Mohou nové metody obohacování uranu představovat bezpečnostní riziko?

Technologie laserového obohacování uranu může poskytnout snáze maskovanou cestu k výrobě jaderných zbraní. Tvrdí to alespoň nový článek publikovaný v časopise Science & Global Security od autora Ryana Snydera, fyzika podílejícího se na programu Věda a globální bezpečnost Princetonské univerzity. O jaké základy se tento názor opírá?

Jeden příklad této moderní metody je laserové obohacování paliva třetí generace, které umožňuje separaci konkrétních izotopů pomocí laserové excitace (SILEX). Proces byl původně vynalezen v Austrálii a v roce 2012 licencován pro komerční využívání v USA pro konsorcium Global Laser Enrichment vedeného společností General Electric – Hitachi. Výzkum příslušných laserových systémů se také později rozšířil do Ruska, Indie a Číny.

Zveřejněný dokument vysvětluje základní fyzikální princip nové metody separace uranu, která se zakládá na selektivní laserové excitaci a kondenzačním potlačení izotopu uranu 235 v plynu. Práce také poskytuje informace o požadovaných vlastnostech laseru a možné provozní parametry obohacovací jednotky. Kromě toho zde lze nalézt podklady k vytvoření vhodné kaskády těchto laserových jednotek, pro dosažení funkční linky pro obohacování uranu. V případě potřeby lze vytvořit jednotku schopnou produkovat uran se zastoupením U-235 na úrovni vysoce obohaceného zbraňového uranu.

Podle některých názorů, lze podle zmíněného dokumentu vytvořit tajný obohacovací závod, založený na laserové technologii, který by byl schopen produkovat množství obohaceného uranu ve zbraňové kvalitě, odpovídající jedné jaderné bombě ročně. Jednotka pro laserové obohacování není zdaleka tak energeticky a prostorově náročná, jako současné nejpoužívanější technologie pomocí vysokootáčkových odstředivek. Vzhledem k tomu, že momentálně používané metody detekce obohacovacích zařízení jsou založeny na identifikaci extrémní energetické spotřeby a zastavěné plochy, bylo by stopování laserového závodu výrazně ztíženo.

Avšak získání klíčového laserového systému je pro většinu států při pokusu o ovládnutí této metody obohacování velkou technologickou překážkou. Zpráva popisuje některé druhy laserů, které principiálně mohou být využívány pro obohacení uranu. Kontrola exportu těchto laserů je poměrně obtížná, protože některé z nich již nyní nachází uplatnění i v jiných vědeckých a průmyslových oblastech, jakými je například medicína, telekomunikační technologie nebo civilní obrana. Jednou z možných obav je, že laser, běžně využívaný ve výzkumných a vývojových procesech může za určitých podmínek umožnit výrobu jaderných zbraní.

Ryan Snyder podotýká, že toto nové okno příležitostí vede k zamyšlení nad možnostmi a riziky šíření nových laserových technologií. Impuls dala v dubnu tohoto roku i firma General Electric – Hitachi svým rozhodnutím vystoupit z konsorcia Global Laser Enrichment, které nedávno upustilo od cíle komerčního využívání laserového obohacování.

„Máme druhou šanci popřemýšlet nad riziky spojenými se zaváděním nových technologií obohacování jaderných materiálů na bázi laserů v laboratorním a průmyslovém měřítku,“ říká Snyder. „Dříve vyvinuté technologie, které nabízejí cesty k jaderným zbraním, jako jsou třeba plynová difúze a plynové odstředivky, se rozšířily i do dalších zemí a bylo by bláhové si myslet, že podobný osud by nestihl i metodu laserového obohacování v případě komerčního zavádění této technologie.“

Závěr studie navrhuje zaměřit pozornost na regulaci laserových systémů umožňujících obohacování uranu až na úroveň zbraňové kvality. V opačném případě mohou tyto systémy časem představovat stejnou, né-li větší, hrozbu pro šíření jaderných zbraní jako rozvoj plynových odstředivek, nebo přepracování plutonia.

Zdroj úvodní fotografie: U.S. Department of Defense