyššího počtu standardizovaných dílů. Výskyt tohoto jevu u jaderných elektráren potvrzuje další Sovacoolova studie nazvaná „Risk, Innovation, Electricity Infrastructure and Construction Cost Overruns: Testing Six Hypotheses„. Jedna ze zkoumaných hypotéz sleduje přítomnost křivky učení u jednotlivých projektů z oblasti energetické infrastruktury (použitý vzorek projektů odpovídá výše citovaným studiím). V případě jaderných elektráren se ukázalo, že v čím pozdějších letech byl projekt dokončen, tím vyšší bylo překročení původně plánovaných nákladů, viz graf 3a. Naopak u projektů solárních elektráren, které typicky sestávají z většího množství stejných dílů, došlo k opačnému jevu – v čím pozdějších letech byl projekt dokončen, tím nižší byly výsledné náklady, viz graf 3b.
    • Graf 3a – křivka znázorňující nárůst překročení očekávaných nákladů při výstavbě jaderných elektráren dle roku dokončení jejich výstavby. Převzato ze studie dostupné online zde..

      Graf 3b – křivka znázorňující pokles překročení očekávaných nákladů při výstavbě solárních elektráren dle roku dokončení jejich výstavby. Převzato ze studie dostupné online zde.

      • Vliv absence standardizovaného designu v oblasti výstavby jaderných elektráren. Dopady tohoto jevu úzce souvisí se zmínkou o standardizovaných dílech u předchozího bodu. Zatímco v podstatě každý projekt jaderné elektrárny je místně specifický a (z vícero důvodů) využívá na míru vyrobených komponent, např. právě u fotovoltaických elektráren se jedná o kombinaci velkého množství standardizovaných dílů, které lze vyrábět dle stejného designu a ve velkých sériích.
      • Vliv politické podpory – tato teze předpokládá, že jaderná energetika byla v některých zemích podporována nikoli pro svoji ekonomickou výhodnost, ale z jiných, často politických důvodů. Autoři uvádí příklad USA, kde se jaderná energie stala předmětem soupeření se Sovětským svazem, nebo Francie, kde se měla podílet na rekonstrukci národní identity a opětovném ustavení této země jakožto globální velmoci. V obou případech hrály ekonomické aspekty podružnou roli.
      • Studie nazvaná Why are Megaprojects, Including Nuclear Power Plants, Delivered Overbudget and Late? Reasons and Remedies od Giorgia Locatelliho z Univerzity v Leedsu vidí jako jednu z příčin neúměrného navýšení rozpočtu jaderných elektráren jejich komplexitu. Zde je na místě si uvědomit, že jaderné elektrárny patří k nejsložitějším člověkem vytvořeným technickým dílům. Při jejich stavbě a následném provozu je nutné kombinovat množství zcela odlišných disciplín. Kromě samotného jaderného inženýrství mezi ně patří např. stavební a elektroinženýrství, oblast informačních technologií, strojní a materiálové inženýrství, ale také geologie, psychologie, kybernetická bezpečnost ad.

        Další vrstvu komplexity jaderných projektů pak představuje jejich organizace podléhající striktní a do značné míry specifické regulaci. Ta s sebou přináší některé nežádoucí jevy, mezi které patří další navýšení nákladů dodavatelských řetězců v porovnání s nejadernými projekty.

        Nezdařené projekty

        I přestože dojde k zahájení výstavby nového jaderného bloku, neexistuje záruka, že bude také dokončen, případně že dojde k jeho spuštění. Tuto zkušenost lze mimo jiné sledovat i u většiny států sousedících s ČR.

        První takový případ se udál v Rakousku, kdy se v roce 1978 vyslovila těsná většina hlasujících v celostátním referendu pro nespuštění kompletně dokončené jaderné elektrárny Zwentendorf. V pozadí tohoto referenda stál mj. politický boj o křeslo tehdejšího kancléře, který s jeho výsledkem spojil své setrvání ve funkci. Celkové náklady na výstavbu vč. následné údržby a pozdějšího vyřazení dosáhly cca 14 mld. šilinků.

        Referendum udělalo definitivní tečku také za projektem polské jaderné elektrárny Żarnowiec, jejíž výstavba byla zahájena v roce 1982, aby byla o 7 let později pozastavena z rozhodnutí předsedy polské vlády. V hlasování, které se následně konalo v Gdaňském vojvodství, se více než 86 % voličů vyjádřilo proti dokončení elektrárny – veřejnost měla v čerstvé paměti události spojené s nehodou v ukrajinském Černobylu. Před zastavením prací byly ovšem proinvestovány nemalé finanční prostředky, neboť v areálu elektrárny bylo postaveno několik desítek budov. Samotná budova prvního ze dvou plánovaných reaktorových bloků byla dokončena ze 40 %. Celkově bylo na výstavbu elektrárny a následné související náklady vyčerpáno přibližně 84 % původního rozpočtu.

        Pohled na nedokončenou polskou jadernou elektrárnu Żarnowiec. Převzato z Wikipedie.

        V případě elektrárny Greifswald, nacházející se na území někdejší NDR, bylo postaveno celkem 6 reaktorů z plánovaných 8. Pátý reaktor byl ovšem v provozu pouze několik týdnů, šestý – byť plně dokončený – nebyl nikdy spuštěn.

        Ukončení provozu, resp. nespuštění již dostavěného reaktoru, souviselo s rozhodnutím vlády nově sjednoceného Německa, která podmínila další fungování splněním západních bezpečnostních standardů. Přestavba stávajících bloků však byla vyhodnocena jako ekonomicky nerentabilní. Stejný osud postihl také ex-východoněmeckou elektrárnu Stendal. První z jejích bloků byl přitom dokončen z 85 %, druhý z 15 %.

        Při pohledu na situaci ve Spojených státech lze zjistit, že od minulého století zde došlo ke zrušení výstavby více než 160 jaderných reaktorů, přičemž u více než 40 z nich byly zahájeny stavební práce.

        Poslední z těchto případů představuje projekt výstavby 2 bloků v elektrárně Virgil C. Summer. Jejich stavba, která byla zahájena v roce 2013, byla sužována neustálými zpožděními a nárůstem rozpočtu. Tyto problémy nakonec přispěly ke krachu dodavatelské firmy (která se v minulosti mj. ucházela o dostavbu jaderné elektrárny Temelín), přičemž většinový vlastník projektu se krátce na to, v obavě z dalšího zpoždění a růstu nákladů, rozhodl celý projekt raději ukončit. Mezitím bylo proinvestováno na 9 mld. USD (v přepočtu více než 200 mld. Kč). Celkové náklady na dokončení elektrárny byly odhadnuty na cca 23 mld. USD (více než 500 mld. Kč).

        Pohled na staveniště 2. a 3. bloku elektrárny Virgil C. Summer, jejíž stavba byla zastavena v roce 2017. Převzato z webu cleanenergy.org

        Závěr

        Na základě skutečností uvedených v předchozích kapitolách se lze důvodně domnívat, že náklady na plánovanou výstavba EDU II nebudou uváděných 160 mld. Kč, ale výrazně více. Dle existujících zkušeností s výstavbou jaderných bloků, lze očekávat navýšení nákladů v průběhu výstavby v rozsahu cca 2,2 až 2,4násobku původního rozpočtu, v tomto případě tedy nejméně 350 až 385 mld. Kč (suma, která odpovídá až ¼ výdajů státního rozpočtu v roce 2019). Stále je však řeč o tzv. overnight costs, tedy nákladech bez započtení úrokových sazeb, resp. souvisejících finančních výdajů.

        Pouze přípravná fáze projektu vyjde na desítky mld. Kč, a to i v případě, že se k výstavbě nového bloku nakonec nepřistoupí.

        I pokud dojde k zahájení výstavby, neexistuje záruka, že bude projekt také úspěšně dokončen. K jeho přerušení či úplnému zastavení může dojít např. z politických, bezpečnostních, případně finančních důvodů.

        Časový plán počítající se spuštěním nového zdroje v roce 2036 se jeví jako nereálný. Pokud bude tento projekt vůbec dokončen, nelze očekávat, že se tak stane dříve než v první polovině 40. let tohoto století.

        Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je namístě otázka, zdali je výstavba EDU II bezpodmínečně nutná, zvláště s ohledem na chystané ukončení výroby elektřiny z uhelných zdrojů. Dle údajů z nezávislé analýzy spol. ČEPS, která v ČR zajišťuje provoz přenosové soustavy, je tento scénář možný. Po odstavení stávající dukovanské jaderné elektrárny v letech 2035-2037 a následném ukončení výroby z uhelných zdrojů do roku 2040, by těžiště výroby elektřiny spočívalo především na obnovitelných zdrojích energie, zejména fotovoltaických (15,3 GW instalovaného výkonu) a větrných elektrárnách (4,7 GW). Stabilitu sítě by v tomto případě zajišťovaly mj. plynové elektrárny (4,8 GW) a bateriová akumulace (812 MW).

        O autorovi:

        Autor vystudoval mj. obor Energetická a procesní zařízení na VUT v Brně. Jako projektant v minulosti pracoval např. na projektech sanace těžby uranu ve Stráži pod Ralskem nebo dostavbě jaderné elektrárny Mochovce. Nyní působí jako manažer v oblasti vývoje a výroby elektrických strojů. Kromě toho pracuje jako analytik pro organizaci Fakta o klimatu.

        Štítky:Názor

        Komentáře

        (82)

        Jan Veselý

        9. červenec 2020, 07:41

        Pěkný text, dobře shrnuje důvody proč globální jaderná výstavba hyne na úbytě, bez ohledu na sny českých "jaderných strejců".

        Jen bych dodal, že JE jsou stavební projekty, tam je ubohá produktivita práce i kapitálu. FVE a VtE jsou masově produkované průmyslové výrobky, tam produktivita obojího roste utěšeným tempem.

        Oldřich Sklenář

        9. červenec 2020, 09:14

        Dobrý den a díky za komentář.

        Rozdíl mezi JE a FVE zmiňuji v odstavcích "Vliv negativní křivky učení" a "Vliv absence standardizovaného designu...". Tématu OZE se hodlám do budoucna věnovat v samostatném textu...

        Josef

        9. červenec 2020, 12:03

        Článek je protijaderný, ale v jednom má autor pravdu , totiž že jaderná energetika není příliš levná, jenže z dlouhodobého pohledu levná je, protože dnešní JE (Ruské) mají životnost 100 let. Takže až se investice zaplatí což bude zhruba za 20 let, pak náklady na provoz a palivo jsou malé, takže dalších 80 let JE vyrábí el. energii velmi lacině. A jedná se o ohromné množství energie navíc ekologický stabilní zdroj. Například větrné el. mají životnost okolo 20 let amortizují se s nějakým ziskem po 15 letech a levně dodávají el. energii jen 5 let. Hlavní komponent FV elektráren střídač má životnost kratší než 15 let. Navíc je to mlácení prázdné slámy, protože alternativu vůči jaderné energetice při zachování závazků klimatické dohody stejně nemáme, takže ano děkujeme protijaderným aktivistům za zdražení výstavby JE v EU....

        Jan Veselý

        9. červenec 2020, 12:31

        Kdybyste aspoň mlátil prázdnou slámu, vy tady akorát vršíte na hromadu divoké spekulace a tvrzení nezakládající se na realitě.

        Josef

        9. červenec 2020, 22:03

        A jaké spekulace, že Dukovany a Temelín jsou dnes nejlevnější zdroje energie co máme. To není realita ? Kdyby se neplatil nesmyslný poplatek 20 let za OZE a ten bilion korun se dal místo toho na budování jaderných elektráren a stavělo se to tedy 20 let , tak v roce 2030 by tady bylo asi 5 bloků o celkovém výkonu 6GW a roční výrobě 50TWh. Takže bychom v roce 30 mohli odstavit veškeré uhelné el a ještě by 10TWh zbylo na el. mobilitu. Pak by ty JE fungovaly za pár korun až do konce 21 století. Dokážete alespoň uznat, že Vaše obhajoba výroby el. energie z OZE je v praxi naprosto zcestná ?

        Carlos

        9. červenec 2020, 22:18

        Pokud Vám přijde nesmysl zaplatit rozjezd technologie, která dnes mohla být instalována velmi slušným tempem... Ale jo to co se udělalo byl nesmysl, jednak se zasekal do sebe zehleděný parlament a nekonal, jednak jsme si předplatili rozjezd výroby nějaké technologie a pak se na ni vykašlali. Kdyby se teď nainstalovalo stejné množství FVE jako tehdy a dala se jim cena 60€/MWh a FiT jako tehdy, tak hned je měrná cena solárního proudu někde na 6-7 korunách, ne na 12, při dalším stejném objemu pak na 5, atd. až to bude konvergovat k aktuální, která je i v nejblbější situaci 60€, přičemž ta technologická je někde kolem 40€/MWh.

        Jo ale myslím si že po tom co předvádí stát se tu podnikání nebude nikdo chtít dotknout ani metrovou tyčí a lidé, kteří by normálně vytvořili páteř ekonomiky - tisíce firem moderních technologií, to raději přesunou do Německa a tu zbudou tak montovny plné ukrajinských dělníků.

        St

        9. červenec 2020, 20:34

        Tak nějak. Mám za to, že většina JE se už dávno zaplatila a dnes svým majitelům přinášejí velice tučné zisky. Minimálně v případě těch našich Československých. Osobně si myslím, že v konečném důsledku s přihlédnutím na životnost je JE velice ekologická. Samozřejmě chápu, že se to někomu líbit nebude, ale fakta mluví jasně.

        St

        9. červenec 2020, 20:31

        Kdyby se zbytečně nedotovali OZE, tak jsme už dávno mohli mít pomalu dva takové bloky a mohli jsme být vysmátí.

        Chápu, že jsou tu značná rizika, ale za současného stavu je jednoznačně pozitivum, že se JE bude stavět a jak doufám, rychle a úspěšně se dostaví. Jsou státy, kde se tak děje. Je fakt, že neoplývám ani věšteckými schopnostmi, ani nevlastním zázračnou křišťálovou kouli jako některá zde se vyskytující se esa.

        Carlos

        9. červenec 2020, 21:14

        Investovalo se do technologie, která se potřebovala rozjet, navíc se to přepálilo, pak se ale udělala největší blbost co se udělat mohla, nalili se do toho peníze a pak se z toho vystoupilo místo toho aby se pokračovalo, pokud by se instaloval stejný výkon už při třetinové ceně co v roce 2009, tak budeme na průměrné ceně asi osm korun, jenže ta cena dále klesala a v současnosti dosahuje v přepočtu asi 1-1.5Kč/kWh. To by byl náš výnos z investice, dotáhli bychom moderní technologii na nízkou cenovou hladinu, jenže jsme se na to vykašlali a nadáváme že je to drahé. Ano, to co se postavilo bylo drahé.

        Idiotské ale je že se toho zneužívá k odepsání technologie jako takové a tvrdí se že to nejde, nehodí se sem a místo toho se jde do dalšího stejně riskantního podniku místo toho aby se aktivovaly soukromé prostředky (1-100MWp FVE postaví více firem, než 1GW JE) a z veřejného se financovaly projekty pro zpružnění sítě, které by byly zlomkem ceny toho jaderného hokuspokusu. Místo toho aby se zkusila vytvořit synergie mezi státními prostředky, respektive prostředky polostátního ČEZu a dalším soukromým kapitálem, tak se mu tu zkouší umést cestička k monopolu a bezpečným ziskům. Což je špatně. Z mnoha důvodů.

        Emil

        9. červenec 2020, 08:38

        Počítat budoucí prodražení na základě uvedených pěti projektů je nesmyslné, výsledkem je hausnumero. Např. u Flamanville ukazuje analýza EDF, jaké byly hlavní příčiny prodražení. Největší podíl na něm má tzv. "FOAK efect", tzn. stavba elektrárny první svého druhu - 1923 €/kW, na druhém místě je to nezralost návrhu - 1771 €/kW, až na třetím zpoždění výstavby - 1577 €/kW, na čtvrtém regulatorní změny - 607 €/kW. Pokud tedy bude vybrán dodavatel, který nebude stavět svoji první elektrárnu, se zkušenostmi z výstavby předchozích bloků, hlavní rizika prodražení odpadají.

        Že jsou do výpočtu zahrnuty Mochovce, k tomu se snad ani nemá cenu vyjadřovat. Dostavovat elektrárnu II. generace, rozestavěnou v 80. letech minulého století se tu opravdu nikdo nechystá.

        Oldřich Sklenář

        9. červenec 2020, 09:13

        Dobrý den a díky za Váš komentář.

        Ad počítání na základě uvedených projektů + Mochovce - snažil jsem se zahrnout všechny projekty, které jsou aktuálně (v Evropě a USA) ve výstavbě tak, aby si čtenář mohl udělat určitou představu. Že má toto srovnání svoje limity je v článku explicitně zmíněno (...proto jsem ho ostatně doplnil o data ze studií, které pracují se vzorkem 180 dokončených reaktorů). Osobně se domnívám že výsledné "hausnumero" nemá o nic menší vypovídací hodnotu, než suma uváděná ČEZem.

        Ad Flamanville - že jde o FOAK projekt v textu zmiňuji. O tvrzení, že se zkušeným dodavatelem zcela odpadá riziko prodražení pochybuji, viz část textu věnovaná důvodům překročení původních nákladů. Mohl byste prosím uvést zdroj Vámi citovaných čísel? (děkuji)

        Emil

        9. červenec 2020, 10:28

        1) V Evropě je aktuálně ve výstavbě bloků víc než uvádíte. Vy jste si zřejmě definoval Evropu jako EU před Brexitem. Tam je ovšem těch rozestavěných bloků tak málo, že z nich nelze nic seriózně vyvozovat.

        2) Proti zmínění Mochovců bych nic neměl, kdybyste je nezahrnoval do výpočtu, o kolik se může prodražit výstavba nového bloku. To opravdu nedává smysl.

        3) Suma uváděná ČEZem je očekávaná nabídková cena vítězné nabídky, která vychází ze zkušeností ze zrušeného tendru na Temelín a z cen podobných projektů (Hanhikivi, Paks II). Takto to i ČEZ prezentoval. Zároveň by bylo vhodné zmínit, že zdaleka ne všechny vícenáklady nese investor. Např. zmiňované Olkiluoto 3 bylo podepsáno za fixní cenu, takže většinu vícenákladů nese dodavatel, i když se o konkrétním způsobu vypořádání zatím vedou spory.

        4) Že jde o FOAK zmiňujete, ale už nezmiňujete, že v Dukovanech se pravděpodobně FOAK stavět nebude.

        5) Netvrdil jsem, že "se zkušeným dodavatelem zcela odpadá riziko prodražení", ale že odpadá riziko prodražení z důvodu FOAK efektu a z důvodu nezralosti návrhu, které byly ve Flamanville nebo Olkiluotu hlavní příčinou prodražení.

        6) U Flamanville jsem vycházel z této tabulky (po odstranění mezery za tečkou): ibb. co/zZmkHXt

        Carlos

        9. červenec 2020, 10:56

        1) Definovat Evropu jako EU před nebo po brexitu není zase takový problém. Pokud se podíváte na kulturní/politickou mapu. České země jsou historicky součástí západního okruhu, že si to Turek, Rus nebo Bělorus upytlíkují jinak pro nás takovou roli nehraje.

        2) To máte pravdu, u takovýchto projektů se cena bude určovat pokaždé špatně.

        3) Dokud nebudeme mít jako veřejnost záruku že prodražení ponese dodavatel, tak bychom se měli mít hodně na pozoru, Pokud to ponese dodavatel, tak se o tom projektu dá uvažovat, ale víme jak to u nás chodí.

        Jan Veselý

        9. červenec 2020, 11:42

        Prostě pořád to samé ču-čche, centrální plánování a maločeské fangličkaření.

        Martin Pácalt

        9. červenec 2020, 13:18

        ad3) nerozporuji, jen navazuji:

        A) pravděpodobně nenajdeme dodavatele, který by celý projekt financoval po dobu výstavby a pak mu jej stát zaplatil najednou (po předání díla, po odstranění vad a nedodělků),

        B) jediný kdo má dost průběžných peněz je stát (soukromé firmy by se asi opravdu těžko skládaly na celý rozsah), tak ani nejde počítat úroky z celé hodnoty stavby,

        C) Ve stavebnictví si "cash flow" můžete smluvně ošetřit např. i tak, že postupné platby pouštíte jen v případě, že dostala zaplaceno subdodavatelské firmy , podle prostavěnosti atd.,

        D) tak jako elektrárnu nepostavíte přes noc, nečerpáte ani všechny prostředky úvěru najednou (úroky se počítají jen z vypůjčené částky).

        Oldřich Sklenář

        9. červenec 2020, 11:09

        @Emil

        1) Jak uvádím v článku, vybíral jsem země, se srovnatelnými podmínkami jako v ČR. O tom, že výstavba probíhá např. i v Rusku nebo Belorusku vím, ale mám zde problém se spolehlivostí uváděných čísel, viz zmiňovaný příklad elektrárny Astravec.

        2) Chápu. Když se ale podíváte na přepočtené náklady na instalovaný výkon, zjistíte, že Mochovce průměr ostatních elektráren naopak snižují (uvažoval jsem pouze náklady na dostavbu, viz popisek k tabulce).

        3) Proti nabídkové ceně nic nemám, mě šlo o vyjádření reálných nákladů. Ano, s těmi vícenáklady máte pravdu, osobně jsem zvědavý, jak to v případě Olkiluota nakonec dopadne. V případě EDU II se obávám, že náklady ponese v konečném důsledku daňový poplatník (zatím alespoň nemám informace, že by tomu bylo jinak).

        4) Co s případně bude nebo nebude v Dukovanech stavět si v tuto chvíli netroufám odhadovat (...vzhledem k politické přijatelnosti případného dodavatele, požadavku na výkon x nabídce odpovídajících reaktorů atd.).

        5) Pardon, máte pravdu. I tak se obávám, že pokud by odpadlo riziko prodražení z důvodu FOAK efektu, dojde v našem případě k nárustu ceny z jiného důvodu.

        6) Díky, to vypadá zajímavě. Budu se opakovat, ale uváděným nákladům na výstavbu JE Taishan nevěřím, resp. se obávám, že zde nejsou zahrnuty všechny náklady.

        Oldřich Sklenář

        10. červenec 2020, 19:52

        @Emil

        Ad 1) Promiňte, ale opravdu není moje vina, že více referenčních projektů se v euroatlantické oblasti prostě nestaví :) Nebo by pro Vás bylo přijatelnější, kdybych vycházel z projektů realizovaných mj. v Pákistánu, Turecku, SAE nebo Rusku, případně počítal s projekty, které jsou zatím pouze na papíře tak, jak to dělá ČEZ?

        Ad 3) Cituji: "...vícenáklady v průběhu výstavby ponese dodavatel nebo investor (ČEZ)..."; "...na daňové poplatníky by podle těchto vyjádření případné prodražení mít vliv nemělo."

        Společnost ČEZ je prosím vlastněna kým?

        4) Cituji: "...např. EDF půjde do tendru s menším reaktorem, než které staví dnes"

        To je na co jsem narážel - osobně si nejsem jistý, nakolik je možné pouhé zmenšení tak komplikované technologie, jakou je JE, aniž by to vyvolalo dodatečné komplikace...

        6) Netvrdím že jste se k JE Taishan vyjadřoval, jen mě to zaujalo - proto můj (nadbytečný) komentář. Začerňovat nic nemusíte (ale i tak díky za nabídku :)

        Emil

        11. červenec 2020, 10:00

        Pane Sklenáři:

        Ad 1) Jestliže je těch relevantních referenčních projektů málo, resp. nejsou téměř žádné (což zdá se sám uznáváte), tak pak zkrátka není seriózní dělat na základě nich výpočet prodražení EDU II. Pro mě by tedy bylo přijatelnější takový výpočet nedělat vůbec, než ho dělat na základě takto řídkých vstupních dat.

        Ad 3) Měl jsem na mysli přímé dopady. Samozřejmě bude záležet na tom, jak si ČEZ dokáže vymezit odpovědnost za případné vícenáklady ve smlouvě s dodavatelem. O tom teď lze jen spekulovat.

        Ad 4) Schopnost nabídnout referenční blok v provozu bude jistě zásadním kritériem při výběru dodavatele.

        Navíc se určitě nedá tvrdit, že zmenšením reaktoru z 1650 MWe na 1100 MWe se EDF dostane zpět na začátek. Např. u současného problému s nekvalitními svary ve Flamanville nemá vliv, jestli jde o reaktor větší nebo menší. Jde také o kvalitu dodavatelského řetězce, který je dnes jinde než před deseti lety. Všechny tyto aspekty je potřeba posuzovat komplexně, jednoduchým výpočtem pomocí aritmetického průměru z několika málo projektů se k relevantnímu výsledku těžko dobereme.

        Milan Vaněček

        11. červenec 2020, 10:31

        pro Emila: v podstatě stačí tvrdá data co zde pan Sklenář uvedl. Z hlediska Evropské unie, jejíž jsme součástí, jsou úplná.

        To ostatní jsou "jen" trendy, ty jsou důležité, ale protože se nové JE už skoro nestaví, pouze roky a roky jen dostavují, nelze jich mít dostatek pro statistickou analýzu. Tu mohl autor udělat (převzít) jen z dobře zdokumentované vědecké literatury zahrnující stovky již postavených J v celém světě a se závěry, poukazujícími na převládající předražování JE (a rozbor jeho komponent) nás též seznámil.

        Doufám, že pan Sklenář bude ve své práci pokračovat a že čtenářům tohoto webu předloží i další rozbory k energetickému směřování ČR.

        Emil

        11. červenec 2020, 12:39

        Trolla Vaněčka, který při uvedení 5 let staré studie vyskočí jak čertík z krabičky, a zároveň označuje za tvrdá data mj. elektrárnu, jejíž stavba začala v roce 1985, komentovat nebudu. Jeho průhledné manipulace jsou tu dobře známé.

        Milan Vaněček

        11. červenec 2020, 12:52

        Jádro je v krizi, jaderným lobbystům už zbývají jen osobní útoky místo argumentů.

        Emil

        9. červenec 2020, 18:15

        Pane Sklenáři:

        Ad 1) Potom je ovšem těžké něco počítat, když si většinu dat vyřadíte, protože Vám připadají nevěrohodná. Pak Vám v té "Evropě" zbývají jen dva projekty FOAK (sám uvádíte), jeden v poměrně rané fázi výstavby, takže skutečné prodražení zatím není známo (sám uvádíte) a jedna dostavba reaktoru starší generace (opět sám uznáváte). Z takových dat se opravdu budoucnost EDU II predikuje dost těžko.

        Ad 2) Není snad podstatné, jestli Mochovce průměr zvyšují nebo snižují, ale jestli jsou pro srovnání relevantní nebo nejsou.

        Ad 3) Z vyjádření představitelů státu i ČEZu plyne, že tzv. strike-price, neboli výkupní cena elektřiny, bude stanovena po výběru dodavatele, tedy dávno před zahájením stavby, a tudíž vícenáklady v průběhu výstavby ponese dodavatel nebo investor (ČEZ), záleží na vzájemné smlouvě. Jedinou výjimkou by byla změna regulatorních podmínek ze strany státu. Takže pokud nedojde v tomto směru k nějaké změně, na daňové poplatníky by podle těchto vyjádření případné prodražení mít vliv nemělo.

        Ad 4) Já si to také netroufám, na druhou stranu všichni zájemci o účast v tendru budou mít už v době vyhodnocení nabídek několik reaktorů III+. generace v provozu. Samozřejmě se dá namítat, že např. EDF půjde do tendru s menším reaktorem, než které staví dnes, ale pořád je tu dost výrazný posun oproti době, kdy byly rozestavěny zmiňované projekty Flamanville, Olkiluoto nebo Vogtle.

        Ad 6) O nákladech JE Taishan jsem nic nepsal, odkaz jsem Vám dával kvůli rozpadu vícenákladů na Flamanville. Mohu tu pravou část začernit, pokud Vás rozrušuje :-).

        Vladimír Wagner

        9. červenec 2020, 09:20

        Takže pár poznámek podle bodů, které jsou v záhlaví článku:

        1) Těch 160 miliard je odhad podle znalostí současných cen projektů. Tedy učiněný po korekcích které byly u projektů EPR i AP1000. Tedy násobit tento odhad opět podílem konečné ceny a původního odhadu na začátku výstavby je nesmysl. To, že brát cenu prvního budovaného bloku se všemi problémy, které první stavba nese nebo projektu Mochovců, který se musel hodně předělat, je nesmysl, psal už pán Emil. A i u těchto problematických bloků vychází cena 1200 MWe okolo 200 miliard. Tedy blíže odhadu ČEZ než hodnotě 360 až 380 miliard, kterou dostal zmíněným nesmyslným koeficientem pan Sklenář. Už to vypovídá o jeho serioznosti.

        2) Ano, náklady na přípravu jsou pouze okolo několika procent celkových nákladů. Náklady vzniklé tím, že bychom se na výstavbu nepřipravili a nebudeme mít zdroje energie budou o mnoho řádů vyšší.

        3) Pan Sklenářem uvádí jako příklady nedokončených bloků stavby, které se nedokončily dominantně politickým rozhodnutím (jde i o případy, kdy byla elektrárna dokončena a čistě politické rozhodnutí a kampaň ji zabránily spustit). I to ukazuje důležitost a nutnost zapojení státu, které snižuje riziko takového politického rozhodnutí a tím i náklady pojištění investice.

        4) Pokud si pan Sklenář myslí, že stavba bude trvat déle, že nebude v roce 2036, měl by podporovat co nejrychlejší přípravu a rozjetí stavby, protože pak půjde opravdu o náhradu současných Dukovan a pokud rychle stavět nezačneme, tak nám bude chybět náhrada Dukovan. V každém případě i pan Sklenář je přesvědčen, že pokud chceme, aby v Dukovanech byla jaderná elektrárna i v polovině čtyřicátých let, tak musíme zahájit stavbu co nejdříve a nelze čekat.

        5) Pochopitelně lze nahradit uhelné a jaderné zdroje plynem. Pokud však nepostavíme náhradu Dukovan, bude to více. Ovšem to nese dvě zásadní rizika, o kterých pan Sklenář nemluví. První je, že bude potřeba značný objem plynu, který pravděpodobně budeme dovážet z Německa, ale bude ruský. V každém případě však bude jeho cena dražší než pro Německo a dost těžko nám zajistí konkurenceschopnost. Druhým rizikem je i to, že i v tomto případě hrozí politické odstavení těchto zdrojů před nebo brzo po dokončení. Jde o fosilní zdroje a pokud se u nich započítá emise skleníkových plynů při těžbě a dopravě, tak nejsou o tolik lepší než uhlí. V případě, že se zvednou ceny emisních povolenek, tak to bude velká rána pro ekonomiku tohoto předkádaného plynového modelu.

        Jaroslav Studnička

        9. červenec 2020, 10:32

        Jenom bych doplnil pana Wagnera.

        Máme tu Evropský závazek ke kterému jsme se přihlásili. S plynem uhlíkové neutrality nedosáhneme. Navíc tu máme velmi významný segment CZT, který je z velké části závislý na uhlí. Pokud budovat plynové zdroje, tak pro potřeby teplárenského provozu nikoliv na čistou výrobu el. energie.

        Bez JE a OZE se v ČR transformace energetiky nepovede, to je prostý fakt.

        Oldřich Sklenář

        9. červenec 2020, 10:39

        Dobrý den, pane Wagnere a díky za Vaši strukturovanou reakci.

        1) Ad násobení odhadu – mým cílem bylo získat představu o celkových nákladech, resp. o tom, jak se tyto náklady mohou lišit od původního (současného) odhadu. Proto jsem také do tabulky, srovnávající projekty ve výstavbě, doplnil původně odhadované vs. současné náklady. Jak lze vidět, čím je projekt déle ve výstavbě, tím více se tato dvě čísla liší. Předpokládám přitom, že i ony původní náklady byly kalkulovány "po korekcích"... Specifika tohoto srovnání (Mochovce, Flamanville) jsem okomentoval, resp. srovnání současných projektů doplnil o historické zkušenosti (Sovacool), viz moje reakce p. Emilovi. Uvádíte, že cena problematických bloků (mimochodem známe v západním světě i nějaké jiné, než problematické jaderné projekty? :) se pohybuje okolo 200 mld. Tato cena však není konečná. O konečných nákladech se lze bavit až v případě dostavby, resp. spuštění, které – jak víte – nabírá u zmíněných projektů čím dál větší zpoždění. V každém případě děkuji za hodnocení mojí serióznosti (myslím že podobné invektivy opravdu nemáte zapotřebí).

        2) Tento bod je samozřejmě k diskuzi. O Vašem argumentu by nebylo sporu v případě, že by nové bloky byly jedinou možnou cestou, což ovšem nejsou.

        3) Jakou roli prosím hrála politika v případě JE Virgil C. Summer? V případě německých a polské JE sehrál svoji roli regulatory ratcheting v souvislosti s proběhlou nehodou v Černobylu. Následná přestavba bloků tak, aby splňovaly zpřísněné limity se ukázala jako ekonomicky nerentabilní, což je ale v článku uvedeno.

        4) Je hezké, jak popisujete, o čem jsem přesvědčen :) Zeptám se Vás jinak – jistě se shodneme na tom, že problematika jaderné energetiky je velmi citlivou záležitostí, kdy by všechny zainteresované subjekty měly jednat s maximální transparentností. Přijde Vám, že současný postup vlády tomu odpovídá? Některá rozhodnutí by se měla nejprve řádně prodiskutovat předtím, než budou přijata. Zbytečný spěch v tomto případě opravdu není na místě.

        5) Všimněte si prosím, že scénáře ČEPSu počítají s výrazným navýšením výkonu v plynových elektrárnách i v případě dostavby Dukovan. V každém případě jde o problematiku, která si zaslouží samostatný text (v tomto článku jsem se věnoval primárně projektu EDU II). Můžu Vám prozradit, že na něm už pracuji :)

        Vladimír Wagner

        9. červenec 2020, 15:56

        Pane Sklenáři, ty ceny, které přinejmenším u bloků EPR uvádíte jako původní ceny projektů v tabulce jsou odhady, které byly navrhnuty před startem úplně nového projektu reaktoru. Zvýšení pak bylo dáno jednak doladěním projektu, nedostatky vyplývající z podcenění přípravy a také z úprav na základě reakce na havárii ve Fukušimě. Potom pochopitelně byly i vlivy, které podrobněji popisuje pan Emil.

        Odhad ceny pro navrhovaný blok v Dukovanech pochopitelně už toto navýšení v sobě zahrnuje. Tedy obsahuje i ten Váš koeficient 2,2. To je i důvod, proč není tak daleko od Vašich vypočtených 200 miliard, které Vám vychází ze současných cen bloků. Je nižší, protože se dá předpokládat (jestli oprávněně, se uvidí), že navýšení, které podrobněji popisuje pan Emil, nebude. Vy vlastně ten násobící koeficient tak použijete dvakrát. A jestli je toto seriozní přístup, o tom si každý může udělat obrázek sám.

        Ano, jediná z Vašich elektráren, která nebyla odstavena z politických důvodů, je VC Summer. Všechny ostatní jsou téměř čistě politické rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že podobné bloky fungují bezpečně a ekonomicky jinde, je odvolání na ekonomiku do značné míry čistě součástí té politické kampaně, která nakonec vedla ke konci těchto projektů. Kdyby u nás byla v devadesátých letech úspěšná kampaň proti dokončení Temelína (a bylo k tomu velmi blízko, rozhodnutí v tehdejší vládě bylo o prsa), tak by se dnes mluvilo, že byl projekt Temelína zastaven, protože by jeho dokončení a úpravy pro potřebné standardy bylo neekonomické.

        Souhlasím, že by měly být všechny velké energetické projekty řešeny co nejtransparentněji. Ovšem diskuze probíhá už roky a nejsem si jistý, zda právě Váš článek s ekvilibristikou s cenou bloku, která je zmíněna výše k této transparentní a seriozní diskuzi přispívá.

        Je pochopitelné, že uhelné a jaderné bloky jsou u nás nahraditelné pouze při využití plynových bloků. Takže, pokud se postaví jen jeden blok v Dukovanech, tak bude potřeba postavit stále i dost plynových bloků. Prostě je možnost mít jaderně-obnovitelný mix nebo fosilně-obnovitelný mix.

        Milan Vaněček

        9. červenec 2020, 16:22

        Pane Wagner, jen dvě poznámky k Vašim poznámkám:

        1) v době kdy se dostavěl Temelín byly fotovoltaické panely 20 krát dražší než dnes.

        Takže opravdu v té době fotovoltaika nemohla cenou konkurovat jaderné energetice.

        V roce 2009, když u nás začala státem nekontrolovaná divoká stavba FVE, s nejvyššími výkupními cenami na světě pro FVE na polích, byly ty panely již zhruba za polovinu ceny z roku 2000.

        A nyní, v roce 2020 již stojí 10x (slovy desetkrát) méně než v roce 2009, jsou mnohem účinnější a mají mnohem delší záruku výkonu.

        Takže NYNÍ jim už nová JE konkurovat nemůže.

        2) Němci neustále modelují jejich postup v Energiewende. A je jim jasné, jako mě a doufám, že bude i Vám, že v našich a německých podmínkách (málo vodních a přečerpávacích elektráren), kombinace jádro plus FVE plus VtE nefunguje. FVE a VtE potřebují jako doplněk pružné plynové a paroplynové elektrárny.

        Plynové bloky jsou minimálně 10x investičně levnější než JE, pro stejný výkon 1 GW.

        Petr Poruban

        9. červenec 2020, 18:01

        Pokud FVE a VtE potřebují jako doplněk ke své činnosti fosilní zdroje emitující CO2, pak tahle skutečnost sama o sobě zpochybňuje a limituje jejich vlastní smysl.

        Využívat vlastní nedostatky OZE ke kampani proti JE, které jsou skutečně bezemisním, bezkonkurenčně koncentrovaným a fundamentálním zdrojem energie není zrovna konstruktivní přístup.

        Milan Vaněček

        9. červenec 2020, 18:40

        K tomu jen pár poznámek, pane Poruban

        1) bez CO2 není možný život na Zemi. V dlouhodobé perspektivě OZE směřují k nahražení zemního plynu a ropy syntetickými palivy (uzavřený koloběh CO2, vezmeme ho z ovzduší a vrátíme ho tam zpět)

        2) nepodléhejte "CO2 hysterii", nedávno jsme prý měli pětisetleté sucho, nejteplejší léto, a ejhle, příroda si zase jede po svém (deterministický chaoz), prší, je zima, zítra ale bude zase vedro, ...

        3) co to říkáte za blbosti, cituji: ...bezkonkurenčně koncentrovaným a fundamentálním zdrojem energie...

        to popisujete jadernou bombu?

        Bob

        9. červenec 2020, 19:00

        JE konkuruje FVE především tím, že vyrábí na rozdíl od FV i v době špičkové spotřeby.

        Kdyby p. Vaněček nevěděl, tak to jsou minimálně celé 4 měsíce v zimě, ale třeba i odběrová špička celoroční, která končí cca ve 21 hod.

        A zvláště ta akumulace na zimu ještě ani neexistuje, z fyzikálních principů málo účinná a ještě nějaké to desetiletí bude hodně drahá a ne úplně ekologická.

        Pokud uvažujete plynové flexibilní zdroje, tak kromě závislosti geopolitické a na velmi volatilní ceně nemůžete dosáhnout uhlíkové neutrality. Respektive opět byste musel uvažovat neexistující a velmi drahé technologie na ukládání uhlíku. A nebyly by ho stovky tun, jako z JE, ale o několik řádů větší hmotnosti a objemy.

        Jaroslav Studnička

        9. červenec 2020, 19:21

        Pane Vaněčku,

        podmiňujete vaše úvahy nepodléháním CO2 hysterie.

        Realita je ale taková, že toto již probíhá. Evropský parlament pod touto hysterii od nástupu von der Leyen rozhoduje o dalším vývoji EU.

        Milan Vaněček

        9. červenec 2020, 19:48

        Bobe, opakoval jsem to zde na webu aspoň 10x. V zimě OZE spoléhají především na vítr a biomasu a vodu. A samozřejmě na kogeneraci teplo/elektřina z plynu. U nás v zimě musíme topit, až bude více pasivních domů tak budeme topit méně.

        Ve spotřebě energie je to zatím více než výroba elektřiny u nás v témže období.

        Ten dvojnásobek GW co jde do vzduchu z JE místo aby nás ohříval v zimě, to je taky pěkná pitomost, že?

        Bob

        9. červenec 2020, 23:44

        A já Vám p. Vaněček po 10 odpovídám:

        Pokud v zimě vyrábějí VtE, VE, biomasa, nebo i JE tak když je v létě (s nižší spotřebou, než je v zimě) nahradí FVE, tak všechny ty ostatní nízkoemisní zdroje zavřete, aby nevyráběly?

        Nebo co s tím nadbytkem EE v létě budete dělat?

        Smysl by to mělo jedině s dlouhodobou akumulací, která bude velmi drahá, s účinností zpět na EE cca 20%.

        A nebo FV elektřinu použít na něco úplně jiného: chemickou výrobu. Bude to sice také o hodně dražší, než ze ZP, ale aspoň se ušetří ta poslední konverze z vodíku (nebo syntetického metanu) na EE s nejnižší účinností.

        Ovšem v tom případě na výrobu EE budou potřeba jiné zdroje, než FVE - takové, které umí vyrábět podle potřeby po celý rok. Protože EE se na rozdíl od sloučenin vyrobených z FV EE skladovat jednoduše a levně nedá.

        Oldřich Sklenář

        9. červenec 2020, 17:00

        Pane Wagnere, problém je v tom, že Vy předpokládáte že proces výstavby jaderných elektráren je spojen s pozitivní křivkou učení. Zdroje, které cituji však uvádí pravý opak. V praxi lze (především v euroatlantické oblasti) pozorovat, že čím později je elektrárna postavena, tím vyšší jsou náklady na její dokončení. Žádné "ponaučení se z předchozích chyb" se tedy nekoná, právě naopak.

        Zajímavé je, že tento efekt lze pozorovat dokonce i v zemi, kde má jádro ideální podmínky, viz např. tato práce: https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/S0301421510003526

        Myslíte, že případ EDU II bude výjimkou, kdy dojde ke zlomení tohoto trendu? O tom si dovoluji silně pochybovat...

        Carlos

        10. červenec 2020, 00:34

        Tak na 8 let bych odhadl ražbu tunelu. Kdyby byl dnes projekt, kdyby dnes byla EIA a kdyby byly zdroje a mohlo se začít pracovat, tak do 16 let by to mohlo být. Jinak přidejme ještě pět. Ale určitě to někdo má zpracované přesněji.

        Otázka je jak rychle by se dal udělat ten proces, projekce, jaké mají kapacity ČKD Blansko, nebo Voith, jestli existují na Lipno dostatelné lodě např. třídy Péniche. Jaká je tam geologie přesně. Také je otázka jaká výkonnost je na tratích přes Lipno a přes Krumlov. Otázka také je jestli jsou volné razicí stroje (Nevím kde jsou ty z Ejpovic, Rakušáci mají volný(é) ty ze Semmeringu a odpadní tunel bude v zásadě stejného rozměru jak tunely železniční. Otázka je třída zatížení železnic. I kdyby se v Rakousku udělala přesně uprostřed šachta a tam se pustily dva razicí stroje jeden k Lipnu, druhý k Aschachu a vyvážel se materiál, bude pořád třeba od Lipna spustit šachtu nějakých 450m hlubokou a vylámat prostor elektrárny, bude třeba tam dovézt i stroje atd. a to všechno bude muset po dráze. Jenom na přívod vody by bylo třeba vylámat nějakých 43 tisíc tun kamene. A ten materiál se musí svézt minimálně do Krumlova, nebo do Budějovic, kde se s ním dá něco udělat, minimálně jej prodat. Nahoru se zase bude muset tahat cement a pod. A to ovlivní dobu výstavby. Pokud to dráha nebude limitovat, nebude to trvat, pokud dráha kapacitu nemá, tak se to bude táhnout.

        Jaroslav Studnička

        10. červenec 2020, 08:06

        Pane Carlosi, děkuji za odpověď.

        Tak že doba podobná plánovanému bloku v EDU. Předpokládám, že investiční náklady nebudou dosahovat nákladů bloku v EDU, ale u projektu Lipno - Aschach vás netrápí, kdo by to financoval a jaká by byla cena peněz?

        Carlos

        10. červenec 2020, 11:57

        Pane Studničko,

        cenu peněz u tohoto projektu můžeme samozřejmě počítat, nicméně cena projektu je asi jenom čtvrtinová proti JE, a při spolupráci ČEZ a Verbundu by se jednalo o jednotky miliard ročně, což lze hradit i bez úvěrů přímo ze zisků obou společností, tím bude stavba levnější.

        Tomu projektu se na internetu dost věnují články na kterých se podílel pan Cink.

        Vladimír Wagner

        10. červenec 2020, 17:10

        Projekt této přečerpávací vodní elektrárny je určitě zajímavý a mě by se osobně líbil. Řešil by i některé jiné problémy, než je akumulace energie. Ale teď trochu více reality při srovnávání projektu jaderného bloku a této přečerpávací elektrárny.

        Zatímco u jaderných bloků v Dukovanech a Temelíně existuje EIA a je řada kroků směrem ke stavebnímu povolení, u této přečerpávací elektrárny v tomto směru ještě nebylo uděláno nic. Můžu třeba mít stejný názor, jako proponenti tohoto díla, že nepůjde o ekologicky nevhodné míchání ekosystémů, ale prosazení tohoto projektu přes ekologické aktivisty bude v daném případě velmi náročné. Jde o projekt mezinárodní a než se zahájí, musí se dosáhnout příslušné mezinárodní smlouvy. To opravdu nebude jednoduché. Připomínám třeba stavbu Gabčíkovo Nagymaros.

        Náklady budou zhruba čtvrtinové, což sice pochopitelně může situaci zjednodušit, ale opravdu to nebude s financováním tak jednoduché, jak to líčí pan Carlos.

        Pokud už se překonají tyto potíže a budete mít projekt i smlouvy (bude to určitě trvat mnohem déle než u jaderného bloku v Temelíně nebo Dukovanech), musíte realizovat stavbu. A ta se potáhne (viz řada velice komplikovaných projektů třeba velkých tunelů).

        Co se týká ekonomiky projektu, tak důležité je, že žádnou elektřinu vyrábět nebude a bude závislý na rozdílu ceny energie ve špičce a v minimu, a ta musí vydržet řadu let, spíše desetiletí. A předpověď toho je ještě nejistější, než předpověď ceny elektřiny. Do tohoto projektu Vám žádný soukromý investor bez garancí státu nepůjde.

        Možná by bylo užitečné, kdyby nám pan Carlos ukázal přehled realizovaných projektů velkých přečerpávacích elektráren v Evropě (EU) v posledních 20 letech a rozebral rychlost jejich výstavby a ekonomické parametry (něco, jako pan Sklenář udělal pro jaderné bloky). Abychom mohli posoudit úspěšnost EU v realizaci těchto staveb.

        Carlos

        10. červenec 2020, 20:16

        Pane Wagnere,

        na nějakém podobném článku pracuji, byť tedy ne zrovna ve srovnávacím formátu, ale on bobtná a bobtná a není do něj zdaleka ještě hotová grafika, takže to přece jen ještě vezme.

        Z ekologického hlediska bych se nejvíc bál Hlaváče černoústého, ale ten se do Vltavy dostane dříve či později také. V momentě zprovoznění lodních výtahů bude mít volnou cestu až do Vyššího Brodu. Zavlečení nahoru na Lipno bude jenom otázka času.

        Stupeň Nagymaros se myslím musí brát v kontextu doby kdy se stavba stala obětí jak odporu ke komunistickému režimu, tak k mnohem problematičtějšímu stupni Gabčíkovo, který měl zatopit lužní prales. Je jeho nepostavení hloupost? Možná. Je to nepochopitelné? Není. Podobný osud mohl tehdy čekat Nové Mlýny, snad se tehdy uvažovalo i o vypuštění nádrží.

        Samozřejmě nemohu předjímat jak to bude s financováním, pouze že by bylo v silách obou společností, které vlastní a provozují stavbou dotčené elektrárny, to uhradit bez půjček. Ano, teoreticky by to šlo i v případě JE, ale obávám se že vláda si tu dividendu nenechá ujít.

        Ano, stavba bude trochu problém, ostatně to píši a proto se odkazuji na nový tunel pod Semmeringem, stejně tak by nám tuto stavbu, jak píši, omezovala opatření a možnosti, které jsou v NP Šumava. Jenom dostat nahoru nákladní lodě by byl celkem složitý úkol.

        Ten projekt bude s to vyrábět elektřinu při překročení jisté hladiny a přítoku do Lipna se dá využít k převodu vlny do Dunaje, minimálně v objemu nějakých 60 kubíků za vteřinu pro verzi o 1GW. Ale samozřejmě, bude to zlomek oproti objemu elektřiny která se bude získávat z akumulace.

        Soukromého investora by se myslím najít podařilo, pokud tedy bude pokračovat zelená politika a budou k dispozici přebytky atd.

        Vladimír Wagner

        10. červenec 2020, 20:35

        A proč si myslíte, že pro přečerpávací elektrárnu se stát dividendy zřekne a pro jaderný blok ne? Jak vidíte, tak při budování přehradních děl se velice často objevují problémy a tlak veřejnosti, které jejich výstavbu zastaví. Z tohoto hlediska to není tak odlišné od těch jaderných. Kde berete jistotu, že nyní bude výstavba nových přečerpávacích elektráren lepší.

        Zatím jste neuvedl ty příklady přečerpávacích elektráren vybudovaných v Evropské unii za posledních 20 let a zkušenosti z nich.

        Carlos

        10. červenec 2020, 20:56

        Pane Wagnere,

        bude jednodušší přesvědčit stát o to aby do dividend šlo o 1-2 miliardy ročně méně, než aby se zrušily úplně.

        Říkám Vám že mám něco většího rozepsaného, jestli to bude nakonec tady, nebo na Hybridu ještě nevím, až to bude, tak buď bude ten seznam v tom, nebo o tom bude další článek. A to jste mi tedy s panem Sklenářem vnukli námět na jeden menší. Takže to chvilku opravdu vezme.

        Vladimír Wagner

        9. červenec 2020, 22:29

        Ne pane Sklenáři, není potřeba ani počítat nějakou křivku učení (dokonce i při těch totálních kopancích u prvních modelů dostanete pro ty Dukovany těch zhruba 200 miliard), jen stačí nedělat takovou kravinu jako Vy, když to zdražení oproti původní ceně započítáte ještě jednou. No a předpoklad, že přece jen následné bloky oproti prototypovému půjdou lépe, není zase tak přehnaný. Takže těch 160 miliard je docela realistických.

        Carlos

        9. červenec 2020, 22:40

        A jaká pak bude cena peněz? Představa že si stát levně půjčí a pak to levně půjčí dál se myslím po letošku rozplývá v nenávratnu. Pokud by ČEZu poskytl bezúročnou půjčku, nebo půjčku za úrok nižší než za kolik si půjčil, tak daňové poplatníky to bude pořád stát dost.

        Jaroslav Studnička

        9. červenec 2020, 23:03

        Pane Carlosi, jak dlouhou dobu výstavby odhadujete u případné realizace PVE Lipno - Aschach?

        Carlos

        9. červenec 2020, 11:33

        Pane Wagnere, přeji hezký den.

        2) Kdo je to my kdo nebude mít zdroje? Pokud myslíte ČEZ, tak ten i vzhledem k chování neberu jako my, to není organizace poskytující státu služby, to je normální firma co v ní stát něco vlastní a navíc má se státem podivné vztahy, pro mne jakožto neakcionáře není rozdíl mezi ČEZem a EPH. Pokud myslíte stát jakožto území, tak tam pravdu budete mít, ale nebudeme se již shodovat v pohledu na jeho roli a stav těch zdrojů, já (ostatně i jako pan Veselý), mám za to že stát se má sice připravit na krizi, ale v rámci tohoto řešení si nemá vynucovat pozici v běžné situaci na trhu. Což u JE nastane.

        Z pohledu mne jakožto neakcionáře, odběratele, jde o to aby byla dostupná levná elektřina, jedno odkud a nechce se mi doplácet na myšlení 30. let minulého století.

        Samozřejmě, mohli bychom začít vést polemiku o tom co dalšího tam dát, jestli má tedy smysl podporovat MVE, a pod.

        3) Podle mne by se spíš stát neměl do energetiky takto míchat a propojování stavby elektráren s politikou je cesta do pekel a něco při čem se mi vybaví záběry z Evity.

        Samozřejmě k tomu projektu by měla, u takto drahého a velkého, být nějaká dohoda, ale to je tak všechno. Pokud se během stavby otočí veřejné mínění, tak musí zůstat mechanismus kterým bude vůle obyvatel vykonána. Tady se dostáváme do nějaké filosofie zase. Jediné co se dá tak udělat, podle mne, je smlouva která bude říkat že pokud nebude dovolen provoz, nebo bude ukončen před dohodnutou dobou za kterou se má JE zaplatit, tak stát proplatí o inflaci navýšenou investici, pokud z jeho viny nebude elektrárnu možno provozovat.

        Ale to je tak všechno. Víc by myslím dělalo problémy s provázáním firmy a státu.

        4) Opět, kdo my? Nechme to na ekonomice, ona si s tím poradí víc než centrální plánovači. Nedělejme problémy menším zdrojům zákony a ono se to vyřeší samo.

        5) A nebo se nechá přebudovat Orlík a Slapy na PVE a do sítě se pak bude moci napojit poměrně dost FVE, poroste podíl a výpadek Dukovan se tam neprojeví. Samozřejmě, podíl plynu poroste pokud bude růst podíl uhlí, ale je také možné že se začnou objevovat dovozy přebytků ze zahraničí a růst bude poměrně malý.

        Martin Pácalt

        9. červenec 2020, 13:32

        Jsou obory, kde úplné opuštění státem a přenechání "ruce trhu" vede k tomu, že je pár let klid a potom při krizi soukromá firma vyhlásí bankrot a nedomůžete se náhrady za chyby jejího managementu. Konkrétněji se to projevuje např. ve vodárenství, kde na investice soukromí firma kašle a provádí jen nejnutnější údržbu. Při zpětném odkupu obcí,/státem začínají vypadávat šatnách kostlivci ze skříní pomocných uklízeček.

        Podle mého nemusí být stát špatný investor, ale musí se začít tím, že na státní posty budou vysoké nároky a vysoké odměny, aby tyto lákaly nejkvalitnější profesionály. Osobně dostavbě Dukovan fandím, ale ne za každou cenu. Elektrárnu je třeba schválit konsenzuálně vč. opozičních stran a odkrýt (smluvní) karty ještě včas, tj. nyní.

        Petr

        9. červenec 2020, 10:45

        Uvažovat s mnoha plynovými zdroji na období let 35 až 50 (pak budou zřejmě také zakázané z důvodu uhlíkové neutrality) je podle mne pouze úhybný manévr určitých zájmových skupin. Vzhledem k rostoucí ceně emisních povolenek, očekávanému využití na vykrývání špiček a nutných investic do infrastruktury nejsou investorsky zajímavé. Vždycky je to o porovnání horentních sum - ale zvýšení podílu podporovaných OZE na navrhovanou úroveň ČEPSu přijde i dnes stát na desítky miliard Kč v podpoře ročně, k tomu kompenzace pro plyn za zálohování sítě a částka za jaderný zdroj i při prodražení najednou není nic strašidelného....

        Oldřich Sklenář

        9. červenec 2020, 11:17

        Díky za komentář. V principu s Vámi souhlasím (co se porovnání horentních sum týče), ale rád bych se bavil o konkrétních číslech. Jak ve smyslu celkových nákladů, tak dopadu na produkci skleníkových plynů v čase. Zatím mi tato čísla chybí. Článkem se mj. snažím otevřít diskusi na toto téma.

        Petr

        10. červenec 2020, 07:44

        U OZE v ČR je snadné dohledat, že při dnešní cenové hladině musí stát zadotovat výrobu 1TW v OZE částkou minimálně 2 miliardy Kč ročně bez akumulace. U většiny studií na toto téma (s mnoha neznámými) hodně často prosakuje autorův dres či víra (rozuměj kdo za studii platí, či ke komu se modlím). OZE Vám může vyjít pouze za předpokladu výrazného zdražení EE a zároveň uhlíkovým vykrytím. Výrazné zdražení EE bude mít další OZE efekt v odlivu průmyslu z EU a tedy snížení spotřeby (uspořené emise přesunujete mezikontinentálně, tedy můžete je přepočítávat pouze pro pohlazení evropského selfega). Z pohledu obyvatele ČR (těžký průmysl bez moře) je snad opravdu nejreálnější variantou být ve výrobě hluboce deficitní, modlit se za časté přebytky z Baltu od výrazně více ekologicky smýšlejících sousedů. Tedy po Švejkovsku zalehnout na madrace a nenechat se tlačit studiemi. Plynové zdroje stejně v našich podmínkách budeme muset budovat - máme v porovnání s EU hustou síť na CZT a uhlí tak na 20 let. To bude bohužel vyžadovat u našich představitelů do budoucna patolízalskou rétoriku směrem k Moskvě - ale ono v životě není nic zadarmo. S očekávaným odlivem průmyslu a deficitní výrobou by nám v roce 2040 mohlo stačit 50 TW - 15 TW z Temelína, 15 TW z OZE a spalování odpadu, 10 TW za limity z lomu Bílina a 10 TW z Moskvy. Elektromobilita velice omezená pro movitější majitele rodinných domů pro letní měsíce.

        Milan Vaněček

        10. červenec 2020, 20:37

        ad Petr: Co to píšete za nesmysly? Vy neznáte fyzikální jednotky ani ceny.

        Naprostý blábol.

        petr

        11. červenec 2020, 20:03

        pane Vaněčku budete se tedy muset prosím pomodlit i za mne, abych procitnul.......moc děkuji

        Jiří

        9. červenec 2020, 11:44

        "fotovoltaických (15,3 GW instalovaného výkonu) a větrných elektrárnách (4,7 GW). Stabilitu sítě by v tomto případě zajišťovaly mj. plynové elektrárny (4,8 GW) a bateriová akumulace (812 MW)."

        To ale moc nevychází - u FVE to dává cca 15 TWh/rok, u VTE 10 TWh, dohromady pouze 25 TWh z předpokládané spotřeby cca 90 TWh v roce 2040. Jelikož špičková spotřeba v ČR dosahuje až ke 12 GW (v případě plného přechodu na elektromobilitu to může být až 15 GW), chybí dost významné množství výkonu v případě horších podmínek výroby z OZE.

        Ač souhlasím, že náklady na JE jsou nyní vysoké a doba výstavby velmi dlouhá, nedovedu si v podmínkách ČR představit, že nebude tvořit plus mínus třetinu energetického mixu.

        Osobně tu raději budu mít drahé, ale bezpečné a mnohem efektivnější (v koeficientu využití, spotřebě vody, množství jaderného odpadu...) reaktory gen. III+ než současné dosluhující až přesluhující.

        Navíc ty peníze nejsou úplně vyhozené, jeden moderní 1200MW blok za 50 let vyrobí zhruba 400 TWh. Rozhodně výhodnější, než se za 500 miliard schovat na 4 měsíce před bacilem :)

        hellokitty

        9. červenec 2020, 13:02

        Presne tak, vy si platte drahsiu elektrinu a tunelarsky priplatok v POZE, mna sa to bude tykat 3 mesiace v zime, zvysok roka sa vam budem smiat a uzivat si elektrinu zadarmo zo slnka.

        ad tie cisla, precitajte si to este raz, tyka sa to odstavenia Dukovan, nie nahrady celej energetickej siete

        Jiří

        9. červenec 2020, 15:58

        Přečetl jsem znovu a nemáte pravdu. 15,3 GW FVE + 4,7 GW VTE není žádná plánovaná náhrada JEDU, ale celkový plánovaný výkon uvedených zdrojů, tedy bude třeba rozdělit 65 TWh mezi JE, plyn a zbylé OZE.

        A klidně se mi smějte a užívejte elektřinu zadarmo, já si užívám také za poplatek pár set korun měsíčně a budu si ji užívat klidně i za dvojnásobek, toto je opravdu ta nejméně bolestivá položka v rozpočtu domácnosti.

        Milan Vaněček

        9. červenec 2020, 16:40

        Těch 15 GW FVE plus 5 GW VtE plus plyn plus baterie (a nezapomínejte na cca 10 TWh biomasa plus bioplyn plus něco voda) dá asi polovinu spotřeby někde v roce 2040. To je jen prvý velký krok v rozvoji OZE.

        No a na tu druhou polovinu tu máme zbylé JE (tak 35%, když bude prodloužena životnost Dukovan a Temelín dál poběží) a malý zbytek uhlí, které bude se pálit i v roce 2040 (nemůžeme a nesmíme být rychlejší v odstavování než Němci) v těch nejmodernějších uhelných elektrárnách (resp kogenerace elektřina plus teplo).

        Tak to vychází rozumně do 2040 ( i déle při úspěšném prodloužení životnosti Dukovan) a nechalo by se to spočítat i cenově.

        A někde v 2030 opět spočítat, jak dál do i po 2050, s pokrokem jaderných i OZE technologií a s cenovým vývojem, který za těch 10 let bude zase o hodně jinde (viz historie fotovoltaiky).

        Je nutno plánovat dopředu, ale ne na více než 20 let, to už budou ceny i technologie zase úplně jinde (podívejte se na plány z roku 2000)!

        Jiří

        10. červenec 2020, 10:33

        Tak minimálně v tom energetickém mixu 1/3 v JE, co to (rozumně) půjde v OZE a akumulaci a zbytek plyn se shodneme. Ale tu vaši jistotu prodloužení životnosti stávajících JE rozhodně nemám a mám také problém s jejich zastaralými parametry.

        Milan Vaněček

        11. červenec 2020, 17:41

        Bobe, pěkný odkaz, z něj vyplývá, když si vše promyslíte, že pro nás rok 2030 je bezproblémový a je potřeba stavět především nejlevnější FVE, bez dotací,

        i do 2040 náš stávající mix bez nových Dukovan je OK, ale už je třeba mít zahrnuto vedle FVE i těch cca 4-5 GW ve větrných elektrárnách (Němci mají drtivou většinu elektřiny v současnosti z VtE na pevnině, my se obejdeme i bez moře, resp ČEZ už staví v Německu a stavěl v Polsku).

        Těch 15,3 GW FVE plus 4,7 GW VtE nejsou čísla vytažená z kobouku ale vypadly z rozumných (dle mého názoru, i názoru BNEF) modelů a nejsou nijak v rozporu s některýmy modely KIT (které jsou orientovány především na Německo a GB), ba naopak.

        Co se týče naší rychlosti odstraňování emisí CO2, Němce jsme překonali pouze v roce 2010 naším fotovoltaickým tunelem (vybudovali jsme na hlavu nejvíce nejdražší fotovoltaiky na světě v tom roce) , proč bychom se měli snažit je opět překovávat, že emise CO2 zlikvidujeme mnohem rychleji než oni?

        Bob

        9. červenec 2020, 19:46

        15 GV FVE + 5 GW VtE je cesta do pekel. To se nedoplatíme na nutné dlouhodobé akumulaci. Těch 15 bude v létě navíc a v zimě chybět. Takhle, kdyby to bylo naopak 15 GW VtE + 5 GW FVE.

        https://nworbmot.org/courses/esm-2020/lectures/esm-lecture-1.pdf

        od str. 55. Větší množství FVE v mixu výrazně zdražuje celkovou cenu EE. FVE sice mají overnight cost jen 600 €/kW, ale potřebujete k nim dlouhodobou hydrogen storage s 2070 €/kW, abyste byl CO2 neutrální, jako JE.

        Kde máte jistotu, že budou staré Dukovany stále povolovány. Bude velký mezinárodní tlak (Rakousko) na odstavení.

        A pálit uhlí po roce 2040 na výrobu EE bude nepřijatelné. Mimo jiné i kvůli limitům těžby. Nevím, proč bychom "nemohli a nesměli být rychlejší v odstavování než Němci". Jsme snad protektorát Německa??? Nehledě k tomu, že Německo bude jeden z posledních, kdo bude ještě v roce 2035 pálit uhlí. Někteří s ním končí už v 2022. Třeba Francie.

        Bob

        9. červenec 2020, 19:46

        15 GV FVE + 5 GW VtE je cesta do pekel. To se nedoplatíme na nutné dlouhodobé akumulaci. Těch 15 bude v létě navíc a v zimě chybět. Takhle, kdyby to bylo naopak 15 GW VtE + 5 GW FVE.

        https://nworbmot.org/courses/esm-2020/lectures/esm-lecture-1.pdf

        od str. 55. Větší množství FVE v mixu výrazně zdražuje celkovou cenu EE. FVE sice mají overnight cost jen 600 €/kW, ale potřebujete k nim dlouhodobou hydrogen storage s 2070 €/kW, abyste byl CO2 neutrální, jako JE.

        Kde máte jistotu, že budou staré Dukovany stále povolovány. Bude velký mezinárodní tlak (Rakousko) na odstavení.

        A pálit uhlí po roce 2040 na výrobu EE bude nepřijatelné. Mimo jiné i kvůli limitům těžby. Nevím, proč bychom "nemohli a nesměli být rychlejší v odstavování než Němci". Jsme snad protektorát Německa??? Nehledě k tomu, že Německo bude jeden z posledních, kdo bude ještě v roce 2035 pálit uhlí. Někteří s ním končí už v 2022. Třeba Francie.

        Ivan Novák

        9. červenec 2020, 12:04

        Pane Sklenáři, mohl byste tu studii ČEPS přiblížit, nejlépe docílit její úplné publikace? Jednak nejsem předplatitel Deníku N, ale hlavně, naprosto nevěřím, že by ČEPS riskoval bezvětrný zimní týden na základě Vámi uvedených čísel, o ceně takové elektřiny nemluvě (patrně by vyšlo i Vámi uvažované prodražení nové JE ve výsledku laciněji).

        Kombinace evropské ztráty technického i organizačního know-how a složitosti díla je samozřejmě vážný problém, o tom žádná.

        Oldřich Sklenář

        10. červenec 2020, 19:54

        Pane Nováku, o úplnou publikaci jsem již před časem požádal některé členy Uhlené komise, pro které byla tato studie vytvořena. V tuto chvíli je veřejně dostupná pouze formou placeného článku na stránkách Deníku N. Pokud si tedy chcete přečíst celý text, budete si buď muset tento deník předplatit (případně požádat někoho, kdo ho má předplacený) nebo si počkat (pokud se tak stane) až bude studie zveřejněna.

        Pro Vaši informaci nyní Uhlená komise pracuje s celkem 6 scénáři, přičemž jeden z nich ("Varianta 12") počítá s ukončením provozu EDU v letech 2035-2037, bez náhrady novým zdrojem v této lokalitě.

        Výroba elektřiny má být v tomto scénáři zajištěna následovně:

        Bateriová akumulace: 812 MW

        VE a PVE: 2278 MW

        FVE: 15 325 MW

        VTE: 4 737 MW

        Ostatní OZE: 991 MW

        Plynové elektrárny: 4 817 MW

        Plynová kogenerace: 828 MW

        JE: 2 126 MW

        Milan Vaněček

        11. červenec 2020, 17:48

        Pane Sklenář, chápu to dobře že je to studie (výhled) k roku 2040? A s jakými přeshraničními toky ČEPS počítá v této studii, myslím, že by to měl být doplňkový parametr k této zajímavé a rozumné konfiguraci, který by mohl dosti ovlivnit (snížit) výslednou cenu elektřiny.

        Oldřich Sklenář

        11. červenec 2020, 18:04

        Pane Vaněčku, v rámci studie se počítá s různými termíny odstupu od uhlí, viz tento přehled:

        https://static.novydenik.com/2020/06/scenare1.jpg

        V případě Varianty 12 by mělo dojít o útlumu uhelných elektráren opravdu v roce 2040, čemuž by měl odpovídat i výše popsaný mix.

        Přeshraniční toky jsou ve článku zmíněny celkem dvakrát:

        "Z modelování vyplývá, že v roce 2035 dokáže česká energetika úplně nahradit uhlí obnovitelnými zdroji, plynovými elektrárnami a omezením exportů,“ sdělil Deníku N zdroj obeznámený s výsledkem analýzy."

        a

        "S tím ale podle informací Deníku N nesouhlasí někteří členové Uhelné komise, kteří se obávají sezonních výkyvů dodávek energie, čímž by mohlo dojít k nutnosti importu energie ze zahraničí. „Nevím, odkud bychom elektřinu měli nyní brát,“ vypověděl pro Deník N člen blízký komisi, který poukazuje na situaci v Německu, jež se chystá na odstavování jaderných i uhelných elektráren v rámci projektu Energiewende."

        Emil

        11. červenec 2020, 18:28

        Předplatitelem Deníku N nejsem, takže celý článek jsem nečetl, ale kdo si chce udělat představu o ostatních variantách, tak ty jsou znázorněny na tomto grafu: ibb. co/hKcpZcC

        Vladimír Wagner

        11. červenec 2020, 18:29

        Ono pochopitelně lze uhelné a jaderné bloky nahradit plynovými. To není nic překvapivého, že fosilní scénář funguje. Takže si připomeňme, co by zmíněný scénář znamenal. Bylo by třeba postavit zhruba 3,5 GWe nových paroplynových bloků a několik stovek MWe v plynové kogeneraci. A bylo by nutné počítat s odpovídajícím dovozem ruského plynu přes Německo a odpovídajícími emisemi CO2. Čili nejde o scénář, který by směřoval k nízkoemisní energetice a hrozí riziko, že pokud se opravdu ukáže, že jsou emise CO2 rizikem a je třeba je snížit, tak budeme muset ty nové paroplynové bloky zavírat.

        Oldřich Sklenář

        11. červenec 2020, 18:49

        Pane Wagnere, už jsem to tu psal na jiném místě - plynu se tak jako tak nevyhneme a to ani v případě výstavby EDU II.

        Všimněte si prosím že ve variantách dle KOZE (Varianty 5, 12 a 23) je potřeba nových plynových elektráren/kogenerace v daném časovém horizontu vždy výrazně nižší v porovnání s rozvojem OZE dle Vnitrostátního plánu (Varianty 1, 7 a 13).

        Milan Vaněček

        11. červenec 2020, 18:58

        Pane Wagner, pořád ta cena paroplynových bloků a kogenerace představuje třetinu ceny (ve Vašem optimálním případě, v realitě možná 1/6 investiční "overnight" ceny nových Dukovan).

        EU počítá (a Německo obzvláště) s přechodnou nezbytnou rolí zemního plynu, takže nemějte obavy, že bude plyn zakázán, nebo příliš znevýhodněn.

        A že by emise německých a českých a amerických plynových elekráren ohrozily celosvětovou bilanci CO2, to si snad může myslet jen ....

        Vladimír Wagner

        11. červenec 2020, 19:01

        Jinak je třeba říci, že ve všech scénářích, které komise představuje uhelná komise, má poměrně velké zastoupení plynových zdrojů (u více jádra i vyšší). Bylo by dobré znát, jak byly sestaveny ty označované jako vnitrostátní a KOZE a na co byly optimalizovány. V zápisu zasedání komise se píše, že by chtěla výpočty scénáře bez plynových zdrojů a jestli tomu dobře rozumím, tak teprve dodatečně je přidávat podle potřeby. Uvidíme, co nakonec zjistí.

        Vladimír Wagner

        11. červenec 2020, 19:04

        Pane Vaněčku, je jasné, že evropské emise CO2 nejsou opravdu těmi, které by řešily světové emise, jsou její malou částí.

        Vladimír Wagner

        11. červenec 2020, 19:11

        Milan Vaněček

        11. červenec 2020, 19:47

        Pane Sklenář, děkuji za zajímavou tabulku, vidím, že zatím je skore 5:1 ve prospěch jaderné lobby (jen jeden scénář ze 6 je bez nových Dukovan).

        Jaroslav Studnička

        11. červenec 2020, 21:33

        Pane Emile, nedaří se mi váš graf otevřít.

        Můžete prosím poradit, jak na to?

        Děkuji

        Emil

        11. červenec 2020, 21:52

        Pane Studničko, stačí z odkazu odstranit mezeru za tečkou. Přidal jsem ji z toho důvodu, aby nebylo nutné čekat na schválení příspěvku.

        Milan Vaněček

        9. červenec 2020, 12:22

        Konečně seriozní rozbor situace stavby jaderných elektráren v našem euroatlantickém prostoru. Děkuji autorovi za tuto studii.

        Ale hlavní problém je následující, a myslím, že si ho ČEZ též uvědomuje, i pan ministr Havlíček o něm mluvil:

        je velmi pravděpodobné, že nová JE Dukovany II bude vyrábět dráže, možná o hodně dráže (viz CfD v Hinkley Point) než je cena silové elektřiny na burze v Lipsku, což je určující cena i pro ČR.

        A tedy, že čím více EDU II vyrobí a čím déle bude vyrábět, tím větší může být ztráta pro náš stát (a tedy i pro nás, občany, spotřebitele).

        Čili, nejen velká suma investice, ale především ekonomicky ztrátový provoz, to je hlavní riziko stavby EDU II. Již jsem to podrobně rozbíral zde na webu Oenergetice.

        Stejně jako je pro občany ČR extrémně ztrátový provoz drahých (v tehdejší době) FVE z období "jaderného tunelu" 2009-10.

        Myslím, že ČEZ by se měl zabývat především restrukturalizací a rekultivací podkrušnohoří a v rámci toho zde (Krušné hory a podkrušnohoří) vybudovat komplex FVE (nyní již 7x levnější než v 2009), VtE, přečerpávacích vodních elektráren, bateriových úložišť a doplňkových plynových a paroplynových elektráren,

        aby nahradily odstavované zde elektrárny uhelné a zajistily zaměstnanost v této oblasti.

        Czech Instant Payments (CZIP)

        9. červenec 2020, 12:58

        Pane Vaněčku, evropská energetická burza sice je v Lipsku, ale je rozdělena na jednotlivé trhy, na kterých dává smysl vzhledem k propojení energetických soustav elektřinu obchodovat. V konečném důsledku to vypadá tak, že v Německu může být spotová cena hluboko v záporu, a u nás tomu může být úplně jinak, protože neexistuje způsob jak z jedné zóny do druhé dovézt dostatečný objem energie, aby to cenu zásadně ovlivnilo. Dokladem toho je i naprosto nepatrný podíl dovezené energie na domácí spotřebě.

        Milan Vaněček

        9. červenec 2020, 15:00

        Podle toho co Vím z tiskových zpráv ČEZu a z publikovaných rozhovorů s jeho čelnými představitely, ČEZ se snaží co nejvíce elektřiny předprodat na burze v Lipsku, jeden či dva roky dopředu. To je cena kterou sleduji. To je základ cenotvorby, důležité pro velkou firmu, spotové ceny jsou o něčem jiném.

        Miloslav Černý

        9. červenec 2020, 13:42

        V době velkého zadlužování je nezodpovědné vědomě do budoucna toto ještě více umocnit.Je třeba hledat cesty jak tomu zabránit a to jsou bezesporu obnovitelné zdroje. Stačí sledovat inovační procesy napříč celým spektrem tohoto sledovaného odvětví a každému za čas bude jasno, že velká jaderná energie není tou nejoptimálnější variantou. Je třeba stále vice burcovat veřejnost, aby se více zajímala o tuto problematiku, neboť i to může mít rozhodující vliv na pomyslném jazýčku. Jde přeci právě o její budoucnost.

        Milan Vaněček

        9. červenec 2020, 15:01

        Naprostý souhlas, pane Černý.

        St

        9. červenec 2020, 20:39

        Naprosto nesouhlasím. Už několikrát zde kolegové argumentovali a svá tvrzení podpořili čísly, že v ČR není možné dosáhnout uhlíkové neutrality bez JE. Postavit náš energetický mix čistě na OZE by byla sebevražda jak po technické stránce, tak i po stránce nevratných škod na přírodě. O masivním zdražení EE ani nemluvě.

        Carlos

        9. červenec 2020, 20:57

        A tady není EU a NATO? Ono je na čase se přestat myslet ve vzorcích 30. let minulého století a začít to řešit na půdorysu EU.

        Jan Veselý

        11. červenec 2020, 15:04

        My tím myslíme to, že Německo, Polsko a Slovensko jsou našimi spojenci v NATO. Ani a Rakouskem to na válku nevypadá. Máme spolu dobré vztahy. Není ani perspektiva, že by tomu mělo být jinak. Prostě není a nebude situace jako v roce 1938. Tak proč plánovat jako by byla? Proč pro elektřinu nemůže být společný trh jako pro všechno ostatní?

        Bob

        9. červenec 2020, 23:57

        Co má NATO společného s výrobou elektřiny?

        Nebo to myslíte tak, že když nebudeme dost zelení, tak nás přijedou po vojensku přesvědčovat jednotky NATO?

        Přidat komentář

        Vaše emailová adresa nebude zveřejněna u komentáře
        Vyžadované informace jsou označeny *
        Pravidla diskuze
        Veškeré příspěvky v diskuzi na webu oEnergetice.cz musí splňovat Pravidla diskuze. Přidáním příspěvku do diskuse uživatel vyjadřuje souhlas s těmito pravidly a zavazuje se je dodržovat.
        Komentáře pouze pro přihlášené uživatele
        Upozorňujeme diskutující, že komentáře v diskuzi budou moci přidávat již brzy pouze přihlášení uživatelé. V diskuzi se stále častěji objevují příspěvky od anonymních uživatelů, které porušují pravidla diskuze. Věříme, že díky tomuto opatření bude diskuze pod články pro všechny přínosnější.
        Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj na této stránce.
        V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.
        OM Solutions s.r.o.
        Kpt. Nálepky 620/7, Nové Dvory, 674 01
        Třebíč
        IČ: 02682516
        SOCIÁLNÍ SÍTĚ
        © 2021 oEnergetice.cz All Rights Reserved.