Nedávné vyhlášení ministra průmyslu Karla Havlíčka konstatuje, že na základě nového výhledu „Mid-term Adequacy Forecast“ ENTSO-E MAF, vypracovaného organizací ČEPS, čeká Českou republiku do roku 2040 poměrně masivní úbytek výrobních zdrojů energie, který nepůjde nahradit obnovitelnými. Ministr tak zdůraznil nutnost postavit nové jaderné zdroje a to nejen jako náhradu Dukovan, ale další v Temelíně, které nahradí část odstavovaných uhelných bloků.

Je třeba zdůraznit, že skutečnosti prezentované ve zmíněné studii a panem ministrem nejsou žádnou novinkou a překvapením. Vycházejí z faktů, na jejichž základě se připravovala již aktualizace Státní energetické koncepce schválená v roce 2015. A i zde se konstatuje, že je nutné realizovat postupný přechod od uhelné energetiky k nízkoemisnímu mixu s využitím decentralizovaných obnovitelných zdrojů a nových jaderných bloků.

V Česku jsou však možnosti pro nové vodní zdroje už s dominantní části vyčerpány (podrobněji zde), energetické využití biomasy konkuruje výrobě potravin a ekologickým funkcím krajiny, jejichž důležitost vystupuje právě v nynější době nutnosti zvyšování její odolnosti proti změnám klimatu (podrobněji zde). V oblasti větrné energie sice jistý potenciál existuje (podrobněji zde), ale právě zkušenosti ze sousedního Bavorska s podobnými podmínkami ukazují, že reálně bude značně omezený. V Bavorsku dodávají větrné zdroje jen pár procent jeho potřeb elektřiny. Situaci s výstavbou nových větrných turbín na pevnině v celém Německu v posledních dvou letech označují sami němečtí odborníci za kolaps a katastrofu (viz třeba zde). Ani v Německu s jeho intenzivním dotováním a výstavbou nepřekročil podíl solárních zdrojů na výrobě elektřiny 10 %. U nás by dominantně mělo jít o decentralizovaný zdroj (podrobněji zde).

Solární elektrárna EnBW v Leibertingenu. Zdroj: EnBW

Pokud tak Česká republika potřebuje nahradit hnědouhelné zdroje, které nyní dodávají přes 40 %, nízkoemisním mixem, nemůže se obejít bez nových jaderných bloků. To je důvod, proč aktualizace Státní energetické koncepce ČR počítá s tím, že se postaví několik bloků v Dukovanech i Temelíně a dosáhne se podíl jaderné elektřiny po roce 2040 na pokrytí spotřeby elektřiny okolo 50 %. Je třeba zdůraznit, že se předpokládala intenzivní práce na realizaci této koncepce, tedy i cesty k výstavbě nových jaderných zdrojů, již od jejího schválení. To je i důvod, proč i pan ministr konstatuje, že situace je velmi urgentní a nyní už spíše po dvanácté.

Snižování instalovaného výkonu uhelných zdrojů však probíhá již nyní a první zlom zaznamenáme už brzy po roce 2022. V té době vypadnou starší uhelné zdroje, které nesplní přísnější ekologické limity. Česká republika už nebude exportérem elektřiny. Celková její roční výroba bude sice odpovídat roční spotřebě, ale pravděpodobně už budeme mít problém s vykrýváním některých částí denních či sezonních diagramů. Do té doby se nestihne postavit téměř nic. Je tak potřeba intenzivně podpořit v rámci možností flexibilitu elektrické soustavy na straně výroby i spotřeby pro překlenutí tohoto kritického období (podrobněji zde).

Zmiňovaná studie je však ještě urgentnější, protože předpokládá intenzivní rozvoj elektromobility a přechod k elektrifikaci, které povedou k větší spotřebě. Zároveň už vidí méně času pro nutná opatření. V ní popsané dva scénáře reflektují různé možnosti v odstavování uhelných zdrojů. O řadě uhelných elektráren totiž ještě konečné rozhodnutí nepadlo. Jde nejen o elektrárnu Počerady. Oproti popsaným scénářům lze například ještě uvažovat o prodloužení provozování Dukovan na 60 let až do roku 2045. I s tím však lze v každém případě získat pouze jistý odklad, ale nic se nemění na nutnosti co nejdříve vybudovat náhrady za fosilní zdroje.

Naléhavost výzvy pana ministra a studie ČEPS je způsobena i vývojem v okolních státech, hlavně v Německu, kde se také chystá hromadné odstavování fosilních a jaderných zdrojů. Je tak velmi pravděpodobné, že opravdu nebude možné v době, kdy v regionu nesvítí a nefouká, elektřinu odněkud dovézt a ceny tak mohou i dramaticky růst. Zároveň však v době ideální pro produkci větrné a solární energie bude mít Německo velké přebytky. K řešení naší situace tak jen velmi těžko přispějí nové fotovoltaické a větrné zdroje určené pro produkci do sítě. Vzhledem k tomu, že nelze spoléhat na pomoc ze zahraničí, je potřeba, aby vypínání zdrojů u nás bylo rozumně sfázované s realizací jejich náhrady.

Jaderná elektrárna Temelín má dva bloky VVER1000 (zdroj ČEZ).
Jaderná elektrárna Temelín disponuje dvěma bloky VVER 1000 (zdroj ČEZ).

V současné velmi turbulentní době je těžké předpovídat přesný vývoj. V každém případě však budou následující léta v energetice velmi náročná. Je dobře, že si to pan ministr uvědomuje. Je to vidět i z jeho rozhovoru pro server idnes. Ještě důležitější však je, aby pan ministr mohl přejít co nejdříve k realizací konkrétních kroků potřebných pro přechod k nízkoemisnímu energetickému mixu u nás. Jedním z nich je efektivní podpora obnovitelných zdrojů v decentralizované podobě, hlavně v podobě snížení byrokratických překážek. Stejně tak je třeba otevřít možnosti pro zavádění akumulace a inteligentní regulace ze strany výrobců i spotřebitelů. Dalším je příprava finančního modelu, vypsání tendru a zahájení výstavby jaderného bloku v Dukovanech. Mělo by se zároveň vyvinout úsilí o možnost dalšího prodloužení provozu současných dukovanských bloků, pokud to bude bezpečné a efektivní. Ve vytvoření dělné atmosféry a příznivých podmínek pro realizaci cesty k českému nízkoemisnímu mixu by mohla pomoci i uhelná komise (podrobněji zde).

Na zmíněných úkolech už ministerstvo pracuje a po jejich uskutečnění se ukáže, jak se bude v praxi dařit v jednotlivých směrech. Zároveň bude možné sledovat vývoj u našich sousedů a jeho dopady. Pokud se bude dařit v oblasti obnovitelných zdrojů tak, jak předpokládají jejich příznivci, nebude potřeba realizovat tolik dalších jaderných bloků a bude stačit menší úsilí v jaderné oblasti. Naopak, pokud se v oblasti obnovitelných zdrojů bude dařit méně, bude možné větší část nízkoemisního mixu realizovat pomocí jaderné energie. Pokud však nyní neotevřeme prostor všem nízkoemisním zdrojům, aby se mohly ukázat jejich možnosti v našich současných podmínkách, budeme opět stát s prázdnýma rukama. Ale to už bude hodně po dvanácté.

Štítky: Názor

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *