Nedávno jsem napsal úvahu s názvem „Německý rozbřesk“, ve které jsem se pokusil nastínit a zdůvodnit mou vizi toho, kam směřuje elektroenergetika v celém našem regionu. Netajím se tím, že jsem v onom textu vyšel z úspěšného investorského příběhu zhmotněného už před více než rokem.

Přiznávám také, že především díky nečekaně rychlému sledu posledních událostí – rychlý růst ceny povolenky CO2 na reformovaném trhu EU ETS, pokrok stavby nového plynovodu Nord Stream 2 (dále jen „NS2“), slabé průběžné výsledky německé vládní komise snažící se dosáhnout dohody na rychlejším scénáři útlumu uhelné energetiky v Německu nebo zhoršující se výhled bilance německé energetiky po odstavení všech německých jaderných elektráren do konce roku 2022 – jsem se rozhodnul vše zveřejnit na tomto fóru.

Co vše stojí za Německým rozbřeskem? Přestože jde v energetice již o několikátou zásadní otočku Německa v poslední dekádě, dominance a rychlost aktuálních změn vyvolaná a postavená na německých národních prioritách podpořená zahraničně politickou orientací Německa na Rusko znovu překvapila.

Nord Stream 2 jako německo-ruský pakt

Překvapení jsou znovu především východní sousedé Německa ale i samotný Brusel. Dříve Němce za jejich individuální přístup v energetice někteří kritizovali, jiní jejich koncept nebrali vážně a spoléhali se, že svůj postoj v budoucnu přehodnotí. Nestalo se tak a naopak tzv. Evropská energetická unie, která měla dle původních polských idejí ochránit východní Evropu před vlivem Ruska v energetice, a ke které se Brusel hlásil, se minimálně v našem regionu díky upřednostnění německých zájmů potichu ale velmi rychle „zvrhla“ v Německou energetickou unii se silnou vazbou na Rusko.

Evropská Unie - dotace

Plynovod NS2 jako čistě bilaterální pakt Německa a Ruska, jehož realizace nedávno započala, se nestal jen symbolem těchto změn ale i silným zahraničně-politickým tahem. Jeho význam pro Němce potvrzuje i to, že jsou v tomto směru ochotni riskovat nejen dobré vztahy s USA ale i vnitřní soudržnost EU.

Realizace NS2 je za dané situace přijatelným národním řešením pro Německo ale přes veškeré sliby Bruselu může ohrozit tranzit ruského plynu do východní Evropy přes Ukrajinu a přepsat tak dlouhodobé nastavení v celém regionu. Mnozí tak teprve nyní s překvapením pomalu začínají zjišťovat, jak vzdáleně od ideálů může také EU v klíčové energetice fungovat.

Německým choutkám v ruském plynu se prostě budou muset všichni přizpůsobit, a to ať dobrovolně, či ne. Východní Evropa brzy také pochopí, že německý přístup k energetice, geografický vliv, ekonomická síla a tržní propojení energetických trhů v rámci EU, časem definitivně smaže i východním zemím dříve slíbené jistoty vlastního národního energetického mixu. Bohužel pro Česko, zemi geograficky zaklíněnou do Německa, to platí dvojnásob a čeští politici z toho zatím pochopili jen velmi málo.

Německo v bezvýchodné situaci – Německý rozbřesk jako reálná cesta vpřed

Samozřejmě mě překvapilo, jakou odezvu tento text okamžitě po svém zveřejnění vyvolal, a to i mezi odborníky. Když pak následovaly i komentáře navazující či vycházející z mého textu nebo alespoň tezí, které jsem v textu popsal, rozhodnul jsem se napsat pokračování – Německý rozbřesk díl druhý.

Žádná reakce a vznesené argumenty mne totiž nepřesvědčily a ba naopak utvrdily v tom, že mnou popsaný Německý rozbřesk je pro celý region cestou reálnou a k jeho naplnění dojde během nejbližších let, protože žádná jiná cesta už pro Německo neexistuje. Vše by mohlo změnit jediné, a to pád kancléřky Merkelové a její současné vlády následovaný hlubokou politickou změnou v Německu, což ale považuji nyní za méně reálné než onu německou cestu pro energetiku celého regionu.

Největší diskuzi pod mým textem vyvolala otázka, do jaké míry je onen mnou popsaný rozbřesk – zkráceně sázka na vysokou cenu povolenky CO2 + posílení role plynu na úkor uhlí – skutečným německým plánem nebo zda jde o vynucený scénář. Musím se přiznat, že zrovna tuto část diskuze, ale považuji za zcela nadbytečnou a nevýznamnou.

Tlak na rychlé dokončení Nord Stream 2 a to i přes všechny překážky, stejně jako jasný německý postoj/obrat ve věci reformy EU ETS na půdě EU v předešlém roce, jsou nezpochybnitelným prokázáním, že Německo vědomě otočilo kormidlo.

Že Němcům už nic jiného nezbylo, je pak prostě fakt, který jsem v původním textu jasně popsal: „Německo se v době nedávno minulé vědomě a v EU zcela individuálně (často navzdory politice EU) rozhodlo udělat ve své energetice několik zásadních zásahů. Z českého pohledu je můžeme považovat za iracionální nebo ideologické, dobré či špatné ale na druhé straně pro Němce zdá se, jsou tato rozhodnutí chtěná, definitivní a neměnná. Mluvíme zde o rozhodnutí odstavit do roku 2022 všechny jaderné elektrárny na území Německa, vsadit na rychlý rozvoj obnovitelných zdrojů a zároveň se postavit do čela boje s klimatickými změnami.

Z toho je potřeba vyjít. Dispozice Německa ve schopnosti si „splnit“ v energetice (dnes významně ovlivněné politikou) všechna svá přání je díky ekonomické dominanci ale i vlivu v EU nesrovnatelně jiná, než co by chtěla nebo mohla dosáhnout nejednotná a roztříštěná východní Evropa.

Na opačné straně hranice mají pak Němci převážně Francii a ta je jako jaderná velmoc proti ofenzívě německé energetické politiky stále ještě rezistentní a současně zcela laxní. Východní Evropa tak po odchodu Británie z EU bude na Západě jen těžko hledat proti tlaku německých zájmů podporu.

Německo musí potvrdit své klimatické ambice

To, co nyní Německo potřebuje a považuje za zásadní, je potvrzení svých klimatických ambicí. Bez toho by celé dosavadní úsilí spojené s Energiewende a tím spojené politiky vlád Angely Merkel zcela selhalo. Z toho lze usoudit a aktuální vývoj tomu nasvědčuje, že Němci nyní budou za každou cenu chtít uskutečnit další fázi transformace své energetiky, a přece jen přesvědčit svět o správnosti své cesty.

Na řadu tak přichází jediný úkol – zásadně snížit v energetice emise uhlíku nebo alespoň v tomto směru nastartovat zřetelný trend a to nejpozději do roku 2030. Nesplnění vlastních cílů pro rok 2020 v této oblasti bude pro Němce dozajista prohra, ale ve finále mohou onu prohru stále prezentovat jen jako dočasnou.

Je vlastně nadbytečné spekulovat, zda se Němci předešlými rozhodnutími zahnali do rohu či ne a zda všechna následující rozhodnutí jsou vynucená či nikoli. Faktem je, že jediné Německo realizuje v EU (po odchodu Británie) zásadní, ambiciózní a tvrdě zaplacenou změnu své energetické politiky tzv. „od podlahy“ a sází nikoli na krátkodobé cíle ale dlouhodobější změnu.

Například francouzské odcházení od jaderné energetiky je a ještě dlouho evidentně bude jen trapnou etudou nekonečných odkladů jakýchkoli politiky stanovených termínů. Mimochodem původní cíl snížit závislost Francie na jaderných zdrojích z 75 % na 50 % bylo cíleno na rok 2025. Následně bylo bez mrknutí oka a bez jakéhokoli zájmu veřejnosti zrušeno s tím, že bude naplněno, jak nejdříve to půjde.

Až nyní byl předběžně stanoven jako další časový předěl, a to dostatečně vzdálený, rok 2035. Tedy téměř za 18 let. Termín, který se dá opět a kdykoli posunout, nebo dokonce zrušit. Francouzům v tomto směru věří málokdo.

V Německu je vše jinak. Změna v energetice, resp. Energiewende je dlouhodobě politicky spojena s vysokou podporou veřejnosti, s politikou, která hraničí až s novou ideologií a je spojena s érou současné kancléřky Angely Merkelové.

Řešení německého rébusu – povolenka za 30-45 EUR

V prvním Německém rozbřesku jsem se snažil nastínit, že jediným řešením současného rébusu v německé energetice je „vysoká“ cena povolenky CO2. Tím byla myšlena úroveň 30 až 45 EUR/t.

Kouzlo vyšší ceny povolenky spočívá pro Němce v tom, že jim může pomoci na tržní bázi zařídit relativně rychlý ústup od „nejšpinavějších“ uhelných zdrojů a jako dostupné řešení je nahradit zdroji plynovými s méně než polovičními emisemi. To vše současně za již dlouho vzývané zatažení obnovitelných zdrojů (dále jen“OZE“) do tržního prostředí s elektřinou za absence pokračování cenové podpory formou různých garancí.

Nikde jsem ale nenapsal, že Němci budou „šťastní“ s vysokými cenami silové potažmo spotřebitelské elektřiny, které budou hnacím motorem těchto změn. Spíše to vnímám tak, že se s tím budou muset smířit a budou muset hledat rezervy v jiných složkách spotřebitelské ceny elektřiny, tak aby důsledky růstu cen emisních povolenek dál tuto cenu jen nenavyšovaly.

Velký prostor pro kompenzaci rostoucí ceny povolenky

Pravda je, že právě tady existuje pro německé politiky celkem široké pole možností jak důsledky růstu cen silové elektřiny pro své spotřebitele postupně eliminovat.

Průměrné ceny elektrické energie pro evropské domácnosti v druhé polovině roku 2017. Zdroj: Eurostat
Průměrné ceny elektrické energie pro evropské domácnosti v druhé polovině roku 2017. Zdroj: Eurostat

Jednou z cest je snížení poměrně velkého daňového zatížení spotřebitelských cen elektřiny a kdo jiný než země s už chronickým přebytkem své bilance si to může dovolit. Dalším velmi silným argumentem je i fakt, že blíže k roku 2025 a dále začnou postupně odpadat ty nejdražší spotřebitelské dotace na OZE, které byly příčinou rychlého růstu cen elektřiny pro domácnosti v předešlých letech.

K tomu pak vyšší cena povolenky CO2 potažmo silové elektřiny a zároveň technologický pokrok zlevňující OZE, by mohly zajistit, že nové příspěvky na OZE už nebudou přibývat. Nutno přiznat, že naopak rizikem zůstává možný růst příspěvků na budování propojení a posílení přenosové soustavy, i když i zde je řešení v hledání evropských zdrojů pro tyto „evropské“ investice.

Vývoj EU ETS jako klíčový faktor

Nicméně souhlasím, že růst ceny povolenky na EU ETS za poslední rok je neopakovatelný a byl překvapivě rychlý. Tady můžeme jen spekulovat nad příčinami. Na druhou stranu na trhu to tak chodí, někdy se trh plný emocí předbíhá a jindy nepochopitelně zpožďuje.

Historie EU ETS je plná velkých obratů. Rozhodující je, kde skončí povolenka CO2 v období po roce 2020 a zejména pak v době pro region kritické, tj. v letech 2021 a 2022, kdy z trhu zmizí výroba německých bezemisních jaderných elektráren, které ještě dnes dodávají 70-80 TWh elektřiny ročně.

Zásadní je to z toho úhlu pohledu fakt, že tempo růstu přebytku výroby elektřiny v Německu se i přes setrvalý růst instalovaného výkonu OZE zpomaluje a aktuálně již tři roky osciluje kolem 50 TWh ročně (viz. graf níže). Zdá se, že jinak tomu nebude ani letos, kdy za devět měsíců export jen lehce překročil 30 TWh, což způsobil především výpadek výroby větrných elektráren v letních měsících.

Vývoj výroby, spotřeby a bilance importu a exportu elektřiny v Německu v letech 1990 – 2017. Zdroj: www.cleanenergywire.org
Vývoj výroby, spotřeby a bilance importu a exportu elektřiny v Německu v letech 1990 – 2017. Zdroj: www.cleanenergywire.org

Energiewende neefektivní ve snížování emisí

Osobně jsem přesvědčen, že cena povolenky CO2 mezi 35 až 45 EUR/t není nereálná. Hlavním argumentem zůstává fakt, že Energiewende i přes obrovský růst produkce OZE zatím nepřinesla za posledních deset let téměř žádné snížení emisí. Němci totiž mění ve svém mixu především čisté bezemisní jaderné zdroje za OZE a na substituci uhlí jaksi nezbývá prostor.

Rychlé odstavení jádra do roku 2022 následované alespoň nějakým útlumem uhlí pak nejde nahradit jinak než „alespoň“ plynem s polovičními emisemi, než produkují uhelné elektrárny. Tomu odpovídá i důraz, který Němci kladou na rychlé rozšíření Nord Stream o dvojku a to hlava nehlava.

{"country":"GER","type":"PIE","from":"2018-01-01","to":"2018-09-30","caption":"Pod\u00edl jednotliv\u00fdch zdroj\u016f na v\u00fdrob\u011b elekt\u0159iny v N\u011bmecku v leto\u0161n\u00edm roce.","url":"https:\/\/energodock.cz\/energodock\/get_electricity_shares.php","source":"shortcode","start_date":"2018-01-01","end_date":"2018-09-30"}

Za této situace počítat v Německu s nějakým zásadním snížením emisí v dohledné době nelze. Cena povolenky na reformovaném trhu EU ETS má tak všechny předpoklady dál růst. To, jakou rostoucí cena povolenky vytvoří tržní cenu silové elektřiny, bude záviset i na vývoji dalších důležitých parametrů včetně ceny plynu v EUR/MWh, ceny uhlí v USD/t, ale i samotném nastavení kurzu EUR vůči USD a dost možná i na zmíněném „novém“ rozložení bilance výroby a spotřeby elektřiny v celém regionu.

Vývoj ceny (USD/t) futures kontraktu na černé energetické uhlí z přístavu v Rotterdamu s dodávkou v roce 2019. Zdroj: ICE

Sílící role plynu, rostoucí cena elektřiny a rozvoj decentralizace

Na trhu s elektřinou ale i na EU ETS trhu vlastně jen nyní navazujeme na období před deseti lety, přerušené ekonomickou krizí a následným neštěstím ve Fukušimě, kdy i ČEZ dva roky po sobě prodával svou produkci mezi 55 a 60 EUR/MWh. V reakci na některé názory na můj původní text jsem si ale jist, že to bude stále hluboko (max. na méně polovině) pod klíčovým jaderným benchmarkem, který pro Evropu nastavil garanční model pro britský Hinkley: tj. cca 150 EUR/MWh na počátku výroby (110 EUR/MWh na cenách roku 2012 + inflace) a následně pravidelné navýšení inflace po celých 35 let od okamžiku, kdy mají nové bloky začít vyrábět elektřinu (předpoklad 2025).

Závěrem. Má vize budoucnosti trhu spočívá ve výrazném posílení role plynu v mixu v celém našem regionu, pokračující rozvoj trendu decentralizace energetiky, výrazně vyšší ceny silové elektřiny než posledních 5 let a tím i motivované, tj. zvýšené úsilí v oblasti úspor, další sblížení „tržních“ cen elektřiny s rentabilní bází OZE, jež dlouhodobě klesá.

Zda se do hry vrátí jaderné elektrárny, je zatím velmi těžké předpovědět. Současné zkušenosti rozvinutých ekonomik tomu zatím nenasvědčují. Rizika spojená s těmito projekty jsou těžko stravitelná i pro jiné giganty, než je ČEZ či Česká republika.

Česko navíc rozhodně není v situaci, že musí „zavřít oči“ a jít hrát jaderný hazard, jak dnes stavba jaderných elektráren v Evropě, ale i USA dopadá. Máme více variant, jak situaci řešit. Nabízí se využití synergií vznikajícího Nord Stream 2, který konkrétně Česku hraje do karet, popř. stejně jako USA, Francie či Švédsko uvažovat o prodloužení životnosti JEDU až na šedesát let.

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *