Z pohledu člověka, který se podílel na přípravě této akce, se popravdě přiznám, že celé to rozhodnutí, celá ta akce, byla pro nás něčím novým, protože Česká republika dosud nikdy na tzv. malé EXPO nedělala, byl to krok do neznáma. Šli jsme do toho poměrně odvážně komerční cestou, snažili jsme se preferovat byznys a firmy. Pohybovali jsme se na dosti tenkém ledě ve vztahu k BIE (mezinárodní organizace pro výstavy), také organizačně to bylo docela složité, ale vše se nám podařilo nějak vyřešit.

Pokud by měl naši účast zhodnotit, myslím, že se nám záměr zdařil. O to jak způsobem, jímž jsme přistoupili k tématu, tak z pohledu výběru generálního dodavatele a výsledné návštěvnosti. Výčet těch, kdo se k nám přišli podívat, byl opravdu rozmanitý (viz níže). Stáli jsme o to, aby k nám lidé přišli, a snažili jsme se jim něco nabídnout, aby měli možnost něco vidět a udělat si představu, jak co funguje. Nešli jsme cestou multimediálních šouani komentovaných prohlídek, poskytli jsme volný prostor, kde se mohl každý zdržet, jak dlouho chtěl, najít si co ho zajímá a případně se k exponátu vrátit. Řekl bych, že to zabralo. Důkazem byly malé větrníky pro děti, zprvu banalita, ve finále atrakce. Na výstavišti jich bylo plno, takže bylo hned vidět, kdo všechno u nás byl.

Překvapila mě spolupráce s jinými zeměmi, ocenil bych spolupráci s Lotyši, se Slováky (půjčili jsme jim cimbál), s Rakušany nebo s Litevci. Nebylo tam klasické konkurenční prostředí.

Poděkování si zaslouží organizátoři, vyzdvihl bych způsob, jakým zajistili bezpečnost. Klobouk dolů, chovali se disciplinovaně a slušně, neobtěžovali. Byli korektní, nebuzerovali. Budiž jim opravdu ke cti, že se na EXPO nic nestalo. Dokázali navíc zajistit stravování pro nižší příjmové skupiny, ceny nebyly vyšroubované a jídlo bylo dostupné pro každého. Mezi nedostatky bych zařadil boj s klimatizací, která nefungovala, jak měla, stejně jako s technickými výkresy, od nichž byla realita poměrně vzdálená. Potíže byly také s dopravou vně výstaviště, dopravní kolapsy jsme ale nezažili.

Když to celé shrnu, plusy jsou v jasné převaze nad minusy. Byla to výstava, kde se Kazaši chtěli předvést, a to se jim podařilo. Snaha uspět byla vidět na každém kroku. Co se týče české přítomnosti, jsem přesvědčen o tom, že to byla povinnost: s Kazachstánem máme velmi dobré vztahy, je to pro nás důležitá země, nástupiště do střední Asie. Těšíme se tam dobré pověsti, a kdybychom nedorazili, nebylo by nám to odpuštěno.

Přesto – nebo právě proto – se ale domnívám, že se každá účast na mezinárodním, ne světovém EXPO, musí posuzovat individuálně. Kvůli teritoriu a oboru. Rozhodnout by mělo to, jak se dá taková příležitost uchopit proexportně.

Jan Krs, komisař české účasti

Šest let šest působil jako obchodní rada právě v kazašské Almatě, pracoval na zahraničních úřadech i v Moskvě (obchodní rada) a Jekatěrinburgu (obchodní konzul).

Komentáře

0 komentářů ke článku "undefined"

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *