Domů
Názory
Německá energetická transformace – aktualizace 2017 (díl 3)

Německá energetická transformace – aktualizace 2017 (díl 3)

Obsah tohoto článku nebyl zpracován ani upravován redakcí webu oEnergetice.cz a článek nemusí nezbytně vyjadřovat její názor.

Závěrečný díl miniseriálu o energetické transformaci z pohledu plnění cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu, spolehlivosti dodávek energie a hospodárnosti.

Poradenská společnost McKinsey od září 2012 pravidelně zveřejňuje dokument „Index energetické transformace“, který na základě hodnocení patnácti měřitelných parametrů názorně dokladuje aktuální stav tohoto komplexního transformačního procesu a hodnotí reálnost naplnění politických, environmentálních, ekonomických a technických cílů definovaných spolkovou vládou v časovém horizontu do roku 2020.

Hodnocení oblasti (I) Ochrana životního prostředí a klimatu bylo prezentováno v díle (1), hodnocení oblasti (II) Spolehlivost dodávek energie v díle (2).

V dnešním pokračování rozebereme výsledky hodnocení oblasti (III) Hospodárnost, která je podrobněji specifikována následujícími pěti parametry:

Oblast (III): Hospodárnost

  • Ceny elektřiny pro domácnosti (odchylka v % od průměru EU)
  • Ceny elektřiny pro průmysl (odchylka v % od průměru EU)
  • Příspěvek na OZE [ct/kWh]
  • Pracovní místa v oboru OZE [-]
  • Pracovní místa v energeticky náročném průmyslu [-]

Hodnocení: (III) Hospodárnost

 

NázevCíl 2020Akt. stavSplnění

[Reálné/

Nereálné]

(11) Ceny elektřiny pro domácnosti [odchylka v % od průměru EU]25,547,3N

Cílová hodnota ceny elektřiny pro domácnosti pro rok 2020 byla definována jako požadavek na udržení odchylky +25,5% od průměrné ceny elektřiny v EU v období 2009-2010.

Od roku 2001 došlo k výraznému navýšení cen elektřiny pro domácnosti. Současná cena 30,38 ct/kWh převyšuje aktuální průměr EU 20,6 ct/kWh o +47,3%. Vzhledem k předpokládanému dalšímu nárůstu příspěvku na OZE v následujících letech analytici McKinsey nepředpokládají zlepšení stavu až do cílového roku 2020. V rámci členských zemí EU Německo spolu s Dánskem vykazují nejvyšší ceny elektřiny pro domácnosti.

Vzhledem k diskutovaným závěrům bylo dosažení cílové hodnoty pro rok 2020 jednoznačně vyhodnoceno jako „nereálné“ (N).

 

NázevCíl 2020Akt. stavSplnění
[Reálné/
Nereálné]
(12) Ceny elektřiny pro průmysl [odchylka v % od průměru EU]8,517,1N

Cílová hodnota ceny elektřiny pro průmysl pro rok 2020 byla definována jako požadavek na udržení odchylky +8,5% od průměrné ceny elektřiny v EU v období 2008-2010.

V rozhodném období pro sestavování aktuálního vydání Indexu bylo dosaženo ceny 10,21 ct/kWh (bez daně z elektřiny a DPH), což je hodnota o 17,1% vyšší než poměřovaný průměr EU ve výši 8,7 ct/kWh. V Německu dlouhodobě probíhá diskuze o přílišné benevolenci spolkové vlády vůči velkým odběratelům elektřiny z hlediska výše příspěvku na OZE. Environmentální kruhy se snaží odlehčit spotřebitelům a přenést vetší finanční zatížení na průmyslové podniky. Ty však vůči vládě argumentují požadavkem na udržení konkurenceschopnosti německého průmyslu, přičemž přijatelná cena elektřiny je jednou ze základních podmínek.

Vzhledem k diskutovaným závěrům bylo dosažení cílové hodnoty pro rok 2020 vyhodnoceno jako „nereálné“ (N).

 

NázevCíl 2020Akt. stavSplnění
[Reálné/
Nereálné]
(13) Příspěvek na OZE [ct/kWh]3,56,9N

Cílová hodnota příspěvku na OZE pro rok 2020 ve výši 3,5 ct/kWh vycházela ze stavu r. 2008, kdy dosahovala 1,16 ct/kWh.

Oproti roku 2016 došlo k dalšímu navýšení příspěvku o 8,3% na 6,88 ct/kWh. Analytici počítají se vzestupným trendem až do roku 2020, protože až v tomto období budou ve větším rozsahu odstavovány starší výrobní zařízení s podporovanou výrobou, což může snížit celkový finanční objem prostředků inkasovaných prostřednictvím příspěvku na OZE.

Vzhledem k aktuální výši příspěvku a potenciálu pro jeho možné budoucí snižování analytici jednoznačně vyhodnotili dosažení cílové hodnoty pro rok 2020 jako „nereálné“ (N).

 

NázevCíl 2020Akt. stavSplnění
[Reálné/
Nereálné]
(14) Pracovní místa v oboru OZE [-]322 100330 000R

Cílová hodnota zaměstnanosti v oboru OZE byla definována s ambicí navýšit počet 322 100 pracovních míst evidovaných v r. 2008.

Počet zaměstnanců v oboru OZE klesá již čtyři roky za sebou. Z loňské úrovně 355 400 došlo k poklesu na 330 000. Nejvýraznější pokles zaznamenaly segmenty onshore VtE (-8000) a FVE (-7000).

Nicméně stávající počet zaměstnanců dosahuje 102% požadované hodnoty, takže plnění parametru v horizontu do roku 2020 bylo vyhodnoceno jako „reálné“.

 

NázevCíl 2020Akt. stavSplnění
[Reálné/
Nereálné]
(15) Pracovní místa v energeticky náročném průmyslu [-]1 593 8081 645 875R

Cílová hodnota zaměstnanosti v energeticky náročném průmyslu byla definována s ambicí udržet počet 1 593 808 pracovních míst evidovaných v r. 2008. Jako energeticky náročný průmysl jsou definována odvětví s minimálně 10% podílem nákladů na elektřinu na hrubé produkci – např. hornictví, papírenský průmysl, hutnictví a koksárenství, petrochemie.

Ke konci roku 2016 byla zaznamenána zaměstnanost ve výši 1,645 milionu osob. Požadovaný cíl je aktuálně plněn s mírnou rezervou, takže naplnění kvóty pro rok 2020 je hodnoceno jako „reálné“.

Dílčí závěr za oblast (III) Hospodárnost

Údaje analytiků ohledně zaměstnanosti v oboru OZE a energeticky náročném průmyslu dokladují, že se spolkové vládě daří plnit základní politický cíl ve smyslu udržení sociální únosnosti energetické transformace. Počet pracovních míst v energeticky náročném průmyslu mírně překračuje předpoklady, počet pracovních míst v oboru OZE se sice již čtyři roky snižuje, nicméně stále mírně překračuje předpokládaný rozsah.

Na druhé straně spolkové vládě se výrazně nedaří plnit fundamentální ekonomické cíle transformace, což jednoznačně dokladují výsledky hodnocení výše příspěvku na OZE, který následně nepříznivě ovlivňuje vývoj cen elektřiny, zejména pro domácnosti.

Aktuální průnik technické a ekonomické reality se promítl do příspěvku na OZE ve výši 6,88 ct/kWh. Cílová hodnota pro rok 2020 ve výši 3,5 ct/kWh vycházela ze stavu v r. 2008, tj. 1,16 ct/kWh, přičemž v době formulace zadání byla považována za „bezpečný parametr“, stanovený s dostatečnou rezervou.

V současné době podporují němečtí koncoví spotřebitelé elektřiny výrobu v OZE prostřednictvím příspěvku na OZE ve výši zhruba 24 miliard EUR ročně. Tato suma by se měla zvyšovat až do roku 2020, kdy by měla dosáhnout výše až 26 miliard a v následujících letech by se měla postupně snižovat, přičemž v roce 2025 by se měla vrátit k hodnotě 22 miliard.

Zatímco na německé domácnosti dopadá příspěvek na OZE poměrně výrazně, tak průmysl si byl od počátku transformace velmi dobře vědom reálných technických a ekonomických možností elektroenergetiky do roku 2020, takže na rozdíl od laické veřejnosti nahlížel realisticky na proklamace environmentálních vizionářů ohledně brzkého poklesu ceny elektřiny z OZE pod výrobní náklady konvenčních zdrojů. A samozřejmě včas podnikl příslušná opatření – konkrétně si u spolkové vlády vymohl výjimky ve výpočtu úhrady příspěvku pro firmy s energeticky náročnou výrobou. Podle obecného mínění veřejnosti obyvatelstvo kvůli těmto výjimkám doplácí na průmyslové podniky. V určitém ohledu to potvrzují závěry analytiků: zatímco ceny elektřiny pro průmysl jsou vyšší oproti průměru EU „pouze“ o 17,1%, ceny elektřiny pro domácnosti jsou vyšší o 47,3%. Ovšem v tomto případě je vhodné připomenout, že průmyslové podniky samozřejmě odebírají výrazně vyšší množství elektřiny a reálně tak zaplatí na příspěvku na OZE více než polovinu z celkové vybírané sumy.

Ekonomické aspekty energetické transformace obecně představují pro spolkovou vládu závažný problém. Politicky a legislativně podporovaný rozvoj OZE stále zásadně závisí na vnější ekonomické podpoře zajišťované prostřednictvím příspěvku na OZE. Ovšem vzhledem k trvale stoupající výrobě OZE začíná být stávající systém garantovaných výkupních cen a povinného výkupu neufinancovatelný i pro bohaté Německo a již několik se vedou komplikované diskuze o jeho budoucí úpravě směrem k standardním tržním mechanismům.

Shrnutí dílčích závěrů z oblastí (I), (II), (III)

Pokud sumarizujeme dílčí závěry z dnes prezentované ekonomické oblasti (III) Hospodárnost, můžeme konstatovat plnění dvou průběžných cílů pro udržení zaměstnanosti v energeticky náročném průmyslu a oboru OZE. Nejsou plněny tři průběžné ekonomické cíle, tj. cena elektřiny pro domácnosti, cena elektřiny pro průmysl a výše příspěvku na OZE, které ovšem reprezentují základní ekonomická východiska celého transformačního procesu. Podle mého názoru to svědčí o výrazném počátečním podcenění ekonomických aspektů celé transformace.

Výsledky v technické oblasti (II) Spolehlivost dodávek energie vykazují nejvyšší míru naplnění zadání. Jsou plněny tři průběžné cíle: doba trvání výpadků dodávek elektřiny, zajištění výkonové rezervy a připojování offshore VtE. Nejsou plněny dva průběžné cíle: finanční náklady na síťová opatření a postup výstavby přenosových sítí. Solidní míra naplňování technických požadavků podle mého názoru dokladuje kvalifikovanost technické sféry v průběhu praktické realizace politických a environmentálních vizí. Zkompletujeme-li překračování plánovaných nákladů na síťová opatření, můžeme konstatovat, že z ekonomických parametrů transformace není plněn žádný. Výstavba přenosových sítí naráží na výrazný odpor obyvatelstva, který je politicky podporován z úrovně obcí a v některých případech i spolkových zemí.

Slabších výsledků je rovněž dosahováno v klíčové environmentální oblasti (I) Ochrana životního prostředí a klimatu, která by ovšem měla být hlavním tahounem celého transformačního procesu. Jsou plněny dva průběžné technické cíle pro výstavbu offshore VtE a FVE. Nejsou plněny tři zásadní průběžné „klimatické“ cíle, tj. snižování emisí CO2, snižování spotřeby primární energie a snižování spotřeby elektřiny. Navíc lze logicky předpokládat, že zvyšování úsilí při naplňování ambiciózních environmentálních cílů v oblasti (I) vyústí v další navyšování nákladů s následným nepříznivým dopadem na plnění stanovených ekonomických cílů v oblasti (III).

V celkovém souhrnu je tedy průběžně plněno sedm z patnácti stanovených cílů, a to z oblasti technické a zajištění zaměstnanosti. Zbývajících osm nesplněných průběžných cílů představuje základní environmentální a ekonomický rámec celého transformačního procesu. Na druhou stranu je však případné připomenout, že hodnocení natolik komplexního procesu, jakým bezesporu je německá energetická transformace, zřejmě nelze provádět optikou „politicky nastřeleného“ termínu splnění do r. 2020. Proto ponechávám na každém z čtenářů, ať si sám vytvoří vlastní názor. Podkladů k formulaci vlastního pohledu na věc jsem snad ve třech dílech svého miniseriálu prezentoval dostatečné množství.

(Psáno pro blog.iDNES a server OEnergetice.cz)

Petr Nejedlý

Štítky:Názor

Mohlo by vás zajímat:

Komentáře(20)
Martin Hájek
5. červen 2017, 20:57

Pane Nejedlý, vy jste zbytečně benevolentní. Když si promítneme, jaké miliardy Euro protekly od roku 2008 v Německu oborem OZE a vytvořilo se dodnes fascinujících 8000 pracovních míst. To je přece naprostá katastrofa, fatální neúspěch! Tak kolik stálo Němce vytvoření jednoho takového zeleného místa? To musí být naprosto fantastická cifra, která naprosto demaskuje ten nesmysl, že podpora OZE v Německu vytváří pracovní místa. Prakticky kdekoliv jinde byste za takové peníze vytvořil desetinásobek pracovních míst a možná by měla i nějaký smysl, protože by občanům něco konkrétního přinesla, třeba lepší školství nebo zdravotní péči. Navíc pokles pracovních míst v oblasti OZE v Německu zdaleka není u konce a bude dál pokračovat. Část těch míst je totiž stále vázána na výstavbu OZE a ta půjde nutně dolů.

Nejedlý
6. červen 2017, 08:55

Jenom filozofickou poznámku :-)

Němci oficiálně uvádějí počet pracovních míst v oboru OZE ve výši 330 000 (viz parametr č. 14) , aniž bych chtěl nyní rozvíjet diskuzi, co všechno je do této statistiky započítáváno, jakým způsobem a za jakým účelem...

Pokud se týká obecného hodnocení takto komplexního procesu, který je primárně spíše environmentálně-politickým než pragmaticky technickým (můj osobní názor), tak je to samozřejmě značně komplikovaná záležitost, nicméně zprostředkuji osobní zkušenost.

Profesně jsem v kontaktu s kolegy se západní Evropy, kteří jsou sice konkrétně z jaderného oboru ale obecně řekněme ze středních řídících technických struktur velkých energetických firem. Jejich stanovisko je (většinově) zcela pragmatické. Pokud se aktivistům již podařilo nasměrovat do segmentu OZE biliony EUR, což se skutečně podařilo, tak je zcela legitimní tuto příležitost využít. V DE je jedním z mnoha příkladů připojování offshore VtE lokalizovaných desítky km v moři, kdy se jedná o technicky i finančně velmi náročné akce.

Rovněž je zcela zřejmé, že s rostoucím podílem OZE bude nutné vybudovat m.j. nový sektor velkokapacitní akumulace elektřiny, ať už na bázi bateriových technologií nebo Power to Gas - opět ohromný potenciální byznys. Regulace dynamicky zatěžovaných přenosových sítí - byznys. Smart Grids - byznys. Elektomobilita - byznys., atd. atd. Všude, kam se v oblasti OZE podíváte, tak vám aktivisté přímo nutí na podnose byznys...viz např. Jižní Austrálie - Mr. Musk si zřejmě vylepší obchodní bilanci.

A přiznám se - mě osobně je tento pragmatický přístup rovněž dosti blízký.

Martin Hájek
6. červen 2017, 12:58

Byznys je určitě fajn, jenže EU potřebuje také dobře placená pracovní místa. A ta zkrátka díky novým technologiím v Německu a tím méně v EU nevznikají. To je velký problém, kterým je potřeba se velmi vážně zabývat. Elektromobilita bude o obrovské ztrátě pracovních míst jak v automobilkách samotných, tak v návazných službách.

Jan Boleslav
5. červen 2017, 21:09

Hezký článek. Aniž bych polemizoval s názory pana Nejedlého jedna otázka mi pořád, po shlédnutí jeho živopisu vrtá hlavou: bude jeho názor zde prezentovaný zcela nezávislý, pokud člověk v nějakém prostředí/režimu vystuduje a pak ho platí energetický gigant provozující fosilní zdroje el. energie?

Já myslím, že ne.

Připomínám, že nejsem proti jakémukoli názoru, už jen vypracování obhajoby fosilů a nacházení důvodů proč něco nejde a nepůjde, dá asi dost práce. Zvlášť Češi jsou v tomhle mistři.

Natožpak, když zdroje pro obhajobu fosilů se díky technologii, která sráží ceny dolů, den ode dne omezují.

Tento web je dobrý, že se tu střetávají různé názorové proudy a to je dobře.

Nejedlý
6. červen 2017, 08:05

Aniž bych chtěl polemizovat s Vámi, tak z toho vyplývá, že nejobjektivnější názor tedy musí mít člověk, který příslušný obor nevystudoval a nepracuje v něm :-). Principiálně je asi možné, že k problémům chirurgie se může kvalifikovaně vyjádřit třeba nástrojař, nicméně otázkou je, zda byste se od něj nechal operovat. Já nikoliv, nicméně nezpochybňuji právo vaší volby...

Je ovšem faktem, že energetika z nějakého důvodu mnoho lidí zcela mimo obor naprosto magicky přitahuje :-)

K vaší argumentaci ještě doporučuji přečíst si diskuzi k článkům zde na webu. Najdete jistě i příspěvky, kdy vámi zmiňovaný energetický gigant je kritizován z profitování z podpory obnovitelných zdrojů... V česku o tom, máme hezké přísloví o psu a holi :-)

Ještě poznámku k "hledání důvodů proč něco nejde". Ono ani opačný případ aktivistického hledání důvodů proč něco musí jít, protože to prostě chceme a je to tak správné není asi to pravé ořechové. Nedávno jsem zde publikoval článeček o tom, jak se v Jižní Austrálii podařilo "optimistům" přetlačit "pesimisty", včetně zodpovědných státních orgánů a vyrobili si závažné problémy v elektroenergetice, které budou několik let napravovat. Nicméně z určitého úhlu pohledu to lze považovat za velmi zajímavou situaci, zvláště pokud se na problematiku díváte jako zapálený aktivista zvenčí a nenesete za svá rozhodnutí odpovědnost.

Milan Vaněček
6. červen 2017, 09:13

Pane Nejedlý, samozřejmě Vy máte hájení jaderné energetiky ve své pracovní náplni. To snad nemůžete popřít. Nicméně souhlasím, že i diskuse s Vámi (já jsem míval fotovoltaiku ve své pracovní náplni, teď jsem 100% pensista) je užitečná pro vzdělané laiky, kteří ji sledují.

Moje základní tvrzení je: rozhodne vývoj obnovitelných zdrojů ve světě, malá země jako ČR to zvrátit nemůže, ale jakákoliv rozhodnutí všehoschopné lobby může vést ČR k velkým ekonomickým ztrátám (jako byl tunel s fotovoltaikou na polích a chystaný tunel s novými jadernými elektrárnami plus řada menších tunýlků: biopaliva, spalování biomasy ve velkých uhelných elektrárnách,...)

Němci mají ekonomický potenciál prosadit u nich jakoukoliv energetickou změnu. To každý vidí. A když to podporuje velká většina jejich obyvatel, tak je to i demokratické. Že se jim vše nepodaří hned, to je pravda, nejsou to kouzelníci, ale podívejte se na starší články pana Wagnera, kde psal jak zkrachují - a vidíte, opak je pravda.

Následují je všechny průmyslově vyspělé státy světa (až na to, že nezvolily cestu urychleného zavírání JE, to jen Japonci).

Veškeré změny v energetice však musí být pozvolné a rozumné, jinak je to zelený či jaderný aktivismus (mají toho hodně společného).

Za největší problém současnosti vidím to, že velká většina utilities nezvládla přechod na decentralizovanou čistou energetiku, kam nás vede technický pokrok, že se tomu brání, ať již propagandou, lobysmem či korupcí a legislativním ošetřením svých megatunelů.

Nejedlý
6. červen 2017, 10:40

Pane Vaněčku, dnes mám filozofický den, takže opět trochu obecněji :-). Vyjádřím se k Vámi zmiňovanému "největšímu problému" současnosti.

V první řadě bych chtěl uvést, že proces decentralizace energetiky v EU fakticky rozhýbaly velké utility. Víte např., že vznikem European Technology Platform Smart Grids v r. 2007 stály m.j. Areva, EdF, Iberdrola, Enel, EON? Velké utility se procesu nebrání, naopak řídí jej. Ovšem podle svého, jsou to velké akciové společnosti a musí primárně uspokojovat své akcionáře, takže z pohledu aktivistického postupují pomalu a hlavně s jinými výsledky než byly původní aktivistické představy :-).

Problém je v tom, že pod praporem "decentralizované energetiky" + "OZE" se sešikovaly levicové aktivistické skupiny (v širším kontextu i např. "zelené" strany), které zaměňují decentralizaci řekněme s atomizací (moje terminologie) spojenou s naprosto naivní vírou, že snad velká množství decentrálních OZE v budoucnu zcela nahradí velké centralizované zdroje a následně dojde k rozpadu či dokonce zániku velkých energetických společností (v podstatě směřování k "družstevnímu socialismu"). Což je samozřejmě nesmysl z hlediska technického ("centralizované" zdroje budou mít vždy velmi výrazné zastoupení), tak i ekonomického (koncentrace kapitálu atd.). Ale to už není energetika, nýbrž politická ekonomie...

Ostatně třeba na DE je zcela zřetelně vidět, jak se do OZE segmentu velké utility velmi čile zapojují a postupem času se stabilizací a predikovatelností byznysu se jejich podíl bude logicky zvyšovat - protože až teď se z jejich "konzervativního" pohledu stává dostatečně stabilním a navíc mají dostatečné prostředky, know-how, lidi, politický vliv. V některých případech představenstvo firem usoudilo, že bude výhodnější dělat byznys např. s dvěma sektorově více strukturovanými společnostmi a separátně a zajistit si transfer např. financí z více zdrojů.

Milan Vaněček
6. červen 2017, 11:53

Pane Nejedlý, v Německu to bylo právě opačně než píšete. Fakta existují, ty nezměníte. Energiewende v Německu nezačaly utilities. Právě naopak. Začali to lidé jako Hermann Scheer, kterého znám z fotovoltaických konferencí. Tento Německý poslanec byl jedním z tvůrců Energiewende, začalo to jeho projektem 1000 slunečních střech (a feed in tarifem), pak to bylo sto tisíc slunečních střech a nyní je jich již cca jeden a půl milionu. Výstavba velkých slunečních elektráren ve vlastnictví utilities začala až později.

Podobně to bylo a začalo ještě dříve s větrnými elektrárnami. Tam byly dlouho hlavním investorem místní komunity. Až teď je obrovský business, hlavně nyní u off shore věcí těch největších firem a utilities.

Takže to bylo přesně naopak. Německým utilities dlouho trvalo, než se transformovaly do tahounů OZE. A u nás se to ještě nestalo. My jsme ani pořádně nezačali s tím co Němci již v roce 2000 - programem fotovoltaiky na střechách.

Historii nepřepíšete, ještě tu jsou pamětníci.

Nejedlý
6. červen 2017, 12:25

Pane Vaněčku, nemohu se dostat na zadání odpovědi k vašemu příspěvku níže, takže zadávám zde. Ve svém příapvku jsem nehovořil o Energiewende, nýbrž konkrétně o technologické platformě Smart Grids, která až přišla až později.

Když už jsme u toho, otázkou je, kdy vlastně začala "oficiální" Energiewende. V roce 1998 byly v DE volby, které vyhrála koalice SPD a Strany zelených. Od r. 1998 bylo odstoupení od JE součástí oficiální vládní politiky (požadavek zelených pro podepsání koaliční smlouvy). Dne 14. června 2000 byla uzavřena dohoda mezi spolkovou vládou a utilities o praktické realizaci politiky odstoupení od jaderné energetiky (stanoveny "příděly" vyrobené elektřiny jednotlivým JE").

Nicméně mnoho iniciativ skutečně bylo už dříve, což nijak nezpochybňuji. První větrné el. byly v Dánsku už někdy v průběhu 70. let (v DE pravděpodobně později).

C
6. červen 2017, 21:58

Dovolím si jenom technickou zajímavost z oboru VtE, první větrník s výkonem kolem 1MW byl v USA spuštěn v roce 1941 ve Vermontu (lze najít pod heslem Smith-Putnam wind powerplant), pracovala nějakých pět let, dvakrát se zlomily lopatky (za války nebylo dost materiálu a šetřilo se). Měla z dnešního pohledu jednu chybu, byl to stroj připojený synchronně k elektrické síti. Už tehdy se to dalo řešit přes nějaké měniče, sice drahé, ale šlo by to.

C
6. červen 2017, 09:19

Podle mne je správný přístup říct jde to, ale za těchto podmínek, kde pak bude následovat seznam seznam nutných kroků a opatření. Samozřejmě ne vždy to takto odhalí vše, ale lze získat prvotní nástřel.

Ta Austrálie byla spíš řadou nešťastných náhod, celkem by mne zajímalo jak by s s podobným knockoutem poradila síť u nás, třeba i pokud by Dukovany přišly o spojení s vnější sítí, nebo se stalo něco s vedením do Sokolnice atp. Jestli o tom existuje nějaký materiál, možná by to pro Vás mohl být zajímavý námět. Mne osobně by takový článek dost zajímal :)

Myslím že ten důvod proč lidi mimo obor tak fascinuje je to že jednak se společnost mění a nejsme už ochotní tak moc tolerovat monopoly a zároveň se mění technologie a skýtá nové možnosti i pro jednotlivce. Samozřejmě se za posledních 30 let obrovsky rozšířilo povědomí o ochraně přírody, což také ovlivnilo smýšlení lidí.

Sice je trochu škoda že to prvně dopadlo na JE, ale po dvou velkých haváriích zamlčování menších v USA a vlastně všude v počátcích technologie, bohužel neodlučně spojilo odpor proti JE s mnoha iniciativami ochrany přírody.

A nezapomínal bych na v minulosti pošramocenou pověst tradičních energetik, ono se nemuselo v ČR nic konkrétního stát, ale s internetem se i sem začaly šířit memy (Pokud neznáte, je to konstrukt R. Dawkinse, ekvivalent genu, jen co se týče kultury, jinak doporučuji si přečíst od něj knihu Sobecký gen, velmi pěkná) o hrozivých monopolech, zlých energeticích a podobně.

Nejedlý
6. červen 2017, 11:10

Můj osobní pohled na problematiku "monopolů" ve smyslu velkých evropských energetických utilit vs decentralizovaná energetika vs OZE viz odpověď panu Vaněčkovi výše.

Pojem "mem" samozřejmě znám, četl jsem různá jiná pojednání, vámi doporučované zatím nikoliv.

Ohledně námětu. Omlouvám se, ale v případě české jaderné energetiky mám zcela zásadní problém, zvláště v konkrétních technických otázkách. Jedná se totiž o moji přímou pracovní náplň a zodpovědnost, a nemám rozhodně v úmyslu ji prezentovat veřejně, ostatně ani nemohu - např. v případě minulého výběrového řízení na dodavatele ETE3,4 jsem stále vázán i právně...

Mohu vás pouze ubezpečit, že problematice vyvedení výkonu z nových jaderných zdrojů, přechodových dějů a nestandardních situací a obecně vazbě na vyvedení výkonu ze stávajících zdrojů se velice intenzivně věnujeme ve spolupráci s kolegy z ČEPS.

Milan Vaněček
6. červen 2017, 11:58

Pane Nejedlý, problém k řešení není v tom, jakou JE a od koho vybrat. Nejprve je nutno řešit: budeme v letech 2035-2085 potřebovat nové Dukovany (Že nebude potřeba rozšířit Temelín, to je snad každému soudnému člověku jasné).

Nejedlý
6. červen 2017, 12:40

Pane Vaněčku, to je už ale vyřešeno v rámci Státní energetické koncepce (SEK), kde je to řečeno dosti jednoznačně. Potřebovat je budeme. Provoz EDU1-4 je v SEK limitován v rozmezí 2035-2045, navíc je v SEK definován postup snižování výroby elektřiny z uhlí. Rovněž je zde řešena problematika uhlí pro teplárenství.

Milan Vaněček
6. červen 2017, 13:11

SEK neodpovídá současnému vývoji technologií a cen. Už i ČEZ chtěl přepracovat (znovu aktualizovat) státní energetickou koncepci. Neschovávejte se za zastaralý dokument.

Nejedlý
6. červen 2017, 14:07

Zapomněl jste na jeden opravdu drobný detail. SEK/ASEK je platný dokument, schválený vládou ČR 10.5.2015. Dokud nebude nový, tak se budeme řídit tím starým. Mimochodem diskuze vedoucí k zpracování SEK/ASEK trvaly několik let...

Milan Vaněček
6. červen 2017, 15:26

Vláda své dokumenty a zákony neustále novelizuje, nic nového pod sluncem. A co jsem slyšel od lidí, kteří dělali modelování pro ASEK,tak to žádnou důvěru nevzbuzuje.

Martin Hájek
6. červen 2017, 16:09

Z mého pohledu je spíše otázka, do jaké míry je stát schopen ten SEK ve skutečnosti realizovat, i kdyby ho napsal Einstein. Realita je taková, že výroba elektřiny z uhlí v ČR v posledních letech roste, výroba z jádra klesá a nic nového se nestaví. Ani nové fotovoltaické panely na střechách, kde se za loňský rok bavíme o stovkách instalací, což je efektivně nula a to přes štědrou dotační podporu a odstranění administrativních bariér. Takže pokud přehodnocovat SEK tak i co s týče plánovaného rozvoje fotovolaiky i větrných elektráren, protože je zkrátka mimo realitu.

C
6. červen 2017, 21:48

Narážel jsem spíše na něco jako na článek o cvičení, tak před 10 lety kdy se vyčlenily některé elektrárny a pokoušelo se s nimi najet do tmy, článek je zde:

ceskaenergetika. cz/nezarazene_clanky/jme_a_s.html

Jsem si jistý že se nějaká taková cvičení dělávají, ale je škoda že není žádná takováto prezentace. Možná by nebylo na škodu kdyby se to nenápadně podsunulo jako myšlenka nějakému komunikačními odboru ČEZ?

Dobře, použiji vaši terminologii, tedy atomizace energetiky, nebo spíše elektroenergetiky. Hledal bych v tom i psychologické vysvětlení, snahu o nezávislost, případně jen nezávislost myšlenou. Že se na to nalepila levice a politika, to je jiná věc. V technologiích to není jenom o smart grids, které mají samozřejmě pro velké společnosti také mnoho výhod, ale i o tom, že se solární panely dostaly na zem, že poklesla jejich cena, že klesla cena pomocných obvodů. Změnilo se myšlení o architektuře a energii. V tom by byl čert aby se snahy o nezávislost.

To že je SEK/ASEK platným dokumentem, je sice pěkné, ale vládní dokument, mimo totalitu a plánovanou ekonomiku, nemůže přímo diktovat jak se bude trh vyvíjet. Jak správně píše pan Hájek, trh se chová úplně jinak a bůh ví jak se bude chovat až najedou PST.

Pokud dobře chápu jak budou provozovány, pak přes hranici pustí jen nasmlouvaný výkon, to znamená, pokud to chápu dobře, že se nastaví profil dle požadavků, nojo, ale nepovede to nakonec k tomu že se bude více nakupovat proud v Německu, protože to budou srážet dotované OZE a zároveň profil nebude přehlcený vnitroněmeckým transportem? Nebo uhlí, kdesi na zelpage se objevily fotky vlaků polského uhlí, vedené polskými DC stroji, směřujícího do soukromých elektráren u nás, Jakou má stát vůbec kontrolu nad tím kde budou majitelé brát palivo? Kde je třeba garance že Dětmarovice se nakonec neprodají nějaké černouhelné společnosti? Obávám se že není ani možné aby zakázal dovoz, asi by to bylo proti pravidlům EU. Mohly by se udělat přísné limity na emise, ale zase, mohly by z toho být vleklé spory... Nikdo neví jak se majitelé budou chovat.

V této situaci je myslím SEK/ASEK možné brát jen jako pomůcku pro to kam směřovat ČEZ a jak naložit s limity na dolech (nevím jestli je neřeší separátní zákony), ale nikoliv jako mapu pro cestu energetiky v ČR. Do hry mohou vstoupit v tento moment neznámé faktory. Na horizontu se objevují slibné technologie těžby plynu z nekonvenčních ložisek, nové metody těžby uhlí, klesají ceny OZE, byť by u nás možná nestál jediný větrník, pokud budou v okolních zemích a bude existovat mezinárodní obchod s proudem, musíme počítat že situaci u nás ovlivní.

Vláďa
6. červen 2017, 11:38

Když vypadne spojení s nadřazenou sítí sjede generátor na vlastní spotřebu bloku. Ta odpovídá na jednu turbínu výkonu cca 20 MW. Dále z hlavního parního kolektoru odebírají páru by-passy napojené na kondenzátor turbíny. Ty mají hltnost cca 600 t/hod a redukční stanice zajišťující systém páry 0,7 MPa (pro napájecí nádrže a předehřev nízkotlakých ohříváků 4 a 5). Takto je možno provozovat blok jaderné elektrárny do doby než se vyřeší zpětné připojení dalším vypínačem. Tak že žádný významný problém pro provoz JE.

Komentáře pouze pro přihlášené uživatele

Komentáře v diskuzi mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud ještě účet nemáte, je možné si jej vytvořit na stránce registrace. Pokud již účet máte, přihlaste se do něj níže.

V uživatelské sekci pak můžete najít poslední vaše komentáře.

Přihlásit se