Tento názor píšu jako poněkud rozsáhlejší příspěvek do diskuze vyvolané článkem Michala Šnobra na tomto serveru o změně přístupu německé vlády k ETS a o některých následcích. Mým cílem je přispět svou troškou do mlýna ve dvou směrech. Chtěl bych vyslovit svůj názor k tomu, proč k tomu došlo, a chtěl bych se podívat na důsledky růstu ceny emisních povolenek.

Svítání nad přehradou Les Království, zdroj: zptacihopohledu.cz

Proč se v Německu rozbřesklo

V tom, jak chápat politiku a vůbec fungování rozhodovacího procesu ve vrcholné politice a byznysu, mi před pár lety otevřela oči prezentace Bruce Bueno de Mesquity. Ukazuje v ní, jak vlastně tato rozhodnutí vznikají. Vrcholní politici (a byznysmeni) obvykle nerozumí složitým problémům, o kterých mají rozhodovat. Jejich rozhodování je tak silně závislé na vnějších tlacích ze strany poradců, povolaných expertů, lobbistů a „hlasu lidu“. Jak lze tuto skutečnost aplikovat na Německo a jeho vztah k ETS? Angela Merkel zdědila Energiewende po rudo-zelené vládě Gerharda Schrödera. Tento program má u německé veřejnosti obrovskou podporu, fakticky každý německý vládní politik ji musí kvůli tomu respektovat a nějak se jí držet, jinak ho to brzo bude stát křeslo. Angela tedy nemusí Energiewende rozumět, nemusí jí mít ráda, ale musí se jí držet. Dostatečným poučením pro ní nejspíše byly události okolo havárie Fukušimi Daiči, kdy nejdříve její vláda odsunovala odstavování německých JE, aby se po havárii musela, čistě z pudu sebezáchovy, vrátit k původnímu plánu.

Jenže on existuje i tlak z jiné strany. Velké, bohaté a vlivné německé energetické firmy taky mají své zájmy. Co ony sdělují spolkové vládě? Takové ty standardní věci – uhlí je spolehlivý, domácí zdroj energie, uhlí je levné, uhelné elektrárny jde zapínat podle potřeby, uhlí je v důležitých regionech významný zaměstnavatel, …

Spolková vláda donedávna jednala v tradici všech vlád a hrála to na obě strany. Zároveň se podporovaly obnovitelné zdroje energie, ale zároveň se uhelné zdroje nechávaly na pokoji a potichu se jim tu sabotovala cena emisních povolenek, tu zaplatily náklady na …, tu odpustilo …

Na Angelu Merkel je vyvíjen tlak z různých stran, zdroj: https://www.gettyimages.com

Výsledkem byl stav, kdy sice utěšeně rostl podíl OZE na výrobě elektřiny, ale zároveň nedocházelo k příslušné redukci výroby elektřiny z uhlí. Takže export německé elektřiny stoupl až k 54 TWh v roce 2017. Jinými slovy ceny „kazilo“ lavírování německé vlády, která to hrála na obě strany, ne jen OZE.

Co se v posledním roce změnilo?  Změnil se přístup uhelných regionů a přístup k nim. Místo zoufalého držení se uhlí jako zdroje pracovních míst a peněz se diskuze zcela stočila k restrukturalizaci zmíněných regionů, na dobu po uhlí, k tomu, jak a kolik peněz do nich centrální vláda nalije a kolik nových zaměstnavatelů do nich přiláká. Tím ale zmizela podstatná část tlaku z „uhelné strany“ a úměrně tomu se mění plány. Zmizela tak nejistota daná křehkou rovnováhou sil, kdy nebylo jasné, kdy a jak moc se vládní rozhodnutí vychýlí na tu či onu stranu.

Budoucí cena povolenek

Nesouhlasím s Michalem Šnobrem v jeho odhadu, že Němci budou chtít vyšroubovat cenu emisních povolenek k 35-45 EUR/t CO2 a už vůbec ne s 40-50 EUR/t CO2 pana Wagnera. Jsou to čiré spekulace, v případě Michala Šnobra to pravděpodobně vychází z řešení úlohy: Kolik by musela stát emisní povolenka, aby byly paroplynové elektrárny provozně levnější než hnědouhelné.

V reálu očekávám, že cena emisních povolenek bude dlouhodobě konvergovat do cenového intervalu, který si jako cíl stanovila EU, tj. 20-30 EUR/t CO2. Velká část současného růstu ceny emisních povolenek lze připsat na vrub tomu, že si je německé utility (např. RWE) nakoupily do zásoby. Je tedy i možné, že současné vysoké ceny povolenek jsou jen krátkodobou epizodou, kdy cenu vyhnaly nahoru jednostranné velké nákupy.

Důsledky rozbřesku

Cena emisní povolenky okolo 20-30 EUR/tCO2 (což dle mého zhruba odpovídá negativním externalitám). Jaké to má důsledky:

Větrné a fotovoltaické elektrárny

Výstavba nových zdrojů v dobrých lokalitách a s dobrým financováním bude plně cenově konkurenceschopná oproti provozním nákladům fosilních pološpičkových a špičkových zdrojů. Lze očekávat boom výstavby. Omezujícími faktory budou administrativní bariéry, možnosti financování a technické limity jejich integrace do sítě (tj. kolik se jich tam vleze).

Jaderná energetika

Výrazně vyšší ziskovost existujících zdrojů, jaderné zdroje konstruované pro konstantní nebo jen málo variabilní výrobu jsou „price taker“, musí přijímat cenu elektřiny takovou, jaká je, určena jinými zdroji, dlouhodobě je jejich ziskovost ohrožena VtE a FVE, které budou stále způsobovat periody s velmi nízkou cenou silové elektřiny. Celkově bude dávat lepší ekonomický smysl udržet současné JE v provozu.

Nová (ne)výstavba nebude ovlivněna, nekonkurenceschopnost JE vůči VtE a FVE se emisními povolenkami nemění.

Hnědouhelné elektrárny

Hnědouhelné elektrárny konstruované pro konstantní nebo jen málo variabilní výrobu nejsou cenou povolenek přímo existenčně ohroženy, ale přijdou o fakticky celý zisk. Důvodem jejich postupného uzavírání budou tedy spíše jiné důvody – administrativní opatření, nerentabilita renovací, vytěžení zdrojů uhlí, horší následky toho, že jsou „price taker“.

Konkurenceschopnost hnědouhelných elektráren konstruovaných pro pološpičkový či sezónní provoz sice utrpí, ale cena povolenek není pro ně likvidační.

Černouhelné elektrárny

Ve střední Evropě jsou používány především pro pološpičkový a sezónní provoz, jsou tedy „price maker“. Cena emisní povolenky 20-30 EUR/t CO2 je vážně ohrožuje tím, že je odsouvá v merit orderu za paroplynové elektrárny. Budou tedy dále využívány, ale méně hodin.

Vodní elektrárny

Vodní elektrárny jsou hlavním výhercem. Významně stoupne konkurenční výhoda akumulačních vodních elektráren oproti pološpičkovým zdrojům na bázi fosilních paliv. Je možné, že začne být ekonomicky výhodné doplňovat už existující vodní nádrže vodními turbínami. Výstavba nových velkých akumulačních vodních elektráren není ve střední Evropě moc realistická.

Elektrárny na biomasu a bioplyn

Vyšší cena emisních povolenek jim dává lepší šanci na finanční rentabilitu. Velmi zajímavé bude pro bioplynové zdroje (hlavně ty, kterým bude končit podpora) přechod na provoz v pološpičkovém režimu.

(Paro)plynové elektrárny

V merit orderu se dostanou před černé uhlí, dá se očekávat nárůst počtu provozních hodin, budou hlavním „price makerem“ trhu se silovou elektřinou.

Chytré sítě a akumulace

Výše uvedené důsledky budou mít za následek to, že se výrazně zvýší cenový rozptyl silové elektřiny. To činní opatření na straně spotřeby a akumulaci energie ekonomicky mnohem atraktivnější. Vyšší cena emisních povolenek tedy stimuluje i nástup opatření na straně spotřeby a akumulaci energie. Lze očekávat, že se díky tomu nové technologie v elektrotechnice rychleji uchytí a díky setrvale snižující se ceně akumulátorů, senzorové, regulační a výpočetní techniky si pro sebe zaberou významnou část trhu s regulací sítě a s reziduálním výkonem, tedy vykrytím rozdílu mezi produkci „price takerů“ (FVE, VtE, JE, …) a spotřebou, na úkor tepelných elektráren.

Dlouhodobá německá perspektiva

Jaderné elektrárny to mají v Německu spočítané, na tom se nic měnit nebude. V krátkodobé perspektivě se jinak zamíchá merit order pološpičkových a špičkových zdrojů ve prospěch zemního plynu oproti uhlí, to je cca 1/3 celkové výroby, kde plyn získá a uhlí ztratí. Lze počítat s postupným úbytkem hnědouhelných elektráren konstruovaných pro konstantní nebo jen málo variabilní výrobu, kdy jejich výroba a výroba odstavovaných JE bude bilančně nahrazována OZE. Pološpičkové a špičkové zdroje budou stále vyrábět přibližně stejný objem produkce. Kolik bude potřeba k dispozici instalovaného výkonu těchto zdrojů bude silně ovlivněno rozvojem akumulace. Úměrně růstu ceny elektřiny klesne poplatek za OZE. Běžných spotřebitelů se změna ceny nijak zvláště nedotkne, velkých spotřebitelů s výjimkami z poplatků se to dotkne výrazně.

Dlouhodobá česká perspektiva

Při ceně emisních povolenek 20-30 EUR/t CO2 se fakt vyplácí držet současných 6 jaderných bloků při životě jak dlouho jen to bude technicky možné. Výstavba nových bloků JE bude snadněji prosaditelná díky vyšším cenám silové elektřiny, ale pořád to nebude dobrý kšeft.

Z konečnou platností je zpečetěn osud hnědouhelných elektráren v SZ Čechách, které čeká postupné zavírání, stejně jako černouhelná elektrárna v Dětmarovicích. Není naděje na novou výstavbu, nevyplatí se. Paroplynové zdroje v ČR začnou být konečně rentabilní. Vzhledem k vyšší ceně silové elektřiny se úměrně sníží i náklady na zpackanou podporu OZE v ČR okolo roku 2010. To částečně utlumí růst cen pro spotřebitele. Jak to bude s rozvojem OZE? Těžko říct, ale nějak se elektřina bude muset vyrábět.

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *