Německo po 7 letech postaví novou plynovou elektrárnu. Elektrárně o výkonu 300 MW nebude umožněno působit na trhu, provozována bude výhradně jako bezpečnostní pojistka podle potřeb provozovatelů přenosové soustavy.

Elektrárna bude společně s dalšími třemi elektrárnami stejného výkonu využita pro zajištění stability soustavy a bezpečnosti dodávek na jihu Německa, které ohrožuje odstavování jaderných elektráren, stagnující výstavba nových vedení a rostoucí nestabilní výroba obnovitelných zdrojů energie. Elektrárny budou financovány z kapes spotřebitelů skrze síťové poplatky, které již nyní v Německu tvoří více než čtvrtinu průměrného účtu za elektřinu.

Jako největší paradox se může zdát to, že Uniper, který vyhrál kontrakt na výstavbu elektrárny, již poněkolikáté žádá o odstavení svých dvou supermoderních paroplynových zdrojů, které mimochodem stojí ve stejné lokalitě, kde bude vybudován nový zdroj. Tato „žádost“ vyústila v soudní spor, jelikož společnosti není umožněno tyto prodělávající elektrárny odstavit z důvodu jejich nezbytnosti pro zajištění stability německé elektrizační soustavy.

Jaký tedy dává smysl postavit novou elektrárnu a o pár stovek metrů vedle dva méně než 10 let staré zdroje spalující stejné palivo uzavřít? Situace má své vysvětlení.

Nouzové řešení jako záplata klopýtající Energiewende

Větrný park Havelland v Německu. Zdroj: Mainova

Pokud má být i po uzavření posledních jaderných elektráren v Německu zajištěna spolehlivá dodávka elektřiny, měly by být v jižním Německu postaveny systémové elektrárny o instalovaném výkonu nejméně 2 GW, uvedli němečtí provozovatelé přenosové soustavy (PPS) ve své zprávě na počátku roku 2017. Elektrárny měly být postaveny a provozovány jako  „speciální síťová zařízení“ samotnými německými PPS pro stabilizaci soustavy a zajištění dostatečného výkonu  v Bavorsku, Bádensku-Württembersku a jižním Hesensku.

Německo v rámci své energetické politiky (Energiewende) odstavuje jaderné elektrárny, důležité systémové zdroje nacházející se v blízkosti průmyslových regionů, a rozvíjí obnovitelné zdroje energie (OZE), které jsou soustředěny do míst s příhodnými meteorologickými podmínkami – v případě větrných elektráren zejména na severu země. V Německu tak vznikají regionální nerovnováhy ve výrobě a spotřebě elektřiny.

Ty se stávají problematickými, jelikož země není schopná zajistit rozvoj přenosové soustavy adekvátní k rychlému rozvoji OZE, tak aby elektřina z těchto zdrojů mohla být přenesena ke spotřebitelům. Pomalá výstavba vedení může nakonec ohrozit celou Energiewende, uvedl v rozhovoru pro oEnergetice.cz Peter Hoffmann, odpovědný za zajišťování provozu přenosové soustavy společnosti TenneT, jednoho ze čtyř německých PPS.

Deficitní průmyslový jih

Továrna automobilky BMW v  Mnichově. Zdroj: BMW

Na jihu Německa dojde odstavením 3 zbývajících bloků jaderných elektráren v letech 2021 a 2022 k úbytku 4,2 GW instalovaného výkonu. Oblast se stane významně deficitní z hlediska výroby a spotřeby elektřiny, a bude tak závislá na importu z jiných částí Německa nebo ze zahraničí.

Problémem je, že Německá přenosová soustava je již dnes v severojižním směru zatěžována na hranici svých technických možností a vybudování páteřního severojižního propojení SuedLink, které bylo přeplánováno jako kompletně podzemní, nebude uskutečněno před rokem 2025. Dle vyjádření obou zúčastněných provozovatelů je navíc tento termín realizovatelný pouze při dodržení „ambiciózního harmonogramu“.

Přenesení potřebného výkonu do průmyslových center na jihu země se tak v tomto mezidobí může v některých chvílích stát nerealizovatelným, jednotná německá obchodní zóna však tato omezení nebude reflektovat. Nadále tak vzroste potřeba redispečinku a s tím i ohrožení stability soustavy.

Pozn.: Redispečink představuje stav, kdy jsou (částečně) nasazeny místo původních zdrojů, které měly do sítě elektřinu dle merit order dodat (v Německu zejména větrné elektrárny ve špičce produkce), zdroje v jiném místě pro předejití přetížení elektrických vedení. Tato opatření jsou ovšem nákladná, jelikož je nutné odškodnit původní výrobce za nemožnost dodávky (části) energie do sítě, a zároveň zaplatit za vyrobenou elektřinu na místo nich nasazovaných zdrojů.

Schéma vznikajících regionálních nerovnováh ve výrobě a spotřebě elektrické energie v Německu. Zdroj: Amprion

Na svůj průmysl a zejména ten automobilový byla německá vláda vždy háklivá a situace, kdy by například mnichovská automobilka BMW nebo MAN, třetí největší výrobce nákladních automobilů na světě, museli kvůli nedostatku výkonu dodávaného do Bavorska omezit provoz, je nemyslitelná. Sama bavorská vláda, která po havárii jaderné elektrárny v japonské Fukušimě v roce 2011 požadovala co nejrychlejší odstavení své jaderné elektrárny Isar, letos otočila a začala bojovat za co nejdelší možný provoz elektrárny.

Jaderná elektrárna Isar. Zdroj: PreussenElektra

Unbundling v praxi

Není tedy divu, že německý regulátor (Bundesnetzagentur) dal po přezkoumání žádosti provozovatelům za pravdu. Po provedení úprav ve výpočtu však snížil potřebnou výši instalovaného výkonu elektráren na 1,2 GW.

Elektrárny pro zajištění stability soustavy následně musely podstoupit schvalovací proces Evropské komise, která neumožnila jejich realizaci a provoz ze strany samotných PPS, ale pouze třetím stranám. Podle nové legislativy tak výběr těchto „speciálních síťových zařízení“ probíhá bez požadavku na konkrétní technologii prostřednictvím veřejného nabídkového řízení.

Elektrárnám zároveň není umožněno prodávat elektřinu na trhu. Výběrová řízení byla vypsána na konci června 2018 provozovateli přenosové soustavy TenneT, Amprion a TransnetBW na 4×300 MW ve 4 regionech na jihu Německa. Vítěz prvního je již znám, zbylá tři řízení potrvají do letošního dubna.

Irrsinn von Irsching (Šílenství z Irschingu)

Zakázku na výstavbu 300MW elektrárny v regionu jižního Bavorska vyhrál Uniper. Elektrárna má být uvedena do provozu v říjnu 2022. Postavena bude v oblasti Irsching nedaleko Ingoldstadtu.

Bude se jednat o elektrárnu s plynovou turbínou s otevřeným cyklem, která bude schopna přifázování k síti za 8 minut a najetí na plný výkon do 25 minut.

„Jsem potěšen, že Uniper vyhrál soutěž o speciální síťové zařízení, které zajistí spolehlivé dodávky elektrické energie. Za tímto účelem chceme vybudovat a provozovat novou plynovou elektrárnu. Se svojí vysokou flexibilitou jsou plynové elektrárny ideálním doplňkem rostoucího podílu neregulovatelné elektřiny z větrných a solárních elektráren,“ uvedl Eckhardt Rümmler, provozní ředitel a člen představenstva Uniper.

Společnost v Irschingu provozuje dva paroplynové bloky Irsching 4 a 5 a blok 3 na lehký topný olej o celkovém výkonu 1,8 GW. Bloky 4 a 5, jedny z nejúčinnějších plynových elektráren na světě, plánoval Uniper kvůli jejich nerentabilitě zakonzervovat. Z důvodu jejich nezbytnosti pro zajištění stability soustavy však bylo zakonzervování na žádost TenneT zamítnuto regulátorem a oba bloky jsou aktuálně součástí tzv. Síťové rezervy disponující celkovým výkonem 6,6 GW. Do rezervy byl převeden i 3. blok, který byl původně permanentně uzavřen v roce 2012.

Jeden z bloků moderní paroplynové elektrárny Irsching. Zdroj: Uniper

Ačkoliv tyto superúčinné zdroje (Irsching 4 disponuje účinností 60,4 %, Irsching 5 59,7 %) jsou svou flexibilitou ideálním doplňkem k obnovitelným zdrojům energie, Uniper v dubnu již potřetí oznámil, že má zájem bloky zakonzervovat. Uniper uvádí, že jejich důležitá funkce v poskytování rezervního výkonu není dostatečně finančně kompenzována a nepokrývá náklady na jejich udržování v pohotovosti.

Bloky byly poslední tři roky provozovány pro poskytování redispečinku pro provozovatele přenosové soustavy a spadaly pod mechanismy pro rezervní elektrárny, které pokrývají palivové a provozní náklady, ale nikoliv investiční náklady, uvedl mluvčí společnosti Uniper.

„Zákonné požadavky nutí provozovatele poskytovat tyto služby za podnákladové ceny, což považujeme za neudržitelné a také protiústavní,“ uvedli provozovatelé, kteří podali žalobu proti rozhodnutí Tennetu před třemi lety.

Aktuálně probíhá soudní řízení, ve kterém se Uniper snaží vymáhat dočasné vyřazení z provozu, nebo zajištění odpovídající náhrady za využívání elektrárny v systémové rezervě. Kompletní odstavení bloků žádá Uniper od května 2019 do září 2020.

Pokračování irschingského šílenství?

Proč nejsou pro potřeby přenosové soustavy využity současné elektrárny a proč je namísto toho postavena nová elektrárna? Jedná se o různé právní předpisy, vysvětluje mluvčí společnosti Uniper. Nový zákon výslovně stanovuje novou výstavbu. I v Uniperu však ve vztahu k tomuto postupu panuje nepochopení. „Šílenství v Irschingu“ pokračuje, říkají.

Nicméně situace más své vysvětlení. Nový zdroj bude plnit svoji funkci zejména po odstavení Isar 2, posledního bavorského jaderného bloku, v prosinci 2022 a společně s dalšími 3 bloky vybudovanými za tímto účelem bude zajišťovat spolehlivost dodávek i v případě neočekávaných problémů v přenosové soustavě.

Zároveň němečtí TSO ve svém odůvodnění pro výstavbu nových elektráren  očekávají, že bloky Irsching 4 a 5 budou po odstavení zbylých německých jaderných bloků buď nadále v rezervě, nebo opět využívány na trhu. Který z těchto dvou stavů nastane, bude odvislé od vývoje ceny komodit, zejména plynu, nebo zda přetrvá zachování jednotné německé obchodní zóny. Aktuálně však vše nasvědčuje tomu, že prostředí pro plynové elektrárny by mělo být příznivější. Německo si slibuje pokles cen plynu zejména se zprovozněním plynovodu Nord Stream 2.

Úvodní obrázek: Elektrárna Irsching, zdroj: Mainova

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *