Američtí naftaři a plynaři se mohou radovat – riziko, že nová prezidentka Hillary Clintonová spoutá přísnějšími pravidly těžbu strategických surovin, zmizelo. A není vyloučeno, že se za další čtyři roky bude právě úspěšnou těžbou ropy a plynu chlubit prezident Donald Trump. Jeho protikandidát pak třeba bude naopak poukazovat na Trumpovy špatné výsledky v ochraně životního prostředí…

Osud světových vládců mnohdy určovaly ceny surovin – zvláště pokud šlo o země, jejichž ekonomika závisela na nerostném bohatství a jeho prodeji. Vyspělá ekonomika Spojených států samozřejmě není tento případ. Rozvoj těžby z břidlic nicméně ukázal, že možnosti dobývání ropy i plynu v Americe jsou mnohem větší, než mohl kdokoliv očekávat. A pokud Američané dokáží sami těžit suroviny, omezují jejich dovoz a v budoucnu dokonce mohou vydělávat na exportu.

Prezident Barack Obama sice možná vstoupí do historie jako „zelený prezident“, za něhož Amerika výrazně podpořila rozvoj nových úsporných technologií a obnovitelných zdrojů, fakticky mu ale ve složité ekonomické situaci hodně pomohl právě břidlicový boom. Obama toho ostatně obratně využíval ve své kampani, když usiloval o znovuzvolení v roce 2012. Díky rostoucí nabídce plynu a jeho poměrně nízkým cenám se Spojeným státům dařilo oživovat průmyslová odvětví – především petrochemii a navazující obory. A jelikož relativně čistší plyn vytlačoval uhlí, dařilo se také snižovat emise skleníkových plynů.

Národní zájmy

Na těžbu domácích surovin nyní hodlá podle svých předvolebních prohlášení hodně vsadit právě nový prezident Trump. Velkou část jeho voličů bezpochyby oslovila Trumpova rétorika ohledně potřeby hájit národní zájmy – tedy také posilovat vlastní energetiku a omezovat dovoz surovin ze zahraničí. Ať už si o tom myslíme cokoliv, vše nasvědčuje tomu, že mnoha Američanům nakonec byla bližší tato argumentace než kritika využívání fosilních zdrojů v pojetí Hillary Clintonové.

Pokud bude mít Donald Trump štěstí, může se v příštích letech dočkat pokračování břidlicového boomu. Ten v posledních letech narazil na své meze vzhledem k výraznému poklesu cen ropy, což vedlo k mnoha bankrotům amerických břidlicových těžařů, kterým se jejich dosud lukrativní byznys přestal vyplácet. Zatímco v případě plynu si Amerika v posledních letech udržovala nižší ceny než jiné světové regiony a její průmysl na tom vydělával, v případě ropy se jedná o mnohem citlivější záležitost. Tady jde o skutečně globálně obchodovanou surovinu a je dobře známé, jak Saúdové sázeli na to, že stlačováním ceny dolů vyženou americké břidlicové těžaře z trhu.

Klíč je v ceně ropy

Ve prospěch břidlicového oživení v příštích letech ale – možná naštěstí pro Trumpa – mluví dva významné faktory. Za prvé jde o očekávaný vývoj cen ropy. Ty je velmi těžké do budoucna předvídat, v krátkodobém měřítku po zvolení Trumpa mohou vzhledem k celkové nejistotě přijít různé výkyvy.

Hydraulické frakování
Těžba tzv. frakováním otevřela Spojeným státům velká ložiska s ropou a zemním plynem. Autor: Joshua Doubek

Po mírném růstu cen ropy v posledních měsících ale mnozí pozorovatelé očekávají, že tento vývoj bude v dlouhodobějším měřítku pokračovat – i když nemusí jít o žádné závratné skoky nahoru. Organizace exportérů ropy OPEC například snížila své odhady ceny z 80 dolarů na 60 dolarů za barel v roce 2020, pořád je to ale výše než nynější ceny, které se pohybují pod hranicí 50 dolarů.

Břidlicová odolnost

Možná ještě významnějším faktorem je ten druhý – i když jednotliví břidlicoví těžaři krachovali, celé odvětví prokázalo pro mnohé nečekanou odolnost. Americké firmy – byť třeba s novými vlastníky – dokázaly snižovat náklady, zdokonalovat technologie, nacházet vhodnější místa pro vrty. S cenou dolů museli jít také poskytovatelé služeb.

Odborný web Petroleum Economist uvádí, že zatímco dříve potřebovali těžaři z břidlic cenu ropy na úrovni 80 dolarů za barel, aby se udrželi nad vodou, nyní je to díky zmiňovaným faktorům někde mezi 45 a 50 dolary za barel. A může to být ještě níže.

Důležitá je přitom flexibilita, kterou umožňuje právě těžba z břidlic založená na množství menších vrtů – těžaři mohou poměrně rychle reagovat na měnící se situaci, podle potřeb rozšiřovat či omezovat těžbu. Petroleum Economist také připomíná, že na zhruba 5 tisících míst už se těžilo, ale zatím se tam vytěžila jen část suroviny.

Dominance plynu

O potenciálu další těžby z břidlic hodně vypovídají také stávající plány ohledně stavby nových elektráren v USA. Vše nasvědčuje tomu, že svou dominanci v energetickém mixu (pokud jde o výrobu elektřiny) bude posilovat plyn, který loni přeskočil dosavadního „lídra“ – uhlí. Přitom těžba z břidlic (případně z dalších hůře dostupných hornin) se na celkové těžbě plynu podílí zhruba 50 procenty.

Informační agentura americké vlády EIA poukazuje na skutečnost, že už přímo ve výstavbě či v plánu výstavby je do roku 2021 dalších 66 gigawattů elektráren na zemní plyn. To jsou celkově dvě třetiny všech chystaných kapacit.

Předvolební kampaň ukázala, že Donald Trump a Hillary Clintonová se velmi liší v ochotě plnit mezinárodní klimatické cíle a podporovat obnovitelné zdroje. Ani silná podpora zelené energetice podle scénáře Hillary Clintonové by ale plynu na jeho významu zřejmě příliš neubrala.

Klíčový Washington a Peking

I když se za Baracka Obamy Amerika skutečně viditelně pohnula zeleným směrem, současná role obnovitelných zdrojů se v případě Spojených států přeceňuje. Pokud nepočítáme klasické vodní elektrárny, podíl obnovitelných zdrojů jako vítr a slunce se na celkové výrobě elektřiny v USA podílí podle údaje za minulý rok osmi procenty, na celkové produkci energie třemi procenty. A ani v případě, že se Trumpovi nepodaří nástup obnovitelných zdrojů zastavit, není možné v příštích letech očekávat nějaký dramatický nárůst.

O tom, že obnovitelné zdroje mají celosvětově i v Americe velkou budoucnost, není pochyb, nyní je spíše otázkou, jak rychlá může tato celková transformace energetiky být. Jen pár dní před Trumpovým zvolením se nechal (asi nikoliv náhodou) slyšet šéf Mezinárodní energetické agentury Fatih Birol, že pro další rozvoj obnovitelných zdrojů je nadále klíčová podpora vlád Spojených států a Číny.

Obavy z Clintonové

clinton

Pokud nicméně jde o těžbu ropy a plynu z břidlic metodou hydraulického štěpení (neboli frakování), faktem je, že Hillary Clintonová mohla vzbuzovat nemalé obavy těžařů. Pro leckoho překvapivě, protože ještě jako Obamova ministryně zahraničí Clintonová propagovala úspěšný americký břidlicový boom ve světě a vybízela další státy k jeho následování.

Letos se ovšem Clintonová během volebních primárek dostala pod tlak svého demokratického protikandidáta Bernieho Sanderse, který kritizoval údajně negativní environmentální dopady těžby – především znečišťování podzemních vod.

Clintonová si zřejmě vypočítala, že bude lepší se přizpůsobit volání ekologicky naladěných voličů. Prohlašovala, že frakování je možné pouze při splnění tří podmínek.

Za prvé ho bývalá ministryně zahraničí odmítala v případě, že je proti těžbě z břidlic odpor na lokální úrovni nebo na úrovni konkrétního státu. Proti frakování byla i v případě, pokud by mělo být spojeno s úniky metanu nebo kontaminací vody. A její třetí podmínkou bylo, že každý, kdo se rozhodl pro metodu hydraulického štěpení, musí oznámit přesné složení využívaných chemikálií. (Ty se pumpují do země společně s vodou a pískem.)

Co by ale skutečně Clintonová podnikla jako prezidentka, se už nedozvíme. Američané ji nezvolili.

Trumpovo nešťastné uhlí

Pro těžaře tak může být dobrou zprávou, že nezvítězila Clintonová. Donald Trump jim snad může pomoci v tom, že přispěje k odstranění svazujících pravidel nebo omezí podporu jiným zdrojům – tedy hlavně těm obnovitelným. A z pohledu budoucího hodnocení prezidenta Trumpa může být důležité to, že očekávaný vývoj odvětví je v souladu s jeho deklarovanými záměry. Zkrátka není vyloučeno, že v tomto ohledu bude mít štěstí.

Mnohem hůře ale bude Trump zápasit s jiným svým vyhlašovaným cílem – oživováním těžby uhlí. Není pochyb, že nový prezident našel mnoho voličů v uvadajících uhelných oblastech. Jenže návrat k těžbě uhlí tam, kde už byla zastavena, nedává ekonomický smysl. Uchýlí se nová administrativa k dotacím, které by – obecně vzato – byly v rozporu s Trumpovým „protržním“ ekonomickým programem?

Trump může sázet na to, že se začnou v komerčním měřítku uplatňovat technologie „čistého uhlí“ včetně CCS (Carbon Capture and Storage) – zachytávání uhlíku a jeho ukládání pod zem. Tím se ovšem bude sám podobat těm zastáncům obnovitelných zdrojů, které kritizuje kvůli tomu, že nepodporují realistická a osvědčená řešení.

Uhlí má každopádně všechny předpoklady k tomu, aby se zařadilo mezi Trumpovy slabiny. I tady je ale možné najít také pohled z úplně jiného úhlu – kdyby Clintonová dostala šanci omezit těžbu plynu, paradoxně by tím pomohla uhlí. Právě tyto suroviny jsou dnes v Americe největšími soupeři. Něco podobného koneckonců známe z Německa, kde tamní podpora obnovitelných zdrojů v kombinaci s odstavováním jádra vedla k většímu využívání uhlí a dokonce i (snad dočasnému) růstu emisí CO2.

Autor pracuje jako konzultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom.

Autor úvodní fotografie: Michael Vadon @flickr

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *